Zvědavost VI.

14. listopadu 2015 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Zvědavost
Oba mladíci jsou pod vlivem alkoholu, na který nejsou ani v nejmenším uvyklí. Dělají věci, do kterých by se normálně museli nutit, ale teď jim jdou úplně snadno a bez potíží.


Naruto se nechal a vztáhl ruce k Sasukeho hrudi a přitiskl mu ruce na hruď. Rozepjal mu kabát a pod ním si přes tenkou a jemnou košili ohmatával svaly, které se napínaly, jak se nad ním elf tyčil. Sám mu vyhrnul svršek až do podpaží a prsty rejdil po měkké pokožce a pevných svalech pod ním. "Sasuke…," zabroukal spokojeně blonďáček.
.
Elf mu udělal rudou značku na krku, jen tak laškoval a provokoval jak jeho, tak i sebe. Schválně jak dlouho se vydrží držet zpátky. Tipoval, že tentokrát nezůstanou jen u líbání. Shodil si kabát a pak i košili, už mu bylo docela teplo. "Copak bys chtěl?" špitl mu do ucha a začal se na něm vyžívat, zatímco prsty putoval ke kalhotám a položil mu dlaň na rozkrok, jen tak, lehce přitlačil, ale nevklouzl pod ně.
.
Blonďáček se mu vybídl rozkrokem. Za ty dny co strávil se Sasukem a poznal díky němu sám sebe, tak si byl jistý, že mu nic z toho co dělají a co budou dělat, není proti srsti. Zatnul prsty do elfových zad. "Sasuke, líbej mě," sám si také odložil svršky a přitlačil si černovláskovu ruku k rozkroku těsněji.
.
Líbání bylo vždy spojeno s city, proto si tím Sasuke nebyl až tak jistý. Co už, je to jen jedna noc. Samolibě se usmál, trochu jako dítě, co dává najevo, že něco dělá jen, protože to chce a ne protože mu to někdo přikázal. Pořádně dravě ho políbil a rukou zajel pod kalhoty, když rozvázal tkanici. Jako dotýkat se sebe, jen nevnímal, jaký je to pocit.
.
Naruto tlumeně zavzdychal do Sasukeho rtů. Tohle se mu moc líbilo. Jeho alkoholem utlumený rozum neříkal vůbec nic a ostatně ani by ho nevnímal. Opětoval polibek a zároveň se učil, cože to má vlastně dělat. Hladil elfa nedočkavě po zádech a přitiskával ho k sobě, aby si to náhodou nerozmyslel a neodešel. Tkanice jeho kalhot byla velmi lákavá a zatáhl za ní. Cítil pod ní stejnou bouli, kterou měl on sám.
.
"Chceš si to taky vyzkoušet?" tmavovlásek se na chvíli odtáhl a přejel mu prstem po rtech, tak hezky prokrvených z jejich bohulibé činnosti. Pomalu mu stáhl spodek, ne úplně, jen tak, jak to bylo nutné. Kochal se tím pohledem, až hříšným a žádostivým. Ještě když mu víc roztáhl nohy, no to byl pohled přímo pro bohy.
.
"Chci," šeptl plavovlásek nadrženě a v očích mu bouřil chtíč. Měl pocit, jako kdyby mu v žilách koloval tekutý oheň. Vsunul ruku do prostoru Sasukeho kalhot, kde našel něco tvrdého a vzrušeného. Pohladil to. Taky se chtěl podívat, takže po chvilce se snažil z černovláskových boků stáhnout kalhoty, ale šel na to moc náruživě a nešlo mu to.
.
Sasuke si ztrápeně povzdechl. Proč nemohl být aspoň trochu trpělivý? Lehce odsunul jeho ruce a udělal to sám, přestože to znamenalo na chvíli přerušit hrátky. Nakonec se rozhodl vysvléknout úplně a pak to samé udělal i s blonďákovými kalhotami a košilí. Hladově přejel rukama po opálených stehnech směrem od kolene k rozkroku.
.
"Sasuke," vzdychl Naruto. Moc se mu to líbilo a dělal něco takového poprvé. Konečně chápal všechny ty ódy a vyzdvihování milostného spojení, o kterých mu často vykládal Jiraiya. Nabývaly úplně jiného rozměru. "Jsi tak krásný," měl pocit, že ho elf přitahuje jako magnet, jen si sáhnout. Taky to udělal, pod bříšky prstů cítil hebkou pokožku.
.
Elfa na jazyku pálila otázka, kolik lidí tohle už od něj slyšelo, ale ovládl se, vždyť Naruto působil tak nevinně, že to musel dělat poprvé. "Já vím," ušklíbl se, přeci nebude v rozpacích jako nějaká holka. "Taky jsi rozkošný, když se tu tak vystavuješ."
.
Narutovy líce okamžitě nabraly barvu sytého nachu. Předtím byl lehce začervenalý, ale teď div nesvítil. Zastyděl se za sebe, že se tu takhle elfovi vybízí, ale jeho tělo a hlava byly dost rozdílné věci. Každá chtěla jednat jinak. Aby zakryl své rozpaky, tak se nahnul k elfovi a políbil ho.
.
Už byl čas pokročit dál, nechystal se koneckonců dělat nic nepříjemného, proč by se měl Naruto bát. Přitiskl se k němu tak, aby šlo udělat to, k čemu se chystal. Už taky vnímal jistou potřebu, ale s tím musel počkat. Chytil ho za chloubu a udělal nejdřív jen jemný krátký pohyb, vida, že to jde snadněji, tak v tom pokračoval.
.
Plavovlásek slastně usykl, když se elf začal věnovat jeho naběhlému problému. Měl nutkavou potřebu být k němu co nejblíž a dotýkat se ho. Pohledem žadonil o další polibek a ruka mu sjela do Sasukeho klína, kde napodobil podobný pohyb, který mu rozpaloval líce a nutil ho vzdychat.
.
Sasuke vyhověl jeho nevyslovené žádosti a znovu spojil jejich rty. Byla to trochu škoda, že to tak blonďáčka tlumilo, proto v polibku nesetrvával moc dlouho. Po zádech mu přeběhl mráz, měl rád aktivitu a v kombinaci s tou nevinností to působilo ještě víc roztomile. Zvolna zvýšil tempo, jakým ho leštil, jak stoupala i jeho potřeba.
.
"Sasuke," zavzdychal několikrát Naruto procítěně. Byli u sebe tak blízko, že cítil elfův horký dech, jak se tříští na jeho krku. Už neměl pocit, že by jeho rasa byla chladnější, při této horkokrevné činnosti měl pokožku stejně teplou jako on sám. Divoce Sasukeho honil, chtěl se vyrovnat jeho péči a div mu nejiskřilo vzrušením před očima. Takhle dobře si to ještě nikdy nedělal.
.
"Dělám to dobře?" prohodil tmavovlásek se svůdným úsměvem, což v kombinaci s nachovými tvářemi, rozcuchanými vlasy a zadýchaným hlasem vypadalo docela přitažlivě. Hravě mu olízl rty a nechal na nich roztéct slastný vzdech, když se k němu natiskl tak, až se o sebe otřeli.
.
Naruto kníkl jako vyklubané kuřátko, když pocítil nový intenzivní vjem. Dalo se to brát i jako odpověď. Lehl si úplně na záda a nechal elfa se plně vyhoupnout na něho, aby se mohli třít vzrušeními o sebe. "S-Sasu-ahh!" vzdychal o sto šest a ruce přemístil na hladká záda, kde pod pokožkou cítil pevné svaly. Zatínal do ní prsty a nutil Sasukeho, aby silněji a rychleji přirážel proti jeho klínu. Myslel, že snad zešílí, byl tak napnutý, že bylo nemyslitelné přestat.
.
Možná za to mohl alkohol, ale tmavovlásek už dlouho nevydržel. Přirážel proti němu s prudší razancí, až nakonec došel vrcholu. Hlasitěji zavzdychal a napnul se, jak se mezi nimi rozlila bílá tekutina.
.
I pro plavovláska to byla konečná. Zasténal a vyrobil na elfově mléčně zbarvené kůži drobné krvavé škrábance od nehtů. Tohle byl nejlepší vrchol jaký, kdy zažil. Vyčerpaně ležel na posteli a jeho mysl se někde vznášela, jak mu bylo dobře. Sasuke se vedle něho skulil a on sám měl pocit, že mu náhle chybí nějaká zátěž, jak ho doteď elf tak intenzivně zatěžoval.
.
Sasuke popadal dech jako po vytrvalostním běhu, stále cítil všude nesnesitelnou horkost, jak se štěstí odplavovalo ven. Nic neříkal, jen se díval nejdřív do stěny a pak se otočil na blonďáčka. Měli by se nějak otřít, takhle jít spát nechtěl. Na druhé straně pokoje bylo umyvadlo s vodou, ale nějak se mu nechtělo vstávat. Plus ty škrábance na zádech solidně bolely.
.
Naruto koukal do stropu a studoval trámy, které se nad ním nesly, i když v podstatě byl duchem mimo. Něco tak fantastického snad ještě nezažil. Po chvíli na sobě ucítil elfův pohled a podíval se na něj. Chtěl něco říct, ale nedostávalo se mu slov a tak prostě jen mlčel. Byl to úlet nebo začátek něčeho většího? Popravdě vůbec netušil a vzhledem k tomu, jak odtažitě se k němu Sasuke choval… sakra, on se vyspal s elfem!
.
Teď nebylo potřeba nic řešit. Sasukemu se klížily oči a pomalu upadal do opileckého spánku, který vždy ráno nevěštil nic dobrého, jen bolest hlavy, kocovinu a výčitky. Jen přes ně hodil deku a i přes Naruta svou ruku, opřel se mu o rameno a během chvíle spokojeně oddechoval.
.
Plavovlasý lovec se nebránil a spokojeně spal stulen o elfa. Spalo se mu nádherně. Neměla to na svědomí jen postel, ale i fakt, že včera jeho tělo po dlouhé době došlo tak intenzivního uvolnění s někým kdo se mu líbil. Ráno mžoural do světla, které pronikalo dovnitř oknem. Nebylo mu úplně nejlépe, trochu měl podrážděný žaludek a sucho v ústech. Překulil se na druhý bok, kde měl jako na dlani Sasukeho tvář. Byl uvolněný a spokojeně spal. Nechtěl ho budit svým vstáváním a tiše ho sledoval. S překvapením zaznamenal, jak se jeho ruka blíží k elfovým uším a mezi prsty brzy ucítil jejich špičku. Věděl, že nesmí, ale zakázané ovoce chutná nejlépe.
.
Sasuke ze spaní tiše zamroukal a pomalu otevřel oči. Při zjištění, co se děje, se prudce posadil, ale udělalo se mu špatně a musel si zase lehnout, aby udržel v žaludku jeho obsah. Zalapal po dechu a bolestně zavřel oči. Vracely se mu vzpomínky na předešlý večer. Udělal hloupost. Naruto si to určitě špatně vyloží.
.
Na rozdíl od Sasukeho mladý lovec zvládal alkohol mnohem lépe, jak se zdálo. Pomalu vstal a při zjištění, že je vlastně ještě nahý a se zaschnutým semenem na břiše se začervenal. Zabalil se do přikrývky a přešel ke stolu, kde byl džbán s vodou. Nalil každému do hliněného poháru vodu. Sám ji vycucl jako nic, bylo to jako pohlazení a druhou donesl elfovi. "Napij se, udělá ti to dobře."
.
Tmavovlásek si ho od něj vzal a pomalu se napil, aby se tekutina lépe vstřebala. "Dá se tu někde vykoupat?" potřeboval ze sebe smýt jak ten nepořádek, tak zápach alkoholu a prohýřené noci.
.
"Jedině v potoku za městem," odtušil Naruto.
Nikdy nevyužíval služby ve městě jako byla horká koupel. Snad jen velmi výjimečně, když utržil dobré peníze za kůže a to nyní nebylo. Dostal pěknou kupu peněz, ale platil z nich za dva, nocleh a stravu. Navíc si musel šetřit na zimu, aby měl na zásoby a jiné potřebné věci, třeba olej či svíčky. Sám se postavil k porcelánovému lavoru, aby si opláchl obličej a vlhkým hadrem se sebe smyl jejich noční neřest. "Sasuke, já…" nevěděl, co vlastně má říct o jejich společné noci.
.
"Nic to neznamenalo," utnul cokoliv, co právě začínalo, vážný elf. Počítal s tím, že si to bude Naruto myslet, třeba i dělat naděje. Ale stejně plánoval odejít, rozdělí se a hodně dlouho neuvidí, pokud ještě někdy vůbec. Bral to jako pomatení smyslů, když se moc napil, tělo si prostě řeklo, co potřebovalo. Bylo mu trochu líto, že ho tím zklame, jestli to i někteří kluci brali jako holky, že kdo je připraví o věneček, musí si je i vzít.
.
Naruto zklamaně vydechl, ani ne tak nad obsahem těch pár slov, ale nad ostrostí, s jakou to Sasuke řekl. Byl pro něj jen zábava… asi to tak mělo být. Ostatně Sasuke chtěl jít do světa. Poznávat ho a objevovat, kdežto on byl zde, i když mohl by se k němu přidat, ale nakonec, když by se elf vrátil domů, tak on by s ním nesměl. Žádný člověk nesměl jít do elfího lesa, pokud nebyl pozván. Nepamatoval si, že by slyšel někoho o tom mluvit. Elfové byli jedna velká záhada ztracená v dalekých lesích a opředená kouzly. Přešel ke kupce oblečení a uvolnil Sasukemu místo u umyvadla.
.
Zbytek rána se nesl v tichém a úzkostném duchu. Elf se opláchl a oblékl, aby pak mohli vyrazit z hospůdky městem směrem k potoku. Jako by to byla cesta hanby. Neměl to dělat, snížil se na úroveň zvířete, co se řídí svými pudy. Uzavřel se do své ulity a nevnímal okolí víc, než bylo nutné.
.
Itachi po ztrátě svého bratra postupně zanevřel na jejich božstvo, které mu nechtělo brášku navrátit do náruče. Nenašel ani jeho tělo! Po divoké bouři se vrátil pro nejnutnější věci a podél proudu hledal Sasukeho. Voda byla divoká a on se bál, že ho nikdy nenajde. Prohledal míle a míle toku i jejího okolí, ale našel nic, žádné stopy či kousek utrženého oděvu na větvičce. Z naprostého zoufalství prosil lesní zvěř, aby mu pomohla či sdělila nějaký svůj poznatek. Občas byl úplně zahlcen problémy zvířátek, která nutkavě potřebovala jeho pomoc, když zjistila, že je přítel lesa. Nemohl odmítnout a zachraňoval ptáčata, stěhoval hnízdo, vytahoval zajíčka z jámy a vytrhával trn z tlapy medvědovi. Ale ani tak mnoho nezjistil či to přehlédl. Zvířata nemluvila slovy, ale ukazovala mu obrazy. Dostal se až do dalekého lidského města, které odporně páchlo a lidé si na něj ukazovali jako na přírodní úkaz. Chápal je, byl pro ně něco, co určitě nikdy v životě neviděli, ale bylo neslušné, když na něj ukazovali prstem a ječeli "Má špičatý uši!"
Neskrýval svou identitu, ostatně s jezdeckým jelenem by to nešlo. Byl příliš velký a jeho paroží už mělo šest pěkných výsad. Byl mu věrným přítelem na cestě. Těšil ho, když propadal zoufalství a zahříval svým kožíškem v chladnějších nocích.
Vracel se domů, když u vodopádu potkal drobnou laň, která pila z vody. Lekla se ho a utekla, přitom ji v duchu vlídně oslovil. Totéž se mu stalo i u druhého zvířete. Značilo to jediné, někdo tu lovil zvěř, která při sebemenším zašustění prchala. Jak odporné, to mohli dělat jedině lidé. Vždycky si brali, co uznali za vhodné, místo toho, aby žili s přírodou v míru jako elfové. Pustil se po stezce v lese a našel dávno prázdné tábořiště dvou lovců. Déšť už několikrát smysl všechny stopy. Snad až po dni se mu podařilo hovořit s jelínkem, který okamžitě neprchl. Z obrazu, s kterými se s ním podělil, vyčetl radostnou zprávu. Byl tu někdo, kdo se velmi podobal jeho milovanému bráškovi! Pustil se po směru, který mu určil jelen, občas se zastavil a obtěžoval některé zvířátko svými otázkami. Co jejich těla a výdrž stačila, tak postupovali. Zanedlouho zaznamenal hradby města a zrzavá veverka, které za odměnu dal pár oříšků, které nasbíral den předtím v lese, mu pověděla, že nedávno tu procházel člověk, který páchl smrtí a mrtvými zvířaty, a někdo jako on, ale nevoněl tak kamarádsky. Itachi se bál, do jaké společnosti se bráška dostal, ale drobný tvor mu ukazoval záblesky z paměti, kde to vypadalo, že plavovlasým mužem jde Sasuke dobrovolně. I tak popoháněl svého jelena k rychlosti. Musel bratra najít co nejdřív. Ve městě je to nebezpečné, i jeho už několikrát přepadly lidské krysy a zaplatili za to svým životem. Jeho jezdecký jelen si razil cestu davem, který šel na tržiště prodávat své produkty nebo naopak nakupovat. Jak jen se mu ti lidé hnusili. Nepřestával však v tom chumlu hledat známou tvář, až ho myslí upozornil jelen, který prvně obdivoval nádherná jablka a pořád tlačil ten obraz Itachimu do hlavy, zrazu zbystřil a natočil uši kupředu. Dlouhovlasý elf se podíval tím samým směrem a div se mu nezastavilo překvapením srdce. Sasuke! Jeho bráška šel cestou okolo tržiště společně s člověkem, kterého znal z matných představ a vzpomínek zvířat. Rychle se vydal i s jelenem za nimi, aby se mu neztratili. Když byl na doslech, tak zvolal bratrovo jméno v jejich mateřském jazyce. Zvučně se rozneslo po ulici.
.
Mladší tmavovlásek prudce zastavil. Krve by se v něm nedořezalo. Přes ten šum a opar kolem sebe to slyšel. Zvučný jazyk elfů. Tak známý hlas, který jej v dětství kolébal ke spánku. Ten samý, který se tehdy zoufale rozlehl bouří. Otočil se a uviděl jelena s oříškovou srstí a rozložitým parožím, na jehož hřbetě seděl jako nějaká éterická bytost jeho poslední milovaný člen rodiny. Se spěšným promiň k blonďákovi se rozeběhl, aniž by vnímal, jak jeho tělo protestovalo proti takové námaze po propité noci.
.
Itachi sklouzl ze sedla a v tu chvíli mu do náruče vběhl Sasuke. Svíralo se mu hrdlo nad tím nenadálým shledáním. "Bráško… myslel jsem, že jsem o tebe přišel," tiskl ho k sobě jako o život a nevnímal nic okolo. Konečně se ztracený dílek jeho života vrátil zpátky na své místo. Pořád se musel ujišťovat, že nesní a je vzhůru.
.
Sasukemu se špatně dýchalo, do očí se mu tlačily slzy, ale naštěstí je vcelku úspěšně zahnal, jen se mu jako následek toho leskly oči ještě víc. Po dlouhé době přepnul do svého rodného jazyka. "Omlouvám se, choval jsem se příšerně," hlesl roztřeseně a připadal si jako závislý na drogách, co po dlouhé abstinenci dostane dávku. Vdechoval tu vůni, svíral v prstech bratrův cestovní oděv a vymazal z vnímání cokoliv jiného nepodstatného. Nemyslel ani na to, že se s ním bude muset vrátit, přestože chtěl do světa a to bude stát ještě nějakou tu hádku.
.
"Pšš, už jsem ti dávno odpustil. Moc jsem se o tebe bál. Šel jsem tě hledat, ale nemohl jsem tě nikde najít. Nevzdával jsem se naděje, protože bych bez tebe nemohl žít," před ním stál bráška. Hmat i zrak říkali, že ano, ale jen nos sotva zaznamenal jeho vůni. Byl silně prosycen člověčinou a hospodou. Hladil Sasukeho po zádech a zajel mu do vlasů v zátylku, které mu poporůstly. Vždycky si je nechával rebelsky krátké.
.
"Myslel jsem, že mě ani nehledáš. Že ses mě zřekl, protože jsem utekl," po takové době by takhle zvládl být věčně. Jen se nechat objímat bez nějakého intimnějšího kontextu. Skoro se mu až chtělo vrnět, měl rád, když se mu někdo blízký probíral vlasy.
.
"Bráško, to bych nikdy neudělal. Jsi pro mě jako první jarní kvítek. Vzácný a jedinečný… Je to jako sen," div nezakňučel, když si uvědomil, jak ho předtím bolelo u srdce a nyní mu návrat bratra vrátil životní sílu a radost.
.
Mladší tmavovlásek to ještě chvíli rozdýchával, ačkoliv se mu nechtělo to ukončit. Aspoň se nehádali jako skoro pořád před tím, než utekl. Věděl, že Itachi nenávidí lidi, ale doufal, že to nějak překousne. "Chci ti někoho představit. Zachránil mě a cestovali jsme spolu až sem."
.
Naruto stál opodál a jen zíral, když se objevil druhý elf a Sasuke se mu vrhl do náruče. Odtušil, že patří k sobě, snad bratři… Sasuke o své rodině moc často nemluvil. Nechával jim prostor a prohlížel si krásného jelena a jeho kožich. Za takový kousek by dostal jistě spoustu peněz. Vytřepal myšlenku rychle z hlavy, a jakmile mu krátkovlasý mladík pokynul tak přistoupil a uklonil se. Nevěděl, jestli mu bude elf rozumět, když promluví svým jazykem.
Itachi sjel mladého plavovláska od hlavy až k patě. Vypadalo to, že zvěř v lese nelhala, tohle byl člověk lovec. Div si před ním neodplivl, o to víc ho zarazilo, jak mu bratr nastínil, ho tohle smradlavé stvoření zachránilo.
"Děkuji," odpověděl prostě a jednoduše po lidsky, "jsem vděčný, že jsi mu pomohl."
Skoro měl chuť se zasmát, když viděl v modrých očích údiv, že mluví mladíkovým jazykem.
.
Sasuke mohl téměř nahmatat tu úzkost ve vzduchu, kromě toho si je lidé okolo docela dost prohlíželi. Měl by mluvit lidsky, aby rozuměli oba, nechtělo se mu moc skákat mezi dvěma řečmi. "Tady se asi naše cesty rozdělí," rozpačitě se podíval na blonďáčka. "Promiň za… no… včera. A že ti to nebudu moct nijak splatit."
Život ani tak nemyslel, ale Naruto za něj utratil hodně peněz, toho si byl vědom.
"Opravdu," hlesl zklamaně Naruto. Zvykl si na elfa, na jeho blízkost a vůbec se mu s ním nechtělo loučit. Vykouzlil na tváři veselý úsměv a přistoupil k Sasukemu, který se stále držel Itachiho za ruku. "Budeš mi chybět," pronesl pohnutě a bez ohledu na protestné vydechnutí staršího elfa, toho mladšího sevřel v náruči. "Možná je to troufalé, ale ještě někdy v budoucnu bych tě rád znovu viděl. Doufám, že se potkáme."
.
"Jestli mě odtáhne zpátky domů, stejně bych utíkal. Můžu ti poslat havrana," zvláštní, nechat se objímat od někoho jiného než od bratra. S někým skoro stejně velkým. "Bylo mi s tebou dobře," přiznal, skoro jako by se znali desítky let. Na chvilinku měl nutkání ho políbit, ale hned to zaplašil. Včera bylo včera, nic to neznamenalo, museli jít dál.
.
"Dobře," zaculil se Naruto, když si představil, jak mu havran nese nějaké to psaní. Přišlo mu to vtipný. Lidé většinou používali holuby k takovým účelům. "A to je?" zeptal se nesměle a podíval se na druhého elfa, který se netvářil ani trochu nadšeně.
"Jsem Itachi, Sasukeho starší bratr," představil se starší Uchiha a jen ze slušnosti se mírně uklonil. Nejradši by co nejrychleji odjel domů společně se Sasukem. Ale oba jet na jelenovi nemohli, tudíž se cesta protáhne. Zcela určitě jim to bude měsíc, možná dva trvat.
.
Přišla na řadu další důležitá věc. Sasuke nechtěl zrovna moc jít domů, takové šance už by se mu nedostalo a Itachiho ho bude hlídat jako ostříž. Chtěl do světa, ale… podaří se mu ho přesvědčit? "Itachi, um…, potrvá dlouho, než se dostaneme domů. Nemohli bychom si předtím udělat výlet? Nikdy jsi nechtěl vidět svět?"
.
"Sasuke, o tom si promluvíme až v soukromí," kývl k blonďáčkovi, který na něho nechápavě civěl, protože mu nerozuměl. "Rozluč se svým člověkem a půjdeme pryč z tohohle špinavého města," teď když měl bratra se mu nechtělo za hradbami zůstávat ani o vteřinu déle.
.
A už to tu bylo zase. Ty okovy, pravidla, příkazy. Vzmáhala se v něm mladická vzpurnost, ale věděl, že bude potřeba to řešit s chladnou hlavou. Měl by si užívat chvíle mimo říši, dokud se denní stereotyp nevrátí do starých pěšin. Musel bratra nějak přemluvit a zatím se jen chovat vzorně. Zkroušeně si podal s Narutem ruku. "Děkuji za vše, snad se někdy uvidíme," usmál se přátelsky, rozhodně bude postrádat tu nenucenost mezi nimi, jak se učil lidské řeči a v poslední řadě…, byl si jistý, že tu noc z hlavy nedostane, i kdyby strávil několik dní meditací.
.
"Já děkuji osudu, že mi tě poslal do cesty," hlesl Naruto pohnutě. Věděl, že tohle je na dlouho dobu nebo snad navždy, kdy se vidí. "Jsi můj přítel," dodal vážně bez špetky typického veselí v hlase, který v něm obyčejně zněl. Naposledy elfa objal a chtěl mu dát něco na památku. "Moc toho nemám, ale chci, aby sis ode mne vzal tento krystal," sundal si šňůrku z krku, na které se houpal drobounký modrý krystal a vtiskl ho Sasukemu do ruky.
.
Elf chtěl už namítnout, že to přece nemůže, určitě to mělo nějakou cenu, ani ne tak ve zlatě jako třeba vzpomínkovou. "Dobře," vydechl smířeně a hned si ho dal na sebe. "Tak…, sbohem," raději už to ukončil a vydal se ulicí, jinak by snad neodešel.
.
Naruto se ještě dlouhou dobu díval, než mu dvě černovlasé postavy a dobře stavěný jelen zmizeli z očí. Cítil se nešťastně, konečně poznal někoho, s kým si rozuměl a musel ho opustit. Bude si muset vystačit jen se vzpomínkami. Se smutným povzdechem se otočil a vydal se ke klášterním zahradám, kde chtěl utišit svoje srdce.
.
Když vyšli z hradeb, zamířili k malému lesíku kus od města, kde tekl malý potůček. Sasuke se chtěl zchladit, stejně předtím mířil dát si koupel, než došlo k tomu setkání. V tichosti se opláchl, jelen se napil lehce zakalené vody. Rozhodl se předestřít svůj návrh. "Itachi, co kdybychom si udělali výlet? Nechce se mi hned domů," začal nevinně.
.
"Sasuke," povzdech si starší elf, "copak ti už ten výlet nestačil? Lidé jsou špinaví, není třeba setrvávat dlouho v jejich blízkosti."
Byli špinaví nejenom tělem ale i duší. Chovali se, jakoby jim patřil svět a neustále mezi sebou vyvolávali rozmíšky. Co by chtěl Sasuke objevovat v tak odporném světě?
.
Na to Sasuke zvolil tvrdší zbraň. Nasadil smutná očka štěňátka, ta velká tmavá kukadla s dlouhými řasami působila neodolatelně. "Copak jsi nikdy nechtěl poznat, co je mimo naše hranice? Když to nedovolíš, budu moc nešťastný," objal ho kolem krku a zamrkal.
.
Itachi zakolísal ve svém přesvědčení. Sasuke ho měl prokouknutýho a moc dobře věděl, co na něj platí, aby dosáhl svého. Jeho nevinný pohled byl jedna z nejsilnějších zbraní, kdo by dokázal odolat něčemu, co se tváří jako raněné zvířátko, které potřebuje pomoct.
"Bráško, ale to není tak jednoduché," řekl nerozhodně.
.
Mladší tmavovlásek v duchu zajásal. Ledy se zachvěly a začaly pomalinku praskat. "Udělej to pro mě. Prosím," sladce se usmál jako třešnička na dortu.
.
"Sasuke, ale to…, prostě…, oh, jsi tak…," Itachi byl v koncích.
Udělal by pro bratra cokoliv na světě. Přenesl horu, položil život. Moc se mu nelíbila vize, že by měli společně bloumat světem, který je plný krutostí lidí, ale jak znal Sasukeho horkou hlavu, byl si jist, že je mu schopný po cestě domů utéct. "Dobrá tedy, půjdeme do světa," oznámil velmi neochotně, "ale," zchladil rychle bráškovo nadšení, "do zimy se vrátíme domů," těch několik měsíců snad přežije.
.
Ty tmavé studánky se šťastně rozsvítily. "Jsi nejlepší, bráško," pořádně ho objal a zasmál se. Četl o tolika místech, co by chtěl vidět. Jen si bude muset sehnat koně nebo tak něco, aby nemuseli cestovat pěšky, oba je jelen neunese.
.
Itachi necítil stejné nadšení, pohladil brášku po vlasech. Když už nic, tak alespoň dohlédne, aby se tomu divochovi nic nestalo. Všiml si, že jeho sourozenec u sebe nemá vůbec nic na obranu! Bude mu muset dát alespoň svoji dýku. Počítal s tím, že na cestách můžou potkat různá nebezpečenství a také chce slyšet Sasukeho příběh, co celé ty měsíce dělal a jak žil. Zdál se mu totiž pohublý, určitě měl nouzi. Ale od nynějška už ho nenechá trpět a celého a zdravého jej před prvním sněhem dovede domů.

KONEC

Trochu mě chytlo básnické střevo a vymyslela jsem alternativn děj k této povídce

Špičaté uši

Jednoho letního dne elfa jsem potkal,
ležel si na louce, prsty stéblem protkal.
Oči zavřené, ruce složené jako v hrobě,
muchy na něm dováděly a bzučely si sobě.

Říkám si, vypadá tak čerstvě,
ve tváři pohled, co vypadá teskně.
Hadry si vezmu, na trhu je prodám,
budu moct vzdát hold dobrým hospodám.

Začal jsem mrtvolu prohledávati,
z vidiny peněz měl jsem až závrati.
Jaké bylo moje překvapení,
on nebyl jako z chladného kamení.

Myslel si, že mu jde o život, začal na mě útočit,
bránil jsem se, musel jsem s ním zatočit.
Vzniklo mezi námi dost divné tření,
bylo mi něco jiného než na umření.

Elf na mě zaraženě koukal, jistě ho taky žalud tlačil.
nabízel jsem se snadno, už se do mě tlačil.
Heká mi do ucha, přiráží divoce,
z téhle šukačky budu mít Vánoce.

Zadečkem se sténavě vybízím,
jeho horké semeno v něm sklízím.
Zátěž na zádech, horký dech k tomu.
Řekni mi, ty ušatče, kdy si to rozdáme znovu?

Ticho se rozlije po pěšině,
všechno se stalo tak nevinně.
Černovlasý elf tu však není sám,
z lesa se vynořil jelen na něm pán.

Nenese nikoho jiného než bratra jeho,
stačí mi mrknutí, stane se něco zlého.
Žárlivý, naštvaný zdá se ten muž býti,
zkrátí se na minimum moje mrzké žití?

Zkusil jsem uniknout s gaťaty u kolen,
nedošel daleko, dýkou jsem byl skolen.
Poslední co slyším, jsou drsné nadávky,
asi už nestihnu splnit další poptávky.

Starší mladšímu spílá, že se nechal unést,
teď bude muset mrtvolu za sebou zamést.
Odchází společně na hřbetu jelena.
Moje duše odchází, cesta do nebe zvolena.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 14. listopadu 2015 v 8:57 | Reagovat

Moc hezká povídka, opravdu ^^ Ale zdá se mi, že měla trochu uspěchaný konec...Jinak se té povídce nedá nic vytknout, byla úplně famózní :3 A ta básnička je suprová :DD

2 Smajli Smajli | Web | 14. listopadu 2015 v 9:56 | Reagovat

Hmm, dle příkladu Naruta a Sasukeho to vypadalo, že v lidský svět hodně sbližuje po jistých stránkách... mmm, rozhodně se to pak stalo i bráškům :3 A ta básnička je prostě nej =D =D

3 Hinami-chan Hinami-chan | 14. listopadu 2015 v 11:22 | Reagovat

Awhh ještě že nemám klávesnici jinak bych si mohla kupovat novou :D opravdu povedené :)

4 terik terik | 14. listopadu 2015 v 13:52 | Reagovat

Moc hezká povídka :3 i když jsem čekala že to skončí jinak no... Básnička je supr :)

5 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 14. listopadu 2015 v 16:58 | Reagovat

Ach jo,  je škoda, že se spolu nerozhodli putovat. V předchozích kapitolách mi přišlo, že k sobě začínají mít blíž a blíž a možná se do sebe i zamilovávají a teď najednou to vypadá, že k sobě vlastně nic necítí a za všechno mohl alkohol. Ještě o dost víc, než v předchozích kapitolách mě tady zaujali ty rozdíly mezi elfím a lidským světem. Těžko říct, který je lepší...
Bože, ta básnička :D . To byl šok :D . Musela jsem se tlemit jako debil. Fakt povedená! :D

6 Kai Kai | 14. listopadu 2015 v 17:18 | Reagovat

awww ja čekal že zustanou spolu :( ale jinak super povidka. chudak naru....ach no co... P.S basnička svěla :D

7 Nukiko Nukiko | 16. listopadu 2015 v 7:20 | Reagovat

Já tě zabiju proč si Sasukeho a Naruta nenechala spolu? A vůbec co ta ero-scena myslela sem že se mam spolu vyspěj a ne že budou jen masturbovat :-D

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 16. listopadu 2015 v 8:05 | Reagovat

[1]: Nemůžu za to, že dojel Itachi a zatnul jim tipec :D
[2]:Uchihacest everywhere, viď :D
[3]:To je klika, jak bys mi potom psala komentáře.
[4]:Víc lidí zřejmě čekalo jiný konec 3:)
[5]:Možná cítí, ale jsou jisté okolnosti, které je nechají pohromadě. jejich vztah byl neměl moc valnou budoucnost.
[6]:Naruto se na zimu vráti k ero seninovi :D a bude mu hej.
[7]:Kdyby se spolu vyspali, tak je příliš mnoho věcí, které jsou proti nim. Naruta by to dřelo a navíc je nezkušený, takže počítám s tím, že by na to stejně nepřistoupil. A proč nejsou spolu? Protože jsem zlá a chtěla jsem vás vytrolit :D

9 Shirayuki Shirayuki | Web | 16. listopadu 2015 v 17:49 | Reagovat

[7]: : De facto je to sex, když to dělají spolu. Kdyby s ním odjel, Itachi by bloudil po světě navždycky. Nemohl dát přednost klukovi, co ho sotva potkal a ani ho nemiluje, před svojí rodinou.
A protože Shira nesnáší sladké happy ends. Vůbec můžete být rádi, že si Itachi někde cestou nezlomil vaz, Naruta nesežral medvěd a Sasukeho nezabili anti-elfští aktivisti.

10 Okami Okami | 22. listopadu 2015 v 17:21 | Reagovat

Hm, zajímavá série. O poznávání cizích druhů. To jsem ještě nečetla.

Máš plusové body za propagaci veg(etari)anství :D. No, poropagaci, spíš zmínění.

Aww, tak tam nechat Naruta samotného na ocet. To se nedělá :(. Ale je to lepší, než kdyby skončili spolu. Bylo by to klišé. :D

[9]: Moje slova. Poslední věta mě zabila nejvíc :D.
Anti-elfští aktivisti :DDD.
To je jak s veganama - někteří zatvrzelí (a natvrdlí) karnisté by je nejradši namleli do jitrnic i s těma zvířátkama :D.
Ale někteří vegani by se taky nejradši navzájem namleli do veganburgrů.

U básničky budu hodnotit jen příběh. V rýmu to občas drhne, rytmus ujde. Přihlédnu k tomu, že nebásníš tak často a ani to nezamýšlíš :D.
Ten příběh je docela dobrej :D. I když, Itachi by to nenechal jen tak v klidu :D.

11 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. listopadu 2015 v 23:10 | Reagovat

[10]:Tak oni elfové jsou takoví kytičkoví, že nechat je jíst zvířátka je skoro zločin.
Přesně, kdybych ho nechala s Narutem, tak by to bylo hrozně předvídatelný, sladký, nereálný apod... fuj, prostě, takhle je to super. On už Jiraiya Naruta k něčemu dokope.
Básnička je příšerná, ale přišlo mi to vtipný :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.