Pod vlajkou Uchihů XI. - Vyjížďka

19. ledna 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Sasuke se nemůže dočkat, až si vypůjčí na místní farmě dvojici koníků a s bráškou se pořádně povozí. Tohle je oba hodně baví.


Jak šlo o jídlo, tak Naruto úplně ožil. Včera si připadal jako by jedl božskou manu. Mělo to jen jednu nevýhodu, snědl to hrozně rychle. Dělal to asi už ze zvyku, ale když to bylo tak dobré. Potom ho i bolelo břicho, protože nebyl zvyklý jíst tak veliké porce a ještě to ani pořádně nepokousal, ale nakonec to přešlo.
.
Sasuke s ním sešel dolů do hostince, kde už u jednoho stolu čekal Itachi. Zřejmě už stačil objednat jídlo, protože na ně čekal chléb, máslo, čerstvá vejce, šunka, nezbytná mísa s ovocem a sýr. K tomu tři korbely chmeleného piva. Sasuke měl poněkud problém obsadit místo vedle něj, protože tvrdá dubová lavice byla pro jeho rozmrdaný zadek hotové utrpení, ale nějak to přežil. "Jsi moc aktivní, večeři platím já," šeptnul ke svému bráškovi a nenápadně ho pod stolem pohladil po stehně.
.
"Platím já, ty můžeš platit trochu jinak," šeptnul mu Itachi odpověď, ale nemyslel to úplně vážně. Viděl, že má bráška potíže s chůzí, a bylo třeba ho nechat i chvíli zotavit. Kdyby ho takhle obšťastňoval po celou dobu v přístavu, tak by mu mohl způsobit i nějakou nemoc a to nechtěl.
Naruto jim nevěnoval skoro žádnou pozornost, protože jeho oči skákaly z jednoho pokrmu na druhý a div, že mu netekla slina z pusy.
.
"Beru tě za slovo," uchechtnul se Sasuke a vyměnil si s bratrem významný pohled plný vášně. On by vůbec nebyl proti, ale bohužel nějaké limity jeho těla přeci jen existovaly a nedaly se jen tak ignorovat. Dneska to viděl jen tak maximálně na jedno číslo, když už, a to rozhodně ne na tak dravé a divoké jako minulou noc. "Tak se do toho asi dáme, ne?" prohodil potom, vytáhl svůj nůž a ukrojil pro všechny pořádný kus chleba, ať si ho každý obloží, čím chce podle své chuti.
.
Naruto si sliboval, že nebude hltat a bude se snažit jíst jako normální člověk, ale splnit si tohle předsevzetí bylo nad jeho síly. Měl v sobě pořád strach, že mu jídlo někdo vezme, a doslova hltal svůj krajíc, až se mu dělaly boule za ušima. A kdykoliv někdo okolo prošel, tak se zdálo, že se udusí, jak se snažil rychle sousto polknout a nacpat si do pusy další.
.
Sasuke jenom doufal, že to blonďáčka přejde, až si zvykne na to, že dostane svůj pravidelný příjem a nikdo ho o něj nepřipraví. Snad to bude brzy, protože si dobře všiml Itachiho občasných znechucených výrazů, i když se je starší bratr zřejmě z lásky k němu snažil co nejvíce skrývat. Zapředl s Itachim hovor o nějakých banálních záležitostech, aby se dlouhovlasý Uchiha nemusel soustředit na hltajícího mladíka.
.
Dlouhovlasý Uchiha se rozptýlil rád, protože každý čas strávený s bráškou ho těšil a naplňoval. Snažil se na Naruta nedívat, ale prostě to nešlo. Periferně viděl, jak se do sebe snaží rychle všechno nacpat. "Naruto, nikdo ti to nesní."
Blonďáček k němu zvedl provinilý pohled. "Promiňte," zakuňkal zkroušeně a oštipoval krajíc jako vrabec. Bylo to až směsné, jak se snažil.
.
Po Itachiho napomenutí pokračovala snídaně už celkem v klidu, až na jednu scénu, kdy jakýsi ožrala procházel kolem jejich stolu a jak se motal, nedopatřením do něj strčil, až málem převrhl Itachiho džbánek s pivem. "Nemehlo," zavrčel Sasuke na opilého muže, "zmiz!" Chlapík vypadal, že si nechce nechat poroučet od takového šestnáctiletého mláděte, ale stačilo aby Sasuke významně přejel jedním prstem po ostří svého nože a chlápek se s mumlanými omluvami vzdálil. "To jsou způsoby," zavrtěl nejmladší Uchiha hlavou a olízl pár kapek piva ze hřbetu Itachiho dlaně.
.
"To tedy." Itachi svou ruku rychle stáhl. Ne že by mu to nebylo příjemné, ale nechtěl, aby si na ně cizí lidi ukazovali. Už tak mohli někomu přijít podivní. Byli dost mladí a oni s bratrem stejní. Člověk nikdy neví, co se může stát. Bylo dobré být vždy obezřetný. Nakonec se domluvili, že musí Narutovi koupit minimálně boty, aby si na palubě nezadřel třísku do nohy. Budou muset vyrazit do uliček přístavu a snažit se dojít tam, kam potřebují.
~~~
Sasuke sedlal černého hřebce. Zvíře netrpělivě pohrabávalo kopyty a štíhlé nohy netrpělivě přešlapovaly. Kůň zřejmě už už toužil vyrazit, hospodář ho varoval, jaký je to ďábel, o čemž ostatně svědčilo i jeho jméno - Saitan. Byl překrásný, ušlechtilý a rychlý jako blesk. Elegantní šíji měl prohnutou jako labuť a lesklá záplava hřívy mu spadala na krk. Takového si vždycky toužil pořídit, kdyby ovšem netrávil půlku života na lodi.
Nejmladší Uchiha se vyšvihnul do sedla a kývl na opodál stojícího blonďáčka. Naruta museli nechat na farmě, jednak neuměl jezdit na koni, jednak chtěli být s Itachim sami. Ostatně tušil, že pro Uzumakiho to taky bude lepší, třeba mu stádo koz, které hospodář také choval, připomene domov.
.
Itachi po ošívajícím se zvířeti neklidně pokukoval. Jeho kůň byl starší hřebec a zřejmě měl velmi hodnou povahu, protože se mu málem povedlo utrhnout ucho při uzdění, jelikož musel neustále šilhat po bráškovi, jestli mu ten černý rarach něco neudělal. Nabádal ho, ať si vybere nějakého jiného, ale Sasuke měl oči okamžitě jen pro něj. S povzdechem dokončil sedlání a vyskočil na dobře osvaleného šedáka. Zřejmě ho používali i do bryčky, protože kůň měl zastřižený ocas nakrátko, aby se mu nemotal do postrojů. Byla to škoda. Obdivoval na koních všechny jejich atributy a dlouhé žíně patřily k jedněm z nich. "Jedem?"
.
"Ano," přisvědčil Sasuke a patami pobídnul svého koně. Třebaže to bylo jen lehoučko, hřebec vyrazil pomalu tryskem, že být horší jezdec, dávno by Sasuke skončil buď daleko na zemi nebo pod koňskými kopyty. "Tak ty jsi opravdu z divokých vajec," uchechtnul se, i když mu vítr, který mu v té rychlosti svištěl kolem uší, rval slova od úst, "my dva si budeme dobře rozumět." Přitáhnul uzdu a donutil koně zpomalit. Tomu se nelíbilo, že se ho někdo snaží opanovat, a tak vyváděl všemožná alotria - vyhazoval zadníma a dvakrát se dokonce vzepjal, ale Sasuke se ho držel jako klíště. Trvalo dlouho, než se mu podařilo toho ohniváka zkrotit, konečně však hřebec zůstal poddajně stát a podřídil se Sasukeho autoritě.
.
Itachi se úplně zhrozil, když viděl tu divokou jízdu. Okamžitě pobídl svého koně, aby černého dohnal. Šedák poslušně vyběhl a bez jakýchkoliv problému běžel za Sasukem. Dlouhovlasý Uchiha se modlil ke všem bohům, které znal. Moc jich nebylo, ať brášku ochraňují. Když je doběhli, Saitan v klidu stál a Itachi vypadal značně pobledle. "Sasuke, jsi v pořádku?"
.
"V naprostém," přisvědčil Sasuke s širokým úsměvem, "už jsme si tady pěkně potykali, viď, Saitane?" Naklonil se a poplácal koně po hladkém krku. Hřebec jen zastříhal ušima a přivřel oči, jako že mu to dělá dobře. Sasuke obrátil svou pozornost zpátky k Itachimu a musel se zasmát, jak vypadal vyděšeně - obličej měl bledý, rty měl skoro odkrvené a ve tváři strach.
.
"Ještě se směj." Kdyby mohl, tak bráškovi vytkne pořádný pohlavek, a jen doufal, že koník bude už hodný, i když s jeho povahou to nebylo nic jistého. Uvolněně vydechl a promnul si oči. "Jednou mně fakt přivedeš do hrobu. Nemohl sis vzít tu klisničku, co se k tobě měla, viď?"
.
"Mohl," ujistil ho Sasuke, "ale nechtěl jsem. S těmahle ženskýma je to moc jednoduchý, lepší je přece dobývat, ne?" Sice byl ve vztahu s Itachim v té… řekněme podřízenější pozici on, ale přesto Sasuke v žádném případě nezapřel mužskou povahu. A k té patřil i lov, dobrodružství a kapka nebezpečí.
.
"To je pravda, ale nemusíš si hned srazit vaz," zabrblal Itachi a pobídl šedáka, aby se poklidně rozešel po udusané cestě. Občas jeho pohled nervózně zatěkal k černému koni, jestli nic nevyvádí, ale zatím to vypadalo dobře. Krajina poklidně ubíhala za zvuku klapání podkov.
.
Sasuke podobnými starostmi netrpěl, instinktivně cítil, že Saitan uznal jeho svrchovanost a poslouchal ho jako hodinky. Okouzleně se rozhlížel, hltal všechnu tu krásu pevniny kolem sebe - jasně zelenou trávu, stromy šumící ve větru, rozlehlé pastviny, pole a lesy a v dálce modravé kopce divočiny. "Nádhera," vydechl tiše, spíš sám pro sebe. Ačkoliv to bylo zvláštní, nebyl mu tenhle výhled tak známý a všední jako většině jiných lidí - byl více zvyklý na nekonečné dálavy moře.
.
Dlouhovlasý Uchiha si užíval projížďku stejně jako jeho bráška. Občas v dálce dokonce zaznamenal nějakou divokou zvěř. Mohl by na koni jezdit každý den, když ještě bydleli v sídle, tak otec jej plánoval sám osobně učit jezdit, až vyroste do určitého věku. Což se nestalo, protože museli utéct, ale později se jim v přístavech věnoval, aby je tuto dovednost naučil. Opravdu někdy bydleli v honosném sídle?
.
Sasukeho myšlenky se momentálně ubíraly jiným směrem. Stejně jako bratr zahlédl v dáli pohyb zvěře a zalitoval, že s sebou nemají pušky, mohli by si zalovit. Kromě ježdění na koni a boje s mečem je Fugaku cepoval i ve střelbě, to se koneckonců dalo i na moři, přivázal vždycky na dlouhý provaz za loď nějaký soudek a z různé vzdálenosti se do něj museli strefovat. Občas, když byli na pevnině, je vzal právě i na lov.
.
Cestou potkali i jednoho vesničana, který pobízel oslíka, aby pohnul s károu plnou nákladu, ale evidentně se mu moc nechtělo a protestně stál. Vypadalo to vtipně, souboj dvou tvrdohlavců, z nichž zvítězí určitě oslík. Pokud ho teda majitel neuplatí něčím dobrým, třeba mrkví nebo nějakou šťavnatou zelení. Beze spěchu je minuli a ještě chvíli slyšeli peprné nadávky.
.
"Jako bych slyšel strejdu," zasmál se Sasuke pobaveně, protože některé výrazy ze slovníku toho muže byly oblíbeným klením i jejich kapitána. Stezka před nimi mířila do kopce, za nímž se podle výpovědi hospodáře, od kterého měli koně, nacházelo malebné údolí, kam měli namířeno. Tam asi na chvíli sesednou a nechají koně odpočinout a napást. Třeba tam budou i nějaké maliny.
.
"Jo jo, tvrdohlavost je děsná vlastnost," významně mrkl na brášku. Sasuke byl někdy umíněný jako koza, a když něco chtěl, tak si šel za tím, dokud to nezískal. Ostatně ani ne před půl hodinou se o tom přesvědčil znovu, když se ho snažil zviklat ve výběru koně. Nepochodil. Ale zase na druhou stranu mu tohle chování u Sasukeho imponovalo, jak byl nezkrotný a přitom, když zahrál na tu správnou strunku, tak byl jeho.
.
Sasuke na něj vyplázl jazyk, moc dobře věděl, na co Itachi naráží. Jak tak jeli dál klidným tempem, byl mladší Uchiha stále více v pokušení šlehnout si nějakou novou dávku adrenalinu. A když už byli na koních, nebylo těžké takovou situaci vymyslet. "Nedáme si závod?" navrhl nadšeně, když už údolí nebylo daleko, "támhle k potoku." Neměl sice až tak soutěživou povahu jako jiní členové posádky, navíc s bráškou to bylo spíše přátelské, ale rád by to uskutečnil.
.
Itachi to chtěl prvně kategoricky zamítnout, ale Sasuke se zdál tou myšlenkou tak nadšený, že prostě přikývl. "Ale budeš opatrný, ne že se poženete jako šílenci. Nechci, abyste se zlámali, ani jeden z vás." Koně by snad ani nezaplatil a bráška… to by byla katastrofa. Začal odpočítávat a na tři vyrazili.
.
Sasuke pobídl Saitana do cvalu a hřebec byl zjevně rád, že se konečně může vydovádět. Rozběhl se jako namydlený blesk, hladce přešel do trysku a zřejmě se na něj přenášela Sasukeho nálada, protože stále zrychloval, jako by se chtěl předvést, že je prvotřídní kůň. Vítr kolem nich jen hvízdal a od Saitanových kopyt létaly kusy drnů. Brzy Sasuke ztratil o svém bratrovi přehled, jen si užíval zběsilou jízdu. Cíl se rychle blížil, bylo třeba zpomalit. Sasuke škubnul uzdou, protože čekal, že Saitan neposlechne ihned, velmi ho ale překvapilo, jak okamžitě kůň zareagoval. Zastavil skoro na místě a změna rychlosti byla tak prudká, až byl mladší Uchiha setrvačností nedobrovolně katapultován ze sedla. Náraz byl poměrně tvrdý a Sasuke si na několik okamžiků vyrazil dech. Zůstal ležet a snažil se ho popadnout, sípal a chrčel. Podařilo se mu ovládnout plíce ve chvíli, kdy blízko zaduněla kopyta Itachiho koně, a posadil se v okamžiku, kdy jeho bráška sesednul.
.
Stalo se přesně to, čeho se Itachi obával nejvíc. Jakmile viděl ten hrozivý pád, ihned zamířil k bráškovi a seskočil. "Sasuke! Sasuke, je ti něco?!" ptal se ho úplně celý vyděšený a ohmatáváním se snažil zjistit, jestli nemá nikde něco zlomeného. Bylo vidět akorát povrchové oděrky, ale jestli si udělal něco vevnitř…
.
"M-myslím, že nic," vypravil ze sebe Sasuke lehce otřeseně a pokoušel se soustředit na to, kde ho co bolí. Praštil sebou pořádně, ale naštěstí se rozplácl tak šikovně, že kromě nějakých těch naraženin a oděrek se mu nic nestalo, akorát se mu motala hlava. "Je Saitan v pořádku?" zajímal se ihned o osud koně, ale ten samozřejmě nijak neutrpěl.
.
"Bráško, říkal jsem, že máš dávat pozor," vytknul mu něžně Itachi a stiskl Sasukeho v náruči. Vypadalo to, že mu opravdu nic není. Kdyby se mu něco stalo, vyčítal by si, že ho ježdění vůbec napadlo. Hladil mladíka po vlasech, skoro jako matka utěšující své dítě.
.
"No jo, když já ti chtěl připravit trochu vzrušení, víš," zamumlal Sasuke, ale na rtech už mu zase zahrál typický úsměv, "abysme se nenudili, chápeš." Fuj, to byla pecka. Z koně se mu nepodařilo spadnout už dlouho, mohl být rád, že se mu to nestalo nahoře na kamenitém terénu.
.
"Sasuke, to vůbec není vtipný!" Jak on se o něho bál. "Rozhodně nestojím o zábavu, při které by sis mohl srazit hlavu." Představa, kdyby se bráška zranil a on se musel rozhodnout, jestli ho nějak převeze nebo poletí pro felčara. Byla to děsivá představa.
.
"Vždyť já vím. Samozřejmě, že jsem něco takovýho neplánoval," odtušil Sasuke a za Itachiho pomoci se vrávoravě postavil na nohy. Zkusmo udělal pár kroků, v pořádku, nic mu nebylo. Přešel k zpěněnému koni, natáhl se a podrbal ho mezi ušima. Na koně se nezlobil, byla to jeho chyba.
.
Itachi si odchytil svého šedáka, který využil chvilky volna k pastvě. Vyskočil na něj a počkal na Sasukeho, až se také vyhoupne do sedla. "A pomalu, jasné. Žádné lítání," rozkázal důrazně. Otec by ho přerazil, kdyby se Sasukemu něco stalo.
.
"Ano, kapitáne," počastoval ho Sasuke ironickou poklonou a v očích mu zajiskřilo šibalství. Vyšvihl se znovu na Saitanův hřbet a pobídl ho, aby se připojil k Itachimu. Kůň jako by věděl, že jeho jezdec málem utrpěl zranění, a klusal opatrněji než prve.
.
Itachi věděl, že je to spíš jen planá výhružka, ale odpustit si to nemohl. V tichosti přejeli mírný kopec a byli v údolíčku. Bylo opravdu nádherné. Zelené pastviny se svažovaly v mírném sklonu dolů až k menšímu jezírku uprostřed. Zastavili pod listnatými stromy, aby si užili i trochu stínu. "Je tu hezky."
.
"Krásně," přisvědčil Sasuke a zhluboka se nadechl svěžího čistého vzduchu, který nebyl prosycený slaností moře, ale zemitou vůní hlíny. Navíc bylo i skvělé počasí, jasno, slunečno a teplo. Sasuke zabloudil ke svému bratrovi pohledem a široce se na něj zašklebil: "Mimochodem, co moje výhra? Ten pád nic nemění na vítězství." Provokoval, jasně, ale byl zvědavý, jak Itachi zareaguje.
.
"Jo? Zasloužil bys akorát pětadvacet na holou za to, že mě tak děsíš," přizvukoval okamžitě Itachi a nedokázal se zlobit příliš dlouho. Posunkem Sasukemu ukázal, že má jít blíž, a když ho měl na dosah, tak si ho za pas přitáhl k sobě. Krátce a intenzivně brášku políbil. "Myslím, že to jako odměna stačí, ne?"
.
"Tss." Sasuke pozvedl bradu o něco výš a nasadil pohled ublíženého štěňátka. "To ses teda moc nepředal, kvůli té výhře jsem riskoval vlastní život a ty to takhle odbydeš…" pípnul hraně vyčítavým hlasem, i když musel potlačovat cukání koutků. Sám si ani neuvědomoval, jak věrohodně působí jeho velké něžné oči.
.
"Bráško…" šeptl Itachi bezmocně, uvězněn v těch krásných hloubkách. Mámily ho, uchvacovaly a díky nim zapomínal, co vlastně chtěl. Sasukeho teplý dech na tváři mu jeho úkol dostatečně připomněl. Vpil se znovu do těch rtů a intenzivně si začal hrát s bráškovým jazýčkem.
.
Sasuke se spokojeně zapojil, tohle bylo lepší, procítěnější, vášnivější. Neodolal, aby se na brášku nenatiskl celým tělem a vychutnával si jeho poddajné šťavnaté rty, které mu vždycky tak chutnaly, třebaže je okusil nejméně tisíckrát. Ale nemohl si pomoct, líbání s bráškou byla jedna z nejlepších věcí na světě.
.
Dlouhovlasý Uchiha musel tiše vzdychnout do toho polibku. Bylo to tak žhavé. Pomalu si sedl na zem a bratra stahoval sebou. Jednou rukou se opíral o zem a druhou začal zkoumat Sasukeho tělo. Hladil ho přes košili, ale jen chvilku. Toužil cítit jeho teploučkou kůži pod svými prsty.
.
Sasukemu Itachiho počínání nebylo vůbec proti srsti, právě naopak. Ostatně, byli tu úplně sami, pokud nepočítali dva poklidně se popásající hřebce, tak proč toho nevyužít? Uvelebil se na Itachiho klíně, a zatímco se neustále toužebně vpíjel do jeho úst, dlaněmi si mapoval brášku všude, kam jen dosáhnul.
.
Dlouhovlasý Uchiha se jen občas sykavě nadechoval, aby doplnil kyslík. Brzy brášku zbavil svršku a hladově si ho prohlížel. Takhle na denním světle mu přišel úplně okouzlující. Nepřestal v líbání, ale jednou rukou, tou nezbednější, vyjel po jeho těle nahoru, až k oušku, kde ho začal bříškem prstu lechtat.
.
Sasuke tiše zasténal do Itachiho rtů. "Nehraješ fér," vydechnul s nezaměnitelným podtónem vzrušení v hlase. Jak by taky ne, když starší mladík obratně využíval znalosti jeho citlivé zóny, která ho vždycky žhavila jako pohrabáč v krbu. Aby mu to oplatil, sjel svými ústy na boční stranu Itachiho krku a dal se do vášnivého olizování a laskání.
.
"Ty ahh-taky ne," odvětil mu dlouhovlasý Uchiha a teď když měl ústa volná, prsty odhrnul černé vlasy z okolí ouška a polaskal ho vlhkým jazykem. Připadal si, jako by byli dvě chobotnice. Zaklesnutí do sebe a téměř propojení. Neodolal, aby rukou nezajel mezi jejich klíny a nezatlačil proti bouli v bráškových kalhotách
.
Sasuke zakňoural rozkoší, bráška prostě věděl, kam kdy sáhnout, aby u něj navodil stav absolutní nadrženosti. Ztvrdnul za tak krátkou dobu… Intenzivně se věnoval oblažování Itachiho hrdla a napodobil jeho počin - s uspokojením zaznamenal, že rozhodně není jediný, koho jejich intimnosti nenechaly chladným, proti jeho dlani se vybízelo cosi nedočkavého.
.
Itachi těžce dýchal, ta nenechavá ruka v klíně byl hodně stimulující. On se držel jen silou mocí, aby ze Sasukeho okamžitě nestrhal všechny hadry, jenže když něžně kousl do toho místečka na krku, bylo jasné, co se stane. Shodil ho do trávy a okamžitě ho začal dostávat z oblečení.
.
Mladší Uchiha místo aby se bránil dravé naléhavosti Itachiho jednání, mu ještě sám napomáhal, takže zakrátko se pod svým bratrem ocitnul úplně nahý. Stébla trávy ho měkce studila do zad, ale bylo to příjemné lůžko. Malinko se začervenal, jak si ho Itachi prohlížel, a hruď se mu zrychleně nadzvedávala mělkým dechem.
.
"Už jsem ti říkal, jak jsi nádherný?" zeptal se Itachi a myslel to úplně vážně. Když se nasytil pohledem, stáhl i on ze sebe oblečení a přímo před bráškovýma očima si promnul v ruce ztopoření. Dráždil se a žádostivě si Sasukeho prohlížel. Olízl si rty, které mu za tu chvilku, bez zvlhčení oschly.
.
Sasukeho zorničky se mírně rozšířily, tohle byla tak strašně rajcovní podívaná, sledovat brášku, jak se sám uspokojuje. Notnou chvíli se tím kochal, ale probouzelo to v něm nenasytnou touhu dělat to sám. Vztáhl ruku a položil ji na Itachiho prsty, které obmykaly erekci. Propletl je se svými a přidal se k jeho pohybům.
.
Dlouhovlasý Uchiha se nebránil a jen si určoval tempo, Sasukeho ruka byla teplá a zřetelně ji cítil, kde přesně se ho dotýká. Přitáhl si bratra k polibku. Nikdy jich nebylo dost, aby si nemohli dovolit další. Chtěl se dotknout vzpřímeného mužství před sebou, když vyjekl, protože se mu o záda otřelo něco měkkého, teplého a chlupatého.
.
Ani Sasuke si v zápalu vášně jaksi nevšimnul, že se černý hřebec přiloudal až k nim, možná přitahován podivnými zvuky, které dva lidští tvorové vyluzovali. Zřejmě byl jenom zvědavý, ale přesto to Sasukemu dalo perfektní příležitost zažertovat: "Dej si bacha, Itachi, Saitanovi se asi líbíš, a když ho máš takhle za zády…" Nedořekl, ale obscénní smysl byl jasný.
.
"Děkuju, nechci," odfrkl si starší Uchiha a plácl koníka, aby ho odehnal.
Saitan se nechal pobízet a s pohazující hlavou odběhl pár metrů a pak se na Itachiho vyčítavě díval, že ho odehnal. Nakonec se zase věnoval pastvě.
"Hrozné, ještě nás bude rušit i kůň," zamrmlal a podíval se zpátky na svoje zlatíčko. V trávě, která jim dosahovala skoro po kolena, byl neodolatelný, jako nějaké zapomenuté mládě čekající na svou matku. Přejel skoro až nábožně po jeho stehně a vzal do ruky tvrdou erekci.
.
Sasuke se původně chtěl zasmát, ale v důsledku Itachiho počinu mu z úst vyšlo něco mezi smíchem a vzdechem. "S-strašný, viď?" vypravil ze sebe napůl pobaveně napůl roztouženě, "napřed Naruto, a teď dokonce i zvířata nám narušují soukromí…" Kůň ale aspoň na rozdíl od člověka netuší, o co jde, a jen těžko by jim to taky vyčítal. Ne snad, že Naruto by něco takového udělal, ale vypadal pěkně vyplašeně, když k nim tak před pár dny vtrhnul.
Sasuke pravidelně a pilně pohyboval rukou, jejíž prsty obtáčely Itachiho mužství, a sledovat brášku vzrušením planoucíma očima.
.
Bylo to hodně rajcovní si takhle navzájem honit a pozorovat se u toho. Itachi se nahnul a začal svého brášku líbat. Příliš ho dráždilo, že jeho přitažlivé rty jsou daleko od jeho a zoufale mu chyběl kontakt. Z blízka pozoroval bráškovu tvář, ale jeho černé onyxy mu jako obyčejně zůstaly skryty.
.
Sasuke se většinou líbal se zavřenýma očima, aby si to mohl lépe vychutnat všemi ostatními smysly. Nechával si Itachiho penis pravidelně prokluzovat dlaní a jazykem si pohrával s tím jeho. Hrudník se mu zvedal ještě rychleji, než když před půl hodinou spadl z koně, tahle činnost byla ostatně mnohem lepší.
.
Itachi měl pocit, že když vysednou v přístavu, tak jim začínají hotové orgie. Nebyl den, kdy by s bráškou něco neměli a nějakým způsobem se neukájeli. Záleželo na několika faktorech - přítomnost milence, vzdálenost k olejíčku a stavu Sasukeho zadečku a nakonec vhodný prostor, který si našli skoro všude. Ostatně louka byla příkladem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 19. ledna 2016 v 14:35 | Reagovat

Moc krásná kapitola, bráškové jsou roztomilí :3 A co asi dělá Naruto?

2 kyuubinka kyuubinka | 20. ledna 2016 v 18:48 | Reagovat

To bylo super :-)))). Netěším se, až zase vyjedou na moře... Určité kvůli tomu budu mít zase mořskou nemoc :-DD

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 20. ledna 2016 v 19:49 | Reagovat

Chudák Naruto, pořád je tak vystreslej... Toho na Tsukuyomi sežerou za živa. :D A chudák Sasuke, zase si nese následky. :D Itachi by mohl být trochu ohleduplnější, takhle se za chvíli odnaučí chodit... Zvířátka mají Itachiho nějak moc rádi. Příště by je mohl vyrušit třeba Fugaku nebo Madara. Akorát ti by asi fakt stydlivě neutekli... Jenom aby se nechtěli přidat... A třeba je teď někde za stromem někdo šmíruje... Ne, já už zase vymýšlím blbosti, musím toho nechat. :D

4 Nukiko Nukiko | 21. ledna 2016 v 6:22 | Reagovat

Tahle série mi připominá Orgie u Uchihu a budete ještě někdy tu serii vydavat? Jinak super díl a nejlepši bylo jak Sasuke sletěl z toho koně :-D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. ledna 2016 v 16:35 | Reagovat

[1]:Hraje si s kozama :D
[2]:Snad ne, ale neboj odjezd se blíží.
[3]:Někdy se i blbosti můžou zakládat na skoropravdách :D Nicméně neboj, všichni o nich ví. Na lodi se nic neutají.
[4]:Orgie, no možná si to připomíná teď, ale až se pořádně rozjede děj, tak je to úplně jinačí. Orgie se zatím vydávat nebudou, není o ně moc zájem.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.