Únos II.

27. března 2016 v 7:00 | Ivanitko + Shirayuki |  Krátké povídky
Oba muži číhají na nejvhodnější okamžik, kdy sbalí to malé pískle sebou a pak po něm předají jistý vzkaz pro jeho otce. Nic se však nesmí podceňovat a malé štěně má zuby ostré jako jehličky.


Kisame si udržoval odstup. Bylo třeba, aby bez podezření došli až k té odbočce, kde čekal Itachi. Malátně se za nimi vlekl, jako kdyby byl zmožen velkým množstvím alkoholu. Měl pocit, že jeho oběť nic netuší.
Itachi se snažil zklidnit svůj dech, jak docválal do ulice. Malým zrcátkem kontroloval vzdálenost páru kráčejícího ulicí. Kdyby skočil na někoho jiného, tak by jim to nevyšlo. Ještě pár kroků… a hop! Vyskočil z krytu a chmátl po mladíkovi.
Kisame okamžitě docválal a hrubě odžduchl ženu bokem, až se svalila na zem. Teď to musejí udělat rychle.
.
Fuu vykřikla a hned byla na nohách. Ještě, že před odchodem dala vědět na stanici, už cestou sem si všimla podezřelého auta. Šéf měl pravdu, šli po něm. Vytáhla zpod trika pistoli a vystřelila, trefila muže držícího zmítajícího se Yaguru do ramene, výstřel se rozlehl po ulici.
Mladík se vysmekl a hned byl ozbrojený, překvapilo ho, že Fuu nebyla obyčejná holka, ale teď se o to nestaral. Mafián nebo policajt, je na jeho straně.
.
Itachi zasykl, jak se mu ramenem rozlila ostrá bolest. Kruci! A zrovna pravačka! Musí jejich akci co nejrychleji dokončit. Někdo určitě zavolá fízly. Střelba nikdy neujde něčí pozornosti.
Kisame reagoval rychle. Věděl, co všechno se může stát během vteřiny. Nenechal Yaguru zamířit. Chytil ho za ruku se zbraní a vpálil mu pěstí do spánku, aby ho omráčil. Zároveň s tím se postavil za něj, jako za živý štít, i když jak shledal, byl notně nedostatečný. Yagurovou zbraní v jeho ruce zamířil na ženu, která se už otáčela k nim. Vystřelil a trefil ji do nohy.
.
Dívka přes závoj bolesti a rudé jiskřičky, co jí problikly před očima, viděla, jak se Yagura svalil po ráně. Sakra, nesmí je nechat zdrhnout. Ale s tou nohou se daleko nedostane. Zvuk sirén se blížil, ale nestihnou to. Bleskově zhodnotila situaci, a ještě několikrát vystřelila aspoň na toho, co zasáhla předtím, ale nebyla si jistá, zda vůbec trefila.
.
Uchiha měl štěstí, umdlévající dívka mu jen prostřelila bundu a zbylé dvě rány se neškodně odrazily od kontejneru za ním. Měl chuť ji odkrádlovat, ale neměli čas.
Kisame div nezavrčel jako nespokojené zvíře. Přehodil si mladíka přes rameno jako tu nejlehčí bagáž a podepřel Itachiho, který lehce zavrávoral. Rychle se rozeběhli k autu na druhé straně temné uličky. Hodil oběť do kufru a sedl za volant. Obyčejně řídil jeho parťák, ale teď to musí zvládnout sám. Rozjel se, a co nejrychleji zmizel v ulicích, co nejdál od místa činu. Vypadalo to, že se policajti nestihli zorientovat tak rychle, aby si jich všimli, že jim ufrnkli. "Žiješ?"
"Jo," zavrčel Itachi nepříjemně.
.
Zelenovláska se musela opřít o zeď, už začínala cítit tu ztrátu krve, a navíc ji štvalo, že tak zdrhli a nemohla nic moc dělat. Jak dojeli policajti, musela se nechat ošetřit a ve stručnosti shrnula, co se stalo. Jako agentka byla pověřená sledováním Yagurovy mafie, takhle aspoň zhruba věděli, kdo ho unesl. Yagurův otec měl menší dluhy u Peina, a tak si to asi vyřídili takhle. Zabijou ho? Spíš trochu mučení, jako výhružka. Podle profilu ty dva poznala, o Akatsuki se v poslední době šířilo čím dál víc zpráv, ale vystopovat je šlo hodně těžko.
Yagura se malinko probíral ještě v autě, vnímal, že je ve tmě a někam ho vezou, ale nic víc, ještě měl otupělé smysly a bylo mu na zvracení z toho příšerného bolehlavu. Když zastavili, nechal se odnést, cítil se slabý jako moucha.
.
Kisame mladíka svázal a nechal ho ležet v temné místnosti. Teď byl na řadě jeho parťák, který byl bledší než normálně. Zavezl ho k jejich doktorovi, který je běžně ošetřoval. Mlčel a nedělal nikde záznamy. Taky za to dostával solidní balík peněz. "Kabuto, píchni mu něco od bolesti," ozval se Hoshigaki, když viděl, že se jde na vytahování a injekce nikde.
"Až mě o to Uchiha požádá sám," odpověděl lékař protřele. Nebylo mu vůbec proti mysli nechat toho Uchihovskýho zmetka trpět. "Tak co, Itachi, chceš něco na umrtvení?" zeptal se stopou posměchu v hlase.
Černovlasý muž si jenom znechuceně odfrkl. Než se nechat ponižovat, tak radši něco vydrží. Zatnul zuby a pěsti, když se ten hajzlík začal hnípat v jeho ráně. Vytahovat kulku, šít a čistit. Na konci té šílené procedury byl nazelenalý a zpocený, a když povolil ruce, tak se mu klepaly.
Kabuto si to užíval. Nezpůsoboval mu bolest navíc. "Máš kliku, kosti to minulo. Měl bys minimálně dva týdny dodržovat klid, než se to zhojí. Samozřejmě se zastav na převaz. Budu tě tu rád očekávat," rozloučil se s nimi.
Kisame svého parťáka podpíral, když se odebírali k autu. "Jseš hroznej, ono by tě ubylo, kdybys tomu zmetkovi udělal tu radost a požádal ho o injekci, viď?"
"Jo," odtušil tiše Itachi a nechal se dovléct k autu.
"Aspoň si teď budu moct toho mafiánskýho synka vychutnat sám."
.
Mladík se pomalu probíral, ale stejně byla kolem tma. Vůbec netušil, kde je. Připadal si jako opilý. Poslední, co si pamatoval, byla ta přestřelka. Počkali na něj, asi po něm šli delší dobu. Ale proč? A co s ním bude? V dětství už ho párkrát unesli kvůli výkupnému, ale vždycky z toho vyvázl víceméně v pořádku. Co po něm můžou chtít? Informace? Vlastně nic moc nevěděl, co žil sám, možná měl sloužit jako výhružka, příklad, co se stane, když… Buď v tom byly drogy, peníze nebo cokoliv s tím související. Byl svázaný, ale i tak se zvládl posadit. Žádné okno, co by mu ulehčilo orientaci. Měl by se pokusit utéct, až se trochu vzpamatuje. Jenže co zvládl sám? Kdo ví, kolik namakaných chlápků tu bylo. Sakra, neměl zamítnout to sledovací zařízení, jak mu otec nabízel, kdyby se něco stalo. Nechtěl být jako malý a nechat se hlídat.
.
Kisame odvedl Itachiho do vedlejšího pokoje, kde ho položil na gauč. "Tak já se jdu podívat na toho prďolu." Měl se k odchodu.
"Nezapomeň, co říkal Pein. Žádné trvalé následky!" upozornil ho Uchiha. Nechtěl mít problémy s nejvyšším vedením, když už se jim to podařilo takhle podělat.
"Jasně, nejsem malý," uchechtl se Kisame a zmizel ve dveřích. Otevřel druhé a světlo z chodby zalilo skrčenou postavičku na podlaze.
.
Yagura slyšel kroky už za dveřmi, jelikož to byl kromě jeho dechu jediný slyšitelný zvuk, jasně ho postřehl. Vrhl nevraživý pohled na příchozího. Dlouhán se světlou, až skoro namodralou kůží a pichlavýma očima. Co si pamatoval, docela rychle ho zpacifikoval, a kdyby proti němu teď vystartoval, vysloužil by si další ránu, a tím ještě horší migrénu. Chtěl mít jasnou hlavu, až dostane šanci proklouznout. Jeho zbraň byla pryč, buď ji měli u sebe, nebo zůstala na ulici. Snad se Fuu nic nestalo. "Co po mně chcete?" Nepouštěl oči ze svého věznitele, určitě to byl taky mafián, a ne žádný amatér. Bude ho mlátit a pak pošle zpátky jako zářný příklad odporu jejich klanu? Zřejmě to byli Akatsuki, párkrát s nimi byl ve styku, ty dva taky možná viděl, ale nic moc si nevzpomínal.
.
Kisame za sebou zavřel a rozsvítil žárovku bez svítidla, která byla namontována u stropu. Nažloutlé světlo vystřídalo to ledové ze zářivky na chodbě. Vysoký mafián se ušklíbl. Ten prcek se na něho mračil, asi nebude nějaká třasořitka, i když kdo ví. Přesně netušil, co s ním udělá, ale pak ho odvezou před dům jeho papínka a vysadí ho tam. V jakém stavu… kdo ví. "Víš, proč jsi tu?" zeptal se prohnaně.
.
"Kdybych věděl, tak se neptám," odvětil a poposedl si dál od něj. Země byla hodně studená, vůbec tu netopili, ale asi by měl být rád, že zatím neviděl žádné krysy ani plíseň. Otec měl podobnou místnost, kam strkali zajatce a dostávali z nich informace. Měl odvahy dost, nebyl žádný zbabělec, ale při představě, co bude následovat, o několik odstínů zbledl. Ještě se mu motala hlava i z toho alkoholu. Mohl teď být s Fuu, pořádně si zadovádět a ráno se vesele vrátit domů.
.
Hoshigaki se naklonil a jedním jednoduchým pohybem vytáhl mladíka za bundu nahoru. "Jako otec, stejný zákrsek," uchechtl se a pobaveně sledoval jeho nabručený výraz, asi neměl rád, když někdo upozorňoval na jeho maličkost.
.
Takže to bylo kvůli rodině… No jak jinak, když sám nic neprovedl, ne v poslední době. Že by dluhy? Nebo jen čistý rozmar Akatsuki ukázat, kdo městu vládne? Třeba měl štěstí a ten druhý cestou sem vykrvácel, Fuu ho trefila, to věděl. Ale moc tomu nevěřil, musela by zasáhnout tepnu, a i když měli mafiáni někdy docela chladné vztahy, na tomhle by to bylo poznat. Využil toho, že nemá spoutané nohy a je akorát v příhodné výšce, a pořádně dlouhána nakopl.
.
Kisame bolestně zasyčel a mladíka pustil. "Ty jedno nedomrlé štěně!" zasyčel vztekle a dal mu pěstí. Bude se muset trochu krotit, aby neporušil rozkaz od šéfa. To by se mu pak mohlo stát něco nepěknýho. Navíc Itachi tu nebyl, aby ho případně zkrotil. Ohlídat sám sebe je vždy to nejhorší, ale Pein řekl, žádný trvalý zranění… počítá se do toho i zlomenina?
.
Yagura měl chvíli temno před očima, sice počítal s odplatou, ale měl ještě utlumené smysly, tak nestihl uhnout. Nenechá svoji kůži tak lacino. Sice tímhle vzdorováním jen zvyšuje šanci, že dostane pořádnou nakládačku, ale bylo to lepší, než jen trpět urážky a zbaběle se třást strachem o vlastní život. Neplýtval slovy, to by musel dštít oheň a síru, navíc by se mu ten chlápek jen vysmál, že si vyskakuje. Jak dlouho tu asi zůstane? Kdyby aspoň mohl dát vědět do práce, že ráno nedorazí… samozřejmě hned po tom, co by zavolal chlupatý.
.
Kisame ho vytáhl znovu na nohy a uštědřil mu pořádnou šlupku do žaludku, která ho znovu dostala k zemi. Chytil mladíka za vlasy a zvedl jeho tvář ke své. "Myslím, že ti tu zprávu řeknu hned, abys ji vyřídil svému papíčkovi. Až tě pustíme, tak mu vzkaž, že by si měl vyrovnávat účty s Akatsuki. Myslím, že něco tak krátkého by sis mohl zapamatovat."
.
"Proč si to nevyřídíš s ním?" Každý nádech Yaguru bolel, ale nekašlal krev, tak to snad přejde. Jak byl na boku, tak se malinko prudčeji otočil a kopl mafiána do levé nohy, i když při tom ne zrovna pomalém pohybu jeho tělo silně zaprotestovalo.
.
Hoshigaki se nijak nerozpakoval a toho mrňavýho hajzlíka nakopnul. Zvednul svíjejícího se mladíka a přirazil ho čelem ke stolu. "Kdyby tvůj fotr dodržoval úmluvy a platil, tak bys tu teď nemusel být, až budeš doma, tak si to s ním vyřiď. Já mám na práci úplně jiný věci. Udělat z tebe pěkný balíček zpráv."
.
Yagura sykl, jak ho narazil na stůl. Určitě bude mít dost modřin. "Naser si," odsekl a zazmítal se. Ta pozice se mu nelíbila, byl mu vydaný na milost.
.
"Moc se nevzpouzej, nebo budu tvrdší," vyhrožoval pobaveně Kisame. Jasně, kdyby se jim ho podařilo chytnout, aby jim neviděl do obličeje, tak by to bylo lepší, ale už se stalo a on zařídí, aby si mladík ten jeho zapamatoval nadosmrti. "Můžeš si vybrat způsob svého utrpení. Chceš zbičovat nebo vyřezat nějaké ornamenty… jo, už vím, co by se ti určitě líbilo. Co takhle odřezat jeden prst po druhém?"
.
"Budeš litovat, zmetku!" Pořád sebou škubal, třeba se vytrhne a bude moct utéct. Provaz pomalu povoloval, i když cítil, jak mu po zápěstí vlhne od krve z rozedřených ran.
.
"Nějaká silná slova na někoho, kdo je mi vydán na milost a nemilost," usmál se Kisame sladce a v hlavě se mu tvořily jasnější obrysy dalšího postupu. Musel se pochválit, jak krásně to vymyslel, ani Itachi by na to nepřišel. "Víš, ale bude potřeba tě trochu vysvléct," řekl neutrálně a rozepnul mladíkovi opasek.
.
Jak Yagura zaslechl ten zvuk, celkem rychle mu docvaklo, co se bude dít. Sakra. To prostě ne, nikdy nespal s chlapem a ani to nehodlal měnit, holky byly nejlepší, takové měkké… Snažil se vysmeknout, ale nešlo to, čím dál víc panikařil. Co kdyby ho uplatil? Ne, věděli o jejich finanční situaci, proto tady taky byl. Musí něco vymyslet, třeba moment překvapení, nebo tak něco, nechtěl se nechat ošukat, a k tomu od někoho takového. "Proč mě nemůžeš prostě jenom zmlátit? To máš úchylku na kluky, jako jsem já?
.
"Mohl bych, ale to je už ohraný. Dlužíte? Seberem vám někoho z rodiny, zmlátíme ho a vrátíme zpátky, ale když tě někdo ojede, tak je to mnohem lepší vzkaz," odtušil Kisame a stáhl mladíkovi kalhoty dolů. "Tak prdelku máš pěknou, brzy mi bude říkat pane, jen se neboj." Aspoň si pěkně užije. Přemýšlel, jestli si ho má vzít jen tak natvrdo, nebo hledat nějaké mazání.
.
"Nesahej na mě!" Co si ten hajzl myslel? Jenom tak očumovat a osahávat, eh. I když tušil, že jestli bude odporovat, jen si tím přitíží. Ale z těch keců se mu dělalo zle, nebude dělat nikomu děvku.
.
Kisame právě na popud mladíka osahával a zajížděl mu do zakázaných míst. "Neboj se, udělám ti to tak, že na to nikdy v životě nezapomeneš," přislíbil a přemýšlel, jak to udělat. Nesměli nechat žádné hmatatelné důkazy. Jo, kdyby ho jenom zmlátili, tak pohodička, ale jestli ho ojet, tak bude potřebovat šprcku. "Vydrž tady, prdelko, hned se vrátím." Statný mafián zamkl místnost a přešel k Uchihovi, který ležel na lůžku. Nevypadal nejlíp. Myslel si, že spí, ale jakmile vešel, hned otevřel oči. "Klídek, Itachi, jen bych potřeboval kondom. Ty máš vždycky všechno."
"A ty zase nemáš vůbec nic," odtušil Uchiha a z kapsy vytáhl peněženku. Neobratně ji otevřel a podal Kisamemu čtvereček. "A moc se s ním nemazli a rychle ho vrať. Už tak s ním máme dost potíží."
"Jasně, jasně, hned to bude," zabručel Kisame a vrátil se zpátky.
.
Yagura se hned, jak ho mafián pustil, snažil dostat z pout. Měl v tom už praxi díky těm únosům, kterými si prošel, a taky sem tam poznal pár holek s úchylkami na svazování. Šlo to špatně, sedřel si zápěstí, ale nepřestal a byl volný. Rychle zauvažoval. Musí ho něčím omráčit a pak zdrhnout, nějak se zorientovat, nevěděl, kolik jich tu je. Popadl židli a postavil se vedle dveří. Jak uslyšel kroky a klíče v zámku, srdce se mu roztlouklo ještě víc. Lepší jak šplhat po skalách nebo sjíždět rafty, fakt. Objevil se proužek světla a mladík věděl, že má jen zlomek vteřiny. Praštil dlouhána židlí, jak jen mohl, a hned se kolem něj prosmýkl na chodbu, aby získal náskok, než se vzpamatuje. Rozběhl se až na konec chodby a rozrazil dveře, bylo za nimi nějaké schodiště, zamířil logicky dolů. Byla tam tma, že by se jeden přizabil, bral schody po dvou.
.
Kisame popravdě nečekal, že jeho oběť vykáže takovou přílišnou aktivitu. Úplně ho to vyhodilo z rovnováhy a Yagura měl tak dost času utéct. Naštěstí pro vysokého mafiána jako on byl mladík mnohem menší a nemohl ho pořádně omráčit. Tudíž se rychle vzpamatoval. "Kurva," uteklo mu, když pohnul paží. Bolest mu vystřelovala až do krku. "Roztrhnu tě jako hada!" křikl na mladíka, kterého pronásledoval. On měl výhodu, věděl, kam běží.
.
Bylo tu víc pater, asi využívali nějaký panelák, aby nebyli tak nápadní. Nebo se pořád přesouvali a velitelství stejně bylo jinde… Teď to Yagura nezjišťoval, prostě běžel dolů a doufal, že narazí na východ, ale ocital se v čím dál větší tmě a nakonec až úplně dole, odkud nebylo úniku, vběhl do dveří a za nimi byla jediná místnost. Konečná zastávka. Ten týpek ho určitě pronásledoval. Rychle se rozhlížel. Mohl by se zase zkusit něčím bránit, ale podruhé ten trik nebude fungovat. Plamínek naděje zaplápolal, když uviděl skoro u stropu okno, takové malé, ale jestli se nacházel ve sklepě, určitě vedlo ven. A pro jednou mu zase byla užitečná věc, pro kterou si ho tak dobírali. Vyrazil ke krabicím pod oknem a zalomcoval s ním, bylo docela zrezavělé a šlo špatně otevřít, nejradši by ho vysklil, ale to by se při prolézání mohl pořezat.
.
Hoshigaki dusal za tím prckem. Musel uznat, že je rychlý jako blesk. Vlastně se divil, že se ani jeden z nich nezabil na schodech nebo někde po cestě. Vstoupil do místnosti, kde se to škvrně snažilo utéct. Samozřejmě ho nenechal, a než se mu podařilo dostat do okna, tak ho stáhl zpátky. Jenže i myš zahnaná do kouta se umí bránit. "Hajzlíku," zasyčel, když dostal jednu do nosu. Ani on už neváhal a pěstí Yaguru nabral do břicha.
.
Mladíkovi se udělaly před očima hvězdičky a bolestně vyhekl, jako by dostal ránu od slona. Nesměl se nechat zase chytit, a kdo ví, co mu ještě udělá za to, že zkusil zdrhnout. Nedal se a kopal, kousal a zmítal se jako ryba na háčku.
.
Kisame se s mladíkem nepáral a při nebližší vhodné příležitosti nabral mladíka několikrát do břicha, aby ukrotil jeho touhu. Nehodlal už nic prodlužovat, odvlekl ho do vedlejší místnosti, aby ho čirou náhodou nebylo slyšet ven, a přirazil ho stejně jako nahoře na zaprášený stůl. "Neboj, jak jsem slíbil, tak ti to udělám." Neváhal znovu obnažit hebkou prdelku a začal se o ni vzrušovat. Yaguru držel u desky stolu za krk.
.
Yagura byl skoro na pokraji mrákot, nemohl se ani pořádně nadechnout, a jak byl namáčknutý na stole, šlo to ještě hůř. K tomu ten prach, hotový ráj alergií. Tak trochu věděl, co očekávat, nebude to nic příjemného. Co má dělat? Asi už nezbyde nic, než vydržet a třeba to nepotrvá moc dlouho. Ale chtělo se mu zvracet, když cítil na zadku něco teplého a věděl, co to je.
.
Hoshigaki vzal mladíkův klid s povděkem. Chvíli se ještě pořádně honil v ruce a pak zuby otevřel zatavený sáček s ochranou. Koneckonců, kdo ví, jestli to štěně není nějaký nemocný, aspoň nic nechytne. Rozkopl Yagurovi nohy od sebe a naplival si do dlaně. Sliny trochu rozmázl po svém ztopoření a už bez váhání se začal dobývat tomu pískleti do těla.
.
I když tam nějaká vlhkost byla, ani trochu to nepomohlo, ale asi mohl být rád za ten kondom, chodit s cizí mrdkou v těle kdoví jak dlouho muselo být příšerné. Dřelo to a pálilo, až vyjekl i přes zatnuté zuby. A ten zmetek nebyl zrovna z nejmenších. Už věděl, jak si připadají holky. Přísahal, že žádnou k tomuhle nutit nebude.
.
Kisame vnikal dovnitř a liboval si, jak je to pěkně těsný. Držel mladíka za ramena a tlačil ho proti sobě. Sotva vnikl po kořen, tak tlumeně zasténal. "Panic… no, spíš bych měl říct, právě jsi o to přišel," zachechtal se. Ještě chvíli setrval v nečinnosti čistě pro své potěšení, než se rozpohyboval dle libosti.
.
Yagura si ještě ani pořádně nezvykl na to, že má něco v místě, kde by nemělo nic jít tím směrem a rozhodně ne o takové velikosti. Nechápal, jak si to někdo může užívat. Aspoň bude moct říct, že to fakt není nic moc, až zase s Utakatou omylem zavítají někam do gay baru.
Nejdřív to dost bolelo, ale jak si zvykl, byl to spíš… divný pocit, nechat se ojebávat jak děvka. Stůl vrzal, do nosu i úst se mu dostával prach a nutil ho ke kýchnutí, musel prostě držet a doufat, že se brzo udělá, aby už měl sakra pokoj.
.
Hoshigaki sténal a funěl. Občas přirážel tak vehementně, že mladík nedosáhl špičkami na zem. Byl prostě moc prťavý. Trošku si připadal, že ošukává malé děcko, když byl Yagura tak drobný. Stůl pod nimi vrzal o sto šest a Kisame jen doufal, že to ještě chvíli vydrží, protože jeho prudké pohyby zrychlovaly v předzvěsti konce. Život mafiána si žádal svou daň a na normální vztah nemohl ani pomyslet. Musel se spokojit s děvkami a tohle pískle bylo jednou z nich a dokonce dostane zaplaceno za to, že ho šuká. Jeho hekání přidalo na intenzitě, když stačilo pár posledních dravých pohybu pánví a udělal se. Zároveň s tím na mladíka nalehl a funěl mu za krk.
.
I přes kondom cítil, jak se do něj něco rozlévá, Pak se málem udusil pod takovou váhou a připadal si jako by na něj nalehl nějaký velký pes, i to funění by sedělo. Ještě, že to nevnímal jako pozitivní zkušenost, vzrušit se by byla ta poslední věc, co potřeboval. Třásl se v kolenou, musí to rozdýchat, aby se nesložil a mohl odsud rychle vypadnout. "Seš hnusnej parchant," utrousil.
.
"Vidím, že jazyk se ti neotupil. Takže ještě na cestu chceš evidentně dostat nakládačku." Vyklouzl z mladíka a kondom odhodil na zem. Natáhl si kalhoty a sevřel Yagurovi ruku za zády, aby se po cestě moc necukal a vydal se zpátky nahoru. Dá tomu prckovi za uši a pak ho zaveze tam, kde ho jistě budou očekávat.
.
Když se na něm vyřádili, hodili Yaguru do auta, samozřejmě byl svázaný a ani neviděl přes nějaký šátek či co, aby je náhodou nemohl pak vystopovat. Ani ho neštvalo, že dostane zjeb za neopatrnost jako spíš všechny ty modřiny, co bude mít. Natržený ret solidně natékal, možná měl i přeražených pár žeber, protože kašlal krev, ale ne moc. Na chvíli upadl do mdlob, ale ne více než pár minutová úleva od bolestné reality.
.
Kisame řídil a Itachi měl velmi jednoduchý úkol, který by měl zvládnout i ve svém stavu. Měli falešné espézetky, tudíž si z kamer, co byly u brány, nic nedělal. Na hlavě měli punčochu, třebaže je mladík viděl, ale záznam na kameře je něco úplně jiného. S cuknutím přibrzdil u sídla Yagurových rodičů a Itachi bez váhání otevřel dveře a vykopl zmláceného mladíka ven. Za zvuku pištění pneumatik jejich auto zmizelo na cestě. Můžou jejich šéfovi napsat, že všechno je vyřízené.
.
Jelikož byl pořád svázaný a nohy měl volné, mohl by se zvednout, ale na první pokus to nešlo. Slyšel kroky, rychlé, ale auto nikde, takže se pro něj nevrátili. Někdo ho zvedl na nohy a nesl, strhl mu pásku z očí, až zaúpěl. Ochranka ho odnesla dovnitř. Někdo asi zavolal doktora, v tomhle stavu jet na pohotovost a řešit věci, kdo ho zmlátil… eh. Když byl za nejhorším, vypověděl, co se stalo, a že posloužil jako výstraha. A v duchu si slíbil, že až toho zmetka najde, bude litovat.

Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 27. března 2016 v 8:43 | Reagovat

Moc hezká povídka :3 Jak jsem už psala u Vyššího dobra každá povídka z vašeho díla je skvělá :3

2 Nukiko Nukiko | 28. března 2016 v 9:24 | Reagovat

No ty vole proč to nemohlo být brutálnější? :D Nikomu by to zřejmě nevadilo kromě ukeho samozřejmě :D ale Itachi si tu zlost taky mohl nějak vybít například trojkou :D Skvělá kapitola a těším se na další díly :)

3 Někdokohoznáš Někdokohoznáš | 29. března 2016 v 2:46 | Reagovat

Hezká povídka. Méně yaoi a více akce či "obyčejného" příběhu není občas od věci pro docílení toho správného napětí a gradace ve chvílích, které chcete vyzdvihnout a zintenzivnit ;-).

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 29. března 2016 v 21:33 | Reagovat

[1]:Děkuje a těší náš, že se ti to tak líbí.
[2]:Njn Itachi byl KO, ten by nemohl jít na věc.
[3]:Přemýšlí kdo je ten někdo koho znáš :D :D. Zním spoustu lidí, ale děkuji za komentář.

5 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 30. března 2016 v 17:18 | Reagovat

Kopněte do mě příště někdo, ať si všimnu, že vyšel další díl. A že bych si to měla přečíst. :D
No, čekala jsem, že to bude brutální, i tak ale musím říct, že jste mě docela překvapily. O_o Jako... Máte hodně bujnou fantazii, to všechna čest. Zajímavá pomsta, tohle je určitě mnohem horší a navíc... Jenom zmlácení už je prostě moc ohraný. :D Mafii by měly vést yaoistky, to by pak všechno bylo mnohem zajímavější. A už by nikdo nic nedlužil. Radši. :D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 30. března 2016 v 18:57 | Reagovat

[5]:To s tím vedením mafie je dost zajímavý nápad. To by měli výhodu teplouši, by schválně dělali bordel a nechali se chytit, aby je někdo ojel :D Zvlášť třeba takový Hidan, děvka k pohledání.

7 Saoirse Saoirse | 6. července 2016 v 21:41 | Reagovat

Teda, skončit to takhle... Čekala jsem možná trochu víc akce. Ale to bude asi tím, že už jsem vším tím čtivem, kterým jsem se prokousala, pěkně zhýčkaná a zmlsaná. :D

Ale Yagura jako hlavní protagonista byl super, to rozhodně schvaluju!

A jak už jsem psala u prvního dílu - využívání (ať už v jakémkoli slova smyslu) vedlejších postav si hrozně cením. Klidně víc povídek jako tahle, moc jsem si čtení užila! :D

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. července 2016 v 22:13 | Reagovat

[7]:Rak když tady zapátráš na blogu, třeba najdeš ještě něco co by ukojilo tvoje touhy :D. Já spíš ráda pracuji s Akatsuki a poslední dobou jsem objevila Ao, je to strážce Mizukage.

9 Saoirse Saoirse | 6. července 2016 v 22:37 | Reagovat

[8]: Ao je super! :D Obecně já vždycky tak nějak lnu spíše k těm "okrajovým" postavám. Určitě to tady ještě prozkoumám a uvidíme! A těším se i na to, co se plánuje do budoucna! :D

10 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. července 2016 v 7:49 | Reagovat

[9]:Do budoucna je toho naplánováno hodně, jen není tolik prostoru k vydání, takže musí jít všechno popořadě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.