Získat srdce lva XVIII. - Noční můra

5. května 2016 v 7:01 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Doma je dusivá atmosféra. Celý dům řeší bitku mezi mladíky, byť rodiče dvou bratrů mají k dispozici dost ujetou verzi, ale nemají důvod jí nevěřit. Na Sasukeho je toho moc, ale snad se všechno vrtí do starých kolejí.


Sasuke dorazil před jejich malou vilku, prošel brankou a zahradní cestičkou ke vchodovým dveřím. Nervózně polkl, možná byl tohle osudový okamžik. Rozechvěle odemkl dveře a vstoupil do jámy lvové. V chodbě na chvilku zůstal jen stát, nebyl si jistý, jestli se má vůbec zouvat, taky bylo možné, že odsud zase rychle vypadne… Jeho příchod přilákal z kuchyně Mikoto.
"Ach, Sasuke, už jsi doma," usmála se na něj přívětivě, aniž by jediným náznakem dala najevo, že snad ví něco o jejich vztahu se Shisuiem… anebo to doopravdy nevěděla. "Itachi říkal, žes byl s Narutem ve městě," prohodila a tvář se jí při vyslovení synova jména zbrázdila starostmi. "Ti to zase vyvedli s tím Shisuiem, jen co je pravda… tvého otce málem trefil šlak," povzdechla si, "doufám, že se sem zítra vrátí, jak Itachi tvrdí, určitě si to mezi sebou zase nějak vyříkají… i tak se mi nelíbí, že odešel."
"Já… kde… kde je Itachi?" dostal ze sebe Sasuke lehce přiškrceně.
"U sebe," odtušila Mikoto a pozorněji se na mladšího syna zaměřila, "Sasuke, není ti nic?"
"Ne," zalhal mladý Uchiha a uvažoval, jestli se jí má zeptat, o co jde nebo dělat, jako že to ví. Raději by to slyšel přímo od zdroje. Vyklouzl z bot a než se ho stačila matka na něco dalšího zeptat, svižně vyběhl schody do patra. Před Itachiho dveřmi zaváhal, přišlo mu jako dobrý nápad nejprve zaklepat.
"Dále," ozval se zevnitř bezbarvý hlas jeho bratra. Sasuke tiše vešel a zavřel za sebou. Itachi seděl na posteli, zády se opíral o zeď a koukal do prázdna, což se změnilo, když do jeho samoty vnikl mladší bráška, na kterého se teď zaměřil očima. Mladšímu chlapci se sevřelo hrdlo, Itachiho oči se zdály podobně zarudlé jako ty jeho - musel brečet. Bez váhání si k němu přisedl na postel a oba nějakou dobu mlčeli.
"Děkuju, Itachi," hlesl pak Sasuke tiše a vážně. Nemusel nic dodávat, Itachi dobře věděl, k čemu se to vztahuje. Chvíli na to nic neříkal, než tlumeně pronesl:
"Nechtěl jsem o tebe přijít."
"Cos…" Sasuke zaváhal, ale potřeboval to znát, "cos řekl našim?"
"To samé jako minule," odfrkl si Itachi nevesele, "jen v opačném pořadí, totiž, že ta holka, co mi ji Shisui přebral, se zase vrátila ke mně a drahý bratránek to nesl nelibě." A zrovna tak nelibě to nesl Fugaku, který tyhle potyčky v rodině vyloženě nesnášel a už se dal slyšet, jestli jim dvěma ta holka vůbec stojí za to a že by ji měli nechat oba dva.
"To je teda představa," Sasuke se musel lehce pousmát.
"Měl jsem jim snad říct pravdu?!" odsekl Itachi nakvašeně, bylo to to nejlepší, na co se v daném stavu vůbec vzmohl.
"Ne," zavrtěl Sasuke hlavou, "promiň." Na nějakou dobu mezi nimi nastalo opět ticho. Pak mladší ze sourozenců opatrně nadhodil to, co ho pálilo na jazyku: "Mamka… mamka říkala, že… že by se sem měl Shisui zítra vrátit." Napjatě očekával Itachiho reakci. Tvář dlouhovlasého Uchihy se potáhla stínem.
"Musel jsem ji nějak uchlácholit, jinak by za ním byla šla," zavrčel nevrle.
"Takže?" ponoukl ho Sasuke jemně, když se Itachi zase odmlčel. Starší bratr k němu obrátil uhlové oči a chvíli se na něj jenom díval.
"Nezaručuju ti, že ho tu snesu," pravil pak se stopou spodního podtónu zloby, "a pokud ano, pak jen a jedině proto, že vím, že bys jinak šel za ním. Ale řeknu ti jedno - se mnou v pokoji už nebude. A ani s tebou. Půjde dolů do pokoje pro hosty, na tom trvám, nebo si to s tím prozrazením ještě rozmyslím."
Sasuke na něj pár momentů zíral a pak ho spontánně objal. "Děkuju," vyhrkl s tváří zabořenou mezi jeho krkem a ramenem. Nebylo to sice nikterak vřelé přijetí a ta podmínka byla docela tvrdá, ale… pořád to bylo lepší, než čekal. Kdyby se Shisui mohl vrátit, třeba… třeba by si to doopravdy vyříkali a časem by se to zlepšilo. Cítil, jak Itachi nejprve zaváhal, což ho překvapivě zabolelo, ale pak si ho jeho silné paže přitáhly do náruče a pevně stiskly.
"Sasuke…" zašeptal dlouhovlasý Uchiha a mladší z bratrů nejprve nechápal, proč se tak chvěje, ale pak si se zděšením uvědomil, že Itachi zadržuje vzlyky a látka jeho trička v oblasti ramena se začíná vlhnout. Naposledy viděl Itachiho plakat, když umřel strýček Izuna, ale jinak si ani nevzpomínal, že by u něj byl někdy spatřil slzy, nebo možná ještě v době, kdy byli malé děti, takže ho to teď úplně polekalo.
"Bráško," špitl lehce vyvedený z míry a automaticky ho hladil po zádech, "no tak, Itachi, jen klid, to nic… já jsem tu s tebou, pšššt." Upřímně tak úplně nechápal důvod takových emocí, aspoň tedy v Itachiho případě. Co ho na tom mohlo tak rozesmutnit? To ho opravdu tak moc zklamal? Nebo ho mrzelo, že jejich porozumění s Shisuiem vzalo za své? Byl z toho zmatený. Nějakou dobu ho utěšoval a tiše melodicky mu broukal ty konejšivé fráze, které nespočetněkrát slyšet on od něj. Nezdálo se však, že by to mělo nějaký účinek, což v něm vzbuzovalo takřka paniku. Nakonec se přeci jen starší bratr odtáhl a otřel si mokré tváře.
"Sasuke, nech… nech mě teď ještě o samotě, ano?" vypravil ze sebe s takovou bolestí v hlase, až to mladšího Uchihu donutilo zkřivit tvář lítostí.
"Ale já…" pokusil se něco namítnout, ale Itachi ho přerušil:
"Prosím." Sasuke sklopil oči, ale jestliže si to opravdu starší bratr přál, měl by mu vyhovět. S těžkým srdcem vstal a vydal se směrem ke dveřím. Na prahu se ještě ohlédl, ale nenapadalo ho nic, čím by ho mohl nějak povzbudit, takže jen zopakoval to, co mu už řekl odpoledne:
"Itachi… já tě mám rád." Pak za sebou bez hlesu zavřel a doploužil se do svého pokoje.
.
Mikoto si povzdechla, chtěla se syna ještě na něco zeptat, ale byl rychlejší a utekl nahoru. Dneska nic nevařila a jen bezmyšlenkovitě leštila varnou desku. Když poprvé uviděla Itachiho, tak myslela, že omdlí. Byla z nemocnice zvyklá na ledacos, ale tohle byla její rodina. Vyptávala se ho, co se mu stalo a samozřejmě ho musela ošetřit a donesla mu pytlík mražené zeleniny. Zprvu jen usykával bolestí a nic kloudného z něho nevylezlo. Musela na něj přitlačit, než z něho konečně vypadl důvod jejich rozepře. Takový milostný trojúhelník snad ve svém okolí nezažila. Ta jejich přítelkyně musela být asi pěkná potvora, když se přebíhala od jednoho k druhému, jak jí to pasovalo. Snad ji ani nechtěla poznat, když s ní teď měl chodit její syn. A to poslední dobou byl v rodině klid. Překonali to smutné období, kterým trpěli všichni a teď tohle. Možná by měla Shisuiovi promluvit do duše. Byl to on, kdo v prvním vztahu udělal nepořádek, a nechtěla, aby se to opakovalo. Bylo jí líto syna, chodil s dívkou, přišel o ni, a když ji dostal znovu zpět, tak za to musel zaplatit.
.
Sasuke ve svém pokoji zničeně padl na postel a zabořil tvář do polštáře. Nejradši by se neviděl. Jeho partner, kterého miloval, zůstal sám v pochmurném bytě a jistě byl v depresi, a jeho bratr, kterého v podstatě taky miloval, seděl jen pár metrů od něj a taky byl na dně. A ani s jedním nemohl být a nic pro ně udělat, protože jeden si to nepřál a druhý od něj byl daleko. Začarovaný kruh. Ta bezmoc ho úplně drtila, tak rád by s tím vším něco udělal, kdyby jen mohl nějak změnit běh událostí. Jenže momentálně se zdálo, že musí jenom počkat, jak se to vyvine zítra mezi bratrem a bratrancem. Nic jiného mu nezbývalo, teď to sotva mohl řešit, když tu jeden z nich nebyl. A hlavně, když byli v domě přítomni oba rodiče. V kapse mu znovu zavibroval mobil. Překvapilo ho to, protože Shisui ho měl zřejmě rozbitý a Itachi by mu teď zcela určitě nepsal. Vytáhl přístroj a zahleděl se na jeho displej. Nová příchozí SMSka od… Naruta. Rozklikl ji jen s mírným zájmem, předem tušil, co v ní je. No ovšem, asi ho vyděsilo, jak dneska potkali toho Shisuie, tak se chtěl zeptat, jestli je všechno v pořádku. Nic nebylo v pořádku, jenže to mu napsat nemohl, takže s vypětím sil sesmolil rádoby bezstarostnou zprávu, po písmenkách se lhalo mnohem lépe než do očí…
.
Shisui se koukal na filmy a snažil se udržet co nejnižší mozkovou činnost. Mozkovou se mu udržet podařilo, ale tu žaludeční ne. S povzdechem šel vyluxovat skříně. Začal prolézat jednotlivé ukládací prostory. Moc toho nenašel, rok tu nikdo nebydlel, takže tu toho moc k snědku nebylo. Pár balíčků sušenek a jeden pytlík čipsů mu muselo stačit, tedy pokud by si nechtěl něco uklohnit, třeba těstoviny. Tušil, že v pokoji v šuplíku by měl mít nějaké papírovky, ale teď večer se mu nikam nechtělo. Bude se muset spokojit s tím, co má.
Sedl zpět a pokračoval v dívání. Jeho myšlenky si stejně našly cestu k nepříjemnému tématu. Obával se střetu s Itachim, tedy pokud k nějakému dojde. Musí jen vydržet do rána. Nastavil by si budík, aby mohl bratrance očekávat, ale neměl na čem. Možná snad jedině otec… ale ne, tam nepůjde, stejně budou vybitý baterky. Postupem času, aniž by si to uvědomil, usnul tvrdým bezesným spánkem.
.
Sasukemu se nakonec podařilo zmátožit natolik, aby ještě vstal, shodil ze sebe oblečení a převlékl se do spacích trenek a potištěného trička, které mu tak bolestně připomnělo, jak si vždycky byli s Itachim blízcí. Na jídlo už neměl ani pomyšlení, přestože nevečeřel, došoural se tedy do koupelny, aby si mohl vyčistit zuby a opláchnout si obličej. To poslední několikrát zopakoval, bylo příjemné cítit chladnou vodu, která jako by léčila jeho pokožku, když odplavovala sůl, kterou si dneska nechtěně zanesl tváře. Snad nejvíce by mu pomohla teplá sprcha, ale k tomu neměl dost sil ani energie… a vlastně na to neměl ani náladu. Stejně pořád myslel na Shisuie, na Itachiho, případně na oba najednou. Vrátil se do svého pokoje a ulehl do postele, přičemž si ještě nařídil budíka na šestou ranní, což bylo podle něj akorát, aby do tři čtvrtě na sedm dorazil k bratranci, pobyl tam aspoň půl hodinky, a pak mazal na autobus do školy. Seč mohl, tak se snažil přivolat spánek, ale stále minuty ubíhaly a on se stále jen neklidně převaloval na posteli a nemohl z hlavy vytěsnit myšlenky na to, jak to mezi nimi všemi teď bude. Nebylo to nijak povzbudivé, nejrůznější pochmurné vize mu vyvstávaly před očima, a když se mu konečně ve tři ráno podařilo usnout, zdálo se mu o tom samém.
.
Fugaku měl večer také dostatek času na přemýšlení. Když mu Mikoto zvěstovala, že se ti dva dospělí samostatně myslící lidé pobili, málem ho trefilo. Jako by nestačilo, že nedávno bylo dost nepěkné výročí, teď se ještě budou řešit vztahy těch dvou. Neměl tohle téma rád, prostě své syny považoval určitým způsobem za děti, tudíž už jen ta představa, že s někým chodí… no neměl by nad tím zbytečně hloubat. Bylo by to jen ke škodě. Na takové rozebírání jsou tu ženský, ty se v tom vyžívaj. Stejně za všechno mohl Shisui, někdy litoval, že ho vzali k sobě, byly s ním jen problémy.
.
Sasuke ráno bolestně zamžoural, když mu neklidné snění přetrhl protivný zvuk budíku. Venku bylo ještě daleko větší šero, než na jaké byl zvyklý, ale pak si uvědomil, že vstává o hodinu dřív. Popravdě měl dojem, že spal sotva pár minut, nebyl ani trochu odpočatý, spíš naopak. Jeho kondička byla na bodu mrazu, byl celý rozlámaný a pociťoval lehkou žaludeční nevolnost. S vypětím sil se vyhrabal z postele a doloudal se do koupelny, kde se při pohledu do zrcadla docela i sám zděsil těch temných kruhů pod očima a strhaného obličeje. Rychle se to snažil napravit studenou vodou a vyčištěním zubů, pak se oblékl, přehodil si v batohu učebnice podle rozvrhu a sešel do přízemí, kde díky svému přivstání našel ještě oba své rodiče, kteří se chystali do práce.
"Sasuke?" podivila se Mikoto. "Co tu děláš? A jak to vypadáš? Tys snad vůbec nespal."
"Já…" nejmladší Uchiha honem vymýšlel nějakou výmluvu, "máme dneska vyučování od sedmi, přehodili nám to po domluvě… nějak asi nejsem zvyklý tak brzo vstávat…"
"No, to je vidět," zabručel Fugaku a mrkl na hodinky na svém zápěstí, "jestli chceš, hodím tě do školy, až zavezu tvou mámu do nemocnice, mám to při cestě."
"Ne!" odmítl rychle Sasuke a rychle se to snažil zamluvit druhou lží: "Domluvili jsme se s Narutem, že se sejdeme v autobuse…" Fugaku pokrčil rameny a Mikoto si ho ještě jednou starostlivě změřila.
"Tak dobře, zlatíčko… a opravdu jsi v pořádku? Půjdeš si dneska brzo lehnout, ano? Teď už opravdu musíme vyrazit. Tak hodně úspěchů ve škole!" popřála mu ještě. Jeho otec se s ním rovněž rozloučil a pak už oba vyšli z domu k Fugakuově stříbrnému autu. Sasuke si oddechl. To bylo o fous.
.
"Zlato, ty taky nevypadáš dnes nejlíp, že to zase přeháníš s tou prací," zašvitořila Mikoto sotvaže vyjeli. Manžel byl typický workoholik, nikdy nevěděl, kdy přestat. Občas to s ním bylo k nevydržení. Položila mu ruku na stehno, aby mu projevila svou důvěru.
"To se ti jen zdá. Však chodím z práce jako vždy," zabručel Fugaku pod nosem, aby rozptýlil její starosti a na chvilku položil ruku na její a jemně ji stiskl, než ji následně položil na volant.
"To jo, ale… prostě kluci mi dělají starosti. Já vím, já vím, že jsou dospělí, ale fakt mi někdy připadají, že se chovají jako malí," postěžovala si Mikoto a sledovala ubíhající domku postupně se měnící v bytovou zástavbu.
"Mám je seřezat?" prohodil při předjíždění cyklisty a hned vzápětí přibrzdil na přechodě, aby babča o berličce mohla projít, takže je mladík na kole znovu předjel.
"No nevím, jestli by to pomohlo, ale jedna za uši by jim rozhodně neuškodila. Holomci jedni, takhle se servat kvůli nějaké holčině." Pousmála se představě, kdy by si měl Fugaku ohnout přes koleno Itachiho. Vcelku k popukání.
.
Nejmladší Uchiha se mezitím taky vytratil z domu, ale místo aby se vydal na autobusovou zastávku, jak by jistě rodiče předpokládali, nabral opačný směr a rozešel se směrem k Shisuiově bytu. Dnes bylo opravdu krásné svěží ráno, po obloze se honilo několik bílých beránků, které co chvilku na pár okamžiků překryly i sluníčko, aby mohlo vzápětí svoje hřejivé paprsky znovu nesměle vypustit skrz mlžný závoj. Vzduch byl nádherně provoněný stovkami nejrůznějších květin z okolních zahrad, které právě v tuto dobu byly v plném rozkvětu. Tady, v okrajové čtvrti, měl sice každý minimálně jedno auto, ale v tuto dobu nic nerušilo ranní klid naplněný jen zpěvem ptáků ve větvích. Za jiných okolností by si tuhle atmosféru Sasuke náramně užíval, bylo to typické jarní jitro jako z katalogu, ale dneska je sotva vnímal. Po necelých dvaceti minutých svižné chůze dorazil k Shisuiově bytu a bez zaváhání si odemkl. Vklouzl tiše dovnitř, nebyl si jistý, jestli už je bratránek vzhůru. Spořádaně se zul a vydal se automaticky do jeho pokoje, kde bez hlesu otevřel dveře… a vyděsil se, protože Shisui v posteli nebyl. On totiž v místnosti vůbec nebyl. Než však propadl panice, napadlo ho podívat se ještě jinam, třeba je v kuchyni nebo… Jak procházel kolem obývacího pokoje, letmo se do něj podíval a záhy se vrátil. Vida ho! Shisui si nerušeně chrupkal na pohovce, zřejmě musel usnout u televize. Několika kroky překonal vzdálenost mezi nimi a dřepl si před něj. Bylo mu skoro až líto ho budit, vypadal ve spánku tak sladce …
.
Shisui byl v hlubokém spánku, ale podvědomě jeho mozek zařadil šustění po bytě do jeho snu. Stáli spolu s bratrancem na vysoké skále. Těžké bouřkové mračna se valila oblohou. Byla tak blízko, že ho až jímala hrůza, že je smetou z vrcholku. Kolem nich skučel divoký vítr, pomalu neslyšel vlastního slova, jak na bratrance volal. "S-sasuke…" splynulo mu ve skutečnosti tiše ze rtů. Zamlel sebou na pohovce, jak prožíval silný strach o svého partnera. Silně se potil a jeho dech byl plytký a rychlý. Sasuke před ním na skále ustupoval dozadu, až se dostal k okraji, kde zavrávoral. Shisui pro něj chtěl běžet, ale nohy měl jakoby vrostlé do země. Nemohl se pohnout ani o píď a zachránit ho. Se sevřeným hrdlem pozoroval Sasukeho padajícího z útesu. "Né!" zakvílel zmučeně a jeho oční víčka se lehce zatřepetala, ale neotevřela se.
.
Sasuke se zarazil. Jak ho tak pozoroval, původní klidné hluboké a pravidelné oddechování se změnilo na přerývané a zvýšilo frekvenci. Nejprve si myslel, že je bratranci horko, protože zaznamenal, že mu na skráních vyrazily kapičky čiré tekutiny. Chtěl vstát a otevřít okno, aby dovnitř pustil trochu čerstvého vzduchu, který by místnost ochladil, ale v tu chvíli sebou jeho bratranec na pohovce rozhozeně trhl. Skoro jako by ho něco děsilo. Tohle nebyl problém z přehřátí, zdálo se mu něco moc zlého. V tom případě ho musí okamžitě probudit, to byla základní první pomoc při nočních můrách… a že on sám s tím měl bohaté zkušenosti ještě celkem z nedávné doby. Nechtěl ho zase ale příliš šokovat, takže nejprve jen lehce zatřásl s jeho ramenem. Protože na to však bratránek zareagoval jen tichým , rozhodl se pro radikálnější krok, vzal ho za obě ramena a zatřásl s ním o dost silněji. "Shisuii!" křikl. "Vzbuď se! Je to jen sen… jsem tu s tebou!"
.
Shisui se s trhnutím posadil a velmi krátce a plytce dýchal jako po sprintu. "Sasuke! Sasuke?" Okamžitě pevně sevřel mladíka u pohovky do náruče. "Sasuke, nikdy nedovolím, aby se ti něco stalo," vyhrkl ještě v reakci na noční můru. Silně ho mačkal, snad z té hrůzy a postupně se uklidňoval. Tiskl bratrance k sobě, pomalu jako novorozeně.
.
"Shi-Shisuii," vyrazil ze sebe Sasuke přidušeně, jak se mu pomalu kvůli drtivému objetí nedostávalo vzduchu. Nevěděl sice přesně, co se bratranci zdálo, ale z toho, co mu řekl, by patrně mnoho neprohádal, kdyby si tipnul, že to s ním mělo co dělat. "To nic, Shisuii, jsem tady," ujišťoval ho, "všechno je v pořádku, neboj se." No, nebyla to tak docela pravda, ale pro účel mu to musel prostě říct.
.
"P-promiň," zahučel Shisui, "asi jsem se nechal unést." Povolil sevření, aby bratrance neudusil a posadil si ho do klína. Když se uklidnil, tak mu na mysl ihned naskočilo, proč je tu vlastně Sasuke. Přišel mu říct, jak to včera doma dopadlo. Se směsicí strachu a zvědavosti se zeptal: "Jak to včera dopadlo?"
.
Sasuke zaváhal, nebyl si jistý, jestli je vhodné ho hned takhle po probrání ze špatného snu nějak rozrušovat. Jenže před realitou nemohli utéct. "No…" protáhl, aby získal nějaký čas pro diplomatickou odpověď, "dopadlo to líp, než se dalo čekat. Itachi nežaloval a… a můžeš se dneska vrátit domů. S jednou podmínkou - budeš se asi muset přestěhovat dolů do pokoje pro hosty."
.
"Aha," odpověděl dost neurčitým tónem a dedukoval, co všechno se včera událo. Po delší době ticha se ozval s dost důležitou otázkou. "Co řekl Itachi rodičům?" Netušil, co mohl mít jako výmluvu pro jejich bídný stav. Mikoto určitě musela šílet, když poprvé uviděla staršího bratrance.
.
"Uhm," Sasuke si trošku nervózně prohrábl vlasy, tak nějak tušil, že Shisui nebude z Itachiho výmluvy nějak zvlášť nadšený, taky to bylo pěkně absurdní. "No, tak nějak… řekl, že ta holka, jak jste se o ni údajně už jednou poprali… se vrátila od tebe k němu a znova jste se o ni porvali. Trošku dost mimo, ale chápu, že nic lepšího ho asi nenapadlo."
.
"Aha," jeho dnešní příspěvek do debaty byl trochu retardovaný, ale jeho rozespalý mozek asi po ránu víc nezvládal. "No hlavně, že to tvým rodičům jako výmluva stačilo… Nemáš být náhodou ve škole?" Tak nějak ani nečekal, že by se tu Sasuke stavil. Chtěl mu jít do školy naproti, ale spánek ho nepustil.
.
"Klídek, mám to vypočítáno," odfrkl si Sasuke nad jeho starostmi, ale pro jistotu mrkl na displej mobilu na časový údaj, "mám ještě čtvrt hoďky, než budu muset vyrazit na autobus. Takže ti udělám čaj." Rozhodně mu připadalo, že trocha teplé tekutiny Shisuiovi prospěje, takže ho líbnul na čelo a přesunul se do kuchyně.
.
Shisui se pousmál nad jeho starostlivostí a vykutal se zpod tenké deky a došel za Sasukem kutícím něco u linky. Postavil se za něj, rukama se opřel o desku a hlavu si položil na mladíkovo rameno. "Hezky voníš," začichal a nasál bratránkův typický pach smíchaný s jeho oblíbeným deodorantem.
.
Sasuke se mírně začervenal, ale rty se mu malinko zvlnily do úsměvu: "No, to máš asi nějaký šílený čichový buňky, protože jsem včera neměl sílu se ani osprchovat. A dneska ráno na to nebyl čas." Ne snad že by jeden den bez sprchování na jeho vůni něco změnil, nepříjemný tělesný pach se začal projevovat až poněkud déle bez dodržování hygieny, což ale nebyl Sasukeho problém.
.
"No nevím, jaký je mám, ale líbí se jim to… nebylo by přece lepší, kdybych tady zůstal?" Nadhodil lehce bez rozmyslu. Itachi by byl v klidu, Fugaku by si určitě zamnul ruce, Mikoto by si určitě zvykla a jediná velká skvrna na tom fajnovém nápadu byla, že by se viděli asi hodně málo, byť vyvážené naprostým soukromím.
.
Sasukemu se mírně zadrhl dech v hrdle a srdce mu ztěžklo jako olovo. Tak nějak nepočítal s eventualitou, že by tu chtěl bratranec dobrovolně zůstat, odříznout se od nich… ale na druhou stranu chápal, že se mu už do toho domu nechce, snášet Itachiho naštvané pohledy. Předstíral, že se musí kdovíjak soustředit na zalévání čaje, aby nemusel odpovídat hned, protože si nebyl jistý, jestli by dokázal ovládnout svůj hlas. Když konečně promluvil, jeho tón byl bezbarvý, ale klidný: "Určitě by to bylo snazší pro Itachiho a pro tebe. Pro rodiče… a pro mě by to ale bylo…" Nasucho polkl, nedokázal dokončit větu. Nějak si nedokázal představit, že by prostě Shisui bydlel zase jinde, že by ho každý den neviděl… Lehce si odkašlal: "No, nemyslím, že by to bylo pro nás dva nejlepší řešení, ale jestli… jestli to tak chceš, pak ti nebudu bránit." Nebylo by fér, kdyby ho chtěl omezovat kvůli vlastnímu dobrému pocitu, nemohl být tak sobecký - pokud Shisui chtěl bydlet tady, neměl by mu to rozmlouvat.
.
Shisui byl chvíli ticho, tak nějak si v hlavě srovnával svůj názor a ten Sasukeho a dospěl k úplně stejnému závěru. "Máš pravdu," dramaticky se odmlčel, "nevydržím bez tebe ani den sám. Byla to hloupost říkat něco takového nahlas. Promiň," omluvil se kajícně a jemně mladíka obejmul okolo hrudi. "Hned tak se mě nezbavíš," prohodil už veselejším tónem. "Budu se tě držet jako klíště navěky věků a podstoupím cokoliv, jen abychom mohli být spolu. Miluju tě a udělal bych pro tebe cokoliv." Jeho ruce přiložené k bratrancově hrudníku se nadzvedávaly v pomalém rytmu jeho nádechů.
.
"Taky tě miluju, Shisuii," oplatil mu Sasuke s úlevou, nechtěl prostě volit mezi svým partnerem a svou rodinou, protože prostě nedokázal určit, které pouto je silnější. Možná kdyby byli jeho rodiče a bratr nějací despotové, nebylo by o čem rozhodovat, přestěhoval by se se Shisuiem klidně hned. Jenže nebyli. Milovali ho a on miloval je. Nechtěl o ně přijít. Takže mohl jen doufat, že se to všechno nějak časem urovná. Ostatně když… když na to tenkrát přišel strýček Madara, taky to nebylo vůbec lehké. Ale taky se přes to dostali. Snad to tak půjde i s Itachim. Postavil se na špičky a opatrně políbil Shisuie na rty, tak, aby moc netlačil na jeho zranění. Jazykem jemně projel škvírku mezi měkkými polštářky. Když pak otevřel oči, zrak mu padl na nástěnné hodiny, hlavně tedy na čas, který ukazovaly. "Ježiš!" zhrozil se, "musím jít, nebo to do školy nestihnu!"
.
"Tak utíkej, budu na tebe čekat, až se vrátíš ze školy," pobídl ho Shisui a doprovodil ke dveřím, ještě než vyšel, dopřáli si jeden krátký drobný polibek. Když ho Sasuke tak navnadil a z časových důvodů nedokončil. Jakmile za ním zapadly dveře, Shisui si přejel prsty po rtech, kde ještě cítil bratrance a nechtěně zavadil o stroupek na rtu. Neváhal a přešel k zrcadlu v koupelně, kde se na sebe dosyta mohl vynadívat. A že bylo co pozorovat. Otoky už od včerejška trochu splaskly, za to modřiny měly perfektní možnost se vybarvit. Krása, pomyslel si trpce. Z jeho hloubání před lesklou plochou ho vyrušil žaludek, který by si dal mimo čaje i něco k snědku.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | 5. května 2016 v 22:29 | Reagovat

No tak to dopadlo mnohem lip než jsem čekal ja čekal nějakou katastrofu epickych rozměru. ale dopadlo to na situa¨ci v jake byli celkem dobře. No snad to dobře dopadne. Moc se těším na pokračovani. P.s. Snad tio dopadne dobře. ale prozradit se z takovou drobnosti jako je sms. ach jo no snad se to nšjak vivine v dobry konec. a třeba jim itachi pujde na svatbu XD  ... ... .. to by dylo hodně zajimavy...nooo asi nesplnitelny ale bylo by to hezky :-D  Moc doufam že to dobře dopadne. moc se těšim na pokračovani :-D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. května 2016 v 8:32 | Reagovat

[1]:Tak jsme je nemohli nechat se pozabíjet navzájem :D To bychom mohli povídku rázně ukončit. Njn Shisui si nevymazává telefon a nakoukávání do cizího mobilu je dost častý důvod rozchodu :D.

3 Kačí Kačí | 7. května 2016 v 6:42 | Reagovat

Tý vado, nečekala jsem, že to půjde tak dobře, očekávala jsem katastrofu abnormálních rozměrů, ale jsem ráda, že je to takhke a ne jak jsem si to představovala, takhle je možné, že za hodně dlouuuhooo by se mohli Itachi s Shisuiem lehce usmířit :3 Nebo mne taky napadla verze, že nakonec budou spolu všichni tři :D

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. května 2016 v 8:36 | Reagovat

[3]:Tak Itachi má svého bratra rád a jeho povaha není vyloženě záškodnická, což všemu nahrává. Takže teď mají postavy šanci to dát nějak dohromady.

5 Kai Kai | 7. května 2016 v 20:28 | Reagovat

[2]: Nooooooo tak takovy konec bych nerozdychal.... jsem rad že to dopadlo jak to dopadlo ..  Nějak to už vyřeši :D ale rozhoně byl byl moc vděčny na konci cele podvidky v upplnem zavěru za happy end. nějaky mega tragicky konec bych asi nerozdichal. Je to super povidka ostatně jako každa od vás :D :-D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. května 2016 v 21:24 | Reagovat

[5]:Díky, ale nechci ti spoilerovat, jak to dopadne, abys byl v příjemném lechtivém napětí, jak to dopadne :D

7 Kai Kai | 8. května 2016 v 20:03 | Reagovat

[6 Mooooooc se těšim na pokračovani. :D Jsem zvědav jestli se třeba itachi nepokusi nějak zbavit shisue XD třeba jedem nebo něčim to bude ještě hodně napinave :D :-D

8 Kai Kai | 8. května 2016 v 20:04 | Reagovat

[6]:  P.s překvapeny určitě bude a  už se opravdu mooc těšim na pokračovaní. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.