Získat srdce lva XXXVIII. - Lanové centrum

26. listopadu 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Podzim se line v zamilovaném duchu obou Uchihů. Sasuke je středem pozornosti celé rodiny, protože jeho výborná nálada nikomu neujde a všichni se snaží vyzvídat, která je ta pravá.


Říjen pomaloučku polehoučku přecházel v listopad. Začínal moc hezký podzim, teploučký a barevný. Stromy převlékly svůj letní, svěže zelený šat do podzimního. Žluté a červené odstíny dominovaly všem opadavým stromům a keřům, jen stálezelené krušpánky si sveřepě udržovaly svou sytou barvu po celý rok. Za domkem Uchihů byl trávník poset lístky a zatím nikdo neměl vůli je jít shrabat, protože v korunách jich bylo ještě habaděj.
Na víkend hlásili pěkné počasí a Mikoto toho chtěla náležitě využít, už dlouho si s Fugakem nikam nevyrazili. "Miláčku, nepojedem někam na výlet, na procházku?"
Fugaku zvedl pohled od novin, kde bloumal po titulcích pohledem. Měl v plánu lenošit, v práci se všechno uklidnilo a zločinci si dali pohov. "Je to nutné? Raději bych zůstal doma."
"No tak, Fugi, je tak krásně. Zajedeme si třeba k hrádku Křídlo," spiklenecky na něj mrkla. Měl to tam rád a bylo to první místo, kam ji vzal na výlet.
Uchiha si povzdechl, bylo těžké jí odolat, zvlášť když použila jeho zdrobnělinu, tu si nechávala jen pro výjimečné situace. Podíval se jí do očí, tvářila tak nevinně a smutně, že kdyby odmítl, musel by se jít odstřelit. "Tak dobře, pojedeme," zabručel a sledoval jak se Mikotiny oči barvy holubí šedi rozzářily. Činilo ho šťastným dělat jí radost.
"Jsi skvělý!" vtiskla mu krátký polibek. Už se moc těšila, budou jen spolu a sami.
~~~
Navzdory blížící se zimě měl Sasuke vynikající náladu. Po naprostém upevnění svých citů k Shisuiovi teprve teď nastávala ta pravá zamilovanost. Samozřejmě si dával pozor, aby to v přítomnosti ostatních nedával moc najevo, aby nikoho nenapadlo ho s bratrancem spojovat, přesto si jaksi jeho okolí nemohlo nevšimnout, že byl náhle samý smích a jenom zářil. Takhle dobře naložený býval akorát na jaře, když po dlouhé zimě ohřívaly přírodu paprsky slunce, ale před zimním obdobím ho ještě nikdo v tomhle stavu neviděl. Všichni tušili, že za tím asi bude nějaký vztah, nikdo ale naštěstí neměl ponětí, s kým se to Sasuke dal dohromady. Jeho rodiče se pořád pokoušeli nenápadně vyzvídat, učitelé ve škole se potutelně usmívali jeho nepozornosti, jediný Itachi se v poslední době mračil jako sto čertů bez zjevné příčiny. "Sasuke, ty ses zabouchnul!" obvinil svého kamaráda jednou ve škole Naruto, když ho přistihl, jak si do sešitu chemie čmárá srdíčka.
"Cože? O čem to mluvíš?" pokoušel se to Sasuke zamluvit, ale náhlé zčervenání tváří ho prozradilo, navíc se nedokázal podívat Narutovi zpříma do očí.
"Jen nepovídej! Zabouchnul ses a nic jsi mi neřekl!" pokračoval blonďák, "kdo je to? Znám jí? A nezapírej, všechno na tobě poznám! Nebuď tajnůstkář, svěř se, synu, uleví se ti."
"Ty jsi vůl," zasmál se Sasuke, "nebuď zvědavej, budeš brzo starej."
"No tak, Sasuke! Jsem tvůj nejlepší kamarád!" škemral Naruto s výrazem andílka, "je hezká?"
"Krásná," zasnil se Uchiha při pomyšlení na svého partnera.
"A kde ses s ní seznámil?" vyzvídal Naruto. "Jak jste spolu daleko? Je dobrá v posteli?"
K Sasukeho úlevě k nim v té chvíli dolehl Irukův hlas: "Mister Uzumaki! Please, be quiet!"
~~~
Shisui seděl s Itachim na přednášce, která byla z jeho úhlu pohledu děsně nudná. Nějaké choroby z potravin ho ani za mák nezajímaly a raději koukal z okna, kde si vítr hrál s padajícími listy a sledoval človíčka, snažícího se před domem zamést. Propiskou si nepřítomně něco čmáral do sešitu, když se pozorněji zaměřil na obrázek, s úlekem zjistil, že je tam propracovaně vyvedené Sasukeho jméno. Urychleně sešit zavřel a doufal, že si toho dlouhovlasý Uchiha sedící hned vedle nevšiml. Opatrně ho zkontroloval a naštěstí byl plně zaujat výkladem profesora. Oddechl si, kdyby to ten mrzout spatřil, bylo by z toho pěkné pozdvižení. Musí si dávat větší pozor. Nerad by dal bratranci jakoukoli záminku, i tak byl podrážděný, když viděl svého brášku až nepochopitelně rozradostněného a šťastného. Zasnil se a blaženě se usmíval, jen při vzpomínce na svého černovlasého andílka. Pak se okřikl a rychle nasadil normální výraz v obličeji. Bylo to čím dál těžší se uhlídat.
~~~
"No tááák… nebuď labuť! Řekni mi o ní přece něco!" mámil Naruto ze svého kamaráda po zbytek vyučování i cestou na oběd.
"Proč tě to tak zajímá?" snažil se ho Sasuke odbýt, ale Uzumaki byl jako nezmar.
"Protože jsi můj nejlepší kámoš!" zazubil se Naruto s rádoby odzbrojující logikou, "Sasuke, ty mi najednou nevěříš, že mi to nechceš říct, nebo co?"
"Tak to není, jen…" Sasuke horečně vymýšlel nějakou výmluvu, ale nic věrohodného ho nenapadalo. Naruto postřehl jeho zaváhání a kul železo, dokud bylo žhavé:
"Nikomu to neřeknu, přísahám! Vždycky jsme si přece tohle říkali, ne?"
Sasuke si povzdechl, bylo mu jasné, že když bude dál dělat mrtvého brouka, blonďák toho nikdy nenechá. Lepší bude povědět pravdu… částečnou. "Co chceš vědět?" zeptal se rezignovaně.
"Všechno!" ujistil ho Naruto, ale pak zkonkrétněl: "Pro začátek… jak vypadá?"
"Je… černovlasá, tmavooká, štíhlá, krásná, dokonalá!" vyjmenovával, přičemž se nechal trochu unést a Naruto se tomu musel zasmát.
~~~
Ani po cestě domů Itachiho ponurá nálada nepřešla a přitom bylo dnes tak krásně. Shisui se jenom usmíval, měli za sebou cvičení z jatečného opracování masa. Byli v laboratoři a měli stanovit kontaminaci masa v hloubce. Kus svaloviny měli ožehnout plamenem a Deidarovi se samozřejmě podařilo připálit si i svoje vlasy. Měl si je taky, trubka, stáhnout pořádně a ne jen do toho svého nonšalantního culíku. Potom ještě celou dobu do konce cvičení hořekoval nad ohořelýmy konečky. Zbytek skupiny z toho měl akorát psinu. Dokonce i Itachi se pousmál.
Tiše došli domu a Shisui se šel napít do kuchyně vody, zatímco dlouhovlasý Uchiha vystoupal po schodech do patra.
"Ahoj, teto," zaculil se na Mikoto, nalil si z kohoutku vodu a naráz ji vypil. "Co to bude, až to bude?" kývl směrem k lince, kde bylo něco rozpracováno.
"Ty jsi zvědavec," pousmála se žena, "neboj, určitě ti to bude chutnat." Byla si tím jistá, Shisui byl opravdu dobrý jedlík a chutnalo mu všechno. Otočila listové těsto a začal do něj zabalovat sýr a šunku.
"O tom nepochybuji, jsi totiž skvělá kuchařka skoro jako moje máma." Tím ji vysekl velkou poklonu.
"Ale, Shisui…" hlesla Mikoto překvapeně a v hrudi se jí rozlil hřejivý pocit, že dokáže aspoň trošku synovci nahradit jeho matku.
~~~
"A kde ses s ní seznámil?" nepřestával Naruto dolovat informace o Sasukeho novém objevu. Uchiha už se z těch otázek začínal imaginárně potit, protože byly stále více konkrétní a on musel vymýšlet lži, ze kterých mu nebylo právě nejlépe, bál se, aby se do nich nějak moc nezamotal. Naštěstí už šli z oběda na zastávku, takže nezbývalo mnoho času, po který by blonďáček mohl vyzvídat.
"Prosím tě, musíš fakt vědět úplně všechno?" pokusil se Sasuke toho dotěru odpálkovat, ale bylo mu jasné, že to nezabere. Ne na někoho, jako byl Naruto, který si z toho nic nedělal.
"Uhodl," uculil se Uzumaki, "musím. Tak jak jsi k ní přišel?"
Sasukemu to částečně připomnělo Shisuie, když se ho tenkrát někdy v zimě vyptával na Temari. Teprve teď mu došlo, že si ho chtěl proklepnout, aby zjistil, jakou má šanci. Chudák, zřejmě ho tehdy příliš nepotěšil. "Potkal jsem ji v čajovně," zalhal směrem ke svému kamarádovi.
"Jéé, takže máte stejný místo, kam rádi chodíte, ne?" zamrkal Naruto.
"Jo, to jo," přikývl Sasuke a tentokrát to byla pravda. Ostatně, k Shisuiovi do bytu v posledních týdnech chodili oba velmi rádi… i když to nebyla zrovna čajovna, ale čaj si tam už taky dávali. To už ale díkybohu došli s Narutem na zastávku, kde zrovna Uzumakimu přijížděl autobus. Sasuke si pro jednou docela oddechl, když se rozloučili.
.
Shisui zůstal s tetou v kuchyni, aby jí mohl dělat společnost. Sedl si za stůl a pozoroval ženu, jak se ladně otáčí okolo linky a tvoří zapečenou dobrotu. Fugaku měl pravdu, ač vypadal sebevědomě a silně, uvnitř byla křehká. Kousl se provinile do rtu.
"Shisuii, ty máš Sasukeho hodně rád, viď?" zeptala se nevinně, zatímco vyrovnávala ruličky na plech.
V mladíkovi se zadrhl dech, mohla… mohla vědět o jejich vztahu? V její tváři však nebyla ani památka po nějakém znechucení. Rozhodl se tedy nijak to nerozmazávat. "Mám." Možná trochu strohé.
"Vždycky jsem si myslela, že hodně tíhneš k Itachimu. Když jste byli malí, tak jste byli nerozlučná dvojka, všude spolu, jak se něco semlelo, byl u toho i ten druhý. Poté, co ti umřela maminka, ti dodával sílu a ty ses brzy zotavil, oproti tvému otci. Nikdy to nedokázal přenést přes srdce, že o ni přišel. Pak se stala ta strašná… nehoda a já měla hrozný strach, že budeš jako on, osamocený, zhroucený. Nikdy to nedával najevo, ale já jsem to v něm cítila. Moc ho to zlomilo a ty jsi vypadal první měsíc úplně stejně. Byl jsi mladý a já věřila, že se přes to dostaneš. Kluci se o tebe starali a snažili se tě povzbudit. Myslela jsem, že se všechno v dobré obrací, až do té doby… kdy sis ublížil. Zase jsem se o tebe šíleně bála, že umřeš. Už tak ta ztráta tvého otce byla bolestivá, a kdybychom přišli i o tebe… Sasuke by to nesl nejhůř. Vypadá to, jako by ses na něj upnul místo Itachiho, který je poslední dobou divný a nechce mi říct proč. Jsem ráda, že si spolu tak rozumíte. Jsi jako můj další syn." Usmála se něžně a oddělala na talířek dva upečené závitky z první várky a postavila je před Shisuie a pocuchala mu vlasy. "Ne, že se spálíš!" zavyhrožovala naoko.
"Budu dávat pozor," hlesl její synovec a hrdlo se mu lehce stahovalo, když teta zřejmě nevědomky udělala otcův oblíbený zvyk. Měl ji moc rád a… prostě vstal, musel ji obejmout. "Teto…"
"Shisuii," vyhrkla Mikoto překvapeně a pak ho mateřsky objala, byť vypadala jako tintítko, protože mladík byl o kus silnější a mužnější.
~~~
Se sluchátkami v uších absolvoval Sasuke cestu autobusem a byl docela rád, když se po dvaceti minutách dostal na čerstvý vzduch. Neměl rád cestování městskou, když bylo chladno a řidiči topili, protože tam často bylo nechutně vydýcháno. Nejhorší situace nastávaly, když k tomu ještě pršelo, protože pak rychle v uzavřeném prostoru osychaly bundy i vlasy cestujících a někteří jaksi… zrovna nevoněli, eufemisticky řečeno. To naštěstí aspoň nebyl dnešní případ, ale i tak se mladému Uchihovi ulevilo. Nadhodil si školní batoh na zádech a ulehčeně se vydal k domovu. V chodbě si zul plátěné kecky a nadějně začenichal, tuhle vůni poznával a náramně se mu zamlouvala. Zamířil neomylně rovnou do kuchyně, kde ke svému překvapení zastihl svého bratrance s matkou ve vřelém objetí. Nezaskočilo ho to ale tolik, Mikoto byla vždycky v případě fyzického kontaktu vlídnější než otec. Neubránil se širokému úsměvu a plácl Shisuie po zádech.
"Hele! Co mě tady podvádíš s mojí vlastní matkou?!" zlobil se naoko a díky použití žertovného tónu se nemusel bát, že by Mikoto pojala podezření. Před bratrem by se takového výroku neodvážil, ale před matkou si to mohl dovolit. Tmavovláska se podle očekávání pobaveně rozesmála, Sasuke ani sám nevěděl, jak legračně to v návaznosti na jejich předešlý rozhovor působilo.
"Tak teď už je mi to jasný, proč ses na něj tak upnul," prohodila ve stejném duchu ke svému synovci, na což pro změnu zareagoval Sasuke vytřeštěním očí a hodil po svém bratránkovi zděšený tázavý pohled. On jí snad řekl…?! "Jdeš akorát včas, upekla jsem tvoje oblíbené rolky," pokračovala Mikoto už obvyklým laskavým tónem, takže se Sasuke zase uklidnil. Kdyby jeho matka o jejich vztahu doopravdy věděla, určitě by to nevzala tak ležérně. I když měl dojem, že jako jediná z rodiny by je za to možná nevydědila, ale hrozně by ji to zklamalo a určitě by se s tím nesmířila. Každá matka koneckonců touží po vnoučatech, a pokud zůstane se Shisuiem, tak se jich od něj pravděpodobně nedočká. Trochu se mu zhoupl žaludek provinilostí, když na to pomyslel. Holt to bude muset zachraňovat Itachi.
.
Shisui si nenápadně otřel zvlhlé oči a usmál se. Kdyby tu nebylo tolik těžkostí a tajností, byl by naprosto šťasten. Bohužel tu byly a on s nimi musel vždy počítat. Zatřepetal řasami a prohlédl si svého partnera usmívajícího se od ucha k uchu. Vzal zchládlé listové těsto a začal s ním dělat letadýlko jako když se krmí malé děti. "Sasuke, otevři pusinku, ham."
.
"Jsem snad nějaký děcko?!" ohradil se nejmladší Uchiha dotčeně, ale musel se smát stejně jako ostatní. Nakonec ale přeci jen uvolnil čelisti, aby mu mezi ně mohl Shisui vložit jednu šunkovo-sýrovou rolku. S blaženým výrazem začal žvýkat, měl je doopravdy rád a navíc se dneska moc nenajedl, protože v jídelně byly dnes na výběr ovocné knedlíky nebo špenát, což obojí zrovna nemusel.
.
"Tobě to jede," neodpustil si poznamenat Shisui. "To abych ti dal ještě jednu." Začal s tím potměšilým gestem.
Mikoto to už nevydržela a odehnala oba uličníky od sebe a před každého postavila talířek s několika kousky. "Je to jenom na chuť," poznamenala a jala se vyrovnávat další řadu rolek na černý plech.
Za okamžik se svrchu odvaly kroky a do kuchyně nakoukl Itachi přilákaný lahodnou vůní.
.
"Mňam, je to výborný, mami!" pochválil Sasuke matčin výtvor a s chutí se pustil do dalšího. "Ahoj, Itachi!"
"Nazdárek… tý jo, ty musíš mít hlad," zasmál se Itachi, když viděl, jak do sebe jeho mladší bráška láduje jídlo. U Shisuie už se tomu pranic nedivil, u toho si občas nebyl jistý, jestli není příbuzný s Otesánkem, Sasuke ale většinou jedl jen málo, pokud se tedy zrovna nejednalo o rajčata nebo třešně, kterých dokázal spořádat velké množství na posezení.
.
"Itachi, tady je tvoje porce." Přitočila se k němu Mikoto a podala mu talíř s chutným nákladem a zbytek upečeného pokrmu dala bokem pro Fugakua. Pozoruje svoje tři kluky, když si vzpomene. "Zítra jdeme s otcem na výlet. Tak bych byla ráda, kdybyste to tu nezbořili nebo můžete jít třeba taky někam na výlet," oznámila jim její zítřejší plán.
"Vážně, a kam jdete?" zeptal se Itachi zvědavě. Moc často se nestávalo, aby si rodiče udělali výlet.
"Na Křídlo." Mikoto se zasnila v budoucích a minulých představách.
.
Sasuke a Itachi si vyměnili potutelné pohledy. Důležitost tohoto místa pro oba rodiče dobře znali, samozřejmě z vyprávění od matky, otec s nimi o vztahu s manželkou málokdy mluvil. Třebaže pomyšlení na jisté… intimní věci mezi jejich rodiči Sasukeho poněkud znechucovalo, přál jim to. Na rozdíl od většiny sezdaných párů byl vztah mezi Fugakem a Mikoto i po tolika letech stejně láskyplný jako na začátku. Byla proto škoda, že na sebe měli kvůli práci tak málo času. "Mohli bysme někam vyrazit, co vy na to?" obrátil se následně Sasuke ke svým dalším dvěma příbuzným.
.
"Já nevím, šel bych dělat něco akčního," přemítal Shisui nahlas. Venku byla příjemná teplota na jakýkoliv aktivní sport. Moc by se nezpotili a bylo by jim teplo.
"Jo, to je dobrý nápad. Na nějaký kolektivní sport je nás málo… ve škole jsem viděl plakát, že otevřeli nové lanové centrum v Lišticích. Mohli bychom to tam jít otestovat. Prolézt opičí trasu, prý v sedmi metrové výšce." Itachi jim barvitě vylíčil, co všechno tam bylo v popisu.
Shisui lehce pobledl, tohle nebylo zrovna to, co by si představoval. "Ehm, a nebylo by lepší něco jiného, třeba si můžem jít zaplavat na krytý bazén," nadhodil věcně.
.
"Lanové centrum?" chytil se toho nadšeně Sasuke, který byl v korunách stromů a vůbec ve výškách jako doma, "to zní skvěle! Rozhodně si to nesmíme nechat ujít." Odmalička rád šplhal, kde se jenom dalo, o lanovém centru přemýšleli několikrát v rámci školního výletu, ale nakonec se na to nikdy nedostalo, takže teď ho ta možnost nadchla.
"Demokraticky odhlasováno," zazubil se Itachi na bratrance, načež smířlivě dodal: "Bazénu jsme si v létě užili až až, pro změnu můžeme zkusit něco novýho, ne?"
"Jasně, bude sranda. Jak se tam dostaneme?" zajímal se Sasuke, jako by už šlo o jasnou a hotovou věc.
.
"To je boj proti menšinám, diskriminace!" prohodil Shisui v žertu a tváři udržoval lehce nervózní úsměv. Výšky nebyly jeho hobby. Když musel, tak to přežil, ale dobrovolně jít někam lozit po stromech se mu ani za mák nelíbilo. "Ten bazén by fakt nebyl špatný, nebo bychom mohli jít třeba… třeba na houby. Začal růst Václavky." Shisui viděl v Sasukeho očích zápal pro věc a to byl konec. Snažil se však vytrvat.
.
"Ale no tááák," protáhnul Sasuke a hodil po bratranci štěněcí pohled, o kterém věděl, že mu neodolá, "hub máme nasušeno hodně a komu by se chtělo je čistit, když tady nebudou naši. Zaplavat si můžeme jít jindy, krytý bazén bude fungovat i v zimě, lanový centrum ne. Bude legrace, byl by hřích nevyužít posledního krásnýho počasí k nějakýmu aktivnějšímu výletu, pak si o tom na pár měsíců budeme moct nechat leda tak zdát."
.
Shisui moc dobře vnímal Sasukeho touhu ho přesvědčit. Normálně by těm očím neodolal, ale dnes mu strach přikývnout nedovoloval. Už jen ta představa… ne, nesmí na to myslet! "Václavky se nesuší, dělá se z nich guláš. Klidně bych je očistil a uvařil, nevidím v tom problém." Klidně bude i kuchařit, jen aby tam nemusel.
Itachi si podezřívavě bratrance prohlížel a začínal tušit, proč se tomu tak sveřepě brání.
.
Sasuke pomalu vydechl a zatvářil se lehce kysele. Neměl ponětí, co má Shisui proti lanovému centru, když to mohla být tak úžasná zábava. Netušil, jak by ho mohl přesvědčit, ale nakonec ho napadlo řešení, které se mu sice nezamlouvalo, ale partnerství přece ještě neznamenalo, že by k sobě byli připoutáni vězeňskou koulí. "Tak…" prohodil rezignovaně, "tak pojedeme sami s Itachim a až se vrátíme, půjdeme s tebou na ty houby."
.
Shisui se kousl do rtu, tohle nechtěl. Ze Sasukeho strany to bylo nejjednodušší řešení, ale on s ním chtěl trávit čas a tvořit společné zážitky, proč jen nemohly zahrnovat něco přízemnějšího? Chvíli se odhodlával, než z jeho rtů tiše splynulo: "To je dobrý, pojedu teda taky." On to fakt řekl? Podřezal si pod sebou větev.
Itachi jenom zvedl jedno obočí ve znaku údivu. Bratránek ho silně překvapil, třeba se už přestal bát.
.
"Vážně?" obrátil se k Shisuiovi Sasuke se zářivým úsměvem, který tak rozkošně projasnil jeho tvář, "super, tak to bude skvělý!"
Itachi malinko podrážděně pohodil hlavou, vůbec se mu nelíbilo, jak se jeho bráška tak šťastně na bratrance culil. Už se chtěl radovat, že s ním stráví nějaký čas sám. Ne že by neměl Shisuie rád, ale pořád se mu jejich vztah nějak nelíbil. "Klidně zůstaň doma, já to se Sasukem zvládnu," nadhodil a schválně dodal, aby si potvrdil odhad: "Sedm metrů je dost vysoko, to chce pevný žaludek."
.
"T-to je v pohodě, to zvládnu." Shisui ujišťoval víc sebe než Itachiho. To dá, přeleze aspoň tu nejkratší trasu a když se nebude dívat dolů, tak se mu přece nemůže udělat špatně. Sledoval talíř před sebou, kde měl poslední rolku a nebyl schopen ji z té úzkosti pozřít. Jen ji tak nevinně posunoval po plochém porcelánu.
.
Sasuke, ač normálně oplýval velkou dávkou empatie, kterou zdědil po své matce, tentokrát ve svém nadšení přehlédl ty náznaky, proč se asi bratranci na lanovou opičí dráhu nechce. Místo toho začal nadšeně spekulovat o tom, jaké visuté prolézačky tam asi budou. Itachi se jen pobaveně ušklíbal, protože na rozdíl od Sasukeho věděl přesně, odkud pramení Shisuiova nechuť.
~~~
Mikoto čekala nachystaná na Fugakua v předsíni. Ten v pracovně lovil klíčky od auta. "Buďte hodní a na té lanové dráze dávejte pozor, abych vás potom nemusela v nemocnici ošetřovat," láskyplně jim radila žena. Nemohla si pomoct, i když věděla, že jsou dospělí, nemohla si to odpustit.
"Už jsem tady," ozval se příchozí Fugaku a zatočil klíčkama na prstě a líbl svou manželku na líčko. "Ne že to…" mávl rukou, "Beztak už vás Mikoto ponaučila," zkonstatoval a vzal tmavovlásku okolo pasu a vyšli ven.
.
"Buďte hodní, dávejte pozor," zopakoval Sasuke po své matce a protočil oči v sloup, "ještě chybí Nikomu neotvírejte a byla by to perfektní parodie na proslov ke kůzlátkům."
"No, ale bacha. Víš, jak to s nimi v pohádce dopadlo!" varoval ho Itachi s mrknutím, "přišel vlk a málem je sežral!"
"Jo? Tak to nám snad nehrozí, co myslíte? No, leda, že by nečekaně přijel strejda Madara…" zažertoval Sasuke a Itachi se jeho postřehu musel rozesmát.
"Kdyby tě slyšel…" zavrtěl potom s uchechtnutím hlavou, "ten by ti dal!"
.
Shisuiovi se svíraly vnitřnost už jen s odchodem Sasukeho rodičů, nechtěl se vidět, až bude stát pod stromem, nedejbože na něm.
"Můžeme se sbalit a jet," popohnal je Itachi, "než tam dojem městskou, tak to bude chvíli trvat. Já vezmu batoh s vodou." V kuchyni tam přibalil ještě tři tatranky a obsah doplnil peněženkou a mobilem.
.
Sasuke na sebe hodil sportovní oblečení, do kapes si nastrkal vše potřebné, počítal s tím, že toho moc potřebovat nebude. Mikinu si uvázal kolem pasu, zatím bylo dost pěkně, ale počasí bylo v tomhle ročním období značně nestálé, kdo ví, jak bude za pár hodin, lepší se připravit, než pak někde mrznout. Seběhl do přízemí, kde už čekali oba bratranci. "Tak jdeme!" zahalekal vesele.
.
Společně vykročili v družném rozhovoru k zastávce městské dopravy. Kromě Shisuie se oba Uchihové tvářili natěšeně a vesele. Dokonce i v tom dobrém duchu přežili hodinu cesty, kde museli třikrát přesedat, aby se dostali na místo určení. Shisui už z dálky viděl vysoké a statné stromy. Lana mezi nimi vypadala neškodně a hlavně nízko, což se se zkracující se vzdáleností měnilo.
.
Sasukeho ta vyhlídka na dovádění v korunách stromů očividně nesmírně lákala, sotva byli na dohled, neustále svoje dva společníky pobízel k větší rychlosti, čemuž se Itachi musel jenom smát, jeho bráška byl opravdu netrpělivý a momentálně s ním šili všichni čerti. Pro jednou měl taky skvělou náladu, když nemyslel na Sasukeho známost, o které sice měl svá podezření, ale prakticky o ní nic nevěděl.
.
Shisui se snažil tvářit alespoň neutrálně. Došli k pokladně, kde zaplatili vstupné a ujala se jich sličná dívka. Vysvětlila jim, jak se nahoře chodí, bezpečnost a jak mají zacházet s karabinami. Prošli malým zkouškovým testem na zemi, kde simulovali přepínání mezi lany. Dostali povolení ke startu. Nejstarší Uchiha se podíval na první stanoviště ve výšce pěti metrů a od něj vedl most k druhému. Uvnitř se přesvědčoval, že ta nejkratší je na půl hodiny. To přežije.
.
Sasuke se nemohl dočkat, nechali ho tedy jít jako prvního. Mladík neměl s obratností nejmenší problém a hbitě jako veverka překonal visutý most ke druhému stanovišti. Dokázal šikovně najít opěrné body, aby se tam nahoře moc nekymácel, a na druhé straně na své dva společníky zamával. Itachi mu zdviženým palcem naznačil, že jeho výkon byl vynikající, načež postrčil dopředu Shisuie se slovy: "Tak běž, ať nám to malý pískle moc daleko neuteče."
.
Shisui moc dobře věděl, že Itachi o jeho strachu ví a dělá mu to schválně. Nedokázal sho ani počastovat naštvaným pohledem. Roztřeseně se nadechl a změřil si vzdálenost k Sasukemu. Už jenom cesta po žebříku nahoru pro něj byla utrpení a to se nedíval dolů. Na plošince okolo kmenu. S velkým sebezapřením položil nohu na ten vratký můstek a hlasitě polkl. To dá! První přechod byl jednoduchý, mezi deskami nebyl prostor, aby viděl dolů a dokonce tam bylo z jedné strany natažené lano místo zábradlí. Díval se na Sasukeho jako záchytný bod a neochotně kladl nohy na průchoz. Na čele se mu perlil ledový pot, když dosáhl druhého bodu, nesmírně se mu ulevilo.
.
"No vidíš, jak jsi to zvládnul," plácl Sasuke svého bratrance bodře po zádech, tady nahoře byl ve svém živlu, "příště můžeš i trochu přidat, jsi přes to lezl snad půl hodiny." No, to trochu přeháněl, ale každopádně se mu to tak zdálo, nemohl si nevšimnout, že se Shisui táhl jako šnek. Opřel se zády o kmen stromu a zvědavě pozoroval, jak si s můstkem poradí Itachi, který se vydal na dráhu hned po Shisuiovi. Celkem mu to šlo, sice se trochu klátil na dřevěných stupínkách, ale druhého stanoviště dosáhl rychleji než nejstarší Uchiha. Lehce provokativně se na bratránka zazubil:
"Je to docela sranda, co?"
"Paráda!" přisvědčil mu místo Shisuie Sasuke, "tak jdeme dál, co říkáte?"
.
V Shisuiovi slovo dál nenavozovalo moc příjemný pocit. Jen co popošli na druhou stranu kmene, žaludek se mu zhoupl. Cestička už nebyla samá deska, ale něco spíš na způsob zamotaných provazů, nestabilních a hrozivě vyhlížejících. Jestli měl dole na zemi pocit, že to dokáže přejít, tak tady nahoře ho to přesvědčení opustilo. Začal přerývavě dýchat a očima hypnotizoval přechod před sebou. Musel se opřít o kmen stromu, protože mu začínaly vypovídat službu kolena. I tak se zanedlouho zhroutil a třásl se po celém těle. Už dlouho neměl tak šílený strach.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 26. listopadu 2015 v 7:27 | Reagovat

Suprová kapitolka těším se na to jak si s tím poradí Shisuii dál :)

2 Kai Kai | 26. listopadu 2015 v 15:56 | Reagovat

super kapitola :) Chudak shisui to proněj musi byt katastrofa. ja mam taky strasch z višek a na tehle atrakci jsem byl taky ale přešel jsem ji v pohodě trvaloto trošku dil ale šloto :D :-D  Už se nemužu dočkat pokračovaní. :-D  :-D

3 Mia Mia | Web | 27. listopadu 2015 v 17:41 | Reagovat

Supr... :D Jdu si přečíst předchozí díly, abych chápala, o co jde. :D A máš pěkný blog. :3

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. listopadu 2015 v 20:17 | Reagovat

[1]:Zřejmě ho budou muset dostat dolů, o tom žádná.
[2]:Vlastně se divím, že se Shisui nebojí vylézt na žebřík :D
[3]:Jé, ty ses stavila :3 a čteš yaoi? To se divím. Jsem se u tebe mrkla jen na doujiny, jinak povídky na prá SasuSaku nevyhledávám, o to víc mě udivuje tvoje návštěva... a číst poslední díl je podivný nápad :D ale proti gustu...

5 Kai Kai | 27. listopadu 2015 v 22:33 | Reagovat

[4]: jop třeba boji ale když pujde prvni sasuke :D a ne bo kdyby tam měl lest na sasukeho přani tak bytam určitě vylezl XD ale už se moooooooooooc těšim na pokračovani :D XD

6 Mia Mia | Web | 27. listopadu 2015 v 23:18 | Reagovat

Mě to nevadí. Poslední dobou mám divnou náladu. A přece jenom, občas je příjemné si přečíst i něco jiného než SasuSaku... :D

[4]:

7 Amy Amy | 1. prosince 2015 v 7:40 | Reagovat

Tenhle dil je pro me predzvesti, ze se zase objevi hlidaci sup Itachi, zrovna ted by to nebylo to nejlepsi.

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 1. prosince 2015 v 12:33 | Reagovat

[7]::D Itachi tu má rozhodně velkou roli, ale nechci spoilerovat.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.