Získat srdce lva XXI. - Potyčka

26. května 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Sasuke je z celé situace úplně rozhozená a ani následující domlouvací akce mezi bratranci mu na dobrém naladění psychiky nepřidá. Copak se nemůžou usmířit a na všechno zapomenout?! Cítí se úplně v pasti.


Sasuke v té době zrovna apaticky zíral do sešitu zeměpisu, jak se snažil absorbovat nějaké informace na zítřejší test, když se zezdola ozval nějaký hluk. Co se to tam zase děje? Neměl z toho vůbec dobrý pocit, takže se rychle zvedl od stolu a vyšel ze svého pokoje. Sotva zaslechl zvuky potyčky z kuchyně, bylo mu všechno jasné a srdce se mu sevřelo nezměrnou tíhou. Okamžitě seběhl schody do přízemí a vletěl do místnosti, kde právě probíhala další rvačka mezi dvěma lidmi, které miloval. "Dost! Nechte toho!" zakřičel na ně stejně jako už několikrát. "Prosím, přestaňte! DOST!" Snažil se je od sebe odtrhnout, ale když se váleli po podlaze, prostě to nešlo. Už pár týdnů měl nervy na pochodu a tohle ho dorazilo. Z očí mu vytryskly slzy, sesunul se na kolena na studenou podlahu a obličej ukryl v dlaních. "Já už nemůžu… už nemůžu…" opakoval pořád dokola v pláči. Měl dojem, jako by ho někdo zevnitř trhal na kousky.
.
V zápalu boje ho oba mladíci zaregistrovali jen okrajově. Museli soustředit pozornost jeden na druhého. Itachimu se podařilo přikleknout a uzemnit vlastním tělem Shisuie, vůbec se nerozpakoval a několikrát ho udeřil do spánkové kosti, až se mladík pod ním přestal bránit. Sevřel tričko bratrance v bezvědomí a snažil se rozdýchat ten nával adrenalinu a bolest proudící z ran, které utržil. Zrychleně lapal po dechu a postupně si uvědomoval, že kousek od něj slyší hlasité štkaní. Pohlédl tím směrem a srdce mu sevřela bolestná obruč, pohled na Sasukeho v slzách ho dělal samotného smutným s těžkým podtextem provinění. Přiklekl k svému bratrovi a sevřel ho pevně do náruče. "Sasuke, pšš, už je dobře. Prosím, neplač… prosím," žadonil, aby jej utišil.
.
"Itachi," zavzlykal nejmladší Uchiha a rozšířenýma očima hleděl na nehybného Shisuie se směsicí bolesti a příšerného děsu, "c-cos to… cos to udělal…"
"Klid, je jenom v bezvědomí," procedil Itachi skrz zatnuté zuby a neobtěžoval se bratrancovým směrem pohlédnout, viděl předtím, že dýchá.
"Jenom v bezvědomí?!" opakoval po něm Sasuke nevěřícně. "Jsi ty vůbec normální, Itachi?! Dělej, musíme ho probrat!"
"On si začal," hlesl Itachi, ale samotnému mu začalo docházet, že to možná trochu přehnal, "já jen řekl… no, to je jedno." Přešel ke kuchyňské lince, kde předtím nechal ležet sklenici s vodou, ze které pil. Byla dostatečně studená, aby to působilo. Sasukemu ji radši nesvěřil, třásl se, chudák, jako osika, ještě by ji upustil. Sám ji Shisuiovi vychrstl do obličeje a pozoroval, jak se pomalu probírá.
.
Shisui cítil, jak mu něco mokrého a studeného přistálo na obličeji. Prudce zamrkal a koukal do stropu, v hlavě mu bolestivě tepalo, minimálně jako by ho někdo přetáhl železnou tyčí. Bolestně zasténal a ruku si přitiskl na spánek, kde se bolest soustřeďovala nejvíc. Musel omdlít, protože poslední, co si pamatoval, byly rychle se přibližující pěsti. Velmi pomalu se posadil a musel pevně sevřít oční víčka, aby se znovu neporoučel do bezvědomí. Itachi mu pěkně nandal.
.
Sasukemu se ulevilo, když viděl, že bude Shisui v pořádku, zároveň ale na oba dva dostal hrozný vztek. "Máte vy vůbec v hlavě mozek?!" rozkřikl se. "Musíte všechno řešit násilím?! Tvrdíte, jak mě milujete, a přitom jste ani jeden nepochopili tu nejpodstatnější část - já nechci přijít ani o jednoho z vás! Nedokážu být s jedním a přihlížet, jak se ten druhý trápí, nikdy jsem nechtěl mezi vás dva vrazit nějaký klín! Když zraňujete sebe navzájem, netýká se to jen vás! Nemůžete ublížit jeden druhému, aniž byste přitom neublížili mně! A já už… já už to prostě snášet nedokážu… už nemůžu…" Sasukemu se v slzách zlomil hlas. Vyběhl z kuchyně rovnou do chodby, kde bleskově vklouzl do bot.
"Sasuke! Počkej!" Itachi se vyřítil za ním, ale už ho nestihnul. Klidně by obětoval hrdost a honil ho po celé čtvrti, ale bylo mu jasné, že by to nedal - Sasuke uměl běhat pěkně rychle, když chtěl. Měl o něj ale úplně příšerný strach, vypadal tak nešťastně… co když si něco udělá?! Dovlekl se zpátky do kuchyně a zhroutil se na jednu z židlí.
.
Shisui se zvedl ze země a zvedl židličku, kterou předtím porazili, a posadil na ni. Vstřebával bolest, než upřel pohled na bratrance sedícího před ním. Vypadal zlomeně a nešťastně. Ostatně ani mu samotnému nebylo dvakrát do skoku. V místnosti byla napjatá atmosféra. Cítil, že by měl něco říct. "To jsme to vymňoukli, nakonec o něho přijdeme oba dva," prohodil tiše.
.
"Jestli se mu něco stane, budu si to do konce života vyčítat," zachraptěl Itachi se staženým hrdlem. Docházelo mu, že Sasuke měl pravdu - těmi rvačkami mu museli moc ubližovat. Kéž by mohl vrátit čas tak o dvacet minut… o dvacet minut?! Nejradši by ho vrátil o pár let. Všechno mohlo být jinak. Jenže nebylo a oni se museli s nastalou situací nějak vyrovnat. "Já jen chci, aby byl šťastný," zamumlal tiše.
.
"Já taky," odpověděl Shisui ve stejně tónině. "Ale nevím, jak mu dát to, po čem touží, aniž by jeden z nás přišel zkrátka… Itachi, vidím, že ho máš hodně moc rád, ale já taky a Sasuke se kvůli nám asi nenaklonuje… i když s jeho povahou mít doma dva takové jako on by mohlo být hodně zajímavé," dumal neveselým tónem, i když by představa dvou mladých Uchihů byla za normálních okolností veselá, ani jeden z mladíků se nesmál.
.
Itachi se nesmál jenom do té doby, než si to doopravdy představil, pak mu ale chtě nechtě cukly koutky rtů. "To rozhodně, dovedeš si představit, jak by musel vypadat skleník? Všude by rostla jenom rajčata," pokusil se malinko zlehčit atmosféru, ale pak znovu zvážněl. "Já nevím," zavrtěl sklesle hlavou, "možná… kdybych se odstěhoval a vídal se s ním jen občas, třeba… třeba by se mi dařilo předstírat veselost líp." Vůbec tomu sice nevěřil, navíc se té odloučenosti a samoty děsil, ale nic lepšího ho nenapadalo.
.
"To vůbec nepomůže, protože Sasuke touží po svém bratrovi, kterého znal předtím, takže když tě nebude vídat, ničemu to nepomůže," zkonstatoval Shisui hořkou pravdu a prohlížel si spojené ruce, položené na desce stolu. Přemýšlel nad jejich neradostnou situací. Oba chtěli jednoho člověka a jejich objekt zájmu nechtěl přijít ani o jednoho z nich, patová situace. Sakra, byli typická milostná trojka, jen s tím rozdílem, že o sobě věděli. Co jen udělat, aby se to vyřešilo. Pak mu hlavou bleskla bláznivá myšlenka a hodil pohledem po zničeném bratranci. Mohli… mohli by se o Sasukeho rozdělit? Souhlasil by s tím Itachi? Jemu samému se ta možnost příliš nelíbila, ale pokud nechtěl přijít o partnera, tak by to musel skousnout. "Itachi?… co kdyby… tedy teoreticky byla možnost, abychom mohli být se Sasukem, aniž by si musel vybrat… Přistoupil bys na to, abychom se o něj dělili?"
.
Itachimu chvíli trvalo, než k němu Shisuiova slova skrz všechny ty chmurné myšlenky pronikla. Nejprve tak nějak vůbec nechápal, jak to bratranec myslí. "Dělili se o něj?" opakoval zmateně, načež nadzvedl obočí a trochu zaironizoval: "To jako že já ho budu mít od pondělí do středy, ty zas od čtvrtka do soboty a neděli bude mít volnou sám pro sebe?" Znělo to jako střídavá péče, akorát v partnerské rovině.
.
Shisui se uchechtl, takhle to znělo děsně vtipně. "Ne, takto jsem to úplně nemyslel, s tím by Sasuke určitě nesouhlasil. Spíš jakože… bychom si prostě nijak nebránili v ničem a… no i v sexu." To mu trošku nešlo přes pusu, pořád se nemohl s tou vidinou srovnat. "Nebo bychom mohli do toho jít i všichni tři…" Trošku se mu zadrhl hlas u té poslední věty. Tohle byla teorie, ale nevěděl, jak to skousne ve skutečnosti, když by se měl dívat, jak si Itachi svého brášku bere.
.
Dlouhovlasému Uchihovi poklesla brada a chvíli mu trvalo, než se vzpamatoval natolik, aby pusu zase zavřel. Navrhl právě Shisui, že Sasukeho budou mít oba dva v jakémsi trojčlenném vztahu, nebo se mu to jen zdálo? Na vteřinku měl chuť mu říct, ať to zopakuje, ale rozum mu napovídal, že slyšel správně. "To je… to je… zvrácené," dostal ze sebe mírně otřeseně. Ta představa, že by se Sasukem mohli být oba… že by měl možnost svého brášku poznat z téhle stránky, i když za cenu, že se bude muset dělit… ne, to nešlo, to bylo tak perverzní! A… neuvěřitelně lákavé. Nasucho polkl, ve tváři se mu zračila nerozhodnost.
.
"Itachi,vem to prakticky, Sasuke s jedním nezůstane, protože by nechtěl ranit toho druhého a i když by zůstal sám tak pořád bude trpět. Mám za to, že tohle je nejpřijatelnější řešení." Shisui vypočítával výhody případného vztahu ve třech. "Já… no, možná mi to není trošku po chuti, ale pro Sasukeho bych to udělal. Nechci, aby se trápil. Je mi to tak líto. Poslední dobou jsem ho snad neviděl se usmát a on má tak krásný úsměv… Itachi, jestli chceme, aby byl Sasuke šťastný, tak bychom na to rozšířené partnerství měli přistoupit."
.
Itachi si promnul spánky. Znělo to logicky, možná… možná, že tohle opravdu bylo jediné řešení, jak zařídit, aby byl jeho bráška zase ten veselý mladík, kterého znal a miloval, a ne tahle hromádka neštěstí. Bylo to absurdní, úchylné… ale to koneckonců bylo už i to, že se zamiloval do svého vlastního bratra. Copak měl co ztratit? Proč to aspoň nezkusit? Lepší možnost ho ostatně nenapadala. "Bože, to je tak šílený," povzdechl si a prohrábl si vlasy v poněkud zoufalém gestu. Pak se nejistě zahleděl na Shisuie. "A ty myslíš… že s tím Sasuke bude souhlasit?" zeptal se na další podstatnou věc.
.
"Šílený to možná je a u Sasukeho si nejsem ani trošku jistý, ale… snad… prostě pokud pochopí výhody, tak by mohl ne?" dedukoval Shisui nahlas a v duchu se mohli, aby to Sasuke přijal. "Teď musíme jen počkat, až se vrátí domů. Mám o něj docela strach, aby něco neprovedl, ale snad nic nevyvádí a v pořádku se vrátí. Mám o něj strach, nejradši bych ho šel hledat," hlesl Shisui a nervozitou si skousl ret.
.
"To já taky," přisvědčil Itachi s těžko skrývanou starostlivostí v hlase, a i když věděl, že to není zrovna nejvhodnější, prohodil: "Snad od tebe nepochytil určité sklony." Pak se podíval na nástěnné hodiny a o něco pevněji konstatoval: "Jestli se nevrátí do šesti, půjdeme ho hledat." Nechtěl Sasukeho nijak omezovat, měl plné právo být sám, jenže v takovémhle rozpoložení… snad neudělá žádnou hloupost. Očima se vrátil k Shisuiovi a malinko se ošil, když pravil: "Ehm… my dva… bychom se mezitím asi měli dát trošku do pořádku."
.
"To máš asi pravdu." Ruka mu nechtěně vylétla k obočí. "Asi budu okupovat hrášek z mrazáku… no, ty budeš taky potřebovat sáček zeleniny." Vstal a chvíli se hrabal v mrazícím boxu, než Itachimu hodil ledový pytlík a svůj s bolestným zasyknutím položil na tvář. Pak pod nosem cítil trochu vlhkosti a na prstech, kterými to ozkoušel, měl krev. "Nechápu, jak můžeš dávat takový rány. Nejsi převlečený Wolverin?"
.
"Jak jsi mě prokouknul?" podivil se naoko Itachi a malinko zkřivil obličej, když si přitiskl studený obal k nově natrženému rtu. Na námraze utkvěla rudá stopa. "Jestli nás tu takhle najde máma, zabije nás," odfrkl si a s námahou vstal, došoural se nahoru do koupelny a vrátil se s lékárničkou a několika vatovými tampony. "Už si s tebou pomalu připadám jak wrestlingový zápasník," zabručel, když vyňal ze skříňky desinfekci.
.
"Nápodobně." Vysmrkal se do kapesníku a v dřezu si omyl krev, prohrábl si vlasy a porovnal posunutý stůl. Nějak se dali dohromady a každý si šel lízat rány do svého pokoje. Čekali na Sasukeho, ale místo toho se dočkali akorát vypeskování od Mikoto. Myslela si, že už je to nejhorší jakž takž přešlo, ale evidentně ne. Moc se jí ten nezlepšující stav nelíbil. Nicméně Fugakuovi to vykládat nebude, už tak byl celý zachmuřený.
.
Sasuke se vrátil deset minut před šestou. Celý ten čas strávil na molu u nedalekého rybníka a pozoroval kachny, jak si spokojeně plují po hladině. Ten klid a mír byl úplným opakem toho, co se dělo uvnitř něj. Tak moc ho drásalo, že se Shisui a Itachi kvůli němu nesnášejí. Vždycky spolu tak dobře vycházeli, byli jako nerozlučná dvojice, a teď… Všechno jen proto, že byl na světě on. Bylo mu to hrozně líto. Oba dva pro něj byli nezměrně důležití, nechtěl je ztratit, ale možná… možná to byl sobecký přístup. Třeba mu nebylo souzeno být ani s jedním. Nemohl by ostatně snést pomyšlení, že jednomu z nich by vždy ubližoval. Bude se nejspíš muset… vzdát obou. Co jiného mu zbývá? S těžkým srdcem se vydal zpátky domů a nějakým zázrakem se mu podařilo proklouznout do pokoje, aniž by byl někým zpozorován.
.
Shisui se šel nenápadně kouknout, jestli se Sasuke vrátil. Bylo pár minut před šestou. Cestou okolo předsíně zaznamenal jeho boty, takže byl doma a jak zjistil, asi u sebe, protože ho nikde neviděl. Tiše vyšel schody do patra a ještě tišeji zaklepal na Itachiho veře a vklouzl dovnitř. Trochu ho bodlo u srdce, když viděl svoje místo vyklizené a prázdné. "Itachi, Sasuke už je doma… možná bychom za ním měli hned zajít," navrhl a čekal.
Dlouhovlasý Uchiha mu na to němě přikývl a společně přešli k Sasukeho dveřím. Zaklepali a po vyzvání oba vešli.
.
Sasuke tak nějak předpokládal, že střet s bratrem i bratrancem bude nevyhnutelný, ale překvapilo ho, že se objevili najednou, původně si myslel, že bude muset navštívit každého zvlášť. Trochu se zachvěl, když si je pořádně prohlédl, třebaže teď, když měli rány ošetřené, už nevypadaly tak strašně, jako když z nich před pár hodinami crčela krev. Nebylo mu zrovna lehce při pomyšlení, co je čeká za rozhovor, původně chtěl vyšetřit trochu času, aby se trochu psychicky zotavil, než jim to řekne… měl dojem, že není připravený se jich hned teď vzdát! Jenže asi by bylo zbytečné to protahovat…
.
Shisui s Itachim na sebe pohlédli, ani se jim tak nějak nechtělo ani jednomu začít. Shisui, ale začal, protože to byl přece jeho nápad. "Sasuke, víš… jak jsi utekl, tak my jsme si s tvým bráchou měli takovou debatu, jak to s námi vlastně bude, protože nás oba ničí, jak jsi nešťastný. Hrozně nás to mrzí, že kvůli nám nemáš žádnou radost ze života… a mě napadlo, že… že bys ses nemusel rozhodovat ani pro jednoho znáš. Máte tě oba rádi a jsme se ochotní o tebe podělit."
.
Sasuke překvapeně zamrkal. Čekal snad všechno, ale tohle tedy doopravdy ne. Popravdě byl nejprve přesvědčený, že Shisui a Itachi došli ke stejnému názoru jako on, kdyby nebyl bratránek dodal tu poslední větu. "Podělit se o mě?" zopakoval stejně jako předtím Itachi lehce nechápavě. "A jak si to představujete?" Vlastně si nebyl úplně jistý, co se pod tím pojmem skrývá… to jako že si ho budou předávat jako panenku? Těkal očima od jednoho k druhému ve snaze vyčíst nějaké emoce.
.
"No asi tak, že by to fungovalo jako velmi volný vztah, prostě, že bys mohl jít kdykoliv za kýmkoliv z nás a dělat si s ním co by se ti zlíbilo. A ten druhý by to přijal jako fakt a neměl by k tomu žádné námitky." Shisui se to snažil trochu vysvětlit. "V podstatě pro tebe by to bylo nejvýhodnější, nemusel by ses trápit, že někoho svým jednáním zrazuješ." Napjatě pozoroval vyjeveného bratrance.
Itachi svému bráškovi povzbudivě sevřel ruku položenou na posteli.
.
"To je šílený," použil Sasuke přesně Itachiho slova a v duchu si to představil. Taková sodomie. Jenže na druhou stranu… co když by se tím vyřešilo úplně všechno? Nad touhle možností nikdy ani na okamžik nezauvažoval a to z jednoho jediného důvodu - byl si jistý, že na něco takového by Shisui s Itachim nikdy nepřistoupili. Ale pokud ano… dalo by se to praktikovat? Opravdu byla šance, že by mezi nimi nemusel vybírat? "A jak by to bylo mezi vámi?" zeptal se a přejel očima od jednoho k druhému.
.
Oba mládenci se podívali zaráz na sebe a chvíli se upřeně pozorovali, než se ozval Itachi, oči stále upírající na bratrance. "Dohodli jsme se, že se budeme tolerovat, nebudeme se osočovat… a mlátit se." Docela těžce se mu říkaly ty skutečnosti, na které přistoupil. Zvlášť když se celý rok snažil dopídit, s kým má co Sasuke do činění, aby ho mohl odstranit z jeho dohledu. "Chceme pro tebe jen to nejlepší."
.
"No, ta ochota spolupracovat z vás přímo čiší," ušklíbl se Sasuke ironicky, ale znovu zvážněl a promnul si spánky, jak nad tím vším uvažoval. Nebylo to tak docela bez problémů, musel by je s pravidelností střídat - jeden den, případně noc strávit s Itachim, podruhé zase s Shisuiem… nemohl jít dvakrát k jednomu a jednou k druhému, tím by jim stejně ubližoval. Ale bylo to lepší než přijít o oba, ne? Třeba by to fungovalo. Krátce si olízl rty a rozhodoval se. Po nějaké době k nim zvedl svoje velké onyxové studánky. "Pokud… pokud mi slíbíte, že se budete chovat jako dřív. Nejen ke mně, ale i k sobě navzájem," zašeptal a znovu sklopil oči, "tak hrozně mě mrzí, že jsem se mezi vás postavil… to jsem nikdy nechtěl."
.
Oba mladíci neměli příliš na vybranou, pokud chtěli všechno urovnat, budou se muset snažit.
Itachi se ozval jako první, byl s nich ten, co měl za všech okolností chladnou hlavu… tedy hlavně pokud se to netýkalo Sasukeho. "Já nemám žádných námitek… jestli chceš, Shisuii, můžeš se nastěhovat zpátky." Udělal velké gesto, byť to po něm chtělo hodně odhodlání přijmout ho zpět.
"Ne, eh… tedy myslím, že dneska určitě ne, protože by to bylo hodně podezřelý. Teta nás dneska pěkně srovnala do latě a bylo by jí divné, že po tom našem střetu se hned stěhuju zpátky. Nechejme tomu tak tři dny a potom se vrátím." Shisui přemýšlel trochu praktičtěji.
.
Sasuke je bedlivě sledoval a viděl, že se oba sice trochu přemáhají, ale opravdu mají snahu se usmířit. Kvůli němu. Lehce se pousmál a zavrtěl hlavou. "Nechápu to, nezasloužím si vás," zopakoval to, co řekl před třemi týdny Shisuiovi, "kdyby na mně bylo něco zvláštního, tak možná, ale takhle doopravdy nechápu, proč-" Přerušil ho Itachiho prst na rtech. Dlouhovlasý Uchiha ho následně vzal za bradu a donutil ho podívat se mu do očí.
"Tohle už od tebe nechci slyšet, jasné?" pravil tiše, ale důrazně. "Možná tomu nevěříš, ale jsi ta nejúžasnější bytost na týhle planetě. Jedinečná a neopakovatelná. Nechci mluvit i za Shisuie, ale myslím, že to cítíme stejně. Tvoje povaha… tvůj hlas… tvůj smích… tvoje tělo… tvoje duše. To všechno zbožňujeme. A na tom se nikdy nic nezmění, rozumíš?" Aspoň z jeho strany ne, tím si byl jistý. Pro něj byl bráška to nejrozkošnější a nejnádhernější stvoření.
.
"Nemám, co dodat. Tohle byl vyčerpávající seznam," podotkl Shisui na konci proslovu. "Taky tě miluju." Miloval ho, zbožňoval a snad i ctil jako svou modlu. Nedokázal by se smířit s tím, že by o něho přišel. Dokáže to, dokáže s Itachim vyjít, aby všechno bylo v pohodě.
.
Sasuke těkal očima od jednoho k druhému. "No, to jste si teda uměli-" načal, ale Itachi ho opět přerušil:
"Ano, máš pravdu, myslím, že jsme si uměli skvěle vybrat, viď, Shisuii?" Schválně použil slova, která měl jistě Sasuke v úmyslu říct, ale na rozdíl od něj absolutně bez jakékoliv stopy ironie. Zacukalo mu v koutcích, když zpozoroval, jak užasle a dotčeně se jeho mladší bratr tváří - i tahle reakce byla něčím, co na něm měl tak rád, protože patřila k jeho povaze. Vlastně i to, že se na konci obrátil o podporu k bratranci, bylo takové typické - kolikrát jen ho spolu takhle popichovali.
.
"No to teda, myslím, že nic lepšího jsme si opravdu najít nemohli." Chytil Sasukeho za ruku a něžně ho políbil na její hřbet. Moc pro něj znamenal a mínil mu to dát jasně najevo. Byli pořád partneři, i když teď jejich pár byl rozšířen o Itachiho. Nechal si jeho drobnou packu ve své a láskyplně na něj hleděl.
~~~
Jak Itachi nabídl, tak za několik dnů se Shisui stěhoval zpátky nahoru. Mikoto z toho naprosto nemohla, ale byla ráda, že se situace uklidnila natolik, že se oba mladíci snesli a nálada v celém domě byla veselejší a uvolněnější. I její mladší syn vypadal o sto procent lépe, netvářil se smutně a začínal hýřit vtipem.
Fugaku taky vypadal spokojeněji a ne lehce zapškle jako poslední měsíc. Synovec ho pěkně štval, hlavně kvůli němu se děly všechny nepřístojnosti a on chtěl mít doma jen klid a milující rodinu, ne rozhádané kluky a vystresovanou manželku, která díky své útlocitnosti hodně prožívala.
Shisui se stěhoval zpět se smíšenými pocity, už si tak nějak zvykl na tu myšlenku, že Sasuke mu nikam neuteče a Itachi ho nebude chtít při první příležitosti zabít. Postupně si nosil věci nahoru a urovnával je tam, kde předtím byly. Mělo to jednu výhodu, tak uklizeno neměl, ani nepamatoval. "Tak mě tu máš zase," podotkl se škádlivým podtónem.
"To jsem si teda pomohl, nevím, jestli to nemám zrušit a šoupnout tě ven," odpověděl mu ve stejném tónu Itachi.
Vracela se jim jejich charakteristická nálada. Shisui popichovač a Itachi kliďas.
.
Sasuke si nejprve nebyl jistý, jestli se ti dva dokážou shodnout, ale zatím to vypadalo, že snad i ano. Minimálně po sobě neházeli žádné nevraživé pohledy, nenapadali se… a taky se nervali. A hlavně… hlavně se jim Itachi přestal vyhýbat a choval se prakticky jako dřív. Zajímal se o něj, o školu a testy, které psal, o jeho kamarády… a dotýkal se ho. Nijak intimně, byla to ta stejná nevinná gesta - objetí, pocuchání vlasů, plácnutí po zádech… Sasukemu to vrátilo chuť do života, uvědomil si, jak šíleně mu to všechno chybělo. Do obličeje se mu vrátila barva a především se změnily jeho oči. Byly zase živé a jiskrné jako černý nehasnoucí oheň. Koutky úst přestal mít svěšené a naopak se permanentně usmíval. Od jejich dohody sice uběhlo sotva pár dní, ale on věřil, že to bude v pořádku. Dokonce se mezi všemi třemi rozpoutalo to staré dobré škádlení, kterým se navzájem přátelsky popichovali, a to bylo úžasně uvolňující. Sasuke měl jenom jedinou starost - dosud si nebyl jistý, jak to mezi nimi bude intimně. Nedokázal si to nějak pořádně představit, jak se ti dva asi zrovna v tomhle budou domlouvat. Ale zatím si jen užíval navracející se dobrou atmosféru v domě.
~~~
Oba starší mladíci spolu bydleli už pár dní. Všechno se zdálo být jako dřív.
Shisui se podíval na hodinky, než přijdou Sasukeho rodiče, mají nejmíň dvě hodiny času. To by se dalo stihnout. Bylo potřeba v jejich harému postoupit o stupínek dál. Nemohli to odkládat donekonečna. "Itachi… napadlo, že bychom mohli navštívit Sasukeho, společně," předhodil opatrně.
"Klidně, něco si zahrajeme?" zeptal se mírně udiveně dlouhovlasý Uchiha. Nechápal, co má bratranec na mysli, protože zněl opravdu zvláštně.
"No tak jsem to nemyslel, ale v podstatě to bude taky hra… měl jsem spíš na mysli, že bychom mohli pokročit v našem společném vztahu dál. Ukázat Sasukemu, že jsme schopní se o něho podělit i v… no prostě v posteli." Tak nějak se snažil, aby to nevyznělo příliš blbě.
"To jako myslíš… že to? Že bychom se s ním oba vyspali?" Itachi jenom zíral, něco takového naprosto nečekal, ale ta představa byla… vzrušující.
"Přesně. Sasuke je už v pohodě a nebude se zbytečně nervovat pochybnostmi v našem vztahu a i ty zbytky bychom mohli vymýtit. Co ty na to?" Shisuiova slova, ač zněla sebejistotou, taková nebyla. Nebyl si jist, jak bude reagovat, když… když jeho partnera ojede bratr.
Itachi byl chvíli ticho a pohrával si s tou myšlenkou. "Dobře, uděláme to… tedy pokud Sasuke nebude proti," dodal s lehkou nervozitou. Bráška se mohl tvářit všelijak.
"Tak dobře, můžeme jít hned. Než přijdou vaši rodiče, máme spoustu času." Zvedli a se zvláštními pocity se rozešli do Sasukeho pokoje.
.
Nejmladší Uchiha se právě učil biologii - celkem příhodně anatomii člověka, kterou ve třeťáku probírali. Zítra ho mělo čekat poslední zkoušení před kompletním uzavřením známky, profesor Hatake na rozdíl od jiných učitelů řešil všechno včas, a pak jim dával celý červen svatý pokoj, protože věděl, že i tak toho budou mít v tomto měsíci hodně. Zrovna se šrotil svalovou soustavu a polohlasně si opakoval latinské názvy, za které Kakashi většinou dával body navíc, protože jenom málo studentů bylo s to si složité jazykolamy zapamatovat. "Takže musculus pectoralis major… velký prsní sval. Musculus obliquus externus abdominis, vnější šikmý sval břišní… bože, kdo ty názvy vymejšlí," zavrčel Sasuke potichu, jak drmolil nesrozumitelná slůvka. Upřímně obdivoval každého, kdo se hlásil na medicínu, ne že by latina nebyla svým způsobem zajímavá a přitažlivá řeč, byť mrtvý jazyk, ale naučit se jí bylo docela těžké. "Ufff, tak znova… musculus pectoralis major, musculus obliquus externus…" Sasukeho mumlání přerušilo náhlé zaklepání na dveře. Pohled na displej mobilu mu prozradil, že rodiče ještě nejsou doma, tudíž to musel být buď Itachi nebo Shisui. Třeba ho některý z nich jde vyzkoušet, to by se mu hodilo… "Dále!" zavolal hlasitě a obrátil zrak ke vchodu do pokoje. K jeho překvapení však vstoupili oba mladíci a tvářili se… no… zvláštně. "Stalo se něco?" vyděsil se trochu Sasuke, kterého nejprve napadlo, že mu jdou oznámit, že si to s tím trojitým partnerstvím rozmysleli.
.
Itachi si přisedl k bratrovi na postel a bavil se jeho vyděšeným výrazem.
Shisui si přisedl z druhé strany, sebral mu sešit s učením a odhodil ho na stůl. "Tohle teď nebudeš potřebovat." Tím ho donutil vykulit oči ještě víc. "Sasuke, nemusíš se děsit. Nejdeme ti sdělit nic hrozného, tedy možná." Na ne příliš povzbudivý pohled staršího bratrance se snažil rychle poupravit svou řeč. "Víš, napadlo mě, že je skvělý čas, jak si vyzkoušet naše partnerské soužití a můžu ti předem říct, že Itachi je pěkně nadržený. Dneska v noci zase sténal tvoje jméno," uchechtl se. Tohle si prostě nemohl odpustit.
"Debile! To jsem tedy určitě nedělal… tedy… asi… možná," zakoktal se lehce dlouhovlasý Uchiha a lehounce zrudl. "Taky bys mu to mohl podat nějak normálně. Sasuke, nemyslí si o mně nic špatného…" snažil se poupravit svou reputaci. Bude muset bratránka zpacifikovat, aby z něho nepadaly samé blbosti. Zhluboka se nadechl a už vyrovnaným tónem dodal. "Shisui chtěl naznačit, že bychom si spolu mohli užít něco nezávazného, pokud nejsi proti."
.
"Oh," vypravil ze sebe Sasuke a v okamžiku zčervenal jako vlčí mák, když si uvědomil, co mu to oba naznačují, "jo, no… já… v pohodě. A to jako ve třech…?" Ihned po vyslovení té otázky by si však za ni nejradši dal facku. Ovšemže ve třech, jinak by za ním asi nepřišli oba dva najednou. Zarděl se ještě víc. Nikdy žádnou trojku nezažil, natož se dvěma muži, takže si nebyl úplně jistý, co může očekávat. Navíc Itachi… Itachiho ještě po téhle stránce vůbec neznal. Na myšlenku, že to dělá s bratrancem, už si tak nějak zvykl, ale s bráchou to mělo být poprvé… byl z toho mírně nervózní.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 26. května 2016 v 7:24 | Reagovat

Já vás žeru *w* Jak jsem to minule na happy end neviděla, tak teď už se rýsuje :D Je tam sice ještě možnost, že se to dozví Maddie a zase bude vše v prdeli, ale pro teď jsou šici happy a to je hlavní ^^ A navíc Itachi, Sasuke a Shisuii jsou moje druhý nejoblíbenější OT3, hned za Kagamim, Kurokem a Aominem z KNB :D Tak jsem moc ráda :3 A strašně moc se těším na další kapitolu :33

2 kalhari kalhari | 26. května 2016 v 16:32 | Reagovat

Tohle je dokonalost sama. Hrozně moc se těším na další díl a doufám, že to neutneš v tom nejlepším :D super díl

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. května 2016 v 10:26 | Reagovat

[1]:To jsou obraty viď? :D Madara je prostě strašák ve skříni nebo kostlivec? Prostě tam je a dělá bububu :D. Každopádně teď mají kluci svých starostí dost. To jsem ráda, že tahle trojka má u tebe zastání.
[2]:To už jsem tak proslulá tím utínáním? :D

4 Kai Kai | 30. května 2016 v 15:00 | Reagovat

TAK TOHLE BYLO DOKONALE. takle jsem se už dlouho nanasmal. budeme se dělit XD no ted to bude velice zajimave. :D Alew jsem ra d že už se nebudou rvata  a tak . no jsem zvědav jak ta jejich prvni trojka bude probíhat.  moc se těšim na pokračovani .

P.S. jak shisui řek budeme se o sasukeho dělit hned jsem sy vybyvil jak to dopada v serialech a filmech XD :-D

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 30. května 2016 v 17:16 | Reagovat

[4]:Rozhodně to bude ode dneška ještě zajímavější a Shisui si zase bude dělat věci, jak mu pasují :D

6 Kai Kai | 30. května 2016 v 20:39 | Reagovat

[Smazaný komentář]hmmmmm tak to bude hodně zajimave už se nemužu dočkat. tenhle jejich vzach bude hodně zajimavy. XD :-D

p.s hups chybička.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.