Získat srdce lva XXXIX. - Děs

3. prosince 2015 v 19:11 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Shisui je na pokraji svých psychických sil a jen silné podněty ho donutí slézt dolů na pevnou zem, kde se vzpamatovává z té čiré hrůzy.


Sasuke už měl jednou nohou nakročeno ke zdolání další trasy, když za sebou uslyšel ten tupý náraz. Ohlédl se a záhy obě oči vytřeštil na zničeného bratrance. "Shisuii!" vyjekl a společně s Itachim k němu přiskočili, "Shisuii, co je ti? Udělalo se ti zle?!"
"Proč jsi sakra neřekl, že máš z těch výšek až takový strach?" lamentoval Itachi, který cítil jisté výčitky svědomí. Pravda, věděl, že se Shisui bojí, ale nevěděl, že doopravdy až tak moc, že by to u něj vyvolalo tenhle stav. Nechtěl mu nijak ublížit.
"Ty máš strach z výšek?!" pootevřel Sasuke údivem ústa, "Shisuii, proč… proč jsi nás na to neupozornil?"
.
"Ch-chci dolů," zakňoural tiše a měl pevně sevřená víčka. Neměl odvahu je znovu otevřít, aby viděl ty neskutečné výšiny. Chvěl se tak, že to bylo vidět a cítil na rameni teplou Sasukeho ruku. Ani jeho přítomnost nepomáhala, aby se uklidnil.
Itachi zavolal obsluhu, která byla na takovéto případy zvyklá. Vždycky se našel někdo, kdo hned na začátku odpadl. Přistavili žebřík a nezbývalo nic jiného, než donutit Shisuie, aby slezl. Jenže to drkotající klubko nevypadalo, že by dokázalo byť jen pohnout o píď a ne tak se přesunout a slézt dolů.
.
"To nic, jenom klid. To zvládneš, Shisuii, neměj strach. Bude to dobré," broukal Sasuke, který byl z celé události trochu dost vyděšený, a snažil se dodat svému partnerovi trochu odvahy. Vyčítal si, že nepoznal dřív, o co tu jde, nechal se příliš unést a přehlédl přitom ty náznaky Shisuiovy nechuti. K čertu, proč jenom nedával víc pozor na jeho reakce?! Nadával si do idiotů, ale teď bylo třeba dostat Shisuie zpátky na zem. "Shhh, bude to v pořádku, jen teď musíš slézt po tom žebříku. Uvidíš, že to nebude tak zlé a brzo už budeš zpátky nohama na zemi," utěšoval ho, jak jenom uměl.
.
"Bojím se," pípl Shisui roztřeseně a neměl se vůbec k tomu, aby se nějak pohnul. Utěšování jako by se ho vůbec netýkalo, byl plně paralyzován svým strachem. Srdce mu tlouklo jako splašené, ve spáncích mu vehementně bušilo a po zádech mu stékaly čůrky ledového potu.
Itachi nechal brášku, aby zkusil bratrance přesvědčit tou mírnou cestou. Když to nepomáhalo, chopil se iniciativy sám. Odtlačil Sasukeho stranou a chytil Shisuie za ramena a pořádně s ním zatřepal. "Shisuii, teď se sebereš a prostě slezeš dolů!" Jeho slova se poněkud míjela účinkem. Zbylo pouze poslední řešení. Jednu nejstaršímu Uchihovi vytkl, jen to hlasitě mlasklo. Vyděšený mladík doširoka otevřel oči a vypadalo to, že vnímá.
"Shisuii, teď vstaneš a slezeš dolů," klidně, přesto důrazně mu Itachi nakázal. Pomohl mu na nohy a k žebříku.
Když se Shisuiovy nohy dotkly pevné země, hrozitánsky se mu ulevilo. Musel si sednout, aby se dokázal dát nějak dohromady.
.
"Tak, pánové, a vy pokračujte," kývl na zbylé dva Uchihy dobromyslně pracovník.
"Ne, půjdu za ním!" protestoval Sasuke a už se hrnul k žebříku, Itachi ho však chytil za paži.
"Neblázni, stejně mu teď nebudeš nic moc platný!" domlouval svému bráškovi, "nech ho, ať se vzpamatuje, on to přežije, neboj."
"Ale co když se mu zase přitíží? Nemůžeme ho tu nechat!" namítl Sasuke a pohledem hypnotizoval bratránkovu postavu tam hluboko pod nimi. Nevypadal nejlépe.
"Nebojte, my se o něj postaráme," ujistil ho pracovník s veselým úsměvem, takové věci tu byly na denním pořádku, takže ho to zrovna moc nerozrušovalo, "jen běžte dál a bavte se, váš přítel na vás bude čekat na konci dráhy. Než to projdete, už bude v pořádku."
"Pojď, Sasuke," vzal ho Itachi kolem ramen a násilím postrčil zpátky na trasu, "neměj o něj strach, na zemi mu bude dobře. Tolik ses sem těšil, tak pokračuj, rozptýlíš se."
"Ale…" odporoval Sasuke, Itachi však trval na svém a obsluha mezitím odstavila žebřík. Nezbývalo mu než se vydat zpátky na dráhu.
.
Shisui seděl u paty stromu a pomalu se uklidňoval.
Mladík, co tu pracoval, mezitím uklidil žebřík bokem, aby nikomu nezavazel a vrátil se pro Uchihu. "Pane, pojďte, odvedu vás. Dáte si kafe a všechno bude v pohodě. Strach není nic hrozného. Měli jsme tu spoustu případů, takže se nemusíte cítit trapně, že jste musel slézt." Pomohl mu na nohy a odvedl do kavárny příslušící k centru.
Shisui jeho pomoc vzal s povděkem a objednal si kafe, bez cukru a mléka, pořádnýho turka. Jak ji nesnášel, tak dneska tu smolně černou tekutinu viděl s povděkem. Pořád ještě roztřesenou rukou usrkl z šálku a ušklíbl se.
.
Na to, s jakým nadšením Sasuke začínal, mu teď strach o Shisuie nedovoloval si plně užít všechny visuté prolézačky, kterých bylo opravdu hodně. Automaticky se napojil na nejkratší trasu, aby s ním mohl být co nejdříve a sám se přesvědčit, že je v pořádku. Za normálních okolností by si opičí dráhu náramně užíval, bylo to přesně podle jeho gusta, ale teď to všechno sotva vnímal, spěchal, co to šlo, a zuřil, když někde museli čekat, než se na druhou stranu přepraví někdo ze skupinky před nimi. Na druhou stranu vzbuzoval ve svém starším bratrovi a v lidech, co ho pozorovali, částečný obdiv, protože zdolával lana a můstky překvapivou rychlostí a obratností, šplhal lehce a pružně jako kočkodan.
.
Třebaže se Sasuke činil, tak měl Shisui moře času se vyrovnat s tím šíleným prožitkem. Nejkratší trasa trvala totiž přes hodinu a půl. Po hodině sezení se všechny jeho životní funkce vrátily k normálu a na pohlazení nervů si dal malý slaďoučký zákusek. S požitkem ho slupl a cukr krásně zafungoval. Když už konečně dokázal vnímat i něco jiného než sebe, sledoval oba Uchihy, jak se činí v korunách stromů. Musel obdivovat s jakou ladností Sasuke procházel všemi průlezkami, byť byly sebeobtížnější a vratší. Bylo mu za sebe stydno, že kvůli vlastní hrdosti a nechuti nechat jít bratrance samotné, s ním měli akorát starosti. V duchu si sliboval, že už ho nikdy nikdo ani on sám nedostane na nic takového.
.
Konečně se oba sourozenci dostali na konec trasy. Sasuke se rychle jal odpoutávat z postroje, div se do něj nezamotal, jak měl ve své zbrklosti potíže s karabinami. Jeden z pracovníků mu musel se smíchem pomoct a nejmladší Uchiha se konečně dostal na pevnou zem. Ani nečekal, až se k němu připojí Itachi, rovnou se rozběhl zpátky na začátek, kde předtím Shisuie nechali u druhého stanoviště. Zděsil se, když tam svého bratrance neviděl a už chtěl začít panikařit, když si ho všiml onen chlápek, který předtím Shisuie odvedl. "Běžte do kavárny, váš přítel potřeboval kapku vzpružit," prohlásil pobaveně směrem k mladíkovi a jen nevěřícně zakroutil hlavou, když se kolem něj Sasuke s vyhrknutím díky prohnal. "Shisuii!" dostal ze sebe Sasuke zadýchaně, když smykem zastavil před svým bratrancem, "jsi v pořádku?"
.
Shisui se na něj veselé usmíval, protože od jeho stolečku měl celé lanové centrum jako na dlani a proto mu neuniklo, jak tam zmateně Sasuke pobíhal. "V klidu, už mi nic není. Sedni si, vypadáš jako by tě honilo nejmíň sto čertů." Poodsunul židličku vedle sebe.
Zanedlouho se objevil i Itachi. "Vidím, že tady je někomu už hej," zašklebil se na nejstaršího z mladíků. "Sasuke, taky bys ti nemusel lítat jako pometlo. Říkal jsem, že Shisuiovi nic nebude." Sedl si do třetí židličky a uvolnil se. Musel stačit Sasukeho tempu a dostal zabrat.
.
"Měl jsem o něj strach," ohradil se Sasuke, ale nesmírně se mu ulevilo, když se ujistil, že je nejstarší Uchiha zase fit, tam nahoře ho jeho stav vážně ošklivě vyděsil. Což ho mimo jiné vrátilo k tomu, na co se chtěl svého bratránka zeptat, teď když už konečně opět vnímal, co mu říkají. "Proč jsi, sakra, nepřiznal, že se bojíš výšek?!" vyjel na něj poněkud příkřeji, než původně chtěl, jenže se o něj doopravdy bál, "kdybys to byl řekl na rovinu, nikdo by tě přece nenutil tam nahoru lézt! Hrozně jsi nás s Itachim polekal. Každý má z něčeho strach, nikdo by se ti neposmíval."
.
"Já…" uhnul pohledem a sklopil provinile hlavu, "byls z toho nápadu, tak nadšený a já jsem ti nechtěl kazit radost. Myslel jsem, že to zvládnu… ale nějak jsem to neodhadl… promiň. Jsem blbec, svou namyšleností jsem ti zkazil celý výlet a to ses tak těšil." Upřeně pozoroval tkaničky tenisek a pod tíhou svého provinění se nechtěl ani jednomu z bratranců podívat do obličeje. Trochu si odkašlal: "Ještě jednou se omlouvám. Příště nikam nepolezu."
.
Sasuke se kousl do rtu. Cítil se docela mizerně, že se kvůli němu Shisui musel tak přemáhat a přetvařovat. Jo, jasně, těšil se sem… ale prokristapána! Stačilo něco říct a byl by přistoupil na jiný návrh, jak strávit dnešní odpoledne, do lanového centra by zašel jindy, s Itachim nebo s Narutem. "To nic, poučení pro příště," pravil pak smířlivě, "prostě se budeme s tebou držet při zemi." Pousmál se na zachmuřeného bratrance a dál se v tom rozhodl nerýpat. "Hmm, asi si dám taky kafe," prohodil pak vesele, "Itachi, co ty?"
.
"Nejsem proti," pokývnutím zavolal číšnici. Byl rád, že toho Shisui aspoň lituje, debil. Mohl ho zastavit a nepustit nahoru, ale říkal si, že Shisui by měl vědět, na co stačí sám.
Dívka k nim přispěchala se zářivým úsměvem. Měla ho v popisu práce, ale kdo by se neusmál na tři pěkné mladíky. "Co si budete přát?" Laškovně mrkla na Itachiho, zdál se jí ze všech tří nejsympatičtější.
"Pro mě espresso," objednal si Itachi a kývl na Shisuie.
"Matonku." Další kafe by už nepřežil.
Číšnice si zapsala objednávku a mile se usmála na Sasukeho. "A vy?"
.
"Cokoliv, co se dá pít a obsahuje to aspoň trochu kofeinu," mávl Sasuke rukou, bylo mu úplně jedno, co dostane, jen když to bude splňovat tyto požadavky. Servírka jenom pobaveně zvlnila rty a odešla předat jejich objednávku. Zanedlouho před každého z nich postavila nápoje, před oba sourozence pronikavě vonící, před Shisuie lahev minerálky, načež je nechala opět o samotě. Sasuke se s úlevou napil kávového moku a úplně vnímal, jak se z jeho svalů uvolňuje napětí. Rozhlédl se po okolní krajině, která byla téměř neposkvrněná nebo aspoň málo dotčená civilizací oproti městu. "Je tu krásně, co?" utrousil pak zasněně.
.
Shisui měl už předtím dostatek času, aby se pokochal místní zelení. Stromy měl rád, ale po dnešní zkušenosti už jenom zásadně zespodu. Šplhání po třešních a jabloních mu nevadilo, když se držel na pevných spodních větvích. Na ty horní lozil zásadně Itachi a později Sasuke. Pak se otočil k nejmladšímu bratránkovi. "Konečně máš čas se i trochu rozhlídnout, lítal jsi po stromě jak lasice, až jsem se divil, že ti nenarostla křidýlka."
.
Sasuke se mírně začervenal a poněkud dotčeně pohodil hlavou. "Ještě se mi směj!" zabručel, "já se děsil, co ti všechno není, tak jsem chtěl být dole co nejdřív!" Itachi se zasmál bráškovu rozhořčení.
"Se divím, že ses tam někde nevysekal. Ale šlo ti to skvěle, ty jo, jsi ve stromech jako doma. Taková malá opička," zažertoval.
"Jaká opička?!" ohradil se Sasuke, "mám snad ocas, nebo co?" Itachi se málem udávil douškem kafe, v jistém vulgárním podání to vyznělo jako dvojsmysl.
.
Shisui se musel začít smát, jednak Itachimu, který se urputně snažil nepoprskat kafem blízké okolí a pak Sasukemu. Také si stejně jako dlouhovlasý Uchiha představil prvně tu sprostou verzi, ale kdyby měl bratránek huňatý ocásek třeba jako lištička nebo kocourek, vůbec by nebyl proti. Měl zvířecí srst moc rád a ještě radši se s ní mazlil. "Nemáš, ale kdyby mohl bych tě za něj tahat," řekl zvesela.
.
,,Tůůůdle," vyplázl Sasuke na bratránka jazyk, "já bych se nenechal, ještě to tak. Ale bylo by fajn bejt třeba… nějakou kočkovitou šelmou. Hej, Itachi, jakým zvířetem bys chtěl bejt?"
"Rozhodně medvědem," uculil se dlouhovlasý Uchiha, "několik měsíců jenom spát a spát… to by byla paráda." Musel zvlnit rty nad tím Sasukeho výběrem. Byl poměrně trefný, bráška měl takovou kočičí povahu, přesně se to k němu hodilo.
.
"Ty bys byl moc roztomilý panter. Takový ladný a nebezpečný," uculil se Shisui. "To já bych chtěl být psem a mít nějaké hodného páníčka, co by mi dal najíst a sem tam mě podrbal za uchem. To by bylo bájo. Celý den bych nemusel nic dělat, občas bych na něho zaštěkal." Opájel se tou představou. A kdyby jeho majitel byl Sasuke, tak by to bylo dokonalý. Byl by věrný chlupatý miláček.
.
"No jo, to by ti šlo, však už sis to jednou vyzkoušel, co?" připomněl mu Sasuke se smíchem jejich hru před několika měsíci, kdy se Shisui z hecu doopravdy choval jako nejlepší přítel člověka.
"Jo, to je pravda," odfrkl si Itachi, který se nechtěně stal terčem těch hrátek, "rozhodně bys dokázal přesně tak slintat! Fuj, celej ksicht jsem měl kvůli tobě mokrej."
Sasuke se rozesmál. On sám neměl s Shisuiovými slinami problém… ostatně měl tu čest je jaksi… okusit.
.
"Itachi, bereš si to moc osobně, bylo to z lásky. Víš, že domácí mazlíčci šílí, když jejich páníčci dojdou domů. Nakonec můžeš být rád, že jsem ti z radosti nepočůral podlahu." Zašklebil se na něho. Zvýšený slinotok měl jedině v případě, že se v jeho blízkosti objevilo něco dobrého. Ještěže Sasukeho nepovažoval za něco k jídlu, jinak by mu denně tekly sliny proudem.
.
"No to bych tě zabil, v tom případě bys nebyl pes, ale čuně!" zhrozil se Itachi tomu Shisuiovu konstatování. V družném hovoru takto strávili ještě asi hodinu, šálky dávno dopité, ale dobře se jim povídalo. "Tak co, Shisuii?" pohlédl pak na bratránka dlouhovlasý Uchiha a provokativně se zašklebil: "Dáme si to ještě jednou, ne? Třeba se tentokrát dostaneš dál než na druhý stanoviště."
"Proboha, radši ne!" zděsil se Sasuke místo svého partnera.
.
"Debile!" odsekl dlouhovlasému Uchihovi. "Ale můžu ti pomoct nahoru, jestli máš zájem." Nakopl by ho do zadku a letěl by jedna radost.
"Ne, díky. Rád tam vyšplhám sám, když na to přijde. Sedí se tu pěkně, ale mohli bychom pozvednout svá velectěná pozadí a jet domů. Mám docela hlad." Itachi vstal a zasunul židličku ke stolu.
.
Sasuke uznal, že je to dobrý nápad, vůbec by nebyl proti něco sníst. Zacvakli tedy svou nevelkou útratu a vydali se na zpáteční cestu. Výlet jim sice nevyšel úplně tak, jak si představovali, ale aspoň na chvíli vypadli z domu a získali nové zkušenosti. Poskládali se do autobusu a hodinu dopravy zvládli opět celkem dobře, bavili se o všem možném.
~~~
Začátkem a postupem listopadu Mikoto začala řádit na zahradě. Tento měsíc byl k úpravám terénu a stromů více než příznivý. Bylo ještě dost teplo a nezačaly typické podzimní plískanice, podmračená obloha či pomalu sněžení. Takovou předpověď si meteorologové nechávali na pozdější dobu. Žena domu příznivého klimatu náležitě využívala a zapojila do toho celou rodinu. Hrabání listí, stříhaní stromků či zazimování bazénu. Pořád bylo co dělat. Nakonec usmlouvala Fugakua na rekonstrukci terasy. Chtěla ji nechat vykachlíkovat a zbytek prostoru k bazénu nechat vyskládat zámeckou dlažbou, aby to neklouzalo. Hlavě rodiny nezbylo nic jiného než jí vyhovět. Co by pro ni neudělal. Stavební materiál objednal u Madary. Ten mu poradil, jaký materiál si má vybrat a následně si to zapsal do objednávek.
~~~
Shisui se ráno válel v posteli, když Itachi vstával a bylo mu to divný, protože ten den školu neměli. "Ty někam jdeš?" Začínal tušit, co to asi bude, ale chtěl se ujistit.
"Jdu operovat, taky bys ses měl trochu angažovat, ať potom v praxi nedržíš skalpel jak prase kost." Věděl, že to není pravda. U Onokiho měli vynikající průpravu a starý veterinář se už nenápadně ptal, co plánují po studiu. Pomocník by se mu určitě hodil.
"Hele, nepodceňuj mě!" Švihl po bratranci polštář a podepřel si hlavu rukou, protože mu nic jiného na posteli nezbylo. "Co budeš pitvat?"
"Nic pitvat nebudu! To už mohl vědět jaký je rozdíl mezi operací a pitvou. Dneska se chci účastnit kastrace hřebce a potom by měla být operace kýly u dostiháka. Takže to vypadá na dlouho. Dřív než ve dvě se nevrátím. Doufám, že bude v kantýně něco k jídlu."
"Tak ať se ti daří. Budu ti držet palce," povzbudil ho Shisui. Byl rád, že to Itachiho tak moc baví a sám vyhledává příležitosti, kde se něčemu přiučit.
.
"Zatraceně, já si nic nepamatuju!" kvílel ráno Naruto před vyučováním, "a on mě tasí, určitě mě tasí!"
"To nevíš jistě," těšil ho Sasuke, který měl už zkoušení z chemie za sebou, takže se ho podobný stres netýkal.
"Jsme poslední tři, co jsme nepsali minule test. A dva za hodinu minimálně zvládne!" zaúpěl blonďák s civěním do sešitu jako bacil do lékárny.
"Tak proč ses neučil?" užasl Sasuke, "když jsi věděl, že tě pravděpodobně vyzkouší."
"Jsem měl včera důležitější věci na práci," odfrkl si blonďák, ale hned se zase zachmuřil.
"Třeba? Pařit Lolko, viď?" zasmál se Sasuke, který dobře věděl, jak jeho kamarád téhle hře holduje. Naruto provinile pohodil hlavou, z čehož si Uchiha vyčetl, že se strefil do černého. "Ukaž, vyzkouším tě," natáhl se pak solidárně pro jeho poznámky a nalistoval začátek organické chemie, ze které byly otázky v předchozí prověrce, "řekni mi něco o vaznostech. Jakou má třeba kyslík?"
"Ten je dvojvaznej, ne?" odtušil Naruto, protože s oxidy pracovali prakticky celý minulý rok.
"Vidíš," pochválil ho Sasuke, "a co třeba uhlík?"
"Ehm…" zalovil Naruto v kalných vodách paměti, "pětivaznej…?"
"Čtyřvaznej," opravil ho Sasuke, "co vodík? Ten je jednoduchej."
"Třívaznej," tipl si Uzumaki.
"Jednovaznej! Vždycky," zakroutil nad ním Sasuke hlavou.
"Hele, radši mi to dej, ať se to můžu ještě naučit," přebral od něj Naruto opět sešit a nešťastně se do něj zahloubal, v tu chvíli ale do třídy nakráčel jejich třídní učitel, což bylo podivné, protože toho na chemii neměli.
"Ztište se, bando!" okřikl přestávkový hluk a počkal, než k němu všichni obrátili pozornost, "ve škole byla hlášená bomba. To znamená, že se teď všichni zvednete, seřadíte a budete mě následovat ven. Škola se musí prohledat, po zbytek vyučování máte volno." Jistě se nestačil divit, jaké veselí vybuchlo po tomto projevu. V posledních týdnech se něco takového stávalo už jakousi zvrácenou módou, nejspíš šlo o kanadské žertíky nějakých vtipálků, protože v žádné škole se nikdy výbušnina doopravdy nenašla, ale vedení to samozřejmě nesmělo brát na lehkou váhu. No a pro studenty to pochopitelně znamenalo ulití se z vyučovacího dne, což jenom vítali.
"Vidíš? Jseš zachráněný," zašklebil se Sasuke na svého rozradostněného kamaráda cestou na zastávku.
.
Shisui zkoušel znovu zabrat, což se mu nepodařilo, ať se v posteli převaloval na všechny strany. S povzdechem tedy vstal. Měl volno a to u něj znamenalo užívat, chrnět a podobné příjemné věci. V koupelně se dal trochu do kupy, schválně si hřebenem projel vlasy a snažil se je nějakým způsobem usměrnit. Ani trocha vody tomu moc nepomohla, jen se mu podařilo vyrobit si ofinu do strany a zbytek vlasů se lehounce vlnil, kam se jim zachtělo. Už se nedivil Sasukemu, že také vzdal všechny snahy o zkrocení vlastních vlasů. Při vzpomínce na partnera se mu koutky samovolně pozdvihly do úsměvu. Byli spolu tak málo a přece každý den. Někdy to bylo k nevydržení, jak se nemohl mladíka ani dotknout. Příjemně osvěžen si to štrádoval do jeho nejoblíbenější místnosti, kuchyni, tedy až po Sasukeho pokoji.
.
"Cesty boží jsou nevyzpytatelné!" zubil se Naruto, jehož nálada se vylepšila o tisíc procent, "tím líp, musím pro mámu vyzvednout lístky do divadla, se zejtra chystají. Což mi vyhovuje, budu mít byt pro sebe, neuděláme nějakou párty?"
"Myslím, že vaši už by po mojí osmnáctce další takovou zkušenost nepřežili," zasmál se mladý Uchiha, kterému právě přijížděl autobus, "ale můžu se stavit, ještě se domluvíme. Tak se měj, Naruto!"
"Jasně, ty taky!" rozloučil se s ním blonďáček a ještě mu zamával, když Sasuke zmizel v útrobách dopravního prostředku.
Po dvaceti minutách kodrcání se Sasuke konečně mohl vydat známou cestičkou k domovu. Bylo fajn, že jim to odpadlo, aspoň stráví dopoledne s Shisuiem a Itachim, což byla vždycky legrace. Po chvíli už odemykal dveře domu a v chodbě hlasitě zahalekal: "Ahoj!"
.
Shisui do sebe právě ládoval jogurt, když se jím málem úlekem udusil. Nečekal, že by se mohl někdo vrátit domů tak brzy. Odkašlal si, aby si dal krk do pořádku a zavolal: "Sasuke, jsem tady." Okamžitě následovala otázka: "Co tady vlastně děláš? Nemáš být ve škole?" Divil se, dneska se měl vrátit nejdřív ve dvě hodiny a k žádnému doktorovi také jít neměl. Jedině… "Ty ses ulil?" To by bylo jediné rozumné vysvětlení.
.
"To je hezký, jakýho ze mě děláš hned uličníka," zašklebil se Sasuke na svého bratrance, když se s ním setkal v kuchyni a odhodil bágl na jednu z židlí, "náhodou jsem doma zcela legálně, abys věděl. Nějaký Joker chtěl naší milou školičku vyhodit do povětří, víš? Což znamená, že všichni vyhlásili pohotovost a pustili nás domů, aby mohli tu údajnou bombu najít. Není to super? Máme celý dopoledne pro pánskou jízdu. Itachi ještě spí?"
.
"Itachi není doma, šel dneska operovat a vrátí se až po obědě. Tedy možná. Záleží, jak se bude vyvíjet situace. Takže pánská jízda nebude, musím tě zklamat," zazubil se. "Někdo musel mít váš gyml asi hodně rád. To si všichni studenti zamnuli ruce, úplně vidím, jak s radostí běželi ven. Ostatně, já bych se taky přidal. Škola, to je jako mor. Chytí se tě a nepustí." Vyhodil kelímek od jogurtu a umyl lžičku.
.
"To mi povídej," odfrkl si Sasuke a složil se na jednu z židlí ke stolu, "docela rád bych se s tím dobrákem setkal, abych mu mohl potřást rukou. A myslím, že v tom nejsem sám, Naruto byl štěstím bez sebe, unikl totiž zkoušení, na který se vůbec neučil. Má kliku, ale jak ho znám, nejspíš se z toho nepoučí, ještě snad nikdy jsem ho nezažil dobře připraveného." Skoro mu až bylo záhadou, jak dokázal ročníky prolézat, ale faktem bylo, že mu spoustu testů nechával opsat.
.
"To je číslo, ale taky znám pár takových lidí, tedy kromě sebe, ale takhle téct do bot jsem si snad nikdy nenechal," polemizoval nad tím Shisui, byl lajdák, ale tak veliký ne, aspoň někdy měl špetku připravenosti a navíc vlastnil vzácný dar se ze všeho ladně vykecat. Ten mu často zahraňoval život i mimo školní prostředí. "Co budeme dělat? Když jsi tak neočekávané přišel, tak jsem nic nepřipravil a jsme tu sami," dokončil významně.
.
Sasuke nemohl přeslechnout ten očividný jinotaj v Shisuiových slovech, měl už svého partnera tak dobře přečteného, že by ani nemusel nic říkat, stačilo by to laškovné zajiskření v Shisuiových očích. Nechal svoje rty zvlnit do všeříkajícího svůdného úsměvu a rovněž jeho velké tmavé oči se malinko zaleskly, když rádoby nevinně prohodil: "To nevím… napadá tě něco?" Dávno už minuly doby, kdy ho musel Shisui do intimních hrátek tlačit.
.
"Co si tak jít na chvilku společně lehnout a vyspat se. Vypadáš sklesle," pokračoval dál Shisui rádoby nevinnými slovy, v tomto kontextu vyznívajíc hodně perverzně. Malinko si olízl rty, jak si plně uvědomil, co všechno můžou spolu dělat a kolik času tomu můžou věnovat. Dokonce ani díky sexuálním hrátkám nezameškají žádný trénink aikida. Nemohli chybět moc často, což by jen vyvolávalo zbytečné otázky a doma neměli skoro vůbec žádné soukromí.
.
"Vidíš, to vůbec není marný návrh," souhlasil okamžitě Sasuke a nasimuloval mohutné zívnutí, "to víš, vstávat takhle brzo, to se na člověku podepíše, mám pocit, že jsem se na to za těch jedenáct let studia ještě pořád nezvykl. Potřeboval bych nějak… povzbudit. S tvojí společností to jistě nebude problém." Zvedl se ze židle a provokativně se protáhl s pružností leoparda. Nechal školní batoh v kuchyni a vykročil do chodby. "Mimochodem… u tebe nebo u mě?" ohlédl se přes rameno.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 3. prosince 2015 v 19:48 | Reagovat

Chudák Shisuii, takový strach z výšky, bych nechtěla ;) Ale moc se těším na to jejich "spaní" :33

2 Kai Kai | 3. prosince 2015 v 22:12 | Reagovat

Chudak shisui :( dopadl bych asi stejně ... do višek nelezu...   No tak to nevipada dobře itachi šel trenovat až je nachita tak to bude špatny XD No  aspon kvuli bombě maji chvilku času na sebe :D   Hmm myslim že asi moc nanaspi XD  už sew moc těšim na pokračovani. :-D

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 9:48 | Reagovat

[1]:Njn každá postava musí mít své běsy a děsy, které občas vytanu na povrch.
[2]: aspoň máš autentické vcítění do postavy. Rozhodně toho moc nenaspí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.