Láska z hlubin IX. - Záchrana

14. června 2016 v 7:46 | Ivanitko a Smajli |  Láska z hlubin
Sasuke bojuje o život v hlubinách oceánu a je jako malinká rybka odevzdaná napospas osudu. Itachi a Fugaku objíždějí všechna známá místa a snaží se člena rodiny, co nejrychleji najít. V tak hnusném počasí pobíhat venku je hotové bláznovství. Sami nevědí , ale čas se jim rychle krátí.


Kakashi se postupně vracel domů. Musel si zvykat na chladnější vodu a to zdržovalo jeho postup. Jenže on moc toužil být s lidským mladíkem, který mu naprosto učaroval. Denně myslel na to, co asi dělá a jestli na něj vzpomíná, jestli třeba nezapomněl. To ho trápilo nejvíc. Byl pryč tak dlouho, celou zimu. Naštěstí se konečně dostával k místům jeho domova. Byla noc a voda byla neklidná. Chtěl se aspoň podívat na jejich oblíbené místečko, kde se se Sasukem setkávali. Moc toho neviděl. Byla tma a záři blesků zahlédl jen rozeklané černé skály. Potopil se a na břiše ho zalechtalo pár bublinek. Podíval se dolů, moc toho neviděl, ale zaujalo ho to a ponořil se hlouběji k tomu předmětu. S mrazivým překvapením si uvědomil, na co se to dívá. Sasuke! Vzal ho do náruče a plaval s ním na hladinu. Mladík byl úplně vláčný. Co tu dělal? Dýchá? Není mrtvý? Ani na hladině, ale nebyli zachránění. Divoká voda si tam s nimi pohrávala a Kakashi si uvědomil, že má velký problém. Snažil se chlapce vzbudit, ale stékající krev po tváři jasně říkala, že to asi hned tak nepůjde. Vzpomněl si, jak viděl kdysi nějaké lidi oživovat utopené. Podržel mladíka za zátylek a přitiskl ústa k jeho, aby mu mohl předat životodárný vzduch. Musí na břeh. I s mladíkem se potopil pod divoké vlny a rychle plaval k nejbližšímu místu pláže, kde ho mohl dost z vody ven.
.
Sasuke vůbec Kakashiho snahu o záchranu nevnímal, vlastně nevnímal vůbec nic. Náraz na skálu mu způsobil kromě mdlob také tržné zranění, ze kterého crčela krev. Od smrti ho dělilo málo, jak jeho plíce nic nenutilo k činnosti a měl v dýchacích cestách vodu. Jeho tělo bylo v Kakashiho pažích zcela bezvládné, a i když ho stříbrovlasý mořský muž po pár minutách konečně položil do písku na pobřeží, což pro něj muselo být poněkud riskantní, protože se na souši nemohl pořádně pohybovat, Sasuke pořád nejevil známky života.
.
Už přechod do písku byl náročný, ale divoké vlny je vyvrhly jako lehoučké třísky a Kakashi mladíka vytáhl, až tam, kam voda nedosahovala. Byl na souši tak neohrabaný. Pořád na ně crčel liják seshora. Mořský muž věděl, že musí co nejrychleji něco udělat, jinak o Sasukeho přijde. Zkusil si přesně vzpomenout, jak to záchranáři dělali. Stočil ocas pod sebe, aby se mohl nad mladíka nahnout a zakoušel mu nešikovně dát umělé dýchání a pak masáž srdce.
.
Díky Kakashiho snahám se Sasukeho plíce zase naplňovaly vzduchem, takže jeho selhávající mozek dostal novou dávku kyslíku a mohl zase pracovat. Obnovovaly se funkce, masírované srdce se rozběhlo, zpočátku jen nejistě, buch buch, ale potom stále pravidelněji a silněji. Dýchací reflex opět naskočil a Sasuke sám sípavě zalapal po dechu. Ihned poté se rozkašlal, namáhavě se překulil na bok a kuckal slanou vodu z dýchacích cest. Měl obrovské štěstí, protože smrti unikl jen o vlásek.
.
Stříbrovlasý muž si oddechl, už si opravdu myslel, že to je mladíkův konec, ale povedlo se! Napjatě sledoval, jak se Sasuke dáví vodou a lapá po dechu. Už mu nemohl nijak pomoct, jen čekal. Hladil mladíka po zádech.
.
Sasuke se konečně dostal z nejhoršího aspoň tak, aby mohl dýchat malinko volněji a nový přísun okysličené krve mu zase nahodil všechny smysly. Ve světle dalšího blesku rozpoznal siluetu svého zachránce. "K-Kakashi," zasípal, jak ho poznal.
.
"Sasuke," vydechl úlevně Kakashi a objal mladíka. Mačkal ho k sobě a vůbec necítil tu obvyklou teplou kůži, kterou mladík jako člověk měl. Byl chladnější, než by měl být. Zavolal by mu pomoc, ale nedisponoval ničím k podobným účelům. Ani nemohl jít někoho hledat, v takové hrozné bouři a v noci nikdo venku nebyl. "Co jsi dělal ve vodě? Mohl jsi umřít!"
.
"J-já jsem uklou-uklouzl," vydechl černovlasý mladík, "spadl jsem, ne-nebylo to schválně." Navzdory té šílené situaci, kdy mu pořád ještě hrozilo podchlazení a stále krvácel, se v něm zcela bezděčně rozlil pocit nesmírné úlevy a štěstí. Byl tady! Vrátil se! Musel tu být teprve hodně krátký čas, protože začátkem večera na skále neviděl žádný předmět, který by mu prozradil, že tam už je…
.
"Měl bys být doma, v hnízdě. Takové počasí není pro tebe dobré, jsi moc citlivý na studenou vodu. Proč jsi sem chodil?" Dneska moře řádilo a bouřka byla stále divoká, ale hromy a blesky začínaly být vzdálenější. Kakashi cítil, jak se v něm rozlilo něco teplého a příjemného, když držel mladíka v náruči. Tolik se na něj těšil, kdyby přišel pozdě, tak by se už nemuseli vidět nikdy.
.
"D-doma se něco stalo, musel jsem pryč," hlesl Sasuke, a když je osvítil další blesk, všiml si, že mu na tričko stéká něco červeného. Pochopil, co ho tak štípe na hlavě a přitiskl si k ráně zápěstí, aby zastavil krvácení. Třásl se zimou, jak byl promočený a neměl se jak zahřát, i když mu Kakashiho paže přišly jako bezpečné útočiště po všem tom šíleném zmatku. Za jeho zády nahoře nad pobřežím na silnici začala probleskovat modrá a červená světla majáku policejního auta.
.
Itachi s otcem se rozdělili a bloumali po cestě, načež se potkali u jedné křižovatky a sdělovali si tu nepříjemnou zprávu, že Sasukeho zatím nenašli. Celá stanice byla vzburcovaná a hlídky jezdily po městě. Zastávky, nádraží, veřejné budovy, parky, kamarádi, byli všude možně a nic. Itachiho už napadlo jen poslední místo a navigoval policistu směrem k pobřeží, k jejich oblíbenému místu. Dlouhovlasý mladík vyskočil z auta do deště a zamířil si to k puklině ve skále, kde se mohl protáhnout jen on a otec, který šel za ním tak možná jen s největšími obtížemi.
Kakashi zbystřil a všiml si vzdálené pospíchající postavičky mířící ke skalám. "Halóó!! Tady!!" křikl hlasitě, aby přehlušil bouřku a upozornil na ně. "Sasuke, už to bude dobré, jsou tu nějací lidi."
.
"Díky," špitl Sasuke, on sám by asi v takovém stavu už nedokázal vůbec křičet a mohli by ho snadno přehlédnout. Zároveň ale věděl, že s ním Kakashiho nesmějí najít, protože to by byl průšvih sám o sobě, ještě větší, než už to bude teď. "Raději zmizte, ať vás nenajdou… děkuju, já… asi bych byl bez vás mrtvý. Jsem rád, že jste zpátky, přijdu, snad mi nebude nic vážného," rozloučil se s ním honem Sasuke, třebaže by s ním nejraději zůstal, obzvlášť když na tom byl teď tak bledě. Ale teď potřeboval lidskou pomoc, potřeboval ji na souši, to mu bohužel Kakashi poskytnout nemohl.
.
"Budu tě čekat na skalách, ale přijď, až bude dobré počasí," řekl mu Kakashi a položil ho do písku. Pohladil ho po vlasech, než se odplazil po písku k vlnám, které ho nadnesly, a mohl se přes divoký příboj zkusit probít do volného moře. Na břeh to šlo snadněji.
Itachi zaslechl křik a otočil se. Chvíli pátral v temnotě, než vzdálený blesk osvětlil sedící postavu na pláži. Rozeběhl se tím směrem a otec mu byl v patách. Zdálo se mu, že vidí něco se plazit pryč a mizet v moři, ale důležitější bylo tělo na pláži, ve kterém už z blízka poznal svého bratra. "Sasuke!" vyjekl úlevou, že ho našli. Okamžitě k němu přiklekl.
.
"B-bráško," zadrkotal Sasuke zuby. Překvapilo ho to, nečekal, že ho budou hledat tak brzy, natož když Itachi u té hádky vůbec nebyl. Ale ještěže tak, nejspíš by se sám v tomhle stavu domů nedostal. Bouře už byla slabší, i když stále se ještě ozývaly hromy a byly vidět blesky, ale už z větší dálky a s většími časovými intervaly. Zato pořád pěkně lilo. "J-já jsem… spadl jsem z útesu…" vysvětloval důvod, proč měl na hlavě tržnou ránu. Krvácení bylo už také mírnější, ale stále trvalo, takže usoudil, že možná bude třeba jeden nebo dva stehy. Všiml si i druhé postavy, která se k němu hned sklonila, a zachvěl se. "T-tati…"
.
"Sasuke, tolik jsem se o tebe bál," vydechl Fugaku a stáhl ze sebe teplou policejní bundu, aby do ní mohl syna zabalit. "Vezmeme tě do nemocnice," rozhodl okamžitě, když přehlédl tržnou ránu na hlavě a vzal Sasukeho do náruče a rychlým krokem se rozešel k policejnímu autu. S Itachiho pomocí naložil mladíka do něj.
Itachi byl s bráškou vzadu. Tiskl k ráně kapesník a popotáhl druhou bundu, která sklouzávala ze Sasukeho nohou. "Už to bude dobré," broukl a hladil ho po mokrých vlasech, olepených pískem.
.
"N-nechtěl jsem… mrzí mě to… n-nemohl jsem plavat, v-vlny byly moc silné, docházel mi dech… p-pak mě to hodilo na skálu, asi jsem ztratil vědomí." Sasuke však rychle nechal toho vysvětlování, protože mluvení ho hrozně vyčerpávalo. Schoulil se Itachimu v náruči a jen se snažil zahřát.
Na pohotovosti se mladíka ujali doktoři, okamžitě se sami ujali šetrného zvyšování teploty těla na přijatelnou hodnotu, nitrožilně mu podali nějaké sacharidy jako okamžitý zdroj energie pro tělo, vydesinfikovali a zašili mu ránu. Neurologické vyšetření odhalilo lehký otřes mozku, ale naštěstí nic vážnějšího.
.
Fugaku s Itachim seděli na chodbě jako dva úkropci. Čekali, než Sasukeho ošetří, aby si ho mohli vzít domů. Jenže doktor rozhodl, že bude lepší si tu mladíka nechat aspoň jeden den na pozorování. Museli odejít, prý mladík potřebuje klid a oni se o něho postarají.
"Tati, neboj, bude to dobré," chlácholil Itachi otce, když nasedali do auta a Asuma je měl hodit domů. Policejní akce byla odvolaná a Fugaku jim všem poděkoval.
Starší Uchiha něco nesrozumitelně zamrmlal a sklesle dosedl na přední sedadlo. Vinil se z toho, že syna dohnat až k tak riskantním kouskům. Proč šel k těm skalám? Musel vědět, že je to nebezpečné. Co když… co když se chtěl zabít?!
~~~
Noc strávená v nemocnici nebyla vůbec příjemná. Nejen kvůli jehle zabodnuté do loketní jamky, kterou mu přiváděli nějakou výživu, ale Sasuke obecně nenáviděl doktory a nemocniční prostředí páchnoucí desinfekcí. Ne snad, že by se o něj špatně starali, ale stejně to pro něj bylo docela stresující a usnout se mu podařilo až někdy k ránu.
Na druhý den mu bylo o mnoho lépe a šedovlasý doktor s brýlemi, který byl zřejmě šéfem oddělení, mu poté, co ke škemrání přidal psí očička, nechat tedy odstranit kanylu, která v něm vyvolávala úzkostné pocity. Samozřejmě se z něj pokoušel vytáhnout, proč byl v noci na pobřeží, co ho vedlo k tomu, aby tak nepředloženě riskoval, ale na to Sasuke jen krčil rameny, byla to jeho věc.
.
Fugaku nemohl v noci zaspat vůbec, pořád mu ležela celá včerejší záležitost v žaludku a nemohl ji strávit. Naštěstí Mikoto měla přijet až k večeru. Nechtěl by vidět, jak by vyváděla, kdyby byla u toho. Určitě by si od ní vyslechl nejednu výtku o tom, jak je špatným otcem. Pozdě ráno celou záležitost probral se starším synem, který mu kupodivu nic nevyčítal a s rozumně s ním probral jeho vztah k Sasukemu. Itachi mu vyjevil i pocity mladšího syna, jak ho to hrozně mrzí, že ho odmítá, div nenávidí. Proti tomu se samozřejmě ohradil, že to není pravda. Opravdu se tak tvářil? Zavolal do nemocnice, kde mu sdělili, že odpoledne si může pro Sasukeho přijet.
.
Nejmladší Uchiha by nejraději hned zašel na pláž, musel přece Kakashimu pořádně poděkovat za záchranu života, včera v tom byl takový zmatek a byl tak mimo… musel to napravit, jenže podle doktora nebylo ani trochu žádoucí, aby přes víkend vycházel ven. Měl zůstat doma, v teple a pod dohledem, a pakliže ne, tak si ho nechají v nemocnici, což samozřejmě nechtěl. Obával se, že minimálně Itachi si lékařovy rady vezme k srdci, takže se na pláž skutečně dnes ani v neděli nedostane, ale v pondělí už mu v tom nikdo nezabrání, pokud půjde do školy. Ve dvě hodiny ho lékaři nechali převléknout do jeho vlastního oblečení a sdělili mu, že na něj čeká rodina.
.
Fugaku čekal společně se starším synem na toho mladšího. Hned, jak se objevil ve dveřích, tak vyskočil ze židle a šel mu naproti. Tolik se o něj bál. Vždyť mohl včera umřít, a kvůli němu! Přistoupil k němu a opatrně ho objal. Sasuke vypadal pobledle a spolu s náplastí na spánku nevyhlížel vůbec zdravě.
.
"Ahoj," vydechl Sasuke a vděčně přijal objetí, které značilo, že možná otec tu včerejší hádku aspoň trošku překonal, i když patrné dozvuky dneska cítil tedy pořádně, zadek měl plný modřin, kterých si naštěstí lékaři nevšimli, protože včera, když ho umývali od písku, ještě nebyla jelita vybarvená, a dnes ho nikdo celého neprohlížel.
.
"Pojď, vezmeme tě domů. Nevypadáš dobře," broukl Fugaku a pustil syna. Pohladil ho po tváři. Někdy bylo obtížné být všechápajícím milujícím otcem, ale řekl si, že se začne víc snažit. Syny má jen dva.
Itachi se taky nemohl dočkat a hned, jak otec pustil Sasukeho, tak ho obejmul také. "Bráško," kuňkl zastřeně, jak mu přišly jeho zranění tisíckrát horší, než byly.
.
"To nic," zamumlal Sasuke, ale samozřejmě se mu nepodařilo Itachimu rozmluvit, že nepotřebuje vést přes celý špitál za ruku a může jít i úplně sám. Dlouhovlasý Uchiha si ho odvedl k autu a nasedl si s ním dozadu. Během jízdy toho moc nenamluvili, jen se ho ptali, jaká byla noc v nemocnici a jestli příliš nestrádal, protože o jeho fobii z doktorů věděli všichni. Bylo mu ale jasné, že na vážnější rozhovory dojde až doma.
.
Doma Itachi odvedl bratra do postele. Doktor jim kladl na srdce, aby udržoval klidový režim a hlavně byl v teple. Byl prý dost podchlazený. Sedl si k Sasukemu na pelest a chytil ho za ruku. "Teď už to bude dobré… Sasu, proč jsi tam včera šel? Ty ses chtěl… chtěl ses zabít?" zeptal se na to, co ho celou dobu trápilo.
.
Sasuke věděl, že si to všichni takhle budou vykládat, už v té nemocnici to tak vypadalo. Ono to k té teorii zřejmě svádělo, ale on vážně nechtěl spáchat sebevraždu. "Ne, já jen… byla to nehoda. Včera večer… táta se vrátil dřív a zase mě tu našel s jedním… no, prostě v choulostivé situaci. Tentokrát to zašlo dál," kývl hlavou k rozbitým dveřím, "nařezal mi jak malýmu spratkovi kvůli tomu, že jsem takový, jaký jsem. Došlo mi, že mě nikdy nepřijme, že na mě nikdy nebude hrdý a nikdo pro něj nic nedokážu, protože jsem podle něj narušený." Uhnul očima. "Musel jsem pryč, nedokázal jsem to snést."
.
Itachi hladil bratrovu ruku a hřál ji ve svých teplých dlaních. "On si s tebou potom promluví, ale neboj, nebude tě z něčeho vinit. Má tě rád, jen asi to neumí dát správně najevo… proč jsi šel zrovna tam? Přece víš, jak jsou skály nebezpečné, když jsou mokré. A navíc v noci a v takové průtrži… bylo to od tebe nezodpovědné," vytknul mu něžně.
.
"Já vím, ale to místo je pro mě důležité, je to něco jako útočiště," zamumlal Sasuke, "cítím se tam, jako by nemohl přijít nikdo, kdo by mi chtěl ublížit, uklidňuje mě to tam." O Kakashim radši pomlčel, už takhle si musel Itachi myslet, že je asi psychicky labilní, pokud mu nevěřil, že se vážně nechtěl zabít. "Myslel jsem, že jsem tam v bezpečí," pokrčil rameny.
.
"Bráško, vždyť ses mohl utopit," hlesl Itachi posmutněle a lehce stiskl Sasukeho pacičku. V tom se mu vybavil jistý fakt, který se mu zdál v bouřce pouze iluzí. Později, když nad tím přemýšlel, jak se Sasuke mohl dostat na břeh, když omdlel po nárazu na skálu? "Včera, jak jsi na nás volal, tak jsi měl takový divný hlas," pronesl potichu, "navíc jsem měl pocit, jako by tam s tebou někdo byl, ale než jsme přiběhli, tak jsi tam byl sám… Jak ses dostal na břeh?"
.
Sasuke znovu ucukl pohledem. Kakashi asi nestačil zmizet dostatečně rychle a Itachi měl dost bystré oči. Věděl, že kdyby přiznal barvu, zase by si bratr zahrál na psychiatra. Na to neměl ani tu nejmenší náladu. "Na tohle se neptej, Itachi, a já ti nebudu muset lhát," hlesl tiše, "a ještě než se zeptáš, tak ne, pravdu ti říct nemůžu, protože bys mi ji nevěřil. Nikdy jsi mi ji nevěřil." Přemýšlel, jak by se asi zachoval on v Itachiho případě. Taky by nevěřil, ale kdyby na tom trval, minimálně by tedy chtěl vidět důkaz, než ho odsoudí do blázince.
.
"Dobře, promluvíme si o tom někdy později," pronesl Itachi přemítavě. Bráška se choval rozhodně podivně, všechno to připisoval úrazu a včerejším divokým událostem. Navíc zmínka o tom, že mu stejně nebude věřit, v něm vyvolávala vzpomínky na rozhovor o tomto tématu. Mořský muž, je vůbec něco takového možné? Kdyby neměl pochybnosti o tom, že něco viděl, tak to shodí do pytle Podivnosti a další výmysly, ale takhle? Asi to nechá chvíli uležet. Na schodech slyšet kroky nahoru. Jelikož začínaly jakoby od poloviny, tak podezříval otce z naslouchání jejich rozhovoru.
.
Nejmladší Uchiha stiskl Itachiho ruku o něco víc. Ta nepříjemnější část rozhovoru s rodinou měla zřejmě brzy nastat, pochyboval, že bude Fugaku tak chápavý jako jeho bráška, ale utéct už znovu nemohl, stejně by toho v současném stavu ani nebyl schopný. Vyměnil si s Itachim pohled a oba mlčky sledovali, jak jejich otec opatrně obchází vyražené dveře, které smutně připomínaly všechno, co se tu včera dělo. Ostatně Sasuke okamžitě zalitoval, že nepožádal Itachiho, aby sklidil krabičku kondomů a tubu s lubrikantem, které dosud ležely na nočním stolku. Snad si jich otec nebude moc všímat.
.
"Itachi, prosím odejdi," vybídl staršího syna Fugaku a počkal, než se odejde. Zabral jeho místo na posteli. "Přinesl jsem ti čaj," zahučel a škaredě se zamračil, když se štítivostí kousek bokem odhrnul inkriminované věci a postavil tam voňavý hrníček. Chvíli ztichle seděl a pozoroval svoje ruce složené v klíně.
.
"Díky," hlesl Sasuke opatrně, otcovo gesto mu samozřejmě nemohlo uniknout. Rozhostilo se mezi nimi trapné mlčení, které se prodlužovalo a bylo pěkně tísnivé. "Jo, vím, že jsem tam neměl chodit," vymáčkl ze sebe Sasuke, když už mu to připadalo nesnesitelné, "nechtěl jsem se zabít, prostě jen… chtěl jsem se uklidnit."
.
Fugaku váhavě pohladil syna po vlasech, činil to pomalu, aby se nelekl, i tak zaznamenal v jeho očích jistou obavu, jestli mu nechce něco udělat. Vlastní syn se ho bojí. "Příště se uklidni radši někde jinde, kde se nemůžeš utopit," prohodil a zase se odmlčel. "Sasuke, chtěl jsem se ti omluvit. Včera jsem jednal ukvapeně a nemístně. Jsi můj syn a já pro tebe vždycky chtěl to nejlepší, chtěl jsem, aby sis našel rodinu, měl děti, byl šťastný a to, když jsem o tobě zjistil, že jsi homosexuál, zrušilo všechny moje představy o tvém budoucím životě… Mám tě rád takového, jaký jsi," dodal přiškrceně.
.
Sasuke udiveně zamrkal. Nečekal omluvu a už vůbec nečekal, že by mu otec řekl něco takového. Vlastně nedoufal, že od něj tohle někdy uslyší. Myslel to vážně? Nebo to řekl jen proto, že nechtěl, aby takový útěk ještě někdy zopakoval? Tak jako tak však cítil, jak mu začínají vlhnout oči. "Děkuju," kuňknul přes stažené hrdlo, "je mi to líto, vím, že je to pro tebe těžké, ale já to nemůžu změnit. Kdybych musel být s nějakou ženou… z povinnosti, protože to tak má být, byl bych nešťastný. Nešťastný ve vztahu, v manželství, v rodině. Kdo ví, jak by to se mnou dopadlo, třeba bych začal pít, opustil bych ji a děti… Nemůžu udělat něco, o čem vím, že by skončilo špatně. Odpusť. Vím, že na mě nikdy nebudeš hrdý jako na Itachiho."
.
"Sasuke, tohle neříkej, i na tebe jsem hrdý. Jsi můj syn, skvěle se učíš, jsi hodný… jen prostě tvoje orientace mě zaskočila nepřipraveného. Nikdy mě nenapadlo, že se něco takového může objevit i v mojí rodině," chytil syna za ruku a pevně ji stiskl, " Chápu, že za svoje pocity a touhy nemůžeš, takže je na mě abych se s tím srovnal, jak mi už dlouho radila tvoje matka, ale já vůči ní byl hluchý. Promiň, mám pocit, že jsem jako otec zklamal," hlesl nakonec a díval se do povlečení, jako by se bál, co uvidí v synových očích.
.
"Ne, tati, já… bude to v pořádku, jen nechci, abys mě odmítal a nesnášel kvůli tomu, že jsem na kluky," hlesl Sasuke a vděčně si ohříval tlapku v otcově velké teplé dlani. Přidal k ní i druhou, měl je pořád studené a otec byl dobré topení. "Jen chci, abys pochopil, že to není vada charakteru ani vývoje ani… prostě je to jen jiný druh orientace," zamumlal. Jemu také trvalo delší dobu, než se vyrovnal sám se sebou a pro Fugaka to muselo být ještě horší, on vyrůstal v době, kdy takové věci byly asi ještě na veřejnosti nereprezentovatelné.
.
"Dobře, budu se to snažit respektovat," pronesl nakonec Fugaku a vysloužil si od syna nesmělý úsměv. Zahřál ho a i on se pousmál. Byl hloupý, přece kvůli něčemu takovému nepřijde od syna, i když… no byl by radši, kdyby si zatím kluky domů nevodil. Ono říct něco a potom to dodržovat jsou občas dvě rozdílné věci, ale bude se snažit.
.
Sasuke staršího Uchihu objal a opřel si zalepenou hlavu o jeho širokou hruď. Otec nebyl ten typ, co by se s nimi nějak zvlášť mazlil, jasně, v dětství ano, i od něj občas slyšeli nějaké to ťuťu ňuňu, ale nebylo to tak moc jako u matky. O to však byly takové chvíle vzácnější a pro něj byla tahle hodně důležitá. "Mám tě moc rád, tati," zašeptal tlumeně.
.
"Já tebe taky," odtušil ihned starší Uchiha a přivinul syna k sobě. Těšilo ho, že na něj syn nezanevřel, cítil z jeho slov, že mluví pravdu. Hladil mladíka po zádech a i on načerpával z objetí jistý klid a hřejivost rodinného pouta, které skoro odumřelo, ale vypadalo to, že se znovu dokázalo obnovit.
.
Sasuke ocenil, že s ním otec zůstal a neodešel hned za nějakými povinnostmi, povídali si, ne už samozřejmě o choulostivém tématu, ale tak celkově, o škole, o zážitcích, o různých událostech… Po nějaké době se k nim připojil i Itachi a po dlouhé době aplikovali model, kdy jejich otec ležel uprostřed a oni dva se k němu tulili, každý z jedné strany.
~~~
Kakashi netrpělivě plaval každý den k útesům a nechal tam krásnou mušli, kdyby se náhodou se Sasukem minuli. Měl o něj takový strach. Kdyby mohl, tak ho jde hledat do lidského města. Byl nervózní a zkoušel se něčím zaměstnat. Uklidnil si v jeskyni, za celou zimu tam nikdo na nich nesáhl a bylo to třeba upravit, kdyby se mladík přišel podívat, i když v to moc nedoufal, přece jenom byla moc studená voda.
.
Nejmladší Uchiha musel doma zůstat celý víkend, jak měl nakázáno od doktora a posléze i od matky, která se vrátila večer ten den, kdy ho přivezli domů. Nutno ale říct, že to docela potřeboval, celé dva dny ho pobolívala hlava a bylo mu trochu špatně od žaludku, ale zlepšovalo se to, takže v neděli večer byl přeci jen uznán za způsobilého vrátit se do školy. Tam to byla ze začátku muka, protože každý si chtěl pochopitelně vyslechnout, co se mu stalo a proč má na hlavě náplast. Musel si vymyslet lživou historku, protože pravdu říct nemohl. Hned po škole se v dobré náladě vydal na útesy.
.
Kakashi trávil co nejvíc času na skalách a nemohl se dočkat, až se konečně znovu se Sasukem potkají. Chápal, že je zraněný a může být doma, kdo ví jak dlouho, ale potřeboval ho vidět, aspoň na chviličku. S nepřítomným výrazem ležel na kameni a prstem dloubal do mušle, kterou měl nachytanou pro mladíka.
.
Sasuke se protáhl úzkou skalní průrvou a už zdálky viděl, že Kakashi na něj čeká. "Ahoj!" zavolal už zdálky a zamával na něj. Neriskl si popoběhnout, přeci jen byly skály omývané vlnami každou chvíli a byly vlhké, i když zrovna nelilo. Nemínil si jistý zážitek zopakovat. Došel ke stříbrovlasému s jiskřícíma jasnýma očima.
.
Mořský muž se vyšvihl do sedu a na jeho obličeji se rozlil potěšený úsměv. "Ahoj, Sasuke, konečně jsi tady. Hrozně jsem se o tebe bál." Prohlížel si jeho náplast na spánku a jinak se mu zdál mladík docela v pořádku. Povytáhl se víc z vody, aby mladík nechodil moc k okraji. Voda pořád byla neklidná.
.
"Omlouvám se, že jsem nepřišel dřív, ta moje akce si vyžádala víkendové léčení," pousmál se Sasuke a spontánně Kakashiho objal. "Děkuju vám, zachránil jste mi život. Tu noc, já… byl bych se utopil," zamumlal vděčně u jeho krku, "připlaval jste právě včas." Bylo mu jasné, co by se stalo, kdyby se Kakashi opozdil o pár minut.
.
Kakashi ho též objal, nakonec ho ani moc nezamokřil, byl od čekání na skalách osušený. "Měl jsi to štěstí," zkonstatoval a chvíli držel mladíka u sebe. Bylo to pěkné, i mezi podvodním lidem se pěstovaly fyzické doteky. "Řekni mi, co se stalo? Proč jsi tu byl?" V té noci se toho moc nedozvěděl a rád by v tom měl jasno.
.
"Stalo se toho hodně," povzdechl si Sasuke a posadil se. Ještěže modřiny od otce už tolik dnes nebolely a mohl přežít školní dopoledne. "Ten večer byli všichni z mé rodiny pryč… a já si domů přivedl muže. Víš, jak to myslím - kvůli sexu. Jenže otec se vrátil dřív a strašně vyváděl, dal mi výprask a já utekl z domu, abych se uklidnil," vysvětloval, "jenže tady na útesu jsem uklouzl a spadl do vody."
.
Starší muž držel mladíka za ruku. Těšilo ho, že s ním zase může být. Bylo to tolik měsíců, co se viděli naposledy. Zdál se mu ještě pěknější než předtím. "Plaval jsem domů, ale chtěl jsem se podívat na naše oblíbené místo. Byla náhoda, že jsem si tě všimnul. Co nejrychleji jsem tě dotáhl na pláž, ale nedýchal jsi. Zkoušel jsem, co jsem viděl u jiných lidí, jak zachraňují utopené. Naštěstí ses pak probudil… bolí to?" kývl ke zranění na jeho hlavě.
.
"Ne, jen když se toho nějak silněji dotknu," zavrtěl Sasuke hlavou a zasmál se. "To teď není podstatné. Jsem tak rád, že jste se vrátil! Nemohl jsem se dočkat, až se zase uvidíme… Ukažte se!" pobízel ho nadšeně a zevrubně si ho prohlížel, od stříbrných vlhkých vlasů až po konec ocasní ploutve. Zdálo se mu, jako by měl šupiny ocasu ještě zářivější a jasnější než si je pamatoval, tak krásně modroleskle se blýskaly na slunci. "Vidím, že vám pobyt na jihu prospěl."
.
Kakashi se pousmál nad tím, jak si ho nadšeně mladík prohlížel. "I ty vypadáš trošku jinak. Zdáš se mi větší a už máš konečně správnou teplotu." Minule když se ho dotýkal, tak byl chladný, skoro jako mrtvola. "Povídej mi, jak se tu máš, co je nového. Chci vědět úplně všechno," zaprosil muž následovně. Miloval, když mu mladík něco vyprávěl.
.
"No, byla tu celkem nuda. Přes zimu je vždycky nuda," pokrčil Sasuke rameny, ale aby přeci jen Kakashimu nějak oplatil záchranu, pokoušel se vzpomenout na něco, co by ho mohlo zajímat. "Byli jsme s rodinou v lednu na horách. Lidé jezdí na takové hodně vysoké skály pokryté sněhem a ledem, na nohy si vezmou taková dvě plochá… prkna a sjíždí z té hory dolů."
.
Kakashi nadšeně poslouchal všechno, co mu mladík pověděl. Snažil si představit, jak to všechno vypadá, ale občas šly některé věci úplně mimo jeho představivost. "Páni, ty ses tady měl," zhodnotil jeho vyprávění nakonec, "a tohle jsem ti přinesl z jihu." Podal mladíkovi krásnou barevnou mušli, která je k sehnání jen na daleko v teplých krajích.
.
"Jéé, ta je krásná!" zaradoval se Sasuke. Takovou mušli ještě neviděl, byla menší, ale měla tak pestré strakaté zbarvení, jaké ještě nikdy v životě neviděl. Původní mlž, který v ní žil, byl asi jedovatý, takovéhle barvy vždycky byly v přírodě výstražné. "Pořídil jsem si ten neopren," oznámil pak Kakashimu s úsměvem, "až se mi zahojí ta rána, můžeme spolu do vody."
.
"Opravdu? To se moc těším. Doufám, že ten neopren bude dobrý, aby ses zase nenachladil," obával se stříbrovlasý muž a usmíval se od ucha k uchu. Kdyby mohl, tak by nejraději vzal mladíka hned do vody. Ale pro jeho zdraví bude lepší, když počkají, před dvěma dny vypadal hodně špatně.
.
"Snad ano," souhlasil Sasuke a rozverně si pohrával s Kakashiho prsty. Po tom sobotním rozhovoru s otcem, který ho, zdá se, konečně přijal se vším všudy a přestal ho odsuzovat, měl tak dobrou náladu jako už dlouho ne. Přestal ho trápit ten největší problém, který ho tížil jako balvan už kolik měsíců, možná i přes rok.
.
Kakashi začal Sasukemu vyprávět, jak se měl celou zimu na jihu. Koho potkal, co tam dobrého zblajzl a jak litoval, že mu to nemůže dovést ochutnat. Jejich rozhovor byl příjemně osvěžující a dlouhý. Jakmile se začalo stmívat, tak mořský muž Sasukeho nekompromisně poslal domů. Rozloučili se a slíbili si, že zítra se zase uvidí.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 emmy emmy | 14. června 2016 v 9:21 | Reagovat

Napinave do poslednej chvie presne ako som cakala ..ako vzdy diel nesklamal..uzasne citanie a idilicke uzmierenie Sasukeho s otcom uplna parada som rada ze si Fugaku konecne uvedomil ako sa sprava...a som zvratena, viem  no velmi ma zaujima ako sa vztah medzi Kakashim a Sasukem vyvinie...samozrejme ako daleko sa dostanu :-P

2 Kai Kai | 14. června 2016 v 16:59 | Reagovat

Super kapitola. ještě že se kakshi vratil. no a měl jsem pravdu přijal to aaž když ho mohl ztratit. naštěsti to bylo tou lepši cestou a sasuke přežil celkem bez važne fizicke ujmy. no jsem moc rad že ho fugaku konečně přijal už bylo načase. no a kakashi mu přivehl mušli :D aspon bude mit pamatku na svoji zachranu. noa to jidlo vzhledem k tomu co muže kakashi jist tak nevim jesli by to bylo pro sasukeho poživatelne i kdybi mu kakashi něco dovezl. no ale mam velkou radost že to fugaku konečně přijal. hmm uvidime jak se to vivirbi z itachi mam tušeni že na kakashiho brzi potka když nad tim bude přemišlet. no  sasuke bude mit konečně klid od toho věčneho hlučeni o tom že homosexualita  je nepřirozene atd. snad se to konečně v dobre obrati :D mooc se těšim na pokračovani. :-D

3 Kačí Kačí | 16. června 2016 v 19:30 | Reagovat

Já jsem tak ráda,že to Sausage přežil :33
A taky že se usmířil s Fugakuem :3 Prostě super ^^ Moc se těším na další ;)

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 16. června 2016 v 20:14 | Reagovat

[1]:Konečně se všechno v dobré obrátilo a už bude jen a jen lepší.
[2]:Pěkné shrnutí, jen další díly ukáží, jestli jsi uměl dobře předvídat nebo ne
[3]:Jj usmiřování bylo bezva :3

5 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 16. června 2016 v 22:26 | Reagovat

Teda, ne že by mě ta Fugakova reakce překvapovala... Spíš to usmíření mě docela zaskočilo. A ten výprask samozřejmě dal Sasukemu jen proto, že si ho chtěl... prohlédnout. :D No a Kakashi prostě musí Sasukeho hrdině zachránit, nad čím bych se jinak rozplývala. :D A žádnej polibek? ._. Vy jim taky nic nedopřejete. :D Ale brzo už se mezi nimi něco určitě odehraje... Možná přes neopren, ale pro začátek to stačí. :D

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 17. června 2016 v 20:59 | Reagovat

[5]:Tj, mnohdy se skoro neusmíří a tady to jde. Holt Fugaku pochopil pár věcí. Jasně, taková náhoda, že se Kakashi zrovna vrátil domů, že? Osud. Sex přes neopren? Hm, to by Kakashi musel mít hodně tvrdý péro.

7 Okami Okami | 4. července 2016 v 0:13 | Reagovat

Takže nejdřív pořádnej výprask (no, ale taky ho mohl vzít tím němým sluhou :D)a pak utěšování. Jo, vpoho, jsem ráda, že to takhle dopadlo. No, a Sasuke měl "zprdele kliku". Kakashi je vždy na správném místě právě včas, aby se mu jeho nový suchozemský pulčík neutopil. Jéééj.

Fugakovi se nedivim ani v jednom. Neschvaluji jeho praktiky, na druhou stranu se při sečtení jeho charakteru atd. v této situaci vyleze přesně tohle.
Chudáček, má pech. Aby pak neměl problémy, když dojde na věc při takových zkušenostech z minula.

Jak se s nim Kakashi plácal na souš. Knyyyuuu.

Hele, bude tam i Iruka? Jako delfínek, symbolicky :D. S delfíní ploutvou.

8 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 4. července 2016 v 19:18 | Reagovat

[7]:Iruka tam mám pocit není. chudáček maličký :D. Jinak Fugaku tu prostě dělá, co musí. Nic jiného mu nezbývá. Jako Kakashi se s ním plácal jako ryba na suchu. Jediné co mu pomáhalo byly vlny, které tě přece jenom vyhodí na břeh a stáhnou se.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.