Pod vlajkou Uchihů XXI. - Chtíč

7. června 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Oba dva sourozenci byli pořádně vytrestaní za porušení zákazu a odpykali si svůj trest ve vlnách oceánu. Jenže nad nejmladším Uchihou se stahují mračna, jenže tmavovlásek o nich vůbec nic neví a místo obav se usmívá na celé kolo.


Vytahování dvou bratrů už nebylo divadlo pro celou posádku, protože ta už se chystala k večeři. Tu si taky nikdo nechtěl nechat ujít, navíc ti dva by měli dojít, takže o rozkošný pohled na ně nepřijdou.
Itachiho vytáhli nahoru jako prvního. Měl tu smůlu, že byl na odvrácené straně lodě a vůbec na něj nesvítilo slunce, jež se klonilo k západu. Byla mu hrozná zima, div nejektal zuby. "K-kde j-je S-sas -suke?" vypravil ze sebe koktavě.
.
Sasuke byl vytažen o chvilku později. Skoro necítil ruce ani nohy, jako by v nich ztratil cit. Byl promočený až na kost, oči zarudlé od soli a bříška prstů málem rozleptaná. Tohle by teda už znovu absolvovat nechtěl. Ihned se rozhlédl, aby se ujistil, že bráška žije a v rámci možností se mu nic nestalo. Byl přítomen i otec, který už se nejspíš částečně uklidnil, protože nařídil, aby lodní kuchař ohřál hrnec horkého čaje.
Kisame se pochechtával, ale nedalo se mu upřít, že to s nimi myslel dobře, protože pobaveně zatahal Sasukeho za mokrou košili. "Svlíkni to, štěně, a kalhoty taky. Aspoň bysme to měli vyždímat, ať to rychleji uschne," nabádal ho.
.
Itachi se snažil dostat z oblečení, ale marně. Byl beznadějně ztuhlý a prsty nedokázal povolit ani sponu opasku. Připadal si jako nějaká larva, která se snaží utéct ze smrtící pasti. Chvíli se tam svíjel po palubě, než se Kisame smiloval a pomohl mu, protože bylo vidět, že to sám fakt nezvládne. Dlouhovlasý Uchiha by mohl říct, že se do něj zakousl večerní chlad, ale vůbec nic necítil.
"Tys jim teda dal," ozval se příchozí Izuna. Měl s těmi dvěma nešťastníky mnohem větší slitování, ale nikdo ho v těhle věcech příliš neposlouchal. "Hodina by nestačila viď?" vytkl Fugakovi a každému synovci podal dlouhý kabát, který si oblékali, když byla hodně zima, v mokrém zůstat nemohli. Po takové ledové lázni bude div, když neonemocní.
.
Fugaku pohodil hlavou a nic na to neřekl. Popravdě ho to teď taky trochu mrzelo, když viděl, jak se jeho synové třesou zimou a sotva dokáží něco vypravit promodralými rty. Možná že to přehnal, jednal v afektu, ale hrozně ho naštvalo, že svévolně porušili zákaz a ještě za bílého dne. Kdyby si byli aspoň do toho skladu zalezli v noci, jak to dělali dřív… to ne, oni se na sebe musí vrhnout v pravé poledne.
Sasuke byl rád, že je v něčem suchém, a chraptivě strýčkovi poděkoval za laskavost. K otci se neodvážil zvednout zrak, ani když k němu Fugaku přišel blíž.
"Myslím, že to pro vás byl dostatečný trest," prohodil důstojník tiše.
"A-a-no, ot-če," pípnul Sasuke slabounce, ta ledová voda mu snad ochromila hlasivky. Nejraději by hned zapadnul na lůžko, aby se trochu zahřál.
.
Kisame si vzal na starost Itachiho a Izuna Sasukeho, protože byli zmrzlí jako kostky ledu a byl problém pro ně bez nehody jít. Zvlášť Itachi za sebou neustále nechával nohy, jak prostě nedokázal ovládat svaly, které se intenzivně třásly, aby se prohřály. Nakonec toho měl dobrosrdečný obr dost a vzal Itachiho do náruče, protože s takovou by do jídelny došli nejdřív zítra. V místnosti okamžitě vyvolali pozdvižení.
"Helemese princezna se nese," obdivně hvízdnul Hidan a řehtal se s chlapy na celé kolo. Každý měli před sebou porci jídla a spokojeně ho do sebe ládovali.
Kisame složil Uchihu ke stolu a přihrál mu hrnek horkého čaje.
.
Sasukeho mrzelo, že ani teď jim nebylo dopřáno, aby s Itachim seděli vedle sebe. Bylo mu těžko, kdyby jen mu tam ve skladu dokázal říct ne… jenže to prostě nešlo. Miloval ho a tělesný kontakt k tomu patřil. Pobavené dorypování posádky mu taky na náladě zrovna nepřidalo, navíc neměl ani dost síly, aby se mu nějak bránil. Málokdy se stávalo, že se cítil opravdu mizerně, ale tohle byla jedna z těch chvil, kdy byla jeho psychika skoro na dně, podporována fyzickým prochladnutím a celkovým namožením svalů. Nemohl ani pořádně v roztřesených prstech udržet hrnek s čajem, asi bude muset počkat, až se přestane chvět. Pak mu ale čísi ruka nesměle stiskla rameno. Znaveně otočil hlavu a spatřil Naruta, jak se na něj soucitně dívá. Pak k jeho úžasu blonďáček přebral z jeho ledových rukou plecháček a podržel mu jej u rtů.
.
Itachi tiskl hrníček v ruce a pořád se třásl, i když se mi zdálo, že strejdův kabát ho začíná trošilinku hřát. Jakmile měl trošku prohřáté prsty, tak si dovolil usrknout. Před ním přistála miska s jakousi neidentifikovatelnou krmí. Připadal si jako nemohoucí stařec, který se snaží upokojit svůj žaludek a prohřát staré kosti. Co by dal za trochu sluníčka nebo teplé lidské tělo v posteli, třeba Sasukeho. Podíval se, jak je na tom. S podivem zaznamenal, že to blonďaté nemehlo mu pomáhá.
.
Sasukemu několik doušků horké tekutiny trošku pomohlo zase více rozběhnout krevní oběh. Aspoň že rty už neměl tak modré, dokonce se jeho nekontrolovatelný třes změnil na chvění. S povděkem usrkával horký nápoj a s každým loknutím se to zlepšovalo. Srdce se mu rychleji rozbušilo, respektive dostalo se na své obvyklé tempo a cévy se pozvolna znovu rozšiřovaly. "Díky," vydechl směrem k Narutovi, který projevil tolik empatie, a podařilo se mu vykouzlit na tváři mírný úsměv, když musel blonďáka ujistit, že najíst už se zvládne i sám.
.
Dlouhovlasý Uchiha pro jednou nic proti Narutovi nenamítal. Byl příliš vysílený a Naruto konečně k něčemu dobrý. Nacpal do sebe večeři a ještě jeden hrnek čaje. Bylo mu líp a sám sešel dolů, kde se schoulil do lůžka a snažil se co nejvíc zakrýt Izunovým kabátem. Bráška vyskočil nahoru. Popřáli si akorát dobrou noc, protože cokoliv dalšího vyžadovalo energii, která se v jejich těle přeměňovala na teplo.
~~~
Jejich trest naštěstí neměl v konečném důsledku tak hrozné následky, Kabuto jim hned druhý den preventivně naordinoval nějakou medicínu, takže se jim podařilo vyhnout zápalu plic i chřipce, akorát dva dny trochu kašlali. Třetí den se jim kromě zdraví vrátila i dobrá nálada a občasné přetrvávající provokace pirátů už brali s podstatně větším humorem. Navíc, než byli vyrušeni, tak aspoň na chvíli uspokojili tělesné potřeby, tudíž sexuální frustrace byla na nějakou dobu minulostí.
.
"Sasuke, chtěl bych ti něco říct," zašeptal Naruto nesměle mladému Uchihovi, "ale trošku někde bokem." Za žádnou cenu je neměl slyšet nikdo jiný. Mohlo by z toho být pořádné pozdvižení. Rozhodně si nepřál skončit jako oba bratři před několika dny. Potřeboval Sasukemu sdělit určitý poznatek.
.
Sasuke překvapeně nadzvedl obočí, co mu chtěl tak delikátního, že to nemohl říct před ostatními? Nevěděl o tom, že by měl nějaké tajemství nebo tak něco, na lodi se ostatně nic pořádně neutajilo, ale vyhověl mu a seběhl s ním na zadní palubu, kde byl obyčejně klid a nikdo se tam nezdržoval. "Tak co máš na srdci?" pobídl zvědavě blonďáčka.
.
Blonďáček se ošil, když došlo na věc. "No víš," lezlo to z něj jak z chlupaté deky, kdyby kapitána křivě obvinil, tak by si to mohl ještě odskákat. "mám pocit, že k-kapitán ten… to… že po tobě jede," vychrlil ze sebe nakonec a jeho tváře nabraly červený odstín.
.
"Kdo? Kapitán?" zopakoval po něm nevěřícně Sasuke a vzápětí se při té představě rozřehtal na celé kolo, "že po mě jede? Hahaha, to je dobrej fór, netušil jsem, že máš i smysl pro humor." Trošku zvláštní, pravda, ale bylo to vůbec poprvé, co od blonďáčka slyšel nějaký vtip.
.
Bohužel Naruto se nesmál, jen čekal než se Sasuke uklidní. "Je to pravda, ty sis nikdy nevšiml, jak se na tebe dívá. Má takový divný, chtivý pohled. Takový maj chlapi, když jim jde o to… o to jedno." Otřásl se, jak si vzpomněl na minulost.
.
Sasuke si otřel slzy z očí, občas byla s Narutem legrace i po jiné stránce, než jenom té škodolibé ze strany posádky. "Ty jsi nějakej všímavej," zazubil se na něj vesele. On sám nikdy moc neřešil, jestli, případně jak se na něj strýček dívá, protože takováhle představa, kterou mu Naruto předestřel, mu nikdy na mysl nepřišla už z principu. "Prosím tě, je mu skoro čtyřicet a mně ani dvacet. Myslíš, že by si chtěl začít s tak mladým klukem?" Bylo mu to prostě k smíchu.
.
"Sasuke, prosím, věř mi. Já si nevymýšlím," zaskuhral Naruto smutně, protože viděl, že nejmladší Uchiha ho vůbec nebere vážně. Vždyť on ho chce varovat, aby se měl víc na pozoru a byl připravený, kdyby se něco mělo stát.
.
Tmavovlasý chlapec se vší silou pokusil nasadit neutrální výraz, když viděl, že Naruto to snad doopravdy myslí vážně. Moc mu to nešlo, protože si za žádných okolností nedokázal představit, že by snad v Madarovi vzbuzoval podobné touhy. Jasně, posádka si šeptala, že kapitán asi nebude na ženské, ale on byl přece jeho synovec. "Tak děkuju za upozornění," prohlásil s cukajícími koutky, "ale myslím, že můžeš být v klidu, tvoje obavy jsou naprosto zcestné." O tom byl skálopevně přesvědčen, když přátelsky rozcuchal Narutovi vlasy, tak jako to posádka tak často dělala jemu.
.
Naruto se tvářil jako smutné štěňátko. Sasuke mu vůbec nevěřil a to drásalo, vždyť on viděl, že to nebude jen tak rodinný vztah. "Prosím, dávej si opravdu pozor," zamumlal nakonec, ale vysloužil si jen shovívavý úsměv. Musí Sasukeho hlídat místo něj.
.
"Naruto, ujišťuju tě, že kapitán je sice v mnohém… řekněme… ne zrovna prototyp lásky a spravedlnosti, ale moc dobře ví, že miluju svého bratra," mrknul na něj Sasuke, "před pár dny si to dokonce ověřil na vlastní oči." Trošku se otřásl při té vzpomínce na trapas.
.
"Dobře," odtušil dutě Naruto a svěsil hlavu. Proč by mu vlastně měl Sasuke věřit? Asi nemá žádný důvod. Ale když on to viděl úplně jasně, ten chtíč, tu zvrácenost. Možná měl držet hubu a krok, vyšlo by to nastejno.
.
Sasuke se pousmál. Viděl, že jeho přístup Naruta poněkud zklamal, možná mu prostě jenom chtěl být nějakým způsobem užitečný. Natáhl se a na okamžik mu stiskl rameno. "Ale těší mě, že si děláš takové starosti o moje bezpečí," prohlásil už klidně, "fakt, vážím si toho."
.
Blonďáček se na něho roztomile pousmál. On byl rád užitečný a pomáhal, jen tady na lodi pro něj bylo všechno nové. Byl nezkušený a občas nešikovný, hlavně v těch nejnevhodnějších chvílích, kdy bylo hodně lidí okolo a všichni si z něj potom utahovali.
.
"Tak pojď," plácl ho následně Sasuke po zádech, museli ještě dokončit práci, "vrátíme se, ať chlapi nenadávají, že se ulejváme." Ještě na okamžik spiklenecky ztišil hlas a vesele zašeptal: "A kdybys snad náhodou viděl, že si kapitán chce něco dovolit, nakopej mu prdel."
.
Naruto po něm hodil lehce ustrašený pohled. Představa, že by si něco takového dovolil ke kapitánovi, byla šílená. Určitě by ho na místě zabil jednoduše jako mouchu. I když, kdyby mohl, určitě by mu pomohl, co by mu síly stačily.
.
Sasuke se znovu rozesmál, když se v Narutově obličeji objevil ten vyděšený výraz. Třebaže to bylo vysloveno jenom v žertu, nejspíš si to zcela reálně představil, což muselo být jistě k popukání, chudák Naruto by proti strýci neobstál ani jednu celou minutu. Musel uznat, že ho tenhle rádoby varovný rozhovor docela pobavil, hned měl lepší náladu, když se znovu pustili do svých povinností.
~~~
Madara nespokojeně přecházel po mapárně. Na stole měl rozvinutou mapu a rozpitou sklenici s vínem. Hladina se v poloprázdném poháru povážlivě nahýbala, jak se loď kolébala na neklidných vlnách. Bylo pod mrakem a venku foukal nepříjemný vítr. Před chvílí měl poradu s Uchihy, kam poplují dál, protože v těchto vodách nic nebylo. Jako by všichni věděli, že tu jsou, a nepotkali vůbec nic. Mohli by to zkusit u Smaragdového moře, jenže museli přes tato neklidná místa. Bude trvat minimálně týden, než se z nich dostanou ven. Stoupnul si k okýnku vzadu a sledoval čáru za lodí. Myšlenky mu samovolně sklouzly k události, která se odehrála před dvěma týdny, a jeho oblíbenec v ní měl hlavní roli. Od té doby, co Sasuke vyrostl a zmužněl, se mu líbil čím dál víc. Přitahoval ho jako magnet. Vždycky se držel na uzdě, přece jenom to byla rodina a Fugakův syn, ale potom, co je viděl, jak spolu šoustaj jako by byl poslední den světa, se jeho zábrany přehodnotily. Toužil po něm, chtěl ho. Měl šílené nutkání přehnout ho přes stůl a okusit jeho nitro, jestli je opravdu tak skvělé, jak to vypadá. Musí, prostě ho musí mít.
.
Na lodi navzdory nepříznivému počasí panovala docela zábava. Námořníci měli zrovna celkem volnou chvilku a rozbalili na zadní palubě karban - hráli v kostky. Normálně se to moc nedělo, kapitán to neviděl rád, protože hazardní hry vedly často ke sporům mezi chlapy, hrálo se samozřejmě o peníze a pak vznikaly hádky, které mnohdy ústily až k rvačkám, což Madara netoleroval. Ale dneska si dovolili dát partičku, ostatně, výslovně zakázané to neměli. Aby omezili účinek foukajícího větru na hru, stálo několik mužů v kruhu okolo hrajících, aby svými těly tvořily jakési zábrany.
Sasuke ani Itachi se nikdy tohohle neúčastnili, jednak z vlastního přesvědčení a jednak i z vlivu otce, protože Fugaku byl zásadním odpůrcem hazardu. Zůstali tedy jen pozorovat, stáli vedle sebe u zadního hrazení, jen velice nenápadně a jakoby ledabyle se dotýkali pažemi, a sledovali piráty. Vedle Sasukeho z druhé strany zevlil Naruto, který se dosud s něčím takovým nesetkal, takže mu nejmladší Uchiha trpělivě vysvětloval princip hry v kostky, jednotlivá seskupení, která mohla padnout, a jejich bodové ohodnocení.
"Ty podvádíš!" ozval se náhle z hloučku rozčilený výkřik.
.
Madaru jeho touha vyhnala i z můstku a šel svého miláčka hledat. Nemusel se moc snažit, humbuk na palubě ho velice snadno dovedl k posádce, která tam cosi hlasitě řešila. "Co je to tady za bordel!" štěkl hlasitě, protože to vypadalo, že Kakuzu se s Hidanem do sebe pustí. Všichni rázem zkrotli, jak se u nich objevila obávaná postava kapitána.
.
Sasuke se musel uculit, jedno se Madarovi upřít nedalo, vždycky uměl zjednat pořádek, a to pomalu už jenom svou přítomností. Pobaveně se díval, jak muži narychlo balí kostky a koktají nesouvislá vysvětlení. "Tak tohle je ještě ta lepší varianta, jak ukončit hru," prohodil směrem k blonďáčkovi, "v jiném případě by ji taky mohl ukončovat Kabuto, kdyby se servali."
.
Narutovi došlo, že Sasuke má asi na mysli, že lodní felčar pak musí zašívat nějaké rány, co si chlapi mezi sebou udělali. Zvedl pohled ke kapitánovi. Koukal se na Sasukeho zase tím svým podivným pohledem. Ošil se, nejraději by něco udělal, ale nevěděl co.
Madara přistoupil k synovcům. "Co vy dva tady děláte?" Byť to bylo celkem jasné.
.
Sasuke se nepatrně odtáhnul od Itachiho, aby snad kapitán neměl pocit, že nějak provokují, další výlet k Mito si opravdu nechtěl udělat, ten poslední měl ještě v živé paměti. "Jen jsme se dívali, kapitáne, vysvětloval jsem Narutovi princip hry, ještě se s tím nesetkal," odpověděl nejmladší Uchiha popravdě s pokrčením ramen. Aspoň že stáli tak daleko, že je nemohl obvinit, že třeba hráli taky.
.
Madara se jenom pousmál, to štěně bude dnes jeho. Teď si potřeboval nějak zajistit soukromí. V podstatě jako kapitán si mohl dovolit ledacos, ale ošukání vlastního synovce na palubě by mu neprošlo. Bylo tu příliš mnoho lidí, kteří by nejmladší Uchihovi pomohli. "Sasuke, pojď se mnou na můstek, chci s tebou něco probrat." Nečekal na souhlas a rozešel se zpátky.
.
Sasuke si vyměnil pohled s Itachim, neušlo mu, jak se na něj bráška tázavě dívá, takže k němu jen nenápadně pokrčil rameny, ani on neměl ponětí, co mu Madara chce a proč to nemůže říct hned. Povýšení to určitě nebude, však se teprve nedávno oficiálně stal plnohodnotným Uchihou, a o žádném prohřešku taky nevěděl, takže trest snad nemá Madara v plánu. Poslušně se ale od svých společníků odpojil a následoval strýce.
.
Kapitán pomalu procházel lodí. Nikam nespěchal, štěně ho následovalo jako svou matku. Před můstkem zahnul a sešel do podpalubí, kde si vybral uličku vedoucí k jeho kajutě. Vešel dovnitř a čekal, až za ním docupká Sasuke. Natěšeně si olízl rty. Jakmile mladík byl uvnitř, zavřel a zamkl. "Aby nás nikdo nerušil, chci s tebou probrat něco důležitého."
.
Nejmladší Uchiha nadzvedl obočí, moc se mu nelíbilo, že kapitán zamkl, ne že by snad tušil něco zlého, ale spíš neměl moc rád uzavřené prostory, musel cítit volnost. Navíc neměl ani to nejmenší ponětí, co tak důvěrného mu může Madara říct, to mu chce znovu vynadat za tu aféru ve skladu? To už se přece stalo před čtrnácti dny a byli za to oba s Itachim náležitě potrestaní, to uznal i jejich otec. Nejistě přešlápl z nohy na nohu a úkosem se na strýce zahleděl: "Kapitáne…?"
.
"Sedni si," pobídl mladíka, aby obsadil židli. Sám zůstal stát a opřel se o stůl. Prvně chtěl Sasuke postavit přímo před jednoduchou volbu. Dobrovolně nebo nedobrovolně. Kdyby to šlo snáz, byl by mnohem radši, i když… Rád si hrál, a proto zákeřně vytasil s jedním malým problémem. "Chci s tebou mluvit o Narutovi. Je to nemehlo, které se na loď vůbec nehodí. Měli bysme se ho zbavit, jsou s ním jenom problémy a ty ho musíš pořád hlídat, jak jsem si všiml."
.
V nejmladším Uchihovi hrklo. V první chvíli si nebyl zcela jistý, že slyšel správně, ale asi ano. To snad nemyslel Madara vážně! Po vší té námaze, času a úsilí, které věnoval tomu, aby Naruta zachránil?! Nehledě na oběť, kterou kvůli němu museli s Itachim přinést! "Ale… kapitáne!" vyhrkl lehce chvějícím se hlasem, "on se učí. Dokud byl ještě svobodný, nikdy se na loď nedostal, tak je to pro něj všechno neznámé a nové… ale už je to lepší, opravdu, snaží se a… a různé věci už zvládá…"
.
"Zvládá, ale bez tvé pomoci je i u těch obyčejných nahraný. Sasuke, dívej se na to trochu realisticky. Máme ho na palubě skoro půl roku a co umí? Skoro nic, akorát drhnout podlahu a vynášet vodu. Do výšky se bojí lézt a sílu má jako moucha. S takovou by si tu svoji svobodu neodpracoval ani za tisíc let. Nemůžu si držet na palubě někoho takového. V příštím přístavu ho prodám. Může nosit vodu na poli a dojit krávy. To je pro něj práce jako dělaná." Všechno to, co Madara říkal, byla pravda, kromě toho strašení s prodejem.
.
Sasukemu se stáhlo hrdlo. Madara argumentoval logicky, skoro mu nedával prostor pro to, aby blonďáčka nějak bránil, protože mu ta tvrzení nemohl vyvrátit. Dělalo se mu ale úplně špatně z té myšlenky, že po tom všem Naruta stejně prodají a on se nikdy domů nevrátí. Jistě, pořád to byla trochu pošetilá naděje, kterou ho živil, i kdyby dostal svobodu, čekala by ho strastiplná cesta, ale… ale byla by tu možnost, že by se mu to podařilo. Zatímco jako otrok bude mít osud zpečetěný, i kdyby v tom lepším případě dělal něco, co by mu bylo bližší, jak Madara předestřel. Sasuke vstal, nemohl vydržet sedět při takové emoční bouři, která jím vířila. Mohl říct už jen jediné, i když to nejspíš pro Madaru nebude žádný argument. "Kapitáne," hlesl a dlouze a tiše se zahleděl strýci do očí, "já… nedělejte to, prosím. Je to můj přítel." V podstatě mluvil pravdu, měl Naruta rád, a i když to často bylo namáhavé, protože mu pořád musel pomáhat nebo se ho zastávat, v jádru ho považoval za svého kamaráda. Riskoval teď vlastně i opovržení a posměch z Madarovy strany, protože přátelství s otrokem se nehodilo pro Uchihu.
.
Madara se v duchu uchechtl. Sasukemu opravdu hodně na tom blonďatém nemehlu záleželo. Přemítal, jestli si tak vehementně vymýšlí něco to myslí vážně. Prohlížel si jeho uhrančivé oči a asi to fakt to štěně myslelo od srdce. K popukání, on by se s nikým takovým nezahazoval. Život ho naučil, že nejlepšího a nejvěrnějšího přítele člověk nalezne na konci své paže. "Sasuke, vidím, že na něm opravdu lpíš, ale nejde to jinak. Nemůžu se na to dívat dál." Přimhouřil oči, když předestřel rádoby vizi záchrany. "Je tu jedna malá možnost… Jsi ochoten pro něj udělat cokoliv?"
.
Sasuke si olíznul rty. Tohle byla zákeřně položená otázka, protože měla dvojsečné ostří. Když řekne, že ne, nejspíš mu Madara vyčte, že v tom případě nebere jeho slova vážně a že mu na něm doopravdy tolik nezáleží, takže ho může v klidu prodat. Když řekne, že ano, bude jednak lhát a jednak mu může kapitán vynadat, že je hlupák a hlupákův názor pro něj nic neznamená. Rozpačitě se podrbal ve vlasech, co mu na to teda měl sakra říct?! Nakonec se rozhodl prostě pro pravdu. "No… skoro cokoliv," připustil opatrně, a aby odlehčil atmosféru, nervózně se usmál: "Samozřejmě pokud bych musel třeba ublížit Itachimu nebo udělat něco podobného, tak do toho bych nešel."
.
Nejstarší Uchiha se výsostně bavil. Možná to měl udělat už dávno, byla to fakt sranda, když věděl, jak to celé jejich setkání skončí. "Vidím, že jsi trochu liknavý, ale můžu tě ujistit, že Itachiho se to týkat nebude." Snažil se, aby se mu na tváři neusídlil spokojený úšklebek, nerad by u Sasukeho vyvolal jisté podezření, zatím.
.
Sasuke se mírně zamračil, měl nejasný pocit, že Madara z něj má i přes ten zdánlivě kamenný obličej docela legraci. Nevěděl, jestli je to dobře nebo špatně, moc se mu to nelíbilo, ale asi lepší, než kdyby byl strýc naštvaný. Možná to bude nějaká hrozná ptákovina, v tom případě by se do toho neměl vrhat po hlavě, aby Madarovi dokázal, že umí rozumně uvažovat. "No… a o co by se jednalo?"
.
"To je právě to tajemství, víš," protáhl Madara, "tak trochu zkouška. Je to jako vrhnout se do vody a nevědět, co tam číhá. Ale jestli Naruta zachránit nechceš, tak jsme si mohli celé tohle povídání ušetřit. I když s tebou si popovídám rád." Nepřímo tak naznačil, že svého oblíbence rád poslouchá, ale je důležité se i rozhodnout.
.
Nejmladší Uchiha se nepříjemně ošil. Tohle už bylo jasné ultimátum a on si nebyl jistý, jak se má rozhodnout. Snad ale proboha nemůže chtít Madara něco, co by nebyl ochotný udělat ani kvůli Narutovi, třeba… třeba otrávit někoho z posádky nebo tak. To by byl přece kapitán sám proti sobě, spíš to bude nějaký druh chlapské zkoušky, možná ho nechá zase s někým bojovat. "Tak… tak dobře," souhlasil nejistě.
.
"Bezva, jsem rád, že ses rozhodnul," usmál se starší Uchiha potěšeně a poplácal synovce po rameni. To roztomilé koťátko zatím vůbec netuší, kam se dostalo. "Dobře, nemusíš se ničeho bát, průběh záleží na tobě." Madara sjel Sasukeho pohledem. "Pro začátek se vyslékni do naha."
.
"An… cože?!" Sasuke vytřeštil oči, jestli se náhodou nepřeslechl. Proč by se proboha měl svlékat? Leda že by… možná Madara chtěl, aby kvůli Narutovi jako zkoušku vydržel bolest a měl v plánu mu třeba vypálit cejch? Nenápadně přelétl očima místnost, jestli neuvidí hrnek s žhavými uhlíky a cejchovací železa.
.
"Slyšels dobře, vysleč se do naha," zopakoval Madara klidně a se založenýma rukama na hrudi čekal, až ho Sasuke poslechne. Tvářil se tak vyjukaně, až to bylo k popukání. "Tak šup, nemám na to celý den," popohnal ho. Sám odložil klobouk na stůl a posadil se na židli, když už má mít takové lechtivé divadýlko, tak pěkně pohodlně.
.
Sasuke nervózně polknul, ne že by se mu do toho nějak moc chtělo, opravdu netušil, co mu bude chtít Madara dělat, a navíc… přišlo mu trapné se před ním svlékat. Ne že by ho už nahého neviděl, ale přeci jen… byl to kapitán. U posádky mu to tak nepřišlo, protože s tou se vídal celé dny a všechno to byli chlapi, co byli zvyklí na levné děvky, takže je nahota nechávala chladným, jenže Madara byl… prostě vyšší třída. Ale vypadalo to, že na tom vážně trvá, takže si Sasuke po dlouhém váhání nakonec přetáhl bílou košili přes hlavu, zul si boty a odepjal pás. Z kalhot se mu nechtělo.
.
Nejstarší Uchiha si užíval každý nově odhalený kousek kůže. V místnůstce bylo dostatek světla a všechno měl jako na dlani. Sasuke byl pěkně urostlý a osvalený. Kisameho třída to nebyla, ale sílu měl určitě pořádnou. Práce na lodi nebyla pro žádná peříčka. Přehodil si nohu přes nohu. Byl sotva dva metry od synovce, který oddaloval stáhnutí posledního kousku oděvu. "Dolů," rozkázal pevně.
.
Sasukeho tváře se zbarvily jako hladina moře při západu slunce, pořád tak nějak doufal, že si třeba Madara chce jen ověřit jeho loajálnost v plnění příkazů a že třeba mu bude stačit jenom tohle, ale očividně ne. Co mu zbývalo? Rozvázal tkanici černých plátěných kalhot a váhavě je nechal spadnout ke kotníkům. Neodolal ovšem nutkání zakrýt si intimní místa rukama a vyhýbal se strýci pohledem, jak mu bylo trapně a nepříjemně.
.
Na Madarově tváři se rozvinul pobavený úsměv. "Stydíš se? Myslel jsem, že ti nevadí, když tě někdo vidí nahého." Narážel tím na situaci, když je načapali S Fugakem ve skladu. "Oddělej ty ruce, přece si nebudeš hrát na malé děcko." Chtěl se pokochat celou jeho nádherností a ty ruce to tak ošklivě kazily.
.
Krátkovlasý mladík se k tomu hned neměl, ale jednak opravdu nechtěl působit jako nějaká plachá dívčina, jednak měl od otce přísně zafixováno, že kapitána musí poslouchat. Jestli bylo na lodi nějaké zásadní pravidlo, tak tohle. Nakonec tedy neochotně nechal ruce klesnout podél těla, i když měl dojem, že mu z uší za chvilku vyrazí pára, jak se červenal. Očima studoval dřevěnou podlahu, jako by ornamenty prken byly nesmírně zajímavé.
.
Teď to bylo dokonalé. Vůbec se už Itachimu nedivil, že šukal svého brášku, protože mladík byl prostě k sežrání. Pohled mu sklouzával pěkně od vrchu až dolů. Černé vlasy, typický znak Uchihů, ostře kontrastovaly se světlejší pletí, teď zbarvenou dočervena. Hruď se drobnými bradavkami, které lákaly, aby si přišel sáhnout. Ploché břicho s jemným náznakem vypracovaných svalů a konečně podbřišek řídce rostoucími tmavými chloupky, které od pupíku tvořily cestičku dolů. Od minula mohl porovnat rozdíl mezi vzrušeným a údem v klidu. Obě situace byly rajcovní. "Otoč se," přikázal chraptivým tónem.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 7. června 2016 v 17:35 | Reagovat

Chudáčci, takovej trest kvůli lásce... ._. Naruto Madaru odhadl dobře, (teda docela by mě zajímalo, co všechno v otroctví zažil, když na člověku dokáže tak rozpoznat touhu...) to se mu nemůže zapřít, ale je mu to celkem k ničemu, když mu to Sasuke nevěří... A teď se mu to vymstí. :D Napadlo mě, jestli za ním Naruto třeba náhodou nešel, když viděl ten záblesk v Madarových očích. :D A navíc Madara to teoreticky udělat nemůže, aby neporušil slib, protože tohle přece Itachimu ublíží... Více méně... No ale známe Madaru. :D

2 Kačí Kačí | 7. června 2016 v 20:37 | Reagovat

Po oceánu širém a bouřlivém
plaví se Sasuke se strejdou úchylem.
Na lodi žije též Itachi,
ten nad Narutem oči protáčí.
Myslí si, že mu brášku chce vzít,
bez váhání se za něj bude bít!
Nikdo mu na brášku nemůže sáhnout,
jinak by ho chtěl pod kýlem protáhnout.
Sasuke však Itachiho vroucně miluje
vůbec mu nevadí, že krev je spojuje.
Itachi po Sasukem vroucně touží,
není však jediný v té slané louži.
I strejda Maddie si zálusk dělá,
láká ho úzkost mladíkova těla.
Konečně ho v hrsti má
a pořádně ho ošuká!
Prdelku jeho plenit chce,
nezajímá ho odpověď synovce.
Jen dvě možnosti reálné jsou
a dále příběh ponesou.
Buď přijde záchrana veliká,
nebo si Sasuke bráškovi povzlyká.
Věřím, že se to příště dozvím
Ať už po dobrým a nebo po zlým :D

Bože můj, to je trash, pls don't hate me :D Ale já se nudila a rýmy přicházely samy :D

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 8. června 2016 v 8:28 | Reagovat

[1]:Naruto je totiž nezaujatý pozorovatel, takže vidí i to co ostatní ne. Bohužel k jeho smůle mu nikdo nevěří a přesvědčit se musí Sasuke jen realitou.
[2]:To je úplně boží!!! Obě jsi nás se Smajli dostala dobře složenou a vtipnou básničkou. Opravdu bezva. Moc mě to potěšilo.

4 Kai Kai | 9. června 2016 v 19:02 | Reagovat

Super dil :D jen kdyby sasuke poslech naruta. tak byl byl v pohodě. no aspon bude přiště vědět že ho ma poslechnou. No doufam že se nestane to na co se schiluje jinak to bude uplna katasrtofa. ja to ho madaru nesnašim čim dal vic a to jsem si myslel že to vic ani nejde. moc se těšim na pokračovani. a doufam že někdo zashne třeba itachi nebo někdo kdokoli.!!!!

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 9. června 2016 v 20:00 | Reagovat

[4]:Neboj, Uchihové se budou snažit Sasukeho zachránit. Smůla je, že Madaru nesnášíš, ale objevuje se v hodně našich povídkách.

6 Kai Kai | 9. června 2016 v 20:13 | Reagovat

[5]: no ja ho nesnašim mnohem víc. chtělo by to povidku kde by si to pořadně odskakal. no jo ale nějakeho zaporaka tam dat musiš a madara se na to přesně hodi. jen by chtělo aby taky dostal pořadně do držky. :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.