Získat srdce lva XLIII. - Opora

24. prosince 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Hrůzné dílo je dokonáno, teď je načase se nějak vyrovnat s následky. Shisui má oprávněný strach o svého milého, na kterém to zanechalo následky. Musí mu pomoct a navíc zahladit všechny stopy.


Shisui ho pečlivě přikryl, posadil se vedle něj a držel ho za ruku. Nechtěl se ho víc dotýkat, aby ho zbytečně nerozrušoval a mohl spát. Čekal dlouho, než mu přišlo, že se Sasukeho dech prohloubil a zpomalil. Opatrně pustil jeho packu a schoval mu ji pod přikrývku. Jemně ho pohladil po líčku a líbl na čelo. Vypadal tak bezbranně. Potichu vstal a ještě tišeji za sebou zavřel dveře. Vešel do Itachiho pokoje a ihned se vrhl k oknu. V místnosti byla silně cítit Madarova kolínská. Při pohledu na svou postel se musel kousnout do rtu. Bude ji muset převléct a dát prát, protože sperma, specifický pach a drobné kapky krve na polštáři by asi nezakryl.
Sasuke nespal, ale zdařile se mu povedlo to předstírat natolik, aby o tom Shisuie přesvědčil. Sotva se za jeho bratrancem zaklaply dveře, otevřel uslzené oči a zíral na protější stěnu. Nedokázal si představit, že by se měl do hodiny dát do pořádku, aby na něm nikdo nic nepoznal. Jak se měl tvářit, že je všechno v nejlepší pohodě, když nebylo? Hraní nebyla jeho parketa, vlastní rodině, zejména Itachimu, dokázal lhát dost těžko. A jak… jak proboha se ještě někdy dokáže setkat s Madarou?! Po tom, co mu ten parchant udělal, ho nechtěl už nikdy v životě vidět, jenže to bylo nevyhnutelné, byl to jeho strýc, člen rodiny. Účastnil se prakticky všech rodinných akcí. Sasukemu do očí vhrkly nové slzy a vztekle praštil pěstí do matrace. "Sakra!" zaklel bezmocně, "sakra, sakra, sakra!"
.
Shisui stáhl povlečení a po cestě do koupelny s ním vytřel mokré šlápoty na chodbě a louže v koupelně. Tu dal dohromady, aby tam nebylo nic poznat. S klubkem plátna pod paží se zastavil u Sasukeho pokoje a tiše vešel dovnitř, aby si vzal osušku, která na sobě měla lehce narůžovělé skvrnky. Bratránek vypadal, že spí, a tak jak neslyšně vešel i odešel. Hodil všechno do pračky a zapnul ji. Výhoda toho žít sám, umíte všechno používat. Povlekl si čistě postel, zlikvidoval použitý prezervativ a schoval lubrikant. Všechno vypadalo úplně normálně, až na to, že měl jinou barvu pokrývek než Itachi. Něco si vymyslí. Nechal otevřené okno na ventilačku a vrátil se zkontrolovat bratrance.
.
Sasuke Shisuiovu přítomnost zaznamenal, ale dál předstíral, že chrní. Nechtěl, aby si o něj dělal větší starosti, než bylo třeba, už takhle si asi, chudák, vytrpěl své, když byl nucen to všechno sledovat. Kruci! Jak byl ještě před dvěma hodinami vděčný neznámému atentátníkovi, teď upřímně litoval, že radši nezůstali ve škole celé vyučování. Kdyby byl nepřišel domů tak brzo, nic z toho by se nestalo. Jenže teď už bylo pozdě na nějaké kdyby, stalo se to, Madara je načapal a vzal si ho… bude se s tím muset naučit žít, že ho vlastní strejda donutil podržet mu. Mohlo to být přece horší, no ne? Mohl to říct otci, mohl je oba naprášit… Jasně, tohle… tohle byla přece ta lepší možnost, ne? Proto to ostatně dovolili… Sasuke si přitáhl kolena ještě blíž k tělu a nové slzy mu smáčely tváře.
.
Shisui bedlivě sledoval svého partnera, proto mu neunikl nové stružky stékající po jeho tváři. Sasuke přece nemohl plakat ze spaní a i jeho dech se mu zdál přerývavější a neklidnější, než odcházel. Otřel mu tvářičky. "Sasuke, nemusíš to hrát. Já vím, že nespíš." Pohladil ho po rameni. "Chceš donést něco k pití?" nabídl se. Měl určitě velkou spotřebu vody na slzy a nechtěl, aby ho pak bolela hlava.
.
Sasuke přikývl, i když spíš proto, aby poslal bratrance pryč, než proto, že by měl doopravdy žízeň. Ale chtěl se dát nějak trochu dohromady, aby ho Shisui neviděl pořád jenom brečet. V duchu si nadával, že to nedokáže zvládnout lépe, bez těch slz, byl přece kluk a kluci nepláčou… Vší silou zadržoval další příval slaných kapiček, zatímco si otřel mokré cestičky na lících a vysmrkal se. Nechtěl, aby si o něm bratranec myslel, že se chová jako holka.
.
Shisui v kuchyni naplnil skleničku vodou a už chtěl jít zpátky, když ho napadla zajímavá myšlenka. Otevřel skříňku a vyndal si krabici s léčivy. Chvíli se v ní přehraboval, než našel prášky na spaní. Jeden vyloupl, nožem rozdrtil na prach a rozpustil ve vodě. Trochu si cucl, a kdyby nevěděl, že v tekutině něco je, tak by to nepoznal. Došel zpátky a podal Sasukemu skleničku. Bude lepší, když usne, než aby se trápil myšlenkami.
.
Sasuke netušil nic zlého, takže vodu vypil bez nejmenšího podezření. "Díky," hlesl tiše a chvíli uvažoval, jestli ji v sobě vůbec udrží, protože kdykoliv si vzpomněl na předcházející hodinu, chtělo se mu zvracet. Odvrátil od Shisuie obličej, aby neměl bratránek tak skvělý výhled na jeho pláčem zarudlé oči, raději si zase lehl na bok zády k němu a schoulil se do embryonální polohy, ve které se cítil nejbezpečněji, a roztřeseně vzdychl.
.
Shisui k němu přilehl a zkopíroval křivku Sasukeho těla. Přehodil přes ně přikrývku a jednu ruku položil na mladíkův bok. Chtěl mu dát pocit jistoty, že je tam s ním a neopustí ho. Měl v plánu počkat, než prášek zabere, což nevěděl, kdy to bude, protože se nedíval do letáčku. Jeden prášek nikoho nezabije a bratránek už není malý, aby se musel bát, že ho předávkoval. Zbývalo jen vymyslet výmluvy pro všetečného Itachiho.
.
Sasuke byl ještě pořád dost otřesený na to, aby se zabýval podobně praktickými věcmi jako Shisui, na rozdíl od bratránka ho život ještě tolik neotloukl, takže nebyl vůči takovým náročným situacím tak odolný, však byl také o víc než pět let mladší. S povděkem vnímal Shisuiovu uklidňující přítomnost za svými zády a snažil se s jeho pomocí odporný zážitek nějakým způsobem vstřebat. Jedno mu pořád nešlo na rozum. "Proč mi to udělal?" hlesl do ticha pokoje chvějícím se tónem.
.
"Nevím," odpověděl Shisui stejně tiše. Nešlo mu to na rozum. "Až do dneška jsem ani neměl tušení, že by strýc mohl být teplej. Sice by to vysvětlovalo, proč je tolik let sám, ale… prostě mi to nejde do hlavy a soudě podle jeho chování, tak to z rodiny neví nikdo." Na pár okamžiků se odmlčel. "Kdybych… kdybych ho tak nenaštval, tak si mohl vzít mě. Snesl bych to lépe než ty… je mi to líto," hlesl bolestným poraženeckým tónem.
.
Sasuke zavrtěl hlavou. "Z tohohle se neobviňuj," zamumlal, "nemohl jsi za to, chtěl jsi nás chránit. Jenže jsi slyšel, ne? Madarovi Uchihovi se neodporuje." Poslední slova se mu div nevzpříčila v krku, vždycky věděl, že je strejda parchant, ale nemyslel si, že až takový, natož k vlastní rodině… Nijak zvlášť se se svými synovci nikdy nemazlil, ale na druhou stranu se k nim ani nechoval vyloženě hrubě, prostě jako strýc, který se příliš neprojevuje. Nemohl uvěřit, že byl schopný ho znásilnit.
.
"Už se nedivím, že se od něj chtěl otec odtrhnout, jestli tohle musel snášet každý den v práci. Spolupracovat s ním musel být děs." To, že dokázali spolu vyjít, bylo hlavně tím, že Izuna byl velmi mírné a přátelské povahy. Měl své bratry rád i přes své vrtochy, ale čeho je moc, toho je příliš i na nejmladšího z trojice bratrů. "Doufám, že na to brzy zapomeneme a bude jen hodně ošklivá a vzdálená kapitola našeho života."
.
"Hmm," broukl Sasuke, ale znělo to spíš hořce než smířlivě. Pochyboval, že se mu podaří zapomenout, rozhodně ne v případě, že se bude muset se strýcem i nadále vídat, čemuž se asi jen tak nevyhne. Díkybohu aspoň za to, že je nenavštěvoval tak často. Ke svému vlastnímu překvapení mladší Uchiha zjišťoval, že se mu tělem šíří malátná slabost a víčka se mu lehce klíží. To bylo divné, ještě před chvílí neměl na spánek ani pomyšlení, připadal si tak podivně zfetovaný…
.
Shisui cítil, jak se mladší Uchiha pomalu uvolňuje a jeho dech se zpomaluje. Léčiva začínala zabírat. Nechal bratránka plně se propadnout do spánku. Teprve tehdy od něj vyklouzl a hezky porovnal přikrývku, aby, až ho přijde zkontrolovat Itachi, což je sto procentní, tak vypadalo všechno v pořádku. Sám odešel do kuchyně, měl chuť se opít. Z minulosti věděl, že by pak mohl vyžbleptnout i to, co by neměl, ale jeden panák by ho nezabil. A hele, becherovka, to je něco na žaludeční neurózy. Po dnešku se něco takového doma hodí.
.
Vlivem léčiva byl Sasukeho spánek nepřirozeně tvrdý a bezesný, zdaleka ne tak posilující, jako normální noční. Kdyby ho byl chtěl někdo probudit, asi by to šlo dost těžko, musel by s ním nejspíš pořádně zatřást nebo ho možná probrat studenou vodou. Na druhou stranu ale možná bylo lepší, že se mu nic nezdálo, protože po tom otřesném zážitku by ho nepochybně Madara pronásledoval i ve snech, čemuž se stejně v příštích několika dnech nejspíš nevyhne. Takhle ale aspoň díky Shisuiovi, byť nevědomky, získal nějaký čas, aby se jeho tělo mohlo aspoň malinko zregenerovat.
.
Shisui chodil po domě jako lev v kleci. Neměl na práci nic určitého a užíral se vlastními myšlenkami. Takže chodil od ničeho k ničem. Nakonec ho vysvobodila pračka a dala mu malinký úkol. Vyšel s prádlem na zahradu, aby ho mohl pověsit. Venku bylo fajn a povlečení určitě do večera uschne. Díky tomu, že šel mladík zrovna na zahradu, tak se minul s vracejícím se Itachim.
Ten, jak zjistil, že má v pokoji otevřené okno, šel ho zavřít. Na zahradě viděl bratrance činit se u sušáku. "Ale copak, ucvrkl sis do postele?" zavolal a trochu se vyklonil ven.
"Tss, copak jsem malý? Vylil jsem si do postele jahodový džus, tak jsem nechtěl, aby zaschnul a teta by tam pak měla fleky," oponoval mu Shisui. Itachi byl dneska v dobré náladě, asi se operace vydařily.
"Sasuke je doma? Viděl jsem v předsíni jeho boty." To bylo zvláštní, ještě bylo málo hodin. Rozvrh měli do dvou a to by s bídou teď končil.
"Víš co, sejdi do kuchyně, ať tady na sebe nemusíme hulákat," nabídl Shisui lepší alternativu jejich rozhovoru.
Dlouhovlasý Uchiha se ztratil v okně a než se bratranec přemístil ze zahrady, už stepoval v kuchyni. "Tak co teda?"
"Představ si, že do Sasukeho gymplu dneska nějaký šílenec zavolal, že je tam bomba. Vyklidili celou školu a dětičky poslali domů. Sasukemu se to docela hodilo, říkal, že mu od rána bylo nějak divně. Šel si lehnout a teď spí," řekl pravdu o Sasukeho brzkém příchodu a zalhal o zdravotním stavu bratrance. Bylo potřeba vymyslet něco, co vydrží pár dní, než se dá do kupy.
"Cože! Jak špatně!" vyděsil se Itachi. "Nemám ho vzít do nemocnice?" Měl o svého brášku strach, co kdyby to bylo něco vážného! "Jdu se na něj podívat," řekl pevně a šel k Sasukemu.
"Bude to asi jenom žaludeční neuróza nebo možná nějaká střevní infekce. To teď řádí všude. Poleží si a bude zase fit, na špitál to určitě nebude, jenom bys ho tím vyděsil." Shisui se snažil, seč mohl, aby nastalou situaci vykreslil co možná nejlépe. Prošel do Sasukeho pokoje, kde mladík ležel ve stejné poloze, v jaké ho opustil.
Itachi sáhl svému bráškovi opatrně na čelo a líce, chtěl zjistit, jestli nemá náhodou horečku a po téhle stránce se zdál v pořádku. "Je tak nevinný, když spí, člověk by skoro nevěřil, že je to takový drak, co chvilku neposedí," pousmál se a pohladil brášku po vlasech. "Pojďme, ať ho nevzbudíme." Vyhodil bratrance z pokoje, třebaže nevěděl, že Sasuke je lehce nadrogovaný a hned tak se nevzbudí.
.
Nejmladší Uchiha chrněl až do večera, prospal oběd i večeři a za tu dobu se u něj vystřídali všichni členové rodiny, aby se přesvědčili, že doopravdy jenom spí a není nadobro tuhý. Itachi pochopitelně nejvíc vyšiloval, jeho bráška nikdy přes den usnout nedokázal, jenom když mu bylo opravdu hodně špatně, proto si o něj dělal největší starosti. Dokonce se ho přes výslovný zákaz matky pokusil párkrát probudit a děsilo ho, že na drobné třesení Sasuke nereagoval. Kdyby mu v tom byl Fugaku nezabránil, už nejméně třikrát by volal sanitku. Proseděl u Sasukeho celé odpoledne a pozoroval jeho reakce, ale až na chvění očních víček a pravidelný hluboký dech bráška nejevil žádné známky aktivity. Strachem o jeho osud byl nervózní a protivný na všechny ostatní, kteří mu vždycky jednou za čas přišli vysvětlit, že Sasukemu jako tělesná stráž není ve vlastním pokoji moc platný. Možná by nakonec do té fakultky doopravdy zavolal, ale naštěstí krátce po sedmé, když už o tom vážně uvažoval, se Sasuke konečně vzbudil a otevřel oči.
"Bože, Sasuke, tys mě vyděsil…" vydechl Itachi, když s nesmírnou úlevou zaregistroval ty tmavé duhovky, která se na něj dezorientovaně upíraly, "hrozně jsem se o tebe bál, spal jsi tak dlouho… jak je ti? Není ti nic? Shisui říkal, že ti bylo špatně, prej od žaludku… nesnědl jsi něco špatného?"
Sasuke byl z té laviny otázek trochu mimo, točila se mu hlava a absolutně neměl ponětí o čase. Navíc sotva jeho mozek naskočil do fungujícího režimu, před očima se mu promítly obrazy z dnešního dopoledne, které v první chvíli považoval za děsivou noční můru, ale rozum mu připomněl, že se to doopravdy stalo. V ten samý moment musel okamžitě zase zatlačovat slzy, přítomnost staršího bratra byla nežádoucí, Itachi se prostě nesměl dozvědět, co se tu stalo, nesměl! Nikdo z rodiny! Silou vůle nepouštěl ty slané kapky do svých očí, raději se soustředil na praktické věci. Itachiho otázky ignoroval, místo toho mu také jednu položil: "K-kolik je hodin?" Vlastní hlas mu zněl nakřáple a cize, jak ho dlouho nepoužíval, musel si odkašlat.
"Sedm pryč…" odtušil Itachi, který si ho měřil se skousnutým rtem, vůbec se mu jeho stav nelíbil, "Sasu, neměli bysme s tím zajet do nemocnice? Kdo ví, jakou můžeš mít infekci…"
"Ne!" odmítl kategoricky mladší Uchiha, jednak měl z doktorů panickou hrůzu, jednak se bál, že by poznali, co se mu vážně stalo. Pokusil se posadit, sotva to ale učinil, vykřikl bolestí a rychle si zase lehl.
"Co je?!" polekal se Itachi s nehraným zděšením, "co tě bolí? Co se ti stalo?!"
Sasuke ještě chvilku křivil tvář, než byl schopen ovládnout prvotní reakci a zauvažovat. Shisui jim tedy namluvit něco o střevní chřipce nebo tak něco, měl by to na to nahrát, pod peřinou naštěstí Itachi nemohl vidět, co způsobilo tu bolest. "Ž-žaludek," zasténal sice nepravdivě, zato přesvědčivě.
"Budeš zvracet? Odvedu tě do koupelny!" staral se honem Itachi.
.
Shisui zrovna procházel okolo Sasukeho pokoje, když uslyšel Itachiho hlas a následně bolestný výkřik. Vtrhl tam jako velká voda. Zjistil, že mladší bratránek je už vzhůru a Itachi samozřejmě šílí. Přišel k nim blíž a svého partnera si pozorně prohlédl. Vypadal bledě, možná jen o kapánek lepší než před několika hodinami. Hlavně, že už neměl opuchlé oči, i tak viděl, že nemá daleko k pláči. Potřeboval toho hlídacího psa dostat pryč. "Sasuke, nevypadáš pořád dobře. Měli bychom tě nechat odpočívat, viď?"
.
Než mu na to Sasuke stačil kladně odpovědět, Itachi ho předešel: "Ne, je mu špatně, možná bude zvracet, dělej, přines lavor!" To pro případ, že by se s ním nedostal do koupelny včas. Odhrnul Sasukemu pokrývku a s překvapivou rychlostí si mladšího bratra vyzdvihl do náruče. "Vydrž, to bude dobré," broukl konejšivě a nabral se svým drahocenným nákladem směr koupelna.
"Itachi, neblázni… pusť, umím chodit…" bránil se Sasuke, kterému se celý postup příliš nelíbil a navíc se vyloženě zděsil, když ho Itachi opatrně složil k toaletě a zdvihl prkýnko, aby měl volnou mísu.
"Jen to ze sebe dostaň, Sasuke, bude to lepší, než to v sobě držet," hladil ho starší bratr uklidňujícně po zádech.
.
Shisui stál ve dveřích a díval se na tu groteskní situaci v místnosti. Kdykoliv jindy by se smál, až by se za břicho popadal, ale ne dnes. Viděl moc dobře ten děs v Sasukeho očích. On mohl zvracet, bohužel by neměl co. "Itachi, myslím, že zvracet nebude. Zbytečně tu plašíš. Měl bys ho vrátit zpátky," podotkl nejstarší z mladíků, když se chvíli nic nedělo.
"Jak plaším? Celý den prospal a teď ho bolí bříško! Bereš všechno moc lehkomyslně!" odsekl mu Itachi. On měl jenom starost, když to vypadalo tak vážně.
.
"Itachi, Shisui má pravdu, já… já určitě blinkat nebudu," připojil se Sasuke k bratránkovu tvrzení.
"Sasuke, jsi si jistý? Vypadal jsi, že tě to fakt dost bolí…" zaváhal Itachi nerozhodně, nechtěl nic zanedbat.
"Jo, jsem si jistý," odtušil nejmladší Uchiha a docela se i začal třást, ve vydlaždičkované koupelně bylo dost chladno a on byl ještě před chvilkou v teplé postýlce. Navíc se cítil pod psa, což jeho imunitě taky moc nepřidalo. Ovinul kolem sebe paže, aby na něm starší příbuzní nic nepoznali, což ale nemělo velkou šanci na úspěch.
.
"Ještě se nachladí, nevidíš, jak se třese zimou? Uhni," odstrčil Itachiho, aby mohl vzít mladého Uchihu do náruče a odnést ho zpátky do postele.
"Já bych ho odnesl," brblal Itachi v závěsu za nimi. On by se o svého brášku postaral, stačilo by jen říct. Sledoval Shisui, jak mladíka opatrně pokládá do postele. Okamžitě se sám vrhl k jeho lůžku. "Sasuke, nechceš prášek proti bolesti? Víš co, já ho zrovna donesu," vyskočil a šel do kuchyně.
Shisui se přisedl na okraj postele a něžně pohladil partnera po tváři. "Všechno bude v pohodě," vyslovil větu, která se stane na pár dalších dnů jeho mantrou.
.
Sasuke uhnul pohledem, aby mu Shisui neviděl do očí, prostě už nesměl dovolit, aby u něj zahlédl další slzy. Ani kvůli sobě přece nesměl dopustit, aby pořád bulel jako holka, musí to brát mužně, musí… prostě musí! "J-jo," pravil přerývaně a čím víc se snažil o bezstarostný tón, tím víc zněl jeho hlas nepřirozeněji a pištivěji, "jo, všechno bude v p-pohodě." Zakazoval si myšlenky na dnešní dopoledne, zakazoval si ty nechutné vzpomínky, chtěl Shisuiovi ukázat, že to zvládne jako dospělý, takže se to v sobě snažil potlačit a stále tím podivně vyšším hlasem se otázal: "J-jak dlouho jsem spal? V-vůbec jsem o sobě nevěděl, nechápu to, takhle normálně nespím…"
.
,,Za to můžu já," přiznal Shisui, "dal jsem ti prášek na spaní, protože bylo potřeba, aby sis odpočinul. Myslím, že by nebylo od věci, kdyby sis na noc dal ještě jeden," přemítal nahlas a konejšivě hladil Sasukeho po vlasech. "Byl jsi vyčerpaný, jak tělesně tak duševně a než bys normálně usnul, tak by to bylo bůhví kdy a já… chtěl jsem ti pomoct… promiň mi to, pokud se zlobíš." Kajícně sklopil zrak na bratránkovu ruku ležící na posteli.
.
Sasuke na něj překvapeně vykulil oči, ani tak ho nerozhodil fakt, že mu Shisui chtěl dát prášek na spaní, jako spíš to, že to udělal bez jeho vědomí, což se mu nelíbilo. Nebyl ale ve stavu, kdy by se na něj dokázal doopravdy zlobit, na to se cítil příliš špatně. "Hmm," broukl lehce apaticky, "dík, ale… na noc si ho nevezmu. Je to hrozný svinstvo a… já… musím to zvládnout sám. Na tyhle léčiva se dost rychle vyvíjí závislost a já do toho nechci spadnout."
.
"Jak myslíš, ale dneska by ti to určitě bodlo a ze dvou prášků si závislost nevypěstuješ," nabízel léčivo Shisui dál, byl přesvědčen, že by bylo mnohem lepší, kdyby se prospal, i když tento vynucený spánek nebyl tak posilující jako normální. "Budu stát vždy při tobě, ať se stane cokoliv," neochvějným hlasem mu vyjádřil svou náklonost a podporu.
.
Sasuke zaváhal, ta možnost zbavit se na několik hodin dotěrných vzpomínek, které ho zraňovaly, byla nesmírně lákavá. Jenže… bylo by to stejně jen oddálení nevyhnutelného, až by se probudil, ty myšlenky by mu naskočily zase. Lepší, když si to protrpí co nejdřív a pak se s tím vyrovná. Se sebezapřením zavrtěl hlavou: "Z-zvládnu to." Roztřeseně se nadechl a sevřel Shisuiovu dlaň, jak potřeboval jeho oporu vnímat i fyzicky.
.
Opětoval mu stisk a jen tam tak nečinně seděl. Chtěl by Sasukemu jakkoliv odlehčit, ale zdálo se to být nemožné. Jejich soukromá chvilka netrvala dlouho, protože na schodech se ozvaly mužské kroky a vzápětí se objevil Itachi s růžovoučkým prášečkem a sklenicí vody.
"Už jsem tu. Sasuke, spolkni to, třeba ti to částečně pomůže," nabídl mu dlouhovlasý Uchiha starostlivě.
.
Sasuke se jaksi nedůvěřivě zadíval na růžové kolečko v Itachiho dlani. Bylo to zbytečné, tohle na jeho potíže nemohlo zabrat, netrápil ho žaludek, jak si jeho starší bratr naivně myslel. "Itachi, jsi hodný, ale tohle vážně není nut-" pokusil se Sasuke zaprotestovat, ale dlouhovlasý Uchiha ho přerušil:
"Sasuke, já jsem byl u toho, když jsi vykřiknul bolestí, takže mi nevykládej, že ti nic není, a koukej to spolknout!" přerušil ho Itachi nekompromisně. Starost o mladšího brášku dodala jeho slovům takové autority, že se Sasuke neodvážil neuposlechnout, třebaže si neodpustil předtím protočit oči v sloup.
.
Shisui jenom netečně sledoval jejich přemlouvání a následné požití medikamentu. Třeba mu Ibalgin za chvíli zabere na nepříjemné pocity v jistých částech těla. Bylo by nejrozumnější donutit dlouhovlasého Uchihu k odchodu. Potřeboval ho vyštípat, Sasuke zcela určitě chtěl být sám, aby se nemusel přetvařovat před bratrem. "Itachi, měl bys Sasukeho nechat odpočívat. Můžeš ho přijít zkontrolovat později, určitě je unavený." Nebral v potaz, že teď několik hodin prospal.
.
"Ale co když se mu přitíží?" kousl se Itachi do rtu a nerozhodně si nejmladšího člena rodiny měřil, jako by přinejmenším umíral.
"Teď jsem spolknul prášek, určitě se mi nepřitíží," připomněl mu Sasuke skoro až konejšivě, což bylo v této situaci trochu paradoxní, a protože viděl, jak se Itachi nadechuje k nějaké námitce, rychle dodal: "A když, tak budeš první, koho budu volat, slibuju."
Itachi ještě chvíli otálel, než usoudil, že by měli brášku nechat v klidu. "Dobře, ale budeš mít otevřené dveře, abysme hned slyšeli, kdybys něco potřeboval, ano? Pojď, Shisuii."
.
Shisui jenom protočil za Itachiho zády oči. Ta jeho starostlivost fakt neznala mezí. Vyšel za dlouhovlasým Uchihou a alespoň přivřel dveře, aby všechno zevnitř nebylo slyšet ven. Moc dobře věděl, co Sasuke bude dělat a nemohl ho jít utěšit. Sestoupil pomalu se schodů a na duši ho tížil stín. Možná by to mohl spravit stříbrný čaj. Moc si ho v létě nedával, protože bylo vedro, ale teď na podzim mu přišel víc než vhod. Zalil svinuté lístky horkou vodou a pozoroval, jak se rozvíjí a tvoří různé kreace oproti bílému porcelánu.
.
Sasuke původně doufal, že se bude moct jít na večer umýt, ale teď mu bylo jasné, že něco takového nebude možné. Jakmile by totiž vstal a odešel do koupelny, Itachi by byl v tu ránu u něj a nebylo by zrovna vhodné, aby ho viděl svlečeného. Měl na těle poměrně dost zřetelné následky Madarovy péče a svého vlastního pokusu o její odstranění. Nakonec… stejně by tam asi nedošel, cítil se strašně slabý. Zvláštní bylo, že neměl hlad, přestože za celý den prakticky vůbec nic nejedl. Stulil se zpátky do klubíčka a usilovně se snažil zadržovat slzy i před sebou samým.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amy Amy | 24. prosince 2015 v 8:25 | Reagovat

Chudak Sasuke, snad to zvladne i pres to, ze se Madara jeste urcite prijde podivat jak se jim dari. :-)

2 Kačí Kačí | 24. prosince 2015 v 9:06 | Reagovat

Chudinka Sasuke :( Jestli to takhle půjde dál, Itachi na vše přijde..

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. prosince 2015 v 9:56 | Reagovat

[1]:Madara přijde a rozhodně to nebude vůbec jednoduché.
[2]:Itachi... kdyby jen věděl, co se v jeho domě děje.

4 Kai Kai | 27. prosince 2015 v 12:02 | Reagovat

chudak sasuke. snad to se shisuem zvladnou. no a kdyby na to přišel itachi tak shisui dostane do zubu a madaru by zdřejmě zabil. chudak sasu a madara se tam ještě ukaže ?? to bude mit shisui nutkani ho zmlatit do kulaty krychle. jinak super dil moc se tššim na pokračovani. :-D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. prosince 2015 v 18:12 | Reagovat

[4]:A to bylo důvodem proč Itachi vyvraždil klan... :D. Madara se určitě ukáže, nemůže si nevychutnat svou nadvládu, že něco ví víc než ostatní.

6 Kai Kai | 29. prosince 2015 v 4:25 | Reagovat

[5]: hmm ukaže no jo ne to madara ale mohl by třeba spadnout omylem  do drtičky na věte nebo něco pobneho jekože tam omylem spadl. po to co vived ho nesnašim ještě vic než normalě. ach jo už se nedivim že itchi vyvraždil svuj klan XD :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.