Pod vlajkou Uchihů VIII. - Přístav

8. prosince 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Narutova hodinka přichází a Madara nad jeho osudem vyřkne ortel. Nechá si ho nebo ho někomu dá? Nicméně pro Itachi se Sasukem nastávají dny plné volna a žhavých chvilek.


Madara je všechny přelétl pohledem. Devět chlapů a jedna blonďatá mřenka, která vypadala, že každou chvíli lekne. To si má takového mrzáčka opravdu nechat? Zastavil se před ním a pronikavě si ho prohlížel. Mladík se před ním krčil, jako by o něj měl schytat nějakou ránu. Nic na něm nebylo dobré, jen to, že měl ceněnou barvu vlasů a byl velmi mladý. Mohl by ho prodat opravdu dobře. Kdyby si ho vzali jako novou krev do bordelu, ani by se nedivil. Zvedl mladíkovi bradu a skoro to vypadalo, že se ho štítí. Ostatně otroci páchli, jak deset jeho chlapů dohromady. Bez jakéhokoliv posunku přešel ke Kisamemu, který měl jít s ním, a ještě bral s sebou dva chlapy pro jistotu. "Jdeme," zavelel.
Narutovo srdce pokleslo. Sasuke se tvářil, jako by měl naději, ale nakonec stejně bude prodán. Se skloněnou hlavou a svázanýma rukama postupoval v řadě, aby mohl sejít z lodi. Těsně předtím, než vešel na lávku, tak ho Madara zastavil. "Tohohle si necháme… Sasuke, máš ho na starosti." S tím strohým rozkazem a šuměním mezi muži je tam nechal a se zbytkem odešel na tržiště.
.
Sasukemu spadl z hrudi obrovský balvan. Tak přeci jen… dokázal to! Dokázal ho uchránit odporného osudu, který by ho jistě čekal. Ovšem - práce na lodi nebude snadná, tak nějak tušil, že asi vyžere to nejhorší a nejšpinavější, jako třeba vynášení nočníků s výkaly a podobně, ale až si svou svobodu odpracuje, bude volný a třeba… třeba se jednou vrátí domů. Rty se mu samovolně zvlnily do vítězného úsměvu, přestože se na něj posádka udiveně dívala. Po tom, co tenkrát předvedl s Kakuzem, jim bylo jasné, že v tom má určitě prsty, ale vůbec neměli ponětí, co ho k tomu přimělo. Taky ne, že by to zrovna vítali - znamenalo to menší podíl. Ne o moc, ale stejně, námořníci byli hákliví na každou zlatku. Sasuke přešel k blonďatému mladíkovi, kterému už strýc Izuna nechal sundat okovy, a odvedl ho kousek stranou.
"Nemysli si, že jsi volný," chladil malinko jeho nadšení, i když sám měl taky radost, "tolik milosrdný zase kapitán není. Chce z tebe mít užitek. Svobodu si musíš na lodi odpracovat, ale až to bude dost… pustíme tě." Normálně v otroctví zůstávali lidé do smrti. Svobodu získávali jen velice výjimečně, skoro vůbec.
.
Naruto nemohl uvěřit tomu, co se stalo. Pořád si připadal, že žije v nějakém snu, ale asi to byla opravdu realita a někdo se ho zastal, někdo se ho zachránil. "Děkuju, strašně moc vám děkuju." Blonďáček byl štěstím bez sebe. Klekl si před Sasukeho a objímal jeho nohy. Pořád opakoval slovo děkuju jako nějakou mantru a po lících mu tekly slzičky. Vůbec mu nevadilo, že na ně piráti civí jako na přírodní úkaz.
.
Nejmladší Uchiha si připadal snad ještě trapněji, než když si ho námořníci dobírali kvůli sexu s Itachim. Pokoušel se Naruta odtrhnout, ale blonďáček se nedal. Nejnepříjemnější byl pohled Itachiho, který se tvářil, jako by kousal do citrónu. Dosud neměl sebemenší ponětí o nějakém kontaktu Sasukeho s tím světlovlasým otrokem.
"Dost, přestaň," syknul Sasuke a konečně se mu podařilo uvolnit se z Uzumakiho sevření. Rozpačitě se podrbal ve vlasech, jednu věc nedomyslel - co teď s ním? Madara mu ho hodil na krk, to jako že ho bude muset vzít s sebou?! Ale… chtěl být s Itachim sám!
.
Itachi se tvářil všelijak. Dost ho mrzelo, že o tom vůbec nic neví, a to si myslel, že s bráškou mezi sebou nemají žádné tajnosti. Evidentně se mýlil, přitom kdyby to věděl, tak by se přece nic nestalo. Odtrhl od nich pohled a zahleděl se na změť plavidel v přístavu. Vůbec netušil, že by ho Sasuke chtěl zachránit tak moc, aby se šel domluvit s Madarou. A jak strýce znal, určitě to nebylo jen tak zadarmo.
.
Sasuke se rozhodoval. Možná by měl nechat Naruta na lodi, stejně tu zůstávala hlídka, jenže moc se mu nechtělo ho vystavovat takovému nebezpečí. Piráti budou určitě naštvaní, že zůstal jako přítěž, místo aby ho vydražili za pěkných pár zlatek. Třeba kdyby hlídal takový Kakuzu, taky by se mohlo blonďákovi něco stát. Bude ho muset vzít s sebou. S povzdechem na něj kývl: "Pojď." Zamířil ke svému bratrovi, který zachmuřeně stál opodál. Gestem Naruta zastavil, aby nebyl na doslech, když k dlouhovlasému Uchihovi přistoupil. "Itachi, odpusť mi to," hlesl tiše, "vysvětlím ti to, až budeme sami, ano?"
.
"Hm," odtušil neurčitě Itachi, ale pohled na zkroušeného brášku ho rychle obměkčil. Nikdy se na něho nemohl zlobit příliš dlouho. "Dobře," souhlasil tedy nakonec a šťouchl brášku dvěma prsty do čela. Těšil se, jak budou mít čas v přístavu jen pro sebe, ale evidentně budou mít přítěžek. Ne moc přívětivým pohledem počastoval blonďáčka.
Narutovi začalo docházet, že nebude ten nejoblíbenější člen na palubě. Klopil oči do podlahy a prohlížel si svoje špinavé a bosé nohy. Pořád ho bolely, ale třeba se to zpraví.
.
Sasuke se na brášku oslnivě usmál. Byl na něj vždycky spoleh, že ho nenechá trápit, proto ho taky tolik miloval. Nejraději by ho vzal za ruku, ale pořád byli ještě ostatním dost na očích, nemohl si to dovolit. Později na to budou mít hromadu času. Ve třech zamířili na zadní palubu, aby unikli pátravým očím posádky. Než se vrátí kapitán s kořistí, bude to ještě pár hodin trvat. Nejmladší Uchiha nechal Naruta sednout na dřevěnou podlahu a přemýšlel, jestli by ho měl začít hned seznamovat s budoucími povinnostmi, ale nakonec si to nechal ještě pro sebe. Postavil se Itachimu po bok a neodolal, aby se o něj z boku malinko neopřel.
~~~
Za dvě hodiny se objevil kapitán a okamžitě zaplul do mapárny, kde už byli jeho bratři. Museli rozdělit kořist. Nikdo při jejich plavbě nepřišel o žádnou končetinu, takže nemuseli vyplácet žádné příplatky navíc. Ještě dobrou hodinu trvalo, než si Uchihové oddělili svůj díl. Byli majitelé lodi, takže měli nárok na víc.
Madara vyšel ven. "Dostanete svůj podíl a ne že ho první den celý prochlastáte," pohrozil jim naoko. Nakonec pro něj bylo lepší, když byli bez peněz, měli větší chuť se nechat znovu najmout. "Dneska bude mít hlídku Kakuzu a Deidara," vyjmenoval ještě dalších pár lidí stejně jako na druhý den, kde to měli hlavně na starosti Kisame se Shisuiem. "Kdo se mnou bude chtít jet dál, tak se tu za týden zastaví a teď, vy prašivý mořští vlci, dostanete prachy!" Odpovědí mu byly spokojené výkřiky. Každý si šel postupně ke stolu, kde dostal pěknou hromádku mincí.
.
Sasuke si oddechl, když bylo konečně všechno rozděleno. Počkali s Itachim, než všichni kromě těch, co měli hlídku, opustili loď, protože kdyby šli s davem, nejspíš by je chlapi zatáhli rovnou někam do putyky, o což nestáli. Slunce už se pomalu klonilo k západu, když se konečně po několika měsících ocitli na pevné zemi. Kývli na sebe a sehraně zamířili kolem hlučících hospod rušnými uličkami rovnou do lázní. Naruto šel s nimi a Sasuke se po něm často ohlížel. Nerad by ho ztratil, to by Madara zuřil. Doufal, že má ten blonďák aspoň tolik cti, aby dodržel část úmluvy, když už se kvůli němu tak snažil. Mrzelo by ho, kdyby se v něm zklamal. Zatím se ale nezdálo, že by něco takového hrozilo, Naruto je poslušně následoval, možná byl trochu zaskočený bujarým životem ve městečku teď navečer.
.
Itachi hledal nějaký vhodný podnik, kde by je ubytovali. Nechtěl jít do těch nejlevnějších pajzlů. Bylo by to za pár stříbrňáků, ale bylo to tam odporné a služby chabé. Zatočil do uličky vedoucí k jednomu rozlehlému stavení, trochu dál od hlučících, úzkých a špinavých uliček přímo ve středu. Připadal si, jako by za sebou vedli otroka. Naruto vypadal naprosto příšerně. Moc mu nebylo po chuti, že ho mají na starosti. Sice byl jakože Sasukeho, ale v podstatě se o něj bude starat i on. Znamenal pro ně určité výdaje, které mohli využít někde jinde nebo si je šetřit. Vešli dovnitř a za pultíkem se k nim hned měla hostinská. "Chci dva pokoje, jeden pro dva a jeden pro jednoho. Potom večeři, lázeň a vyprat oblečení," diktoval dlouhovlasý Uchiha ženě. Musel ji zaplatit dopředu, asi tu měli špatné zkušenosti.
.
Sasuke se rozhlížel, vypadalo to tu celkem solidně. Docela čisto, nepáchlo to tu a bylo to tady méně hlučné. Jenom doufal, že tu taky ctí soukromí, což teda asi museli, jinak by neměli moc zákazníků. Jednou se jim v přístavu stalo, že je vyrušila jakási služka, zrovna když byli s Itachim uprostřed sexu. Od té doby si dávali pozor a dopředu upozorňovali, že nechtějí být rušeni.
Všichni tři byli uvedeni do horního patra, kde jim přidělili dvě místnosti vedle sebe, jednu prostornější s manželskou postelí, druhou menší se slušným lůžkem. Sasuke si nejprve prohlédl povlečení, jestli v něm neřádí štěnice a blechy, ale musel uznat, že to byl slušný podnik. "Vydrž chvilku, hned jsem u tebe," zašeptal svému bratrovi do ucha, než postrčil Naruta do jednolůžkového pokoje. Potřeboval s ním probrat jednu důležitou věc.
.
Naruto se vůbec nebránil. Byl z celé situace vyjukaný jako čerstvě vylíhlé kuře. Nečekal, že ho vezmou Uchihové s sebou, natož, že mu zaplatí ubytování a zřejmě i to, co si objednali pro sebe. Čekal, co po něm bude Sasuke chtít, byl připraven na cokoli. Pro svého spasitele by udělal všechno, o co by ho požádal.
.
Sasuke zavřel dveře, založil si ruce na prsou a upřeně se na mladíka zahleděl. Vypadal tak vděčně, až to bylo k popukání, ale byl hrozně vychrtlý. Jestli má vydržet tvrdou práci na palubě, budou ho muset trochu vykrmit. A vydrhnout, hrozně smrděl, jak byl celou dobu zavřený v páchnoucím podpalubí. "Tady si můžeš odpočinout," prohlásil a kývl k měkkému lůžku, "necháme ti přinést něco k jídlu a vykoupeš se. Mám ale jednu podmínku." Zaváhal, nechtěl ho děsit, ale tohle bylo důležité, takže použil co nejautoritativnější tón: "Přijde mi nedůstojné stát ti za zadkem, nejsem otrokář a nechci tě hlídat. Ale jistě chápeš, že jestli utečeš… naše dohoda okamžitě padá. Najdeme tě a osobně dohlédnu na to, aby tě kapitán nechal hodit žralokům. Rozumíme si?"
.
Naruto se prvně lekl toho přísného tónu, ale bylo mu jasné, že tohle je nutné. "Ano, Sasuke," odtušil rychle, aby si to mladý Uchiha náhodou nerozmyslel a neposlal ho ještě na tržiště. Chytl mladíka za ruku a už si chtěl kleknout, aby mu mohl líbat ruce vděčností.
.
Sasuke mu ji vytrhl, měl pocit, že Naruto už byl během několika měsíců ponížený dost, natož aby tomu ještě napomáhal. "V pořádku, stačí mi tvoje slovo," kývnul, "doufám, že se na něj můžu spolehnout, budu ti věřit. Dej se dohromady, dočerpej síly a uvidíme se ráno." Povzbudivě na blonďáka mrknul, než ho nechal o samotě, určitě byl hodně unavený. Teď konečně se mohli věnovat s Itachim jen sami sobě! Srdce mu radostně poskakovalo, když rychle přeběhnul do vedlejšího pokoje, kde už jeho bratr čekal, a vrhnul se mu do náruče.
.
Itachi ho okamžitě chytil a zatočil s ním dokola. "Sasuke, konečně si můžeme dělat, co se nám zlíbí," zavrněl do jeho rtů a na dlouhé minuty si je uzurpoval pro sebe. Měli pro sebe spoustu času a ještě celou nůši navíc. Mačkal brášku k sobě a těšil se z jeho přítomnosti a intimní blízkosti.
.
Sasuke si líbání náležitě užíval. Vpíjel se do Itachiho úst tak toužebně, tak žíznivě, jako by to nedělali celé věky a ne pouhé dva dny. Objímal ho se stejnou silou, až se skoro bál, že ze sebe navzájem vymačkají duši. Nejraději by s ním ihned zapadnul do postele a nechal se jím ošoustat do bezvědomí, ale byly tu i jisté praktické záležitosti, které museli předtím vyřešit.
.
Když se dostatečně nasytili jeden druhého, tak si Itachi vychutnával jen jejich hřejivé objetí. "Budu muset zajít na trh," broukl tiše do Sasukeho vlasů, "musím koupit olejíček, protože jinak bych si tě nemohl vzít. Nasucho by tě to bolelo." Nejradši by šel, aby byl co nejdřív zpátky, ale musel se prvně od brášky odlepit a trochu vychladit, protože už jen z toho žhavého líbání měl v klíně zaděláno na tvrdý problém.
.
"Ano," přisvědčil omámeně Sasuke, který na tom nebyl o nic lépe, ale moc se mu nechtělo spustit z něj paže. Nakonec si povzdechl a s nechutí to udělal. "Dobře, nechám tě ještě na chvíli odejít, ale jakmile se vrátíš, budeš můj a už tě od sebe nepustím," zavrněl s hříšným podtextem v hlase, "nenech mě čekat dlouho." Aspoň mezitím dohlédne na to, aby jim připravili nějakou večeři a teplou koupel, přeci jen ještě s tímhle podnikem neměli zkušenosti.
.
"Rád se poddám tvojí moci," přizvukoval Itachi stejně hříšně a chvíli pochodoval okolo okna, aby se zbavil erekce. Trvalo to trochu déle, protože objekt jeho touhy byl pořád v místnosti a žádostivě na něj hleděl. "Neuteče?" kývl ke zdi, za níž měl vegetovat blonďák.
.
Sasuke zavrtěl hlavou. "Nemyslím si, naznačil jsem mu dost jasně, co by ho čekalo. Já…" lehce si odkašlal a provinile uhnul očima, "chtěl bych se ti za jeho přítomnost omluvit. Bylo mi ho líto, ale původně jsem ho chtěl jenom udržet naživu, než dorazíme do přístavu. Jenže poté, co jsem si s ním včera promluvil…" Sasuke podruhé tlumočil Narutův osud. "Nemohl jsem to tak nechat," hlesl omluvně, "nechtěl jsem ti to říct, protože jsem dodneška nevěděl, jestli se mi to podaří, zachránit ho. A taky jsem nechtěl, abys…" Sasuke zmlknul a začervenal se.
.
Itachi si znechuceně odfrkl, když vyslechl Narutův osud. Na jednu stranu brášku chápal. Byl vždycky ohleduplný, neměl zájem nikoho ničit nebo týrat. Přitom do boje by se nejraději hrnul jako první. Akorát ho teď mají na krku jako nějaké štěně, které musí vychovat. A Sasukeho nevyřčené slovo bylo jasné. Kdyby se k blonďáčkovi měl víc, než je nutné, tak by žárlil, už jen ta představa, že mu určitě bude chodit jako ocásek za zadkem, se mu vůbec nelíbila. "A jak jsi k tomu Madaru donutil?"
.
Sasuke odhalil bílé zuby v okouzlujícím sebevědomém úsměvu. "Šarmem přece," prohlásil, jako by to bylo naprosto jasné, ale pak se rozesmál a následně zvážněl. "Snadný to nebylo," přiznal s pokrčením ramen, "musel jsem použít veškeré diplomatické umění, kterým mě otec během výchovy obdařil. Nakonec ho zřejmě přesvědčila výhoda pracovní síly, kterou nebude muset platit kromě stravy. Na druhou stranu z Narutovy tělesné stavby zřejmě není moc nadšený a ne že bych se mu divil - v tomhle stavu moc práce nezastane, musí zesílit."
.
"To by rozhodně měl. Když jsem ho viděl naposledy, tak sotva unesl jedno vědro vody," poukázal na fakt, že Naruto je slabý jako moucha. "A rozhodně tu bude ještě jeden problém… myslím, že chlapi ho hned tak mezi sebe nepřijmou. Pro ně to bude pořád otrok. Navíc Madara neřekl, že je svobodný, ale že ho máš na starost." Vykoukl z malého okna do dvora za budovou. Bude muset jít, aby stihl zavčasu večeři a bráška na něj nečekal moc dlouho.
.
"Já vím," povzdechnul si Sasuke, "zaručil jsem se za něj. Ale pořád je to lepší, než kdyby byl odsouzený udřít se k smrti někde na plantážích s bavlnou, kde by hnil až do smrti. Takhle má aspoň nějakou šanci, že bude zase svobodný a vrátí se domů. Chci mu pomoct." Chápal, že to bude mimo jiné znamenat i chránit ho před posádkou, které se nováček, a navíc otrok, rozhodně líbit nebude. "Ale teď na něj zapomeň, dnešní večer patří jenom nám," připomněl mu pak s mrknutím.
.
"To je pravda, a proto tu buď hodný a vydrž, než se vrátím." Itachi políbil svého brášku na čelo a vyšel před hostinec. Zamířil zpátky k přístavu a po cestě se zastavil u jednoho stánku s bylinami, ale olej mezi nabízeným zbožím nebyl. Doptal se tedy vlídné paní, kde by ho mohl sehnat. Místní apatyka byla až na druhé straně. Musel se tedy protlačit davem v úzké ulici. Kolem se posmětala drobotina a dokonce ucítil i jejich hbité prstíky ve svých kapsách. Okamžitě jim vyhuboval a děcka se smíchem rozutekla.
.
Sasuke se mezitím posadil na okenní parapet a jen se díval ven. Na městečko pod sebou, ale i do dálky k modrým kopcům divočiny, daleko za hranicemi kolonie. Jednou by je chtěl prozkoumat… Bylo zvláštní tady tak sedět, zatímco nic kolem něj se nehoupalo a nenaklánělo v typickém nekonečném rytmu moře, na jaké byl zvyklý. Dokázal by takhle určitě prosedět celou tu dobu, co byl Itachi pryč, ale bylo třeba popohnat ty dole. Pod jeho dohledem nanosil personál do koupacích kádí v obou pokojích dostatečně horkou vodu, aby nestihla vychladnout, než se jeho bratr vrátí. Nechal do ní hodit ještě pár hrstí bylinek, jednak kvůli vůni, jednak kvůli blahodárným účinkům na pokožku. Potom se ještě postaral, aby jim přichystali večeři.
.
Dlouhovlasý Uchiha v krámě, kde to vonělo všemožnými bylinami, sehnal poslední flakonek heřmánkového oleje. Další by byly až příští týden. Oddechl si, že to nejdůležitější sehnal, a vracel se zpátky. Po cestě šel okolo zvláštního stánku s barevnými kameny. Identifikoval to jako polodrahokamy. Vypadaly zajímavě a zastavil se u nich. Prodavač byl velmi výmluvný a Itachi se dozvěděl za pár chvil moře pozoruhodných věcí. Při popisování vlastností jednoho kamene ho napadla zajímavá věc, že by sobě a Sasukemu koupil kámen, který by symbolizoval jejich vztah, lásku, kterou k sobě chovali. Prodejce mu nabídl růženín, byl krásný, ale zrovna růžová barva nebyla nejlepší. To už kámen s podivným názvem chryzopras. V antice byl známý jako Venušin kámen - symbolizoval nadpozemskou a nadsmyslovou lásku. Navíc byl zvláštně mléčně zelený, takže vybral dva nejpěknější a zaplatil příslušný obnos. Nebylo to nic levného, ale cítil, že to nebyly vyhozené peníze. Už se nikde jinde nezastavoval, protože jeho žaludek hlásil čas jídla a nechtěl Sasukeho nechat déle čekat. Ve dveřích do pokoje zjistil, že vše je pro ně nachystáno.
.
"Itachi," usmál se Sasuke na prahu a měřil si svého bratra, jako by to byla kdovíjaká doba, co byli od sebe, "už jsi mi chyběl." Popravdě, když nad tím tak přemýšlel, nikdy s bráškou nebyli rozdělení na déle než jeden den. Od narození spolu vyrůstali, a ať už na lodi nebo v přístavech, nikdy se od sebe na delší čas nevzdálili. Na palubě to samozřejmě ani nešlo, ale co si Sasuke pamatoval, tak Itachi se jen málokdy účastnil divokých pitek společně s posádkou, téměř každé vylodění trávil s ním - od té doby, co se dali dohromady, to bylo jaksi pochopitelné, ale i předtím. Byli si tak blízcí, že odloučení bylo příliš bolestivé, než aby ho praktikovali.
Sasuke mávnutím ruky poslal všechny přebytečné osoby z místnosti pryč, až konečně s Itachim znovu osaměli. Přistoupil ke svému bratrovi a ovinul paže kolem jeho pasu, načež přitiskl obličej do jeho široké hrudi. "Sehnal jsi, cos potřeboval?" zamumlal do jeho košile, nechtělo se mu odtrhnout, bylo mu s ním tak příjemně, že by takhle vydržel stát a objímat ho určitě i několik hodin v kuse, pokud by ho nezradily svaly. Byl v pokušení přitisknout se k němu ještě těsněji, ale napřed by se asi měli najíst, než začnou provozovat náruživější hrátky.
.
"Samozřejmě, mám toho dost." Tedy snad, s jejich divokostí v přístavních pokojích bude muset trochu šetřit, aby si to mohli rozdat dle libosti, zvlášť když novou dávku může koupit teprve až za týden. Společně s bratrem usedl ke stolu, kde na ně čekal kus upečeného masa a chléb. Dokonce tu měli i misku s ovocem. "Pořádně se najez, ať máš dost síly na celou noc."
.
Sasuke přimhouřil provokativně oči a významně si olízl rty. "Nemysli si, že to budu já, kdo odpadne jako první, ty starý chlípníku. Zničím tě tak, že se zítra nebudeš moct vůbec pohnout," varoval ho se smíchem, i když v tom byla značná nadsázka. Ale i tak se na tuhle noc plnou vášně a sexu neskutečně těšil. Konečně se nebudou muset krotit a Itachi přemáhat orgasmus, aby ho stihnul vytáhnout.
.
"Uvidíme," řekl nakonec Itachi a ukrojil si pořádný kus masa. Na lodi se stravovali všelijak a podle toho, jak se kuchař vyspal. Takže občas mu připadalo, že ani ten příděl prosoleného masa nedokáže požít. Ze začátku plavby to bývalo dobré. Strava byla různorodá, ale konci, kdy zbývalo jen naložené maso a suchary, to bylo krušné. Kolem nekonečný oceán a žádný ostrov v dohledu. Skoro až nábožně si ukousl sousto čerstvého chleba. "Chtěl bych vidět Shisuie, určitě všechny peníze prožere."
.
Sasuke se rozesmál a s chutí se pustil do jednoho rajského jablíčka. Miloval jejich chuť, ale na lodi se jich dočkali jenom málokdy. Vždycky, když se pak dostali do přístavu, snažil se intuitivně jíst hodně ovoce a zeleniny, přestože neměl ponětí o takových věcech, jako byly vitamíny. Pozitivního účinku si ale všiml, trpěl pak při plavbě méně různými nemocemi. "Stejně by mě zajímalo, co dělá otec a strejdové," prohodil pak zamyšleně. Starší Uchihové se vždycky po příjezdu do přístavu ztratili, nikdo je nezahlédl v žádném baru nebo dokonce vykřičeném domě, jen občas procházeli městečkem, když šli zkontrolovat loď.
.
"To je pravda, ale myslím, že si rozhodně nehrají na žádné jeptišky. Každý chlap má určité potřeby a i když jsme o tom nikdy neslyšeli, tak určitě využívají místní služby šlapek. Snad jen otec, přece jenom je matce pořád věrný… Mohli bysme, až někdy poplujeme okolo Konohy, zastavit a podívat se za ní." Mikoto bydlela v malé vesničce vedle většího města a živila se jako švadlena. Fugaku ji vždycky, když měli poblíž cestu, navštěvoval a nechával ji i nějaké peníze navíc na živobytí.
.
"Ano," souhlasil Sasuke a pousmál se při vzpomínce na matku. Byla to jemná a krásná žena, ale jejich otec nehodlal vystavovat její život nebezpečí od té doby, co jednou při pirátské akci málem přišla o život. Nechal ji na pevnině, protože ji miloval, ale Mikoto nikdy nepřenesla přes srdce fakt, že ji tím vlastně opustil a navíc si ponechal na lodi oba jejich syny. Vlastně to bylo celkem smutné, vídali se kvůli tomu s matkou jen málo, ale život, který vedli, nebyl vhodný pro ženy. Sasuke měl v duchu za to, že právě osud jejich rodičů je tím hlavním, proč otec, i když neochotně, toleroval jejich vztah - takhle na rozdíl od něj mohli být s milovanou osobou pořád.
.
I Itachi sáhl po čerstvé zelenině a chroupal ji společně se Sasukem. Byli hladoví jako vlci a neměli nejmenší problém s porcí, kterou jim místní kuchař nachystal. "Mohli bysme se okoupat, nebo nám vystydne voda." Ještě se z ní kouřilo. Museli ji nanosit horkou. U kádě byl nachystaný menší košík s mýdlem a větší na špinavé prádlo.
.
"Dobře," přisvědčil Sasuke, kterému se vidina nahého mokrého brášky velmi zamlouvala. Z toho důvodu se k němu taky přesunul blíž a důvěrně se o něj otřel. "Chceš jít první?" zeptal se a políbil ho na bradu. Obvykle chodili spolu, ale tahle káď nebyla bohužel dostatečně velká, aby se tam vešli oba najednou, budou se muset vystřídat.
.
"Ne, první ty," zavrněl Itachi, toužil o svého brášku pečovat jako první. Pomohl mu z oblečení a hodil ho na zem. Žádostivě si prohlížel jeho tělo, které se tak necudně odhalilo. Pobídl brášku ke kádi a na chvíli se hrabal v košíku, než vytáhl houbu, kterou napěnil mýdlem. Těšil se jako malé dítě, které dostane hračku.
.
Mladší Uchiha se pousmál tomu Itachiho spokojenému výrazu, ale samozřejmě nic nenamítal. Horká sladká voda měla blahodárné účinky, až blažeností přivřel oči. Omamná vůně bylinek, ze které bezpečně poznal levanduli a heřmánek, ho uvolňovala. Na okamžik se ponořil celý, měl v plánu vydrbat si pořádně i vlasy, tak aby to šlo lépe.
.
Itachi bráškovi prvně napěnil vlasy, užíval si to, že se ho může dotýkat. Prsty mu hezky projížděly tou černou kšticí a pořádně je namydlil. Nechal brášku potopit a pak se ujal jeho umývání. Mořskou houbou přejížděl po jeho ramenou, hrudi a pažích. Nejradši by brášku začal líbat, ale to by se v tom koupání moc daleko nedostali.
.
Sasuke si užíval Itachiho péči, která byla více než příjemná. Jeho hbité zvídavé ruce neopomněly žádné místečko a pečlivě ho zbavovaly povlaku potu a špíny. Byl to skvělý pocit, být zase úplně čistý, a díky okvětním plátkům aromatických rostlinek získala jeho pokožka vláčnou jemnost a nasákla jejich vůní. Neodolal, aby při jednom pohybu nechytil Itachiho za zápěstí a nepolíbil ho na hřbet ruky.
.
Dlouhovlasý Uchiha zase několikrát políbil Sasukeho lýtko. Bylo pevné a štíhlé, ostatně na lodi se naběhali jako poslové doručující spěšné dopisy. Snažil se, až měl brášku úplně čistého a voňavého. Už jen pro svou potěchu přejížděl po jeho hrudi a břichu, níž samozřejmě nešel. Na to bylo ještě času dost.
.
Krátkovlasý mladík se musel smát, Itachiho rty na lýtku hrozně lechtaly. Ještě chvilku nechal jeho dlaně bloudit po svém těle, než si přitáhl jeho hlavu a jazykem obkroužil obrysy jeho rtů. "Myslím, že je nejvyšší čas se vyměnit, ať to nevychladne… i když myslím, že tvoje péče mě tak rozpaluje, že bude voda horká dost," zavrněl.
.
"Tak to se divím, že ještě nebuble." Itachi se narovnal a roztáhl velké bílé prostěradlo, do kterého brášku zabalil. Nechal ho se osušit a sám se vysvlékl do půl pasu a začal si rozplétat vlasy. Měl jich zapletených spoustu, aby se mu na lodi zbytečně necuchaly. Chtěl si je kdysi ostříhat, ale Sasuke mu to zakázal, že se mu na něm moc líbí, a tak si je nechal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 8. prosince 2015 v 10:28 | Reagovat

Super kapitola^^

2 Amy Amy | 8. prosince 2015 v 16:14 | Reagovat

O myslela jsem ze uz to rozdaji ted, ale i tak jsem za tuhle kapitolu rada, chvili jsem cekala, ze zacne Itachi na Natuta zarlit :)

3 Nukiko Nukiko | 8. prosince 2015 v 20:55 | Reagovat

Ehm ehm ehm *upraví si kravatu kterou nemá :-D* milé sestry dnes jsme se zde sešly abychom si přečetly Pod vlajkou Uchihu a některé napsaly úžasný komentář Ivanitko a Smajli píšete opravdu výborné povídky a máte velkou fantazii a všechny jsme rády že tento blog provozujete. Děkuji :-D

4 Kai Kai | 8. prosince 2015 v 22:19 | Reagovat

Super kapitola :D ten začetek jsem myslel že naruta snad odvedou.. ale dopadlo to dobře :D  jejich velike nadšeni na to že budou spolu samy se dost drži jsem čekal že se na sebe hned vrhnou :D ... potom se stejně budou muset vykoupat znova XD  no uvidime jestli nevzburcujou celej hostinec když by se přestaly krotit. už se moc těšim na pokračovaní. :D :-D

5 kyuubinka kyuubinka | 9. prosince 2015 v 13:22 | Reagovat

To jste to teda ukončili :D. Až "něco" bude a jestli, tak by mě zajímalo, co na to řekne Ocásek Naruto :D, jestli teda napřed neusne.

6 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 9. prosince 2015 v 19:49 | Reagovat

Takže ta pochybná sebranka měla být posádka Tsukuyomi? Nebo se s ním stane ještě něco horšího a dostane se ještě někam jinam? Celou dobu jsem spíš čekala, že ho prodají, takže jsem ráda, že dopadl aspoň takhle. Ale bráškové to chudáci moc nevyhráli, teď mají na krku stalkera. :D I když to nevypadá, že by jim to vadilo. :3 Aby na ně Naruto náhodou nepřišel... A třeba by se mu mohlo zalíbilo je šmírovat. :D

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 10. prosince 2015 v 19:51 | Reagovat

[1]:Díky.
[2]:Neboj, všechno bude. Kluci budou šukat až rozlámou postel :D
[3]:Díky, že nám tak fandíš. Je vždycky milé slyšet, jak se těšíš na další díl.
[4]:S tím hostincem... maj to podlacený. Beztak dali hostinské nějaký peníz, aby k tomu přihlídla, že Sasuke bude sténat na celý pokoj.
[5]:Stěny byly dřevěné, takže počítám s tím, že bude slyšet každý vzdech.
[6]:Jasně že jo :D piráti jsou pochybná sebranka jako vyšitá a navíc mě pobavilo to, že jsem tě dokázala zmást. Tak Madara si ho nechal a v tomhle přístavu ho nikde už nevyloží. Sasuke taky nečekal, že bude mít ocásek a všichni na lodi ví, že kluci spolu něco mají a teď už si nepamatuju, jestli to Naruto už ví taky. Přece jenom je to už chvilka, co jsme to dopsaly.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.