Pod vlajkou Uchihů XVI. - Seno

29. března 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Seník skýtá mnohá místečka, která přímo volají po zneužití dvěma roztouženými Uchihy. Oba sourozenci se musí jeden druhému oddat celou svou duší i tělem.


Dlouhovlasý Uchiha si pod bráškovým dozorem nalil do dlaně olejíček a ihned s ním zamířil k sevřenému svěrači. "První se uvolni," zapředl a pomalu si promazával cestičku dovnitř. Jednou rukou brášku prstil a druhou si musel trošku odpomoct, aby tu přípravu vůbec vydržel. Jeho ztopoření bylo skoro bolestivě roztoužené.
.
"Nhh…" kousnul se Sasuke do rtu, když Itachiho prst poprvé po dlouhé době vnikl do jeho otvoru. Nedokázal ovládnout prvotní instinkt se napnout, ale hned se silou vůle zase uklidnil, aby to Itachimu zbytečně neztěžoval. Roztáhl víc stehna od sebe, nakonec se ale musel zvednout na všechny čtyři, protože vleže byl moc sevřený.
.
Itachi si přípravu užíval, bráška se pod jeho dotekem vevnitř svíjel jako úhoř. Nedočkavě a mrštně. Klekl si trochu vedle brášky, aby ho mimo prstění mohl ještě líbat. Natočil si jeho tvář k sobě a znovu ochutnával jeho rtíky. Uzlinku uvnitř střeva našel velice rychle.
.
Sasuke sténal Itachimu do pusy, o dost hlasitěji pokaždé, když bříška jeho prstů přejela přes to tajuplné magické místečko. Jednou rukou se zůstal opírat, aby udržoval balanc a nezaryl se nosem do sena, druhou sjel do svého rozkroku a začal se pravidelně rytmicky honit.
.
Dlouhovlasý Uchiha se odtáhl a ještě bráškovi laškovně olízl rty. Vrátil se zpátky dozadu a vytáhl ze zadečku prsty, nahradí je něčím mnohem lepším. "Jsi připravený?" zeptal se jen pro formu a promazaným žaludem zkoumal vstup do té chtivé dírky.
.
"Ano! Vraž ho do mě!" zakňučel Sasuke a sám se pokusil proti Itachiho mužství pohnout, což ale moc dobře nešlo, když si starší bráška přidržoval jeho boky na místě. Už za malou chvilku ho bude mít v sobě… pěkně hluboko a natěsno, tak jak to měli oba rádi.
.
"Jak si přeješ," vydechl Itachi, Sasuke ho vždycky dokázal svými řečmi vyrajcovat ještě víc. Několikrát zajel žaludem dovnitř a vyklouzl zpátky ven. Týral tak sám sebe i to malé štěně před ním. Schválně to protahoval.
.
"Itachi, jestli tohle je podle tebe plnění toho, co si přeju, tak by ti za to věštění měli vrátit peníze!" kníkl Sasuke a zaryl prsty do sena. "Koukej mi to udělat tak, že se bude venku Naruto červenat až na prdeli!" přikázal nadrženě.
.
"Cože?! Kde, že je Naruto?" vydechl překvapeně Itachi a úplně se od brášky odtáhl. To snad není možný. "Jestli ho načapu, jak nás šmíruje, tak ho normálně hodím do koryta prasatům, ať ho sežerou." Aktivně se rozhlížel okolo, jestli někde netrčí rozježená blonďatá kštice.
.
Sasuke zklamaně zasténal, sakra, a to už skoro dostal, co chtěl! "Klid, prosím tě, nechal jsem ho u ohrady na stráži, nerad bych, aby nás někdo načapal, kdyby nás třeba sháněli," vysvětlil bratrovi svoje důvody blonďáčkovy nedaleké přítomnosti, "pochybuju, že o šmírování stojí."
.
"No jen aby," zabručel Itachi podrážděně. Moc dobře si pamatoval, jak to dopadlo minule. Honit si jen tak při šmírování normální člověk neudělá, tím si byl jist, proto na něho žárlil, kdykoliv se ochomýtal kolem Sasukeho, což bylo pořád. Znovu se přiblížil k tomu zadečku a erekcí projel tu rozkošnou rýhu. "Jakže jsi to chtěl?"
.
"Tak tvrdě a zvířecky, že se propadneme na dolní seník," zavrněl Sasuke a nejradši by proti němu přirazil, kdyby byl věděl, že mu to projde. Ale jeho bratr vždycky, když ukázal přílišnou netrpělivost, ho o to víc týral oddalováním, což bylo pěkně podlé. Rozhodl se ho proto popíchnout tak, aby Itachi nemohl dále otálet: "A jestli tě v sobě nebudu mít do deseti vteřin, půjdu Naruta opíchat!" Neudělal by to, samozřejmě, ale vyhrožovat tím mohl.
.
"To bys mi neudělal!" Itachimu se to popíchnutí vůbec nelíbilo, ta představa, že… brr, nikdy brášku nedá. "Tak se připrav, protože se nebudu držet zpátky." Pronikl špičkou dovnitř, chytil brášku za boky a zasunul se do těch útrob. Vteřinu si užíval ten slastný pocit, než se rozpohyboval jako nadržený pes.
.
Sasuke se silně hryznul do rtu, kruci, to trošku přecenil, po dlouhé době nebyly jeho útroby na to nepřirozené roztažení zvyklé a pořádně to zabolelo, ale snažil se rychle a zhluboka dýchat, aby Itachiho nemusel zastavovat, ještě by se mu bráška smál, že přece má to, oč si sám řekl. Byl si jistý, že to za chviličku přejde.
.
Dlouhovlasý Uchiha si ničeho nevšiml. Sklouzl Sasukemu do klína, kde vyhledal stojící erekci a vzal ji do dlaně. Spolu s přírazy, které byly pěkně divoké, ji zpracovával. Pěkně mu klouzala dlaní, jak měl ruku ještě od zbytků oleje.
.
Sasuke se snažil soustředit čistě jenom na slast, kterou mu Itachi způsoboval v klíně, a docela dobře to fungovalo, obzvlášť když slyšel bratrovo sténání, což mu dávalo najevo, že si to Itachi náramně užívá. Akorát kdyby mohl trošičku změnit úhel, tenhle byl docela bolestivý… "Itachi," zaúpěl po pár minutách, "n-nemohl bys… malinko… jinak?"
.
Itachi vyklouzl úplně ven, až uslyšel úlevné vzdychnutí. Možná by měl zvolnit, neviděl bráškovi do obličeje, takže nemohl přesně odhadnout, jestli mu náhodou neubližuje. "Lehni si," přikázal, bude to lepší, i když poloha zezadu je snadnější.
.
Sasuke milerád poslechnul, přece jen by neměl nic proti tomu, kdyby si to rozdali ještě i zítra, ale v tom případě by bylo záhodno, aby neměl úplně zničené útroby. Překulil se naznak a pokrčené nohy si přitáhl k tělu, aby měl Itachi co nejlepší přístup.
.
"Bráško, nastavuješ se tak perverzně." Itachi si tedy nestěžoval, přisunul se a pronikl dovnitř. Krátce brášku políbil, než se rozpohyboval a topil se v Sasukeho očích. Byly tak nádherné a oddané.
.
Mladší Uchiha zavzdychal. Jo, tohle bylo ono, tohle už nebolelo a ještě když se Itachi posunul kousíček nahoru, aby ho mohl políbit… Sasuke sebou škubnul a vyjekl, protože se tím Itachi otřel uvnitř o prostatu.
.
Dlouhovlasý Uchiha spokojeně přivřel oči, když každičkým přírazem dráždil brášku uvnitř. Sasuke byl tak šukézní, musel se držet trošku zpátky, aby mu úplně nerozdrancoval střeva. Ještě nechtěl, aby mu sourozenec umřel, protože slyšel o nějakém znásilnění, po kterém oběť umřela, ale tak snad přípravu neodbyl.
.
Teď už se Sasuke vůbec nekrotil, když každá jeho částečka hořela rozkoší jako věčný oheň pod kotli hříšníků v pekle. Sténal na celý seník, až se to odráželo od dřevěných stěn a jistě to muselo být slyšet až ven, takže jen doufal, že přímo do statku to nedolehne. Tisknul Itachiho k sobě a škrábal ho na zádech, zatímco mu bráškův mohutný úd projížděl prdelku mlaskavými zběsilými přírazy.
.
"Agh," zasténal Itachi zastřeně, když do něj při jednom prožitku bráška silně zatnul nehty. Určitě tam bude mít rudé škrábance, ale o to se teď nestaral. Slast ho řídila jako stroj. Rukou vklouzl mezi jejich těla, aby odpomohl Sasukemu. "Dovnitř nebo ven?" vzdychl po chvíli, kdy cítil, že brzo se udělá.
.
"Dovnitř!" odpověděl okamžitě Sasuke. Miloval, když se do něj bráška vystříkal, možná i právě proto, že během plavby si toho moc neužil, a přitom to bylo tak intimní a… citové. Tady na statku snad ale nebude takový problém sehnat vědro vody, aby se mohl omýt, pošlou pro něj Naruta. "Dovnitř… všechno do mě…" opakoval jako v extázi a Itachiho ruka ho přiváděla skoro k šílenství.
.
Itachimu se ulevilo, že ho bráška přijme nebo tedy spíš jeho sémě. Protože už měl na krajíčku a měl poslední možnost, kdy by ho mohl vytáhnout. "Sasuke!" vykřikl tlumeně to nejsladší jméno světa a v pár prudkých přírazech naplnil těsné útroby. Na chvíli strnul, jak ho pohltila vlna orgasmu.
.
Sasuke cítil, jak se v něm rozlévá horká kaskáda a bylo to celé tak stimulující, že krátce nato sám zakřičel slastí a vzepřel se pod bráškou, když se rovněž udělal. Sprška jeho semene se rozstříkla mezi jejich těly a nejmladší Uchiha chvíli setrval v orgastické křeči, než uvolněně klesnul na seno.
.
Dlouhovlasý Uchiha ho následoval, i když se snažil, alespoň trošku vzpírat na lokti, aby Sasukeho úplně nezalehl. Po chvilce se Itachi odkulil vedle do sena. "Sasuke, nezůstaneme tady? Mohli bychom si dělat, cokoliv by nás napadlo a bysme se uživili jak nic." Matka by určitě nebyla proti.
.
Sasuke překvapeně zamrkal. Už předtím se takovými myšlenkami zaobíral, opravdu nechápal, jak je možné, že Itachi vždycky myslí na to samé. "Zrovna nedávno jsem o tom uvažoval," přiznal Itachimu a drze se mu přitulil do náruče, "pokud ten zákaz od otce bude trvat, dlouho to na lodi nevydržím bez tvých doteků… chtěl bych s tebou být pořád a… taky mít trochu soukromí. Na lodi to moc nejde, ale kdybysme tu zůstali… aspoň by máma nebyla sama…"
.
"Ta by nás umačkala štěstím, kdybychom tu zůstali," pohladil Sasukeho po líci, "zítra jim to navrhneme, až dojdou všichni, protože otec neustoupí od toho, co jednou řekl a Madara už vůbec ne. To by se naše plavba musela hodně zkrátit, což se taky nestane a je to k nevydržení nesmět se ani líbat."
.
Sasuke přikývl, pro něj to bylo zrovna takové utrpení. Položil si hlavu Itachimu na prsa a poslouchal uklidňující tlukot jeho srdce. Uvažoval nad tím, co si právě domluvili. Na jednu stranu měl trošku obavy, protože oba dva vyrůstali odmalička na lodi a neznali jiné řemeslo než pirátství. Ale byli mladí a rychle se učili… určitě by netrvalo dlouho, než by si něco našli, kdejaký mistr by je určitě vzal na vyučení. Živili by se poctivou prací, pomáhali by matce a hlavně by měli čas sami na sebe bez toho, aby se jim někdo kvůli vztahu posmíval nebo jim cokoliv zakazoval. Všechny tyhle nové vzrušující obzory v něm pomalu a jistě vzbuzovaly pocity štěstí. Možná se před nimi otevírala nová etapa života.
.
Dlouhovlasý Uchiha spokojeně k sobě tisknul brášku. Bylo to nádherné, připadal si, jako by si užívali po ročním odloučení. Tak moc mu to chybělo. Doteky, polibky, soulož… dal by cokoliv, jen aby mohli být se Sasukem spolu navěky věků. Ani nevěděl, jak dlouho tam můžou být a společně se těšit přítomnosti jeden druhého, když uslyšel podivné pískání.
.
Sasuke se nadzvednul na lokti a zaposlouchal se. "To je Naruto," vyděsil se a honem se začal shánět po oblečení, "někdo nás asi hledá… ahh, kurva…" Po stehně mu stékal produkt Itachiho chtíče a nejen to. Jeho vlastním byli potřísnění oba. Jak se dlouho nemohli stýkat, bylo toho teď docela dost, celkem nutně by se jim šiklo vědro vody. Bezradně pohlédl na brášku, se skvrnami od spermatu se taky nemohli ukazovat.
.
Itachi vytasil naštěstí s kusem hadru, který používal jako kapesník a na utření všeho možného. Byl to malý kousek, ale na to nejhorší by mohl postačit. Nabral trochu měkkého sena a tím jim otřel břicha a látku podal bratrovi, aby se utřel mezi hýžděmi. Seno by bylo na těch místech hodně nepříjemné. Sám se bleskurychle nasoukal do oblečení a sjel po žebříku dolů. Opatrně vykoukl ven.
.
Sasuke se honem snažil zbavit se lepkavé cestičky na vnitřní straně stehna, ale chtě nechtě si pak musel Itachiho látku strčit mezi půlky, pořád toho v sobě měl docela dost. Honem na sebe naházel oblečení a následoval Itachiho vzoru. Pokoušel se ze svých ježatých vlasů dostat stébla sena, ale to šlo hodně špatně, protože si tam jednak neviděl a jednak bylo suché trávy tolik, že rychle oklepání to nespravilo.
.
Dlouhovlasý Uchiha se díval škvírou mezi prkny, jak okolo stavení chodí matka a volá je. Samozřejmě nemohli jen tak vyletět ven. Čekal, než zajde na druhou stranu. Mezitím Sasukemu vybral co nejvíc sena z vlasů a celkově se je snažil dát do pořádku, aby nebylo vidět, odkud vylezli. Posunkem zavolal Naruta k nim a ve vhodnou chvíli přeběhli blíž a pak jakože nic vyšli.
"Kluci, kde jste byli? Volala jsem vás, jste na řadě s koupáním," zašvitořila Mikoto a čekala, než k ní dojdou.
"Byli jsme u koní, jsou moc pěkní," vymlouval se ihned Itachi a snažil se vypadat úplně normálně.
.
"Nádherní hnědáci," připojil se hned Sasuke, ale raději se díval kousek vedle než přímo matce do očí, nebyl si jistý, že by před ní dokázal utajit, co právě s Itachim dělali. Jenom doufal, že i Naruto bude mít tolik duchapřítomnosti, aby se nečervenal nebo něco podobného. Už takhle si Mikoto myslela, že z něj mají otroka, ještě by si k tomu mohla potom udělat mylný obrátek, k čemu jim vlastně blonďáček slouží a o to rozhodně nestál. Snad se ale matka dostatečně rozptýlila s Fugakem, aby se na chvilku otupila její vrozená vnímavost a bystrost, kterou po ní ostatně zdědili oba - Sasuke i Itachi, i když nejvíce tyto vlastnosti zaměřovali na sebe navzájem.
.
"Tak šupem dovnitř, ať vám to moc nevychladne. Jak se okoupete, tak v kuchyni bude nachystaná večeře." Mikoto byla tak v euforii, že je má zase všechny doma a vůbec se nijak nepídila po ničem divném. Nahnala je ke kádi a dala jim všechno potřebné a ať se činí. Ona sama se už nemohla dočkat Fugaka, tolik jí chyběl, stejně jako její synové.
~~~
Sasuke žvýkal kousek pečeného kuřátka a kromě vody opatrně upíjel i ze silně kořeněného svařeného vína, které se dneska podávalo u tabule, kterou Mikoto spolu s děvečkami během odpoledne vystrojila. Nebyl na takové pití moc zvyklý, na lodi ho samozřejmě nedostávali a do hospod v přístavech s Itachim příliš nechodili, a když, dávali si většinou jenom chmelené pivo, které nemělo zrovna vysoký obsah alkoholu. Byli tu dneska všichni - celý rod Uchihů se sešel u Mikoto na slavností hostinu před další plavbou… které se s Itachim nebudou účastnit! Společnost u stolu byla náramně hlučná a Sakura s Kurenai nestačily pomalu ani doplňovat korbely. V čele seděl samozřejmě Madara, po jeho pravici Fugaku s Mikoto, po levici Izuna s Shisuiem, a dále naproti sobě Sasuke s Itachim. Naruto stejně jako obě služky byli odkázáni k vedlejšímu menšímu stolu.
.
Itachi se do konverzace příliš nezapojoval. V hlavě si spojoval slova, která chtěl použít, když jim oznámí jejich rozhodnutí. Zatím nebyl vhodný prostor, takže mlčel a koukal se na svého brášku, který, jakmile mu věnoval dostatek pozornosti, na něj spiklenec mrkl.
Shisui jenom pozvedl obočí, protože mu to neušlo, ale nechtěl na bratrance upozorňovat. Vypadalo to, že kují nějaké pikle. Byl zvědavý, co z toho bude. Mezitím se ládoval, co hrdlo ráčilo, protože všechno bylo nadpozemsky dobré.
Itachi si vytipoval vhodnou chvilku: "Tati, chtěl jsem ti oznámit, že chceme se Sasukem zůstat tady s matkou." Snažil se o jednoduchý tón, jako by říkal předpověď počasí.
"Vážně?" vyjekla překvapeně Mikoto, "To by bylo naprosto úžasné." Na tváři se jí usadil blažený úsměv, to je snad jen sen. Konečně bude mít syny doma.
.
Fugaku vytřeštil oči a chvíli nebyl schopný slova, protože si doopravdy myslel, že se jenom přeslechl. Ale podle manželčiny reakce mu brzy došlo, že Itachi vážně řekl to, co slyšel, a nešálí ho sluch. I tak ale pro něj bylo to sdělení asi stejně tak myslitelné, jako že je chystá nějaký farář ve městě se Sasukem oddat. "No, tak na to zapomeňte!" zavrčel přísně a oba si změřil pohledem, "nevěnoval jsem tolik let přípravě toho, abyste jednou loď převzali, jen proto, abyste mi teď oznámili, že chcete zůstat na pevnině! Nepadá v úvahu!"
"Otče, věř, že jsme o tom s Itachim hodně přemýšleli," vmísil se honem Sasuke, "a v žádném případě nezlehčujeme výchovu, kterou jsi nám poskytl. Ale pokaždé jsme došli k názoru, že bychom se měli naučit i něco víc než jen velet galeoně a přepadat lodě. Nemuselo by to být napořád… ale třeba na pár let. Vyučit se nějakému řemeslu, hospodařit…"
"Ani nápad!" prskal Fugaku rozhořčeně, "zakazuji vám to!" Už takhle ho mrzelo, že opouštěl manželku, ale těšilo ho aspoň to, že měl nablízku své syny, i když jim to málokdy dával najevo. Kdyby přišel i o ně…
.
"Zakázat nám to nemůžeš," podotkl klidně Itachi, "jsme dospělí, ty sám jsi Sasukeho před nedávnem uznal dospělým mužem a dostal opasek, kterým jsi to stvrdil," připomenul mu, jak si bratr vybojoval své mužství a dětství nechal za sebou. "Sám jsi kdysi říkal, že správný Uchiha by měl umět od každého něco a myslím, že pár let v Konoze u nějaké řemeslníka by nám vůbec neuškodilo." Itachi se snažil kout železo, dokud bylo žhavé.
Shisui na oba bratry zíral s otevřenou pusou. Přišlo mu naprosto nemyslitelné, že by ho kluci měli opustit a zůstat tady. Měl jejich společnost hrozně moc rád a chybělo by mu pošťuchování a debaty s nimi.
"Fugi, nebuď tak přísný," zaševelila Mikoto a pohladila manžela po předloktí, "vždyť je necháš bůhví kde, já tu na ně dohlednu a oni na mě. Byla bych hrozně moc šťastná, kdyby tu se mnou zůstali." Zkoušela na Fugaka svoje neodolatelné ženské zbraně jako byl třeba něžný pohled plný proseb.
.
"Ale… Mikoto…" protestoval Fugaku, i když jeho hlas pozbyl té ostrosti. Odolat takovému náporu citlivých tmavých hloubek by snad nedokázal ani sám Lucifer. "Nemůžu prostě odjet bez nich. Jsou moc mladí a… a pořád potřebují tvrdou výchovu… ty bys je jenom rozmazlila," argumentoval tím jediným, čím mohl, aniž by musel přiznat, že by mu to utrhlo srdce, kdyby ho opustili.
"Tak zůstaň taky, otče," navrhl nesměle Sasuke. Fugaku sice jejich vztahu zrovna dvakrát nefandil, ale tady na pevnině by je těžko mohl ohlídat, když by chtěli, bez problémů by si našli místo sami pro sebe. A Mikoto by byla ještě šťastnější, celou rodinku by měla zase pohromadě.
"To nejde…" odtušil nejistě Fugaku, pro kterého byla vždycky loajálnost vůči bratrům velice silná. Jenže… už mu táhlo na čtyřicet a opouštět ženu se mu chtělo stále méně a méně. Kdyby tady opravdu jeho synové zůstali…
Sasuke už se začínal usmívat, když na otci zpozoroval, jak ve svých hranicích kolísá. Tohle si prostě prosadí!
.
Madara jenom tiše pozoroval debatu u stolu. Tohle se mu nelíbilo ani za mák. Vypadalo, že během příštích několika minut přijde o nejlepšího kormidelníka, silného, zkušeného námořníka a roztomilého oblíbence. To nemohl připustit. Zakázat jim to nemůže. Jsou rodina a i když je nejstarší, tak na tohle nemá právo. Musí rychle vymyslet něco jiného. Fugaku odejde jen se syny. Synovci to určitě vymysleli dohromady, ale ten slabší ze dvojice byl Sasuke. Toho když přesvědčí, tak Itachi poslechne i jeho. S hlasitým ťuknutím odložil pohár na stůl, aby na sebe upoutal pozornost. "Serete mě, kde místo vás seženu tak dobrý a zkušený chlapy? Bude to stát pěkný balík peněz," dramaticky se odmlčel, "pokud tu teda zůstanete zevlit na pevnině, tak mi nezbývá nic jiného, než prodat Naruta. Za to, co ho prodám, tak snad seženu někoho vhodného místo vás. Navíc teď vypadá mnohem lepší, než před dvěma měsíci, a sumička by to mohla být pěkná."
.
Sasukemu zmizel úsměv ze rtů, jako když zhasne svíčka. Do prdele, na blonďáčka při tom plánování úplně zapomněl! Naruto je všude provázel tak věrně, že už úplně vypustil z hlavy, že ve skutečnosti patří Madarovi a jejich úmluva o jeho neprodání je opravdu jen ústní dohoda, žádná podepsaná smlouva. Zděšeně na nejstaršího Uchihu pohlédl, tohle jim přece nemohl udělat! Ale totéž si myslel i o tom zákazu sexu na palubě… "Ale… kapitáne," vydechl a znělo to skoro až žalostně. Nenapadaly ho ale žádné argumenty, kterými by takové rozhodnutí zvrátil. Madara byl pěkně vypočítavý a jemu bylo úplně jasné, že jedná účelově - jistě nechtěl přijít o vynikající členy posádky, Fugaku byl navíc první důstojník. Ale tohle bylo podlé! Věděl, že když Naruta zachránil a tolik za něj bojoval, nebude ho chtít jen tak ponechat osudu. "Možná bysme… ho mohli odkoupit…" On s Itachim teda určitě ne, měli v měšci sotva pár zlaťáků, Fugaku za něj nebude chtít utrácet a matka určitě taky nemá peněz nazbyt. Pohlédl přes stůl na blonďatého mladíka.
.
Naruto u vedlejšího stolu naprosto zděšeně koukal střídavě na kapitána a Sasukeho. Byl si jist, že jednou sám sebe splatí a bude se moct vrátit domů, ale takhle? Bude někde zotročen a udřen k smrti. Namáhavě polkl a prosebně hleděl na svého spasitele.
"Sasuke, jsi ještě pořád naivní. Tolik, kolik za něj dostanu, dohromady nedáš." Madara úplně viděl, jak Sasuke na něco takového zapomněl. "Svěřil jsem ho tobě, abys ho teda zaučil na lodi, ale když tam nebudeš, tak ho prodám na prvním tržišti. Určitě si ho koupí nějací plantážníci. Je mladý a silný, určitě dlouho vydrží. Takoví otroci umírají nejpozději ve třiceti… tak to už má půlku života za sebou." Na plantážích byla pracovní síla využívána do posledního dechu, do poslední kapky potu.
.
Sasuke nasucho polknul. Vynaložil tolik úsilí, aby toho kluka zachránil před takovým osudem, a i když byl nemehlo a musel mu pořád dělat osobního strážce, aby si na něm chlapi nevybili vztek, docela mu přirostl k srdci. Byl tak prostý, nezkažený a hrozně se toužil vrátit domů. Střídavě těkal od jednoho obličeje k druhému, jako by hledal u někoho radu, ale z toho, jak na něj všichni vyčkávavě hleděli, mu bylo jasné, že tohle záleží čistě jen na něm. Nakonec jeho oči přelétávaly jenom od Itachiho k Narutovi. Vždycky, když se podíval do bráškových, viděl v nich idylickou budoucnost, kterou by tady mohli vést, budoucnost, kterou si celou noc maloval a plánoval. Narutovy oči byly plné zoufalství a zapřísahající prosby, měl dojem, že se v nich zaleskly slzičky. Do hajzlu! Jak tohle měl rozhodnout?! Zavřel oči a složil hlavu do dlaní. Jak dlouho mohlo trvat, než si Naruto odpracuje svobodu? Rok? Dva? Má se kvůli němu vzdát svého vlastního snu? Neměl k němu přece žádné závazky! A udělal pro něj toho už dost, ne? Jasně, no tak ho prostě prodají, kolik takových už bylo… Vzhlédl a pootevřel pusu, aby oznámil, že zůstávají, ale Narutův pohled se mu zarýval pod kůži. Jestli ho prodají… budou ho po celou tu "idylickou" budoucnost provázet výčitky svědomí. Zase pusu zavřel.
.
Madara se kochal Sasukeho bezmocností, byl si předem jist, že to Sasuke neudělá, je na takové věci příliš měkký a dobrosrdečný, jako jeho matka, která ho propalovala nesouhlasným pohledem. "Každopádně do odjezdu se rozmysli a pak buď nastoupíš s Narutem nebo tu zůstaneš bez něho." Tím ukončil debatu na tohle téma.
Itachi jenom zíral. Nikdy by si nemyslel, že to blonďaté nemehlo se jim stane tak obrovskou železnou koulí na noze. Škoda, že nechcípl někde v podpalubí a byl by klid. Nic by jim nebránilo v cestě za štěstím.
.
Všichni se zase pustili do jídla a pití. Nějakou dobu bylo slyšet jen cinkání příborů a celý ten výstup se vznášel v poněkud napjaté atmosféře, pak se pomalinku zase rozproudil hovor. Sasuke už se ho neúčastnil a popravdě i když ještě před chvílí mu chutnalo, teď měl dojem, že žvýká podrážku a nedokázal sousta změkčit ani doušky vody, jako by ho prostě dusila v krku, jak měl stažené hrdlo. Nakonec už to nemohl vydržet a s tichým zamumláním, že si potřebuje odskočit, se vytratil od stolu a potažmo i z domu. Vyběhl kousek do svahu, odkud byl krásný výhled nejen na stavení pod ním, ale i na pobřeží, tam se posadil do trávy a rukama si objal kolena.
.
Itachi si povzdechl, to se jim to pěkně zamotalo. Po chvilce se také nenápadně ztratil a vyšel před stavení. Chvíli v okolí pátral očima, než brášku našel na vrcholu mírného kopečku. Došel za ním a posadil se vedle. Němě sdílel Sasukeho bol a přísahal, že jestli kvůli tomu otrokovi nezůstanou, tak mu udělá ze života peklo.
.
Sasuke se přisunul blíž, bokem se o Itachiho opřel a položil si hlavu na jeho rameno. Bylo mu tak smutno. Cítil se za Naruta svým způsobem odpovědný a poslat ho na plantáže by znamenalo zbavit ho všech nadějí a následně i života - udřeli by ho k smrti. Mlčky si s bráškou propletl prsty a do jeho košile se vsákla zbloudilá slza.
.
"Sasuke," zašeptal Itachi tiše a vtáhl si brášku do náruče. Nesnášel, když byl smutný, snažil se ho utěšit. "Já vím, že je to pro tebe těžký. Vzals na sebe za něj odpovědnost, ale co my?" nechal otázku vyznít do harmonického šumu přírody. Nejradši by Sasukemu přikázal, aby ho nechal plavat, jenže byl příliš útlocitný. Vždycky měl tendenci všem potřebným pomoct.
.
Mladší Uchiha neodpověděl. Itachi mu to nemusel připomínat, moc dobře věděl, co je v sázce. Jenže nesnesl myšlenku, že dal Narutovi naději a teď by mu ji měl sebrat. Copak něco takového mohl udělat? Jak by se potom sám na sebe mohl podívat do zrcadla? Tiše přes slaný závoj hleděl na malebné údolí, které se jim přímo nabízelo, aby tu začali nový život. Přitulil se k Itachimu blíž.
.
Itachi tišil brášku svou přítomností. Tiše broukal, jako když ho uspával jako malého. Byla to Sasukeho oblíbená ukolébavka, často ji používal za bouřlivých nocí, kdy se se loď hrozivě kymácela a bráška byl u něj zalezlý v lůžku. Bál se a jen u něj hledal útěchu. Vískal ho ve vlasech.
.
Když Sasuke skoro před třemi měsíci Narutovi slíbil, že s Madarou promluví, vůbec si tehdy neuvědomoval odpovědnost, kterou tím na sebe naloží. Připadalo mu, že je příliš těžká na jeho šestnáctiletá ramena, mít v rukou něčí osud bylo hrozné břemeno. Instinktivně se chtěl zachovat správně, jenže to vyžadovalo takovou oběť, až mu z toho bylo úzko. Seděli tam spolu dlouho, dokud šero nezahnala tma a tráva zvlhla rosou. Měsíc se na ně výsměšně šklebil, když scházeli ruku v ruce dolů do stavení.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 29. března 2016 v 10:20 | Reagovat

Začátek byl úplně mňamózní, prostě boží :3 Po jejich společných chvilkách se mi moc stýskalo, bylo to tak roztomilé :3  A potom ten konec...pláču spolu se Sasukem, chudák Naru, co s ním bude? Co bude se Sasukem a Itachim? Moc vás prosím o brzké uveřejnění nové kapitoly, tak luxusní jako byla tahle :3

2 Nukiko Nukiko | 29. března 2016 v 20:57 | Reagovat

Vy jste opravdu hrozné jak mi tohle mému miláčkovi můžete udělat?! Jestli ho necháte prodat tak už se fakt neudržím! Hihi to byl vtip :D Ale prosím neprodávejte Naruta skoro v každé vaší povídce Naruto umře nebo se mu něco stane takže vás prosím nechte ho ať si ho třeba někdo vezme třeba Deidara nebo Shisui ten by mi nevadil :D hlavně ho neprodávejte! A jinak skvělá povídka a těším se na další díl :D (tuhle větu bych si měla nechat patentovat) PS: Sasukeho a Itachiho milenectví je mi u prdele :D (I am devil) :D Jinak sorry všem uctívačům ItaSasu :D

3 kyuubinka kyuubinka | 29. března 2016 v 21:36 | Reagovat

Tak to bylo na konci hodně depresivní :DD. Chvíli jsem přemýšlela, jak by se to dalo vyřešit, a napadlo mě, že by Naruto mohl zdrhnout :DD. Sice taková Mission Impossible, ale se štěstím by se mu to mohlo podařit :DD. Každopádně, tenhle díl se opravdu povedl a byla vážně skvěle napsaná, což neznamená, že by ostatní nebyly, jen občas nenalézám slova, jak každou kapitolu vylíčit, až teď mě to zase popadlo :D.

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 30. března 2016 v 17:44 | Reagovat

Ale no tak. T_T Ta první polovina byla tak úžasně sladká. Ještě dopadli dobře, když je nikdo nevyrušil dřív nebo na ně přímo nepřišel. (a upřímě řečeno by mě to od tebe ani nepřekvapilo :D) Ta představa... Itachi, Sasuke, Naruto a koně... A ne tak úplně normální nápad, co by tam spolu mohli dělat. :D Ne, to ne. :D Co ale budou teď s Narutem a tou situací celkově dělat... Ne, pochybuju, že by Naruta nechali na pospas zbytku posádky, takže buď to nějak usmouvají a zůstane na farmě s nimi nebo se zase  vrátí na loď, což si myslím, že je pravděpodobnější... Škoda, no. Ale i tak pěkný díl. :)

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 7:59 | Reagovat

[1]:Musíš počkat 14 dní jako všichni ostatní. Sasuke se rozhodne, to se neboj, ale jak :D to je v příštím díle.
[2]:Neboj Naruto má docela dlouhou linku v tomhle příběhu, takže se nemusíš bát, že bys byla o jeho charakter a postavení v příběhu ochuzena. Ten svůj výrok sis měla nechat pro sebe, máš štěstí, že Smajli tu povídku DeiNaru už se mnou napsala.
[3]:Nenalézáš slova a přece dokáže něco napsat, bezva. Naruto je trdýlko, které visí na Sasukem, takže nějaký útěk by byl asi nad jeho síly, pokud by mu teda Sasuke nepomáhal.
[4]:Myslíš teda na pěkné prasárničky! :D Co už s tebou. Předvídat co bude v příběhu nebudu, protože bych tě ochudila o to napětí, co se stane příště.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.