Získat srdce lva XVII. - Itachiho objev

5. května 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Itachi řádí a doma čeká, až se Sasuke vrátí ze školy, aby si to spolu náležité vyříkali. Jeho nitro trpí mnohem víc, než si jeho sourozenec myslí. Nejmladší Uchiha je z celého stavu věcí dost na větvi a jak jen ho vyřešit? Půjde to vůbec?


Sasuke uvítal pronikavý zvuk zvonku zvěstujícího konec školního dne. S úlevou shrnul do báglu sešit i propisku, hodil si jej na záda a automaticky zvedl židli na lavici, měli nakázáno to dělat, aby uklízečka mohla pod lavicemi snáze vytírat. Kolem pasu si uvázal mikinu a s dobrým pocitem ještě vyhlédl z okna, aby se ujistil, že je pěkně a slunečno, krásné počasí. Vyšli s Narutem ze třídy společně s davem spolužáků a vydali se po chodbách rovnou k prosklenému vchodu. Venku se nadechli čistého svěžího vzduchu, který byl částečně provoněný vůní květin z nedalekého parku.
"Myslím, že bysme třeba zítra mohli…" načal Sasuke s návrhem na strávení zítřejšího odpoledne na in-linech, když mu do oka padl tmavovlasý mladík postávající opodál. "Shisui?" vydechl překvapeně a zamával na něj. "Co tu dělá? Pojď." Společně s Uzumakim zamířili k jeho bratranci a s každým dalším krokem, kdy zřetelněji vyvstával jeho vzhled, se Sasuke děsil víc a víc. "Proboha, Shisuii!" vrhl se k němu. "Co se ti stalo?!"
"Zachránil ses v poslední chvíli zpod kombajnu?" užasl Naruto, když si prohlédl Shisuiův zjev.
"Shisuii! Kdo ti to udělal?!" naléhal na něj Sasuke a chytil ho za ramena, aby ho k sobě obrátil a lépe si prohlédl zranění.
.
"Nikdo," odtušil Shisui. Nechtěl nic říkat před blonďáčkem. Byl to sice bratránkův nejlepší kamarád, ale nebylo třeba, aby cokoliv věděl. "Naruto, promiň, musím mluvit se Sasukem o samotě," pronesl takovým tónem hlasu, ze kterého čišelo varování, aby neodporoval.
"Hh, jasně. Tak zítra, Sasuke," prohodil klučina, otočil se na patě a odešel směrem k zastávce městské dopravy.
Starší Uchiha se zahleděl na vyděšeně tvářícího se černovlasého mladíka. "Sasuke, on to ví."
Sasuke zamrkal. V první chvíli si nebyl jistý, koho konkrétně má Shisui na mysli, ale jedno mu bylo jasné - někdo se dozvěděl o jejich vztahu. Teď už šlo jenom o to, jestli otec nebo Itachi. Katastrofa by byla obojí, takže nějakou dobu dokázal na bratránka jenom polekaně zírat a nebyl schopný vzmoci se na jediné slovo. Plíce se mu sevřely drtivým stiskem, když si uvědomil, co to znamená. Jenže jak to, že se o nich někdo dozvěděl? Přece… Určitě Madara! Ten hajzl porušil slovo a vyžvanil to otci. Jinou možnost neviděl. Roztřeseným hlasem ze sebe přidušeně vypravil: "K-kdo… jak…?"
.
"Itachi, přišel na to. Šel jsem si přebrat poštu a tvůj všetečný bratr mi vlezl do zpráv v mobilu. Ani nechtěj vědět, co se stalo potom… no, ve zkratce, dali jsme si pořádně po hubě. Myslím, že nevypadá o nic líp než já. Byl úplně bez sebe, myslel jsem, že udeřila moje poslední hodinka a utekl jsem, jinak by to mohlo skončit opravdu vážně. Dal jsem se dohromady na bytě. Musel jsem tě dojít varovat osobně, protože jaksi můj mobil není zrovna při smyslech, když s ním Itachi třískl o zem. Jsme v pěkným průseru," poznamenal nakonec těžkou pravdu, která perfektně vystihovala jejich stav.
.
Sasukeho oči se rozšiřovaly s každou další vyřčenou větou od bratrance. Tak tohle bylo opravdu zlý. Ne, ještě horší! Tohle se nemělo stát. Živě si představoval, jak musel jeho starší bratr zuřit. Vždycky měl tak silné ochranářské pudy… určitě byl úplně nepříčetný. A to ještě jeho vztek určitě nebyl nic v porovnání s tím, jak by vypěnil Fugaku. "Jestli… jestli to řekne otci…" pravil se staženým hrdlem. Čekalo by je naprosté peklo. Vyhodil by je z domu a jeho by vydědil. Zanevřeli by na ně. A on nechtěl přijít o svou rodinu! To by nepřežil. "Musím za ním," vydechl rozhozeně a změřil si bratrancův zdravotní stav, "sám, Shisuii."
.
Shisui pokýval hlavou, neměl dnes v plánu se vracet k Uchihům domů. Bylo by to příliš nebezpečné a zbytečně by jen přilil olej do ohně. "Hlavně buď opatrný, Itachi ti určitě neublíží, tedy aspoň fyzicky, tím jsem si jistý, ale… Bojím se tě tam pustit, kdo ví, co tě tam čeká." Ochranitelsky ho obejmul, jak potřeboval utišit jeho i svůj rozhozený stav. Tak zle si to nepředstavoval ani v nejdivočejších snech. Tedy možná jen v té verzi, kdy ho Itachi zabil na místě, což se naštěstí nestalo.
.
Sasuke se pokusil pousmát, ale vypadalo to spíš jako by dostal tetanus, v téhle chvíli prostě nedokázal přinutit své rty, aby zformovaly něco tak jednoduchého. "Je to můj bratr," zavrtěl hlavou, "nevěřím, že by… že by nás teď doopravdy prásknul, ne dřív, než si spolu promluvíme." Snažil se, aby jeho slova zněla o hodně jistěji, než jakou ve vztahu k nim vážně cítil. Ale tak jako tak se musí dostat domů co nejrychleji. Ať už v tom nebo onom případě, odkládáním nevyhnutelného by si jenom přitížili. "Pojď," zamumlal dutým hlasem směrem k Shisuiovi a nabral směr zastávky MHD.
.
Počkali, než se k nim dokodrcá stará karoska. Dokonce si mohli sednout a každý byl zabraný do svých chmur. Seděli vedle sebe jako dva úkropci, smutně a sklesle, až se to pomalu k jejich věku neslušelo. Shisui věděl, že za chvíli bude vystupovat. Nemůže tam dnes jít, i kdyby se dělo cokoliv. "Sasuke, já vystoupím tady. Nemůžu jít dnes Itachimu na oči. Budu u sebe v bytě," prohodil rádoby ledabylým tónem a zvedl se, aby mohl zmáčknout zelené tlačítko.
.
"Já vím," povzdechl si Sasuke a s nešťastným výrazem mu na okamžik stiskl rameno, "mrzí mě to, Shisuii. Snad se to všechno nějak rozumně vyřeší." A snad to řešení nebude zahrnovat zatracení celou rodinou a veřejnou ostudu. No, i když, to poslední určitě ne. Kdyby byl jeho otec zjistil, že jeho mladší syn to táhne s bratrancem, rozhodně by se tím nikde nechlubil, snažil by se to ututlat. Ale i tak by to bylo dost špatný. Kéž by si byli dnes nezačali s těmi zprávami, Itachi by na to jinak nepřišel.
.
"Mě to mrzí, měl jsem to líp tajit. Pak mi dej vědět." Stiskl mu ruku a s těžkým srdcem vystoupil. Až po cestě domů si uvědomil, že Sasuke nebude moct mu dát vědět, protože nebude mít jak. Sakra, mohli se domluvit. Rozhozeně si prohrábl rozjívené vlasy a odevzdaně vydechl. Ono se to nějak udělá, jen než se to dozví, tak snad porodí, jak bude nervózní. S těmito pochmurnými myšlenkami pokračoval do svého domova. Ač byl krásný den, tak nad Shisuiovou hlavou visela těžká mračna.
.
Sasuke dojel ještě o jednu zastávku dál, než také vypadl z autobusu. Jakkoliv věděl, že nemá smysl to oddalovat, teď mu srdce s každým dalším krokem těžklo a nohy ho nesly jenom velmi neochotně. Podle časového údaje věděl, že rodiče ještě nejsou doma, protože Mikoto dělala do pěti a Fugaku byl workoholik. Ale i střetnutí s Itachim bude nejspíš nesmírně obtížné. S bušícím srdcem stanul před dveřmi rodného domu a na pár okamžiků zaváhal, než se zhluboka nadechl a klíči si odemkl. Nestačil si ještě ani vyzout boty, když zaslechl na schodišti spěšné kroky a vzápětí se objevil jeho starší bratr. Sasuke musel překonat prvotní instinkt zakrýt si zděšeně ústa, když ho uviděl - nevypadal o nic lépe než Shisui, pod okem mu nabíhala modřina, opuchal mu ret a pod nosem měl stopy zaschlé krve. Museli se doopravdy servat jako psi.
Oba sourozenci proti sobě asi minutu stáli v tísnivém tichu, které se protahovalo a Sasuke měl dojem, že je čím dál více dusivé. Mlčky Itachimu opětoval pohled těch tmavých očí, které na něj hleděly tak vyčítavě, až mu to málem způsobovalo fyzickou bolest. Konečně starší z bratrů prolomil napjatou atmosférou jedinými dvěma slovy: "Pojď nahoru." Jeho tón byl bezbarvý, hluboký, neživý, až to Sasukeho šokovalo. S plícemi sevřenými drtivým stiskem se vydal po schodech za Itachim, který rovnou zamířil do svého pokoje. Mladšímu Uchihovi se vnitřnosti zkroutily úzkostí, když tam vešel za ním a posadil se na Itachiho postel, zatímco jeho starší bratr si sedl do pojízdného křesla a zahleděl se na něj tak upřeně, až ho to donutilo sklopit oči na svá kolena. Itachi dlouho nic neříkal, což bylo mnohem nepříjemnější, než kdyby rovnou začal křičet. Ta němá výčitka drásala Sasukeho ještě víc, než když ji konečně Itachi vyslovil nahlas: "Sasuke, jak jsi mohl?"
Jeho bráška se mírně přikrčil. "Je mi líto, že ses to musel dozvědět… a zrovna takhle," zamumlal tiše, "můj vztah se Shisuiem-"
"Vztah?!" přerušil ho Itachi vztekle. "Ten bastard tě svedl, má tě určitě jen na sex a ty tomu říkáš vztah?!"
"Tak to není!" bránil se Sasuke, "on mě miluje a…"
"Jo, to určitě!" odfrkl si Itachi nakvašeně.
"Ano, miluje mě!" pravil mladší Uchiha o něco tvrději, aby dodal těm slovům váhu, a dřív, než stačil Itachi zase něco namítnout, rázně dodal: "A taky já miluju jeho." Pevně teď opětoval Itachimu ten pronikavý oční kontakt a neuhnul ani o píď. Nakonec to starší bratr nevydržel, zoufale zavrtěl hlavou a zabořil obličej do dlaní.
"Celou tu dobu… to snad musí být jen noční můra… myslel jsem, že jsi na holky!" zakvílel skrz prsty přitisknuté na tváři.
"Jsem… teda, byl jsem… já nevím," Sasuke se lehce ošil, "já s holkama v posteli nemám problém, to jen… Shisui je první a jediný muž, kterého jsem takhle poznal."
"Ale on je tvůj bratranec!" vyštěkl náhle Itachi. "To ti jako vůbec nevadí?!"
"Ze začátku mi to hodně vadilo," připustil Sasuke jemně, "ale… prostě… teď už mi to nevadí."
"Proč zrovna on?!" vypálil náhle Itachi zvláštním bolestným tónem. "Co na něm vidíš?!"
Sasuke pokrčil rameny: "Mám ho rád, vždycky se máme o čem bavit, je pozorný, zábavný, starostlivý, oddaný. Umí mě povzbudit i utěšit, stojí při mně."
Itachi nad jeho slovy chvilku přemýšlel, než téměř nesrozumitelně zašeptal: "To všechno ti můžu… může přece poskytnout i někdo jiný."
"Možná, že může," souhlasil Sasuke, "víš, se Shisuiem to bylo… začalo to z jeho strany. Já se jenom tak nějak… poddal. A pak jsem se do něj zamiloval." Pomlčel o tom, že původně měl v plánu se s ním po pár měsících rozejít. Itachi s hlavou v dlaních se na dlouhou chvíli odmlčel, až Sasukemu začalo to ticho být zase hrozně nepříjemné.
"Jak dlouho?" zeptal se potom starší ze sourozenců přiškrceně. "Jak dlouho už to trvá?"
"Bude to rok," kalkuloval tiše Sasuke, "začali jsme spolu chodit tenkrát, jak si podřezal ty žíly. Měli bychom mít výročí…"
"Jo?! Tak to teda gratuluju!" křikl Itachi tak náhle, až sebou Sasuke polekaně cuknul. "Takže jsem měl pravdu, co?! Celou tu dobu jsem měl pravdu, když jsem vás podezíral, že spolu něco máte! Krucinál, Sasuke, vždyť on ti ubližuje, copak to nevidíš?! To byly furt nějaký modřiny, kousance… ani sis kolikrát nemohl sednout! Tomuhle ty říkáš láska?!"
Sasuke se trošku zachvěl, jak na něj Itachi tak vřískal. Počkal, dokud se trochu neuklidní a téměř prosebně nadhodil: "Podívej, kdybysme si o tom všichni tři promluvili, zjistil bys-"
"Ten hajzl už do tohohle domu nepáchne!" vyjel dlouhovlasý Uchiha ohnivě. Sasuke na chvíli ztuhl, než se podivně dutým hlasem otázal:
"Posloucháš se vůbec, Itachi? Uvědomuješ si, co říkáš? Vždyť on nemá-"
"Netvrď mi, že nemá kam jít!" zavrčel Itachi zlobně. "Ať se vrátí do bytu! Stejně co se přistěhoval, tak všechno zkurvil!"
"Chceš, aby se vrátil do toho bytu, kde umřel jeho táta? Aby tam byl zase sám?!" Sasuke už v rozčilení také zvýšil hlas. "Víš, proč jsem si s ním tenkrát začal, Itachi?! Protože byl úplně na dně! Málem spáchal sebevraždu a potřeboval někoho, kdo by mu to pomohl překonat! Potřeboval lásku!"
"A to si nemohl někoho najít? Proč musel chtít zrovna tebe?!" zaječel Itachi se zvláštním podtónem v hlase, kterému Sasuke příliš nerozuměl.
"Na to se musíš zeptat jeho," pokrčil pak rameny.
"Nemám v plánu s ním ještě někdy ztratit slovo," vyprskl jeho starší bratr nevrle.
"To je možná ta chyba, víš?" opáčil ironicky Sasuke, načež se zhluboka nadechl a pevně svázal svůj pohled s Itachiho, když pravil: "Jestli chceš, aby se přestěhoval zpátky do bytu, tak prosím. Ale já tam půjdu s ním." Po tomto prohlášení nastalo opět v pokoji dusivé ticho a oba sourozenci se měřili pohledy. Tentokrát Sasuke neucuknul.
"S ním do bytu?" zopakoval Itachi sarkasticky. "A co bys asi tak řekl našim?"
"Pravdu," usoudil Sasuke.
"Jo a představuješ si, že to s otevřenou náručí přivítají, viď? Otec by vás oba zabil," odsekl Itachi.
"Je v tom rozdíl, jestli se to dozví ode mě nebo od tebe?" nadzvedl mladší Uchiha obočí. Itachi si olízl rty. "Když mu to prozradíš, vyhodí nás z domu určitě," poznamenal pak Sasuke.
"Vydíráš mě, abych mu to neřekl?!" procedil Itachi skrz zatnuté zuby.
"Ne," zavrtěl Sasuke klidně hlavou, "to bych ti neudělal. Konstatuju fakta, to je vše." Itachi si v zoufalém gestu vjel prsty do vlasů a naříkavým hlasem zasténal:
"Pořád tomu nemůžu uvěřit. Vždycky jsem si říkal, že je to blbost, že ty bys určitě nikdy…" Sasuke mlčel, protože na tohle už neměl co říct. Drtila ho tíha Itachiho smutku a bolesti, jistě ho šíleně zklamal, a to ho hrozně zraňovalo. Jenže už se to nedalo změnit. Řekl mu vše, co mu musel říct, teď už si to jeho starší bratr musel sám přebrat a rozhodnout se. Pomalu vstal, ale ještě, než ho nechal samotného, musel udělat ještě jednu věc. Přešel k jeho postavě zhroucené na židli a položil svojí ruku na hřbet jeho dlaně.
"Mrzí mě to, Itachi. Tobě jsem nechtěl ublížit… nikdy. Půjdu se projít, potřebuju na vzduch. Až… až budeš připravený, dej mi vědět, budu na mobilu. Mám tě rád. Vždycky budu mít… ať už mi to odpustíš nebo ne."
"Sasuke, já… já tě…" Itachi na okamžik sevřel jeho ruku v dlaních a podíval se mu do očí s takovým divným bolestným citem. Chvilku se vypadalo, že bojuje sám se sebou, ale nakonec jen zavrtěl hlavou a sklopil oči. "Já tě mám taky moc rád," hlesl zlomeně. Pak ho pustil a Sasuke z toho správně poznal, že teď potřebuje být opravdu chvíli sám. Tiše se tedy otočil a vyšel z pokoje. Do očí mu vhrkly slzy ještě dřív, než proklouzl hlavním vchodem z domu.
.
Shisui doma chodil od jedné stěny pokoje k druhé. Nervy na pochodu. Všechny činnosti ho rozčilovaly, ať už se jednalo o pochodování, sezení za stolem nebo ležení na posteli. Nevědomost ho užírala kousek po kousku. Vztekle praštil pěstí do zdi a svezl se po ní na zem. Zoufale si prohrábl vlasy. "Proč se muselo všechno tak posrat," šeptl do ticha místnosti. Bylo mu líto, že jejich idylický čas ve vztahu rychle skončil. Doufal, že mu dá Sasuke vědět, jak to dopadlo s Itachim. Nevěřil, že by bratranec šel okamžitě prásknout otci, i když tady ta možnost pořád strašila. V hlavě si musel pořád přehrávat tu jejich hádku, než se pobili. Nechápal, proč Itachi takovým způsobem vyšiloval. Jako jo, jejich vztah byl hodně kontroverzní a on už byl předtím dost proti jakýmkoliv náznakům něčeho takového, ale sakra byl to Sasukeho bratr, proč na něm až tak nezdravě lpěl a hlídal skoro jako žárlivý manžel, kterému zahla manželka… znovu mu vyskočila ta bláznivá myšlenka jako na Nový rok. Mohl by Itachi mít svého bratra rád i na jiné rovině než sourozenecké? Všechno tomu nasvědčovalo. Byl protivný a nepříjemný, kdykoliv se dělo cokoliv na téma: Sasuke, vztahy a sex. Jenže nikdy ho neviděl, že by se o cokoliv bližšího snažil nebo se třeba slovem prokecl nebo by vycítil nějaký náznak. Nic.
.
Sasuke se ploužil ulicemi po paměti směrem k Shisuiově bytu. Cestou si neustále utíral slzy, což byla zbytečná námaha, protože stejně pořád stékaly nové a nové. Moc lidí naštěstí nepotkal a z těch několika málo si ho polovina prakticky nevšímala a druhá polovina se za ním udiveně otáčela. Bylo mu to jedno, hlavně když ho nikdo nezastavoval. Beztak by asi ani nevnímal, co by mu říkali, byl zcela soustředěný na své vlastní niterné myšlenky. Bylo to jako zlý sen. Ráno byl ještě šťastný, dobře naladěný a rozesmátý, zatímco teď si tu kráčí po chodnících a nedokáže ani ovládnout proud slz, které mu neustále naplňují oči. Všechno během jediného dne, vlastně během pár hodin… ksakru! Tisíckrát si vyčítal, že na ty zprávy reagoval, ve škole měli zakázáno o hodinách používat mobily, přestože to nedodržovali studenti a někdy ani sami učitelé. Nebo kdyby se aspoň ten pošťák neobtěžoval zvonit a jako obyčejně hodil do schránky rovnou jenom papír k vyzvednutí na poště. Kdyby si byli dávali větší pozor, kdyby… Kdyby! Teď už nemělo cenu řešit, jak by se dalo té situaci předcházet, museli řešit jen to, co bude teď. A ty vize každopádně nebyly nikterak povzbudivé.
Konečně stanul před dveřmi Shisuiova bytu. Nejprve si ještě jednou otřel slzy, nebo respektive si je spíš rozmazal po tvářích, silou vůle se snažil zadržet další a odemkl si.
.
Shisui slyšel cvaknutí zámku a otevírání dveří moc dobře. Tak napůl ho očekával. Vystartoval ze svého místa u zdi a rychlým krokem se rozešel ke vchodu. Našel tam Sasukeho celého uplakaného. Sevřel mladíka v náručí a konejšivě ho hladil po zádech. "Bylo to… Ublížil ti?" zeptal se opatrně. Muselo to být hodně nepříjemný, Itachi si asi žádné servítky nebral.
.
Sasuke zavrtěl hlavou a popotáhl: "N-ne, on… neublížil mi, to jen… já… Strašně ho to vzalo a mě ničí, když ho vidím v takovém stavu. Nikdy jsem ho tím nechtěl zranit! Ze všech lidí na světě právě jeho ne…" Roztřeseně polkl a zaměřil se kalnýma očima na Shisuie s vcelku zbytečnou otázkou: "Jak je tobě?" Měl na mysli spíš fyzický stav, protože psychicky na tom asi byli oba dost bídně.
.
"To se vsákne," povzbudivě na něj mrkl, i když uvnitř se cítil hrozně. "Pojď, uvařím ti čaj, udělá ti dobře." Vzal Sasukeho za ruku a posadil ho za stůl. Postavil vodu na čaj a čekal, než voda zavře. V místnosti bylo tíživé ticho. S tichým klepnutím položil před mladíka balíček kapesníčků a hrneček s voňavým obsahem. Sedl si naproti a ve svém šálku proháněl rozvíjející se lístky čajovníku. "Jak… jak se k tomu postavil?"
.
"No, nadšený teda fakt vůbec nebyl," hlesl Sasuke a vysmrkal se do nabízeného kapesníku, "je trochu zvláštní, že projevoval daleko víc nelibosti vůči tomu, že jsem si začal konkrétně s tebou, než vůči tomu, že jsem si něco začal s klukem obecně… i když co se divím. Přece jen jsme bratranci a tak… otec by to nevydejchal vůbec. Jestli mu to řekne, můžeme si balit kufry. Nevím, jak se rozhodne, ale doufám, že to pochopí. Pokud ne, tak… já… já nechci přijít o svou rodinu." Při posledních slovech se mu opět velké tmavé oči naplnily slzami.
.
"Mám takový pocit, že mu to neřekne. On Itachi nikdy nebyl bonzák a záškodník, i když v takových situacích jde všechno stranou… pokud by chtěl tak by to už dávno udělal, ale má tě i přes to všechno určitě rád." Občas se však silná láska může změnit v nenávist. Bylo by s podivem, kdyby Sasukeho odvrhl, opatroval ho jako oko v hlavě a se vším mu pomáhal. Budoucnost byla tak nejistá.
.
"Hrozně bych tomu chtěl věřit," zamumlal Sasuke a povzdechl si. Na druhou stranu… Itachi mu to přece sám řekl. Vyrůstali vedle sebe osmnáct let, milovali jeden druhého. I když ho nepochybně nesmírně zklamal, snad… snad by to nehnal až do takového extrému. Byl to jeho bratr! "Měl by mi dát vědět, jak se rozhodl, žádal jsem ho o to…" pravil se staženým hrdlem, "ale nevím, jak nás teď v domě přijme."
.
"Určitě ne s otevřenou náručí," ušklíbl se Shisui a tím i potvrdil to, co si Sasuke zřejmě myslel. Chytil mladíka za ruku položenou na stole. "Sasuke, ať se stane cokoliv, tak věř, že já budu stát vždy při tobě a neopustím tě," ujišťoval ho, že pořád má v životě někoho, o koho se může opřít. Palcem přejížděl po hřbetu ruky. "Všechno dobře dopadne," ujišťoval i tím sám sebe.
.
Sasuke se smutně pousmál. Moc dobře si uvědomoval, že ta poslední věta je jenom prázdná utěšující fráze, protože něco takového mu Shisui prostě nemohl slíbit ani zaručit. Nebylo to v jeho moci. Teď všechno záleželo na Itachim. Ale přesto vděčně propletl svoje prsty s Shisuiovými. "Díky," špitl. "Vážím si toho. Kdyby…" Sasuke se musel na chvilku odmlčet, aby vůbec dokázal vyslovit další slova, "kdyby… došlo na nejhorší… mohl bych tu s tebou zůstat?"
.
"Samozřejmě, klíčky od bytu nemáš na hraní. Kdykoliv jsou dveře ke mně domů otevřené," ujistil ho Shisui a něžně pozoroval nešťastného partnera. Potřeboval by povzbudit stejně jako on sám. Co si navařili, to si musí sami sníst. "Nechceš něco na vzpružení? Občas to pomáhá," nabídl. Měl ve skříni láhev Jaegermaistera. Vstal, nečekal na odpověď a do dvou štamprlí nalil tmavou tekutinu.
.
"No, tak to děkuju, myslím, že kdybychom se dneska ještě měli vrátit domů a byli bychom nakalený, pohnojili bychom to totálně," uchechtl se nevesele Sasuke, ale obrátil do sebe panáka na jeden lok. Z jednoho se neopije. Promnul si zarudlé oči a pokusil se na Shisuie pousmát: "Nenechal sis tady tenkrát nějaký dývko, že bychom dali film? Aspoň na chvilku nemuseli na nic myslet?" Na notebooku to nepřipadalo v úvahu, protože ten měl Shisui doma.
.
Shisui do sebe obrátil svého, alkoholická tekutina mu projela hrdlem a pořádně ho prohřála. "Možná se v obýváku něco najde, ale netuším. Moc v tom přehled nemám, vypálené filmy tam měl hlavně otec." Přešel do druhé místnosti, kde se začal přehrabovat DVDčky. "Hodně názvů mi nic neříká, ale asi bych pustil nějakou srandu. Co ty na to?… Krokodýl Dundee, hm, co se tady nenajde," zabroukl si spíš pro sebe.
.
"Toho klidně pusť, ten nikdy neomrzí," odtušil Sasuke a posadil se na pohovku. Tady v obýváku byl snad naposledy před více než rokem, když strýček pořádal oslavu narozenin… tehdy to všechno mezi nimi začalo, dalo by se říct, to bylo poprvé, co se spolu líbali. Sice tenkrát to bral ještě jako legraci, ale dneska už se na to díval jinak. Bratránek určitě už tenkrát chtěl něco víc, jinak by ho do toho nejspíš tak netlačil. Přes rty mu přelétl mírný úsměv.
.
Shisui rozjel DVDčko a jakmile film naběhl, pohodlně se usadil vedle Sasukeho. Objal ho kolem ramen a natiskl na sebe. Dundeeho neviděl ani nepamatoval. Postupem uběhlého času se mu na tváři rýsoval shovívavý úsměv a občas musel při vtipné scénce vyprsknout smíchy. V hlavě mu bleskla myšlenka, že by měl děkovat bohu za to, že Itachi nenosí takovou kudlu v kapse.
.
Sasuke se ke svému partnerovi vděčně tulil, a i když se pořád nemohl zbavit toho nepříjemného úzkostného pocitu tam kdesi uvnitř, občas se také musel nějakým těm situacím zasmát. Asi v půlce filmu mu oči bezmyšlenkovitě sklouzly od obrazovky k Shisuiovi a poté se lehounce dotkl jeho nateklého rtu. "Bolí to?" zeptal se tiše a právě v tu chvíli mu v kapse zavibroval mobilní telefon.
.
Shisui sebou polekaně cukl, když mu pod rukou, položenou na Sasukeho kapse, zavibroval mobil. S úzkostně staženým obličejem se podíval na černovlasého mladíka. "To bude Itachi," konstatoval prázdným tónem hlasu. Jejich chvilka pravdy byla na spadnutí, stačilo jedno zmáčknutí tlačítka a ihned budou vědět, na čem jsou.
.
Sasuke přikývl, také mu to bylo jasné. Roztřesenými prsty vytáhl přístroj z kapsy a srdce se mu sevřelo drtivým stiskem. Byla to příchozí zpráva, adresáta oba znali ještě dřív, než se jeho jméno objevilo na displeji. Nasucho polkl a vyměnil si s Shisuiem napjatý pohled. Ani se mu to nechtělo otvírat, ale nakonec usoudil, že ta nevědomost je přece jenom horší. Rozechvěle stiskl příslušnou klávesu a rozbalil SMS s jedinými dvěma slovy: "Vrať se."
.
Shisui se díval Sasukemu přes rameno, takže zprávu viděli naráz. Trochu si oddechl. Pokud Itachi chce, aby se vrátil, tak to určitě nebude tak horké. Alespoň bratrance příjme zpátky. "Sasuke, měl bys jít, určitě na tebe čeká." Pohladil ho po tváři a vtiskl polibek do vlasů. "Já budu tady, dnes nebo možná i zítra…" Nebo navždy. Netušil, jak se Itachi postaví k němu.
.
Sasuke se kousl do rtu a nerozhodně přelétl očima mezi svým partnerem a zprávou od Itachiho. "Nechce se mi tě tady nechat samotného," zašeptal posmutněle. Kruci! Kdyby ta zpráva nebyla tak vyloženě v jednotném čísle, kdyby místo toho jeho starší bratr napsal třeba Už je to ok nebo něco takového… Vůbec se mu nelíbila představa, že tady bude Shisui sám, navíc bez spojení s ním, když teď neměl mobil.
.
"To je v pořádku. Snad to tady přežiju bez úhony," prohodil lehce nadneseným tónem. Nechtěl, aby se Sasuke zbytečně strachoval o něj. Zvládne to, za vyučenou už dostal, takže si tu pěkně v klídku sám může lízat rány. "Jestli chceš, tak tě ráno můžu doprovodit ke škole, abychom se viděli. Nevím totiž, kdy bych se měl vrátit zpátky, nejlepší asi bude počkat na tebe. Nebo chceš, abychom to spolu pořešili sami?"
.
"Ne, to snad radši ne, když vidím, jak to dopadlo napoprvý," ušklíbl se nenadšeně Sasuke a kývl hlavou k jeho zraněnému obličeji. Nechtělo se mu ho opouštět, ale jestli mají mít nějakou šanci, že je třeba Itachi přijme, pak by měl udělat to, co chce, a vrátit se zpátky. A doufat, že se mu podaří vyprosit u něj pro Shisuie odpuštění. Klidně si před něj třeba klekne na kolena, jen kdyby to k něčemu bylo. Kéž by to Itachi pochopil.
.
"Tak pojď, ty malej chlípníku," uchechtl se Shisui a pustil bratrance ze svého sevření. Pomohl mu na nohy a doprovodil ho ke dveřím. Sledoval jej a srdce mu těžklo, měl pocit, jako by Sasukeho pouštěl k tygrovi do klece a bylo jen na něm, jestli si ho šelma podá jako chutný chod nebo se nechá podrbat za uchem. "Držím ti palce, ať to s bráškou dobře skoulíte," podpořil ho starší Uchiha.
.
"Snad," zamumlal Sasuke téměř nesrozumitelně a s bolestí v očích se na něj díval. Jak měl proboha přežít noc s vědomím, že tu bude Shisui sám a sám?! "Budu na tebe myslet," slíbil a natáhl se, aby ho velice jemně líbl na rty tak, aby mu ještě víc neublížil. "Ráno se tu zastavím, ještě než půjdu do školy a řeknu ti, jak to dopadlo." Ještě ho pevně na rozloučenou objal, tak moc se mu příčilo ho tu nechávat.
.
Shisui stisk opětoval a moc se mu nechtělo mladíka pouštět z náruče. Jen oddaloval nevyhnutelné. S povzdechem ho tedy po chvilce propustil, zadržovat jej déle než bylo nutné, stejně to nemělo žádný význam. "Budu na tebe ráno čekat a teď už utíkej," pobídl mladíka a otevřel vchodové dveře. Pozdravil mladou sousedku, která na něj s vytřeštěnýma očima hleděla, než zapadla k sobě do bytu.
.
Sasuke mu zamával a pak už seběhl schody do přízemí, odkud se vzápětí dostal na čerstvý vzduch. Přemýšlel, jestli by byl neměl s návratem ještě počkat, aby si podle doby od odeslání zprávy po jeho příchod Itachi správně nespočítal, kde celou tu dobu byl, ale pak nad tím mávl rukou. Jeho starší bratr nebyl idiot, určitě mu to došlo. Kam by taky jinak šel? V tuhle dobu už doma budou i rodiče, takže velmi rychle zjistí, jak to všechno proběhlo. Upřímně se domů vůbec netěšil, ale přesto se tam pomalu vydal.
.
Shisui za Sasukem zaklapl dveře a odešel zpět do obýváku, kde na obrazovce byl zastavený film. Nechtěl jen tak sedět koukat do zdi, potřeboval zaměstnat svou mysl něčím jednoduchým. Rozhodl se tedy dokoukat snímek a případně si pustit další. Už se mu tak pěkně nesedělo jako se svým partnerem, ale co zmohl, nic, mohl se jen tiše modlit, aby se všechno urovnalo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | 5. května 2016 v 22:07 | Reagovat

Super kapitola.  jen z toho mam hodně špatny pocit... to bude hoooodně velkej pruser, ach jo :-(  :-(

2 Heliet Heliet | E-mail | Web | 6. května 2016 v 8:30 | Reagovat

[1]:To je pravda, po znásilnění je to další velký problém.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.