Návrat domů IV.

23. dubna 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Návrat domů
Fugaku se nechtěně od Itachiho dozví, že jeho nejmladší syn je ve vazbě na stanici. A třebaže má vysoké horečky a nemoc s ním mává na všechny strany, tak nemůže doma klidně ležet. Musí jít za ním. To kvůli němu tehdy utekl a on si poté, až pochopil svou hloupost, uvědomil, jakou udělal hloupost.


Fugaku netrpělivě přecházel v místnosti za sklem, které bylo průhledné jen z jedné strany. Jeho syn je tady a konečně se s ním uvidí. Nemohl se dočkat. O malou chvilku později se otevřely dveře a do místnosti Kotetsu šoupnul mladíka, který se rozhlížel. Sasuke vypadal úplně jinak. Tolik vyrostl a zmužněl. Hořce si uvědomoval, že ztratil čtyři roky, které mohl prožít s ním. Když se dostatečně vynadíval, tak kývl na Asumu, upozornil ho, že si nepřeje, aby je někdo sledoval, a vešel do výslechové místnosti.
.
V Sasukem hrklo, když měl náhle po čtyřech letech před sebou svého otce, popravdě nečekal, že se s ním uvidí. Měl za to, že se Fugaku nebude vůbec obtěžovat, i když Itachi naznačil něco o tom, že je nemocný. Rozhodně nemocně vypadal, oči měl zarudlé horečkou a byl celý bledý a zchvácený, taky mu přišlo, že za ty čtyři roky zestárl, i když pořád z něj vyzařovala ta nezpochybnitelná autorita policejního velitele, byl ztělesněním řádu a hrdosti.
Sasuke měl však před očima pořád tu poslední hádku a v uších mu zněly všechny ty hnusné věci, které otec vyjádřil ohledně jeho orientace. Všechny si pamatoval, jako by je Fugaku vyslovil teprve včera. "No ne, hlava rodiny osobně," zavrčel nepřátelsky, "čemu vděčím za tvou vzácnou pozornost?"
.
"Sasuke," vydechl Fugaku a dost ho zamrzelo, že je na něj syn jako pes. Ostatně si za to mohl sám, ale myslel, že za ty roky už vzpomínky vybledly a rozmělnily se, kdežto ty Sasukeho zřejmě byly hodně silné a živé. "Chtěl jsem vidět svého syna." Viděl ho za ty roky jen na pár fotkách, ale teď naživo to bylo o něčem jiném.
.
"Syna?" ušklíbl se mladší Uchiha a posadil se nevychovaně na stůl, přičemž si založil paže na prsou, "syna máš doma. Tady máš jen tu nepovedenou buznu, co pošpinila dokonalý rod. Víš, co by mě zajímalo? Proč sis vůbec pořizoval další dítě, když jsi ho nebyl schopnej ani akceptovat. Nebo mám hádat? Praskla ti guma a máma nechtěla potrat?"
.
"Sasuke!" vyjel na něj okamžitě Fugaku, "jak můžeš něco takového říct? Kdyby tě slyšela máma." Viděl, že jeho syn neztratil nic ze své bojovnosti a ostrého jazyku, který byl ještě ostřejší, než kdy předtím. "Mám vás s Itachim rád úplně stejně." Po synově rozchodu s ním dlouhou chvíli na toto téma nebyla řeč, ale postupem času se uklidnil a začal o všem přemýšlet.
.
"JO - TAK STEJNĚ RÁD?!" vřísknul Sasuke, jehož hnisavé rány v srdci se otcovou přítomností otevřely. Seskočil ze stolu a vztekle do něj praštil pěstí. "A to jako odkdy?! Nikdy jsem pro tebe nebyl důležitý, pořád ses zajímal jenom o Itachiho!" rozkřikl se na Fugaka, "víš, jak mi bylo, vyrůstat v něčím stínu, pořád slyšet, jak je můj bratříček dokonalý a měl bych si z něho vzít příklad a být jako on?! JÁ NEJSEM ON! Ale dlouho jsem se o to snažil! Nechtěl jsem nic jiného, než abys mě jednou pochválil, abys mi řekl, že jsi na mě hrdý! Celej život! CELEJ POSRANEJ ŽIVOT, dokud jsem neodešel! Nosil jsem domů jedničky, ale nikdy jsem se nedočkal uznání, protože Itachi je měl přece vždycky, běda, když jsem přinesl dvojku! Chtěl jsi, abych šel na gymnázium - šel jsem! Chtěl jsi, abych studoval němčinu - studoval jsem ji, i když mě víc lákala španělština! Chtěl jsi, abych chodil na kurzy bojových umění - chodil jsem, přestože jsem chtěl dělat jiný věci, třeba hrát na kytaru! Chtěl jsem studovat jazyky, bohemistiku, anglicistiku… ale tys řekl, že půjdu buď na medicínu, na práva nebo na ekonomku! Podal jsem si přihlášky na všechny tři, tvrdě jsem dřel, studoval jsem na přijímačky jako mezek… a co jsem z toho všeho kurva měl?! Celej život jsem dělal všechno, co jsi chtěl, abych se ti zavděčil, abys na mě byl pyšný! Šel jsem sám proti sobě, ale abys TY byl spokojený! A výsledek?! Řekl jsi mi někdy, že moji snahu oceňuješ? Že tě to těší? Že mě máš rád?! NIKDY!"
.
Každé Sasukeho slovo ve Fugakovi zanechávalo čím dál silnější provinění. Ano, věděl to. Věděl o všem. On byl strůjcem všeho. Kladl na své syny nesmyslné nároky, a co z toho měl? Tesknící rodinu a syna plného odporu a nenávisti. Sasuke mu svými slovy zatínal ostré dýky do svědomí a otvíral tak provinění, kterého se dopustil. Mrzelo ho to a věděl, že rozběsněné dítko před ním má pravdu. Nemohl na něho křičet, že to není pravda a že to tak nemyslel. Chtěl ze svých potomků vykřesat to nejlepší, aby se jimi mohl chlubit a být na ně hrdý. Jenže všechno bylo jinak. Jeho oči byly slepé a rozum spoutaný. Místo, aby své syny podporoval, v čem jsou nejlepší, tak jim nutil svoji představu jejich budoucnosti. Přestože to všechno věděl a dávno zpytoval svědomí, tak to bolelo slyšet čirou nenávist ze Sasukeho úst. "Já vím. Choval jsem se jako hlupák," přiznal se Fugaku neochotně, "a nevím, jestli je možné u tebe žádat něčeho jako odpuštění. Nechci, abychom se rozešli ve špatném jako tehdy."
.
"Vážně ne? Nevypadal jsi, že by tě to nějak zvlášť mrzelo!" odsekl Sasuke a začal přecházet po místnosti jako lev v kleci - úplně stejně jako předtím Fugaku, i když to teď vypadalo, že ho nenávidí, bylo na výsost jasné, že jisté věci po něm zdědil. "Jednou… jedinkrát jsem neustoupil, a to v něčem, co jsem kurva nemohl ovlivnit!" pokračoval stejně zvýšeným hlasem jako doposud, až se zastavil před svým otcem a s tváří zkřivenou bolestí a hněvem mu hleděl do obličeje. "Nevybral jsem si, že mě budou přitahovat muži, prostě jsem se tak narodil! Myslíš si, že to pro mě bylo snadný? V šestnácti i pozdějc? Tehdy jsem podporu rodiny potřeboval víc než kdy jindy! A cos mi řekl ty, když ses to dozvěděl? No?! Zopakuj mi to znova! Řekls, že tvůj syn nebude žádná přiteplená buzna, špinavej póvl, co se nechá píchat do zadku!"
.
Fugaku viděl, že uklidnit rozohněného syna nebude nic jednoduchého. Viděl v něm částečně i sebe. Sasuke nejvíc z obou jeho synů zdědil víc jeho povahu a Mikotiny rysy, kdežto u Itachiho tomu bylo víc naopak. "Omlouvám se, byl jsem nemožný, ale chci to napravit. Sasuke… já to chápu, že jsi jiný, ale trvalo mi to dlouho, než jsem přišel na to, že na tom nic nezměním a mám tě rád takového, jaký jsi."
.
"Nikdy ses o mě nezajímal! Ty vůbec nic nevíš o tom, jaký doopravdy jsem, tak mi nevykládej, že mě takového máš rád! No schválně… znáš jméno aspoň nějakýho mýho kámoše ze střední? Moje oblíbený jídlo? Hudbu? Něco, co jsem rád dělal ve volném čase?!" zaútočil na otce otázkami, u kterých měl za to, že bude Fugaku bezradný, i když každý dobrý rodič by o tomhle měl mít přehled.
.
Starší Uchiha se na chvíli zamyslel. Ano, on se aktivně nikdy moc Sasukeho nevyptával, ale hodně věci odkoukal a něco mu vždycky zaševelila Mikoto. "Ano, vím," pronesl pevně a oponoval Sasukeho pochybovačnému pohledu. "Tvůj nejlepší kamarád ze střední byl takový světlovlasý kluk… Sui… Suigetsu se myslím jmenoval. A tvoje nejoblíbenější jídlo je cokoliv z rajčat."
.
Sasuke nadzvedl obočí. Překvapilo ho, že z otce vypadlo vůbec něco, co byla pravda, na chvíli mu to vzalo vítr z plachet, ale hned si odfrkl: "Zajímalo by mě, jestli bys něco z toho věděl nebýt mamky. Je vůbec něco, co o mně můžeš opravdu říct a nemáš to přetlumočený?" Ani trochu neskrýval pochybnosti v tomto ohledu, obrátil se k otci zády a poodešel od něj. Se založenýma rukama se díval na malé zamřížované okénko.
.
Fugaku chvíli urputně přemýšlel. Těžko se mu rozlišovalo něco, co slyšel od Itachiho, manželky anebo nějak věděl sám. Zjistil, že to poslední je dost problémové, protože se syny trávil málo času. Byl hodně v práci a nevěnoval se jim jako Mikoto. Ale jednu věc věděl moc dobře. "Máš rád kočky. Hlavně ty černé. Vždycky jsi je chtěl vzít domů s sebou."
.
Mladší Uchiha mlčel. Vzpomněl si po těch slovech zřejmě na to samé, co přišlo na mysl jeho otci. Bylo mu jedenáct, když ho Fugaku vzal policejním autem na stanici, kam jel pro nějaké dokumenty. Cestou zpátky se stavil u benzinové pumpy, a když šel pak dovnitř zaplatit, on sám venku objevil černého kocourka. Chtěl si ho vzít domů, propašovat ho pod tričkem, ale to se té malé potvůrce ani trochu nelíbilo a ošklivě ho poškrábala. Fugaku mu to pak ošetřoval věcmi z autolékárničky. Smutně se pousmál.
.
"Připomínáš mi trochu toho kocourka," odtušil Fugaku tiše, "ač ses mu snažil pomoct a ochránit ho, tak jsi to dělal špatným způsobem. Jako já s tebou. Asi jsem tě málo poslouchal a neviděl v tobě to, co by správný otec vidět měl. Šel jsem jen za svojí představou." Starší Uchiha by nejraději mladíka přivinul k sobě, byť byl nemocný a teoreticky ho mohl nakazit. "Nechci, aby se naše rodina stala jen černou tečkou v tvojí minulosti."
.
Sasuke se k němu opět obrátil čelem. Vypadalo to, že z něj vyprchala zuřivost, ale místo toho byly teď jeho velké tmavé oči plné bolesti. "Málo poslouchal? Vůbec jsi neposlouchal. Proč jsi pro mě byl tolik otec a tak málo táta? Proč jsi se mnou nikdy nepouštěl draka? Proč jsi mě před autoškolou nenechal řídit auto? Proč jsi mi… co já vím, třeba neukázal, jak se spravuje zásuvka? Proč jsi se mnou nikdy nevedl ten nesmírně trapnej rozhovor o tom, jak se moje tělo bude v pubertě měnit? Proč tohle všechno musel dělat Itachi a ne ty?!" vydechl roztřeseně. Otec se mu jakž takž věnoval v tom smyslu, že ho naučil chodit, mluvit, jezdit na kole, na lyžích, plavat… ale od nástupu do školy to byla bída.
.
"Já nevím. Vždycky jsi byl s Itachim tak šťastný a byls na něm doslova závislý v jednom období. Měl jsem radost, že si spolu tak rozumíte, a vypadalo to, že nikoho dalšího nepotřebujete. Ano, je to spíš asi výmluva za moji neschopnost se vám oběma víc věnovat," pronesl Fugaku a opatrně vztáhl ruku a položil mladíkovi ruku na paži. "Měl jsem být jiný, teď už chápu, co všechno jsem svým chováním ztratil."
.
"Teď…" zopakoval po něm Sasuke to časové příslovce nešťastně, než Fugakovi pohlédl do očí. "Před chvílí jsi řekl, že ti dlouhou dobu trvalo, než jsi pochopil, že na tom, jaký jsem, nic nezměníš," připomněl mu předešlý výrok, "ale kdyby to šlo… chtěl bys mě změnit, viď? Chtěl bys, abych byl jiný, abych víc odpovídal tvojí představě o dokonalém synovi. Vymazal bys moji homosexualitu, temperament, záliby, sny…"
.
"Ne, nezměnil, protože chci, abys byl šťastný a dělal, co máš rád, o čem sníš. Pokud by bylo po mém, tak ničeho takového bys nedosáhl a to já nechci." Fugaku trošku stiskl synovu paži, aby dodal následujícím slovům důležitost. "Pro mě jsi důležitý ty sám a chci tě podporovat ve všem, co uznáš za vhodné… tedy, pokud si to nebude rozporovat se zákonem," narážel na to, že prodej drog mu stoprocentně neschvaluje, "tak, jak jsem ti měl být dobrým tátou už dávno."
.
Sasuke usilovně hledal v otcově tváři nějaký náznak lži, ale žádný nenašel. Stáhlo se mu hrdlo, když si uvědomil, že Itachi měl zřejmě pravdu. Opravdu se změnil. Škoda, že mu to trvalo tak dlouho. I když… kdo ví, možná na tom měl zásluhu i on, věděl, že se ho rodina snažila kontaktovat celou tu dobu, ale nechtěl se dát najít a nechtěl s nimi mluvit. Kdyby třeba jen jednou svolil, mohlo to možná skončit jinak… "Teď už je to jedno," zašeptal nešťastně a vytrhl se mu. Ne proto, že by mu otcův dotek byl nepříjemný, ale protože se bál znovu si s ním vytvořit nějaké citové pouto, když jeho budoucnost byla tak černá. Posadil se zkroušeně na židli a dodal: "Stalo se, co se stalo. Stejně teď půjdu sedět."
.
"Za prodej drog můžeš dostat jeden rok až pět let, ale všechno to vždycky závisí na soudci. Zavolám Madarovi, jestli se toho ujme. Nenechá nás ve štychu. Jen, chtěl bych od tebe slib, že když tě z toho dostaneme, tak už s tím přestaneš," zaprosil Fugaku. Snad… snad jeho syn taky nefetoval, ale žádných vpichů na ruce si nevšiml. Věděl, že syn nesnáší jehly, ale mohl si brát třeba něco jinýho.
.
"Ale já musím platit nájem, myslíš si, že s maturitou z gymplu bylo snadný sehnat práci?" nadhodil zoufale Sasuke, ale bylo mu jasné, že tahle cesta je stejně v tahu, jakmile je jednou chytili, Kisame už je zpátky stejně nevezme. Povzdechl si: "Dobře, slibuju." Něco ho napadlo a zvedl k otci pohled. "Ale mám jednu podmínku," vyhrkl, "bude se to týkat i Naruta… to je ten kluk, co ho chytili se mnou." Věděl, že je to trochu drzost, ale nemohl nechat přítele ve štychu.
.
Fugaku se na okamžik zarazil. Nepočítal s tím, že Sasuke bude chtít zachránit i toho druhého. Musel k tomu mít nějaký důvod. Hodně dobrý důvod. Můžou být opravdu kamarádi, i když neměl o síle kamarádství v podsvětí moc velké mínění, nebo… sakra, mohla by to být ta druhá věc? "A ty s ním… to… ehm, chodíš?"
.
Sasukemu zacukaly koutky a měl co dělat, aby udržel vážnou tvář. Otec mu zřejmě chtěl po všech těch slovech dokázat, že to myslí vážně a že mu to nevadí. Přitom to bylo absurdní, po tom, co dnes v noci dělal s Itachim. Kdyby věděl Fugaku TOHLE, asi by ho ranila mrtvice. "Je to jen kamarád," ujistil svého otce, "pomohl mi, když mi bylo na ulici dost zle, vzal mě k sobě. A i kdyby to byl můj kluk… změnilo by to tvoji odpověď?"
.
"Ne, jen jsem chtěl vědět, co tě k tomu vede… dobrá. Řeknu Madarovi, aby zkusil vysekat i jeho," přislíbil Fugaku. Nic lepšího prozatím udělat nemohl. Posadil se naproti mladému muži, který už v životě něco zakusil. "Až se Mikoto dozví, že jsi tady, tak se připrav, že za tebou taky doběhne. Myslím, že ji tvůj odchod hodně ranil. Má tě moc ráda."
.
"Nevím, jestli byste jí to měli říkat… nechci, aby mě viděla takhle. Nechtěl jsem to u nikoho z vás. Nemysli si, že tohle byl můj sen, že jsem takový život chtěl vést… jenže ocitnout se na ulici je těžký. Bez pořádnýho vzdělání, bez finančního zázemí, domova…" Sasuke pokrčil rameny. "Byl jsem zoufalý a tohle byl způsob, jak si vydělat, aniž by po mně někdo chtěl titul nebo praxi."
.
Fugaku se cítil zahanbeně. Chtěl, aby jeho syn měl to nejlepší vzdělání a dokázal ty největší věci, a díky tomu se dostal do pěkných sraček, se kterými nechtěl mít nikdo nic společného. Bylo mu to líto. "Budu se snažit, abys už takové… zaměstnání jako doposud už nepotřeboval," pronesl starší Uchiha odhodlaně. "když budeš chtít, tak tě rád uvidím doma."
.
Sasuke mu nemohl odpovědět, na to měl příliš stažené hrdlo, pouze přikývl. Vědět, že by i po tom všem ho byli ochotní doma přijmout, zvlášť otec… Zahanbeně sklopil oči a snažil se odvracet obličej, protože začal cítit slaný tlak. Nemůže brečet, nesmí! Jenže v tuhle chvíli před Fugakem neseděl jednadvacetiletý Sasuke, ale ten osmnáctiletý kluk, který právě utekl z domu.
.
Fugaku vstal a popotáhl si židli k Sasukemu. I on se svým zvýšeným prahem vnímavosti cítil, že jeho syn něco právě potřebuje a on mu to může dát. Neváhal ani na okamžik. Vtáhl si mladíka do své medvědí náruče a přitiskl si ho k hrudi, která se zdvíhala trochu rychleji než obvykle a nebylo to jenom horečkou, která jím zmítala.
.
"Tati…" zakňučel Sasuke a nebránil se tomu objetí, které mělo přijít už dávno, ale kvůli chybám na obou stranách to trvalo několik let. I když nechtěl, ty zrádné slzy si prostě našly cestu, jak se prodrat ven a namočit Fugakovi košili. "P-promiň," vzlykl. I když měl pro svůj útěk z domova důvody, možná mohl jednat rozumněji a hlavně se nenechat zatáhnout do levoty.
.
"Ššš, to je v pořádku. Já se omlouvám. Měl jsem udělat spoustu věcí jinak, promiň," pronesl Fugaku a konejšil svého syna na hrudi. Ač byl velký a dávno dospělý, tak pro něj to stále bylo malinké štěňátko, které ho potřebovalo, a on mu mohl pomoct. Hladil syna po vlasech a konejšivě broukal.
.
Otcův postup konečně po všech těch letech vymýval a hojil rány, které předtím sám způsobil a které Sasukeho sžíraly zevnitř. Bolest, kterou mladík po celé ty roky cítil, skrýval a potlačoval, vyprchávala společně se slanými potůčky a každým Fugakovým uklidňujícím pohybem. Bylo jasné, že některé z ran jsou příliš hluboké, než aby je zacelilo jediné sezení, ale zdálo se, že ještě budou mít možnost dát je dohromady. Oba se potřebovali vzájemně. Zatímco Sasuke trpěl tím, jak mu otcův nezájem ublížil, Fugaka zase ty čtyři roky tížilo svědomí jako balvan. Když byli spolu, mohli konečně najít útěchu.
Asuma byl postupně čím dál nervóznější, za normálních okolností by neměl dovolit žádné takové návštěvy, ale Fugaku byl dobrý chlap a navíc jeho nadřízený. Nechal ho se synem dobré čtyři hodiny, než se odhodlal zaklepat a upozornit je, že už by se vážně měl Sasuke vrátit do cely.
.
Fugaku jen neochotně opustil svého syna a na doporučení svého podřízeného se vrátil domů do postele. Hned volal Madarovi a vysvětlil mu co a jak, a že s ním počítá při soudním řízení jako s obhájcem. Ale všechny tyhle věci jsou na dlouhé lokte, byť se to snažil všemožně potláčet, aby řízení co nejvíc urychlil. K prvnímu líčení došlo až za tři týdny. Madara se ukázal, že jeho pověst není blud, ale zakládá se na pravdě. Sice mu bylo trochu proti srsti, že musí obhajovat i toho druhého mladíka, ale nedalo se nic dělat, protože Sasuke vyhrožoval, že jinak půjde do vězení s ním. Nejstarší Uchiha soudci předhazoval, že oba kluci mají čistý trestní rejstřík, a že kdyby je zavřeli, tak je nadobro odsoudí k životu ve spodině a stále se opakujícím prohřeškům. Trval maximálně na podmínce, ale oponent byl tvrdý, takže se líčení odročilo na další sezení, kde už však soudce uznal Madarovy výroky za oprávněné a přiřkl oběma mladým mužům podmínku a desítky hodin veřejně prospěšných prací.
Tak po necelých dvou měsících byl Sasuke propuštěn na svobodu a záleželo na něm, jak se s ní rozhodne naložit. Dveře domů měl otevřené.
.
Naruto měl v plánu to se svým kamarádem hned zapít, ale Sasuke byl rozpolcený. Samozřejmě byl rád, že neskončili ve vězení, ale… co teď bude dělat? Z práce v baru ho během soudních procesů vyhodili, jak jinak, musel se přihlásit na pracák a shánět si nové zaměstnání. Přemýšlel o tom celou cestu, zatímco se s Narutem svezli do centra a vydali se k jejich malému bytu, kde, jak prohlašoval blonďák, se jenom převlečou a jdou se ožrat. Sasuke si chtěl ale minimálně dát sprchu, po těch téměř třech měsících se cítil celý špinavý, potřebovat to ze sebe smýt, navíc se toho tolik stalo. Všechny plány však narušila postava jeho bratra, která na ně čekala před vchodem do činžáku.
"Co tu děláš?" zamrkal překvapeně mladší Uchiha. Nikdy ho na adrese rodina nevystopovala, ale tak nějak tušil, že si z dokladů na policejní stanici Itachi vyčetl ulici.
.
"Ahoj, Sasuke," usmál se trochu nervózně Itachi. Pořád to se Sasukem bylo takové divoké, ale neustále mu ukazoval, že o jeho společnost stojí. "Chtěl jsem tě pozvat na oslavu, že tě konečně pustili." Nejradši by si brášku nastěhoval zpátky.
.
"Aha, tedy… no… to je od vás milý," zamumlal rozpačitě Sasuke. On byl zase zmítán nejistotou, jestli opravdu do rodiny ještě patří, prostě se bál, jak by ho přijali. Nechtěl se ale zachovat nevděčně, všichni se tolik snažili, aby je z toho vysekali. Copak by po tom všem mohl zase zmizet? Nervózně si olízl rty a pohlédl na Naruta, který na něj dobromyslně mrkl. Jeho přítel se konečně v cele dozvěděl celou jeho historii, jaksi před ním těžko už pak mohl utajit, že polovina jeho rodiny jsou strážci zákona. Dokonce ho nabádal, aby se vrátil, což bylo zvláštní, protože sám rodinu neměl. Možná tím víc ji dovedl docenit. "Dobře, půjdu," rozhodl se tedy, "když chvilku počkáš, aspoň se převleču… Naruto, ty si odpočiň a večer se sejdeme."
.
Dlouhovlasý Uchiha čekal před vchodem do domu a nervózně popocházel na chodníku. Doma mamka už chystala hotové hody pro svého syna, hlavně co nejvíc rajčat na všechny možné způsoby. Byl neskutečně šťastný, že bratra nezavřeli a vyvázl jen s podmínkou. Strejda Madara se opravdu vytáhl. Mimo obavy o svého sourozence mu v hlavě vězela vzpomínka na tu noc v cele. Nemohl ji vyhnat z hlavy a byla nebývale vtíravá.
.
Sasuke se u sebe převlékl a na nějakou dobu se ještě posadil na postel. Co měl dělat?! Hrozně ho to táhlo domů, ale bál se a taky… co by si počal Naruto? Bydleli spolu tři roky, byli nejlepší přátelé… S povzdechem se přemístil do koupelny, doufal, že Itachi chvíli ještě počká, protože vážně potřeboval sprchu. Pěkně se celý vydrbal od hlavy až k patě, vyčistil si zuby a usušil se. Ještě pořád nebyl rozhodnutý, co bude, dokud nevyšel z koupelny a ve svém pokoji nezastihl svého blonďatého kamaráda se dvěma velkými bágly, které obsahovaly jeho věci. "Naruto…"
.
"Je mi jasný, že ty bys to furt protahoval a oddaloval, až by to vyšumělo do ztracena. Takže jsem to udělal za tebe. Teď si vezmeš tady těch pár věci. Itachi tě odveze domů a budeš se svou rodinou, která tě miluje a chce tě. A neříkej, že tu budu sám a kdo ví, jak utáhnu nájem a kdesi cosi. Vždycky mě můžeš navštívit," ujišťoval ho Naruto a šel svého kamaráda obejmout.
.
Mladý Uchiha byl úplně konsternovaný. Věděl, že ho kamarád nevyhazuje, ale že mu pomáhá. Měl pravdu, sám by se asi neodhodlal. "Budeš mi chybět," zamumlal a snažil se, aby jeho hlas nezněl tak pohnutě, jak se cítil, ale se sevřeným hrdlem se špatně udržuje normální hlas, "neloučíme se, rozumíš? Budu za tebou chodit a ty můžeš taky chodit za mnou. Navíc nás čeká pěkných pár hodin práce… a ta oslava. Počítej se mnou, ano? Vždycky."
.
"Jasný, brácho, si myslíš, že teď, když budeš bydlet u fízlů, tak dám od tebe ruce pryč? To se pěkně pleteš. Budem se pravidelně vídat a chlastat, abys věděl." Pořádně stiskával svého černovlasého kamaráda. Bylo mu líto, že přijde o věrného druha, ale věděl, jak to jr pro něho důležité. Škoda, že on svoji rodinu nezná.
.
"Už se na to těším… a začneme hned večer, až mě naši pustí," ujistil Naruto a ještě jednou ho pořádně objal. Pak už byl čas posbírat své saky paky a nechat se od přítele vyprovodit až k vchodovým dveřím, kde už si ho přebral Itachi, který rychle pochopil, o co jde, a celý zářil jako sluníčko. Hodili dva napěchované batohy na zadní sedadlo auta a mohli vyrazit.
.
Itachi byl úplně nadšený, že bráška se stěhuje domů. Ihned to taky Sasukemu sdělil, jak je to skvělé a úžasné. Doma hned ve dveřích je uvítala Mikoto, která těž zářila štěstím, když zjistila, že její syn už bude doma také. Co mohlo být lepší, než mít rodinu pěkně pohromadě.
.
Matka společně s Madarou pro ně vykouzlili skutečně opulentní hostinu a přítomna byla opravdu celá rodina včetně Izuny a Shisuie. Poněkud rozpačitého Sasukeho nepustili ani si vybalit, Fugaku a Mikoto ho od sebe téměř nepustili na krok, hlavně už o syna nechtěli nikdy přijít. Nejmladší Uchiha už si ani nepamatoval, kdy naposledy předtím, než utekl, byli takhle všichni pohromadě a bez hádek.
.
Rodinná sešlost to byla opravdu pěkná. Dokonce i Madara si odpustil jakékoliv jízlivé poznámky a tvářil se i přívětivě, byť často hýřil černým vtipem. Ale i příjemná idylka měla svůj konec a Uchihové se rozprchli do svých domovů. Itachi doprovázel Sasukeho na každém kroku a pomáhal mu s vybalováním.
.
"Nemůžu uvěřit, že jste to tu nechali přesně tak, jako to bylo, než jsem odešel," podivoval se Sasuke. Tenkrát utekl poněkud v afektu a vlastně kromě pár nejnutnějších věcí neměl nic, všechno zůstalo v jeho pokoji. "Chodil sem vůbec někdo?" zeptal se Itachiho. Někdo asi musel, minimálně proto, že tu nebyl žádný prach.
.
"Chodil jsem sem, když mi bylo smutno. Takže někdy to bylo hodně často. A občas jsem tu zahlédl mamku i otce," odtušil a posadil se vedle sourozence a chytil jeho tlapičku do ruky. "Sasuke, jsem tak šťastný, že jsi doma." Dnešní den nemohl být lepší.
.
"Taky jsem rád, Itachi," přitakal Sasuke a s povzdechem se k bráškovi přitulil, "měl jsem strach se vrátit, ale asi jsem to měl udělat už dávno. Říkal jsi pravdu, otec se změnil. A i když se člověk sebevíc snaží, nikdy se nemůže rodiny doopravdy vzdát, je příliš důležitá."
.
"Sasu," povzdechl si Itachi a mladíka objal a přivinul k sobě, "jsem rád, že tě mám zase tady. Odteď to bude jiné, mnohem lepší." Itachi si nebyl úplně jistý, jak to mezi nimi teď bude. Zažili spolu, dle jeho názoru, ten nejlepší sex v životě, ale co na to Sasuke? Bude se tvářit, že jsou jen normální bratři? "A co my?"
.
Mladší Uchiha dobře pochopil, k čemu se ta otázka vztahuje, a začervenal se, když si vzpomněl, jak intimně se v cele seznámili. Itachi byl rozhodně nejskvělejší ze všech milenců, které kdy v životě poznal a navíc… takové dávce citu a zbožňování se odolávalo těžko. "Jak by sis to mezi námi představoval? Kdyby to měla být ta varianta, která se ti zamlouvá nejvíc?"
.
"Chtěl bych, aby to mezi námi bylo vzájemné a dobrovolné. Opravdu bych stál o opravdový vztah s tebou v partnerském duchu," odpověděl Itachi, co si Sasuke mohl přečíst v jeho očích. Byl zabouchnutý a až po uši v tom plaval, ale nevadilo mu to. Bylo to to nejlepší, co ho v životě potkalo, tím si byl jistý.
.
"I přesto, že bysme byli odsouzení k věčnému utajování?" špitl Sasuke a propletl si s Itachim prsty, "i přesto, co bys riskoval, kdyby nás někdo odhalil? I přesto, že… bysme nikdy nemohli založit vlastní rodinu?" Nechtěl brášku za každou cenu odradit, jen chtěl, aby si dobře promyslel všechna ta úskalí, která by je čekala.
.
"O tomhle všem jsem už přemýšlel hodně dávno a vím, že ty za to stojíš. Chci, abys byl po mém boku a já po tvém. Budeme si stále oporou. Jen jestli to chceš tak i ty. Vím, že teď možná nevíš, kam se budou ubírat tvoje kroky, ale rád bych byl přitom, až se rozhodneš, kam půjdeš."
.
Sasukemu se v hrudi rozlil hřejivý pocit. Itachi by se pro něj doopravdy všeho vzdal a udělal by pro něj cokoliv. Copak vůbec existoval na světě někdo, kdo by mu mohl dát víc? "Nevím, co bude jednou," přisvědčil tiše a zahleděl se bráškovi upřeně do očí, "ale vím, že teď chci být s tebou. Nejen jako tvůj bratr, ale také jako tvůj partner a milenec. Vím, co je v sázce, kdyby na to někdo přišel, ale… jsem ochotný to riziko podstoupit. Vím, že i ty za to stojíš, Itachi."
.
Itachimu se na tváři rozlil krásný úsměv a lehce políbil bratra na rty. "Budu se těšit na každý den s tebou," broukl tiše a hladil bratrovy ruce. Připadal si trochu jako zdrogovaný, ale bylo to velmi příjemné.
.
"Hmm, pak je tedy rozhodnuto," špitl Sasuke a oči mu sklouzly k Itachiho rtům. Jeho starší bratr uměl tak krásně líbat… "Víš, zbývají mi ještě asi tak dvě hodiny, než půjdu za Narutem," odtušil rádoby nevinným hlasem, "máš nějaký nápad, jak ten čas využít…?"
.
"Tolik času? To ti rozhodně doporučím jednu zajímavou aktivitu," broukl Itachi, který jasně rozpoznal Sasukeho výzvu. "Začal bych pomalu, a kam se dopracujeme, bude jen a jen na náš," zaševelil do těch hebkých rtů, které šel polaskat.
.
Sasuke nechal Itachiho, aby se s jeho rty nejprve jen nějakou dobu mazlil, vychutnávali si ten měkký teplý dotek, než teprve plynule přešli do francouzského líbání. Vzájemně propátrávali ústa toho druhého a nemohli se nabažit. Oba cítili, že tenhle polibek je závazný, stvrzující jejich počínající vztah, a nehodlali ho jen tak odbýt. Sasuke se líbal se zavřenýma očima, takže pouze hmatově zaznamenal, jak ho Itachi vzal do náruče a přitiskl k sobě. Poslední myšlenka, která mu bleskla hlavou předtím, než odplul na obláčku čerstvé zamilovanosti, byla, že se na oslavu do města možná vypraví o něco později, než počítal…

Konec
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 23. dubna 2016 v 7:30 | Reagovat

Byla moc luxusní jak kapitola, tak povídka ^^ Skvěle napsaná, tak jako vždy, s originálním dějem a bratrskou láskou ;) ;) Fugaku se ukázala, že i on má milou stránku, to se mi fakt moc líbilo ^^ Asumu nikdo nezabil a nezranil, to se mi líbilo ještě víc ^^ Podtrženo sečteno, byla to opravdu hodně dobrá povídka a moc se těším na další z vaší dílny ^^

2 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 24. dubna 2016 v 23:11 | Reagovat

Mezi Fugakem a Susukem proběhlo nějak moc důvěrností... Co tam sakra ty čtyři hodiny dělali? :D Trochu je mi líto Naruta, že zůstal tak sám, ale vybral si to dobrovolně... A teď chudák asi ani nebude mít tu oslavu se Sasukem. :D Jinak šíleně kawaii, jako všechno. :3

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 24. dubna 2016 v 23:47 | Reagovat

[1]:Asuma to v této povídce přežil. Nebyl důležitý pro děj ani pro pomstu. Shikakamru měl holt jiný úděl :D Naše dílna rozhodně zavírá a brzy přinese něco nového.
[2]:Co tam dělali... no Sasuke seděl Fugakovi na klíně a ... :D nemysli na nic perverzního. Ale tak kluci se nevidí naposledy.

4 Smajli Smajli | Web | 25. dubna 2016 v 0:03 | Reagovat

[3]: ...na klíně a...? Tohle dopověz, to začalo zajímat i mě =D =D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. dubna 2016 v 20:31 | Reagovat

[4]:To by tě tak zajímalo co :D

6 kyuubinka kyuubinka | 27. dubna 2016 v 18:35 | Reagovat

Tahle kapitola bylo prostě úžasná! Ta část, jak spolu Fugaku a Sasuke "diskutovali"... Bylo to prostě úžasný. Takový výbuch :D :D :D Vůbec nevím, co k tomu mám napsat, jak mě to dostalo. Nejdřív jsem si říkala, že to bude jen oddychová povídka se 4-mi díly, však tímhle si to zapamatuji asi ještě dlouho. :) :) :)

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 23:31 | Reagovat

[6]:Jsem ráda, že tě tato krátká kapitolovka, tak hluboce oslovila. To se hned tak nepodaří. Jsem moc ráda :3

8 Aenai Aenai | 23. května 2016 v 14:01 | Reagovat

Jdu se stydět do kouta... U téhle povídky jsem i  pobrečela....

9 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 23. května 2016 v 14:34 | Reagovat

[8]:Za pláč? Za ten se stydět nemusíš :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.