Únos I.

20. března 2016 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Krátké povídky
Yagura žije sám. Odešel od rodiny, aby jí ukázal, že se umí postarat sám o sebe. Zlatá klec je krásná, ale dusí. Život mu zpříjemňují setkání s věčně pozdě chodícím Utakatou. Často vyrážejí do víru zábavy ve městě a nejinak tomu je i dnes. Jenže má smůlu, že na něj číhá Kisame.


Rozlehlé pozemky okolo vily dávaly tušit, že její majitel si žije na vysoké noze. Zdály se být opuštěné a prázdné, jen zasvěcení věděli, že hranice jsou hlídány tak důkladně, že ani nejlepší zloděj by neprošel bez povšimnutí. Lasery, hlídací psi a kamery byly na každém rohu. Hlava mafie, Pein, si musela dávat pozor nejen na fízly, byť ty nejvyšší měl solidně podplacené, ale pořád mohl přijít kdokoliv jiný a dát víc. Ostražitost byla na místě. Nechtěl strávit svoje nejlepší léta v nějakém zatuchlém vězení. Se svou drahou polovičkou vedl největší mafii v zemi Ohně. Pod jeho taktovkou se odehrávaly ty největší černoty, prodej zbraní a munice u něj hrál prim. Občas bylo třeba někomu přistřihnout křidýlka nebo odstranit z cesty nepohodlné lidi. Nejinak tomu bylo i dnes. Povolal dva z nejlepších.
Vysoký obr se zubatě zasmál na přicházejícího Uchihu a odlepil se od stěny vysoké zdi. "Už jsem myslel, že se neobjevíš." Když se nedočkal žádného pozdravu, tak se připojil k Itachiho boku a společně se rozešli k bráně, kde se ohlásili ochrance a byli vpuštěni. "Nevíš, co po nás Pein bude chtít?"
"Práci," odtušil suše menší muž a na tváři měl chladnou masku. Dělal, co bylo potřeba.
"Nepovídej," rozchechtal se Kisame a poplácal Uchihu po zádech. Ostatně za chvilku uvidí.
.
Dveře do prostorného útulného bytu se otevřely a vešel jeho majitel, než se zase zavřely. Byl to mladý muž se světle hnědými vlasy a fialovýma očima, pod levým se mu po tváři až k čelisti táhla stará jizva, měl ji ještě z dětství, když se porvali s pár kluky. Působil až diplomaticky klidným dojmem, ale ve skutečnosti byl milý a upovídaný, když mohl mluvit o tématech, co jej zajímala. Tašky s nákupem odnesl na stůl do kuchyně a ztěžka si povzdechl. Bylo tu dusno, ale když otevře okno, nahrne se sem všechen ten smog z ulice. Co už. Šel vyvětrat a dal se do vybalování. Neměl žádného psa ani kočku, co by ho nadšeně vítali, ale v obýváku v akváriu byla velká vodní želva, nádherná s krásnými červenými proužky na hlavě. Většinou nežily samostatně, ale nechtěl to zase s tou zvířecí láskou přehánět. Kousnutí celkem bolelo, přestože neměla zuby. Mohl by žít v otcově honosném domě za městem, mít se jako v bavlnce a nemuset ani hnout prstem, jenže takový život byl spíš jen přežívání. Toužil po úniku z té klece, a tak se rozhodl začít žít na vlastní pěst a najít si slušnou práci, aby nebyl závislý na rodinných přísunech financí, s otcem si však nadále udržoval dobrý vztah. Udělal si svačinu, sendvič se zeleninou, nesnášel tu stravu z rychlého občerstvení a po noční mu to dodalo energii. Zatím se probral poštou, samé letáky a i účet za energie. Na mobilu žádný zmeškaný hovor ani zpráva, trochu ho to zamrzelo, i když nebyl holka, aby na mobilu trávil celý den a kecal s partou. Bylo už pozdní odpoledne, večer se v baru kousek odsud měla konat nějaká akce, kam se chtěl podívat. Třeba tam potká nějakého kámoše, to ticho bydlení o samotě bylo někdy ubíjející, jako by se stěny svíraly a jediným zvukem byly ty z ulice.
.
Utakata rozšafně ležel na gauči jen v lesklém modrém župánku. Od rána se neobtěžoval převléct do normálního oblečení. Prohlížel si akce ve svých oblíbených barech. Dneska by někam i zašel, nejlépe ještě s někým. Po chvíli klikání neodolal, aby se nenatáhnul pro mobil položený na stolku a nevytočil číslo na svého kamaráda.
.
Yagura posedával u laptopu a znuděně projížděl sociální sítě a zprávy, když mu na poličce s knížkami zazvonil mobil. Natáhl se pro něj, na displeji svítilo známé číslo. "Čau, Utakato," pronesl hned po přijetí hovoru, jestlipak si už našel práci nebo si pořád válel šunky doma?
.
"Nazdar, tak jsem si říkal, jestli oplýváš stejným množstvím času jako já, tak bychom mohli večer někam vyrazit do baru. Trochu se provětrat, popít… a třeba sbalit nějakou kost. Co ty na to?" Prohlížel si prsty na noze… fakt už by si měl ostříhat nehty, nebo mu prokoušou ponožky.
.
"No, dneska se zrovna chystám na jednu akci, mají tam panáka Morgana za dvacku." Při volání měl mladík nutkání hrát si s věcmi, tentokrát to byla snaha postavit propisku tak, aby se udržela na uzávěru a nespadla. Pamatoval si, že než se s otcem přestěhovali, nemohl vycházet z domu bez bouchačky a bodyguarda, teď se situace uklidnila, jinak by ani nemohl žít sám. Ani se nedivil, že jeho kámoš zase dostal kopačky od té poslední holky, střídal je častěji než ponožky. "Stavíš se?"
.
"Naprosto super. Mám se stavit v devět?" zeptal se, jestli to vyhovuje i jeho kamarádovi. Nemělo smysl chodit na akce dřív než v deset. Teprve potom se to tam zaplňovalo lidmi a byl i nějaký ten výběr slečen ke klofnutí. Znal Yaguru už od školy a dost se mu divil, že nezůstal v péči svých rodičů. Balada, všechno dostat pod nos a o nic se nemuset starat. To by se mu líbilo.
.
"Dobře, ale ne, že zase přijdeš o hodinu později." Když se měli sejít, bral v podstatě daný čas plus jednu hodinu, a to ještě i tak čekal. Taková neúcta… Někdy si říkal, proč se s ním vlastně ještě bavil.
.
"Jasně, budu na minutku přesný," odpověděl se zaculením Utakata a ani se neobtěžoval zkřížit prsty ve znamení nepravdy. Ještě než stihl Yagura něco zaprotestovat, tak se s ním v rychlosti rozloučil a položil mobil. Mohl by si dát koupel s pořádnou kupou nadýchaných bublinek.
.
Yagura se ještě chvíli poflakoval na netu, než šel v bytě poklidit a vymyslet něco k večeři, taky by měl nakrmit želvu…
Před devátou už byl připravený, chvíli ještě přemýšlel, jestli si vzít pod bundu i pistoli. Nebyl paranoidní, jen opatrný, v takových barech se mohlo stát cokoliv, a ne zrovna nic souvisejícího s výhledem sexu s pěknou mladou slečnou. I když i takové věci se stávaly, jednou v policejních záznamech, ke kterým se samozřejmě dostali nelegální cestou, četl o nájemné vražedkyni, něco jako černá vdova, co nalákala muže do soukromí a pak je dost brutálně zabila.
.
Jedna bublinka… puk… druhá… puk… Utakata se nechal unášet na příjemných vlnách horké vody. Sice slíbil, že dojde zavčasu, ale co. Yagura počká, ostatně je už zvyklý, určitě se nebude chystat na slíbenou hodinu. Koulel se, dokud mu nespadla pěna, a bez ní už to nebylo ono. Osušil se a jemně si ždímal vlasy. Asi bude muset použít fén, ale nesnášel to. Radši je nechával volně schnout… ještě si ostříhá ty nehty. Po notné době strávené lazebnickými službami otevřel skříň, kde hojně figurovala modrá a černá barva. Nerozhodně přehraboval pověšené košile v nejrůznějších odstínech modré, než vybral lesklý, jako chrpa zbarvený, svršek. Jestli chce nějakou dívku ulovit, tak musí vypadat k světu. Sebral bundu a vydal se ke svému kámošovi. Když zvonil na jeho zvonek, tak čas ukazoval tři čtvrtě na deset. Drobet zpoždění.
.
Yagura se ani neptal, kdo to je, rovnou nechal otevřít dveře a čekal, až Utakata vyjede výtahem nahoru. "Tak na minutu přesně, jo?" Změřil si ho smrtelně vážným pohledem, ale nezlobil se, spíš to byla sranda. "Jsi jako holka, minuta znamená hodina, co?"
.
"Jako bys mě neznal," odmávl to hnědovlasý muž a upravil si ofinu, aby mu pěkně spadala na jednu stranu tváře. "Přesnost je jen pro ty, co si nemůžou dovolit zpoždění, a mezi ně zrovna já nepatřím. Když už jsem tu tak akorát, půjdeme?" Nemělo cenu se nějak vysvlékat a obkouknout Yagurovu malou cimru s bestiální želvou.
.
"V naší rodině tě za zpoždění odstřelí," odvětil suše, vzal si peněženku, klíče, mobil, zhasl všude a nechal jen v akváriu svítit zářivku, zamkl a mohlo se jít. Radši se projdou, aspoň pokecají a nebudou se mačkat v autobuse, i v tuhle hodinu se tam našly otravné existence.
.
"V té naší naštěstí ne. Stejně bych to s tebou hned měnil," zasmál Utakata a vytáhl zip bundy úplně nahoru. Teď na podzim už bylo večer chladno. "Jediný, co by mi vadilo, by bylo, že jste hrozně malincí. Můžeš vůbec sedět za volantem?" utahoval si z něj vyšší muž, který měl normální výšku, kdežto jeho kamarád byl prostě malý prďola.
.
Yagura po něm hodil vražedný pohled. Narážky na svou výšku bytostně nesnášel. Byl hbitý a rychle utíkal, když bylo potřeba, ale kolikrát měl problém na sebe sehnat oblečení, všechno na něm plandalo a připadal si jako holka, co si bere oblečení svého přítele. "Za to ty seš tak blbej, že by ti řidičák ani nedali," zavrčel a zavázal si šálu, aby do ní mohl zahudrovat něco o tom, že na velikosti nezáleží.
.
"Kecy. Dali by mi ho, kdybych se tam přihlásil a došel na jízdy," odpověděl s přehledem Utakata. Možná by se opravdu přemohl a dokázal by kurz absolvovat… i když. Moc se mu do toho nechtělo. Nikam nejezdil a městská vyšla mnohem levněji. Zvláště když si zapomínal cvaknout lístek. Rozcuchal světlovlasému kamarádovi vlasy. "Moc si nevyskakuj. Když pro tebe občas dojedou vaši, tak ti dávají určitě podsedák, abys vůbec viděl z okna, že?"
.
Nemělo to cenu, Utakata si rád utahoval ze všech a dělalo mu radost sledovat reakce. Třeba se dneska opije tak, že mu to rejpání vadit nebude. Moc do společnosti nechodil, kromě práce občas vyřizoval otci pochůzky a taky nechtěl svým životem ohrozit nějaký dlouhodobější vztah. Přeci jen byl synem mafiána a snadným terčem pro vydírání, proto si taky raději vzal zbraň. Zastrčil ruce do kapes, začal foukat studený vítr a on si nevzal rukavice. Snad bude letos sněžit, neměl rád Vánoce bez sněhu, a když už něco napadalo, stala se z toho břečka na silnicích.
.
Utakata už raději mlčel, když viděl, že Yaguru popudil. No tak holt je malej, zakrslej a roztomilej. Holky na něj děsně letěly, a nejenom ony. Občas se objevil nějaký chlap, který si jeho kámoše popletl s drobnou dívčinou, nebo nějaká buzna. Ty poslední dva případy byly nejhorší. Když normální chlap zjistil, že jeho sladká oběť má chlapský hlas, tak rychle práskl do bot. To se o tom druhém nedalo říct, ale zase se to tak často nestávalo.
.
Za pár minut dorazili do baru. Až na ulici bylo slyšet, že se to tam rozjíždí pomocí dunivé techno hudby, neonového nápisu nad vchodem a lidí postávajících venku buď s cigaretou, nabídkou sexu, jen tak kecali, nebo případně všechno najednou. U vchodu zaplatili za vstup a mohlo se jít pařit. Yaguru při vstupu obklopilo tolik dojmů, že měl chvíli problém to vstřebat, jak si dlouho nevyrazil. Reflektory, kouř, chlast a spousta lidí a pachů.
.
Hnědovlasý muž se nemohl přestat smát a dostal od Yagury rozhořčený dloubanec do žeber. "Zase po tobě chtěli občanku. Já se pominu," řehonil se dál a snažil se jako první protlačit k baru. Doufal, že je jeho kámoš hned za ním, jinak se mu v té divoké vřavě lehce se svou výškou ztratí.
.
Trochu si připadal jak ve městě mrakodrapů, lidé kolem měli tak o půl metru víc a klidně by ho zašlapali. Proto nechodil na žádné demonstrační pochody. Ale už si zvykl v tom probruslit a ve zdraví se prodral k baru, kde však nastal problém s typickou barovou stoličkou, která byla skoro tak vysoká jako on. Raději koukal kolem po holkách, než pozorovat Utakatu s tím svým výrazem. Líbila se mu taková mladá zelenovláska v rohu, měl dojem, jako by ji už někde viděl.
.
Utakata mu s uculením pomohl nahoru a konečně se mohli podívat z očí do očí, kdy stál vedle. Čekal, než se k nim přitočí barman, a objednal u něj dvakrát pitivo, aby si mohli cinknout na začátek jejich večera, aby se pěkně vydařil. Tmavě hnědá tekutina omývala ledové kostky ve skleničce. "Tak ať dojdeme domů po svých."
.
"Jop." Přiťukl si a při tom si vzpomněl, jak Utakatu posledně táhl domů do schodů a spadli na sebe tak, že si skoro zlomil ruku. Koukl znova na tu holku, bavila se s nějakou blondýnkou s copem až na záda a jakoby kočičími rysy. "Hele, co říkáš na támhletu?" Mrkl směrem k ní, správně by bylo se ani neohlížet, ale věděl, že takovou decentnost nemohl od něj čekat.
.
"Kterou?" otočil se jako na povel hnědovlasý muž a civěl na obě děvčata, která je okamžitě zaznamenala. "No, to není vůbec špatný výběr. Ta blondýnka je moje," oznámil Yagurovi okamžitě, než se stihl vymáčknout. "Jen doufám, že tu nemají sebou nějakýho bouchače. Nerad bych dostal do nosu."
.
Yagura si svůj dnešní objekt změřil pohledem. Byla jen o kus větší, ale tentokrát se to hodilo, i když k ní bude muset vzhlížet, ale přímo na očích bude mít něco jiného. Zvažoval balící techniky, neměl rád lhaní a přehánění, na takové holky ani nebral. "Pozvem je na drink."
.
"Jasně, pokud teda nemáš v kapse králíka z klobouku. Na chlupatý a hebký věci holky letěj ještě víc, ale evidentně nemáš, tak já objednám pití a jdeme za nima," oznámil Utakata s nadšením. Blondýnka vypadala přísně a divoce. Byť byl celkové zdechlý dělat cokoliv navíc, tak lovit krásné ženy mu stálo i za větší námahu. Objednal lemonda a společně se svým malým přítelem se rozešel k dívkám. "Smíme vás pozvat na drink?" Lehce zamával skleničkami, jako kdyby to nebylo dost jasné.
.
Zelenovláska si oba prohlédla, všimla si, že ten menší si ji zaměřil hned po příchodu. Vypadal celkem roztomile, ale od čeho ta jizva? Mrkla na svou kamarádku. "No, proč ne." Pití zadarmo vždycky.
.
Yugito v duchu protočila očima, ale co naplat. Pošoupla se bokem, aby se k ní mohl vměstnat ten vyšší. Pořádně si ho zblízka prohlídla. Pěkná modrá košile s velkým rozhalením, tmavé kalhoty, zřejmě vymydlený, dle lehkého zavanutí sprchového gelu… možná ho hned neodpálkuje.
Utakata postrčil k děvčatům skleničky. "Dámy, na co si připijeme?" vybídl je, ať samy určí, co se jim líbí.
.
"Na příjemný večer, a hlavně…," Usmála se záludně, ten malý asi nemluvil tolik nebo jen před holkama? Roztomilé. "…na druhou rundu." Skleničky cinkly a obrátila do sebe panáka s rychlostí profesionála. Později se obě dívky představily jako Yugito a Fuu. Yagura se s přibývajícím alkoholem víc rozpovídal a nechal se utáhnout i na tanec.
.
Utakata se musel chovat úplně jinak, než byl zvyklý. Yugito nebyla jen tak nějaká tuctová holka. Věděla, že si může vybírat, a ne padnout do postele prvnímu, kterého potká. Snažil se jí zalíbit, ale přitom se ji nevtírat moc okatě do přízně. Zaplatit jí pití, ale rádoby ji nechtít opít a nakonec ji vzít na parket a věnovat se jí. Ženy nerady seděly. Zdálo se mu to slibné, ale pořád nedostal ten správný signál, že to má v kapse.
.
Jak si Yagura povídal s Fuu, dozvěděl se, že žije ještě s rodinou, ale už si vydělává, nechtěl se v tom moc hrabat, koneckonců taky neměl rád, když se moc řešilo soukromí, a ne vždycky holky reagovaly pozitivně na zjištění, že je mafiánský synek. Buď se bály, že je někde zamordujou, nebo se lísaly až moc s vidinou peněz. Snažil se koukat nahoru, ale někdy tak omylem… No, dal by si říct. Ale pomalu už vnímal, že se podvolovala, třeba to nakonec skončí líbačkou někde stranou nebo si ji pozve i domů…
.
Hnědovlasý muž neustále kroužil okolo blondýnky, která se na parketu kroutila jako divoká kočka, jen skočit po své oběti a zakousnout ji. On sám si nebyl jistý, kdo teď koho loví, jestli on ji nebo ona jeho, ale bylo to zajímavé a jiskřilo to mezi nimi. Občas se snažil v davu lidí najít svého kamaráda, ale spíše hledal tu dívku s nazelenalými vlasy, to bylo mnohem snazší. Snad se dneska dočká zaslouženého cíle, když projevil tolik aktivity. Měl trochu pocit, že si s ním Yugito hraje jako kočka s myší.
.
Po pár tanečcích se ještě stavili na baru, po takovém jednomu vyschne. Yagura už si víc věřil, že dneska… "Nezajdem ke mně?" nadhodil s úsměvem a ruka mu cukala, aby jí přejel po stehně. V takové zimě jen šortky?
Fuu se s tím nepárala a rovnou ho políbila, byl tak roztomilý, a hlavně ji hned nechtěl zatáhnout na záchodky, jako to dělala většina chlapů tady. Když se odtáhla, jen hravě broukla: "Ke mně je to blíž."
.
Dvě nebezpečné entity číhaly skryté stínem velké budovy. Přímo před sebou měly vstup do baru, kde před několika hodinami zmizela jejich oběť. Už spolu probraly důležité věci a nemluvily. Číhaly, než nastane jejich čas. Tmavovlasý za netečnou maskou na obličeji a ten druhý s mírným úšklebkem ve tváři.
.
Yagura zaplatil útratu za sebe i za Fuu. Vyšli na chladný noční vzduch. Kolik asi bylo hodin? Až na ulici se neslo dunění hudby a sem tam po silnici přejelo auto. Měl by dát vědět Utakatovi, ale hledat ho a rušit ve flirtování. Nebyl malý kluk, aby se musel hlásit, kam jde. Měl by chytit Fuu za ruku? Radši ne, bude to pravděpodobně jen sex na jednu noc, a ne nějaký dlouhodobý vztah. Vydali se stejným směrem, jakým byl jeho vlastní byt.
.
Itachi šťouchl svého parťáka do boku, když se objevilo to škvrně s nějakou holkou. To bylo trochu mrzuté, ale jestli bude prudit, tak ji budou muset odstranit z cesty. Šéf říkal, žádné trvalé následky, ale vztahovalo se to i na další osoby? Asi by nebyl úplně nejradši, kdyby po sobě nechali mrtvolu… musejí se zařídit podle situace. Vystoupili ze stínů a tiše se přesunuli co nejrychleji na svá místa. Kisame měl jít zezadu a Itachi číhat v postranní uličce, kam ho chtěli vtáhnout. Musel si trochu zaběhat, aby jim nadběhnul.
.
Jelikož byl vychovaný v mafiánském prostředí, kde se učil poznávat nebezpečí, aby je třeba při předávání zásilek nechytili policajti, Yagura vycítil, že něco není úplně v pořádku. Měl s sebou zbraň a taky uměl základy sebeobrany, přestože se svojí výškou a tělesnou konstitucí neměl moc velkou šanci proti svalovcům, tak většinou rychle utíkal a mátl pronásledovatele, aby ho ztratili. Ale tentokrát měl i civilistu, nechtěl ji tu nechat, kdyby se něco stalo, tak by si jeho útěk mohla vyložit tak, že o ni ztratil zájem.
Ujistil se, že má zbraň za opaskem pod oblečením na dosah, aby ji mohl vytáhnout, ale jinak nezastavoval kvůli podezření.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 20. března 2016 v 7:25 | Reagovat

Ty jo, vypadá to zajímavě :3 Moc se těším na další kapitolu ^^

2 Nukiko Nukiko | 20. března 2016 v 10:00 | Reagovat

Hmmmm... zajímavé velmi zajímavé a ten páring velmi zajímavý a děj je taky velmi zajímavý a Kisame s Itachim jsou také velmi zajímaví :D A vy máte teda velmi zajímavé představy a kolik tahle zajímavá povídka bude mít dílů? Protože je to velmi zajímavé a já bych chtěla další zajímavý díl kde to bude ještě zajímavější :D Jinak tento zajímavý díl je opravdu hodně zajímavý a líbí se mi a těším se na pokračování teto zajímavé povídky :D

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 21. března 2016 v 16:31 | Reagovat

Ty mě nemáš ráda, viď? Že mě nemáš ráda, přiznej to. ˃˂ Už jednou jsem kvůli nějaký tvojí povídce asi hodinu poslouchala tu Jinchuuriki písničku z Naruta a teď mám nutkání to udělat zase! :D
-moment, jdu si to pustit-
Ježiš, ten Utakata. :D Takovýho magora jste z něj udělaly. :D (nebo spíš jenom ty?) To si nezaslouží... Zajímavá kombinace Yagury a Fuu, jenom si nejsem jistá, jestli by to vůbec přežil. Zadušen Fuuinou aktivností. :D

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 21. března 2016 v 19:37 | Reagovat

[1]:Tam to vyvrcholí, těš se.
[2]:Vidím, že všechno je ultra mega zajímavé :D. Občas prostě ráda zkouším hodně netradiční páringy a se Smajlinou pomocí to dostává grády. A můžeš se těšit na to svoje DeiNaru, už je to ve výrobě. Vyjde to po Únosu.
[3]:Já? Jak jsi na to došla, prosím tě. :D :D Prostě to nezváděj na druhé lidi. Utakata je bezva charakter, jen počkej až se objeví v Pod vlajkou Uchihů :D

5 Saoirse Saoirse | 6. července 2016 v 21:32 | Reagovat

Tak tohle je ovšem skvělé! :D :D Najít ve vodách českého internetu povídku na Naruta, co se věnuje jinchuuriki! (A ono vůbec najít něco takového na internetu obecně...)

Já jsem přímo unešena (i když asi ne tak úplně jako bude Yagura). Fuu a Yugito mám jako postavy moc ráda a povídek s Yagurou a Utakatou, těch se také zrovna moc nevidí, takže jsem nadšená... :D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. července 2016 v 22:11 | Reagovat

[5]:Ono obecně najít něco jiného než je hlavní fandom, který se zabývá nejznámějšími postavami je dost složité. Občas se něco objeví, ale ne vždy je to kvalitní. Je to způsobeno tím, že jiichuuriki se v anime objevili až poslední dobou a doposud byli velcí neznámí. Utakatu mám ráda a občas se objevuje jako vedlejší postava v mých povídkách.

7 Saoirse Saoirse | 6. července 2016 v 22:43 | Reagovat

[6]: Souhlas. To je vždycky věda, najít něco, co kromě mého vkusu uspokojí ještě alespoň nějaké základní nároky na kvalitu. :/ :D

Právě - osudy jinchuuriki kromě Gaary (a Naruta, samozřejmě, ale toho není, myslím třeba zmiňovat) tam snad ani nijak podobrobněji vylíčeny nejsou. Utakata teda, pravda, má svoji, myslím fillerovou (teď si nejsem úplně jistá) sérii, ale i tak je povídek a fanartů s ním strašně málo...

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. července 2016 v 7:50 | Reagovat

[7]:Přesně tak, já už proto žádné povídky nečtu, protože prostě není autor, který by uspokojil mé nároky. Ale jo, pár jich bylo, ale už bohužel netvoří.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.