Nejsilnější cit XXI.

12. ledna 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Nejsilnější cit
Mikoto jde ráno navštívit syny, aby je zkontrolovala, a jejímu oku neunikne nová ozdoba jejich synů. Velmi ji to zajímá.


Ráno je přišla syny zkontrolovat Mikoto. Spolu s Fugakem přijeli až k poledni a kluci měli dole boty a bundy. Lekla se, když Itachiho nenašla v jeho pokoji. Uklidnila se, když našla brášky spolu. Vypadali, jako když byli malí. Sasuke se vždycky tak důvěřivě tulil ke staršímu synovi. Bylo to roztomilé. Nijak se nad tím, že jsou spolu v posteli, nepozastavovala, připisovala to alkoholovému opojení z oslav nového roku.
.
Sasukemu se spalo blaze. Tisknul se k milované osobě, z níž vyzařovala touha ho chránit, dokonce i ve spánku. Po většinu času měl Itachiho paži obtočenou kolem pasu, ale nebyl žádný problém, když se potřeboval překulit na bok nebo podobně - Itachi zkrátka změnil polohu společně s ním, aniž by se kvůli tomu musel probudit. Neomezovali se, ale instinktivně chtěli být spolu. K ránu měl opět hlavu položenou na Itachiho rameni a spal jako neviňátko.
.
Mikoto už chtěla odejít, ale ještě šla pohladit toho mladšího po vlasech. Měla pro něj vždycky slabost. Milovala oba své syny z celého srdce. Všimla si, že Sasuke má na ruce, kterou měl položenou na Itachiho hrudi prstýnek. Určitě bude od té jeho slečny. Zadívala se na něj blíž a zdál se jí, že je z bílého zlata. Ta dívčina by si ho určitě dovolit nemohla. Šrotovalo jí v hlavě, kde ho mohl vzít?
.
Sasuke se pod tím dotekem slastně zavrtěl, myslel si, že ho hladí Itachi, a ještě víc se tedy k tomu teplému tělíčku natisknul. Znamenalo to tedy, že už je Itachi vzhůru…? Tak to by se možná měl taky probudit, byla by škoda strávit celý den spaním, když spolu mohli dělat lepší věci. Pomalu tedy otevřel černá kukadla a už už měl na jazyku Dobré ráno, lásko, když si uvědomil přítomnost třetí osoby. "Mami?!" vyhrknul.
.
"Dobré ráno, Sasuke," zaševelila Mikoto, "nechtěla jsem tě vzbudit." Pohladila ho po vlasech znovu. "Co jste tady vyváděli, že nespíte každý ve svém?" Mluvila tiše a usmívala se na svého syna.
Itachi sebou trhl, jak Sasuke vyjekl u jeho ucha a začal se probírat. Úplně zatvrdl při pohledu na matku u bratrovy postele.
.
"No, my jsme… my jsme jen… n-nějak trošku… bylo nám trochu špatně, a tak… jsme si říkali, že bude lepší, když budeme spát spolu… víš, pro případ, že by to bylo vážný, chápeš, abysme mohli jeden druhýho ohlídat…" Sasukemu bylo jasné, že výmluvy nejsou jeho silnou stránkou, ale prostě ho v té rychlosti nic jiného nenapadlo.
.
"Tak to jste šikovní." Byla ráda, že na sebe dávají vzájemně pozor. Nikdy nebylo na škodu, když se sourozenci měli rádi a dobře spolu vycházeli. Nemusela se o ně bát, vždycky si dokázali vypomoct sami mezi sebou. Její bystré oko však zaznamenalo lesklý kroužek i u Itachiho, což bylo ještě podivnější a navíc vypadaly stejně. "Itachi, kde jste vzali ty prstýnky. Vypadají jako snubní."
Staršího bratra polilo imaginární horko. Musela si toho všimnout už tak brzo. Myslel, že na to přijde až za pár dnů a ne tak čerstvě. Měl s tím počítat, matce takové věci nikdy neunikly. "To jsem dal Sasukemu já," odtušil tiše, ale pevně. "Chtěl jsem, abychom v roce dva tisíce patnáct, což je mimochodem, když sečteš všechny čísla, vyjde ti osmička. To je karmické číslo, které značí logiku, ale i rovnováhu. Kvůli tomu jsem vybral prstýnky, abychom se Sasukem vyrovnávali navzájem." Itachiho tyhle věci vždycky bavily, tak snad to matku uchlácholí. "Budeme jakoby spojení a vždycky, když si vzpomenu na Sasukeho díky prstýnku, tak si od něj propůjčím na chvíli jiný pohled na věc. A kov mi přišel jako trvalý symbol, který se hned tak nezničí."
.
Sasuke se po Itachim podíval s pootevřenou pusou. Tohle by ho tedy nenapadlo, hlavně by nedokázal matce zalhat s tak kamennou tváří jako starší bratr. Musel uznat, že to znělo daleko lépe než nějaká koktaná výmluva, ke které by se on musel donutit. Na Itachiho byl zkrátka vždycky spoleh, ať už šlo o jakoukoliv situaci.
"Ano, to je pravda," podpořil honem jeho tvrzení, aby to nevypadalo, že je tím nějak moc vyvedený z míry, "víš, mami… holky a kamarádi se v životě střídají, ale sourozenci zůstanou napořád, ne? A Itachi je ten nejlepší brácha na světě." Po očku se na Itachiho podíval a do jeho hlasu proniklo možná víc citu, než by bylo obvyklé.
.
"To je jenom dobře," přitakala Mikoto. Měla z nich radost, zvlášť když si promítla, jak se k sobě chovali Fugakovi sourozenci. Zamlada to byli taky svorní bratři, hlavně její manžel a Izuna. Madara byl vždycky ten, co na ně měl dávat pozor, být ten rozumnější, vzornější. Možná i tato výchova vedla k tomu, že se z něho stal nepříjemný a odtažitý člověk jakým je dnes. Ona snad vede ty dva uličníky správně. Nechtěla, aby tak dopadli. Poštěklila i Itachiho ve vlasech. "Budete obědvat, chci uvařit jenom něco lehkého. Váš otec to jako obvykle přehnal a jíst asi nebude."
.
"Já asi ani ne," odkašlal si Sasuke. Navzdory tomu, jak úžasný závěr včerejšího večera měl za sebou, nemohl tak nějak říct, že ten začátek se úplně vyvedl. Popravdě mu nebylo vůbec dobře, žaludek měl jako na vodě a malinko se mu motala hlava. Nadával si, že si sakra nechal vnutit tu blbou extázi a ještě ji zapíjel alkoholem. Hlavně se o té droze nesměli dozvědět rodiče, matka by o něj měla ohromnou starost a otec by ho rovnou zabil. Jako policejní náčelník si potrpěl na důstojnost, čest a takové ty věci, do nichž by zfetovaný patnáctiletý synáček zrovna nezapadal. Ale Itachi na něj snad žalovat nebude a Shisui taky ne.
.
"Já si dám, ale jenom trochu," odtušil Itachi a tím matce na obličeji vykouzlil zářivá úsměv. Ráda se o ně starala a vaření pro rodinu nikdy nebrala jako přítěž.
"Dobře, tak já tě potom zavolám," zašvitořila a zvedla se k odchodu. Ještě jednou mrkla na ty dva kulihrášky a sešla dolů. Fugaka slyšela z ložnice, jak úpí bolestí. Dobře mu tak, ona mu včera říkala, že už nemá pít, ale ne, on zná svojí míru. Šla mu udělat ještě jeden šumák.
.
"Uff, to bylo teda něco," oddechnul si Sasuke, jakmile kroky jejich matky zanikly v přízemí na koberci, "vážně jsem se v první chvíli leknul, že jí to bude podezřelé. Hlavně si musím zapamatovat, že je třeba se napřed úplně probrat a pak až teprve otevřít pusu. Málem jsem tě před ní milenecky oslovil, kdybych byl otevřel oči o vteřinu později. Z toho by se asi jen tak nevykecali. "Už abysme mohli bydlet spolu," zamumlal a zavrtal se ještě na chviličku do Itachiho náruče.
.
"To bude ještě chvíli trvat." Itachi se k němu přivinul, v noci měli mezi sebou mezeru, ale stále se dotýkali. "Nezdálo se, že by jí nějak vadilo, že spolu ležíme." Možná to Mikoto přišlo v pohodě. "Ale asi nás tak nesmí vidět často, na noční můry bysme to neukecali."
.
"Ne?" zatvářil se Sasuke zklamaně, "to je škoda… ale asi máš pravdu." Nemohli spolu spát každý den. Sice je matka málokdy kontrolovala ráno, spíš jen výjimečně, ale ani tak nemohli, náhoda je blbec. Kdyby je takhle chytila dvakrát, třikrát, nic by se nestalo, ale pak už by jí to mohlo připadat podezřelé.
.
"Jedině, že by otce propustili a museli bysme se přestěhovat třeba do bytu, kde bychom měli jeden malý pokoj pro sebe a postele by musely být hned vedle sebe. Pak by to šlo," zauvažoval Itachi utopicky. "Ale samozřejmě to myslím jenom ve srandě. Rodičům bych nic takového nepřál."
.
Sasuke se zasmál, ale hned toho zalitoval, protože se ozvala bolest jeho hlavy. "Auu," zaúpěl a položil ji Itachimu na rameno, "páni, přísahám, že už si nikdy v životě nedám ani hlt." Tohle mu za to nestálo, ale asi mohl dopadnout ještě hůř. Ještě štěstí, že ho otec nemohl vypeskovat, když sám byl na tom úplně stejně.
.
"Nemám ti dojít pro prášek?" zeptal se ihned starostlivě Itachi a prohlížel si Sasukeho tvář vypadal pobledle. Ani se moc nedivil, že mu bylo zle, protože včerejšek musel mít dopad. Extáze, alkohol, nejsou dobré kombinace. Ostatně už to první zavání průšvihem. On sám na tom byl líp, nebylo vyloženě zle ani dobře. Poleží si, něco sní a bude mu dobře.
.
"Ne, to je dobrý, zvládnu to. Za hloupost se přece platí, když jsem se do toho nechal namočit, měl bych trpět, abych si pořádně zapamatoval, proč se to nedělá," pousmál se Sasuke nepříliš nadšeně, ale o svých slovech byl přesvědčený. Divil se, že ho Itachi vůbec nepotrestal, až na těch pár keců. Byl on sám svým starším bratrem, řádně by sám sebe profackoval.
.
"Jak myslíš, ale jestli si to rozmyslíš, tak já ti pro něj skočím," nabádal ho starostlivě, "nemusíš se týrat, jen kvůli tomu. Myslím, že ses poučil dost a netřeba to tak prodlužovat." Pro brášku by udělal všechno, klidně i dýchal, kdyby to bylo možné.
.
"Děkuju, jsi skvělej, zatím to zkusím vydržet. Kdyby to bylo nesnesitelný, dám ti vědět." Sasuke brášku políbil na boční stranu krku a posunul se kousek nahoru, aby mu viděl do obličeje. "A teď když už tu není máma, můžu ti dát pusu na dobré ráno?" zavrněl nevinně.
.
"Samozřejmě," odtušil Itachi a přitiskl se k ústům, která se tak ochotně nastavovala. Ranní polibek má být krátký, ale živý. On k němu přidal ještě várku sladkých citů a pozoroval bráškovu tvář. Moc ho nemačkal, aby mu nebylo špatně ještě víc.
.
"Na tohle bych si dokázal zvyknout," povzdechnul si slastně mladší Uchiha a pohladil Itachiho po tváři. Nechtělo se mu vstávat, respektive se mu nechtělo od brášky odtrhnout, když mu s ním bylo tak dobře. "Zajímalo by mě, jak dopadnul Shisui a ostatní," prohodil.
.
"Tak to nedokážu ani odhadnout, ale co je tak znám. Tak se Shisuie určitě něčeho přežral, Deidara se s někým určo vyspal, Sasori beztak něco šlohl," pousmál se jim určitě nic, "no a Hidan doufám, že někde umrzl." Tohle mu nepromine, na brášku se nesahá.
.
Sasuke se okamžitě provinile začervenal, když si vzpomněl na bělovlasého mladíka. "Nechtěl jsem se s ním líbat, fakt ne! Kousnul jsem ho, ale on si to vyložil… nevím, jako že se mi to asi líbí nebo co," zamračil se, doteď mu přišlo zcela neskutečné, že po něm tak najednou vyjel.
.
"Já tě přece z ničeho neobviňuji. Nemůžeš za to, že někteří lidé jsou úchylný hovada bez jakýchkoliv skrupulí. Doufám, že se mu to jednou vymstí." Byl hrozně rád, že do té koupelny došel včas a nic se nestalo.
.
"Jo… ehm… jasně," zahučel Sasuke, kterého na jednu stranu ale trošku mrzelo, že teď kvůli němu bude Itachi Hidana nesnášet a přijde tak o kamaráda. "Taky musím Shisuiovi napsat, aby se mi tam podíval po tričku, někde jsem ho asi ztratil. Nemohl jsem ho najít," prohlásil, "podal bys mi prosím mobil?"
.
"Jasně," Itachi nahmatal za sebou Sasukeho mobil a podal ho bráškovi. Kdoví kde bude, ale snad se najde. Sasukemu to v něm včera slušelo, i když jemu by to slušelo snad ve všem.
.
Sasuke začal naťukávat SMSku, ale přišlo mu to moc zdlouhavé. "Kolik je? Jedenáct pryč? To snad bude vzhůru, radši mu zavolám. Kruci, možná už tam není," uvažoval a vytočil Shisuiovo číslo.
.
Vedle Shisuie se něco pohnulo a nespokojeně to začalo nadávat. Navíc to po něm švihlo mobil, který ho trefil do hlavy. "Au!" Uchiha vzal mobil do ruky a mžoural na displej. Bratranec? "Sasuke, co chceš?" zavrčel ne moc přívětivě a prsty si ohmatával čelo, jestli mu neroste boule.
.
"Nazdar, snad ještě pořád nespíš?" podivil se Sasuke, ale podle toho nakřáplého hlasu bylo jasné, že se bratránek buď právě probudil, nebo má kocovinu jako prase, "tak sorry. Jsi ještě u Deidary? Jestli jo, nemohl by ses mi podívat po tričku? Nemohl jsem ho včera najít a já se asi už k němu nedostanu, tak kdybys byl tak hodný…"
.
"Mluv pomalu a jednoduše," doporučil mu Shisui, protože to na něj bylo po probuzení moc informaci a ještě napůl neposlouchal, protože ho zaujalo vyzývavě vystrčené pozadí jeho blonďatého spolunocležníka.
.
"Mohl… by… ses… mi… prosím… podívat… po… tričku?" Sasuke pronášel dle jeho přání každé slovo, jako by mluvil s návštěvníkem jiné planety a zřetelně vyslovoval každou slabiku, "včera jsem ho nenašel, ale musí tam někde určitě být."
.
K Shisuiovi ta informace konečně došla. "Dobře, ale myslím, že už ho chtít nebudeš," začal se náramně chechtat, když si vzpomněl, že ho včera viděl, jak se ho zmocnil Sasori a kdoví v jakém je stavu. Po chvíli byl jeho smích utlumen hozeným polštářem.
.
"Cože? Co tím myslíš? Proč bych ho neměl chtít?" podivil se Sasuke, protože absolutně nechápal, co mu chce Shisui naznačit, "je to přece moje oblečení, tak nech- ááá, Itachi, přestaň!" Musel se smát, protože ho Itachi začal mezitím lechtat, asi ho už ho nebavilo je poslouchat.
.
"Protože je od mrdky!" křikl zlomyslně Deidara, protože mu došlo o čem je řeč a on měl rád po ránu ticho a klid, aby se vyspal do krásy.
"Sasuke, slyšel? Ono je to tak trochu pravda." Fakt sem musel tlemit a doufal, že si ho Sasori odnesl sebou, ale asi jo, protože co se ztratilo, to se nikdy už nenašlo.
.
"Cože?! Od čeho že je?!" zalapal Sasuke šokovaně po dechu, protože měl v první chvíli dojem, že se asi přeslechnul, nebo v to aspoň doufal. Ale nepřeslechnul, slyšel dobře. "Můžeš mi vysvětlit, jak by se na něj asi dostala… ehh… no, to!" dožadoval se přesnějšího výkladu, co se s jeho ubohým kouskem oblečení stalo.
.
Mobil si vzal Deidara, protože Shisui chytl záchvat smíchu při představě, že by ho dal Sasukemu v plné potřísněné parádě. "Ahoj, Sasuke, řekl bych to krátce a úderně. Sasori ti ošukal tričko." Včerejšek byl fakt vtipnej.
.
Na Sasukeho šly málem mdloby. "To si děláš prdel!" vyprsknul pobouřeně nad tou představou, která teda byla opravdu… nechutná. "Ale jak mohl… proč zrovna moje tričko?!" rozčiloval se, "to si nemůže najít holku, proč ojíždí moje tričko ksakru?!"
.
"Jak to mám vědět? Hele, můžeš si za to sám. Kdyby ses tu neproducíroval nahej, tak ti nikdo nemohl sebrat hadry a teď čau, jdu se ještě dospat," típl mobil a padl zpátky do peřin. Takovýhle budíček na Nový rok si nepředstavoval.
Itachi se musel smát do dlaní, byl blízko, takže Deidaru i Shisuie slyšel… počkat oni byli v jedné posteli. "Myslím, že Shisui měl taky divokou noc." Tohle nečekal, že zrovna oni dva. Přitom blondýn se vždycky ukazoval jako heterák.
.
"To se mi snad zdá," zaúpěl Sasuke a složil se naznak na polštář. Bylo mu celkem jedno, co a s kým Shisui v noci dělal, ale osud jeho oblíbeného trička ho opravdu rmoutil. Promnul si spánky, z tohohle ho tedy rozbolela hlava ještě víc. "Kretén, kdyby mi nenacpali tu extázi, tak k ničemu z toho nedošlo. S tvýma kamarádama se už odmítám vídat! Jeden sexistický hovado a dealer, další mi zneužije tričko a třetí mi ještě nadává, že je to moje vina… opravdu povedená partička!" zavrčel. Neříkal, že jeho přátelé byli svatoušci, ale tohle bylo trochu moc.
.
"Tak promiň." Itachiho ta výtka zabolela. On přece nemohl vědět, že Hidan je prasák, byť cosi tušil. Sasori hmaták, ještě ho nikdo neviděl ani nechytil při činu a Deidara byl Deidara. Všichni měli své kladné a záporné stránky, snad jako každý.
.
Sasuke zavrtěl hlavou, nechtěl být tak příkrý, ale Deidarovo chování se ho docela nemile dotklo. I když měl asi opici, trochu slušného vystupování by neuškodila, ale takovej buran… Povzdechnul si: "Ty za ně přece nemůžeš, promiň. Jenom mě trochu naštvali."
.
"Já vím, občas jsou od rány" Ale kámoši jsou to skvělí. "Už na to nemysli. Měl by sis ještě pospat, určitě ti to pomůže." Přitáhl Sasukemu peřinu víc nahoru, aby na něj netáhlo. Dům přes noc vychladl.
.
"Mám dilema, víš," svěřil se mu Sasuke tajuplně a zakýval ukazovákem, aby se k němu Itachi naklonil, načež mu zašeptal do ucha: "S tebou se mi tak nádherně spí, ale taky miluju si s tebou povídat a dívat se na tebe… tak nevím, co bych dělal radši!"
.
"Tak se prvně prospi, tvoje tělo ti poděkuje a pak si můžeme povídat, jak dlouho budeš chtít." Hřál ho pohled na Sasukeho prstýnek. Byli svoji, měl pocit, jakoby tím korunoval jejich vztah. Už se těšil, jak jednou budou ve svém a svoji.
.
"Hmm… tak jo, ale prvně si ještě odskočím," prohodil mladší Uchiha. Všechno to pití včera se přeci jen muselo taky dostat ven… "JAU!" vykřikl, když se posadil, aby mohl vstát. Jasně, sakra, měl taky počítat s nějakými následky svého prvního sexu.
.
"Sasuke! Co se děje?!" zeptal se Itachi okamžitě a pak mu teprve následně došlo, proč jeho bráška vykřikl. Asi mu dal opravdu zabrat, jestli ho to tak moc bolí. Ale u paniců se to stává a u Sasukeho se tomu v podstatě nedivil, protože když si promítl, jak se do něj včera nemohl dostat, tak je jasné, že to muselo jeho tělo odnést.
.
"Nic," procedil Sasuke skrz zuby, "rozbolela mě hlava…" Nechtěl, aby bráška poznal pravou příčinu jeho stavu, protože by si to určitě vyčítal, a to nechtěl. Zase si lehnul a přemýšlel, jak co nejlépe vstát, aniž by přitom musel přenést váhu na jisté zadní partie svého těla. K čertu, neměl ponětí, že to má ještě takovéhle následky na druhý den…
.
Itachi mu to samozřejmě nevěřil, ale nechtěl to dál rozmazávat. Prohlížel si ho tak lítostivým pohledem, že bylo jasné, proč ho lituje. Už se nadechoval k tomu, aby se začal omlouvat, ale radši od toho upustil.
.
Sasukemu se nějakým způsobem podařilo vykulit se z postele, byť to vypadalo dost legračně, jak se pečlivě vyhýbal sedavé poloze. V koupelně vykonal naléhavou potřebu, omyl si ruce i obličej a přemýšlel, jestli by si to neměl nějak ošetřit. Vůbec ale netušil, co se na něco takového dává, nikdy v životě podobným problémem netrpěl
.
Itachi mezitím v pokoji udělal rychlovětrání, aby dovnitř pustil trochu kyslíku. Pak rychle šupl zpátky pod peřinu. Pěkně ji vyhřeje pro Sasukeho. Určitě mu to přijde vhod.
.
Sasuke se brzy vrátil do pokoje k Itachimu a musel uznat, že tam byl teď o hodně lepší vzduch. Pousmál se na svého bratra zakutaného v postýlce: "Jsi si jistý, že má ještě cenu pokoušet se spát, když je skoro dvanáct?" O světle za okny ani nemluvil.
.
"Já spát určitě nebudu, navíc počítám s tím, že za chvíli budu muset dolů do kuchyně." Už cítil něco dobrého k jídlu. Určitě to bude co nevidět. "Nebo to mám brát jako, že mě tu už nechceš?"
.
"Blázníš?" podivil se Sasuke tomu, jak si Itachi vyložil jeho slova a vlezl si zpátky k němu pod peřinku, "jen jsem myslel, jestli bysme se neměli oblíknout a nějak zcivilizovat." I když se po včerejšku moc necítil na to, aby dneska vůbec vylezl z domu.
.
"Dělal jsem si srandu, vím, jaks to myslel." Pocuchal ho Itachi ve vlasech. "Vylézt můžeme nakonec vždycky a myslím, že nám to mamka dneska bude tolerovat bez podezření. Tak jsem toho chtěl jen využít."
.
"To nezní špatně," uznal Sasuke logiku Itachiho slov a ochotně se k bráškovi opět přitulil. Opřel si rozbolavěnou hlavu o jeho rameno a na chvíli zavřel oči, protože mu doopravdy nebylo moc dobře. Fyzicky. Psychicky jenom kvetl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 12. ledna 2016 v 9:54 | Reagovat

Moc krásná kapitola :3

2 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 12. ledna 2016 v 19:59 | Reagovat

Sasori ti ošukal tričko... To ne. :D Tlemím se už asi deset minut a nezdá se mi, že by to chtělo v dohledný době přejít. Deidara asi musel mít solidní kocovinu. :D Nebo že by mu dal Shisui tak zabrat? No a ta Itachiho výmluva... Já zírám. O_o On si vážně poradí snad vždycky. O to víc mě ale teď zajímá, jak by asi Mikoto reagovala, kdyby Sasuke Itachimu popřál dobré ráno. To už by asi nikdo neokecal. Nebo že by taky nějaký rituál do nového roku? :D No, je lepší, že ta situace nenastala. Brášky nemůže nikdo rozdělit. :3 Bože, to bylo zas tak slaďoučký. :3

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 14. ledna 2016 v 12:49 | Reagovat

[1]:Děkuju.
[2]:Sasori je prostě kleptoman. Co schvátí už nenavrátí. Itachi je prostě borec, taky mi dalo zabrat vykoumat, jak to chudák má okecat. Ony matky radši některé věci přehlídnou, než aby si kazily dojem.

4 kyuubinka kyuubinka | 16. ledna 2016 v 8:34 | Reagovat

To bylo fajn :)) Bych Sasoriho za to tričko zabila :DD Schválně, jestli spolu budou mít Deidara se Shisuiem další výpomoc nebo ne :D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 16. ledna 2016 v 10:46 | Reagovat

[4]:Myslím, že by mu dal za uši i Sasuke, kdyby ho potkal :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.