Získat srdce lva XLV. - Strach

7. ledna 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Získat srdce Lva 2
Sasuke se leká každého šustnutí v domě. Nejde k nim znovu Madara? Jeho pošramocená psychika si vybírá svou daň, ale snaží se bojovat.


Pro Sasukeho nebylo dopoledne a část odpoledne strávené o samotě zrovna povzbuzující. Ačkoliv si to jen těžko přiznával i sám sobě, doopravdy měl strach, že se strýc zčistajasna znovu objeví. Byl to přece člen rodiny, měl právo kdykoliv přijít. Sasuke se v duchu uklidňoval tím, že Madara neměl klíče od domu, včera to byla výjimka, Fugaku mu je půjčil, aby se sem dostal kvůli tomu materiálu, který přivezl. Teď už by sem teoreticky sám nemohl vstoupit, ne, už sem nemohl tak vpadnout… Přesto sebou Sasuke trhl pokaždé, když se na ulici ozvalo vrčení motoru nějakého auta, díkybohu aspoň bydleli v okrajové vilové čtvrti, kudy zase tak moc vozidel neprojíždělo. Nejmladší Uchiha dokonce několikrát zalitoval toho, že raději nešel do školy, ale pokaždé, když se pokusil posadit, si rychle zase připomněl, že tenhle nápad by nebyl vůbec dobrý. Už takhle mu dalo dost práce zalhat v SMSce Narutovi, který mu poslal hned po ránu zprávu, co s ním je. Odpoledne mu po dlouhé době zakručelo v žaludku. No jasně, včera vůbec nic nejedl, jeho tělo se dožadovalo přísunu nezbytné potravy. Sešel tedy do kuchyně a obhlédl domácí zásoby. Neměl náladu nějak moc vařit a ani toho moc neuměl, rozhodl se hodit do hrnce trochu špaget, na které měl v plánu nastrouhat aspoň kilo sýru. Právě krájel keramickým nožem nezbytná rajčata, když zaslechl na příjezdové cestě čísi rychlé kroky. Škubl sebou tak poplašeně, až se řízl do prstu a zasykl bolestí. Kruci! Kdo je to?!
.
Shisui odemkl a začal si zouvat boty. Itachi byl o mnoho rychlejší. "Sasuke!" zavolal do útrob domu a šel své sourozence hledat.
Nejstarší Uchiha se zdržel vysvlékáním vesty a odmotáváním palestiny, proto ho velmi vyděsil bratrancův starostlivý výkřik: "Sasuke, co sis to proboha udělal?!" Prvně ho napadlo, že si jeho partner udělal něco strašného… mohl si třeba zkoušet ublížit, jak ho viděl včera ve sprše se dřít kartáčem, ale měl pocit, že to mladík už dokázal přejít. S hrudí sevřenou děsem se rozeběhl do kuchyně, kde slyšel Itachiho. Okamžitě přehlédl situaci v místnosti. Dlouhovlasý bratranec už zastavoval krvácení. Oddechl si, nikdo neumíral. "Tys mě teda vyděsil," vypeskoval staršího z bratrů.
.
"Ahoj," pozdravil Sasuke s úlevou oba své starší příbuzné, sotva jim mohl vylíčit, jaký balvan mu spadl ze srdce, byť se za takovou slabost styděl. Itachi už mu strkal ruku pod studenou vodu, rána byla celkem mělká, ale rychle se plnila krví. "To je dobrý, nic to není," protestoval Sasuke, kterému přišla přehnaná ta starost v Itachiho očích. Tahle rána rozhodně bolela ze všech nejméně, měl jiné. Daleko hlubší. Jenže o těch se dlouhovlasý Uchiha dozvědět nesměl, za žádnou cenu.
"Jak - nic to není? Krvácíš. A vůbec, jak ti je? Jsi v pořádku?" vyptával se Itachi, zatímco prohlížel zranění na jeho prstu, "sedni si, vydezinfikuju ti to. Shisuii, skočíš nahoru pro náplast?"
"Já… já radši postojím," ošil se Sasuke, sednout si teda rozhodně nemohl.
.
Shisui nechtěl, aby si Itachi brášku posadil, takže se vrhl ke skříňce, kde vytáhl krabici se vším možným lékařským materiálem. Stříkl na kus vaty Jodisol a vzal úzký proužek s náplastí. Desinfekci podal Itachimu.
"Dík." Opatrně vyčistil ranku a Shisui ji přelepil náplastí. Vzpomněl si na jejich minulý zákrok, udělali z toho pěkné divadlo, ale dnes se to nehodilo. Oba byli nesví z celé situace. "Hotovo… jako nový," zaliboval si dlouhovlasý Uchiha a líbl ho na zranění. "To, aby se ti to rychleji zahojilo."
.
Sasuke se na staršího bratra mírně pousmál. "Díky," hlesl, a třebaže mu pořád bylo docela mizerně, pokusil se zažertovat: "Dneska mi nehrozí amputace prstu? Páni, to jsem si oddechl." Očividně si vzpomněl na to samé, co Shisui, ačkoliv dneska nebyl schopný nasadit doopravdy tak veselý tón jako jindy, jeho hlas zněl spíš dutě, ale aspoň už ne tak nepřirozeně. Bylo na něm ale poznat, že něco není v pořádku, Sasuke byl jedním z těch lidí, kteří po většinu času sršeli elánem a optimismem, takže tím víc vynikaly okamžiky, kdy tomu tak nebylo.
.
"Tak už jsem zkušenější a můžeme ošetřovat i méně destruktivními metodami," pousmál se Shisui, byť moc dobře viděl, jak se Sasuke snažil přetvařovat. Aby nějak uvolnil atmosféru, pohledem přelítl linku. "Cos tady kuchtil?"
"Já bych to viděl na špagety a rajčata," odpověděl starší bráška. "No, teď by sis měl lehnout, ještě nevypadáš vůbec dobře. Já to za tebe dodělám a pak tě zavolám k jídlu… Shisuii, mohl bys na něj chvíli dohlídnout?" Kdyby se mohl rozdvojit, tak by to udělal sám, ale bratrance vařit nenechá.
"Jistě, tedy pokud náš pišišvor nemá nic proti?" Otočil se na bratránka s provokativním úsměvem. Trochu odlehčená atmosféra jim vůbec neuškodí.
.
"Já ti dám pišišvora, ty trotle!" rozhorlil se Sasuke a nezraněným ukazováčkem píchl bratrance mezi žebra. Jakkoliv byla jeho psychika z incidentu se strýcem celá rozhozená, aspoň tohle se vůbec nezměnilo, vždycky se tak roztomile bránil různým dětským přezdívkám, kterými ho Shisui i Itachi s oblibou častovali, protože se náramně bavili jeho reakcemi.
Dlouhovlasý Uchiha se láskyplně pousmál, viděl sice, že bráška na tom rozhodně ještě není dobře, ale minimálně něco z jeho úžasně tvrdohlavé a temperamentní povahy zůstalo zachováno beze změny. Dávalo mu to naději, že se z toho Sasuke brzy dostane a bude všechno jako dřív.
.
"Au," vykřikl Shisui hraně a chytil za zraněné místo. "Ty jsi mi ale surovec, píchat vlastní rodinu…" Sakra, to byl přehmat jako prase. Musel to rychle zamluvit. "Ale protože jsi tak těžce raněn," zase dvojsmysl, "tak tě radši odnesu, aby ses mi nevyvalil na schodech." Chytil Sasukeho pod koleny a podpaždí a vyhodil si ho do náruče. "Tak my jdeme." Rychle se raději vypařil z kuchyně, aby Itachi neměl nějaké připomínky.
Dlouhovlasý Uchiha jen protočil oči, i když se sám viděl na Shisuiově místě. S povzdechem se vrátil k bráškově obědu, aby mu ho mohl dodělat. Vždyť včera nic nejedl!
.
"Shisuii!" protestoval Sasuke, když opět ztratil pevnou půdu pod nohama, což se od té doby, co chodil se Shisuiem, stávalo nějak podezřele čím dál častěji, "vždyť kvůli tobě zapomenu, jak se chodí po svých!" Samozřejmě přeháněl, ale měl takový dojem, že na bratránka to stejně nezapůsobí, nemohl si nevšimnout, že to dělal rád. Navíc už si poměrně zvykl, nedržel se ho kolem krku tak křečovitě, důvěřoval Shisuiově síle, ostatně se zdálo, že mu jeho váha nečiní nijak velké problémy, soudě dle toho, jak lehce ho nesl. Sasuke tedy rezignoval a bez dalších řečí se nechal složit na postel ve svém pokoji.
.
Když ho Shisui velmi opatrně položil, tak přisedl na okraj lůžka, chytil Sasukeho za ruku a propletl si s ním prsty. Pozorně si prohlížel jeho tvář, až mu pohled sklouzl k poodhrnutému tričku od jeho přenášení. Skousl si ret, když zvedl látku a odhalil tak tu hrůzu na těle mladého Uchihy. Bylo to šílené a šokující. Prstem se opatrně dotkl fialového oválku a úplně jím projela husina. Zvedl pohled zpět. "Sasuke, promiň mi to."
.
Sasuke zavrtěl hlavou. "Tys mi to přece neudělal," připomněl mu hořce, že skutečný pachatel byl někdo jiný. I když taky člen rodiny… tohle pomyšlení bolelo. Ještěže ta drobná rána, jak se včera silně kousl do rtu, byla skrytá na vnitřní sliznici, takže nebyla zvenčí vidět. Kdyby Itachi zahlédl všechny ty modřiny a odřeniny… Sasuke se zachvěl, když si představil, co by si z toho zase vyvodil, a rázným pohybem si stáhl tričko co nejníž.
.
"Ale i tak…" Tady se nemusel přetvařovat a na obličeji se mu objevila starostlivá maska stažená úzkostí. "Sasuke, jak se cítíš? A popravdě, nelži mi," zeptal se na jeho zdravotní stav. Potřeboval vědět skutečnost ne jen to, co Sasuke řekne, aby ho uchlácholil. Stiskl mu ruku pevněji, připraven na cokoliv.
.
Sasuke se nad tím musel zamyslet, aby mu odpověděl co nejdiplomatičtěji a zároveň mu nemusel lhát. "Není to nejlepší," přiznal se staženým hrdlem a uhnul očima, "bojím se zůstat tady sám, mám strach, že se vrátí. Snažím se normálně fungovat, ale je těžké předstírat, že mi nic není. Na druhou stranu vím, že to zvládnu, jen… jen potřebuju trochu času."
.
"Jsi silný, Sasuke, a já v tebe věřím. Máš hrdého a statečného ducha. Dostaneš se z toho a vše bude jako dřív… kdybych mohl tak bych tu s tebou klidně zůstal, ale Itachimu by to bylo těžce podezřelé, i tak se divím, že mě z ničeho ještě neobvinil," pousmál se na ležícího mladíka.
.
"No jo…" Sasuke mírně nadzvedl koutky, Itachi by Shisuiovi nedovolil, aby tu s ním byl, nebo by minimálně trval na tom, že zůstane taky. Převrátil se na bok a položil si hlavu na Shisuiovu ruku volně položenou na posteli. Povzdechl si: "Ale teď tu se mnou budeš, viď? Vy oba." Nechtěl být sám, byť se musel přemáhat, aby nedal nic najevo, nechtěl propadat depresím, což by se určitě stalo, kdyby neměl společnost.
.
"O tom ani minutu nepochybuj, Itachi se na tebe celý den třepe. Ostatně, já taky. Byli jsme docela v nervu, jak ti dneska bude," řekl své obavy nahlas. "Počítám s tím, že jak tě zavolá k jídlu, tak se od tebe nehne, až do večera. Bude ti dělat takovou velkou chůvičku." Přišlo mu to docela vtipný, Itachi-hlídačka dětí.
.
Sasuke vyprskl smíchy a tentokrát se k tomu ani nemusel nutit. Legrační představa, ale něco na tom docela i bylo, občas měl ten dojem, že kdyby to bylo možné, snad by za něj Itachi i dýchal. "Tomu se říká bratrská láska," uculil se nejmladší Uchiha, ale následně trochu zvážněl: "Někdy to přehání, ale… je to od něj hezký."
.
"Hezký určitě a někdy i značně bolestivý," ušklíbl se Shisui, "ale mám pocit, že za chvíli dojde, cítím jídlo až nahoru, takže to bude mít hotové. Musíš být hladový, včera jsi celý den nejedl a beztak jsi ani nesnídal, jak tě znám." Shisui ho měl už docela prokouknutýho. "Jen… prosím tě, v kuchyni nezapomeň, že si nemůžeš sednout, tak ať nemusíme dělat, žes zase upadl na schodech."
.
"Hmm…" Sasuke zaváhal a se skousnutým rtech se na svého partnera zahleděl: "Co mu ale mám říct? Bude se ptát, proč jím vestoje." Jak znal Itachiho, rozhodně by to chtěl vědět, protože to nebylo zrovna zdravé. Jenže sedět nemohl, Madarovy rozměry ho poranily víc než tenkrát Shisui, bolelo to, i když pod sebe složil nohu. "Myslíš, že by to nemohl přinést nahoru?" napadlo ho jisté řešení.
.
"Pro tebe udělá cokoliv, zajdu mu to říct. Ty zatím pěkně lež, zlatíčko." Zvedl se a seběhl k Itachimu do kuchyně.
"Jdeš akorát, už jsem vás chtěl zavolat." Dlouhovlasý Uchiha zrovna dával na talíř špagety a doplňoval je rajčaty a sýrem. Dobré jídlo je základem uzdravení.
"Sasuke se ptal, jestli se nemůže najíst v posteli. Je toho na něj dneska asi už moc. Vždyť včera nevypadal nejlíp, asi je ještě slabý," snažil se žádost podat tak nějak ne moc nemocně a ani zdravě.
"Vážně? Tak jako, já nejsem proti. Jen, aby to nebylo něco vážnějšího." Vzal příbor a oběd pro brášku a vyšel s ním do patra.
.
Sasuke se pousmál, když viděl, že Itachi mu doopravdy donesl jídlo do pokoje, aniž by něco namítal.
"Děkuju, jsi hodný, vypadá to skvěle," řekl, když od něj převzal talíř se špagetami a extra porcí rajčat. Opatrně se napozicoval do jakéhosi pololehu a za pomoci vidličky se do toho pustil. Měl doopravdy hlad, takže do sebe vděčně soukal sytý oběd, až se Itachi musel smát. Špagety měly pochopitelně nevýhodu jisté délky, takže je často musel pracně namotávat, a i tak mu občas nezbylo, než je vtahovat do úst na způsob sání brčkem, což bylo ještě komičtější. Itachi celou tu dobu seděl na okraji jeho postele a díval se, jak mu chutná.
.
Shisui zůstal v kuchyni. Nechtěl, aby Sasuke musel jíst pod jejich drobnohledem, stačil tam jeden z nich. Obhlédl hrnce na plotně a tu trošku, co tam zbyla, slupl jako malinu. Jelikož to vyžral, tak mu nezbylo nic jiného než umýt nádobí. Pak nachystal tři hrníčky a do každé dal jiný čaj. Zalil je horkou vodou a vzal za ouška do rukou, aby s nimi vyšel do patra. "Kdo si dá něco voňavého na zahřátí?"
.
"Jdeš jako na zavolanou," přivítal ho Itachi, právě když Sasuke odložil prázdný talíř i s příborem na noční stolek, "Sasu by to měl něčím zapít."
"Teda, oběd do postele, čaj do postele… na to bych si dokázal zvyknout," zažertoval Sasuke, původně chtěl říct, to abych stonal častěji, ale došlo mu, že obzvlášť pro Shisuie by to vyznělo hodně nemístně.
"Stačí říct," ujistil ho Itachi, "klidně to můžeme praktikovat, i když ti bude dobře. Teda… pokud zrovna nebudou doma naši."
.
Rozdal pití a sedl si na volný kousek postele. "Tak co budeme dělat? Měli bychom nemocnému udělat nějaké rozptýlení," navrhl Shisui, aby docílil toho, že Sasuke nebude sám. Aspoň bude nějaká ta zábava a rozptýlení.
"Co třeba Dostihy a sázky, zase vás pěkně oberu o všechno," zaliboval si Itachi. Měl tu hru prostě rád. Hlavně díky tomu, že vyhrával nad těma dvěma.
"Sasuke ji nemá rád, chce to něco zajímavějšího. Třeba pro začátek slovní fotbal a slova nesmí končit na A," nabídl trochu lepší alternativu, proberou trochu mozky přemýšlením nad slovní zásobou.
.
"Jo, to beru," souhlasil Sasuke, čeština patřila mezi jeho hobby, tudíž i různé hrátky se slovy jako byla tahle. Itachi byl také pro, takže zhruba dalších třicet minut strávili slovní kopanou a docela dobře se u toho bavili. Sasuke se nejednou musel doopravdy smát a ty chvíle byly nádherně osvěžující, jako by ty svaly, které mu rozšiřovaly koutky do skutečného smíchu, hodně dlouho zahálely, a teď znova zjišťoval, jak příjemné je je používat. Byl oběma svým starším příbuzným vděčný za společnost, díky nim se nemusel utápět v chmurných myšlenkách. Vlastně… nejen za společnost, byl celkově vděčný, že je má.
.
Shisui potom dotáhl krabici se všemi možnými hrami. Pokračovali v zábavě při různých karetních hrách, pexesem všeho druhu a když se mořili s Kloboučku, hop, tak se dole ozvalo šustění a za chvilku se ve dveřích objevila Mikoto.
"Vy jste všichni tady? Sasuke, jak ti je?" neopomněla se hned zajímat o synův zdravotní stav. Vypadal mnohem lépe než včera. Starostlivě mu položila ruku na čelo, aby si ověřila, jestli nemá teplotu. "Jedl jsi něco? Nemáš bolesti?" spustila typickou palbu otázek, až se museli oba starší mladíci uculovat.
.
"Jsem v pořádku, nic mi není. Jo, obědval jsem," ujišťoval ji Sasuke sice ne zcela pravdivě, ale přesvědčivěji než včera. Bolelo ho sice docela dost věcí, ale nic, s čím by mu matka jaksi mohla pomoci. Trpělivě odpovídal na její dotazy ohledně toho, jak to tady sám dopoledne zvládnul, i když spoustu věcí zamlčel a některé si naopak musel vycucat z prstu, což bylo docela náročné, ale nebyla to tak velká lež, aby se podepsala na jeho projevech. Nakonec je tedy Mikoto nechala zase samotné s tím, že se jde věnovat obvyklým domácím pracím a mají ji zavolat, kdyby se Sasukemu přitížilo.
.
Průběžně se u Sasukeho vyskytovali až do večera. Buď jeden nebo druhý či oba u nějaké hry. Oba mladíci měli i studentské povinnosti. Shisui je zamlčoval a Itachi je měl většinou hotové, takže času měli habaděj. Po večeři měli chvilku času oba milenci jen pro sebe.
,,Mám tě v noci přijít zase zkontrolovat?" zeptal se starší Uchiha. Ostatně s tím počítal.
.
"Já… víš, že tě vždycky rád uvidím," stiskl mu Sasuke ruku a propletl jejich prsty, "akorát se bojím, aby nás někdo nenachytal, já… po tom, co…" Slova mu uvázla v hrdle, musel si odkašlat, aby vůbec dokázal pokračovat a jeho hlas zněl přiškrceně: "Po tom, co už se to jednou stalo… nikdo další se o nás nesmí dozvědět." Hlavně ne otec nebo Itachi.
.
"Dám si pozor a bude to jen na skok. Víš, že bych nás nerad ohrozil." Byl si vědom, co všechno to může přinést, ale dneska ještě naposledy chtěl hlídat Sasukeho spánek. Včera byla kritická noc a dnes to bude pro jistotu. Pak ho napadla věc, která by mohla Sasukemu pomoct. "Ehm, no máš ještě tu mastičku, co jsem ti dal minule? Asi bys ji měl použít, aby se ti to uvnitř pohojilo."
.
Přes Sasukeho tvář přelétl náznak stínu. "Nevím, nechával jsem jí tehdy v koupelně. Asi bude v lékárničce," prohodil. Neměl ponětí, kam následně putovala, a moc se mu nelíbila myšlenka, že by ji měl zase použít, ale nejspíš by to bylo vhodné. Jak strašně tohleto nesnášel, ne snad, že by se svého těla štítil, ale připadalo mu to tak hrozně ponižující. "Někde jí najdu," povzdechnul si kysele.
.
"Určitě se po ní koukni. Pomůže ti." Měl o partnera starost a byl by hrozně rád, kdyby se všechno zahojilo, bohužel mastička na pochroumanou duši neexistuje, tu může zacelit jen čas. Pohladil ho po ruce položené na posteli. "Já půjdu, musím se osprchovat a nachystat věci na zítřek. Chceš sem poslat Itachiho nebo nás máš za celý den po krk?"
.
"Ne, jen mi ho sem pošli, pokud bude chtít. Vás mít po krk přece ani nemůžu," ujistil ho Sasuke s dalším poloúsměvem, rozhodně to myslel vážně. Byl zvyklý s Itachim trávit hodně času a od té doby, co se k nim Shisui přistěhoval, si navykl i na jeho přítomnost. Bez nich by mu něco zkrátka chybělo, byl rád, když mohl být s nimi, a u obou dvou tak nějak cítil, že tohle je vzájemné.
.
"Dobře, pochybuju, že odmítne možnost být s tebou. Pomalu to vypadá, jako by na tebe měl obsesi," uchechtl se Shisui, "asi bychom mu tě měli nadávkovat, aby nedostal absťák." Zvedl se, ještě se ohnul a líbl Sasukeho na líčko. "V noci přijdu," přislíbil a už ho nebylo.
"Itachi, jestli chceš tak můžeš jít za Sasukem," oznámil vzorně, přesně podle jeho předpovědi se mladík živě zvedl a s úsměvem zaplul k bráškovi do pokoje.
.
"Střídáme se u tebe jak na stráži, viď?" nadhodil dlouhovlasý Uchiha, když si k Sasukemu přisedl na okraj postele, ale hned zvážněl: "Jak je ti? Nemoci bývají navečer vždycky horší… jsi v pořádku?"
"Jo," odtušil Sasuke a znělo to docela i přesvědčivě, odpoledne strávené s nimi mu doopravdy prospělo. Ne že by mu bylo úplně dobře, ale minimálně dokázal na celou tu věc nahlížet i z jiných stránek. Shisui s ním zůstal i přesto, co se stalo. Neopustil ho, ani když ho sledoval, jak byl nucen Madarovi podržet. Vážně ho miloval. A Itachi… "Bráško?"
"Ano, Sasuke?" Itachi mu starostlivě odhrnul pramínek černých vlasů z čela.
"Mohl bys… mohl by sis ke mně na chvilku lehnout?" zeptal se Sasuke lehce rozpačitě.
"Samozřejmě." Itachiho výraz zjihl, nejspíš si vzpomněl na všechny ty noci, které u Sasukeho proležel, když ho trápily v dětství noční můry. Opatrně vklouzl za ním pod peřinu a automaticky si ho přitáhl do ochranitelského objetí. Sasuke se k němu přitulil stejně jako kdysi, stejně jako se posledních několik měsíců tiskl k Shisuiovi. Uklidňovalo ho to. Itachiho náruč byla zrovna tak teplá, konejšivá a bezpečná jako bratránkova. Jediný rozdíl byl ve vůni. Jeho bratr voněl jinak, taky tak příjemně mužně, ale jinak. Nebylo to jenom jiným pánským parfémem, ale i specifickým pachem, který byl zcela originální u každého jedince. Sasuke si vděčně položil hlavu na jeho rameno, zhluboka dýchal tu vůni a pomalu si uvědomoval, jak oba své starší příbuzné ve svém životě potřebuje. Kdyby měl o některého z nich přijít, snad by to byl ani nepřežil.
"Mám tě rád, Itachi," zamumlal tiše.
"Já tebe taky, Sasuke," broukl dlouhovlasý mladík a Sasukemu připadalo, že si lehce povzdechl, když dodal: "Víc, než si umíš představit."
.
Shisui si četl články na internetu, aby se zabavil, než přijde bratranec zpátky. Byl tam už docela dlouho. Vždycky jim ten bratrský vztah celkem záviděl. Sám byl jedináček a už od malička toužil po sourozenci. Bohužel, po smrti matky bylo toto přání neuskutečnitelné. Otec si druhou ženu nenašel a Shisui se musel smířit s tímto faktem. Ten rok po nehodě, kdy viděl umírat tu nejmilejší osobu v životě, se stala s jeho charakterem velká změna. Z veselého dítka se stal uzlíček smutku a častých slz. Proplakal hodně nocí. Izuna na tom nebyl o moc lepší, ale byl dospělý a dokázal něco takového unést, kdežto Shisui ne. Nic ho nezajímalo, nic ho nebavilo. Proto se jeho otec rozhodl, že mu společnost prospěje nejvíc a často s ním chodil na návštěvu k Fugakovi, aby si mohl s Itachim hrát a dokázat se z deprese. Sasuke měl tři roky a už tehdy ho bratránek tahal k postýlce a hrdě mu ukazoval malého brášku. Postupně a pomalu se z toho Shisui dostal a s dlouhovlasým Uchihou se stali nerozlučná dvojka. Přes to všechno u Itachiho byl na prvním místě jeho sourozenec a pak zbytek členů rodiny. A krátkovlasý Uchiha jim ten báječný sourozenecký vztah záviděl, i když ne tak dávno staršího z bratrů proklínal za jeho extrémní všímavost a pádnou pěst.
Vzpomínaný v čase ukládání do postele vešel do svého pokoje.
"Vypadáš jako bys nejmíň vyhrál jackpot," ozval se Shisui, protože mu neušel blažený úsměv na bratrancově tváři, "nebo ti Sasuke dal pětikorunu?"
"Ty jsi vůl," otituloval ho, "člověku zkazíš dobrou náladu." Nebyla to tak pravda, usmíval se pořád dál, i když se kladl do postele ke spánku. Už dlouho se nemohl k bráškovi takhle tulit.
.
Sasukemu Itachiho návštěva také dost podstatně pomohla. Jeho starší bratr sice nevěděl, co bylo pravou příčinou jeho nevalného zdravotního stavu, ale jako vždycky mu byl oporou, u něj si mohl být jistý, že pokaždé najde ochranu, zastání i útěchu. Oba dva sourozenci měli pochopitelně své vlastní přátele, se kterými trávili čas, ale jejich vlastní pouto bylo zkrátka jedinečné a nenahraditelné. Byli bráškové, a to jim nikdo nikdy nemohl vzít, jejich společné zážitky, jejich sdílené momenty, porozumění. Dětství. Lásku. Když nad tím tak Sasuke přemýšlel, Itachi ho vlastně znal ze všech lidí nejlépe na světě. Lépe než Shisui, lépe než Naruto a lépe než vlastní rodiče. Svěřoval se mu odmalička se vším, se všemi svými tužbami, životními cíli a plány. Pravda, o milostných vztazích se s ním Itachi navzdory očekávání nechtěl bavit, což bylo zvláštní, ale jinak mu mohl říct úplně všechno. Proto ho částečně tak mrzelo, že před ním musí tajit svůj vztah s Shisuiem, ale tohle zrovna bylo něco, co by jeho starší bratr nevydýchal, bral by to od Shisuie jako zradu. Navíc nechtěl, aby jím Itachi opovrhoval za to, že si něco začal s klukem, tím spíš s vlastním bratrancem. Ne, zkrátka se to nesměl dozvědět. A o Madarovi už vůbec ne, jak ho znal, byl by schopný strýce udat za znásilnění nebo mu minimálně sám poněkud upravit fasádu, což by rozhodně neskončilo dobře. Ale i tak pro něj Itachiho pomoc, byť tak nezištná, znamenala hodně. Díky němu si byl jistý, že pokud usne dřív, než Shisui dorazí na noční návštěvu, nenajde ho bratranec dneska znovu v příšerné noční můře, což by nechtěl, nejen kvůli sobě, ale hlavně kvůli němu. Určitě by mu to přidělalo starosti.
.
Shisui se chtěl donutit nespat, protože rodiče obou bratrů už byli v ložnici a Itachi před chvíli zalehl a jak ho znal, tak v takové dobré náladě usne skoro okamžitě. V tichém šeru pokoje poslouchal tichý dech svého spolunocležníka a občas se ze sousedních zahrad ozval štěkot domácího mazlíčka. Silou vůle se snažil udržet oční víčka nahoře, byť ho zmáhalo spaní, proto se jako obvykle probudil z mikrospánku trhnutím. Přistínil si mobil rukou, aby neoslepl, půl dvanácté, mohl vyrazit. Tiše vyklouzl z postele, naaranžoval ji do podoby ležícího těla a sám se protáhl k Sasukemu do pokoje. Mladík ležel bez hnutí, a proto si sedl jen na krajíček lůžka a chvíli ho pozoroval v měkkém přítmí.
.
Sasukemu původní plány také nevyšly zrovna tak, jak si představoval. Chtěl na Shisuie počkat, aby ho aspoň jednou přivítal bdělý, což se za celou tu dobu, co za ním bratránek v noci chodil, snad ještě nikdy nestalo, ale nakonec se stejně neudržel vzhůru. Normálně by to byl zvládl bez potíží, neměl problémy oddalovat spánek třeba až do ranních hodin, ale dneska nebylo jako obyčejně. Pořád ještě se necítil dobře natolik, aby jeho tělo nepotřebovalo takhle načerpat energii, která by mu pomohla zvládnout vše a minimálně fyzicky se zotavit. Nebylo proto divu, že pouhou čtvrthodinku předtím, než starší Uchiha dorazil do jeho pokoje, upadl Sasuke do lehkého spánku, který se ale ještě nestačil posunout do nějaké hlubší fáze.
.
Shisui měl oprávněný strach, že když se Sasukeho dotkne, tak mu tím přivodí šok a to by nerad. Jenže jak ho probudit? Kdyby mu preventivně zacpal pusu, tak by ho vystresoval ještě víc než normálně. Se skousnutým rtem ho tedy začal lechtat na paži. Byla jako jediná vystrčená zpod přikrývky. Třeba bude imitovat pavouka, místo Madary.
.
Sasukeho smysly ještě nebyly spánkem tak otupené, aby nezaznamenaly i takto jemný dotyk, a vlivem prožitku ze včerejšího dne ho navzdory Shisuiovým snahám vyhodnotily jako hrozbu, takže se chlapec probudil silným trhnutím, a protože se podvědomě měl snahu bránit, v jedné vteřině se vymrštil do sedu, až ho ta náhlá bolest donutila vyjeknout. "Shisuii," procedil úlevně, třebaže mezi stisknutými zuby, jak si zase rychle lehl, "promiň, já…"
.
"Pšš, nemusíš se omlouvat, jsem nevěděl, jak tě mám vzbudit, aby ses nevyděsil. No, stejně se mi to nepovedlo." Konejšivě ho pohladil po paži a pomohl mu lehnout si. Stalo se přesně to, co nechtěl, a Sasukeho zranění určitě ještě bolela. Bylo to slyšet v tónině jeho hlasu. "Můžu si za tebou vlézt pod deku? Protože podlaha je docela studená," zazubil se.
.
"Jo, jasně, pojď," vydechl Sasuke a sám nadzvedl peřinu, aby umožnil svému bratranci se k němu pod ní přidat. Zastyděl se za to, že zareagoval tak přehnaně, ale neudělal to vědomě, byl to prostě instinkt, nepodmíněný reflex. V té první vteřině si prostě myslel, že… že je to někdo jiný než Shisui. Někdo starší, prohnanější a daleko surovější než bratránek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 7. ledna 2016 v 10:32 | Reagovat

Jsem ráda, že se Sasukeho stav lepší :3 A ta chvilka s Itachim, ta byla moc krásná :33

2 Kai Kai | 7. ledna 2016 v 16:41 | Reagovat

Super sasuke se dostava pomalu do normalu toj sem rad. hmm hezka představa jak itachi umlati madaru k smrti XD  no snad to už bude v pořadku.moc se těšim na pokračovani. Super kapitola. :-D

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 8. ledna 2016 v 19:26 | Reagovat

[1]:Jsme se snažily, aby to bylo pěkné.
[2]:Neboj,Itachi si na někom zlost vybije.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.