Získat srdce lva XLIV. - Starosti

31. prosince 2015 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Pro Sasuke je těžké předstírat, že se nic neděje, že je mu jen špatně. Na jeho psychiku to byl příliš silný nápor, pod kterým se hroutí.


Mikoto přišla do kuchyně, kde našla úplně skleslého synovce nad šálkem chladnoucího čaje. "Shisuii, co se děje? Jsi jako bez života," zeptala se starostlivě a pocuchala ho ve vlasech. Všimla si, že občas to na něho má uklidňující účinky. Nejinak tomu bylo i dnes, když se její nový syn pousmál.
"Jsi tak laskavá," hlesl Shisui, taky potřeboval utěšit, povzbudit a dodat sílu, kterou by mohl předat bratranci. "Někdy všechno vypadá beznadějně."
"Ale prosím tě, o čem to mluvíš? Sasuke přece neumírá, jen je nemocný. Je mladý, dostane se z toho raz dva," ujistila ho teta, netušíce, co se v jejím domě odehrávalo dopoledne. "Zajdu ho prohlédnout, jak to s ním vypadá. Třeba jak se prospal, tak mu bude líp." Byla doktorka tělem i duší a nakonec i matka a měla strach o své mládě. Vyšla do patra a lehounce zaklepala na Sasukeho dveře.
.
"Itachi, prosím, nech mě, je mi dobře!" zavolal Sasuke, pro kterého bylo hrozně vysilující přemáhat emoce, které v sobě dusil.
"Zlatíčko, to jsem já, můžu dál?" zaváhala Mikoto na prahu, když zjistila, že je pootevřeno.
Její mladší syn se honem snažil dát do pořádku svůj výraz i hlas, než po několika vteřinách odvětil: "Jo, jasně." Upřímně za matčinu přítomnost nebyl o nic vděčnější než za Itachiho, před oběma se musel přetvařovat, což bylo dost těžké.
Matka vstoupila do pokoje a přisedla si na okraj Sasukeho lůžka, přičemž bedlivě studovala jeho obličej. Sasuke klopil oči, což se jí příliš nelíbilo, byla to známka toho, že nejspíš něco tají. "Jak ti je?" zeptala se starostlivě, "zabral ten prášek nebo je ti pořád špatně od žaludku?"
Sasuke zavrtěl hlavou. "Ne, je mi fajn…" zamumlal, ačkoliv se mu ta lež málem vzpříčila v krku. Mikoto přimhouřila oči, podobně jako Itachi většinou poznala, kdy Sasuke neříká pravdu.
"Neřekla bych… co se ti stalo?" otázala se jemně a pohladila svého syna po vlasech, "jestli tě něco trápí, Sasuke, můžeš se mi přece se vším svěřit."
Ke své hrůze nejmladší Uchiha zjistil, že se mu už zase po tvářích koulejí slzy. Do háje! Co teď?!
"Sasuke, proč pláčeš? Jestli to pořád bolí, tak tě zavezu na pohotovost!" strachovala se o svého synka, "Pokud tě ten žaludek tak moc bolí, tak by to mohl být silný zánět třeba ve slinivce nebo bys mohl mít žlučníkový kámen a to by se mělo vyšetřit. Kdyby se ti infekce rozjela, tak by se to potom hůř léčilo." Představovala si ty nejhorší scénáře. "Sice jsi mladý, ale nesmíme nic podcenit."
.
Shisui dole v kuchyni do sebe konečně dostal tu trošku čaje, než mu úplně vystydl. Rozhodl se uvařit i Sasukemu, třešňový. Počkal na konvici a zalil sáček horkou vodou, nechal chvíli louhovat. Vůně letních plodů byla příjemná a snad i mladému Uchihovi pomůže. Vzal hrníček a vyšel do patra, kde zjistil, že Mikoto ještě seděla u mladíka.
"Ne!" vyjekl Sasuke div ne hystericky, když si představil to nesnášené prostředí nemocnice, pach desinfekce a doktory v bílých pláštích. Něco takového by ho snad dorazilo. Zhluboka a roztřeseně se nadechl, bude to muset nějak zamluvit. "Já… já jen… je toho na mě poslední dobou nějak moc. Asi podzimní deprese nebo co," zamumlal se staženým hrdlem, ale rychle dodal: "Je to jen chvilkový výpadek, budu v pořádku, neměj strach."
Mikoto se sice netvářila moc přesvědčeně, popravdě jí to bylo divné, když měl Sasuke v posledních týdnech tak skvělou náladu, možná… "Sasuke," hlesla tiše, "nemá to třeba něco společného s tou dívkou, kterou nám pořád tak bezdůvodně tajíš? S tvojí přítelkyní? Jestli jste se třeba nepohádali… nebo nerozešli…"
Sasuke se musel i přes vážnou situaci pousmát, absurdní představa. Ale možná by se jí měl chytit, aspoň by měl nějakou výmluvu.
.
Shisui postavil kouřící hrneček na stůl. Sasuke by si musel sednout a nechtěl riskovat, vzhledem k tetě, že se bude opakovat předešlá situace. Postavil se za tetu, bylo lepší, aby na něj neviděla. "Sasuke, neříkej mi, že nějaká holčina mohla dát kopačky tak hodnému a vzornému klukovi jako jsi ty? Ta musela být hloupá." Na chvíli se odmlčel, měl pocit, že celý jeho život se začíná skládat ze samých lží a polopravd. Z tohoto kruhu nebylo uniku.
.
"J-já… my… jen máme teď ve vztahu takovou menší krizi," hlesl Sasuke a raději se do očí nepodíval ani matce ani Shisuiovi. Svým způsobem to byla vlastně i pravda, akorát, že jeho láska nebyla ženského pohlaví a byla právě teď přítomná v této místnosti. Schválně uhýbal před tím Mikotiným soucitným pohledem a položil si hlavu zpátky na polštář. "Já… chtěl bych se ještě trochu prospat," špitl co nejvyrovnanějším tónem, aby je poslal pryč a mohl se dál pokoušet vyrovnat s nastalou situací.
.
"Jistě, zlatíčko, hezky se prospi a zítra už budeš určitě jako rybička," povzbudila ho Mikoto a naposledy ho pohladila po černých vlasech, než odešla.
Shisui počkal, než bude z doslechu a posadil se na postel. "Sasuke, donesl jsem ti čaj, třešňový. Měl by ses alespoň trošku napít. Udělá ti to dobře," nabídl mu vábivě vonící tekutinu. "A je to čistý, nic jsem tam nepřidal," dodal, aby ho uklidnil ohledně spacích prášků.
.
Sasukeho rty se opět malinko nadzvedly, třebaže lehce unaveně, uměle vyvolaný spánek mu moc energie nepřidal. "Děkuju," zašeptal a převzal od něj hrneček, o jehož horké stěny si hřál dlaně. Vůně oblíbeného ovoce mu přece jen vehnala do tváří trochu ztracené barvy, ten čaj prostě miloval. Usrkl a teplá tekutina mu útěšně sklouzla do žaludku. Napil se víc a během dvou minut vyprázdnil celý šálek. Pak si lehl na bok a zahleděl se do Shisuiovy tváře.
.
Shisui mu opětoval pohled, jako vždy se ho snažil uklidnit i třeba jen svou přítomností. Chvíli jen pozoroval, než se zvedl k odchodu. Sklonil se a políbil ho na čelo. "Sasuke, odpočin si a nic si nedávej za vinu," ponoukal ho, i tak tušil, co bude předmětem mladíkova myšlení několik dalších hodin. "V noci tě přijdu zkontrolovat," přislíbil, načež už nadobro odešel a dveře za sebou zavřel, ať se Itachi klidně posere.
.
Sasuke se zachumlal hlouběji do peřin a zavřel oči. Vší silou se snažil řídit se Shisuiovou radou, přesto mu ty vzpomínky neustále naplňovaly každou myšlenku. Jen s maximálním úsilím udržel aspoň trošičku klidný výraz, když mu kolem půl desáté přišel dát Itachi dobrou noc, i když to pochopitelně byla jen záminka ke zkontrolování jeho zdravotního stavu. Pak vnímal, jak život v domě postupně upadá do spánku, zůstával vzhůru a čekal na svého partnera, za zavřenými víčky mu ale pořád vyskakoval strýc a všechny ty hrůzné scény.
Najednou byl Madara zpátky. Před očima měl zase ty jeho černé oči, které se leskly chtíčem, cítil jeho vzrušený dech a horké dlaně mu drtivě svíraly boky. "Dívej se na mě! … Těšíš se, až mě budeš mít v sobě? … Když děláš Shisuiovi děvku, podržíš i mně!" Nemohl se ani pohnout, nemohl se bránit, když do něj Madara pronikal, bolelo to, tak strašně to bolelo… "Označkuju si tě… Lež klidně! … Jen pěkně drž!" Prosil, škemral a křičel, ale jediné, co slyšel, byl strýčkův pohrdavý smích. "Je to o něčem jiným, když tě šuká pořádnej chlap, co?!"
"Néé, já nechci!!" Sasuke se s výkřikem probudil a vymrštil se do sedu, v tu chvíli se ale bolest, kterou cítil ve svém snu, ozvala i ve skutečnosti. Zaskučel a jeho oči ještě pořád ve tmě nedokázaly nic rozeznat. Uvědomil si, že je zalitý ledovým potem a třese se.
.
Shisui by nejraději zůstal se Sasukem v pokoji a celou ho držel v náruči a utěšoval. Této činnosti mu však nebylo dopřáno. Musel se tvářit, že je všechno v nejlepším pořádku. Dal si proto horkou sprchu. Nechal si křišťálově průzračný proud dopadat na hlavu a snažil se tak alespoň na chvilku vytěsnit ty šílené obrazy, kde si Madara chlípně bral Sasukeho a on tomu mohl jen nečinně přihlížet. Sakra! Nadával si za svou zbabělost, že nechal partnera předhodit té zrůdě, jenom aby si zachránili zadek. Mohl… mohl to přece udělat i nějak jinak! Sasuke vypadal tak na odvoz na psychiatrii, a za všechno mohl on. On si začal, on se Madarovi vzpouzel. Kdyby… kdyby se zachoval jinak, třeba by se to ani nemuselo stát! Pozdě. Celou dobu se týral těmito myšlenkami, než přišla řada na spaní. Itachi usnul poměrně rychle a Shisui se musel pořád převalovat a mlet sebou. Když padla jedenáctá, usoudil, že je čas se projít. Kdyby ho Itachi chytil, dnes by se mohl vymluvit na to, že šel bratrance zkontrolovat. Shisui zrovna zavíral dveře od Sasukeho pokoje, když ho slyšel vykřiknout. Vrhl se k němu. "Sasuke! Co se děje?" V noční tmě toho moc neviděl.
.
"Ne, prosím, už ne! Já nechci, bolí to… nedělej to… prosím, pusť mě!" Sasuke se v první chvíli zmítal, než si uvědomil, že ty paže, které ho svírají, nepatří strýci, ale někomu jinému. Přestal sebou házet a snažil se přivyknout na temnotu, než v ní dokázal rozpoznat Shisuiovu vyděšenou tvář. "Shisuii," vydechl rozechvěle, "bože… byl to jen sen…" Byla to tak živá noční můra, protože se zakládala na skutečných vzpomínkách. Otřel si z čela pot a položil se zpátky do peřin, protože ta bolest, když seděl, začala být dost nesnesitelná. Vyčerpaně se zahleděl do stropu, kde fosforeskovaly nálepky hvězdiček a snažil se zklidnit svůj rychlý dech i třas celého těla. Nechtěl zavřít oči, protože se bál, že když to udělá, znova uvidí Madaru, jak do něj surově přiráží. V krku se mu utvořil obrovský knedlík.
.
Shisui mu starostlivě stiskl ruku. "Sasuke, klid," zašeptal a doufal, že Sasukeho vyděšený hlas nebyl slyšet někam dál. Hrozně se lekl a následně zděsil, jak sebou bratránek mlel. Muselo to být hrozné, ostatně ani se tomu nedivil. Položil se na bok k chvějícímu se mladíkovi a vtáhl si ho do konejšivého objetí. "Všechno bude v pořádku." Hladil ho po zádech. "zítra s tetou domluvím, aby tě nechala doma, alespoň do víkendu. Takhle nemůžeš jít do školy, nehledě na to, že si asi nemůžeš sednout," přislíbil mladému Uchihovi vidinu domácí péče a klidu.
.
"Myslíš, že to pomůže?" zamumlal Sasuke nepříliš přesvědčeně. Pravda, sedět opravdu nemohl, nevydržel by šest nebo sedm vyučovacích hodin dřepět na tvrdé školní židli, to by asi zešílel. Jenže na druhou stranu, rodiče chodili do práce a Shisui s Itachim na přednášky, musel by v domě zůstat úplně sám a toho se bál. Co kdyby… co kdyby se ten bastard vrátil? Nebylo to sice pravděpodobné, ale do dnešního dopoledne považoval za nepravděpodobné i to, že by ho Madara dokázal znásilnit. Při té myšlence se víc natiskl do Shisuiovy teplé náruče a zabořil obličej do jeho hrudi.
.
"Určitě, rozhodně to bude lepší, než být ve škole. Sice by tě tam spolužáci rozptýlili, abys… na to nemusel myslet, ale ve tvém stavu je to naprosto nemožné tě tam pustit. Ale nakonec, my s Itachim jsme co chvíli doma, znáš to, vysokoškolský rozvrh, a pak když budeš chtít tak třeba Naruto tě určitě rád přijde navštívit." Ani si nechtěl představit, jak z celé jejich emocionálně-virózové aféry bude šílet Itachi.
.
Sasuke nasucho polkl, moc se mu ta představa nelíbila, ale Shisui měl pravdu, že by to teď nezvládl, kdyby se měl přetvařovat ve škole. Ani Naruta sem nehodlal pustit, ne, bude lepší, když ho v takovém stavu uvidí co nejméně lidí. S rozporuplnými pocity se k Shisuiovi vinul a ještě pořád se lehce chvěl. V duchu si nadával pěkně ostrými jmény, že se přes to nedokáže tak jednoduše přenést, ale nešlo to.
.
Shisui cítil moc dobře třes těla mladinkého Uchihy. Byl by rád pro něj udělal cokoliv, aby se mu ulevilo, ale nic ho nenapadlo, jen ho objímat a konejšivě hladit. "Budu tu co nejdýl. Snaž se usnout, když tu jsem s tebou, tak už se ti nic ošklivého zdát nebude," ujišťoval Sasukeho a hladil temné černé rozježené vlasy na zátylku.
.
"Já…" Sasuke zaváhal, nechtěl, aby si o něm Shisui myslel, že je zbabělec, ale musel mu nějak objasnit, proč se choval tak… tak vyděšeně. "Bojím se znova spát," zamumlal tak potichu, že to málem nebylo slyšet, "všechno… všechno jsem to prožíval znovu. Každý… každý příraz. Každý slovo." Hlas se mu zadrhl v hrdle a horké štípání v očích se snažil zahnat rychlým mrkáním.
.
"Sasuke, já vím, že je to těžký a říkat ti to bude v pohodě nebo časem si ani nevzpomeneš je zbytečné. Vím, jak se asi cítíš… možná máš pocit, že se mi nikdy nic podobného nestalo, ale… je to jako když zemřel otec… všichni mě utěšovali a mě uvnitř tak bolelo, že jsem myslel, že to nikdy nemůže přestat a taky jsem se bál chodit spát, často se mi o otci zdálo." V jakém smyslu, to nebylo pro teď důležité. "Sám víš, že nespat nejde, to bys vydržel max. čtrnáct dní."
.
Sasuke nad jeho slovy uvažoval. Měl pravdu, samozřejmě. Beze spánku by se nikdy nedal dohromady ani fyzicky, potřeboval načerpat energii, potřeboval si doopravdy odpočinout. Choval se hystericky, nemohl přece prožít zbytek života ve strachu z vlastního strýčka… i přes to, co mu udělal. Jenže bylo tak zatraceně těžké se s tím smířit, takové osobní peklo ještě nikdy nezažil. Nedokázal se přes to přenést během několika hodin. "Asi si o mně myslíš, že jsem jako ubrečená holka…" zašeptal ne moc srozumitelně.
.
Shisuiovi chvilku trvalo, než si ta huhňavá slova přeložil do srozumitelné formy. "Sasuke, nic takového si o tobě vůbec nemyslím, jsem rád, že to nedusíš v sobě. Někdy je opravdu lepší povolit emocím stavidla a pořádně se vybrečet, než to zbytečně dusit v sobě. Jsem tu jen pro tebe, připraven tě utěšit." Byl nachystaný na potoky slz.
.
Nejmladší Uchiha se však paradoxně po Shisuiových slovech pokoušel ovládnout další slané potůčky ještě usilovněji než předtím. Nechtěl, aby je Shisui cítil, protože věděl, že by mu tím ubližoval. Veškerou silou vůle, kterou v sobě dokázal najít, zadržoval vzlyky, které se mu draly z hrdla, třebaže si musel přitisknout dlaň na pusu, aby je utlumil, a jeho tělo se třáslo silněji.
.
"Sasuke, nepřemáhej se, je to zbytečný. Cítím, jak se chvěješ a zimou to rozhodně nebude." Chtěl, aby se mu ulevilo, aspoň částečně, byť na malou chvíli. Byl starší o pět let a měl lepší schopnost udržovat svoje emoce v klidu, ale po dnešku měl chuť řvát a zabíjet na potkání, když v náruči držel svou třesoucí se lásku.
.
"N-n-ne, jsem v-v po-po-hodě," vypravil ze sebe Sasuke zase tím nepřirozeným hláskem, který se jeho měkkému melodickému tenoru nepodobal ani vzdáleně. Ačkoliv ta dnešní událost byla pro jeho uchihovskou hrdost neuvěřitelná rána, nechtěl ji ještě prohlubovat tím, že by se před Shisuiem znova rozbrečel, ačkoliv nevěděl, jak dlouho to ještě dokáže vydržet.
.
"No jak myslíš, ale rozhodně se nemusíš přemáhat, ať už k tomu máš jakýkoliv důvod. Já jsem přeci před necelým rokem taky prolil moře slz a nikdo si o mně snad nemyslel nic špatného, takže ani já o tobě nebudu smýšlet jinak, než o mém skvělém a milovaném partnerovi, kterému jsem nechal hnusně ublížit." Cítil se vinen a to mu nikdo neodpáře.
.
"Ne, Shi-Shisuii, tohle n-neříkej, nemohl jsi z-za to," zajíkl se Sasuke, kterého ani nenapadlo, že by se na to Shisui mohl dívat takhle, "n-neměli jsme na… na vybranou a… já…" Asi na dvě nebo tři vteřiny se odmlčel, jak se z posledních sil snažil o výstavbu posledních zábran, ale emocionální stavidla nakonec přece jen povolila. Se zoufalým zakňučením smáčel bratranci tričko novými slzami a konečně to ze sebe začal mezi jednotlivými vzlyky dostávat. Všechny ty prožité hrůzy, všechnu tu bolest, kterou potřeboval vyventilovat. Řekl Shisuiovi všechno, vylíčil mu ty chvíle ze svého pohledu, jak moc ho ranila Madarova slova, jak moc bolelo jeho hrubé zacházení… Nechtěl tím Shisuiovi ubližovat, ani nežádal lítost. Potřeboval jen někoho, komu by se mohl vypovídat, protože to v sobě déle nedržel.
.
Starší Uchiha do jeho silného emociálního výlevu nijak nezasahoval. Nechal Sasukeho mluvit a jen ho ochranitelsky objímal a něžně hladil po zádech. Každé bratránkovo slovo v jeho svědomí nechalo viditelný otisk. Byla mu až hanba, že nechal něco takové dopustit, když viděl jak mladý Uchiha trpí. Měl z toho všechno tak těžký pocit, že ucítil slanou vlhkost v koutku oka. Slzička osamoceně stekla po jeho tváři. Byla mu hanba za všechny minulé činy a přísahal, že nenechá své lásce ublížit, nikdy!
.
Sasuke ještě dlouho poté, co přestal mluvit, jen vzlykal, třásl se a z očí mu stékaly potůčky, které se vsakovaly do Shisuiova trika, které už bylo v oblasti hrudníku úplně promáčené. Jeho tichá opora a bezpečí, které poskytovala jeho hřejivá náruč, však působily jako hotový balzám. Sasuke neměl absolutně pojem o čase, nevěděl, jak dlouho tam tak leželi, ale po nějaké době se konečně trochu uklidnil, třas přešel do drobounkého chvění a přerývané štkaní do občasného popotáhnutí. Bylo mu líp, daleko líp, když to ze sebe dostal.
.
Shisui se cítil na nic, nejraději by si šel skočit pod vlak a všechny jeho starosti by byly rázem fuč. Jediné a to důležité, co ho od toho odrazovalo, právě spočívalo v jeho náruči. Musel být pro Sasukeho oporou, ať už se cítil jakkoliv, to on tu nejvíc trpěl a potřeboval ochranu. Byl tak mladý a nevinný. Osud si ho tvrdě vzal, zprznil a hodil zpět do života, ať se s tím popere sám a Shisui byl jediný světlý bod, hřejivý a obětavý. Nesměl už Sasukeho zatěžovat svými problémy, jen by mu to přitížilo.
.
"Díky, Shisuii," hlesl Sasuke někdy kolem půl jedné v noci, když ustaly všechny projevy, včetně proudů slz, "nevím, co bych si bez tebe počal. Miluju tě. Strašně moc." Nesnesitelná tíha jeho bolesti se zdála lehčí, dala se lépe snést, když se s ní partnerovi svěřil. Teď už si byl poprvé za celý ten čas, který uběhl od strýcovy návštěvy, jistý, že se s tím vyrovná. Možná ne dnes, možná ne zítra, ale brzy. Se Shisuiem po boku to překoná. Zavrtal se hlouběji do jeho teplé náruče a zavřel oči. Vdechoval bratránkovu vůni a vnímal tep jeho srdce. Bylo to tak uklidňující, tak konejšivé… Během několika minut se propadl do spánku a tentokrát v něm žádný Madara nefiguroval.
.
Shisui poznal, že Sasuke spí i přes to všechno tam s ním zůstal. Bratranec ho potřeboval a jeho vyznání ho hřálo v hrudi krásným teplem. Jen na chvilku ho pustil z náruče, aby si mohl vysvléknout promočené tričko a podat Sasukeho mobil, kde si nastavil budík na takovou dobu, aby nikoho nezastihl vzhůru a měl dostatek času vrátit se do svého. Vklouzl zpět pod peřinu a pečlivě přikryl sebe a svého partnera. Bylo mu všelijak a další půlhodinu se trápil samými nepříjemnými myšlenkami, než neklidně usnul.
.
Bylo to teprve potřetí v životě, co měl Sasuke možnost spát s Shisuiem v objetí až do rozbřesku. Popravdě to ani jinak moc nešlo, museli se na sebe tisknout, protože postel nebyla zas tak úplně určená pro dva lidi. A bylo dobře, že ho mohl cítit vedle sebe, doopravdy to potřeboval, třebaže kdyby byl vzhůru, určitě by mu to rozmlouval, protože to bylo poměrně dost velké riziko. Ale pomohlo mu to, díky Shisuiově přítomnosti se mohl vyspat bez toho, aby ho trápily noční můry, jeho tělo mělo možnost se lépe zregenerovat, jak psychicky, tak fyzicky.
.
Shisui spal poměrně lehkým spánkem, takže podvědomě slyšel mobil, jak se zapínal a s prvním tónem ho típl. Bude muset vstát, ale vůbec se mu nechtělo. Vyhřátá postel ho nechtěla pustit ze svých spárů a zvlášť když si Sasuke ustlal na jeho hrudníku. Dělal to nevědomky. Jeho černé vlásky ho lechtaly na nahé hrudi a přes pas cítil jeho paži. Pohladil ho, snad když vstane, tak ho nevzbudí. Opatrně se začal soukat ven.
.
Sasuke sice na rozdíl od staršího Uchihy spal celkem tvrdě, ale náhlou změnu polohy a pohyb svého partnera přeci jen zaznamenal, takže se s trhnutím probral a chvilku se nechápavě rozkoukával, protože v pokoji byla ještě docela dost tma. "Shisuii?" zamumlal rozespale poté, co ho rozpoznal na kraji lůžka, "byls tady celou noc…?" Částečně ho to vyděsilo, protože tento počin byl dost riskantní, ale z větší části i potěšilo, že to pro něj Shisui udělal.
.
Shisui se láskyplně pousmál a poupravil Sasukemu deku. "Byl," potutelnost v jeho tváři byla všeříkající, "říkal jsem, že jsem tu pro tebe a tys mě včera potřeboval." Odhrnul mu pramen vlasů padající do tváře a zároveň mu vtiskl drobný polibek na čelo. Zvedl tričko ze země. "teď ještě spinkej, je brzo na vstávání."
.
"Děkuju," zašeptal Sasuke a jeho hlas, přestože tichý, už konečně opět patřil jemu - byla to zase ta čistá souhra melodických tónů měkce zabarveného tenoru, "za všechno." Hřálo ho u srdce, že měl někoho, koho tolik miloval a kdo miloval jeho. Zachumlal se znovu do deky a zavřel oči, jeho tělo se dožadovalo ještě několika hodin posilujícího spánku.
.
"Pro tebe cokoliv," řekl něžným a láskyplným tónem Shisui. Vstal z postele, položil Sasukeho mobil zpátky na stůl a sám se odebral do svojí studené postele, aby si dopřál necelé dvě hodiny spánku. V domě bylo ticho jako v hrobě. Zbytek členů rodiny spal a i Itachi spokojeně oddechoval, chumlajíc si k hrudi cíp peřiny. Shisui vklouzl do svého lůžka, kde si nejméně čtvrt hodiny tvořil teplíčko v embryonální poloze, než se dalo v těch nepříznivých podmínkách spát.
.
Bez Shisuiova hřejícího těla už se Sasukemu nespalo tak dobře, ale aspoň ho netrápily žádné noční můry. Zbytek rána chrupkal celkem v klidu, probudil se až kolem půl deváté. V té první bezmyšlenkové chvíli se vytáhl do sedu s mohutným zívnutím, které se ale rychle změnilo v bolestivý výkřik. Krucinál, druhý den to bolelo snad ještě víc, protože se k poranění sliznice přidaly i namožené svaly… Sasuke se zase položil naznak a na prsou se mu znovu usadila drtivá tíha, třebaže přeci jen o něco lehčí než včera.
.
Zatímco se Sasuke oddával rannímu vstávaní, tak starší Uchihové už byli dávno na univerzitě v přednáškové síni. Shisui se jako obvykle nudil, pohrával si s mobilem a přemítal, jestli má Sasukemu napsat smsku. Nerad by ho probudil, když dokázal konečně spát. Stačilo, že ráno Itachi prostě musel jít před odchodem zkontrolovat brášku. Nemohl mu to vymluvit, takže ho nakonec nechal, ale sám nešel, aby tam zbytečně nešustil.
Dlouhovlasý Uchiha se dokonce přistihl při tom, že nedává pozor, což se mu stávalo jen zřídkakdy. Musel myslet na svého sourozence, měl o něj hrozný strach. Včera vypadal tak vysíleně a zmoženě, ještě k tomu prospal celý den, nejraději by ho vzal do nemocnice! Mamka byla proti, věřil, že kdyby to bylo opravdu vážný, tak by to poznala.
~~~
Sasuke se chvilku přemáhal, aby se tomu všemu znova nepoddal, a usoudil, že nejlepší, co pro to může udělat, je vstát a něčím se zabavit, aby na to nemusel tolik myslet. Vyškrábal se tedy z postele a jako první se rozhodl dát si sprchu, protože se ostatně včera po té první noční můře docela propotil. Chvilku se bál, že se neudrží na nohou, ale nakonec ho svaly začaly zase poslouchat a donesly ho do koupelny, kde ze sebe shodil tričko, tepláky i spodní prádlo. Musí to hodit do pračky, včera v tom strávil prakticky celý den i celou noc. Pustil kohoutky a čekal, než ve sprše začne téct horká voda. Mezitím mu zrak bezděčně ujel k vlastnímu nahému tělu a hrdlo se mu stáhlo úzkostí při pohledu na ty modřiny od strýce a odřeniny, které si způsobil sám. Dech se mu zadrhával, když přiložil vlastní články prstů k zřetelným modřinám na svých bocích, kde se rýsovaly znatelné otisky, akorát, že byly větší než jeho…
~~~
Oba dva Uchihové se chovali podrážděně a roztěkaně. I ostatní studenti ve skupině a kamarádi se divili té jejich proměně. Shisui, obvykle hýřící vtipem a veselím jako kdyby ráno snídal vtipnou kaši, byl zamlklý a nekomunikativní. Itachi se také lišil, byť trochu jinak. Běžně byl živý, zajímal se o okolí a rád komukoliv poradil, dnes byl apatický a na otázky osazenstva reagoval se zpožděním nebo vůbec. Deidara se Sasorim nad oběma Uchihy po hodině marného snažení z nich dostat, co se stalo, zlomili hůl a nechali je být. Jenom dedukovali, proč se chovají tak divně a ještě ke všemu oba dva.
~~~
Sasuke na sebe nechal pršet křišťálový proud vody a dlouhou chvíli pod sprchou jen tak postál, snažil si nepřipouštět si myšlenky ohledně včerejšího dopoledne, pak teprve se začal mýt. Nebyl to sice tak silný vjem jako včera, ale pořád se cítil svým způsobem pošpiněný. Zrak mu mimovolně ulétl k tomu drsnému kartáči, jímž si včera na tolika místech sedřel kůži. Nasucho polkl a se sebezapřením překonal chuť použít ho znovu. Nesmí se tomu poddat, nesmí! Nejen kvůli sobě, ale i kvůli Shisuiovi. Tolik si vyčítal, co se stalo, nemohl mu přece přidělat další starosti. Obrátil se ke kartáči zády a mydlil se dál jen vlastními dlaněmi.
~~~
Dnes měli dokonce i mezeru na oběd. Shisui se obvykle nemohl dočkat, i když jídlo v menzovním podání nebylo někdy nic moc, tak jeho apetit dokázal vstřebat vše. Proto bylo s podivem, že i když měl kuřecí závitek s rýží, kupodivu opravdu dobrý, tak se v tom tak nimral, že si toho všiml i Itachi.
"Shisuii, není ti něco? Normálně už bys to měl v sobě." Sice měl co říkat, když jeho talíř byl zpola plný.
"To nic, jen… jen jsem trochu nervózní," odtušil Shisui na půl úst a schválně začal oběd do sebe soukat, jakoby se nic nestalo.
Itachimu bylo jasné proč, vždyť on měl ten samý problém: strach o Sasukeho. Nejraději by u něho proseděl celý den a noc. Měl o svého brášku obavy, ať už se jednalo o nějakou prkotinu nebo vážný úraz, vždycky to silně prožíval. "Já taky," přiznal, "Sasuke mi dělá obavy. Včera vypadal pomalu na umření… doufám, že dnes už bude lepší," posteskl si a překulil brambor z jedné strany talíře na druhou.
"Já taky," hlesl starší Uchiha a opravdu v to doufal.
~~~
Sasuke dokončil hygienu a otřel svoje tělo do sucha. Lehce zasykl, když přitom zavadil o některé z ran, které se vlivem horké vody lehce rozmočily a u té nejhorší z nich dokonce prosakovaly drobné čerstvé kapičky krve. Nebylo to ale nijak vážné, malinko sice zaúpěl, když si to vydezinfikoval alpou z lékárničky, ale nehodlal na to dávat náplast, aby mohla rána dýchat. Pak posbíral svoje oblečení a nahý se vrátil do pokoje, kde na sebe navlékl fialové boxerky, oblíbené prošoupané džíny s dírami a jednoduché černé tričko, jehož polodlouhé rukávy naštěstí skryly stopy po kartáči na levé paži. Hlavně si ho nesměl nijak vyhrnout, protože jedna z těch vážnějších odřenin se skrývala nízko pod žebry a byla příliš patrná na to, aby se dala přehlédnout. Sestoupal do přízemí, aby včerejší oděv hodil do pračky a proklínal sám sebe za to, když se přistihl, že při každém hlasitějším zvuku zvenčí se mu žaludek zatřepotal nervozitou. Nebuď srab, přikazoval si, Madara se nevrátí, co by tu dělal? To, co včera… Sasuke se v myšlenkách okřiknul, tohle si nesměl připouštět.
~~~
Pro oba bratrance byla nejhorší dobou ve škole mezera ve vyučování. Rozhodli se, že si sednout do parčíku. Bylo hezky, listopadové sluníčko moc tepla nedodávalo, ale stačilo to natolik, aby jim nekřehly ruce. Kdyby nebyl každý z nich ponořen do svého nitra, mohli by se kochat krásnou atmosférou okolí, žluté listy javorů a jasanů na trávníku vytvořily souvislou vrstvu a ta byla občas narušena červenými lístky skupiny buků. Nebyla by to ale veterina, kdyby se tu neprohánělo pár psů. Od oříšků po čistokrevné rasy. Běhali mezi listím, lovili hozené míčky nebo spokojeně hryzali spadané větvičky. Kluci je s oblibou v přestávkách sledovali, protože ani jeden doma žádné zvířátko neměli. Ale dnes jim to bylo jedno, dívali se, ale neviděli. Slyšeli, ale přitom byli hluší.
Po poslední přednášce to bylo jako vysvobození a oba zároveň rychlejším krokem, než obvykle, šli na zastávku městské dopravy, a když se milostivě dokodrcala, museli uvnitř stepovat nejméně dvacet minut, než je konečně vyplivla kousek od jejich domu.
Byli nervózní a doufali, že doma naleznou usměvavého mladíka plného energie.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 31. prosince 2015 v 9:10 | Reagovat

Doufám, že se Sasukemu teď aspoň trošku ulevilo a bude mu alespoň trošku lépe ^^

2 Amy Amy | 31. prosince 2015 v 15:34 | Reagovat

Je mi Sasuleho tak lito az prestavam verit, ze to bude mit dobry konec. Myslim ze jednodusi by bylo vse nekomu rict, protoze Madara si nenecha ujit prilezitost si to zopakovat.

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 1. ledna 2016 v 10:13 | Reagovat

[1]:Myslím že jo, teď už se dá dohromady.
[2]:Neboj, povídka má ještě dost dílu na to, aby se vše v dobré obrátilo.

4 Kai Kai | 2. ledna 2016 v 11:57 | Reagovat

chudak sasuke.. no doufam že to skonči dobře. nosnad se z toho sesasuke se shisuim dostanou. ... jak jsem tohle četl dostal jsem chut zahrat si golf stači k tomu bagr madara a golfova hul. zahrabete madaru tak aby mu čouhala jen hlava nad zemi a mužete začit hrat golf. XD :-D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 2. ledna 2016 v 13:13 | Reagovat

[4]:To jsou mi představy :D ještě by sis zlomil hůl.

6 Kai Kai | 2. ledna 2016 v 19:25 | Reagovat

[5]:to jo ale pro ten pocit. a to golf vubec nehraju bo mě nebavi ale tahle varianta z madarou by šla. jen  par ran za chudaka sasukeho. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.