Splátka I.

20. února 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Krátké povídky
Hidan je malý zlodějíček, který rád hraje, a jak to u těchto lidí bývá je věčně bez peněz. Neuváženě si půjčí u toho největšího škrta v okolí a pak se začne hodně divit, když Kakuzu bude chtít své šustivé miláčky zpátky.


Ještě kousek, ještě kousek… aaa, teď opatrně… hm, ten je ale pěkný, šup s ním do kapsy. Hidan odcházel od své oběti s jejím mobilem v kapse. Dneska to už byl druhý a jedna peněženka. Docela dobrý lup, jen co je pravda. Skočí je prodat do bazaru k jednomu známému a pak se rozhodne, co s prašulkami udělá. Sice by měl něco dát tomu starýmu lichváři, ale ať si nasere, debil. Měl by s ním mít trochu soucítění, když má hluboko do kapsy. Večer půjde do baru a třeba se mu poštěstí vyhrát to, co včera prohrál v kartách. Štěstěna mu nastrčila prdel a on ji za ni nedokázal ani chytit. Dneska se mu určitě zadaří.
O dvě hodinky později si před zapadlým bazarem s všemožným zbožím, hlavně kradeným, jak odhadoval, počítal peníze. Pein tam určitě pere nějaký prachy, tím si byl jist, ale do toho mu nic nebylo. Kdyby strkal nos tam, kam nemá, tak by o něj mohl i přijít, a on se měl rád.
.
Světlovlasý muž si očividně vůbec neuvědomoval, že je sám sledován. Dvě zelené oči pod věčně nakrčeným obočím nevlídně mžouraly přes ulici na toho ubohého zlodějíčka. Chodil za ním dneska dost dlouho, ale čekal právě na tuhle chvilku, až ten idiot vyzvedne prachy. Prachy, co mu dluží už přes tři měsíce! Měl s ním trpělivost, ale s tím je konec. Ostatně, nebyl žádná výjimka, měl víc takových pofidérních splátců a ze všech vždycky dokázal svoje peníze vyrazit. Jen se muselo vědět, jak na to.
Předstíral, že ho zajímá výloha hodinářství, které beztak nabízelo samý kýč, fuj, hodiny ve tvaru slunečnice… Přitom ale čekal na chvíli, kdy se objekt jeho zájmu pohne, což se stalo o pár minut později. Vydal se nenápadně za ním, udržoval dostatečný odstup, aby nevzbudil v nikom podezření, a když hustota lidí kolem prořídla až k liduprázdnosti, přidal do kroku. Dřív, než mohl Hidan zjistit, kdo to za ním dupe, ho draply silné paže.
.
Hidan zcela neherecky vyjekl, protože se příšerně lekl. V prvním momentu myslel, že jsou to chlupatí nebo někdo z podsvětí, ale naštěstí to byl jen zapšklý starouš. "Kakuzu, kurva, málem jsem chytil infarkt!" Bleskově schoval prachy do kapsy kožené bundy. Teď se mu vůbec nehodilo je někomu dávat. Chtěl je pro sebe, trošku si povyrazit z kopýtka, navíc Kakuzu nebyl jediný, komu něco dlužil.
.
"Nejspíš chytíš něco jinýho než infarkt, Hidane," zavrčel Kakuzu a bez okolků přirazil svého společníka na zeď, div mu nevyrazil dech, "třeba moji pěst nebo botu… visíš mi pěknejch pár táců a první splátku jsi měl mít už minulej tejden. Snad jsi nechuravěl?" Starší muž se ironicky zašklebil. Stačil si dobře všimnout fialových papírků, které se teď skrývaly v Hidanově kapse. Pokud mohl zběžně soudit, na pokrytí dluhu to ani zdaleka nestačilo.
.
"Ale, Kakuzu, všechno to moc zveličuješ," chlácholil ho bělovlasý muž a snažil se vykroutit, "všechno splatím, vždyť jsem ti přece slíbil, že ti všechno vrátím." Možná nebyl nejlepší nápad půjčovat si zrovna od něj, ale nikdo jiný, kdo by mu půjčil, nebyl po ruce. "Jen teď zrovna nemám," lhal, jako když tiskne, "dej mi ještě jeden týden a vrátím ti to do poslední kačky."
.
"Vážně ne?" podivil se naoko Kakuzu, ale jeho tón byl zlověstný, "to je divný, on ti Pein za ten iPod nic nedal? A co za tu zánovní Nokii? V těch peněženkách, cos štípnul, taky nic nebylo? Zajímavé. Možná potřebuješ něco, aby sis vzpomněl." Několikrát s ním třísknul o stěnu a nakonec ho chytil pod krkem. "Tak už se ti rozsvítilo?" zasyčel výhrůžně a sledoval, jak Hidanovi nabíhají žíly.
.
Kakuzu měl stisk jako lítá šelma v čelistech. Hidan se pokoušel odtrhnout jeho ruku, ale nešlo mu to, navíc nedostatek kyslíku ho nutil k panice. Mrskal se jako ryba na háčku a nezbylo mu nic jiného, než sáhnout do kapsy a dát Kakuzovi dnešní lup. Musel ho sledovat, sakra, měl si dávat lepší pozor.
.
Starší muž svou oběť pustil a shrábnul peníze. Zběžně je přepočítal. "Nic moc," odfrkl si a schoval je do vnitřní kapsy kabátu, "furt mi dlužíš pěkný prachy a já si nenechám chcát na hlavu, rozumíš? Je mi jedno jak, ale za tejden je chci, do poslední kačky." Než na to vůbec stihl Hidan něco říct, ubalil mu solidní ránu pěstí do obličeje, až se svezl na zem. "To abys tomu přikládal patřičnou důležitost," vyplivl ještě pohrdavě, než se obezřetně rozhlédl a rychlými kroky zamířil pryč.
.
Hidan si držel nos, jak mu z něho začala téct krev. "Kurva! Vyliž si, debile jeden namachrovanej!" zasyčel bělovlasý zlodějíček, ale tak, aby ho náhodou lichvář neslyšel. Neměl chuť dostat ještě jednu. Vnitřkem trička si otíral krev, která ne a ne přestat téct. "Držgrešle posraná," nadával dál, když se odlepil od stěny domu a rozešel se domu. Dneska se může akorát šťourat prstem v nose místo toho, aby zkusil své štěstí. A nebyl ve stavu, aby někoho přepadl, fasáda byla pěkně tvrdá, stejně jako Kakuzova pěst. Po hodině chůze podvečerním městem se dostal do čtvrti, které by se každý slušný člověk vyhnul obloukem. Zamířil k budově, která měla nejlepší léta za sebou. Šedá omítka byla na mnoha místech oloupaná až na cihly. Měl tu pronajatou malou pidi místnůstku ještě s jedním týpkem.
.
Nagato byl zrovna zamčený na záchodě a starou žiletkou drtil na špinavém zrcátku bílý prášek. Trošku se mu třásly ruce, potřeboval svoji dávku, za tuhle utratil svoje poslední prachy. Ale co. Rychle sroloval připravený papírek nacvičeným pohybem do malé roličky a šňupl si. Znovu. A znovu. Hmm, možná by si mohl něco ještě schovat, přeci jen, kdo ví, jestli se mu podaří zítra sehnat nějaký peníze. Vznášel se v drogovém rauši, dokud ho nevytrhlo podrážděné bušení na dveře toalety. Podle hlasu poznal svého světlovlasého spolubydlícího, byli bývalí spolužáci ještě ze základky, on sám osobně to výš nedotáhl, ze střední ho vyrazili někdy ve druháku a od té doby dělal jen podřadné práce, sklouznul do drog a občas se namočil i do něčeho horšího. "Co je," zamumlal nezřetelně, ale uvědomil si, že ho Hidan neslyší. "Co je!" zvýšil trochu hlas.
.
"Vypadni z toho hajzlu, ty jedna fetko, nebo ti naseru před dveře," zavyhrožoval nasraně Hidan a kopl do dřevěné desky. Dnešní den by ohodnotil jako celý posraný. Prvně mu ta stará bačkora sebere prachy, pak ho domácí seřve, že od nich neviděl ani korunu a že je vyhodí příští týden na ulici, a teď se jeho kámoš zfetoval na hajzlu, který slouží na úplně jiné věci. Si může klidně šňupat u stolu.
.
"Jsou to taky tvoje dveře!" odsekl Nagato a nehledě na výhrůžky pečlivě žiletkou smetl zbytek prášku do malého průhledného sáčku, ještě bříškem ukazováčku setřel všechno, co se uchytilo na zrcátku, a rozetřel si to kolem nosních dírek, všechno si nacpal do kapsy a odemkl. "Taky si nemoh chvíli počkat… hahaha, máš super mejkap," ušklíbl se, když zpozoroval Hidanův pochroumaný obličej a chtěl kolem něj projít, ale místo toho jen zfetovaně zavrávoral.
.
"Bože, jdi do prdele, nebo ti taky jednu ubalím, abys měl po smíchu," podepřel toho blbečka, co ho chtěl zavalit, a odvedl ho do postele. Moc práce neměl, Nagato byl jako věchýtek, asi mu už ty drogy ničily tělo. "Kolikrát jsem ti říkal, že máš s těma sračkama přestat?" Jednou ho to zabije.
.
"Říká ten, co okrádá lidi na ulici," zafrfňal Nagato, ne že by to sám občas nedělal, "víš co? Jdi si po svých, chtěl jsi jít srát, ne? A sežeň nějaký prachy na činži, já cvaknul minulej měsíc víc." Zavřel oči. Po prvních nepříjemných minutách začal kokain konečně působit a jemu bylo blaze.
.
Hidan viděl, že s vychrtlým mladíkem už žádná řeč nebude. Odfrkl si, zrovna teď se mu placení za nájem vůbec nehodí. Uvidí se, prvně sežene prachy a pak se uvidí, jak s nimi naloží. Do příštího týdne je času habaděj, ale pravdou je, že se mu bydlet na ulici zrovna nechce.
~~~
Minuly dva týdny a splátka, kterou Kakuzu očekával, se nedostavila. Nebylo to pro něj moc velké překvapení, ale svoje prachy i s patřičným úrokem mínil dostat za každou cenu. Měl však něco na práci, uzavíral další smlouvy, takže za sebe poslal náhradu, vlastně dokonce dvě a obě teď ve stínech čekaly, až se světlovlasý muž vypotácí z hospody.
.
Hidanovi se podařilo horkotěžko složit na nájem, který ostatně také zaplatil pozdě a jen protože mu domácí vyhrožoval vyměněním zámku a okamžitým vystěhováním. Teď si užíval v baru. Stačila jedna naditá peněženka jakýhosi bělovlasýho starouše a má vystaráno na celý večer. Avšak po posledním kole byl oškubaný jako kuře a počítal s tím, že má akorát na cigarety. Koupil si krabičku a vykulil se ven.
.
Vysoký potetovaný obr šťouchnul do svého souseda tmavé pleti a mlčky ukázal k východu. To je jejich člověk. Vypadal jako celkem snadný terč, takže se příliš nezdržovali a vyrazili za ním. Bylo už celkem pozdě v noci, to jim hrálo do karet, bude méně svědků.
"Tak co, kamaráde, jak to jde?" zahalasil Kisame, když stanuli přímo za Hidanem. Jejich úkolem bylo dostat z něj prachy, jen doufal, že je bude mít.
.
Bělovlasému zlodějíčkovi bylo jasný, že s ním nejdou přátelsky pokecat. Nijak se nezdržoval a bleskurychle se otočil na patě a začal běžet jako o život. Ještěže měl cigarety a poker radši než chlast. Nesmí ho chytit, jinak určitě dostane solidní nakládačku, kdo ví, kdo je poslal.
.
"Dělej!" pobídl Kisame Daruie a oba se okamžitě pustili za zdrhajícím mužem. Jestli jim pláchne, tak šéf nebude vůbec rád. Hnali se ulicí jako splašení a řvali na Hidana nadávky, ale postupně získával světlovlasý neplatič pořád větší náskok. Podcenili jeho schopnosti po tolika hodinách strávených v hospodě.
.
Hidan se v duchu smál, jeho hbité nohy mu už několikrát zachránily krk. Při běhu úzkou uličkou shodil popelnici a nadávky za ním zesílily. Zahnul do uličky, která ke vší smůle byla zakončena vysokou zdí. Zkusil se proti ní rozběhnout a vytáhnout se nahoru. Smůla byla, že seshora byla zeď pokryta nějakými taškami, které se odlouply a zůstaly mu v rukou. Spadl dozadu a skoro si vyrazil dech.
.
Jeho dvěma pronásledovatelům to stačilo, aby ho dohnali. Ač byli všichni tři udýchaní jako závodní chrti, Kisame hrubě vytáhl Hidana na nohy, ale jenom proto, aby ho úderem pěstí do spánku poslal zase na zem, kde si špička Daruiovy boty našla místečko mezi žebry, kam by ho mohla nakopnout. "Myška nám chtěla klouznout," zavrčel Kisame, znovu Hidana zvedl a třískl s ním o nějaký kontejner, "kde jsou šéfovy prachy?"
.
Bělovlasý zloděj zaskučel, jak se mu zelený plast zaryl do zad. "Prvně byste se třeba mohli představit a aspoň říct pro koho děláte, sráči," odfrkl si Hidana a viděl, že je v dost solidním průseru. Takoví dva korbiči z něj určitě přišli vymlátit prachy. Navíc neměli k ráně daleko.
.
"Ještě navíc je drzej," zavrtěl Darui nechápavě hlavou, "ale dobře, když chceš…" Přistoupil k Hidanovi blíž, místo podání ruky mu však vrazil pěst do žaludku.
"Kámoši z nás asi nebudou, takže to představování bych vynechal," odfrkl si Kisame netečně, "ale Kakuzu by rád viděl tu sumičku, co mu dlužíš… a kterou jsi mu měl zaplatit už před tejdnem."
.
Asi se ptát nemusel, kdo jiný by chtěl svoje prachy víc, než ten starej zapšklej bastard. Hidan se snažil popadnout dech. "Ale já ji samozřejmě zaplatím," jednou, "ale teď jsem švorc, chlapi. Co takhle vyřídit svému páníčkovi jako hodní pejsci, že mu to příští týden donesu?" V životě už nikdy si od něho nic nepůjčí.
.
"Víš, co pejsci taky dělají pro svého páníčka? Rafou," zavrčel Kisame a několika dalšími údery do citlivých míst dostal Hidana opět do kleku na zemi, aby ho následně nakopl kolenem do brady. Potom ho hrubým trhnutím vytáhl a přimáčkl čelem ke zdi. "Prohledej ho," přikázal Daruiovi, "uvidíme, jestli je tak švorc, jak tvrdí."
.
Hidan měl před očima hvězdičky, proč jen jeho nejsilnější vlastnost byla ta, že první mluvil a pak myslel. Dostávalo ho to do nepříjemných situací a tohle byla jedna z nich. Cítil na sobě velké ruce, které vjely do každé škvíry a nic nenašly, jak by taky, když všechno prohrál. Přitom minulý týden měl kliku jako prase, za jeden večer získal prachy na celý nájem a ještě mu zbylo i na nějaký žrádlo.
.
"Nic, pár drobnejch…" konstatoval Darui zklamaně. Obyčejně když oběti obrali, vzali si něco málo jako provizi a pak tvrdili, že víc u sebe neměl, ale s takovým všivným nemělo ani cenu se špinit.
"Sakra," zaklel Kisame, a aby si ulevil, praštil Hidanovým obličejem o zeď. Měl to v paži, bylo to málo na to, aby mu způsobil otřes mozku, ale dost na to, aby mu rupl nos. "Vypadá to, žes nekecal… to se ale šéfovi moc líbit nebude."
.
Bělovlasý muž zaskučel bolestí, když pronikavá bolest vystřelila do celého obličeje. Klesl na kolena a držel si nos. "Vy svině! Běžte si vyjebat zadky za roh a vzkažte Kakuzovi, že si může nasrat, až ty prachy mít budu, tak mu je snad donesu, ne, to dá rozum." To jsou sráči, co svět ještě neviděl.
.
"To jistě dá," souhlasil Kisame, "ale než mu to půjdeme vzkázat, naučíme tě trochu slušnosti a taky že splácet dluhy se má včas." Jedním kopnutím do bránice ho srazil na zem a pustili se do něj oba dva. Zkopali ho do klubíčka, aniž by šetřili jakoukoliv část jeho těla, a teprve když se přestal bránit, přiklekl k němu a zašeptal mu do ucha: "Jestli do příštího tejdne ty prachy nepřineseš, zase se uvidíme, pusinko." Ještě na něj pohrdavě plivl a pak se s Daruiem ztratili jako stíny.
.
Schoulené zbité klubíčko leželo na špinavé zemi u popelnic až do božího rána. Hidan neměl sil, aby se odplazil k sobě domů. Všechno ho bolelo, vlastně se divil, že ještě vůbec žije. Plytce dýchal, a když se mu mezi opuchlými víčky dralo hodně světla, tak se pokusil vzmátožit, stálo ho to spoustu sil a ještě víc, než se doplahočil domů. Za dveřmi se svezl na zem.
.
Nagato slyšel zvuk otvíraných dveří z kuchyně, kde právě zapíjel suchý rohlík vodou z kohoutku. Měl mít dneska noční směnu a chtěl si pěkně dáchnout, ale udivilo ho, že Hidan podle neexistujících zvuků zůstal někde v chodbě. S mírným zájmem vykoukl z místnosti a záhy vytřeštil oči. "Co je, vole? Ses porval?" zeptal se. Celou noc o něm nevěděl, ale to ho nijak nevyvedlo z míry, stávalo se to často a on nebyl jeho chůva.
.
"Nechal jsem si zaplatit masáže, vole," odsekl Hidan a nechal se vytáhnout na nohy a odvléct k svoji posteli na kterou se svalil. Schoulil se do klubíčka, ostatně tak mu bylo nejlíp. A hlavně žádný pohyb, ani sebemenší. "Nemáme v mražáku led?" Co si pamatoval, tak si tam občas dával chladit pivo a stěny bývaly olepené tlustou vrstvou zmrzlé vody.
.
"Ty se navotravuješ," prohodil Nagato, ale solidárně vyštrachal nějaký kapesník a vyzbrojen kuchyňským nožem šel seškrábat trochu toho chladného materiálu, který do něj zabalil a přinesl Hidanovi. "Někdo si na tebe došláp, co," konstatoval to, co mu rychle došlo, "kdybys furt nehrál, možná by ti nějaký prachy i zbyly." Pravda, on neměl, co kázal, většina jeho skrovné výplatky šla na drogy.
.
"Jdi do hajzlu, svatoušku," zavrčel Hidan podrážděně a převzal ledový balíček, který si přitiskl na obličej. Zasténal tiše úlevou, jak blahodárný vliv to na něj mělo. "Dík," odtušil nakonec, snad mu to rychle splaskne, i když dle toho křupnutí, co slyšel… zlomeniny se hojí dlouho.
.
Nagato pokrčil rameny, víc se jeho tělesným ani duševním stavem nezabýval. "Lékárnička je v koupelně," připomněl mu a vykulil se do své vlastní postele. Chtěl se ještě před noční prospat, taky byl včera ve městě, ale ne ve stejném baru jako Hidan a na rozdíl od něj se tak ve tři v noci vrátil.
~~~
Hidan se vylízával ze svých zranění dlouhou dobu. Nos měl zpuchnutý, byť ledování trochu pomohlo a lehce potlačilo otok. Šrámy na obličeji a rukou, od toho, jak dřel hrubou zem v uličce, se zahojily nejrychleji, ale žebra, boky a břicho měl jako mapu světa. Žluté fleky byly oceány, modré a černé kontinenty. Občas měl pocit, že jedno z žeber musí mít zlomené, protože ho bolelo, kdo ví, k doktorovi jít nemohl, žádného neměl a otravovat se na pohotovosti se mu nechtělo. Zase tak akutní to nebylo. Místo toho, aby se snažil vydělat, či spíše ukrást, prachy pro Kakuza, tak ležel doma v posteli. Rozhodně si nechtěl podobnou šarádu zopakovat a byl si jist, že ten zasraný lichvář si nedá pokoj, dokud z něj kromě peněz nevymlátí i duši. Snažil se, opravdu, ale když měl u sebe pár tisícovek, tak prostě, on za to nemohl, na to by klidně přísahal, ho nohy dovedly do oblíbeného baru, kde hrál poker. Samozřejmě díky svému štěstí o všechno přišel. Začínal mít obavy, prošvihl termín odevzdání a radši ani nechodil na svá obvyklá místa. Týden po termínu, který mu určili dva týpci v uličce, v něm uzrál nápad, že si raději promluví s Kakuzem přímo, než aby zase poslal nějaký sráče. Nabil si po dlouhé době telefon, neměl kredit, tak na co se tím zabývat, a okamžitě se mu začaly hrnout výhružné smsky od všech, kterým dlužil a spousta zmeškaných hovorů. Zavolal Kakuzovi na účet volaného.
.
Kakuzu soptil, když mu došla SMS zpráva, že má zavolat na nějaké zasrané číslo. Původně se na to chtěl vykašlat, ještě aby on platil nějaký hovory, ale nakonec mu to nedalo. Lichva mu sice vydělávala dost, ale měl mimo to i solidní zaměstnání a klienty. Úplně se mu nechtělo riskovat, že to bude právě někdo z nich, takže po dlouhém váhání vytočil uvedené číslo, třebaže se u toho mračil jako sto čertů.
.
"Čus, Kakuzu, to jsem já, Hidan," začal rychle bělovlasý muž a prohrábl si vlasy, "víš, chtěl by si s tebou promluvit o mojí splátce, nejlépe někde v soukromí." V hlavě se mu rodil smělý plán, ale potřeboval, aby byl lichvář trochu přístupný.
.
Kakuzu zalapal po dechu. "To seš ty, ty zmrde!" procedil mezi zuby. Tak on se opovažuje z něj ještě tahat další prachy přes telefon, když mu visí takovej balík! "Jakmile se někde ukážeš, nechám tě skřípnout, tvůj čas dávno vypršel," ujistil ho vrčivě.
.
"Já vím, já vím," chlácholil ho Hidan rychle, "ale víš, já ty prachy ještě nemám," do telefonu se mu ozvalo hlasité nadechnutí, "ale neboj, rychle je seženu, jen jsem ti chtěl dát malý závdavek, abys měl se mnou slitování." Snažil se z boty oškrábat přilepený bordel, asi nějaká žvejka nebo co.
.
Kakuzu ho chtěl původně poslat do tmy, ale zmínka o závdavku v něm vzbudila malý zájem. Lepší prozatím nějaký prachy než žádný, ty chybějící z něj vytříská později. "Nevím, jestli se mi chce přijmout," odtušil však chladně, aby si Hidan nemyslel, že se nechá tak snadno obměkčit, "kolik mi dáš?"
.
"Neboj, budeš na výsost spokojen," snad, "Palacký se na tebe těší." Měl u sebe jednoho a pak spoléhal jen na sebe. Sice o Kakuzovi byla známa jistá věc, on jí dnes zneužije a určitě mu to vyjde. Třeba, kdyby byl spokojený až moc, tak by mu mohl ten dluh odpustit… aspoň půlku… tak trošičku… malinko.
.
Jak Kakuzu slyšel o Palackém, který byl jako podobizna na tisícových bankovkách, trochu se upokojil. "No to doufám. V sedm večer U divokého hroznu a běda ti, jestli nedorazíš," prskl návrh na schůzku, o kterou Hidan žádal. "A platit za tebe nic nebudu, aby bylo jasno," dodal ještě, aby si snad ten idiot nemyslel, že ho zve na skleničku.
.
Tohle se Hidanovi vůbec nehodilo. Nepotřeboval jít chlastat, ale potřeboval něco jinýho. "Sejdeme se někde jinde. Říkal jsem, že chci soukromí. No tak, Kakuzu, prosím." Asi se protrhla nebesa, když řekl to slovíčko prosby, ale opravdu potřeboval dostat toho mrzouta někam, kde by byli sami.
.
Kakuzu podrážděně zafuněl. K čemu ten hajzlík potřebuje soukromí? Na blbý předání peněz? Leda by na něj šil nějakou boudu… radši si s sebou vezme doprovod. "Fajn. Tak v sedm vzadu na parkovišti u novýho stadionu," zabručel nepřívětivě. Když se zrovna nehrál fotbal, jako že se dneska nehrál, bývalo tam pusto prázdno.
.
"Dobrá," souhlasil Hidan, tušil, že ničeho lepšího se asi nedočká. Ostatně jaký je v tom rozdíl dělat to v autě nebo v posteli? Pokaždý to bude šukačka kvůli prachům. Snad tam ale místo toho zase nedostane nakládačku. Musel by zdrhnout a chodit kanálama, aby ho Kakuzu nikde nevyčmuchal.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 20. února 2016 v 9:16 | Reagovat

Už asi trošku tuším, co chce Hidan dělat ;) Jinak zajímavý nápad na povídku, těším se na pokračování ^^

2 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 20. února 2016 v 21:43 | Reagovat

Tak jsem se zase sekla. :D Jako Kakuhida jsem tipovala ''Pro vyšší dobro''. Prostě jsem u toho tipovala nějakou souvislost s Jashinem. :D Proč ne. :D A hned takovej krutej začátek. Mě Nagato vždycky připadal, jak kdyby měl jet na drogách, jak je hrozně vychrtlej. :D Ale že s tím Konan něco neudělá... V téhle povídce asi nebude, hádám, tak o tom nebudu uvažovat. No, nevím, jestli se bude Kakuzovi taková splátka líbit, přece jen, peníze to nejsou. :D

3 Nukiko Nukiko | 20. února 2016 v 22:32 | Reagovat

Tak tak tak nemaj se brát drogy a půjčky :D (zvlášť od Kakuzua :D)Já tenhle blog prostě žeru píšete skvělé povídky překládáte doujiny (někdy) já kdybych založila blog tak tam napíšu jeden článek a už mě to nebaví(já vím jsem líná) zatímco vy tady píšete několika stránkové povídky které čte hodně lidí jste pro mě vzorem a už teď nevím co mám napsat a co napíšu příště? (rozhodně nějaký povzbudivý komentář)Jinak povídka velmi zajímavá hlavně pár kolik to bude mít dílů? A budete když tak psát nějaké bonusy z minulých kapitolovek? A dvakrát nejlepší není že Nagato je na drogách to bych do něj neřekla. ale myslela jsem si jak šel na ten záchod že si bude řezat do kůže, ale vy nééé vy mu tam dáte drogy! Jak originální a doufám, že za to Kakuzu vymrdá Hidanovi duši z těla! Jinak si mě nepřejte a pošlu na vás svého pekelného ohaře až z vás zbyde jenom popel. Děkuji za pozornost :3 :)

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 21. února 2016 v 10:05 | Reagovat

[1]:Tušíš, tak to je bezva 3:)
[2]:Pro vyšší dobro bude vycházet po téhle povídce a s Jashinem to nesouvisí. Nagato asi žil se vzduchu a vody a Kakuzu... jo však uvidíš, jak se mu to bude pozdávat.
[3]:Díky za pochválení, my si zase ceníme toho, že nejsi líná nám tu komentovat. To je pro nás ta nejlepší odměna, protože tu chodí hodně, kupa lidí čte povídky, ale komentářů je poskrovnu oproti návštěvnosti, takže lidi jako ty milujeme. Jinak povídka má 2 díly, takže taková kratší. A neboj, další díl bude pořádně nabušený :3
A jaké bonusové díly máš na mysli přesně?

5 Nukiko Nukiko | 21. února 2016 v 18:21 | Reagovat

[4]: Zvědavost a Láska v sedle prosím :D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 21. února 2016 v 19:42 | Reagovat

[5]: Fuha, Láska v sedle? To už je tak dávno, co jsem to s Aswey psala :D Asi to hned nebude, ale beru v potaz, že bys měla zájem. A Zvědavost? Co bys tam přesně chtěla vědět, co se událo později?

7 Nukiko Nukiko | 21. února 2016 v 21:21 | Reagovat

[6]: Třeba jestli se zase potkaj nebo jestli Naruto omylem nezabloudí do lesa elfů :D

8 dadainka dadainka | Web | 21. února 2016 v 23:29 | Reagovat

Tak to je špičkově napsaný.

9 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 22. února 2016 v 20:13 | Reagovat

[7]:Tak les elfů je hodně v hloubi lesa, to by musel pořádně zabloudit.
[8]:Díky :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.