Pod vlajkou Uchihů XVIII: - Kapitánův zájem

26. dubna 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Boj je u konce, ale kde něčí práce končí, druhého začíná. Kabuto musí začít rychle kmitat, aby zvládl nápor zraněných pirátů. Nicméně Uchihové mají přednost a Sasuke by nedal jinak, než aby jeho milovaný bráška byl mezi prvními. Na konci se objeví i Naruto s nemilým problémem.


Kabuto se konečně obrátil ke třem Uchihům. Zkušeným okem zhodnotil jejich rány. "Důstojníku," kývnul na Fugaka a pokynul mu k dřevěné sesli, aby si na ni sednul. Kabuto ho zbavil kabátu i košile a Sasuke tiše vyjekl, když spatřil sečnou ránu napříč otcovou hrudí. Kabuto si toho všimnul a uculil se směrem k nejmladšímu chlapci: "Vypadá to ošklivě, co?" Trošku ho strašil, nebylo to ve skutečnosti tak hrozné, jak zjistil při bližším ohledání. "Hrudní kost zastavila čepel meče, takže nemohla nadělat větší škody," konstatoval, zatímco čistil ránu lihem, "měl jste štěstí, důstojníku. O pět palců níž už by to mohlo být velmi nebezpečné." Navlékl jehlu a dal se do sešívání. Bude muset v dalším přístavu požádat kapitána, aby nakoupil víc desinfekce a catgutu, jestli takovéhle akce budou pořádat často, brzy nebude mít čím zašívat. Ale obyčejně to tak zlé nebývalo, dneska však natrefili na skutečně hodně dobře vyzbrojenou loď.
Sasuke přihlížel, jak otec mlčky zatíná zuby, ale nevydal ani jedinou hlásku. Pocítil k němu příliv hrdosti, byl to statečný muž. Sledoval Kabutovy rychlé prsty, musel uznat, že si dával záležet, a během několika minut už místo rozeklané rány byla vidět jenom řada úhledných stehů. Nejmladší Uchiha si oddechl, takhle to vypadalo mnohem lépe.
Kabuto si setřel z čela pot a propustil jejich otce. "Itachi," pobídnul dalšího Uchihu, kterému Sasuke a Fugaku pomohli se usadit na stoličce. Tentokrát si musel šedovlásek dřepnout, aby mohl pacienta vyšetřit. Byl si vědom Sasukeho starostlivého pohledu, takže si dovolil další malou provokaci: "No, nevím, Itachi… vypadá to, že asi už nikdy nebudeš moct pořádně chodit, to víš, tahle zranění bývají ošemetná…"
.
Itachi neměl moc náladu na žerty a popravdě ho to pořádně bolelo a krvácelo. Přísahal by, že když by obrátil botu, tak krev musí vytéct ven. Unaveně hleděl na Kabuta, který se na něj spiklenecky šklebil. Byl zády k Sasukemu, takže si to mohl dovolit. "Zašij to a nemelduj, co by kdyby." Jenom se modlil, aby se to rychle hojilo.
.
Kabuto se jenom zašklebil a dal se do práce. Když viděl, že Sasuke popošel blíž a měří si ho s tak utrápeným výrazem, smiloval se: "Neboj, štěně, Itachi nezchromne. Šlachy jsou v pořádku, odnesl to jenom sval a ten se zahojí. Přesto tě musím varovat, Itachi, abys tu nohu teď aspoň týden moc nenamáhal, nebo budeš mít doopravdy problémy."
.
"Hm," zahučel Itachi neurčitě a útrpně držel pod bodavým útokem jehly. Rozhodně to ani neměl v plánu. Jestli to bude bolet, jak doteď, bude rád, že se dobelhá vykonat potřebu. Když Kabuto skončil, nechal je být a šel zašít další případy, které si žádaly jeho pozornost. Dlouhovlasý Uchiha byl zpocený, jak se snažil, aby nekňoural jako malé dítě a ukončení procedury bral s úlevou.
.
Sasuke trpěl, když viděl v bratrově tváři bolest, kterou musel snášet. Jakmile bylo po všem, něžně ho objal a políbil do zpocených vlasů. "Už je to v pořádku, postarám se o tebe," šeptnul mu láskyplně a nejraději by ho políbil. Bylo to tak silné nutkání, že se k němu začal sklánět, ale než se jejich rty mohly dotknout, ozvalo se vedle nich podrážděné: "Ehm, ehm". Jejich otec zůstal nablízku, aby si byl jistý, že budou synové v pořádku.
.
Itachi se tvářil zklamaně a na otce mírně vyčítavě, aspoň tohle jim mohl dovolit. S povzdechem se nechal dovést do noclehárny, kde už skučelo několik dalších mužů a určitě nebyli poslední. "Bráško, běž jim nahoru pomáhat, určitě bude potřeba každá ruka a já ti neumřu, neboj." Pohladil Sasukeho po ruce a snažil se v lůžku uvolnit.
.
Sasukemu se moc nechtělo brášku opouštět, ale uznal, že jeho slova nepostrádají logiku. "Tak jo, ale kdyby cokoliv… tak mi po někom vzkaž a já jsem tu do dvou minut," ujišťoval ho a neodpustil si dokončit to, co jim nahoře otec zakázal. Tady si stejně každý hleděl svého a polibek byl krátký, i když procítěný. "Odpočiň si," zašeptal ještě nejmladší Uchiha, než se rozběhl zase nahoru. Pod schodištěm se málem o někoho přerazil. "Sakra, co se tady motáš, ty…" chtěl původně tomu někomu vyhubovat, když teprve v šeru poznal blonďaté pačesy, "Naruto? Páni, už jsem se leknul, žes spadnul přes palubu, když jsem tě nikde neviděl!"
.
Naruto se k Sasukemu otočil, ve tváři byl smrtelně bílý, skoro až popelavě šedý. Zbloudilá kulka ho trefila do ramene, které si svíral rukou. Mezi prsty mu tekla krev, kterou měl zatečenou až k lokti a košili v okolí široce nasáklou. Po první salvě ve strachu prchl do podpalubí, kde i omdlel, protože nikdy takovou šílenou bolest nezažil. Snad jedině, když ho matka seřezala za nějakou neposlušnost.
.
"Panebože, jsi zraněný!" zhrozil se Sasuke při pohledu na jeho rameno a chytil se za hlavu. Naruto musel být prostě smolař, on sám dělal zadáka několik let a nikdy se mu nic nestalo. "Pojď, zavedu tě k felčarovi," pobídnul ho, snad mu ta střela nerozdrtila kloub, to by bylo zlé, ale takhle ve tmě to nepoznal. Musel však ztratit hodně krve, jestli ho zasáhla ta první salva, boj trval celkem dlouho a jestli tu celou dobu krvácel…
.
Naruto byl jako loutka, bylo mu hrozně zle a zima. Sotva pletl nohama, až ho musel Sasuke přidržovat, aby dokázal vůbec přejít přes celou loď. I tak myslel, že vypustí duši. Kolem někoho prošli a cosi jim říkal, ale už z toho příliš nevnímal. Moc se mu nechtělo jít, kdyby ho Sasuke doslova ke konci netáhl, tak by zůstal někde napůl cesty.
.
"Vydrž… vydrž! Slyšíš? Budeš v pořádku!" snažil se ho Sasuke udržovat při vědomí. "Kabuto!" křikl na šedovlasého muže, který právě obvazoval Sasorimu paži, "potřebuju tvojí pomoc!"
Felčar se otočil po hlase a mírně přimhouřil oči, když viděl, jak k němu Sasuke vláčí blonďatého otroka. Byla tu ještě řada těch, kterým se musel věnovat, nechtělo se mu ztrácet čas s tím malým nemehlem.
"Ať počká," mávnul rukou a v lavoru s vodou si opláchnul ruce.
"Ne! Krvácí od začátku akce, dlouho už nevydrží! Ošetříš ho HNED TEĎ!" rozkřikl se Sasuke. Žádný jiný případ už nebyl takhle akutní.
Kabuto malinko přimhouřil oči. Sasuke začínal uplatňovat svojí autoritu, opravdu dospíval. Ušklíbl se: "Tak ho sem slož." Sundal Narutovi košili a zběžně očistil ránu. "Kulka minula kost i kloub, což bylo štěstí, protože prošla skrz," konstatoval, opravdu by se mu nechtělo ještě ji vytahovat někde v těle. S povzdechem se pustil do práce, vydesinfikoval ránu a navlékl další catgut.
.
Naruto nepřítomně hleděl do stropu a příliš dění okolo sebe nevnímal, to až když se mu tkáně zabodla jehla, tak se začal mátožně ošívat. Sasuke ho musel přidržet, aby se Kabutovi pod rukama moc necukal. Začal tedy bolestně kňourat skoro jako když malá štěňata hledají mámu. Bylo mu hrozně chladno a přitom se mu na čele perlil pot.
.
Kabuto dokončil poslední steh a udělal malý uzlík. "Tak," odfouknul si a narovnal záda. "Hotovo a teď padej, běda ti, jestli mi ještě někoho přivedeš," zazubil se na tmavovlasého mladíka.
"Díky," oplatil mu Sasuke úlevně úsměv a chystal se Naruta zvednout ze stoličky.
"Počkej," zastavil ho ještě šedovlasý muž a na kousek čistého plátna nalil líh, "pojď sem, aspoň ti to vyčistím." Sasukeho obličej byl celý od zaschlé krve.
"Au, ty pomstychtivej parchante!" zasyknul Sasuke pobaveně, pěkně to štípalo.
"Tss, díky mě ti ta pěkná tvářička aspoň nezhnisá," ujistil ho Kabuto ve stejném duchu, když ošetřoval mělkou ránu nad obočím. Pak se zaměřil na jeho ruce, Sasuke byl ale mladý a silný, takže některé z ran už se zastavily samy od sebe a tu nejvážnější letmo obvázal. "Fajn, můžeš jít," propustil ho pak s uspokojením z dobře vykonané práce.
Sasuke vytáhnul Naruta na nohy, ale ty ho zřejmě vůbec neposlouchaly, protože je neužitečně vláčel po zemi. Nezbylo mu, než vzít ho do náruče a jednoduše do podpalubí odnést, což byl v jeho momentálním stavu nadlidský výkon, protože byl vyčerpaný dlouhým bojem. "Uff, ty mi teda dáváš."
.
Kisame zrovna vyšel z podpalubí, kam se začínal nosit náklad z druhé lodi, když potkal ploužícího se Sasukeho s extra velkým nákladem. "Myslím, že bych ti měl pomoct, nebo se svalíš," přebral od něj mladíka, "není mrtvej?" Barva by tomu teda odpovídala. Dokonce se mu zdálo, že ani pořádně nedýchá.
.
Sasuke zavrtěl hlavou. "Dostal kulkou do ramene hned na začátku, takže ztratil hodně krve, ale přežije to," oznámil mu a setřel si z čela pot. Úplně se mu třásly paže, měl dojem, že teď už v nich neudrží ani hrnek s vodou. "Prosím tě, dones ho na lůžko, ale buď tak hodný a nedělej mu žádný naschvály, má dost," požádal Kisameho.
.
"Jsem si zrovna říkal, že bysme ho mohli přehodit přes palubu. Sasuke, fakt ti to za to stojí se o něj starat? Podívej, co s ním máš jenom za potíže. Klidně ti od nich pomůžu a můžeme se tvářit, že to byla nehoda," nabídl mu bodře svalnatý muž. Věděl o všem a on by se o toho otroka takhle nezajímal.
.
"Kisame!" obořil se na něj Sasuke, který si popravdě nebyl jistý, jestli to myslí vážně nebo jen žertuje, ale u něj by se nedivil, kdyby to chtěl fakt udělat, "nebyla jeho chyba, že se dostal do otroctví, chci mu pomoct. Jestli je ti to na obtíž, tak mi ho dej, odnesu ho sám." Natáhl roztřesené ruce, aby mladíka zase přebral.
.
Svalnatý obr se uchechtl: "Jen jsem ti nabízel vysvobození, ale když nechceš, tak ho samozřejmě odnesu. Měl by to rychlé, když je v bezvědomí," poznamenal nakonec a rozešel se do spodnějšího patra a uložil tam mladíka do jeho závěsného lůžka. Jestli přežije, tak se fakt bude divit, vypadal hrozně slabě. Cestou zpátky dostihl Sasukeho při přelézání zábradlí na druhou loď. Už tam na něj čekal Deidara s bednou. Předávali si to, aby nemuseli furt lítat z jedné lodě na druhou. Madara dokonce nahnal i zbytek zajaté posádky, aby makali.
Na palubě už nebyla žádná mrtvola, kromě oběšeného kapitána, jen kupa zbraní a věcí, které měli v kapsách, zbytek byl hozen přes palubu, aby nezavazely pod nohama.
.
Sasuke vytrvale pomáhal s nakládáním kořisti, i když měl dojem, že už má svaly z rosolu. Zatnul zuby a nepovoloval, snažil se nepřipouštět si celkové tělesné vyčerpání, přece se musí vyrovnat chlapům jako byl Kisame, Hidan a spol! Dvakrát se mu podařilo uklouznout na kaluži krve, naštěstí vždycky udržel rovnováhu, a pokračoval dál. Trvalo skoro celé dvě hodiny, než se jim podařilo všechno zboží přenést do skladu a zajaté námořníky do nejspodnějšího podpalubí. Strýc Izuna s Shisuiem se ještě postarali o královskou galeonu, do jejího podpalubí umístili jeden soudek s prachem a zapálili dlouhý doutnák, aby stihli odplout dostatečně daleko - vrak lodi se musel potopit, nesměly zůstat žádné stopy, které by prozrazovaly jejich čin. U královských lodí si to nemohli dovolit, byla by to moc velká provokace.
.
Madara přistoupil k zábradlí, kde postával Sasuke a sledoval hořící loď za nimi. Položil mu ruku na rameno, přimáčkl ho chlapsky k sobě a podrbal jako hodného psa ve vlasech. "Tak co, Sasuke, jak sis užil svůj první pořádný boj?" zeptal se. On sám byl docela spokojený. Měli úžasný lup vysoké hodnoty a pár otroků k tomu. Jen byl trošku rozmrzelý ze ztráty dobrých a šikovných lidí.
.
Nejmladší Uchiha by se popravdě úplně nejradši viděl dole na lůžku u Itachiho, byl k smrti unavený, ale to pochopitelně Madarovi nemohl říct. "Bylo to náročné, ale jsem rád, že jsem si tím prošel, kapitáne," odpověděl pevně a vzhlédl staršímu muži do obličeje. Umínil si, že tentokrát rozhodně nepůjde omrknout zásobu nových otroků, jedna záchrana už mu stačila a měl s tím jenom nepříjemnosti.
.
"To je dobře, Sasuke, protože tohle je pro tebe teprve začátek," máchl rukou k obzoru, "až jednou odejdu na odpočinek, tak to budeš ty, kdo bude brázdit vody oceánu a drancovat, zabíjet a brát, co se ti zlíbí." Pořád držel Sasukeho okolo ramen. Bylo příjemné mít ho tak blízko u sebe. "Už se na to těšíš?" zeptal se zvídavě a natočil si synovcovu tvář k sobě, aby si zblízka prohlédl jeho zranění na tváři.
.
"Ehm…" zamumlal rozpačitě Sasuke. Popravdě po tom rozhovoru s Itachim u matky si nebyl jistý, jestli ještě po něčem takovém doopravdy touží. Momentálně se spíš chtěl se svým bratrem někde usadit, aspoň na několik let. "Myslím, že na to je ještě trošku brzy," vyhnul se diplomatickou odpovědí přímému potvrzení či vyvrácení, "a ostatně, myslím, že Shisui je z nás tří nejstarší, bude to asi spíš on, kdo převezme velení."
.
"Shisui na to nemá charakter. Dokáže akorát sehnat nejlepší jídlo a celé ho zdlábnout sám. To už Itachi je mnohem lepší, ale chybí mu dravost, je příliš opatrný a klidný. Nikam se nežene, chybí mu ctižádostivost dotáhnout to co nejvýš. To ty už budeš lepší. Hrdost ti nechybí a časem poznáš, že velet není vůbec špatné." Madara v tom měl jasno, nejradši by loď předal svému oblíbenci a Itachi by mohl být prvním důstojníkem.
.
"Oh." Sasuke se začervenal, v podstatě tohle byla největší pocta, kterou kdy od svého strýce slyšel - možná kterou kdy kdokoliv z posádky od něj slyšel. Nevěděl, jak na to má honem reagovat, taky se docela divil, že si ho Madara pořád takhle držel u sebe, obvykle projevoval ke všem určitý odstup. Pravda, jako děcko ho sem tam taky pochoval, vzpomínal si, že se mu často batolil u nohou v mapárně, když s ostatními probírali plány, ale od té doby uběhlo mnoho let. "Je pro mě čest, že to říkáte, kapitáne," prohlásil s mírným odkašláním.
.
"Tak se snaž dostát mé vizi. Jednou z tebe něco bude," ukončil Madara jejich rozpravu a mladíka pustil. Opravdu zmužněl po všech směrech, jen co je pravda. Ještě ho před odchodem pocuchal zezadu v rozježených vlasech a odešel do mapárny. Bylo třeba naplánovat někde zastávku, hlavně, aby tam zrovna nebylo nějaké vojsko. To by bylo krajně nemilé.
.
Sasuke jeho odchod uvítal, protože teď mohl konečně za těmi dvěma nešťastníky do podpalubí. Ráznými kroky tam zamířil, cestou ho ještě sem tam někdo plácnul po zádech, div se nesložil. Na první akci to byl dobrý výkon, nejenže nezemřel, ale ani se skoro nezranil. V noclehárně rychlým pohledem zjistil, že Naruto ještě pořád neví o světě, takže zamířil rovnou ke svému bratrovi.
.
Itachi odpočíval a měl zavřené oči. Spát se tu moc nedalo, protože se z druhé strany místnosti se ozýval neustálý nářek piráta, který přišel o ruku. Co by dal za to, kdyby měli jeden den do nějakého přístavu, kde by si mohli v klidu vylízat rány. Když u sebe slyšel někoho zastavit, unaveně otevřel oči.
.
"Ahoj," hlesl Sasuke s mírným vyčerpaným úsměvem, "spi dál, jen jsem se na tebe přišel podívat." Když tak pozoroval všechny raněné, mohl být rád, že Itachi dopadl takhle, mohlo to být mnohem horší. Teď, když měl sám zkušenost z boje v první linii, dokázal teprve pořádně pochopit to nebezpečí, které ve vřavě hrozilo.
.
"Já stejně nespím, tady se to nedá," chytil Sasukeho za ruku, "jsem hrozně rád, že se ti nic nestalo." Bráškova byla tak krásně teploučká. "Jak… jak to nahoře dopadlo?" zajímal se, protože ho bratr odvedl hned po boji.
.
"Deset našich zařvalo v boji, dva později u Kabuta. Z cizích odhaduju tak padesát, patnáct se vzdalo, kapitána nechal strejda pověsit, zbytek máme dole v podpalubí," vypočítával Sasuke ztráty na životech, "z nákladu máme dobré tři metráky zlata, deset truhel se zbraněmi, zásoby vody, jídla a nějaké cetky."
.
"To je dost slušný lup, akorát je mi líto našich. Byli to dobří chlapi." Itachi sice nevěděl, o koho přesně se jedná, ale nikdo z posádky nebyl tak špatný, aby ho nelitoval. Chtěl říct budiž jim země lehká, ale určitě je hodili do moře. To se dělalo běžně, protože těla se rychle rozkládala a strašně smrděla, nestihli by zakotvit a pohřbít je do země.
.
"Jo," povzdechl si Sasuke, on zhruba věděl, o koho se jednalo. Bylo to smutné, všichni na lodi byli v podstatě přátelé, zažívali stejné každodenní činnosti a strasti, museli často spolupracovat, spoléhat se jeden na druhého. "Naruto to taky koupil," poznamenal tiše Sasuke a zalétl pohledem k bezvládnému tělu na lůžku na opačné straně, "trefila ho kulka hned při první salvě, věřil bys tomu? Má fakt smůlu. Ale Kabuto mu to zašil, snad se z toho vylíže, není to tak vážné."
.
"Opravdu?" V Itachim se zažehla jiskřička naděje, kdyby do té rány chytil sněť, tak se úplně v klidu mohlo taky stát to, že umře. U některých typů ran, které šly hodně do těla, pak zhnisaly, a když už nepomohlo ani vypálení železem, tak většinou nemocný umřel v hrozných bolestech a vysoké horečce. Neměl by to přát cizím, aby se to nestalo zrovna jemu. Kabuto by mu bez skrupulí klidně uřezal nohu a to vážně nestál.
.
"Jo," přisvědčil Sasuke, který kupodivu ve svých obavách nepostřehnul náznak radosti v Itachiho hlase, myslel si, že má o blonďáka starost jako on sám, takže se směrem k němu pousmál: "Ale nemusíš mít strach, hlavně, že ta kulka nezůstala vězet v něm, byla to čistá rána. Je mladý, dostane se z toho, takhle blbě vypadá jen proto, že ztratil strašně krve." Sasuke si pohrával s Itachiho prsty, nejraději by se k němu teď přitulil.
.
"Uvidíme, jestli ztratil hodně krve, tak buď do tří dnů umře, nebo přežije," zkonstatoval Itachi, "ani jsem se na tebe nestihl podívat, jak bojuješ, ale asi líp než já, když se ti nic nestalo… bráško…" zašeptal Itachi vroucně. Tolik by ho chtěl políbit.
.
Sasuke na něj oddaně upřel velké tmavé oči. "Zas mě tolik nepřeceňuj," prohodil tiše hrdelním hlasem, "otec mi jednou musel zachránit život, zapomněl jsem dávat pozor na svoje záda." Musí mu ještě jít na můstek poděkovat, bez něj už by tady nebyl.
.
"Vždycky si musíš hlídat, koho máš za zády," následně Itachi přimhouřil svádivě oči, "kromě mě, já ti totiž neudělám nikdy nic zlého." Teď neměl na sex ani pomyšlení, ale řečičkami okolo se nikdy nemohlo nic zkazit.
.
Sasuke se uvolněně zasmál. "To jsem si oddechl, já už se bál, že bys se mnou vyváděl nějaký prasárny, kdybych tě měl za zády," prohlásil potom stejně podmanivým tónem a naklonil se blíž k bratrově uchu: "Ale tobě bych dovolil všechno."
.
"Budu si to pamatovat," opáčil mu Itachim stejným tónem. Tolik by s ním chtěl jenom ležet a držet ho v náruči. Místo toho se musel spokojit jen s držením jeho tlapičky a vroucného pohledu.
.
Bohužel, ani toho jim nakonec nebylo dlouho dopřáváno, do podpalubí nahlédla Kisameho hlava: "Štěně! Haló, štěně!"
Sasuke zatnul zuby a zavrčel: "Přestaň mi tak říkat." Nechápal, kde Kisame bere tu dobrou náladu, on sám byl pěkně unavený, zatímco tenhle svalnatý pirát vypadal, jako by čerstvě vstal odpočatý z postele.
"Jak si přeješ, pískle," zazubil se Kisame a bleskově nahradil jednu zdrobnělinu druhou, "máš nám jít pomoct, když nejsi zraněný, vzkazuje tvůj otec. Takže se přestaň miliskovat, ať ti zase nestojí, a poběž."
.
"Utíkej, ať z toho nemáš problémy," pobídl ho Itachi. On sám doufal, že si alespoň trošku odpočine, ale viděl to tak, že to bude trvat hodně dlouho, než se tělo unaví tak, aby zabral za jakéhokoliv hluku v okolí. "Budu tady."
.
"Jo," přikývl Sasuke a šibalsky na něj mrknul: "Jednu výhodu to tvoje zranění má, aspoň teď vím, že mi rozhodně nikam neutečeš." Věnoval mu ještě letmou pusu, za což si vysloužil další oplzlou poznámku od Kisameho, ale hned poté se zvednul a zamířil k tomu kazišukovi. Věnoval mu pořádný štulec za ty provokace, ale Kisameho jako by to jenom polechtalo, smál se jako idiot a pobídnul ho nahoru na palubu.
~~~
O čtrnáct dní později Madara stál na můstku a kormidloval. Svěží mořský vítr mu cuchal vlasy, které mu trčely zpod klobouku. Hladina zvlněná a loď se mírně pohupovala. Za pár dní dorazí k přístavu a rozdělí si kořist. S bratry se dohodl, že budou muset někde uložit truhlu se zlatem. Měli ho příliš mnoho a schovat si ho na horší časy není vůbec špatný nápad. Už tak měli za těch mnoho let uložených pár truhlic na malých ostrůvcích, dál od hlavních tepen na moři. Na palubě se poflakovalo pár mužů. Teď nebylo příliš mnoho práce, takže měli volno. Přímo pod můstkem zahlédl synovce. "Sasuke! Pojď sem."
.
Sasuke vzhlédl po hlase. Poučen událostmi z poslední akce dnes ráno poprosil strýčka Izunu, aby mu na chvilku půjčil meč, a učil právě Naruta výpady. Teď to sice byla kulka, ale příště by se mohlo stát, že se proti němu objeví nějaký námořník s mečem, tak aby se uměl aspoň ubránit. Vzhledem k Narutově přetrvávající indispozici mu pomáhal, i když naštěstí zraněné rameno bylo levé a blonďáček byl pravák. Stál za ním, držel jeho zápěstí a naváděl jeho pohyby, aby si je vtisknul do paměti. Normálně by cvičili na zadní palubě, ale tam teď kraloval Kabuto, jako každé ráno, protože pár mužům rány hnisaly, takže je musel pravidelně čistit.
"Dobrý, trénuj chvíli sám," kývnul na Naruta, nechal mu meč a vyběhl na můstek. "Volal jste mě, kapitáne?"
.
"Nechceš chvíli řídit?" navrhl mu bodře. Sledoval, jak se dole snaží z toho nemehla něco vykřesat. Kdyby z něj něco už konečně bylo, ale zatím neviděl žádný postup. Prostě klučina, který se jim pletl pod nohama, nic moc neuměl a Sasuke mu furt musel dělat chůvu, jak se mu doneslo, protože ostatní námořníci ho také nemuseli.
.
"Vy mi to svěříte?" podivil se Sasuke, protože řídit loď byla jedna z nejdůležitějších věcí na palubě… možná i ta nejdůležitější. Otec už ho v tom samozřejmě taky zaučoval, uměl to, ale ještě nikdy ho k tomu nepustil samotného. I když na druhou stranu, co se mohlo stát? Měl by Madaru za zády a ten by mu řekl, kdyby něco dělal špatně.
.
"Kdybych to nemyslel vážně, tak se tě neptám," odvětil Madara a poodstoupil od kormidla a přidržoval ho za jeden z výběžků, aby s ním spodní proudy nezačaly točit. Mohli by potom sjet ze správného kurzu a to by vážně nechtěl. Rukou pobídl váhajícího mladíka, aby si pospíšil, jestli má zájem.
.
Sasuke se samozřejmě nenechal dvakrát pobízet a chopil se výčnělků zahřátých od strýcových dlaní. Nezdálo se to, ale bylo celkem těžké udržet loď ve správném směru, protože se člověk musel soustředit nejen na to, aby udržel kormidlo, což se všemi těmi mořskými proudy nebylo zrovna nejsnazší, ale zároveň neustále kontrolovat kompas, takže Sasuke byl zcela ponořen do této činnosti a úplně přestal vnímat okolí.
.
Madara mu předal velení nad lodí a postavil se za něj. Byl tak o hlavu vyšší a měl na něj skvělý výhled. Přistihl se, jak se naklání a čichá k Sasukemu. Chřípí se mu lehce rozšířilo jako bujnému hřebci, když ucítil synovcův pach mladého těla. Mladého, pružného a zatraceně přitažlivého. Už dlouho nikoho neměl, v Konoze měli jen ženské bordely a nikoho pro sebe nesehnal. Začínal mít neřestné myšlenky. Když se zdálo, že kormidlem a následně i Sasukem trhly spodní vody, šel mu na pomoc. Vytáhl dřevěné kolo do správného směru a s rukama položenýma na mladíkových mu pomáhal. Navíc musel na něho být zezadu natisknutý, aby na výčnělky pohodlně dosáhl.
.
Mladší Uchiha se tak soustředil, že mu strýcovu pozici skoro ani nezaznamenal. Ostatně i kdyby ano, nebylo mu to nijak neznámé, často se při práci dostávali s námořníky do těsného fyzického kontaktu, což u některých teda nebylo nic voňavého, protože mnoho z nich kašlalo na nějakou osobní hygienu, i když měli nakrásně v přístavech možnost se vykoupat. Tohle ale zrovna nebyl Madarův případ, takže to Sasukemu ani nebylo nepříjemné. Vzrušení z toho, jak se Tsukuyomi řídí přesně podle jeho navigace, mu zrychlilo dech a tmavé oči mu jen jiskřily. I když se chtěli s Itachim usadit, jistou lásku k moři a k plavbě už bude mít navždycky v sobě, jinak to ani nešlo, když na lodi vyrůstal celých šestnáct let.
.
Naruto dole pod můstkem trénoval pohyby, které mu předvedl Sasuke. Pot se z něj jen lil, pořád v sobě cítil určitou slabost. Po tom nešťastném zranění prý prospal skoro dva dny, než se probral. První týden mu bylo hrozně zle, připadal si, jako by měl každou chvíli umřít, ale kupodivu to přežil, až se posádka divila. Znaveně se opřel o zábradlí vedoucí nahoru, kde zmizel Sasuke. Zvedl oči vzhůru a prohlížel si Sasukeho, jak řídí loď, vypadal, že se mu to opravdu líbí. Úplně zářil, skoro jako by byl s Itachim. Kapitán za ním byl tak divný. Přišlo mu, že se na mladého Uchihu hrozně lepí a ve tváři měl takový zvláštní výraz, přemýšlel, kde ho jen viděl… Když si vzpomněl kde, tak se otřásl znechucením. Podobně a ještě hůř se tvářili ti hnusáci, kteří si ho koupili a udělali z něj děvku! Chtěl si ověřit, že se mu to opravdu nezdá, ale kapitánův ostrý pohled ho donutil sklopit oči.
.
Sasuke si olíznul rty. Připadalo mu, že v kormidle proudí ohromná síla, jako by to dřevo pod jeho rukama bylo živé. Tohle bylo srdce lodi, tohle spolu s hlavním stěžněm byly její nejdůležitější součásti, bez kterých by galeona nemohla plout. Užíval si tu pozici, kterou obvykle zastával jeho otec nebo některý ze zkušenějších námořníků. Brzy si zvykl na pohyb zákeřných proudů, které se snažily stočit loď špatným směrem, a s kapitánovou pomocí točil dřevěným kolem vždycky jen o jeden výčnělek nahoru nebo dolů. Tady cítil všechno. Odpor nekonečné vodní masy, ale i podporu plachet, do kterých se opíral vítr, a vlny, které z boku narážely do trupu. Pluli celkem slušnou rychlostí a jemu se zdálo, že doslova letí, ale před nimi zdánlivě nebylo vůbec nic, jenom nekonečná plocha moře. Pevnina byla ještě daleko. Madarovy dlouhé vlasy ho lechtaly na šíji, ale moc si toho nevšímal.
.
Kapitán lodi, poté, co pohledem donutil toho mladého otroka koukat jinam, tak se zase věnoval Sasukemu před sebou, evidentně mu nevadilo, že se na něj lepí a využíval toho. Dělalo mu to tak dobře, až cítil, že jestli se bude synovce dál dotýkat, tak brzy ucítí kromě tvrdého dřeva pod rukama i něco tvrdého zezadu. Oddálil se, protože to začalo být vážné. Navíc se mu teď naskytl úchvatný pohled na Sasukeho zezadu. Lněná košile na něm plápolala v poryvech mírného větru. Pak následoval kožený opasek a hned pod tím vším pevný zadeček a útlá stehna.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 26. dubna 2016 v 14:24 | Reagovat

Já tušila že Sasuke nenechává Madaru chladným :D (ale jen tak mezi námi, koho ne? :D ) Jinak jsem ráda, že Naruto i Itachi své zranění překonali :3 Ale ta Kisameho nabídka mne dostala :D Ale tak proč ne? :D
No, takže podrženo sečteno, byla to super kapitola (jako obvykle) a strašně moc se těším na další :33

2 Kai Kai | 26. dubna 2016 v 20:51 | Reagovat

Super kapitola. Ale ten madara...to je děs ach jo zabit malo XD moc se těšim na pokračovaní. :-D

3 Nukiko Nukiko | 27. dubna 2016 v 14:24 | Reagovat

Ty vole další uchyl? :D Si ze mě děláte prdel ne? :D A jako chudáček Naruto takže vy ho tam necháte ale na oplátku ho necháte postřelit?! :D Vy mě s Narutem už vážně začínáte štvát :D ale jinak super díl a těším se na další :) :D

4 kyuubinka kyuubinka | 27. dubna 2016 v 20:07 | Reagovat

No teda, Madara se vytáhl :D Itý dej si bacha :D Naruto měl z prdele kliku, jako asi vždycky :D Jstli ten se z Tsukyomi někdy dostane, to ho dřív sežere dlouho očekávaný dobrosrdečný Kisame :D :D

5 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 27. dubna 2016 v 21:29 | Reagovat

Naruto je vážně smolař, asi jako já. :D Madara? Zase? Jako vážně? Vy mu taky nedáte pokoj v žádný povídce. :D Tohle jestli se Itachi dozví, tak zešílí. Že by proto ten zákaz aby spolu Itachi a Sasuke nespali? A pak, až to Sasuke jednou nevydrží, tak zrovna bude náhodou Madara na blízku... :D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. dubna 2016 v 23:38 | Reagovat

[1]:Madara tu má velký potenciál a nemohli jsme ho prostě nechat stát bokem a jen se koukat. Takže dosta svou roli obvyklého chlípníka.
[2]:Já vím... ale holt je tam :D
[3]:Naruto tam je, ale přece musí i on něco dělat a když padá strom tak lítají třísky, to znáš ne. ale neboj, přežil.
[4]:Itachi si bude dávat bacha, ale až mu někdo pomůže prozřít kapitánovy intriky. Do té doby bude jako slepý :D
[5]:Madara je super postava, nenáviděná a přesto často dosazovaná za ty nezáviděníhodné úděly v povídce. Tvoje vize nechám až na povídce :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.