Získat srdce lva IV. - Trauma

11. února 2016 v 7:05 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Sasuke pořád nemůže přenést Madarovy provokace, ale když strýce nevidí, tak to jde snadněji. Shisui mu pomáhá a nakonec se blíží Nový rok, který si žádá pořádnou oslavu se svými kamarády a nejbližšími.


"To se ti určitě zdá, viď Sasuke?" postrčil bratránka k jeho židli, aby se posadil. Moc dobře viděl, že na tom není nejlépe. Madara dokázal všechno posrat v několika minutách a to nejmladší Uchiha vypadal, tak dobře když přišel.
"Fakt ti nic není?" prohlížel si ho pečlivě Itachi. Opravdu zblednul oproti ránu, kdy se probudil, vypadal jako stěna. "Nebude od věci, když si i dneska lehneš, nevypadáš nejlíp," usoudil. Ještě než se rozloučili se strýčkem, tak mu nic nebylo.
.
"Jo," přisvědčil Sasuke slabě a pokusil se dožvýkat sýrový toust, třebaže chuť už necítil absolutně žádnou, "asi máš pravdu."
"Vážně se mi to nelíbí, kdyby to byla klasická chřipka, měl bys jiné příznaky," pravila ustaraně Mikoto a pro jistotu mu sáhla na čelo. Teplotu neměl, o to to bylo divnější. "Myslím, že to vyšetření bude opravdu na místě," povzdechla si potom.
Sasukemu se vnitřnosti stáhly na uzel, tohle bylo fakt to poslední, co potřeboval slyšet. Odsunul talíř s nedojezenou snídaní, beztak už by nedokázal pozřít ani sousto. "No, půjdu k sobě," zamumlal a ztratil se z kuchyně dřív, než ho matka stačila vypeskovat, že by měl dojíst ten toust, aby získal nějaké živiny.
.
Shisui se vypařil o chvilinku později, aby to nevypadalo, že dělá Sasukemu ocásek a nevypadalo to nějak podezřele. V tichosti proklouzl k bratránkovi do pokoje a našel ho tam zhrouceného ležet na posteli. Přišel a jeho bezvládně položenou ruku na lůžku pohladil. "Sasuke, teď už bude všechno dobrý, jestli strýce potkáme tak to bude za hodně dlouho," ujišťoval ho uklidňujícím hlasem. Nejraději by si vzal tíhu jeho myšlenek alespoň chvíli na sebe, aby si mladík odpočinul.
.
"Já vím," povzdechnul si Sasuke, ale jeho hlas zněl dutě. Madara je nijak často nenavštěvoval, většinou jen u příležitosti nějakých rodinných oslav nebo významných svátků, ale i tak mu stačilo pomyšlení, že se s ním bude muset zase setkat, třebaže to nějakou dobu potrvá. "Pořád tomu ne-nemůžu uvěřit," hlesl namáhavě, "že… že to doopravdy udělal a ještě mi to tak h-hnusně připomíná. Nikdy jsem mu nedal důvod, aby mi tohle dělal!" Jasně, nevycházel s ním zrovna parádně, jenomže to nikdo z nich, protože to nešlo.
.
"Já to taky nechápu. Stydím se, že takový zmrd patří do naší rodiny!" Jemně stiskl Sasukeho ruku. "Už na něho nemysli, je pryč." Aby mladíka navedl na jiné myšlenky, tak se zeptal: "Jak se má Naruto, ještě se nepochválil, co dostal pod stromeček? Určitě se třepe, aby ti sdělil nějaké novinky."
.
"Nevím, včera jsem se nějak nedostal k mobilu ani notebooku… můžeš mi, prosím tě, podat telefon?" požádal Sasuke, protože požadovaný přístroj ležel na nočním stolku blíže k Shisuiovi. Jak Naruta znal, nepochybně tam od něj bude mít minimálně pět nepřečtených SMSek a aspoň jeden zmeškaný hovor.
.
"Jistě." Natáhl se pro mobil, aby ho mohl předat mladíkovi. Rozvibroval se mu v ruce, až se lekl a poplašeně se podíval na displej. Kdyby volal Madara, tak by to vzal a něco ne moc hezkého by mu řekl od plic. "My o vlku a vlk za humny, volá ti Naruto." Předal vrčící věc.
.
Sasuke od něj převzal mobil. Popravdě si nebyl moc jistý, jestli je ve stavu, kdy by byl schopný se s blonďákem bavit, a nerozhodně se chviličku na to blikající jméno díval, než se zhluboka nadechnul a zmáčknul zelené tlačítko, přičemž si přiložil telefon k uchu: "Naruto?"
"No tě pic, já volám a volám a ty neodpovídáš! Ani na SMSky. Včera jsem tě vůbec nezastihnul. Byls v takový euforii, že jsi nemohl ani mluvit ani psát?" ozval se Narutův typicky veselý hlas, "tak holt opožděně veselé Vánoce!"
"Jo, uhm… díky. Tobě taky," vydechnul Sasuke do telefonu nepříliš živým hlasem.
"Co je? Zníš jak ze záhrobí. Vole, žes ty byl včera celej den v lihu a dneska máš vopici, přiznej se!" hádal Uzumaki důvod Sasukeho rozpoložení.
Nejmladší Uchiha se musel i přes všechno usmát. To se dalo čekat, že si to vyloží po svém. "Jasně, trávil jsem Vánoce v kruhu rodinném, to je přece perfektní příležitost sežrat se jako čuně. Všichni se ke mně přidali," ujistil ho ironicky.
"No jo, jasný. Tak jak ses měl?" uchechtl se Naruto a zkonkretizoval svou otázku.
"Bylo to…" Sasukemu se na okamžik zadrhl dech v hrdle, "fajn."
"Vážně? Moc nadšeně teda nezníš…" zapochyboval Naruto.
"Jsem unavenej," zalhal Sasuke, po drátech to šlo líp než z očí do očí, "radši povídej ty. Jak to probíhalo u vás?"
"Je u nás babička Mito, takže to znamená, že jsem totálně přežranej," informoval ho Naruto, "chodí za mnou zhruba každých pět minut a ptá se…" Na druhé straně se náhle ozvalo jakési neidentifikovatelné šramocení a následně Narutův lehce tlumený hlas: "Ne, babi, nemám hlad. Fakt ne! Jo, vezmu si, až ho dostanu. Neboj." Pak se Naruto zjevně vrátil zpátky ke konverzaci: "No a ptá se… no, slyšels."
"Jo, slyšel," zasmál se Sasuke, "ale znám to, mamka je něco podobnýho, i když asi slabší odvar."
"Tak to máš kliku. Hele, nezajdem zejtra nebo pozejtří na vodnici? Jsou prázky a na vycházky venku to nevypadá," navrhnul blonďák, "proberem Vánoce, pochlubíme se dárkama…"
"No," odfrkl si Sasuke, protože sám by na letošní Štědrý den nejraději zapomněl, "tak jo."
"Prima, tak se ještě domluvíme večer na fejsu, jo? Zatím se měj. A pozdravuj rodinu," rozloučil se s ním Uzumaki.
"Ty taky. Ahoj," oplatil mu Sasuke a zavěsil.
.
Shisui zůstal u Sasukeho sedět, i když telefonoval, sice cizí hovory by se neměly odposlouchávat, ale bratránek ho nevyhodil či nijak upozornil, že jeho přítomnost je nežádoucí. Třebaže Sasukemu nebylo do zpěvu, Shisui se bavil. Naruto by živé dítko jen po hlase a dokázal si vymýšlet skoro jako on. Byl rád, že mladý Uchiha má takové fajn kamarády, na pokec, na blbiny a dokonce jsou občas i oporou. Ale tušil, že jejich malé tajemství musí být trápením, když se nemůže svěřit ani nejlepšímu příteli. "Tak vodárky by se vám zachtělo…" protáhl hraně Shisui, ale klidně by poslal bratrance ihned, jen kdyby mu to pomohlo.
.
"Jo, na rozdíl od cigaret to nesmrdí a dají se z toho dělat super kroužky," odtušil Sasuke, který sice kuřáctví nijak neholdoval, ale jednou za čas to neškodilo. Navíc to mělo ve větší míře i lehce otupující účinky, které by mu teď nesmírně bodly. Navzdory původní nejistotě musel uznat, že mu rozhovor s Narutem trošku pomohl. Ať už mu Madara provedl cokoliv, pořád tu byli lidé, kterým na něm záleželo a na kterých záleželo jemu. A jeden z nich ostatně právě teď seděl naproti němu. Upřel na Shisuie svoje velké uhlové oči a pohled mu bezděčně sklouznul k jeho zápěstí, které obepínal černý náramek s plochou kovovou ozdobou. Pousmál se a kývnul směrem k němu: "Sluší ti."
.
Shisui mu pohled opětoval a přizvedl si ruku k obličeji. "Díky," odtušil potěšeně, "asi je od tebe, viď? První jsem si myslel, že jsou to nějaké super moderní hodinky bez ciferníku, ale vypadá to stylově," rozumoval nad novým dárkem, ještě si na něj nezvykl a přišli mu divné nosit něco na pravé ruce. Takže se často ošíval, ale brzy řemínek změkne a už ho nebude ani cítit.
.
"Hmm," přisvědčil Sasuke, "nechtěl jsem ti dávat vyloženě náramek-řetízek, protože se to pak zamotává do oblečení a je to otravný. Koženej je lepší a líp to i vypadá. Tenhle je speciální, měl jsem jistý požadavek a Suigetsuův táta dělá ve zlatnictví, tak mi sehnal kontakt na jednoho chlápka, co je vyrábí na zakázku. Už jsi ho zkoušel otevřít?" Bylo mu jasné, že určitě ne, nikdo nemohl předpokládat, že v sobě ta plochá kovová věcička skrývá něco osobního.
.
Shisui na něj vykulit oči. "To jde otevřít?" Okamžitě zahořel zvědavostí a vrhl se zjistit, jak se do toho může dostat a co uvnitř může být skryto. Miloval schovky. Prvně to zkoušel otevřít na ruce, ale tajný patent jeho snažení odolával. Sundal tedy pásek z ruky a pozorně si ho prohlížel. Nikde nic jako páčka či tlačítko nebylo vidět a ani na různé tahání to nereagovalo. Se smutkem musel zvednout prosící pohled k Sasukemu. "Ehm, mohl bys mi ukázat, jak se do toho chodí?" Připadal si jako blbec, určitě to bude naprosto jednoduché.
.
Sasuke pozoroval jeho snažení a poprvé za celý ten den se mu ústa roztáhla v doopravdy pobaveném úsměvu, když sledoval to původní nadšení, které se pomalu měnilo v zoufalost. Ale bratránek očividně nebyl příliš technický typ, což koneckonců z jejich rodiny snad nebyl nikdo. Možná otec. A Madara… ne! Na toho šmejda už teď nesmí myslet. "Ukaž," natáhl se pro náramek a překlopil ho tak, aby vystoupila téměř nepatrná rýha táhnoucí se podél boku kovové ozdoby a uprostřed tvořící malou prohlubeň, do které strčil špičku prstu a vsunul do mezírky nehet. Ozvalo se tichounké cvaknutí a Sasuke podal řemínek zpátky Shisuiovi.
.
"Ahá…" protáhl překvapeně Shisui, "určitě bych na to časem přišel." Snažil se popravit svou reputaci. Sakra, proč ty nejjednodušší věci bývají ty nejtěžší. Přijal náramek zpět a odklopil tenounké víčko z kovu. Prsty opatrně vybral obsah schovky. "Ten bude určitě tvůj," hádal a útlý pramínek vlasů přiměřil k těm Sasukeho. Obratně vrátil černou bratránkovu hřívu do pouzdra a zpátky ho zacvakl. "Tak to mě chceš hlídat na každém kroku?" zeptal se pobaveně, ale věděl, že dárek má určitě jiný důvod.
.
"Jasně," zazubil se Sasuke, "aby ses mi s někým nespustil, chápeš." No, možná to nebyl úplně nejlepší dárek, Shisui to nemusí brát stejně jako on… ale měl by se mu to aspoň pokusit vysvětlit. "Víš, indiáni věřili, že vlasy jsou prodloužením lidské duše. Plést copy, zdobit vlasy nebo vůbec na ně sahat dovolovali jen svým nejbližším," řekl tiše a vztáhl ruku, aby se jemně dotknul bratrancových střapatých pramenů, "chtěl jsem ti dát něco osobního, něco, co by symbolizovalo, jak moc… ti věřím. A že mi na tobě záleží." Odmlčel se a už o něco žertovněji dodal: "Vlastně jsem tam chtěl přidat i tvoje, aby se podle indiánský legendy naše duše propletly, ale nepřišel jsem na to, jak ti je mám nenápadně vyškubnout."
.
"Tak to bychom měli ihned napravit." Podal si ze stolu nůžky a tak trochu poslepu si ustřihl pramínek už tak krátkých vlasů. Už sám otevřel kryt náramku a přidal tam svůj pramínek. Zaklapl kov zpátky a zapnul si kožený řemínek okolo zápěstí. "Navždy spolu, tělem i duší," zašeptal Shisui procítěně a pohladil Sasukeho po líci. Chvíli ho pozoroval a měl nutkání ho políbit, ale nevěděl, jestli to bude bratránkovi příjemné a proto se odtáhl do bezpečné vzdálenosti.
.
"Jo," špitl mladší chlapec a vzal Shisuie za ruku. Nepřítomně si pohrával s jeho prsty a přemýšlel o jejich vztahu, o tom, jak daleko se dostali od původní čistě bratranecké lásky. Kdyby mu byl ještě před rokem někdo řekl, že o příštích vánočních svátcích bude chodit s klukem, poklepal by si na čelo. Kdyby však ještě ten někdo dodal, že to bude právě Shisui a že ho bude šíleně milovat, sám by nejspíš dotyčné osobě zajistil převoz do blázince. Zvláštní, kam někdy vedou cesty osudu.
.
Dalších několik minut nechal bratrance hrát si se svými prsty a zároveň ho pozoroval. Pomalu ani slova by nestačila, aby mohl vyjádřit to, co k němu cítil. Tak vřelý a velký to byl cit. "Sasuke, budeš odpočívat? Nechtěl bych tě rušit. Vlastně se divím, že ještě nedošel tvůj bratr tě zkontrolovat," povzdechl si Shisui. Měli pro sebe vždycky tak málo času. On s ním chtěl prostě trávit jen o něco víc.
.
Sasuke zavrtěl hlavou: "Nerušíš mě, potřebuju společnost. Musím se nějak zabavit, abych… abych nemyslel na M-Madaru. Nedávají něco pěknýho v televizi?" Sledovat pohádky už ho sice nebralo tolik jako v dětství, ale momentálně by mu nějaký takový naivní příběh s dobrým koncem bodnul. "Hlavně ale žádný film, kde se vyskytuje jakýkoliv strýček," zamumlal trošku kysele, asi na to slovo bude mít do konce života alergii.
.
"Dneska by měl jít Mrazík a tam je tak maximálně dědeček Hříbeček. Mohli bychom se podívat, viděl jsem to snad xkrát a nikdy mě to snad neomrzí," navrhl Shisui. Společně s bratránkem zabrali gauč v obýváku, načež se museli uskromnit, protože se k nim přidal Itachi. Smáli se a užívali si vánoční čas trávený spolu. Pohádky šly celý den a oni si samozřejmě vybrali nejoblíbenější nebo úplné novinky. I Mikoto s Fugakem se k nim přidali a společně si vychutnávali společné chvíle.
.
Sasukeho nálada se sledováním pohádek celkem spravila, bylo to takové… povzbudivé. Navíc přítomnost všech členů rodiny, kromě toho jediného nenáviděného, měla také na jeho psychiku hojivý vliv. Takhle nějak si představoval, že proběhne i včerejší den, ale to chtěl asi moc. Aspoň že teď už to bylo relativně v pořádku, konečně se mohl po domě pohybovat beze strachu, i když mu bylo jasné, že beztak bude trvat nějaký čas, než se z prožitého utrpení vzpamatuje. Madara mu rozhodně Vánoce pořádně osladil.
~~~
Blížil se Silvestr a Nový rok a s tím i nabídky ohledně jejich strávení v kruhu přátelském. Starších Uchihům se ozval Deidara, jak jinak. Jeho akce byla promyšlená a alkohol v ní jako obvykle tekl proudem. Začátek se plánoval u něj doma a o půlnoci se mělo jít na náměstí na ohňostroj pořádaný městem. Shisuie prvně kroutil a moc se mu nechtělo. Hlavním důvodem byl Sasuke, protože se zatím nezmínil, že by někam šel a nechtěl ho nechávat samotného. Bohužel mu Deidara dostatečně výmluvně osvětlil jeho důvod k účasti, prý už se z toho dvakrát vyvlíknul, tak potřetí by se mohl obětovat a jít si trochu zapařit s kamarády. Nezbylo mu nic jiného, než souhlasit.
.
Sasuke byl během týdne pořád ještě trochu přešlý mrazem, některé rány, které způsobila Madarova slova a hlavně jeho činy, se zaryly hluboko, ale úspěšně si navykl předstírat, že je všechno v pořádku, nutil se do úsměvů, až ho bolela čelist, nicméně v pátek před Silvestrem na tom byl psychicky už poměrně dobře, když se připojil k sociální síti a okamžitě mu na obrazovce problikla zpráva od blonďatého kamaráda, se kterým se v úterý sešel v čajovně.
Naruto Uzumaki: Čao, vezmeš si zejtra ty svítící tkaničky? Chci je vidět ve tmě.
Sasuke Uchiha: A kam bych je měl vzít…? My někam jdeme? O_o
Naruto Uzumaki: Jasně, ty pako! S klukama do města, já ti to neřekl?
Sasuke Uchiha: To teda neřekl!
Naruto Uzumaki: Tak sorry, jsem zapomněl. Ale to je fuk, přece sis nemyslel, že na Novej rok zůstaneš sedět doma na zadku, že ne?
Sasuke Uchiha: A co když se mi nechce?
Naruto Uzumaki: Chce, jenom o tom možná nevíš. Nedělej fóry, v sedm u mě. Tak se měj a zejtra se uvidíme! ;-)
Sasuke Uchiha: Počkej, Naruto, já nikam nejdu.
Sasuke Uchiha: Naruto.
Sasuke Uchiha: Naruto!
Sasuke Uchiha: NARUTO, TY DEBILE! Počkej, až tě zejtra dostanu do rukou…
~~~
"Bude zima?" zeptal se s hranou naivitou Shisui, aby popíchl mrzutě se tvářícího Itachiho, který cosi urputně hledal ve skříni a nemohl to najít.
"Hej ne asi! Jestli ses díval na teploměr tak je pod nulou a v noci určitě přituhne… a to tě varuju předem, jestli se ožereš, tak tě klidně nechám umrznout ve škarpě a nikam se s tebou nepotáhnu!" zavrčel Itachi popuzeně. S hlasitým bouchnutím zavřel skříň. "Se na to můžu vysrat! Ty rukavice se prostě přestěhovaly a to jsem si je tam natuty dával. S takovou mi umrznou ruce," brblal nakvašeně. "Asi si bude muset půjčit někoho jiného…"
"Nehledáš náhodou tyhle?" Zamával hledaným párem rukavic a poťouchle se usmíval. Podařilo se mu je uchvátit, když je Itachi hledal na židli. Měl dneska hravou náladu a nemohl si pomoct, protože rýpnout si do klidného a rozvážného bratrance a přivést ho k nepříčetnosti bylo jako mňamka.
"Neříkej mi, žeš je schovával?! Tě roztrhnu jako hada!" Skočil po něm, aby mu je sebral. S tímhle pakem má jít někam slavit? Nejradši by ho svázal a nechal doma za trest.
"Sasuke! Pomoc!" zavolal Shisui minimálně jakoby ho dlouhovlasý Uchiha čtvrtil.
.
Sasuke byl právě uprostřed procesu vlastních příprav na poslední noc v roce, když zaslechl ten výkřik. Vzhledem k tomu, že zněl tak zoufale a naléhavě, si myslel, že se Shisuiovi doopravdy stalo něco vážného - například, že se Itachi dozvěděl o jejich vztahu, takže mu srdce v první chvíli vynechalo několik temp, než se rozběhnul do druhého pokoje obývaného bratrem a bratrancem. Jeho vyděšený výraz se na prahu změnil ve zmatený, když uviděl, jak se ti dva přetahují o rukavice, ale vzápětí si s úlevou oddechl. Sakra, ten hajzlík ho pořádně polekal. Ležérně se opřel ramenem o zárubu dveří, zkřížil paže na prsou a chvilku tu rodinnou bitku jenom ironicky pozoroval. Itachimu se podařilo ukořistit rukavice, ale nijak mu to nebránilo v tom, aby se dál pokoušel Shisuiovi dát co proto. "No tak, Itachi," prohodil Sasuke po chvíli, "už ho nech. Podívej se na něj - stojí ti to vůbec za to? Kdo se má pak s tou jeho mrtvolou zahrabávat…"
"Tss, já bych ho hodil prasatům do chlíva, ty sežerou všechno, i mrtvoly. Takhle se prej zbavovala mafie důkazů," prohlásil Itachi nadneseně, ale nakonec Shisuie pustil, aby kvůli hašteření nepřišli ještě pozdě.
.
Shisui v pochechtáváním vstal ze země a poupravil si tričko.
"Být tebou tak se moc nesměju. Dneska mě ještě jednou nasereš, tak ti zvalchuju zadek na modro, že si týden nesedneš!" vyhrožoval Itachi a natahoval na sebe mikinu, aby mohli jít. Otočil se k svému bratrovi. "A ty budeš slavit kde?" zeptal se ze zajímavosti.
"No to by mě taky zajímalo. Před půlnocí bychom se mohli potkat na náměstí U Šneka na rohu a vychutnat si nový rok spolu. Co ty na to?" Takový novoroční polibek by nebyl vůbec k zahození.
.
"Ve městě, ve Slunečnici. Není to daleko od náměstí, takže by se mi možná mohlo podařit přesvědčit kluky, abychom dorazili…" přemítal Sasuke, určitě by nebyl problém se na určeném místě setkat.
"Tak jo, to bude fajn," souhlasil nadšeně Itachi, a aby to nějak vysvětlil, lehce omluvně pokrčil rameny a dodal: "Na Nový rok jsme spolu byli naposledy snad před sedmi lety."
"No jo, to víš, Silvestr je vynikající důvod se nakalit, což můžeš líp s kamarády než s rodičema," zasmál se Sasuke.
"Ne že to přeženeš!" varoval ho Itachi. "Aby to nedopadlo jako minule!"
.
"Prosím tě, to měl osmnáctiny, teď už je zkušenější. Takže Sasuke, udělím ti pár rad. Pij co hrdlo ráčí, ale nemixuj a jako slušný člověk doraz domů až po světle," nabádal ho Shisui a Itachi jenom protáčel oči.
"Sasuke, opovaž se toho trotla poslechnout! Radši už pojďme, než do něj nacpeš ještě nějaké další šílené rozumy," varoval brášku a začal scházet ze schodů.
"Starší by se měli poslouchat," křikl za ním Shisui rozveseleně."
Zespodu se tlumeně ozvalo. "Ti mají už většinou rozum a to u tebe rozhodně není pravda a pohni si nebo jdeš pěšky!"
"Musí mít poslední slovo… tak před půlnocí budeme tam," přislíbil nejstarší Uchiha a lehounce políbil Sasuko na rty. Užíval by si to déle, jen by nesměl být dole někdo netrpělivý.
Za chvilku si to oba mladíci šinuli rychlým krokem na městskou, aby jim neujela.
.
"Kašpaři," zavrtěl Sasuke pobaveně hlavou a vrátil se do svého pokoje. Popravdě to nebylo poprvé, co uvažoval, jak je vůbec možné, že jsou Shisui a Itachi nejen bratranci, ale i nejlepší přátelé. Ne že by neměli nic společného, ale svým způsobem byli oba velice rozdílní, hlavně co se zodpovědnosti týkalo. Shisui byl trotl a Itachi poněkud upjatý. I když… možná, že to bylo právě proto. Vycházeli spolu a rozuměli si, protože se vzájemně doplňovali. Shisui dokázal Itachiho vyburcovat, aby nebyl takový suchar, a Itachi naopak krotil Shisuie, aby to nepřeháněl. Někdy byly ty rozdíly mezi nimi tak velké, že to zaskřípalo, ale nepřátelství jim nikdy nevydrželo dlouho, protože je pojilo i pouto krve. Rodina přece drží spolu.
Sasuke si do batohu sbalil náhradní oblečení, ručník a kartáček na zuby, protože hodlal po Silvestru přenocovat u Naruta a v duchu se pousmál na Minatovou a Kushininou shovívavostí, že opět poskytnou přístřeší nepochybně řádně nakalenému synáčkovi a jeho kamarádovi.
.
Shisui se po cestě uklidnil, ale nemělo to být na dlouho. Měl v plánu ještě někomu něco vytrolit. Byl konec roku a s tím přicházelo veselí a zábava. Hospůdka s hroznem ve štítu je objala teplou náručí a zahalila namodralým dýmem.
Deidara byl okamžitě u nich a odvedl si je k jejich zarezervovanému stolu. "Konečně se k nám milostivě připojili Uchihové, takže bychom mohli začat přípitkem na starý rok, že to s námi vydržel." Všichni svorně pozvedli své sklenky a po přiťuknutí si lokli bílého vína. Bylo tu všeho všudy patnáct lidí, většina byla jejich spolužáci a pár Deidarových přátel.
.
"Sasuke, určitě si nedáš něco na cestu? Naruto, tys mu vůbec nic nenabídl!" rozčilovala se ve dveřích pohledná červenovlasá žena, "nemáš žádný způsoby…"
"Nedělejte si starosti, měl jsem doma večeři," ujistil ji Sasuke, který rozhodně nebyl takový blázen, aby vyrazil na silvestrovskou noc na lačno. To by se taky té půlnoci nemusel dožít ve stavu relativně střízlivém.
"Jo, slyšíš, mami? Už jedl. Tak my jdem, vrátíme se… no, někdy k ránu," informoval svou matku Naruto a vystrkoval svého kamaráda ze dveří. Ne že by ho u sebe doma nechtěl, ale už se nemohl dočkat budoucí pařby.
"Tak se dobře bavte," popřála jim ještě rudovláska, než blonďák zabouchl dveře a plácl svého kamaráda po rameni.
"Dělej, dělej, jdeme, ať nám nic neuteče!" pobízel ho a sám začal sbíhat schody do přízemí.
"Prosím tě, tvoje starosti bych fakt chtěl mít," odfrkl si Sasuke, ale bez dalších protestů ho následoval.
.
"Deidaro, já už nechci, tak mi to, prosím tě, furt nenuť!" bránil se Itachi blonďákovým nájezdům se štamprlemi slivovice. Neměl v plánu se ztřískat do němoty, jak měl jeho kamarád v plánu.
"Ty seš suchar! Napij se, ať jsi povolnější. Co třeba Yugito? To je holka pro tebe, taková vostrá. S tou by ses určitě nenudil, třeba i v posteli by nebyla k zahození, jisté přednosti určitě má," předhazoval blonďák slečnu sedící opodál.
Shisui seděl o kousek vedle a samozřejmě všechno slyšel, tohle byla voda na jeho mlýn. "Itachi, jdi do ní. Takový kus si přece nenecháš ujít," popichoval ho a vysloužil si tím velmi popuzený pohled. "Jsi poslední dobou mrzutý, měl by sis zašukat! No tak… zasuneš a budeš v klidu." Měl už trošku upito, takže i ty nízké zábrany šly jaksi stranou.
"Víte co? Zašukejte si vy dva a mně dejte pokoj," štěkl dlouhovlasý Uchiha a neměl daleko k tomu, aby oba dva proliskal.
"Hmm, to není vůbec špatný nápad, co, Deii?" navrhl naoko Shisui a přitáhl si blonďáka za povolenou kravatu k sobě.
Deidara laškovně zamrkal a přistoupil na jeho hru. "A máš teď čas," zavrkal hraně.
"Jdu pryč! Až se oba uklidníte, tak se vrátím!" Itachi se zvedl a než řekli pětikoruna, byl pryč.
.
"Počkej, počkej… to není všechno! No, prostě víš co, já myslel, že je budeme krmit z ochozu, jako se to obvykle dělá," líčil jim Kidoumaru nevšední zážitek z vánočního dárku svého otce, "jenže ne, normálně nás strčili k ohradě a ty žirafy se k nám skláněly. No a taťka se s jednou z nich tak rozkošně mazlil, když vona najednou prudce zvedla hlavu a při tom nárazu mu roztrhla kůži, od obočí až ke spánku!"
"No, ty vole," Suigetsu se napůl hrozil a napůl řehtal, když do sebe obrátil dalšího panáka, zatímco ostatní napjatě viseli Kidoumarovi na rtech v očekávání dalšího pokračování.
"Jo. Já bych si byl myslel, že mají v zoo aspoň nějakou lékárničku u každýho pavilonu nebo tak, ale ani hovno! Museli jsme do nemocnice na šití, a pak, si představte, k večeru zavolal ten zaměstnanec zoologický s tím, že se omlouvá a že když nám to tak nevyšlo, tak nám dá zadara krmení slonů!" doložil Kidoumaru a to už se všichni váleli smíchy při představě, jak se jeho otec na takovou nabídku tvářit.
"Aby mu příště ten slon třeba nedupnul na nohu!" chechtal se Naruto, až polil sebe i Sasukeho tequillou. "Jééé, sorry, kámo."
"Naruto, ty prase!" vlepil mu Sasuke lehký přátelský pohlavek, i když si ještě stíral z očí slzy smíchu a snažil se střepat alkohol ze svých prstů. Jedna z vedle sedících dívek jeho problém vyřešila vskutku svérázně - vzala jeho ruku do své a jeden po druhém mu je olízala.
"Hezky!" okomentoval to Suigetsu a zazubil se na ně: "Pokračování nebude? Porno naživo jsem ještě neměl tu čest sledovat…"
"Debile," otituloval ho Sasuke a mírně se začervenal, zatímco ta holka po jeho boku se zahihňala a zamrkala na Uchihu výrazně nalíčenýma očima:
"Nepůjdeš si zatancovat?"
"Jo, jasně, že půjde," odpověděl za svého kamaráda Naruto a než stačil Sasuke něco namítnout, šťouchnutím do žeber ho donutil se pohnout. Dívka se potěšeně usmála a už si mladíka odváděla na taneční parket. Sasuke sevřenou pěstí nenápadně naznačil Narutovi, co ho čeká, ale ten na něj jenom vesele zamával a z výhrůžky si vůbec nic nedělal.
.
Zábava plynula dál a když se Itachi po půl hodině vymrznutý vrátil, přijali ho mezi sebe a samozřejmě mu nalili i něco na zahřátí. S úžasem sledovali, že ani nemrkl a kopl panáka do sebe a to bez protestů!
"Už jste se oba uklidnili?" zeptal se jen pro formu a přehlédl zbytek stolu. Čas neměl daleko k půlnoci, podle toho taky osazenstvo stolu vypadalo. Lehce podnapile a ti náruživější spali na desce stolu, což byl jen Sasori, kterému se zalíbilo pít magické oko, mixoval pivo se zelenou.
"Jistě, Itachi," objal Shisui svého bratrance, "náramně jsme si to tady s Deiim užili, ale podívej, tady na stole na tebe čeká malinká slivovička a je jí smutno. Měl bys jí potěšit a rychle vypít." Byl tak trochu v náladě, ale pořád věděl, co dělá a říká.
Dlouhovlasý Uchiha si povzdechl a kopl ho do sebe, kdyby to neudělal, tak bude muset bratrancovy koledy poslouchat ještě dlouho.
Poseděli ještě čtvrt hodinky, než byl nejvyšší čas, aby se přesunuli ke Šnekovi, kde měl čekat Sasuke. Zvedli se kolektivně a dokonce vzbudili i Sasoriho, aby s nimi šel.
V uličkách potkávala moře lidí, evidentně nebyli sami, kdo se chtěl pokochat ohňostrojem. Byla jasná obloha, hvězdy vidět sice nemohli díky městskému osvětlení, ale i tak všude dýchala novoroční atmosféra. Na náměstí bylo rušno a Shisui se okamžitě začal prodírat ke smluvenému místu. Sasuke tam ještě nebyl, tak snad dojde zavčasu. Moc se na něj těšil. Jejich tlupa se rozvinula kolem nic a začala kolovat flaška, kterou nedotáhl nikdo jiný než Sasori. Prý na obranu proti mrazu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 11. února 2016 v 7:34 | Reagovat

Jsem ráda, že si aspoň Silvestra Sasuke užil, když ne Vánoce :3 Jinak skvělá kapitola, těším se na další :3

2 Kai Kai | 11. února 2016 v 20:46 | Reagovat

Super kapitola. jen aby se jim ta pusa v jejich značne opilem stravu nezvrtla. Hmm to by byl pohle sasuke ashisui se libaji na novy rok a včichni je sleduji.... to by byly pak nasledka XD Moc se těšim na pokračovani.

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 12. února 2016 v 23:21 | Reagovat

[1]:Muselo se to někde vykompenzovat.
[2]:Myslím, že to by opravdu všichni čučeli jako na nový rok :D :D

4 Kai Kai | 13. února 2016 v 0:11 | Reagovat

[3]: to jo ale bylo by super kdyby se to stalo reakce ostatnich by byli k nezaplaceni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.