V moci dravce II.

2. ledna 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  V moci dravce
Itachi se vrací na letní prázdniny domů. Je nadšeně očekáván hlavně svým bratrem, který v něm vidí nejen svého milovaného bratra, ale i možnost, jak se konečně na chvíli zbavit strýčkovy nechtěné přízně.


Léto skvostně začínalo. Blankytně modrá obloha byla občas přerušena přistávajícím nebo odlétajícím letadlem. V jednom z nich byl i dlouhovlasý Uchiha, který se nemohl dočkat, až po té dlouhé době uvidí brášku konečně naživo. Naposledy se takhle viděli na Vánoce, jinak často využívali Skype. Školní rok je za ním a konečně tři měsíce volna, než mu začne zase škola. Rodiče by na něho byli hrdí, byl premiantem ročníku a všechno zvládl na jedničku. Taky do toho dával všechno a zanedbával svůj soukromý život. V podstatě žil jen učením, ale teď to spolu se Sasukem doženou.
.
Nejmladší Uchiha se také brášky nemohl dočkat. Před smrtí rodičů a než Itachi odjel na vysokou do zahraničí, si byli velmi blízko, v podstatě s ním měl nejbližší vztah ze všech. Byl to také jeden z důvodů, proč mu nikdy nenapsal o tom, co s ním Madara dělá. Nechtěl, aby musel Itachi zanechat studia a zničit si život, navíc samozřejmě ve čtrnácti ještě pořádně nevěděl, jak to chodí. Teď to však pro něj znamenalo, že se konečně aspoň na čas ze strýcových choutek vysvobodí, Madara se jistě neodváží to s ním dělat, když bude bratr poblíž. Celé tři měsíce! Vydupal si samozřejmě, že musí Itachimu přijet naproti na letiště, takže už snad hodinu před příletem netrpělivě stepoval v letištní hale s nabručeným strýcem v zádech.
.
Itachi si vyzvedl svůj bágl na pojízdném pásu a šinul si to k východu z letištní haly. Už zdálky zahlédl černovlasou hlavičku rozhlížející se na všechny strany. Přidal do kroku, aby u ní byl co nejrychleji. Zrovna se mu do cesty připletla skupinka lidí, kteří se motali na všechny strany. V duchu je proklel, než se jimi promotal na druhou stranu. To už ho viděl bráška a vyběhl mu vstříc. Na poslední chvíli zahodil tašku a do náruče mu vlítl milovaný sourozenec. "Sasuke," kníkl Itachi zastřeně, jak se mu stahovalo hrdlo radostí.
.
"Itachi!" jásal mladík a objímal sourozence tak pevně, div mu nevymáčkl duši z těla, "hrozně jsi mi chyběl, strašně, strašně moc!" Zajíkal se radostí a do velkých tmavých očí mu stoupla vlhkost, která malým pramínkem stekla po líci. Bráška byl snad ještě vyšší, než si ho pamatoval, i když si nebyl jistý, jestli v devatenácti ještě rostl, možná to bylo jen kvůli tomu, jak byl navyklý na Madaru, který byl také celkem vysoký. A voněl! Vůbec ne kolínskou jako jeho strýc, naopak, čistou přirozenou vůní, takovou uklidňující a konejšivou, hned mu bylo skvěle.
.
"Bráško, tolik jsi mi chyběl," posteskl si Itachi a hladil mladíka po zádech. "Sice se vidíme přes internet, ale to vůbec není ono, a teď tě tu mám konečně živýho na dosah ruky!" Itachi byl tak šťastný. Snad až nyní mu docházelo, jak strašně mu bráška chyběl. Ani nechtěl myslet na to, jak za pár měsíců bude odlítat zpátky do školy a zase tu nechá bratra se strýcem.
.
"Teď si to vynahradíme, budeme pořád spolu, slibuješ?" loudil z něj Sasuke trošku nesmyslný slib, i když věděl, že strýci, která stál kousek za nimi, se to líbit nebude. Moc dobře si všiml, že Madara přílišné nadšení ohledně Itachiho návratu neprojevoval, ale jak už dávno věděl, byl jejich nejstarší příbuzný v jistých směrech mistr přetvářky, takže se mu to dařilo dobře předstírat.
.
"Slibuju, nehnu se od tebe ani na krok," odtušil Itachi a dál brášku mačkal k sobě. Bylo to tak neskutečné a chybělo mu to jako sůl. Po dlouhém objímání se museli pustit, jinak by tam stáli do soudného dne. Držel však Sasukeho za ruku, i když objal na přivítanou Madaru.
"Konečně jsi tady. Sasuke nemluvil o ničem jiném, než o tvém návratu," odtušil nejstarší Uchiha s mírným úsměvem a decentně synovce stiskl. "Pojď do auta, určitě máš hlad. Navařil jsem doma slavnostní oběd."
"Díky, strejdo, ještěže tě máme," zasmál se Itachi a naložil si zavazadlo do kufru auta.
.
Sasuke byl rád, že s ním Itachi nastoupil dozadu, i když mu Madara nabízel místo spolujezdce. Mohl tak s bráškou i během jízdy štěbetat a mít ho blízko u sebe, vyptával se na let, na Anglii, na studium a studentskou kolej, kde byl ubytovaný… spoustu věcí samozřejmě věděl z jejich rozhovorů na skypu, ale i tak chtěl, aby mu Itachi všechno zopakoval, možná že čistě jen proto, aby mohl poslouchat jeho hlas nezkreslený přístrojem a dálkou. Měli namířeno do jejich starého domu, ve kterém žil třináct let - Madarův byt by pro ně přeci jen byl asi trochu těsný, takže se strýc uvolil, že po dobu prázdnin se můžou vrátit do domku rodičů.
.
Itachi se do jejich rodného řadového domku vracel rád, byť mu to vždycky připomínalo před rokem zesnulé rodiče. Pořád to bylo ještě dost čerstvé. Byli to jejich nejbližší příbuzní, rodina, ti milovaní, a teď mu zbyl jen bráška. Musí ho ochránit za každou cenu. Madara mu nabízel, že jejich malý, ale útulný domeček prodá a můžou se spolu nastěhovat k němu do bytu, který by se upravil pro tři lidi. Itachi nechtěl. Jednou se po studiích vrátí domů a chce bydlet ve svém domě, ne u strýčka, byť je hodný, i když občas přísný a příkrý. Nakonec jejich rodiče měli něco našetřeno, a z toho platil daně a elektriku v domě. Sasukeho živil nezištně strejda a on díky svým výkonům získal stipendium, při kterém dokázal jakž takž vyžít s tím nejnutnějším.
.
Sasukeho nálada malinko poklesla, když překročili práh starého domu. Ne moc, jen ho trochu bolestivě píchlo v hrudi, když znovu hleděl na ty známé věci. Už tu samozřejmě byli předtím s Madarou, museli dát zdejší prostředí do pořádku, aby se tu zase dalo bydlet, ale ten dojem byl pokaždé stejný. Na tomhle věšáčku vždycky visela otcova uniforma. Tady jejich matka nechávala vzkazy pro členy rodiny, když musela někam jít. Támhle ležela ta stará barevná prachovka, se kterou si jako malý hrál… Na rameni ucítil Itachiho dotek, takže se jen snažil zmužile pousmát, než pokračovali nahoru do patra, kde byly jejich pokoje, nově uklizené a vycíděné. Nešel rovnou do svého, pokračoval s Itachim do toho bráškova, prostě se od něj teď nechtěl hnout.
.
Itachi odložil cestovku na zem a posadil se s bratrem na postel. Zezdola byl slyšet cinkot nádobí, jak Madara chystal pozdní oběd. "Sasuke, ještě jsi mi neřekl, jak ty se tu máš. I přes skype jsi vždycky tak skoupý na slovo, jako kdyby tě to tu netěšilo. Máš nějaký problém ve škole, s kamarády nebo se strejdou?"
.
Sasuke na vteřinku zaváhal. Kdyby to Itachi věděl… třeba by zakročil. Nenechal by ho přece zneužívat. Jenže by se stalo to, co mu pořád otloukal o hlavu strejda. Musel by ukončit studium, celý ten rok by byl v háji, a kdo ví, jestli by ještě někdy dostal takovou příležitost… "Ne," zavrtěl tedy hlavou a silou vůle zvlnil malinko rty, "žádný problém."
.
"Opravdu?" ujišťoval se Itachi, "Víš, že jsem jedno velký ucho, nebo sis našel přítelkyni?" hádal úplně jiným směrem. Nešlo mu totiž na rozum, že když se ptal na něco bližšího, tak jej Sasuke vždycky lehce a suše odbyl. Štěbetal s ním o všem možném, ale jak došlo na nějaké téma, co se děje, tak bylo ticho po pěšině.
.
Mladší Uchiha sebou trošku škubl. Popravdě si nedokázal představit, že by to, co s ním Madara dělal, měl dělat ještě s někým jiným, třeba i s holkou. "Ne, jen to ne," zamumlal, a když mu došlo, že se s tím Itachi nespokojí, přišel s uvěřitelnější verzí: "Já nevím. Když táta s mámou… možná jsem se s tím ještě úplně nevyrovnal." Ostatně to byla pravda.
.
"Sasu," vydechl Itachi a chlapce objal, "je mi to tak líto, že tu nejsem s tebou a vůbec ti nepomáhám." Možná by se měl vrátit. Sasuke je to nejcennější, co mu na světě zbylo. Pracovat může kdekoliv a třeba i studovat dálkově, ale když jeho milovaný bratr spadne do depresí, kdo mu pomůže ven?
.
"Z toho se neobviňuj," prohlásil hned Sasuke a vděčně mu opětoval objetí, "musíš přece vystudovat, na tom závisí tvoje budoucnost." Sice ho to mrzelo, že je bráška tak daleko, a moc se mu stýskalo, navíc ty Madarovy choutky… ale nemohl nic dělat. "Teď se tím ale nebudeme zabývat, ano?" navrhl.
.
"Dobře," odtušil dlouhovlasý Uchiha, však on na to zavede řeč někdy jindy. Ostatně po chvíli je volal strýc dolů, že už je jídlo připraveno. Nemohli ho nechat čekat, neměl to rád. Stejně jako jejich otec, také nesnášel zpoždění. Bude mít Sasukeho u sebe dle libosti, jen, aby se mu nezprotivil.
.
Oběd absolvovali v celkem družném hovoru a Sasuke měl čím dál lepší náladu, jak mu docházelo, že je opravdu na tři měsíce volný. Konečně nebude muset sloužit jako sexuální hračka a bude moct spát zase sám v posteli! Ještě ráno ho Madara donutil k orálnímu sexu. Ošukat už ho naštěstí nemohl, to by Itachimu byla jeho chůze podezřelá.
.
Madara po obědě dlouhou dobu s Itachim probíral školu a dával důraz na to, že je pro něj hodně důležitá, aby se v životě uplatnil. Dával tak Sasukemu najevo, že má být zticha a nic staršímu synovci nevyslepičit. Nalákal ho i ven na zahradu, aby měli i trochu toho sluníčka, dle jeho názoru v Anglii bylo pořád zataženo a pršelo. Neměl v plánu nechat je moc dlouho samotný a vůbec se mu nelíbilo, že nebude mít Sasukeho v noci u sebe.
.
Prakticky celý zbytek dne strávili všichni tři Uchihové spolu. Sasukemu to zas až tak nevadilo, i když v některých chvílích se mu zvedal žaludek - to když se na něj Itachi se smíchem ptal strýce, jak prý to s ním zvládá a jestli ho moc nezlobí. Madara mu odpovídal s ledovým klidem, vlastně až s ležérností, jako by mezi nimi vůbec nic nebylo, jako by do něj pravidelně nestrkal péro…
Večer si Sasuke čistil v koupelně zuby a už se nemohl dočkat spánku ve své staré posteli. Za sebou zaslechl klapnutí dveří a myslel si, že si jde pro něco Itachi, k jeho úleku to však byl strýc.
.
"Copak se lekáš, Sasuke?" zavrněl Madara a spokojeně položil dlaně na synovcovy boky. Zároveň si ho tím natiskl k sobě. "Dneska mě celý den provokuješ. Mám chuť tě navštívit v pokojíčku v tvoji čisté postýlce. Tam jsme to ještě nedělali." Rozhodně by nebyl proti, vyzkoušet i všechna místa v tomto domě.
.
Sasuke především vůbec nechápal, čím proboha asi tak Madaru provokoval, vždyť se na něj ani moc nedíval… mnohem víc ho však vyděsila ta další slova. "To nejde!" namítnul hned poté, co si vypláchnul pusu od zubní pasty, "Itachi má přece pokoj hned naproti! Všechno by slyšel a navíc zejtra ty následky." V žádném případě nechtěl, aby Madara takhle znesvětil jeho postel, kde třináct let spal.
.
"Budeš muset být potichu. Vím, že to umíš. Jen si vzpomeň, když jsme to dělali v tom autě a šel kolem ten děda se psem. Ani jsi nepípl. Když jsi to dokázal tehdy, tak teď to bude hračka. Já dojdu, o půlnoci," broukl Madara a políbil Sasukeho na šíji, než s potměšilým úšklebkem vyšel ven na chodbu. Dělal si tak trošku srandu, ono vyděsit to pískle bylo tak snadné.
.
Mladík se uvnitř celý roztřásl. Vůbec nepochyboval o tom, že to Madara opravdu udělá. To ale nesměl připustit! Kvůli sobě, ale i kvůli Itachimu… Itachi! Hned vyběhl z koupelny a rovnou do bratrova pokoje. "Bráško?" zakňučel k překvapenému sourozenci, "mohl bych… mít… no, víš… trochu netradiční přání?" Kdyby přemluvil Itachiho, aby spal s ním v posteli, tak by byl Madara bezmocný. Sice by si musel vymyslet nějakou výmluvu pro tu půlnoční návštěvu, ale to by jistě dokázal.
.
"Sasuke, co se děje?" vyděsil se Itachi. Bráška měl úplně úpěnlivý tón, jako kdyby ho něco vyděsilo. Zdálo se mu, že je dokonce i trochu bledší, než když ho viděl naposledy. Vyšvihl se na nohy a vzal chlapce za ruce. S obavami očekával odpověď.
.
"Prosím, nemohl bys dneska spát se mnou? Víš, já…" musel honem najít nějaké zdůvodnění, "mám strach, že po tak dlouhé době tu budu mít noční můry. Chápeš, kvůli vzpomínkám a tomu všemu. Prosím. Nebudu tě nijak utiskovat a peřinu můžeš mít samozřejmě svou, jen kdybys tam se mnou mohl být…"
.
"Jistě, to je to nejmenší, co můžu udělat," odtušil ihned dlouhovlasý Uchiha a objal Sasukeho, který to očividně potřeboval. Bylo mu brášky hrozně líto. Byl mladší a asi pro něj bylo těžší se se vším vyrovnat. "Budu ti na blízku, jak dlouho budeš potřebovat," nabídl se prozřetelně. Po úmrtí jejich rodičů Sasuke všechno špatně snášel a v noci míval můry, byl u něj tehdy často na noc v lůžku.
.
"Děkuju," vydechl ulehčeně Sasuke. Spadl mu obrovský kámen ze srdce, Madara mu neublíží. Ani dneska v noci a možná ani další noci, když mu Itachi sliboval, že s ním zůstane. Sice se původně radoval, že bude spát sám, ale s bráškou mu to vůbec nevadilo, jeho přítomnost pro něj představovala bezpečí a útěchu. Přesunul se tedy zpátky do svého pokoje a udělal bráškovi v posteli místo, než dojde se svou peřinou.
.
Itachi sebral peřinu a zhasl světlo ve svém pokoji. Sasuke se ho evidentně nemohl dočkat. Bylo to milé. Zastlal se k němu. "Dobrou noc… když budeš potřebovat, tak ti budu vždycky nablízku," broukl starší Uchiha oddaně a pohladil Sasukeho po vlasech. Ještěže nebyl s rodiči ten den, kdy se to stalo.
.
Následující dny byly pro Sasukeho požehnáním. Itachi se snažil dodržovat svá slova a trávil s ním prakticky každou volnou minutu, chodili spolu do města, do přírody, dívali se doma na filmy nebo hráli různé hry… Zkrátka Itachi nevědomky neposkytoval Madarovi jedinou příležitost, aby mohl na Sasukeho vztáhnout ruku.
.
Madara byl dost zapšklý, ale před Itachim si stále dokázal hrát na toho nejhodnějšího strýčka na světě. Milujícího a pozorného, možná až moc. Jenže to Itachimu nepřišlo a tak si toho nevšiml. Nejstarší Uchiha se dokonce jednu noc snažil dostat k Sasukemu, ale jenom tím vyrušil oba mladíky. Vymluvil se, že se mu zdálo, že někdo křičel ze spaní. Div kolem sebe neprskal a nevrčel, když byl sám. Jestli to takhle bude trvat celé tři měsíce, tak to bude hodně špatný.
.
Modřiny, které Sasuke od svého strýce míval, když se moc rozvášnil, pomalu bledly. Kvůli nim také těch prvních několik dní nechtěl jít s Itachim do bazénu, který nově vyčistili a napustili. Když už však z jeho modřin byly znatelné jen žlutavé flíčky, kterých si člověk nevšiml, pokud jeho pokožku nezkoumal podrobně, usoudil, že by konečně mohl, bylo hrozné horko. S povděkem na sebe tedy vzal plavky a připojil se ke svému bratrovi, aby se v letním dni osvěžili příjemnou koupelí.
.
Itachi s bratrem dováděli ve vodě jako diví. Chybělo mu to, jen tak se odvázat a užívat si života. Dá se říct, že celý rok na studiích ani nežil. Tudíž si léto užíval plnými doušky. Se Sasukem na sebe cákali, topili se a dělali snad víc hluku než malé děti. Když se nabažili, tak se rozplácli na dece, aby oschnuli. Itachi zahlédl strýce v okně a zamával mu. Taky mohl jít do vody s nimi.
.
"Tohle je tak super," protáhl se Sasuke blaženě na dece, "strejdův byt je fajn, ale nemá zahradu, natož bazén… člověk se může osvěžit tak leda ve sprše." A to ještě může být rád, když se může sprchovat sám, ale to nahlas nedodával. "I když v bazénu si člověk taky moc nezaplave, co někdy zajít na koupaliště nebo zajet k nějakému jezírku?" navrhnul s nadějí. Takový přírodní bazén, to by se mu líbilo.
.
Itachi se překulil na bok, aby na brášku lépe viděl. "Jo, to bysme mohli. Dofoukat kola a můžeme klidně zítra vyrazit, kam budeš chtít," nabídl mu okamžitě a přimhouřil oči, když zahlédl něco podezřelého na Sasukeho těle. Natáhl ruku a dotkl se nažloutlých flíčků na boku. "Co to tu máš? To jsou modřiny?"
.
Mladší Uchiha nasucho polknul. Sakra, myslel si, že si toho Itachi nevšimne! "J-jo, no," zamumlal a vytáhl si radši plavky o něco výš, aby toho co nejvíc zakryl, "víš, to mám z těláku. Teď na poslední hodině jsme hráli rugby, tak to bylo trošku divoký." Uhnul očima a raději se zabýval stébly trávy, která by potřebovala posekat.
.
Itachimu to samozřejmě nedalo a prohlížel si mladíka dál. "Ale na těch bocích to máš hodně a ještě tady a tady…" ukazoval na další místa, kde všude viděl nažloutlé flíčky, "i na krku?! Sasuke nechtěl bys mi něco říct?" zeptal se dlouhovlasý Uchiha a snažil se tvářit vlídně a empaticky.
.
Sasuke dlouho mlčel, nenapadala ho totiž žádná vhodná výmluva. Nemohl to uhrát na vášnivou partnerku, když ještě před pár dny Itachimu vehementně tvrdit, že nikoho nemá. "Nechtěl, bráško," pravil poněkud dutě, a než mohl dlouhovlasý Uchiha něco namítnout, zvedl k němu oči, "a když se nebudeš ptát, nebudu ti muset lhát."
.
"Sasuke," vydechl překvapeně Itachi, "to je to takový problém, že mi o tom nemůžeš říct? Třeba bych ti pomohl. Není normální, aby ti někdo dělal takové modřiny… Jsem tvůj brácha a ti si přece pomáhají," broukal dlouhovlasý Uchiha a snažil se brášku přimět, aby se mu svěřil.
.
"Promiň, Itachi," hlesl Sasuke, "opravdu to nejde." V duchu si nadával pěkně ostrými jmény, že měl radši počkat, až se mu to zahojí úplně, ale vždyť to už nebylo skoro vidět… Itachi už se zase nadechoval k nějakému protestu, nesměl dovolit, aby se v tom nadále šťoural. "Bráško, nech to plavat," špitl a raději se pakoval do domu. Další koupání si prozatím odpustí.
.
Itachi se udiveně díval za svým bratrem, který zmizel v domě. Musí se tu dít něco příšernýho, proč by mu to jinak Sasuke neřekl? Chvíli nad tím dumal, než se rozešel za posledním členem rodiny. Našel ho zevlit v obýváku a číst noviny. "Strejdo, chtěl jsem se tě na něco zeptat ohledně Sasukeho," řekl Itachi, když vešel do místnosti a přisedl na sedadlo.
"A na co?" zeptal se Madara a pečlivě si na tváři udržoval nicneříkající výraz. Mladší synovec určitě nic neřekl, tím si byl jistý. Jinak by mladík před ním určitě vyváděl.
"No víš, chtěl jsem se zeptat, jestli Sasuke nemá problémy ve škole… třeba jestli se nepere nebo tak něco," odtušil Itachi opatrně.
"Ne, všechno je v nejlepším pořádku. Nikdo si nestěžoval," pronesl starší muž v klidu a složil noviny na stůl. "Proč se ptáš?"
"Sasuke má na sobě spoustu modřin a mně to bylo prostě divný. Tvrdil mi, že je to z tělocviku, ale spíš to vypadá, jako by ho někdo zbil. Je to divný. Má je kolem pasu, na pažích a i kolem zápěstí. Určitě mu někdo ubližuje."
Madara se v duchu podivoval nad synovcovou všímavostí. "Já teda o ničem nevím, ale klidně s ním zkusím promluvit. Třeba když na něj houknu, tak to ze sebe vysype. Opravdu netuším, co by mohl dělat. Přitom je takový čiperný a veselý."
"Radši ne. On Sasuke na silu nic neřekne, spíš se zatvrdí. Já to s ním zkusím ještě po dobrém," odtušil Itachi a s rozloučením odešel do svého pokoje.
.
Sasuke byl během příštích několika dní podroben Itachiho nápadným i nenápadným výslechům ohledně hojících se modřin, které na něm zahlédl. Bylo to krajně nepříjemné, protože bratr zkoušel všemožné taktiky, aby to z něj vytáhl, jednou či dvakrát takové otázky dokonce pokládal v přítomnosti strýce, což bylo ještě horší, protože si Sasuke uvědomoval Madarův pronikavý varovný pohled. Mlčel jako hrob, na všechno jen krčil rameny a podle jeho nicneříkajícího chování to vypadalo, jako by se mu snad ty podlitiny objevovaly samy od sebe.
Sasukemu to poněkud zkazilo náladu, protože když teď byl pořád s bráškou, musel být neustále ve střehu, kdy to zase Itachi vytáhne a začne vyzvídat. Navzdory tomu, jak se od něj nechtěl těch prvních několik dní vůbec hnout, teď vlastně až trošku přivítal jeho plány na to, že půjde na pár hodin navštívit jednoho svého kamaráda. Hlavně to byl všední den, takže strýc bude v práci a on měl čas jen sám pro sebe. Protože Itachi měl s Deidarou sraz hned ráno, plánoval, že bude spát minimálně do oběda, konečně sám ve své vlastní posteli.
.
Madara se o synovcově výletě dozvěděl čirou náhodou a zlotřile se pousmál. Musí toho využít. Itachi už byl doma skoro tři týdny a on ani jednou za tu dobu neměl možnost si se Sasukem užít něco víc než ho jen zvrhle provokovat pohledem a občas si na něj sáhnout nebo ho políbit, když byl ten starší ve sprše. Takže spřádal svůj plán. Ráno rychle v práci udělá to nejdůležitější a pak si zajede domů si zašukat a vrátí se zpátky.
~~~
Sasuke si ráno krásně pospal, přesně jak si to plánoval. Musel však uznat, že mu nakonec ta Itachiho přítomnost přeci jen trochu chyběla, sice měl pro sebe najednou velký prostor, ale když s bráškou se spalo tak dobře, byl jako velký hřejivý plyšák, který by ho ochránil před čímkoliv na světě. Teprve v deset se mladinký Uchiha vykutal z pelechu a jen v boxerkách a černém tričku na spaní sešel do přízemí, kde byla kuchyně. Měl v plánu dát si nějakou vydatnou snídani, pak sprchu a potom se uvidí.
.
Madara zastavil před malým řadovým domkem a zhasl motor. Nemohl se dočkat, až si synovce zase uzurpuje pro sebe. Za ten celý rok měl snad nejdelší sexuální půst o Vánocích, kdy byl Itachi doma. Odemkl si a vešel dovnitř. Bylo okolo jedenácté a začal hledat to své pískle. Našel ho, jak se blaženě rozvaluje v posteli, jak příhodné. "Ťuky, ťuk, je někdo doma?" zaklepal rozpustile na dveře. Měl dobrou náladu.
.
Sasuke pouhou chvíli předtím došel k názoru, že lenošení je to pravé, čím vyplní dopoledne, když se v domě objevil jeho strýc. Žaludek se mu stáhl, protože si okamžitě uvědomil, že tu teď nemá Itachiho nevědomou ochrannou přítomnost. Posadil se na posteli a obezřetně si svého staršího příbuzného měřil. "Co tu děláš? Máš být přece v práci," prohlásil přes stažené hrdlo. Třeba si jenom Madara něco zapomněl a hned zase pojede.
.
"Vzal jsem si na dvě hodiny volno, abychom si spolu mohli zašukat," odpověděl Madara naprosto bez obalu. "Určitě ti to už musí chybět. Nedělali jsme to spolu notnou chvíli. Itachi šel konečně pryč a my si můžeme užít," zavrkal a rozešel se za synovcem. Jako černý panter, který jde ulovit nebohého vyděšeného jelínka.
.
Sasukeho nejhorší obavy se naplnily. Rychle přelezl na druhou stranu, aby mezi jím a nejstarším Uchihou stála postel jako bariéra. "To nejde! Itachi před chvílí volal, že si tu něco zapomněl a že se vrací!" zalhal honem Sasuke a tísnivě vrhl kradmý pohled na dveře, kudy by případně mohl utéct. Věděl, že by to jen odložil, že nejpozději po prázdninách s tím Madara zase začne, ale do konce prázdnin zbývala ještě dlouhá doba!
.
"Lžeš, nikdy ti to moc zrovna nešlo," zavrčel Madara nebezpečně a neměl zrovna chuť se s chlapcem honit okolo postele. "Dám ti na výběr. Podvol se dobrovolně a budu něžnější, a když ne, tak se s tebou holt moc mazat nebudu a to doslova." Neměl zase tolik času a chuti, aby ji strávil tím, že bude synovce nahánět po domě.
.
"Nemůžeš mi ublížit," zašeptal Sasuke s přesvědčením v hlase, "Itachi by se všechno dozvěděl, to si přece nemůžeš dovolit." I kdyby byl Madara něžný, tak by to znamenalo jeden den nemožnosti se posadit. Už tak by to byl velký risk, ale když nebude spolupracovat, tak na něj strýc moc násilím nemůže, pokud nechce Itachiho vyprovokovat k dalšímu pátrání.
.
"Tak dobře, lubrikant teda použiju a teď pojď okamžitě ke mně nebo si vymyslím nějakou novou hru." Třeba na plácanou, to byla jeho oblíbená. Vždycky zkoušel, jak dlouho to vydrží, než ho začne bolet ruka. Nebo na svázaného mazlíčka, ale neměl u sebe žádný provaz, škoda, všechny erotické pomůcky měl doma na bytě.
.
"Nikam nejdu! O prázdninách to s tebou dělat nebudu!" oznámil mu Sasuke a prosmekl se kolem něj ke dveřím. Za normálních okolností by si něco takového v životě nedovolil, ale vědomí, že ho Itachiho návrat chrání, bylo silnější než nucená poslušnost. Ostatně, jak strýc říkal, měl jenom dvě hodiny, to bylo málo času na to, aby ho mohl potrestat.
.
Madara si to však nenechal líbit a dohonil mladíka v kuchyni. "Ty jeden malej syčáku! Si myslíš, že když máš doma bratra, tak nebudeš poslouchat," sykl mu do ucha, když ho ohnul přes stůl. "Myslím, že bych ti měl ukázat, že poslouchat mě je dobrý nápad." Začal mu stahovat kalhoty dolů.
.
"Přestaň! Nech mě! Slyšíš?! Všechno mu řeknu, jestli mě hned nenecháš!" vyšiloval Sasuke, i když z větší části z něj mluvil strach. Po dlouhé době se Madarovi bránil fyzicky, to udělal snad jen tehdy napoprvé, když to tak špatně dopadlo. "Když se to Itachi dozví, zničí ti to kariéru! Život! Pusť!"
.
"Itachimu to zničí kariéru, ne mně, kdepak. Itachi si tě uváže na krk a bude muset dělat tu nejhorší práci, místo toho, aby studoval na vysněného doktora, a to přece nechceš, nebo jo?" zeptal se Madara Sasukeho jasně a konečně mu dokázal sundat kalhoty. Bílá prdelka krásně zasvítila a on ji žádostivě pohladil.
.
Sasuke se roztřásl. Nejen ze strýcových činů, ale také z jeho slov, byla totiž krutě pravdivá. Nechtěl, aby k tomu došlo, proto přece mlčel celý ten rok, aby Itachi mohl naplnit svoje představy. "Ne," hlesl nešťastně, ale nepřestával se kroutit, "ale prosím! Strejdo! Já to nechci, a když to uděláš - jakkoliv - tak to před Itachim neutajím. Nemůžu, vždycky to nechá následky."
.
"Tak si vymyslíš výmluvu, třeba ti ujela noha na schodech a spadl jsi na zadek, přece jenom jsou dost příkrý, a když spěcháš, tak spadneš ani nevíš jak," odtušil naprosto bez zájmu Madara a zkoumal přitažlivý zadeček. "Chtělo by to nějaký ten trest," odtušil natěšeně a začal chlapci sázet jednu za druhou.
.
"Au! Strejdo! Jau!" kvílel Sasuke, jak ho Madara nemilosrdně řezal. Pravda, tehdy těmi důtkami to bylo horší, ale ona i ruka dokázala být pěkně štiplavá. Nakonec jen stiskl zuby a usykával, zdálo se mu, že se snad strýc nikdy neunaví a on už skoro necítil zadek. Jeho otec sice taky tenhle trest používal, když provedl nějakou lumpárnu, ale to, že nechtěl Madarovi podržet, bylo snad pochopitelné!
.
Sasukeho prdelka svítila krásnou červení a Madaru už trošičku bolela ruka. Protřepal ji a natáhl chlapci kalhoty, aby o ně nezakopl. Vzal ho pod paži a vedl do synovcova pokoje, kde s ním mrskl na postel a vytáhl z kapsy lubrikant. "Doufám, že už ses poučil," přiklekl k němu, "a budeš hodný."
.
Sasuke, který si byl jistý, že bude mít zítra zadek víc modrý než bílý, už neměl sílu vzdorovat. K čemu by to bylo? Jen by si vykoledoval další výprask nebo něco horšího. "Ano, strýčku," hlesl tichounce, vše se vrátilo do starých kolejí, jako by tu Itachi vůbec nebyl. Co vlastně čekal, že se změní? Madara měl vždycky navrch, dovedl si to zařídit.
.
"Hodný, kluk," pochválil ho Madara a natěšeně mu roztáhl půlky od sebe. Má dvě hodiny čas, cesta plus teď to přehadování, no, možná to stihne i dvakrát, když si pohne. Bez průtahů zajel s lubrikantem na to hříšné místečko a začal se činit.
.
Sasuke sebou trhnul, ale jinak držel jako ovečka, když ho Madara prstil. Jeho strýc byl hodně nedočkavý, bylo to na něm poznat, žádné trpělivé prozkoumávání, jednal čistě účelově. To vždy znamenalo, že se má na co těšit… Doufal, že se zítra aspoň postaví na nohy.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 2. ledna 2016 v 9:33 | Reagovat

Chudák Sasuke, doufám, že se to Itachi dozví a už Madarovi nenechá

2 Nukiko Nukiko | 2. ledna 2016 v 9:47 | Reagovat

Nejlepší povidka na narozeniny :-D super povídka doufam že ho Madara ojede *i am devil* a taky se těšim na dalši pokracovani a jinak měl Sasuke vyskočit oknem nebo vchodovymi dveřmi vypadnout a zdrhat za Itachim ja sice uchihacest zrovna dvakrat nemusím ale mam rada par MadaSasu ale nema to na SasuNaru :-D

3 kyuubinka kyuubinka | 2. ledna 2016 v 17:41 | Reagovat

No teda... Vy Sasukemu dáváte :DD (nebo spíš on Madarovi). Musí být slušně psychicky v  pr.... .

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 5. ledna 2016 v 10:11 | Reagovat

[1]:Neboj, v příštím díle bude zlom.
[2]:Na narozeniny? Gratuluju :D Neboj, on si Sasuke ne/poradí, a v přístím díle se všechno dozvíš.
[3]:Sasuke zcela určitě, rok psychického nátlaku udělá své.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.