Pro vyšší dobro IV.

26. března 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Pro vyšší dobro
Shikamaru svůj první sex jakž takž ustál. Touha pomstít Asumu je nejsilnější motivace, kterou má a drží ho při smyslech v té divoké situaci. Hidan je klíčem a on už ví, jak s ním má manipulovat.


Po první Shikamarově návštěvě si Hidan nebyl jistý, zda ho ještě někdy v tomhle smyslu uvidí, přeci jen, i když se mu to líbilo, nic si neslíbili nebo tak, ale k jeho zadostiučinění ho mladík po dvou týdnech kontaktoval znovu. Asi na to musel pořád myslet a nevydržel dlouho odolávat něčemu tak lákavému, jako byl sex s ním. Samozřejmě se s ním sešel a protáhl mu tu jeho prdelku jaksepatří. Potom se začali vídat v tomhle smyslu celkem pravidelně, Shiki byl pěkně zvídavý, pokaždé se ho vyptával na jeho pozici a podobné věci, asi mu imponovalo, s kým že to vlastně spí, a jemu to docela příjemně masírovalo ego.
.
Mladý policista týden po tom prvním aktu byl úplně mimo. Což bylo Orochimarovi podezřelé a nechal ho sledovat pár dní. Když si Shikamaru znovu sebral a ujasnil si priority, dokázal zjistit nevídané věci od Hidana. Když mu mozek zastřel pochlebováním a vidinou sexu, tak se z něj sypaly informace jedna radost. Trvalo ještě pár měsíců, než měl všechno pod palcem, kontaktoval velitelství a zorganizovala se zátahová akce snad největší za celou dobu fungování jejich policejní stanice. Všichni brzy budou zatčení, kromě jednoho, toho si ohlídá sám.
.
"Aaaah, dělej! Ještě! Tak se mi to líbí… kuř, ty moje děvko!" sténal Hidan a přirážel Shikimu do pusy, div ho svým pérem nezadusil. Aby nemohl mladík cuknout, přidržoval si ho za vlasy a projížděl mu ústa stále větší rychlostí, dokud se s pronikavým heknutím víc neprohnul a nevystříkal se mu do pusy. Jako obyčejně počkal, dokud Shikamaru všechno nespolykal a pak teprve se odtáhnul. "Jde ti to čím dál líp," zašklebil se na něj a popleskal ho po tváři jako hodného mazlíčka. Pěkně si ho za těch pár měsíců vycvičil, obvykle ho teda spíš píchal, ale čas od času se nechal obsloužit i takhle.
.
Ostatně, teď byli zašití v místnosti v jedné z hlavních budov organizace, kam ho vzal s sebou Hidan jako doprovod. Šel si vyzvednout věci na další popravu, kterou má vykonat, a Shikamaru byl zvídavý a chtěl vidět i jinou výbavičku. Jeho plán zatím vycházel dokonale, ani skoro po roce ho nedokázali odhalit a schylovala se nad nimi mračna. Množství policejních vozů se rozjelo po zemi a v zahraničí pomáhali kolegové. Jeho pomsta je na dosah. Hnědovlasý muž vstal a chytil Hidana za košili a vnutil mu dravý polibek, věděl, že moc nemusí ochutnávat sám sebe. "To máš za odměnu," zavrčel nepříjemně, "ale jestli chceš šukat, tak to si musíme nechat na jindy."
.
Hidan se znechuceně zašklebil, neměl chuť semene rád, ani svého ani cizího, sám zásadně nepolykal, ale své milence k tomu vždycky nutil. Nijak však proteď Shikiho počin nekomentoval, jen si otřel rty a uculil se: "Proč na jindy? Gel tady mám, a jestli se bojíš, že to dvakrát nezvládnu, tak seš na omylu, prdelko, víš přece, jak jsme si to minule užili…" Poukazoval na situaci před týdnem, kdy ho přiměl zůstat u něj celou noc, během které mu solidně rozmrdal zadek.
.
"Proč?" odpověděl Shikamaru otázkou a podíval se na mobil, kde mu během orálu pípla zpráva, "protože Orouš beze mě nemůže žít a chce mě okamžitě po svém boku. Prý se tu s tebou nemám flákat moc dlouho. Tudíž můj volný čas jsi už prošukal." Hnědovlasý muž se opřel o skříň, ve které bylo kdo ví co.
.
"Pfff, můžeš toho slizouna nechat čekat, je to jen úlisný had," odfrkl si Hidan, ale vida, že s Shikim nepohne, začal se soukat do svých kalhot. "Škoda, tak si to holt necháme na jindy, ale nemysli si, že tě příště budu šetřit, když se tak vymlouváš," pohrozil mu následně a přitáhl si mladíka ještě k boku, aby ho za trest kousnul do rtu.
.
"Nevymlouvám se, jen plním své povinnosti," pokrčil rameny a prstem si přejel po zhmožděném rtu, "kolikrát jsem ti říkal, že mě nemáš kousat?" Ještěže dneškem to konečně skončí. Už nikdy na sebe nenechá chlapa sáhnout, nikdy! Možná by se to dalo snést, kdyby Hidana miloval, ale Shikamaru ho z duše nenáviděl, pohrdal jím. Chtěl ho vidět umírat.
.
"Co já vím, matika mi jde jenom, pokud se jedná o prachy," zazubil se Hidan a přejížděl ústy po Shikamarově krku, "možná bysme mohli- " Zarazil se, když vzdáleně zaslechl neomylný zvuk policejních sirén. "Do hajzlu!" zaklel sprostě a přiskočil k oknu, aby se podíval, odkud se fízlové blíží. Nemuseli jet přece zrovna sem… ale ano! Určitě ano! "Kurva," procedil mezi zuby a přiskočil ke skříni se zbraněmi, "vypadá to, že máme problém."
.
Shikamaru ho napodobil jen s tím rozdíl, že v něm zaplála radost a pocit vítězství. Teď je tady všechny v baráku vyberou. I jeho zřejmě zatknout a odvedou do cely, kde si pro něj následně přijdou. Jen se nesmí bránit. "Co míníš dělat?" zeptal se hnědovlasý muž na očividnou věc. Snad z jeho lidí nikdo nepřijde o život.
.
"Jdeme do garáží, honem!" zavrčel Hidan a vzal to fofrem k dolnímu parkovišti. Kdyby se tam dostali hodně rychle, mohlo by se jim ještě podařit frnknout. "Nějaká svině nás práskla," procedil za běhu mezi zuby, "určitě Mizuki, ten hnusnej prevít… až se mi dostane do rukou, bude litovat, že se vůbec narodil!"
.
Shikamaru věděl, že je to zbytečné. Policisté čekali hlavně tam. Houkající auta byly vějičky, aby se ta chátra v baráku pohla směrem dolů. Proč by taky na sebe policisté měli upozorňovat předem? Už ho svrběly prsty. U pasu měl nůž, který už nosil dlouho. Ostatně u mafie to bylo celkem běžné.
.
Hidan sprostě zaklel, když se garáží roznesl hlásičem zesílený hlas policejního velitele, který je nabádal obvyklými frázemi, ať se vzdají, že nemají žádnou šanci, bla bla bla. Světlovlasý muž se skryl za jedním autem a rychle si dokázal spočítat, že jsou v pasti. Zuřil, doběhli je! "Vezmu jich s sebou tolik, kolik zvládnu," zasyčel.
.
Hnědovlasý muž nečekal, až si Hidan vybere oběť. Tasil a bez výčitek svědomí bodl bělovlasého mezi žebra, zakryl mu pusu, aby nevykřikl nahlas a strhl ho za auto, aby je nikdo neviděl. Nejradši by ho nechal umírat stejně bolestivě, jako nechal Asumu, ale čas hrál proti němu. I tak měl v plánu si svoji soukromou pomstu vychutnat.
.
Hidan v první chvíli vůbec nevěděl, odkud ta ostrá bolest přišla. Nebo možná věděl, ale odmítal tomu uvěřit. Asi jen sotva by si mohl myslet, že Shiki zastával logiku: lepší, když ti do hrobu pomůže někdo z našich. Oči se mu rozšířily náhlým poznáním. "Ty!" vyprskl vztekle, zatímco mu bokem unikal život, "tos byl ty - ty zrádná svině!"
.
Shikamaru ho bodl do břicha a zatočil nožem, aby ten hajzl poznal před koncem pořádnou bolest. Vyhoupl se nad Hidana zbraň odšoupl bokem, aby na ni nedosáhl. "Jistě, a tys mi celou dobu zobal z ruky a sypal ze sebe ty nejtajnější informace." Povytáhl nůž a vbodl ho o centimetr vedle. "Tak co, ty děvko, jak se ti líbí, když tě opíchává můj nástroj?" Byli úplně vzadu, protože došli jako poslední. Ono z nejvyššího patra, kde se zašili, to chvilku trvalo. Takže zbytek členů organizace byl před nimi a nikdo jim nevěnoval pozornost.
.
Kolem už mezitím zuřila přestřelka, protože jak se dalo čekat, všichni členové mafie kladli tvrdý odpor, byli ale v obklíčení a policisté směle postupovali.
Hidan zavřeštěl bolestí a ještě před smrtí se vzmohl na to, aby vystřelil rukou dopředu jako had a chytil Shikamarovo hrdlo. Seč to jen šlo, stisknul průdušnici a doufal, že ho uškrtí dřív, než umře, bohužel se zdálo, že ztráta krve zvítězí. Minimálně mu musel způsobit pořádné modřiny. "Chcípni, ty děvko," vyplivl na něj ještě v posledním tažení chuchvalec slin, "chcípni s vědomím, jak ses dávil mým ptákem, sráči." Zranění však bylo příliš vážné a Hidan vydechl poslední nadávku.
.
Shikamaru znovu a znovu toho hajzla bodal a řezal. Vůbec mu nevadilo, že už przní svým nožem mrtvolu. Všechen nashromážděný smutek, lítost, pokoření a vztek dával do každé rány. Brzy měl ruce celé od krve. Sevřel rukojeť zbraně a zabodl ji do srdce. Zůstal se jí držet a sklonil hlavu. Přerývavě dýchal. Zabil. Udělal to znovu, ale dnes necítil ani jedinou výčitku svědomí. Nevnímal, jak kolem něj sviští kulky a zarývají se do stěny garáží. Byl tam jen on a mrtvý Hidan. Slezl z něho a posadil se vedle. Vypadal jako masový vrah, ale Asumův duch už může konečně spát v pokoji. Otřel si čelo a rozšmudlal si krev po tváři. Najednou se cítil podivně prázdný, jako by pomsta byla to jediné, pro co žil… už nemá žádný smysl žití? Bezduše zíral do prázdných fialkově zbarvených očí.
.
Byla to tvrdá policejní akce se ztrátami na obou stranách, ale ty na straně mafie byly o dost vyšší. Konečně střelba ustala a posledních pár členů drogového gangu se vzdalo. Rychle dostali želízka a zásahovka je odvedla do připravených aut, v němž převáželi zločince. Shikaku nařídil, aby lépe ozbrojená část mužů prohledala celé sídlo, bylo možné, že se ještě nějací členové různě ukrývali, druhou část zaúkoloval zajištěním důkazů, jakmile se ujistí, že jsou prostory čisté. Sám měl ale v úmyslu předně najít svého syna. Po několika minutách ho objevil za jedním autem vedle zakrvácené mrtvoly jednoho z mužů. Ulevilo se mu, když viděl, že je živý a zdravý, rychle k němu přiklekl a objal ho. "Shikamaru… díkybohu, jsi v pořádku," vydechl vděčně, "všechno klaplo přesně tak, jak jsi to naplánoval."
.
Shikamaru sebou polekaně trhl, jak ho znenadání kdosi sevřel v náruči. Prvně se snažil vymanit, než podle hlasu poznal svého otce. Přišel si pro něj. Cítil obrovskou úlevu. Konečně se bude moct vrátit domů. Roztřeseně otce objal přes neprůstřelnou vestu. "Tati," hlesl podivným tónem. Otce viděl za ten rok jen jednou. Vždycky komunikoval s policií jen pomocí vzkazů a až měl dostatek informací a důkazů, tak teprve tehdy šel na tajnou schůzku s nejvyššími vedoucími, kde jim vyjevil, co všechno se událo a jaký má plán. Tohle byla už minulost. Teď tu byl jen mladý muž, který si dvakrát potřísnil ruce krví, prodával drogy, jel v těch nejhorších černotách, zrazoval své domnělé kolegy z mafie a nechával se za informace prznit. "Pojedeme domů?"
.
"Jistě," zašeptal Shikaku, který vycítil, jak hrozně se na jeho synovi musel ten rok podepsat, normálně takové emoce neprojevoval. Neptal se, proč Shikamaru zabil toho muže, jehož tělo leželo v kaluži krve vedle nich, teď to nebylo důležité, dozví se to později. Pomohl Shikamarovi na nohy a odváděl ho přes garáže k policejnímu autu. Zasloužil si odpočinek a hlavně návrat tam, kam skutečně patřil. Předal velení svému zástupci, aby to tu dodělal, než nasedl s Shikamarem do vozu. "Už je po všem," ujistil ho, když vedle něj syn seděl na předním sedadle a kolem nich ubíhaly domy, "všechno bude dobré. Odvedl jsi skvělou práci a teď můžeš zpátky mezi své. Jedeme domů."
.
Mladší muž seděl ztuhle, až toporně a zíral na své ruce. Jede domů? On má po tom všem, co udělal, domov? Někoho, kdo ho miluje? Přišlo mu to nepřestavitelné, nepochopitelné. Kdyby otec věděl všechno, tak ho určitě v těch garážích dorazí, místo toho, aby mu pomáhal na nohy. Zvrácený syn, který prošel nelidským výcvikem… má ještě nějaké city? Vždyť Hidana zabil bez mrknutí oka a ještě se na to těšil. Je z něj zrůda. Najednou mu připadalo, že ho pás v autě škrtí a vzduch je těžký. "Zastav," rozkázal a vyběhl z auta, aby po pár metrech klesl do trávy. "Nechoď ke mně!" křikl po otci, který šel za ním, "ještě se ušpiníš." Nemyslel tím jenom krev na sobě, ale hlavně špínu, kterou za ten rok vykonal. "Měls mě zatknout s nimi."
.
Shikaku však synova varování nedbal a stejně jako v těch garážích si k němu přiklekl. Tohle byla jedna z těch věcí, kterých se obával, když celou tu akci schvaloval. Že ho ten čas prožitý v podsvětí mafie změní. Muselo ho to změnit, nebylo možné dělat špinavou práci a mít stejně neposkvrněnou mysl jako předtím. Bude to trvat dlouho, než se zase naučí žít v normálním prostředí a vyrovná se s tím. Nezapomene, tím si mohl být jistý, ale přijme to. "Shikamaru," zamumlal Shikaku a položil synovi ruku na rameno, "vím, že je to těžké, ale tohle překonáš. Chce to čas, hodně času. Dokážeš to, jen to nesmíš vzdát." Zaváhal, než o něco tišeji pravil: "Chci, aby sis promluvil s Inoichim Yamanakem." Inoichi byl policejní psycholog, odborník na takové věci.
.
Shikamaru sebou trhl, když ucítil ruku na rameni a poslouchal otce. Měl v něj důvěru, naději, kterou on všechnu vložil do honby za pomstou. "Cítím se tak prázdný," zamumlal skoro nesrozumitelně mladík, "jako kdybych žil jen pro dnešní den, a ten končí a s ním i můj úkol. Jsem už nepotřebný. Policie mezi sebou přece nemůže mít takovou špínu." Chvěl se, třebaže nebyla zima, tak měl pocit, že mrzne zevnitř.
.
"Přestaň, Shikamaru!" okřikl ho rázně otec, "takové řeči nechci vůbec slyšet. Tvůj plán vyšel, díky tobě jsme rozbili jeden z nejnebezpečnějších drogových gangů ve střední Evropě. Na stanici budeš za hrdinu." Na okamžik se odmlčel, než syna znovu objal. "Všichni děláme to, co musíme," prohlásil tiše, "někdy to není hezké, ale je to naše práce. Práce, která ve výsledku pomůže statisícům… milionům lidí. Děláme to pro vyšší dobro, to si pamatuj."
.
"Pro vyšší dobro," zopakoval Shikamaru bezduše a natiskl se k otci. Konečně mohl cítit jeho pevnou hruď jen přes látku uniformy. Sálalo z něj teplo a on se zahříval v jeho objetí. Bylo to konejšivé, posilující. Položil hlavu otci na rameno. "Bojím se, že jsem klesl příliš hluboko a nedokážu se s tím vyrovnat, až do dnešní razie jsem o sobě nepochyboval, ale jakmile jsem ztratil cíl… zabloudil jsem."
.
"A my ti pomůžeme zase najít cestu," ujistil ho Shikaku a hladil syna po vlasech, "od toho máš rodinu, Shikamaru, přátele. Nejsi sám, budeme tvým světlem. Víš, koho musíš navštívit? Kurenai. Má krásnou skoro roční holčičku, Mirai. Asumovo dítě. Dítě, které ztratilo otce, ale ty ses postaral o to, aby se to už žádnému dalšímu synovi nebo dceři nestalo. Jsem na tebe hrdý… Asuma by na tebe byl hrdý."
.
Mirai, úplně zapomněl, že už musí být velká. Pomstil jejího otce, udělal správnou věc. Asuma by na něj mohl být opravdu hrdý. Vyrovná se s tím… otec mu přece řekl, že není sám… jen bude to chvíli trvat, než se dokáže chovat jako předtím. Teď by možná potřeboval dlouhou dovolenou a partičku shogi. Už tak dlouho ji nehrál. Nechal se otcem konejšit, než byl schopen pokračovat v cestě. "Nechci, aby mě matka viděla takhle," poukazoval na to, že do vzorného a čistého syna má daleko.
.
"V kufru mám náhradní oblečení, sprchu si dáš doma," informoval ho Shikaku a krátce sklouzl očima k jeho zakrváceným rukám. "Mám tu flašku minerálky, možná by ses s ní mohl provizorně opláchnout…" navrhl. Hlavně nechtěl, aby se jeho syn vrátil do toho malého bytu ve vykřičené čtvrti, který musel po celý ten rok vydávat za domov. Chtěl ho ušetřit bolestných vzpomínek na celou tu dobu, aspoň do té míry, kterou byl sám schopný ovlivnit. Shikamaru teď hlavně potřeboval podporu a pomoc, potřeboval se vrátit do normálního života.
.
Mladý muž přikývl a nechal otce, aby mu lil na ruce vodu. Krev už stihla zaschnout a moc se jí dolů nechtělo. Nakonec litr a půl vody stačil na tu nejhrubší nečistotu. Utřel se do svého trička a Shikaku mu z obličeje otřel krvavé šmouhy. Otcovo oblečení mu bylo hodně velké. Za ten rok i pohubl. Ono se sám starat o jídlo bylo otravné, takže výtečné jídlo o maminky byl jen sen minulosti. Na krku mu začínaly rašit nové modřiny, jak ho Hidan škrtil, než umřel. I na bocích je měl, ale ty byly starší, z minulého týdne, kdy s ním málem bělovlasý muž prošukal postel.
.
Shikaku si všiml, že Shikamarovi tahle akce ublížila nejen psychicky, ale i fyzicky že na tom není úplně nejlíp. Dokázal si dovodit, od čeho má ty červené otisky na krku, ale ty na bocích mu nebyly moc jasné. Proteď to však nekomentoval a místo toho si přeměřil už oblečeného syna od hlavy až k patě. "Tak, myslím, že tohle už tvou matku nevyděsí tolik… no, až na to, jak jsi hubený. Bude tě muset zase pořádně vykrmit," odtušil a pobídl Shikamara zpátky do auta. Když se rozjeli, panovalo ve voze chvíli mlčení, než Shikaku bručivě nadhodil: "Pořád se po tobě chodila ptát Temari."
.
Shikamaru se dost podivil. S Temari se viděli jen párkrát a jejich vztah byl dost problematický, nebo mu to tak aspoň připadalo. "Opravdu, a cos jí říkal? Že jsem na roční dovolené u mafie." Prohrábl si vlasy, byl tak prolezlý životem u spodiny, že přebral určité vzorce mluvy, aby nevybočoval z řady. "Promiň."
.
Shikaku po něm blýskl očima. "Že děláš na tajné operaci," odvětil klidně, "měl by ses jí ozvat, měla o tebe strach. Neřekl jsem jí, o co jde, ale myslím, že si leccos domyslela sama, je to chytrá holka." Po očku se mrknul, jestli na to Shikamaru něco řekne, znal jeho vlažný zájem o vztahy, ale vždycky si myslel, že se k sobě ti dva docela hodí.
.
"Později se jí možná ozvu," odtušil po chvíli mlčení Shikamaru. Popravdě, teď měl co dělat sám se sebou a myslet ještě na vztahy ani v nejmenším nechtěl. Zvláště ne po oboustranně výhodném vztahu s Hidanem. Ale zaujalo ho, že měla zájem se jít zeptat. Po zbytek cesty víc nepromluvil a seděl jako zařezaný.
.
Setkání s Shikamarovou matkou bylo o něco dramatičtější, než bylo popravdě nutné. Yoshino svého syna objímala dobrých deset minut, div ho v záplavě mateřských citů neumačkala k smrti, a prolévala krokodýlí slzy. Dokola opakovala, jak je vychrtlý a jak to muselo být strašné, načež mu hned začala nabízet, co všechno k jídlu mu uvaří.
.
Shikamaru se nebránil a nechal si všechno líbit. Ano, byl šťastný. Jen to chtělo čas. Všechno chtělo čas. Byl rád, když ho rodiče propustili a on si mohl po pořádné sprše, kde si ruce drhl, až je měl úplně červené, do postele. Bylo to zvláštní, jako by na svůj předchozí život snad zapomněl. Cítil vůni pracího prášku, který používala matka, a po dlouhé době se zase bál usnout. Psychické vypětí si, ale bralo daň a i přes snahu neusnout byl vržen do náruče spánku.
.
Později se rozjelo velké soudní řízení. Obviněných a pozatýkaných zločinců bylo jako sladkého kvítí. Prvně se soudy snažily vypořádat s hlavou organizace a jejími nejbližší poskoky. Po té se postupovalo níž a níž, vězení se plnilo. Na stanici všichni pochvalně poplácávali Shikamara po zádech a chválili ho, jak to perfektně zvládl a vymyslel.
Jediný, kdo z toho neměl radost, byl samotný Shikamaru. U Inoichiho započal dlouhou šnůru sezení, kde ho Yamaka snažil dát dohromady. Byl to snad první člověk, kterému se Shiki svěřil, co všechno dělal dopodrobna. Jinak nikomu o tom, jakým nejčastějším způsobem získával informace, neřekl. Po měsíci nastoupil zpátky do práce, nečinnost ho jen užírala a volno mu spíš bylo na škodu. I tak snad po půl roce se konečně dal plně dohromady. Ale už nikdy nebyl jako předtím. Byl podezřívavější, tvrdší a nekompromisnější než kdy dřív.
Nakonec i na otcův nátlak kontaktoval Temari, která se kupodivu na nic neptala ohledně minulého roku a půl. Pozval ji na rande, třebaže mu přišlo, že spolu skoro nepromluvili, tak se zdálo, že Temari zaujal a napsala mu. Nebyl si jist, jestli vůbec chce nějaký vztah absolvovat, ale Inoichi se vyjádřil ohledně tohoto tématu pozitivně. Tak to zkusí, když to nevyjde, tak mu nikdo hlavu neutrhne.

KONEC
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 26. března 2016 v 8:08 | Reagovat

Pane jo...Já nemám slov, bylo to skvělé. Jak tahle kapitola, tak celá povídka. Nic tomu nechybělo - napětí, strach a nějaké to šukity, šukity. Prostě příběh podle mého gusta. Shikamaru prodělal skvěle popsaný vývoj charakteru, to je jev který moc často není ve fanfikcích tohohle žánru vidět. Tedy jako je tam, ale není tak dobrý. Obvykle se tam hrdina jen otřepe a jde dál. Ale šici víme, že to takové není. Ale už dost s těmi mými bláboly. Byla to skvělá povídka a moc se těším na další nové z vaší dílny :3

2 Nukiko Nukiko | 26. března 2016 v 11:43 | Reagovat

*hluboce dýchá* Jak jste mohly nechat zabít Hidan! Teď já zabiju vás *šílený úsměv psychopata* :D Jak jste mu to mohly udělat *pronikavý pláč*?! Já nechtěla abyste ho zabily já chtěla aby se dali dohromady a nějak to vymyslely že jim to vyjde ale nééé vy ho musíte zabít že?! A jinak skvělá kapitola a těším se na další povídky od vás :D :3

3 A.V. A.V. | 26. března 2016 v 12:18 | Reagovat

Naprosto úžasná povídka! Nevím, co bych k tomu ještě řekla :)

4 Andaateikaa Andaateikaa | 26. března 2016 v 12:47 | Reagovat

K-k-k-konec?! Jako vážně? No do háje! :D
Moc pěkný. Užila jsem si to až do konce. :) Hidan dostal, co si zasloužil.
Doufám, že Shiki bude brzy zase v nějaké povídce. Jak už jsem říkala, je to můj oblíbenec. <3

5 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 26. března 2016 v 21:18 | Reagovat

Ou... Shikamaru ze sebe fakt udělal prvotřídní děvku... A Hidan debila. :D No vážně, to mu nepřišlo ani trochu podezřelý, že se ho Shikamaru pořád na něco vyptává? No i když... Je to Hidan, tak se asi není čemu divit. :D Taková pomsta. O_o Spravedlnost především, ale z Shikiho se nám stává zabiják. :D Chtěla bych vidět Inoichiho výraz, když se mu svěřil, jak od Hidana získával informace. Přece jenom se s něčím takovým asi běžně nepotkává. :D
Pěkná povídka, i když jsem taky tak nějak doufala, že by spolu mohli nějak zůstat... Ale to by asi nemělo řešení, tak co se dá dělat.

6 draci-sestry draci-sestry | 27. března 2016 v 14:09 | Reagovat

[1]:Jsem ráda, že tě tahle povídka, tak oslovila. Opravdu je skvělé vidět, jak nékoho zaujme příběh a děj. S Shikamarem se pracovalo dobře a dal se tvarovat a přizpůsobovat.Tvé bláboly mě nahodou zajímají, takže i příště sem s nimi.
[2]:Promiň, ale opravdu to jinak nešlo. Hidan prostě musel pykat za svoje činy a Shiki mu to nemohl jen tak odpustit, takže néjaká romance nemohla přijít na scénu.
[3]:Díky za komentář a za přečtení.
[4]:Máme ještě jednu povídku se Shikim, takže někdy v budoucnu se určitě objeví na scéně, ale teď to nebude.
[5]:Shikamaru to dělal, tak aby Hidan nepojal žádné podezření. Taky bych chtěla vidět Inoichiho výraz, musel hodně čumět, že pro vyšší dobro se Shiki tak zaprodal. Zůstat spolu by tady opravdu nemohli, bohužel.

7 Lousie Lousie | 1. dubna 2016 v 20:37 | Reagovat

Joooj ja už som dúfala v nejaké romantické prekonanie nenávisti a vyznaniu citov keď tu zrazu.... trpká realita bohužiaľ XD
Príbeh to bol skvelý, prečítala som všetky kapitoly asi tak za hodinku a naozaj som veľmi trpela keď ma niekto odháňal od internetu :D

nápad sa mi veľmi páčil, asumu ja síce nemám radabvôbec ale toto tu bolo svojim spôsobom také... na zamyslenie, čo všetko musel Shiki spraviť aby sa pomstil

toľko k tomu asi, neviem čo dodať okrem toho že je to perfektné ^^
ďakujem za poviedku :D

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 2. dubna 2016 v 7:51 | Reagovat

[7]:Bohužel realita je tvrdá matka. Překoutit to tady na nějaký vztah by bylo hodně yaoistické a nemístné. Tento příběh je dobrý v tom, že se snaží věrně popsat situaci. Takže moc děkuju za tvůj zájem a zhodnocení v komentáři ;)

9 Kami Salvari Kami Salvari | 2. dubna 2016 v 22:30 | Reagovat

*bulí* Konec?! Neeeeeeee! A Hidan....*kope do všeho* ne, neměl umřít! Hajzl Shikamaru! :'( Hidane.....*brečí* Povídka super, až na tu smrt :(

10 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 3. dubna 2016 v 20:56 | Reagovat

[9]::D Njn za chyby se vždycky platí, s tím už se nedá nic dělat. Karma je svině.

11 Myschelle Tategami Myschelle Tategami | E-mail | 5. dubna 2016 v 22:05 | Reagovat

Popravdě, kdybych byla Shikim, tak bych si to zabíjení taky dost užila :3
Je škoda, že je to konec, ale co už, Hidan si to zasloužil.

12 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 5. dubna 2016 v 22:08 | Reagovat

[11]:Každá dobrá povídka má někdy konec, to už nijak nejde udělat :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.