Získat srdce lva XIII. - Výročí úmrtí

7. dubna 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Blíží se čas nepříjemné významného datumu, který všem Uchihům připomene, že je před rokem opustil jejich milovaný strýc, bratr a hlavně otec. Shisui znovu zakouší nepříjemné důsledky svých činů, bojuje s nimi, ale marně. Proniknout přes tlustou zeď, kterou kolem nich postavil a stáhnout ho do hlubiny smutku. Jen jeden mu může pomoci.


"Blíží se čas nepříjemné významného datumu, který všem Uchihům připomene, že je před rokem opustil jejich milovaný strýc, bratr a hlavně otec. Shisui znovu zakouší nepříjemné důsledky svých činů, protože pravda vždycky vyjde najevo.
Shisui vypadal, že nervy si ponese ke státnici v kyblíčku, ale nějakým způsobem se dal dohromady a před komisi nastoupil s tváří profesionála. Co věděl, tak odříkal jako říkanku a na všetečné otázky něco uvařil z vody jako obvykle. Udělal to, sice ne s tak krásnou známkou jako Itachi, ale Déčko bylo víc než slušné. Jedna ze státnic hotova.
S postupujícím únorem se nálada v domě Uchihů měnila. Stávala se melancholičtější, smutnější. Ač se to snažili všichni členové ignorovat, každý se cítil trochu nesvůj. Byl to čas, kdy přišli o dobrého příslušníka rodiny. Veselého a hodného otce, strýčka, švagra či bratra. Každý ho měl rád a vzpomínal na něho jen v dobrém. Nejvíce to nesl ten, co k němu měl nejblíž. Shisui byl zachmuřený, nerozveselitelný a úzkostlivý. Oba bratři se ho snažili povzbudit, ale po menší slovní potyčce od toho upustili. Nejstarší z mladíků si přál, aby si ho raději vůbec nevšímali. Prožíval silnou bolest.
V den vraždy chodil jako tygr v kleci, nikde neměl stání.
"Jdu se projít," prohodil někdy odpoledne k Itachimu a než se ho stihl zeptat kam, tak byl pryč.
.
Sasuke zaslechl na chodbě dusot a poté bouchnutí domovních dveří. Vykoukl z pokoje, aby se podíval, co se to děje, nebylo tam už ale ani živáčka, takže zamířil do bráškova pokoje, protože v tuhle dobu byli stejně doma jen oni tři, rodiče se ještě nevrátili z práce. Uvnitř však našel jenom Itachiho, který se tvářil starostlivě.
"Kde je Shisui?" podivil se absenci bratrance, ještě před chvílí se s ním potkal v koupelně.
"Říkal, že se potřebuje provětrat," odtušil Itachi se špatně skrývanými obavami v hlase.
Sasuke si povzdechl, přesně věděl, co se dlouhovlasému Uchihovi honilo v hlavě. Totéž, co jemu. Pomalu se posadil na Itachiho postel a posmutněle se na něj zahleděl: "Nezvládá to, viď."
"To jenom dneska. Však víš… přece jenom je to blbý výročí," zamumlal Itachi a sedl si vedle něj, přičemž ho jednou rukou objal kolem ramen, "bude v pořádku, hned co přijde jaro a trochu se oteplí."
"To doufám," zašeptal Sasuke, kterého ničil pohled na zdrceného partnera s vědomím, že mu nemůže nijak pomoct. Na světě snad nebyl horší pocit než bezmoc. "Snad nevyvede venku nějakou pitomost," zauvažoval potom se strachem.
"Jen klid, to by určitě neudělal," konejšil ho Itachi, i když samotnému mu nebylo zrovna lehce na duši.
.
Shisui vypadl ven z domu, pryč od těch, které zradil, kterým musel tajit tu obludnou pravdu, těm, co si nezasloužili ho litovat. Byl zrůda a tento den do skonání světa mu bude připomínat, jaký byl nehodný syn. Bloumal ulicemi, parkem. Nebe bylo zatažené těžkými sněhovými mračny a jen čekaly na příhodnou chvíli, aby svůj náklad shodily dolů. Bylo celý den přítmí, stejné jako v Shisuiově duši, která byla jen temnější, sevřenější a chladnější. Bezmyšlenkovitě se plahočil, kam ho nohy nesly. Někdy k večeru si uvědomil, že stoupá do patra k bytu. Sevřelo se mu hrdlo, ač chtěl odejít, nedokázal to. Roztřesenýma rukama odemkl a vstoupil do chladného a nepřívětivého bytu. Až s masochistickou přesností zamířil do kuchyně, na místo, kde naposledy vydechl Izuna. Nevydržel, se slzami v očích se svezl k zemi.
.
Itachi i Sasuke napjatě očekávali Shisuiův návrat. Rodičům raději řekli, že je Shisui u Deidary a pracují na něčem do školy, nechtěli matce přidělávat starosti, už takhle synovce hrozně litovala. Sami byli dost nervózní, když se bratránek nevracel, Itachi možná o něco méně, protože věřil, že Shisui prostě potřebuje čas, aby se s tím nějak vyrovnal. Sasuke to nesl hůř, děsně se o něj bál, koneckonců, byl to on, kdo ho už jednou přistihl při pokusu o sebevraždu. Rozhodně nijak netoužil si to zopakovat. Když se venku setmělo, což v tomto měsíci bylo docela brzo, nemohl už tu nečinnost vydržet. Musel bratrance najít. Itachimu o svém záměru neříkal, nechtěl, aby mu to rozmlouval, a rodičům řekl, že Naruto potřebuje s něčím pomoct. Venku se trochu zarazil, protože neměl nejmenší ponětí, kde by měl vlastně Shisuie hledat. Začal alejí, prolezl všechny nejbližší parky, dokonce se mrkl i do kavárny, protože ho napadlo, že v takovém mrazu se snad nebude Shisui potulovat venku. Jasně, jasně… určitě bude někde uvnitř… někde, kde to zná. Někde, kam se vážou vzpomínky na otce. Rázným krokem se vydal do bytu.
.
Shisui ležel na podlaze svinutý do klubíčka. Slzy už dávno vyschly, všechny je vyplakal a víc jich prostě neměl. Občas štkavě popotáhl. Nikdy by nevěřil, že obyčejný pláč může být tak vysilující. V bytě byla zima a ta mu pěkně zalézala pod nehty, byl zmrzlý, ale nijak si toho nevšímal. Bolest uvnitř hrudi byla silnější, než cokoliv jiného a přehlušovala všechny ostatní vjemy. "Tati… omlouvám se," hlesl bolestným tónem a bezmocně stiskl pěsti. Nejraději by se neviděl, rukou pohladil dřevěnou podlahu, která před rokem byla pokrytá nevinnou krví. Kdyby neměl Sasukeho, tak by se sebou skoncoval. Ta tíha vraždy byla nesnesitelná.
.
Sasuke musel v duchu uznat, že v této chvíli byla velká výhoda mít vlastní klíče od Shisuiova bytu, i když se před dveřmi trošku zarazil. Nebude to vloupání? Neměl tam co dělat. Jenže pokud tam byl Shisui… přece ho tam nemohl nechat samotného v takový depresivní den. A ostatně mu bratranec ty klíčky přece nedal pro nic za nic. Zhluboka se nadechl a rázně s jejich pomocí odemkl. Uvnitř byla pěkná zima, prostory nebyly vůbec vytopené, takže na jednu stranu zaváhal, jestli tady Shisui vůbec je. Přece by si aspoň zapnul topení! "Shisuii?" zavolal zkusmo a uvažoval, kam má zamířit jako první. Největší pravděpodobnost připadala na kuchyni, když to bylo místo, kde Izuna umřel… Pomalu se tam rozešel a na prahu se zděsil. "Shisuii!" vrhnul se ke zhroucenému bratránkovi, "Shisuii, no tak, jen klid, už jsem u tebe."
.
Shisui se zdál být úplně mimo. Prvně si vůbec neuvědomoval, že na něho někdo mluví, až s ním Sasuke zatřepal, se jeho vědomí dostalo skrz husté nánosy bolesti a smutku. Jak byl zmrzlý pomalu na kost, tak se příliš nehýbal. Jen ledovými prsty sevřel bratránkovu ruku. Nevěděl, jestli má být rád, že se objevil nebo ne. Nechtěl, aby viděl, jak trpí a zároveň ho těšilo, jakou si dělal starost.
.
"Proboha, Shisuii! Jsi bílej a studenej jako smrt," zhrozil se Sasuke toho doteku, "pojď, na tý zemi nemůžeš ležet. Vstávej!" Násilím ho vytáhl na nohy a podpíral ho celou cestu do jeho pokoje. Nechtěl dovolit, aby Shisui zůstával v kuchyni ani o vteřinu déle. Složil ho na postel a ihned přiskočil k radiátoru. "To nic, zatopím a bude to v pohodě, uvidíš, že to bude lepší," promlouval k němu konejšivě, zapnul topení na nejvyšší výkon a přisedl si k partnerovi, aby ho objal. "Moc jsem se o tebe bál," hlesl.
.
Shisui tupě zíral před sebe a z prochladnutí se začínal celý třást. Snažil se to omezit silou vůle, ale šlo to ztěžka. Nechtěl, aby si Sasuke myslel, že je labilní chudinka. Jenže zvládnout takovou ztrátu bylo složité. Čas rány zacelí… jenže ony se potom mají tendenci vracet a otvírat hluboké jizvy.
.
Sasuke k sobě bratrance víc přivinul, aby se dotýkali co největší plochou těla a mohl mu předávat co nejvíce tepla. Přitáhl si jeho hlavu na rameno a pomalu ho vískal ve vlasech. Bylo mu ho strašně líto, kdyby mu tak mohl nějak pomoci… "Je to moc zlý, viď," špitnul nešťastně, "jestli ti to pomůže, tak se vybreč."
.
"To už jsem udělal," odpověděl chraplavě, "a moc to nepomohlo. Sasuke, tak strašně to bolí. Myslel jsem… myslel jsem, že to po roce musí přestat, ale jako by se to stalo včera." Trhaně se nadechl a strčil bratranci ruce pod mikinu, kde je teplo.
.
Sasuke zasykl, jak to zastudilo, ale nijak se nebránil, Shisui se potřeboval ohřát. "Já vím, že to není lehké. Jenže některý… některý věci se bohužel nedají změnit," zamumlal se staženým hrdlem, "ale tvůj táta by přece nechtěl, aby ses trápil, že ne?"
.
Shisui měl sto chutí říct, že jeho otec by se obracel v hrobě a divil se, že ho nechodí po nocích strašit. Provinil se tak strašným způsobem, že je to neodpustitelné. Po chvíli se staženým hrdlem dokáže odpovědět: "A-asi j-jo." Cítil, jak se mu do očí tlačí slzy.
.
"Pšššt," broukal mu Sasuke a malinko ho kolébal v náručí takovým tím uklidňujícím způsobem. Přemýšlel, jak bratranci pomoct, a něco ho napadlo. Vzal Shisuiův obličej do dlaní a zadíval se mu hluboko do očí. "Shisuii, tvůj táta tě nikdy neopustí. On pořád žije, tady uvnitř," vzal jednu jeho ruku a přitiskl mu ji na srdce. Zaváhal, než nesměle navrhl: "Možná bys mu dneska rád byl nablízku. Je šest hodin, pojď, zajdeme… zajdeme za ním, ano?"
.
Shisui nad tím zapřemýšlel, unese ten přímý kontakt. Přes rok tam byl snad dvakrát, nemohl to tam snést. Hlasitě polkl. "No možná to není špatný nápad." Při nejhorší se otočí na patě a uteče. "Tak pojďme." Třeba to vezmou tak rychle, že si ani neuvědomí, kde je. Rozechvěle vstal a společně se Sasukem vyšli z bytu. Venku začínalo sněžit.
.
Sasuke kráčel po jeho boku a díval se jen před sebe. Nebyl si jistý, jestli to je to správné místo, kam by měli jít, ale na druhou stranu… mohlo by mu to pomoci se smířit s realitou. Hřbitov byl naštěstí otevřený až do osmi, ale v tuhle dobu tam moc lidí nebylo, byla pěkná zima a z nebe se snášely husté sněhové vločky. Před bránou chytil Shisuie za ruku, bylo mu jedno, jak se na to budou dívat ostatní, truchlení přece omlouvalo ten nevinný lidský kontakt, chtěl, aby Shisui viděl, že není sám.
.
Starší Uchiha stisk opětoval a spolu se Sasukem se rozešli uličkou mezi řadami hrobů. Občas na některém z nich blikalo malinké světýlko signalizující, že pozůstalí na zemřelého myslí a byli ho navštívit. Prošlapaná cestička je vedla hlouběji. Bylo mrazivé ticho. Naducaná peřina sněhu pokrývala vše v jejich zorném úhlu. Čím se blížili, tím víc se musel nutit k dalšímu kroku. Nakonec zastavili před kamennou deskou, kde bylo zlatým nápisem vyvedeno jméno jeho prarodičů a otce. Izuna Uchiha. Vzpomínáme. Celá situace mu silně připomínala den pohřbu. Byla také zima, foukal vítr, bylo ledovo. Prožíval všechno znovu, bolest a smutek v něm vířily v divoké spirále. U srdce ho tak šíleně bolelo, až musel klesnout na koleno a přiložil si ruku hruď. "Tati, promiň," zašeptal.
.
Sasuke mu položil dlaň na rameno a stiskl ho. Také mu nebylo zrovna lehko u srdce a bylo mu jasné, že pro Shisuie to musí být ještě horší. Ale připadalo mu lepší, aby to ze sebe dostal tady, než by se doma zalykal bolestí. Rukama ometl tlustý nános sněhu na kamenné desce, až objevil napůl vyhořelou svíčku, kterou nejspíš zhasl poryv větru, když tady někdo naposledy byl. Ještě by se dala zapálit, ale neměl u sebe sirky ani zapalovač. Bezradně se rozhlédl kolem, připadalo mu nemístné vytahovat svíčky z cizích hrobů, aby mohli získat trochu ohně. Pak ho něco napadlo. "Vydrž momentík," hlesl dutým hlasem k Shisuiovi a vydal se hledat nějakého živáčka. Manželský pár, který oslovil, mu s politováním oznámil, že také nic nemají, přišli dát na hrob jenom věnec, ale stará babička, kterou objevil potom, mu soucitně půjčila sirky. Sasuke jednu škrtl a zapálil svíčku, poděkoval jí a vydal se zpátky. Chránil třepotající se plamínek vlastní dlaní, aby nezhasl. Pak svíčku zasunul do výklenku Izunova hrobu, zavřel prosklená dvířka a vrátil se k Shisuiovi. Vzal ho za ruku a po tváři se mu svezly dvě tiché slzy.
.
Shisui zlomeně klečel u hrobu svého otce, bezmocně a provinile. Kéž by se ráno mohl probudit a otec by ho ujistil, že všechno byl jen zlý sen. Vrávoravě vstal, nemohl tam už být ani o minutu navíc. Táhl bratrance za sebou a rychlým krokem opouštěl ten monument vlastní hloupost a zatracení. Když minuli kovovou tepanou bránu, musel se opřít o hřbitovní zeď a zkusit vydýchat napětí.
.
Sasuke pozoroval bratrance se vzrůstajícím zoufalstvím. Asi to nebyl vůbec dobrý nápad, mrzelo ho, že s tou hloupostí přišel. "Shisuii, promiň…" zašeptal a objal ho, "neměli jsme sem chodit." Nejradši by si dal facku, že si pošetile myslel, že to Shisuiovi nějak prospěje. Jen… měl prostě dojem, že by v tenhle den bylo dobré navštívit strýčkův hrob, aby… aby prostě tak nějak věděl, že na něj nezapomněli.
.
Shisui měl pocit, že mu hoří hrdlo, jak potlačoval příval slz. Bylo toho na něj moc. "P-pojďme pryč." Nečekal na odpověď a prostě se rozešel. Držel Sasukeho za ruku a druhou si otíral oči. Brzy měl špičky prstů na rukavici promáčené. Vysmrkal se do hlasitě kapesníku. "Myslím, že bych mohl z fleku dělat slona v zoo," poznamenal rádoby vesele. Jeho tvář říkala o jeho vnitřním rozpoložení naprosto něco jiného.
.
Sasuke se jeho vtipu nezasmál, viděl, že je bratranci mizerně. Nechal se vést a opětoval stisk jeho ruky. Podivil se však, když Shisui nezamířil k nim domů, nýbrž zpátky do bytu. Otevřel ústa, aby se ho zeptal, proč se nevrátí, ale pak je zase zavřel. Došlo mu, že se starší Uchiha potřebuje napřed ještě vzpamatovat, než by byl schopen čelit ostatním členům rodiny. Nemohl dělat nic víc, než mu být oporou a solidárně ho tedy doprovodil.
.
Jakmile zapadli do bytu, prošli jím, až do Shisuiova pokoje. Starší Uchiha pustil topení, aby tam zbytečně nezmrzali. Byl prokřehlý ještě z toho, jak předtím ležel na podlaze a mírumilovná procházka na hřbitov mu také nepřidala. Strčil si ruce do podpaždí, vůbec by se nedivil, kdyby se nachladil.
.
Sasuke si sedl k němu na postel a usouženě ho pozoroval. Tak nějak tušil, že tenhle den to bude se Shisuiem špatné, ale nemyslel si, že až tolik. Bylo to tak nespravedlivé, zrovna Izuna si přece nezasloužil umřít, byli tady jiní lidé, daleko prohnilejší než on… Roztřeseně si povzdechl, kéž by to tak mohli změnit.
.
Položil si hlavu do klína mladého Uchihy. "Jsi tak mladý, Sasuke, neměl bys zažívat tolik těžkostí kvůli jednomu hloupému člověku. Vůbec si tě nezasloužím," hlesl Shisui a koukal se nahoru do mladíkovy tváře. Zvedl ruku a pohladil ho po ní, objížděl prsty rysy pomalu aristokratické tváře bez chybičky na kráse.
.
"Jsem dospělý," připomněl mu Sasuke a bezděčně se začal probírat prsty v jeho hustých střapatých vlasech, "a jsem tvůj kluk. Kdo jiný by tě měl podržet, když ne já? Jsem tady pro tebe, Shisuii, to přece víš." Když nic jiného, snažil se ho aspoň povzbudit svojí oporou, i když si nebyl jistý, jestli vůbec něco z toho zabere.
.
"Zní to moc hezky. Bez tebe bych tu neměl co dělat," zašeptal důvěrně Shisui a se smutnou tváří sledoval mladíkovu. Viděl v ní lásku, oddanost a podporu. Opravdu ho miloval, srdce se trošičku ohřálo tím krásným pocitem, že je milován. Trochu se pozdvihl a zároveň přejel Sasukemu rukou na zátylek a přitlačil ho k sobě.
.
"Tohle neříkej," zamumlal Sasuke, "máš přece pořád Itachiho a naše. I oni tě mají moc rádi, chyběl bys všem." Sklonil se a přitiskl svoje rty na Shisuiovy. Byly ještě trošku studené, ale hladké a jemné jako samet. Rozehříval je těmi svými, přejížděl po nich vlhkým jazykem, než se jím mezi ně vnořil a hebce propátral Shisuiovu ústní dutinu.
.
Shisui se nechal mazlivě líbat, zdálo se mu, že se pomalounku uklidňuje díky kontaktu se svým partnerem. Zprvu nechával Sasukeho dělat, co se mu líbilo, jen držel a příliš se nezapojoval. Bratranec brzy zahrál na správnou strunu. Opětoval mu polibek s narůstající vášní.
.
Sasuke se v duchu pousmál, aspoň že něco trochu zabíralo na Shisuiův splín. Docela příjemné řešení problému, láskyplně s ním proplétal svůj jazyk v laškujícím tanečku a se zavřenýma očima si líbání vychutnával. V pokoji už se navíc oteplilo, ústřední topení se perfektně rozehřálo, na pohled z něj sálala horkost.
.
Shisui se zvedl, jeho poloha začínala být krajně nepohodlná. Narovnal se, aby si srovnal záda a Sasukeho natlačil na postel. Položil ho do lůžka a znovu s ním spojil své rty. Ruce nechal rozeběhnout po mladém těle a vnikl i pod vrstvy oblečení.
.
Sasukemu se o něco zrychlil dech, nečekal, že by dnes mohlo k tomuhle dojít, ale nebyl proti. Napřed vjel bratranci pod oblečení, aby se ujistil, že jeho pokožka už není studená, a pak teprve ho začal zbavovat jednotlivých svršků. Jakmile byl bratranec do půl těla nahý, začal ho hladit všude, kam jen dosáhl.
.
Shisui nemohl nechat něco takového jen tak a mínil si bratrance rozbalit. Sasukeho svršky se brzy ocitly na podlaze a starší Uchiha se nerozpakoval, aby to mládě nevysvlékl úplně donaha. Pokochal se pohledem na milence, než se na něj natiskl a znovu zaútočil na měkoučké rty.
.
Sasuke v duchu děkoval elektrárnám za přísun tepla, protože nebýt radiátorů, byla by mu teď určitě ve vymrznutém bytě zima. Ale zase lidský kontakt dokázal zázraky, natož když se jednalo o milovanou osobu. Chvilku mu opětoval polibek, než škádlivě poklepal na zapínání jeho kalhot. "Trošku nefér, nezdá se ti?" zavrněl.
.
"Nezdá, měl bych s tím snad něco dělat?" zeptal se v laškovném tónu Shisui. Dotyk Sasukeho těla a jeho erotičnem nabité pohyby jazyka byly podmanivé tak, že starší Uchiha přestával myslet na bolest v hrudníku. Konečně, po dlouhých dnech, se dokázal uvolnit a nemyslet na ty hrůzné myšlenky, které ho s oblibou neútěšně týraly.
.
"To teda měl," ujistil ho Sasuke, ale rozhodl se, že co si člověk neudělá sám… Iniciativně se chopil úkolu rozepnutí Shisuiových kalhot. Povolil sponu jeho pásku, uvolnil knoflík a stáhl zip poklopce. Než je začal dostávat přes Shisuiovy boky, provokativně zajel rukou do právě uvolněného prostoru a přes látku spodního prádla pohladil Shisuiův penis.
.
Shisui se proti zvídavé ruce vybídl boky a vzrušeně vzdechl. "Sasuke, když jsi se mnou, tak se mi svět zdá hned barevnější a lepší. Chtěl bych strávit po tvém boku věčnost," hlesl oddaně a zahleděl se do černých hloubek. Pohlcovaly ho a vábily.
.
"Věčnost… to ti asi nabídnout nemůžu, jenom jeden dlouhý lidský život. Stačilo by to?" pousmál se Sasuke a přejel prstem po hraně jeho čelisti, načež ho úplně zbavil kalhot a nezastavil se ani u boxerek, jednoduše mu je stáhl taky. Teď si byli konečně kvit.
.
"Stačilo, pokud ho chceš prožít se mnou, tak budu stát vždy při tobě, protože tě bezhlavě miluju." Něžně, partnersky ho políbil. Zároveň s tím se na něj natiskl a bezděčně Sasukemu zasténal do úst. Pohyb jejich klínů proti sobě byl jako vždy omamující.
.
"To je dobře, protože já tebe taky," pousmál se Sasuke, opravdu nevěděl, jestli existuje někdo, koho by miloval víc. Možná Itachi, ale v trošku jiném smyslu. Navíc se tím teď jaksi nemohl zabývat, protože ho jejich hrátky rozpalovaly na nejvyšší možnou míru a musel roztouženě zavzdychat.
.
Shisui měl pocit, že Sasukeho nutně potřebuje, stejně jako jiné tělesné potřeby. Jen kdyby tomu byl bratranec příznivě naladěn, čehož se obával. "Sasuke, potřebuju tě… pomiluj se se mnou," zaprosil sexuální loudil číslo jedna. Mohl by za to dostat metál.
.
Sasuke se zarazil, tohle nečekal. Jaksi nepočítal s tím, že by chtěl bratranec zajít tak daleko a hlavně tomu nebyl vůbec příznivě nakloněn. Ta rána, kterou mu strýc způsobil a která na rozdíl od těch fyzických nebyla vidět, dosud nepřebolela. "Víš, že to nejde, já nemůžu," zamumlal a pohladil ho po tváři.
.
"Sasuke… já vím, všechno moc dobře vím, ale… prosím… já tě potřebuju." Snažil se ho přemluvit přerývavým hlasem. Sasukeho přítomnost byla pro jeho duši jako mana, jako jídlo pro hladového a on ho nutně potřeboval. Toužil, aby mu znovu dovolil se s ním pomilovat.
.
Sasuke se kousl do rtu. Kdyby si Shisui přál cokoliv jiného, neváhal by mu vyhovět. Tak moc toužil ho nějakým způsobem utěšit, ale psychický blok a prožité trauma mu bránily kývnout na vidinu análního styku. "Já… já jsem tady pro tebe, ale… tohle prostě nedokážu překonat," odvrátil oči.
.
Shisui se pozorně díval do Sasukeho obličeje a chtěl v něm vyčíst jeho pocity, myšlenky. Věděl, proč se Sasuke brání, ale on prostě začínal mít pocit, že se brání i proti němu. Co když… co když ho nakonec Sasuke odmítne úplně… mohl by to udělat? Odkopnout ho s tím, že mu doteky připomínají to znásilnění. "Sasu, prosím, tvoje odmítání mě ničí."
.
"Já přece neodmítám tebe jako takového," Sasukeho velké tmavé oči nabyly laní něžnosti, "ani intimnosti s tebou, jen… jen prostě nechci mít sex, to je všechno." Copak to Shisui nedokázal pochopit? Že kdykoliv na něco takového jen pomyslel, vybavil se mu Madara, jak si ho surově bere? Jak se s tím měl sakra vyrovnat?! Bál se, že zase ztroskotají na tomhle tématu. Dnes by to nadělalo větší škody než jindy.
.
Shisui si trhaně povzdechl, ty oči byly tak konejšivé. Spatřoval v nich něco uklidňujícího, skoro až mateřského. Přerušil ten kontakt, než se v něm utopil. "Sasuke, myslel jsem, že všechny naše něžnosti před… předtím než se to stalo, byly silné. Moc mě mrzí, že tomu tak není," hlesl útrpně.
.
Sasuke na okamžik vykulil oči a zděšeně pootevřel ústa - takhle to Shisui bral? "Ne, tak to není!" vyhrkl rychle a chytil ho za ruku, aby mohl proplést jejich prsty. "Byly silné, Shisuii, opravdu silné. Jen…" Provinile si skousl ret a musel na chvíli odvrátit pohled. Špatné zážitky se zarývají hrozně hluboko.
.
"Ale asi ne dost, aby ti pomohly to trauma překonat… mrzí mě to." Shisuiův hlas byl tichý, avšak dobře slyšitelný. Přemýšlel, jak by Sasukemu ukázal, že vzdát se není dobrý nápad. Pak mu svitla určitá naděje. "Sasuke, pamatuješ, jak si zranil ruku v aikidu?" Počkal, než mu bratranec přikývne a pokračoval. "Bylo to hodně bolestivé, a dostals dokonce sádru. Dalo by se tedy očekávat, že se po uzdravení dalšímu cvičení vyhneš, aby sis znovu neublížil, ale ty jsi do toho šel a nepřestal jsi."
.
Sasuke překvapeně zamrkal. Nikdy ho ani na okamžik nenapadlo něco takového srovnávat, protože je úplně něco jiného, když si člověk narazí zápěstí a když ho brutálně ošuká vlastní strýček. Chtěl to také Shisuiovi říct, ale pak si to rozmyslel. Bratránek tohle určitě věděl, ale narážel na princip. Kdysi viděl v televizi nějaký rozhovor se surfařem, kterého napadl v moři žralok a ukousl mu kus nohy, ale on stejně neváhal vrátit se na vlny, jakmile se uzdravil. Nebyl to v jádru úplně stejný problém? Krátce si olízl rty, věděl, že Shisui čeká, až se k tomu nějak vyjádří. "Já…" pokusil se něco zformulovat, ale nenapadalo ho, co by na to měl říct.
.
Shisui moc dobře vycítil svou šanci. Mladší Uchiha byl na pochybách. "Sasuke, nemáš se čeho bát. Můžeme společně nahradit ošklivou vzpomínku něčím krásnějším, příjemnějším." Na chvilku se odmlčel, aby dal svým slovům na vážnosti. "Budu něžný, nikdy bych ti přece neublížil," snažil se ho přesvědčit. Celá tahle situace mu jen připomněla začátek jejich vztahu, taky byla komplikovaná a plná odmítání.
.
Sasuke si jeho slova nechal procházet hlavou. Věřil bratranci, že by ho vědomě nikdy nezranil, jen… prostě bylo těžké překonat strach. Sklopil oči, což byla možná chyba, protože mu zrak padl na přívěšek na jeho nahé hrudi, který dostal od bratránka k narozeninám. Tolik pro něj znamenal, ještě nikdy s nikým neprožil to, co se Shisuiem. Vyšplhal pohledem zpátky k jeho černým očím, které na něj tak oddaně hleděly.
.
Shisuie viděl v těch černých hloubkách všechno možné a hlavně strach. Uklidňujícím pohybem ho pohladil po tváři, tolik pro něj znamenal. Chtěl mu pomoct překonat trauma za každou cenu. "Sasuke, prosím… já… já tě dneska potřebuji víc než kdy dřív… právě dnes." Jeho tón hlasu se až chvěl bolestivými podtóninami.
.
Sasuke se kousl do rtu. Bratranec zněl tak naléhavě… a ještě před chvílí byl psychicky úplně na dně. Kdyby ho odmítl, určitě by zase propadl depresi. Copak mohl něco takového připustit, když bylo v jeho silách tomu zabránit? Chvíli na něj ještě nepohnutě hleděl a sváděl těžký vnitřní souboj, než nakonec roztřeseně přikývnul: "D-dobře."

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 7. dubna 2016 v 7:15 | Reagovat

HMOB! Strašně luxusní kapitola, těším se na další :3

2 Kai Kai | 7. dubna 2016 v 20:27 | Reagovat

no tak tahle kapitola byla hodně dobra. :D No jsem zvědav jak to bude v dalšim dile probihat. no snad se sasuke zbavi toho traumatu. nebo to dopadne hodně špatně. Moc se těšim na pokračovani. :-D

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 11. dubna 2016 v 20:35 | Reagovat

[1]:Joj, těš se :D
[2]:Sasuke nebo spíš Shisui na tom pracuje neboj, všechno bude.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.