Láska z hlubin VI. - Zima

17. května 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Láska z hlubin
Sasuke se s Kakashim vrací ze zkoumání jeskyně a mladý Uchiha je o poznání obohacenější. Mořský muž, který se s ním přátelí, je pěkný vetešník. Navíc dostal dost peněz, aby si mohl koupit neopren a podnikat s Kakashim další vodní výlety. Přichází nové roční období a s ním se mění mnohé.


Mořský muž přidal do rostlinného vaku mušli, kterou daroval mladíkovi, a přehodil si vak přes rameno. Byl docela těžký. Sešupl se do vody a čekal, než se k němu Sasuke připojí. Vypadalo to, že se mu moc nechce. Jestli mu byla opravdu velká zima, tak se nedivil. "Poplavu ještě rychleji než předtím," přislíbil.
.
Mladý Uchiha znovu kývl a zhluboka se nadechl, než s velkým sebezapřením vstoupil do studené vody. Musel přivřít oči, jak se mu okamžitě do těla zabodly ledové jehličky. Na pár vteřin ztuhl, že pomalu ani nemohl pohnout pažemi, než se malinko vzpamatoval. U úst se mu srážely obláčky páry a pořádně se pod hladinou třásl.
.
Kakashi nelenil a vzal mladíka do náruče stejně jako předtím a rychle si razil cestu na druhou stranu velké tůně. Tam musel Sasuke použít svaly a vytáhnout se na skály a přelézt na druhou stranu. Snad se mu podruhé nic nestane, pomyslel si muž a potopil se pod vodu.
.
Jedinou klikou bylo, že Sasuke přes tu ledovou paralýzu aspoň necítil odřeninu, kterou si předtím způsobil. Doma si ji ale bude muset vydesinfikovat. Dostal se přes skalnaté útesy, ani pořádně nevěděl jak, a na druhé straně už na něj čekal Kakashi, aby ho vzal na známou skálu.
.
Mořský muž zvolil co nejvyšší rychlost, které byl schopen, Sasuke vypadal, že má dost. U jejich skály ho vzal do náruče a vysadil na kamennou plochu. Mladík vypadal úplně promrzle. "Možná js-sem tě tam neměl brát, js-si s-studenější, než obvykle." Zdálo se mu, že mladý Uchiha je moc chladný.
.
"T-t-to nic, z-zase se zahřeju," zadrkotal Sasuke zuby a ihned ze svého batohu vylovil osušku, kterou teď nosil permanentně, když chodil za Kakashim. Rychle se otíral do sucha, nejen tělo, ale i vlasy, už si nechtěl zopakovat ten výslech, jako když byl s Kakashim ve vodě poprvé. Zasyknul, když látka přejela přes jeho odřené stehno.
.
Kakashi mladíka sledoval a všiml si, že se zranil. Cítil se za to zodpovědný. "Nikam nechoď, hned js-sem zpátky," houkl na Sasukeho a skočil zpátky do vody. Rychle si to zamířil k místu, kde viděl léčivé rostlinky naposledy. Sám je používal na odřenou kůži či šupiny. Nacpal si je do pusy a urputně žvýkal, když s nimi zamířil zpátky. Vyhoupl se na skalní převis a vyplivl zelenou hmotu do dlaně. "Tohle ti pomůže, je to léčivé," natáhl ruku k Sasukemu, "natři s-si to na to zranění."
.
Sasuke si měřil nabízenou směs poněkud podezíravým pohledem. V lidských ústech se vyskytovala velká spousta bakterií, které sice normálně nevadily, dokonce ani při líbání, ale že by je musel přenášet do rány… Kakashiho sliny taky musely obsahovat nějaké podobné. Váhal s tím, jestli to přijmout, ale už od stříbrovlasého muže odmítl dost věcí jako třeba ty chaluhy kdysi nebo co to bylo… "Hmm, tak díky," zamumlal tedy a skrovně potáhl odřeninu vrstvičkou zelené kašičky.
.
Mořský muž měl radost, že se mladík ošetřil, ale i když byl oblečený, tak nevypadal vůbec dobře. Pořád se třásl jako malá rybka na suchu a byl hrozně bílý. Nejradši by mladíka nějak zahřál, ale on sám by ho ještě víc ochladil. "Možná bys-s měl jít domů a zahrabat s-se do s-svého hnízda," nabídl mu.
.
"Asi máte pravdu," souhlasil Sasuke. Svého zážitku nelitoval, ale po zdravotní stránce mu asi dnešek příliš neprospěl. Štvalo ho, že není víc uvyknutý na zimu, kdyby žil v nějaké studené zemi na severu, asi by to pro něj nebyl takový problém, ale on měl radši teplo… Vstal a hodil si batoh na záda. "Tak já přijdu zase zítra."
.
"Budu čekat jako obvykle," usmál se Kakashi, dal Sasukemu vak s penězi a zamával mu, když odcházel. Co poznal mladíka, tak občas zalitoval, že s ním nemůže na břeh, aby mohl sám prozkoumat všechny ty zajímavosti lidského světa a poznat mladíkovo hnízdo a rodinu. Určitě, kdyby měl dvě nohy, tak by se ho nijak neděsili. Sklouzl do vody a obeplaval skály, aby mohl mladíka ještě chvíli sledovat, než se mu ztratí z dohledu.
.
Doma Sasuke zalezl okamžitě pod horkou sprchu a trvalo mu dobrých dvacet minut, než se pořádně zahřál, což na jednu stranu bylo utrpení pro jeho odřenou nohu, kterou hned po koupeli také ošetřil, tentokrát lidskými medikamenty. Pálilo to jako čert! Navíc ho pořád solidně škrábalo v krku a pokašlával celou dobu, co si v kuchyni vařil čaj. Jakmile byl delší dobu ze sprchy, začala mu být zase zima a třásl se, div neupustil hrneček.
.
Itachi brášku našel jednak podle kašle a jinak podle vůně třešňového čaje. Ihned se k němu starostlivě vrhl a začal se vyptávat, co se mu stalo a kde se nachladil. Prozřetelně bráškovi donesl ještě jednu peřinu a elektrickou dečku, aby se pořádně prohřál. Chvíli u něho sklesle seděl a poslouchal pokašlávání. "Nebyls náhodou zase na těch skalách?" zeptal se zvídavě, "Doufám, že jste se nebyli koupat."
.
"N-ne," zalhal Sasuke a zachumlal se do peřin těsněji, "n-nevím, kde… asi mě n-nakazil někdo ze třídy." Na tom by ostatně nebylo nic divného, byla zhruba polovina října a počasí bylo čím dál horší, spousta jeho spolužáků ulehla s chřipkou nebo nachlazením. On měl obvykle dobrou imunitu, ale přeci jen lézt do studené vody a trávit čas polonahý ve vlhké mořské jeskyni nebylo to pravé pro jeho tělo.
.
"Rozhodně nevypadáš dobře. Zítra zůstaň doma. Mamka ti napíše omluvenku," nabádal ho starší bratr starostlivě a pohladil ho po vlasech. "Chceš ještě něco přinést? Jsem ti k službám," nabídl se Itachi a začenichal. Něco tu smrdělo rybinou. Měl podezření, že mu bráška stejně kecal. Někdy se snad půjde podívat, co tam u těch skal vyvádí.
.
"N-ne, to je dobrý… mohl by sis ke mně na chvíli lehnout?" požádal Sasuke svého bratra, než mu došlo, že to není nejlepší nápad. "Vlastně ne," opravil se hned, než Itachi vůbec stačil něco odpovědět, "ještě bych tě nakazil, kašli na to." Na jednu stranu mohl být rád, že musel hned do sprchy a neměl vůbec čas vybalit z batohu věci od Kakashiho. Výstavní mušle by jeho výmluvě na věrohodnosti moc nedodala.
.
"Žádné takové," nenechal se Itachi odradit a nadzvedl cíp peřiny a vecpal se za Sasukem do postele. Vtáhl si brášku do náruče, voněl po sprchovém gelu. "Sasu, řekni mi své tajemství," broukl po chvíli ležení a zahřívání jeho malinkého kuřátka.
.
"Jaké tajemství?" podivil se Sasuke s hlavou vděčně položenou na Itachiho hrudi. Bylo mu v bráškově náruči hned lépe, bolest v krku sice nepřestávala, ale aspoň už mu nebyla zima a vše se dalo lépe snášet. Nejradši by si ho tu nechal celou noc, ale to se asi nehodilo.
.
"Vím, že něco tajíš," zašeptal dlouhovlasý Uchiha, "ale znáš to, každé tajemství jednoho dne vypluje na povrch… Sasuke, pošeptej mi ho do ouška, já ho opravdu nikde neřeknu," zaprosil následovně a hladil brášku po ruce.
.
"Stejně bys mi nevěřil," hlesl Sasuke v prvotní reakci, čímž si uvědomil, že nechtěně potvrdil Itachiho domněnku. "Vážně, bráško, řekl bych ti to, ale měl bys mě za blázna," zamumlal následně, když tedy už nemusel předstírat, že nic netají.
.
"Jestli to bude pravda, tak ti přece budu věřit. Už nejsi malý, aby sis vymýšlel blbosti," na chvíli se zasnil, když si vzpomněl, jak mu bráška tvrdil, že mají na zahradě obrovskou žížalu, a přitom to byl krtek. Nikdo mu to však nedokázal vymluvit. "Tak povídej, jsem jedno velký ucho."
.
"Já vím, ale ono to zní šíleně, i na mě to bylo ze začátku šílený," prohlásil Sasuke, který zvažoval své možnosti. Samozřejmě to Itachimu říkat nemusel, jenže nechtěl, aby si starší bratr myslel, že v něj nemá důvěru. "Já jsem… spřátelil jsem se s jedním mořským tvorem," pravil opatrně a čekal na reakci.
.
Itachi byl chvíli potichu, ale nakonec prohlásil. "A jakým? Znám ho?" Jestli je to zase ta povídačka s mořským mužem… nechtěl brášku nijak urazit, že mu nevěří, ale takový nesmysl. Nakonec, aspoň se trochu procvičí v jednání s duševně chorým pacientem. Třeba se dozví něco zajímavého.
.
"Pochybuju, já jsem byl z jeho existence dost překvapený. Až budeš mít někdy čas, tak ti ho ukážu," přislíbil Sasuke a považoval tím debatu za uzavřenou, nechtělo se mu Itachimu svěřovat detaily, z toho jeho zaváhání odhadl, že už jen to skoro nevinné sdělení nepovažuje za příliš věrohodné. Bylo mu ostatně dost zle a neměl náladu ho přesvědčovat.
.
"Dobře, a víc nic mi o něm nepovíš, třeba jak vypadá, co dělá a tak?" zpovídal ho Itachi, který měl samozřejmě za to, že si bratr vymýšlí, ale tvářil se naprosto přesvědčeně, jako kdyby nic jasnějšího a důvěryhodnějšího na světě neexistovalo.
.
"Rád plave, syslí knížky a má modrozelený šupiny," uchechtl se Sasuke. Kakashi popravdě syslil nejenom knížky, ale i spoustu dalších věcí, jak dneska mohl vidět na vlastní oči. Těšil se, až za ním zítra zase půjde, pokud se tedy dokáže hnout z postele.
.
"Zajímavé, to musí být nějaký vzdělaný, když umí číst, a má i nějaké jméno?" zeptal se opatrně Itachi. Jestli ano, tak to už je trochu vyšší stupeň sebeklamu, kdy nemocný dává svým bludům či vizím jména a konkretizuje je. Nebojí se třeba duchů, ale jen jednoho konkrétního.
.
"Jmenuje se Kakashi," odpověděl Sasuke a jeho výrok byl provázen další salvou kašle. "Mohl bys mi prosím podat ten čaj?" požádal svého bratra. Pane jo, to kdyby věděl, tak dal Kakashimu pár dní předtím nějaké teplejší oblečení, aby mu to odnesl do své jeskyně a nechal uschnout.
.
Starší Uchiha opatrně předal bratrovi čaj a pak hrnek položil zpátky. Moc se mu nelíbil Sasuke tělesný a nakonec i duševní stav. Ve škole se smál, že klidně můžou pro jeden projekt zkoumat i svou rodinu, a teď tu měl přímo výstavní duševní chorobu. "Něco mi o něm pověz. Co jste dneska dělali?"
.
Sasuke se zaškaredil. Vůbec se mu nelíbil ten chlácholivý tón, kterým s ním Itachi mluvil a koneckonců i ten doktorský ráz otázek. Kdyby jednal jako jeho bratr, minimálně by se šokovaně divil, jeho otázky by byly spontánnější, zabarvenější… ale nebyly. Mluvil jako psychiatr, nevěřil mu jediné slovo. "Víš co, Itachi?" procedil mezi zuby nakvašeně a odtáhl se od něj, "vypadni, chci spát. A nejsem blázen."
.
"Sasuke, já to tak nemyslel," broukl Itachi a brášku pohladil po paži. Dočkal se však jen ucuknutí. Udělal něco špatně? Asi jo, jinak by Sasuke takhle nereagoval. Musí se příště víc snažit. Zřejmě nemá ten správný přístup. S povzdechem teda vyklouzl z postele. Utěsnil všechny díry a s přáním dobré noci odešel.
.
Mladší Uchiha mu neodpověděl, příliš ho zamrzelo, že navzdory tomu, jak se Itachi dušoval, že mu bude věřit, to byly jen plané tlachy. A fakt mu nebylo ani trochu dobře, takže usoudil, že to nejrozumnější, co teď může udělat, je usnout. Snad je to jen přechodné a do zítřka se vypotí, nechtěl o schůzku s Kakashim přijít.
~~~
Na druhý den Kakashi netrpělivě vyhlížel mladíka, jestli už jde k jejich oblíbenému místu, ale pořád nikoho neviděl. Co když se mu něco stalo, včera vypadal tak zmrzle. Už to chtěl vzdát, když se k břehu začala blížit známá postavička. Rychle se potopil, aby mohl Sasukeho přivítat.
.
Sasukemu bylo příšerně. Chřipka se rozjela v plné síle a stoupla mu horečka. Ráno nemohl jít do školy a dlouho se potil v peřinách, než se přemohl, aby se vydal na pobřeží, zabalený do několika vrstev oblečení. Chtěl jenom Kakashimu něco předat, zabalil mu jednu ze svých knížek, aby se mu odvděčil za tu včerejší štědrost, ale musel se zase hned vrátit, aby nikdo z rodiny nezjistil, že byl venku.
.
Stříbrovlasý muž se zděsil, když mladík přišel blíž. Ihned poznal, že mu není dobře. Šel jaksi malátně, měl skelné oči, takové divné, vůbec se mu to nelíbilo. "S-sas-suke, není ti něco, js-si nějaký moc červený?" zeptal se starostlivě.
.
"Nějak jsem onemocněl," odpověděl Sasuke vyhýbavě, nechtěl, aby si to Kakashi dával za vinu, on za to nemohl. "Dnes se nemůžu zdržet, je mi to líto… ale něco jsem vám přinesl," prohodil a předal Kakashimu knihu v průhledném obalu.
.
"Děkuju, to je určitě z toho, jak jsem tě nutil do vody," broukl zkroušeně Kakashi. Tohle nechtěl, kdyby věděl, že mladík onemocní, tak ho nikam nepotáhne. "Dos-staneš s-se z toho?" zeptal se se strachem v očích a chytil Uchihu za ruku. "Js-si úplně horký!" Okamžitě začal zkoumat teplotu horečkou schváceného těla.
.
"Nenutil jste mě," opravil ho hned Sasuke rázně, "šel jsem dobrovolně a rád. Není to tak vážné, snad jen obyčejná chřipka." I když chřipka byla spíš virová, tohle bylo z podchlazení. Jen doufal, že to není zápal plic, to by bylo o mnoho horší, nicméně takovými předzvěstmi nechtěl strašit ani sebe ani Kakashiho. "Vždycky je přitom zvýšená teplota." Ráno mu chyběly jen dva stupně do devětatřicítky a už měl v sobě dva paraleny.
.
Kakashi si dovolil dotknout se mladíka na tvářích, kde úplně sálal jako polední sluníčko. "Bojím s-se o tebe, vypadá to jako těžká nemoc," pronesl následně, "radši běž honem domů a odpočívej v hnízdě. Dal bych ti s-sebou nějaké rostlinky na léčení, ale tuhle nemoc neznám a navíc tobě s-se moje léčení moc nelíbí." Všiml si, že Sasuke má dost velkou nechuť k věcem z moře.
.
"Tak to není," bránil se mladík, ale než mohl vysvětlit, jak to je, zchvátil ho kašel, který mu div netrhal plíce, "jen s tím nemám zkušenosti, to je všechno." Bože, jestli dneska neumře, tak snad nikdy. Třásl se, i přes všechna opatření mu byla strašná zima, raději by měl Kakashiho poslechnout. "Omlouvám se… vážně půjdu," vydechl nešťastně, "možná… možná teď pár dní nepřijdu, musím to vyležet."
.
"Nejradši bych tě doprovodil, ale jaks-si to není možné," poplácal se po ocase. Opravdu doufal, že se Sasuke brzy uzdraví a neumře. Vypadalo to teda děsivě, tak hrozně nemocně. On nikdy kašlem netrpěl, a tudíž mu to přišlo hodně nebezpečný. "Už radši běž, než s-se ti přitíží," pobídl mladíka a umínil si, že ho už do vody tahat nebude.
~~~
Z původně naznačených pár dnů se vyklubaly dva týdny. Chřipka, ve kterou Sasuke původně doufal, se vyvinula v angínu, kterou musel léčit antibiotiky. Bylo mu hrozně, a pokud to mělo vůbec nějaký pozitivní účinek, pak jedině ten, že celá rodina o něj jevila dojemnou péči, a to dokonce i otec, protože usoudil, že tohle s jeho homosexualitou kupodivu vážně nesouvisí.
.
Kakashi celou dobu denně kontroloval skálu, jestli se tam něco nebo někdo neobjeví, ale nic. Začínal si dělat starosti, ale neměl jak Sasukeho kontaktovat. Co když se mu něco stalo nebo tak… uvědomil si, jak se stal na mladém Uchihovi závislý. Hrozně mu chyběl jeho smích, barvité vyprávění a přítomnost.
.
I Sasukemu se stýskalo, třebaže měl kolem sebe rodinu a jednou ho dokonce přišlo navštívit i pár kamarádů, což ovšem bylo na jednu stranu trošku nepříjemné, protože všechny kluky si Fugaku podezíravě a nesouhlasně měřil, jako by se snažil odhadnout, jestli s nimi někdy něco měl. Každopádně mladému Uchihovi scházelo povídání se stříbrovlasým mořským mužem a o to víc se těšil, až se zase setkají.
.
I tak spolu moc času nestrávili. Po pár dalších týdnech, kdy se Kakashi dokonce naučil se Sasukeho pomocí konečně vyslovovat S, začalo být moře čím dál studenější a rozbouřenější. Zima klepala na dveře a i mořský muž, ač uvyklý na chladnější klima, začínal mít problém. Pořád to své odplutí oddaloval, ale už nebylo zbytí. Chtěl do Sasukemu oznámit, ale bylo mu to tak líto, že se dlouho neuvidí. "Musím ti něco říct," začal smutně.
.
"Hmm, a co?" zeptal se bezstarostně Sasuke, který netušil nic špatného. Seděl na útesu v teplé bundě s kožíškem a šálou omotanou kolem krku a právě Kakashimu ukazoval malý plastový váček naplněný speciální chemickou směsí s kovovým plíškem, který, když se zmáčknul, proměnil kapalinu v tuhou směs, která sálala horkem. Používal to na ohřívání rukou, když ještě nenosil rukavice, stačilo pak pytlík dát na nějakou dobu do vařící vody a mohl se použít znovu.
.
Kakashi fascinovaně držel v rukou předmět, který byl před chvíli měkký a studený a najednou byl tvrdý a horký. Lidské vymoženosti ho vždycky uváděly v úžas. Vrátil mladíkovi předmět, aby se ohříval. "Musím odplavat na jih. Začíná tu být už moc velká zima. Pořád jsem to odkládal, ale už nemůžu déle čekat, takže se dneska vidíme naposledy. Zítra chci odplavat pryč."
.
Sasukemu šokovaně poklesla brada. Něco takového vůbec nečekal, Kakashi vždycky působil tak, že mu studená voda vůbec nevadí, vždycky se mu smál, jak je na teplotu citlivý… "A to vážně budete pryč celou zimu?" zeptal se smutně. V podstatě víc než tři měsíce, to pomyšlení se mu ani trošku nelíbilo. V poslední době trávil s mořským mužem převážnou většinu svého času a teď o to přijde…
.
"Letos přišla zima dřív. Obyčejně odplouvám později, ale ne o moc. Nejradši bych tu opravdu zůstal, ale už to nemůžu vydržet." Nebyla mu zima v lidském smyslu, že by měl husinu a klepal se jako ratlík. Spíše upadal do hibernace, byl malátný a pomalý. To nebylo dobré. Mohlo by se mu něco stát. "Je mi to líto, ale jak to půjde, tak se hned vrátím."
.
"Já… jistě, to chápu," přikývl zklamaně Sasuke. Nechtěl, aby Kakashi onemocněl, i když o chorobách a neduzích mořských lidí mu vlastně nikdy nic neříkal. "Ale budete mi chybět," zamumlal s pokrčením ramen. Tolik si na jejich schůzky zvykl, že mu připadalo těžké je teď na takovou dobu přerušit. Ale třeba to i k něčemu bude, najde si někoho v lidské rase, s kým bude trávit čas, ostatně, co poznal Kakashiho, vztahy nějak moc zanedbával.
.
"Ty mně taky, Sasuke," odtušil Kakashi smutně, "až se vrátím, tak tu nechám na skále položené něco, abys poznal, že jsem se vrátil," navrhl váhavě, "a ty to vyměníš za nějakou svou věc, tak poznáme, že jsme tu byli, a můžeme jeden na druhého čekat. Nemám totiž mobil, abych ti napsal smsku," zasmál se trošku hořce mořský muž.
.
"Dobře," souhlasil tmavovlasý mladík a snažil se obratně zakrývat ty pocity zklamání. Pak se natáhl a krátce přitiskl svoje rty ke Kakashiho tváři. Když na něj stříbrovlasý udiveně zazíral, s mírným pousmáním pokrčil rameny: "To občas lidé na rozloučenou dělají." Nechtěl se ho nějak dotknout nebo tak, prostě mu jen vyjadřoval svou náklonnost.
.
"Tak jo, my se loučíme trochu jinak, na souši ti to asi neukážu, ale obeplaveme se a pak přitisknu prsty na tvoje rty," ihned tak i učinil, "a pak na hruď, abych ti ukázal, že jsi u mě znovu vítán." Jejich rasa vedla mezi sebou málokdy neshody a vítat se mezi sebou bylo bráno jako velmi příjemné. Zvláště, když jich bylo tak málo.
.
"Dobře, tak… ať se vám na jihu líbí," popřál mu Sasuke s těžkým srdcem. Nejradši by se na tu dobu přestěhoval s ním, neměl zimní období příliš rád, ale to samozřejmě v jeho situaci nebylo možné. Nicméně se rozhodl, že si do té doby, než se Kakashi vrátí, pořídí ten neopren a možná si k Vánocům bude přát kurzy potápění, to by šlo.
.
"Brzy se vrátím," poznamenal Kakashi, "už bys měl jít, brzy bude tma," nabádal mladíka, aby už šel. Nejenže měl o něj starost, ale také prodlužování jejich loučení bylo drásající. Nechtělo se mu, ale musel. Ještě jednou si zamávali a pak stříbrovlasý muž vklouzl do vody a zamířil k své jeskyni. Musel nabrat dostatek sil, aby ho někde neudolaly mořské proudy, až poplave na jih.
~~~
Jak Sasuke očekával, první tři neděle bez pravidelných návštěv Kakashiho byly krušné, hrozně se mu stýskalo a celkově byl hodně zamlklý, až se členové rodiny i jeho kamarádi začali zajímat, co se mu stalo. Po třech týdnech se trošku vzchopil a začal zase navazovat sociální kontakty, chodil ven s přáteli a sem tam s někým flirtoval. I tak pořád na stříbrovlasého muže vzpomínal a mušli od něj měl položenou hned vedle postele na nočním stolku.
.
Ani Kakashimu nebylo do skoku. Najednou se cítil hrozně osamělý. Nikdy mu to nevadilo, ale co poznal, jak příjemná může být lidská společnost, tak mu denní rozhovory a zvídavé otázky chyběly. Možná proto plaval dost sklesle a pomalu, že si ho dokonce přišel obkouknout žralok, jestli není nemocný a k snědku. Ujistil ho, že v nejmenším nemá zájem být snězen, a rychle začal plavat. Mořský muž u sebe neměl nic, co by mu mladíka připomínalo. Knížky nechal v jeskyni a víc nic neměl. Za to vzpomínky na milý úsměv se mu zdály jako živé. Postupně, jak přicházel do čím dál teplejších vod, tak občas potkal někoho ze svého druhu a spojili se k sobě do hejna.
.
Míjely dny, týdny i měsíce. Jakmile začal tát sníh a počasí nesměle slibovalo více sluníčka, Sasuke netrpělivě chodíval každý den na pobřeží, jestli už Kakashi nepřiplaval z jihu. Nebylo však po něm ani stopy, na plochém útesu neobjevil jedinou věc, která by mu ho připomínala, jak se dohodli. Po každém takovém nezdařeném výletu se zklamaně vracel domů.
Zrovna dneska zapíjel žal z toho, že Kakashi dosud nedorazil, v jednom baru ve městě. Správně by mu tedy neměli nalít, bylo mu teprve šestnáct, ale bělovlasý barman za pultem to příliš neřešil, byl zřejmě až moc zaujat výstřihem výrazně vnadné blonďaté ženy s tetováním ve tvaru fialového kosočtverečku na čele.
.
Hidanův kamarád tu chodil dost často. Přivítal se s bělovlasým a nechal si nalít panáka. Potřeboval se trochu vzpružit po té hádce doma. Jeho drahá polovička pro něj neměla kouska pochopení. Postěžoval si obratnému barmanovi a na pultě přistála druhá sklenička, prej na komplikované vztahy. Potřeboval by se s někým uvolnit, setřepat ze sebe tu nepříjemnost. Měl Konan rád, miloval ji, ale nebyl úplně ten vytoužený typ věrného partnera. Rozhlídl se okolo, co by se mu to za lehce ulovitelnou kořist nabízelo. Hm, několik párů vrtících se do rytmu, načinčané štěkny… chtěl něco zajímavého. Zaujal ho osamoceně sedící mladík naproti. Sklouzl ze židličky a přemístil se vedle něj. "Hidane, dvakrát," objednal. "Dáš si se mnou skleničku?" zeptal se až teprve potom Sasukeho.
.
Sasuke překvapeně vzhlédl k muži, který ho pozval. Zrzek jako poleno, takhle typicky ryšavé vlasy hodně dlouho neviděl, ale kupodivu neměl neznámý žádné pihy, které byly pro tuhle barvu vlasů typické. Zato měl hodně piercingů, celý nos měl propíchaný, zrovna tak ušní boltce a i pod spodním rtem měl dva další špičaté. Mladý Uchiha chviličku uvažoval, jestli je to součástí jeho image nebo je ten muž prostě masochista, protože když to tak sečetl, muselo to bolet jako svině.
"Rád, díky," souhlasil však s nabídkou, možná že se nějakou tou konverzací zabaví líp, než když tu bude rozjímat o samotě a užírat se myšlenkami na stříbrovlasého mořského muže, který si zřejmě ještě pořád nahříval ploutve někde na jihu. Přiťuknul si se zrzkem a usrknul kvalitního nápoje, který mu ostře sklouznul jícnem do žaludku.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 emmy emmy | 17. května 2016 v 10:40 | Reagovat

Uzasne ..uz sa nemozem dockat pokracovania :-D ...ty vies ako cloveka drzat v napati :-D

2 Kačí Kačí | 17. května 2016 v 14:57 | Reagovat

Krásná kapitola, jsem strašně natěšená na další ^^

3 Kai Kai | 18. května 2016 v 20:51 | Reagovat

Super kapitola. no snad se kakashi brzo vrati. moc se těšim na pokračovani.

4 draci-sestry draci-sestry | 18. května 2016 v 21:17 | Reagovat

[1]:Jj, to se musí umět, aby se to čtenářům chtělo číst :D
[2]:Těš se bude to jenom lepší.
[3]:Kakashi se vrátí až na jaře.

5 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 18. května 2016 v 23:05 | Reagovat

Za toho Peina jsem docela ráda, už to na mě bylo trochu moc roztomilých rozhovorů mezi Sasukem a Kakashim a chyběla mi tam nějaká hodně jiná postava. Ale ten pár... Pein a Sasuke? No to ne. :D Jako fajn náhrada za mořskýho tvora. Ty piercingy musí přece hrozně překážet... Jen doufám, že je nemá... úplně... všude. :D

6 Ivanitko Ivanitko | Web | 19. května 2016 v 8:27 | Reagovat

[5]::D :D Tak co můžeš očekávat od Peina, že. Tahle povídka je cekově roztomilá, protože to jinak snad ani napsat nešlo, ale jistá vzpruha příběhu je vždycky potřeba. Mě se tam třeba líbila ta zmínka o Hidanovi :D

7 Aenai Aenai | 25. května 2016 v 13:11 | Reagovat

Supeeeer jen me trošku vadí jedna věc ... Proč je u nekterých povidek napsáno že jsou hotové a přitom nejsou hrozně to klame a člověk natěšeně čte s pak zjisti že to neni ukončene a musi čekat.

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. května 2016 v 14:48 | Reagovat

[7]:Povídky jsou opravdu hotové - to znamená, že je máme dopsané a pravidelně je vydáváme. Pokud by u některé bylo napsané nedokončeno nebo rozpracování, tak to znamená, že jí průběžně píšu a vydává se jen občas. Jestli je vydaná si můžeš zkontrolovat lehce, podívám se na počet dílů a otevřu stránku se všemi díly a mrknu na číslo posledního dílu.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.