Získat srdce lva XXIV. - Promoce

9. června 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Itachi a Shisui slavnostně ukončují svoje studium. Všichni jim třepou tlapkama a foťáky jen blikají. Je u toho celá Uchihovic rodina s čele s nejstarším členem. Madara si nemůže nechat ujít možnost, nejmladšího benjamínka trochu poškádlit.


"Košile, kde mám košili?" Shisui přehrnoval šatník, a hledal bílý svršek. Ten se mu ale zákeřně schovával.
Zachránil ho Itachi. "Uhni." Po chvilce vylovil hledanou věc a jen kroutil hlavou nad bratránkovou roztržitostí. "Jednou někde zapomeneš hlavu." Takové pometlo. Sám si upravil lesklou kravatu s fialovými proužky a zrovna uvázal i bratranci jeho červenou. Za půl hodiny odjížděli do školy na promoce. Byl lehce nervózní, dostanou diplom, v jeho případě červený za vynikající úspěch u stánic a studiu.
.
Ze Sasukeho pokoje se ve stejnou dobu ozývaly tlumené nadávky: "Krám jeden, patří vyhodit… toho vola, co vymyslel vázanky, bych zabil… nechápu, proč se tam musí v obleku, stejně tam celých těch pět let chodili oblečený normálně… do hajzlu, na tom se snad uškrtím… vypadám jak tučňák…" Nejmladší Uchiha měl vrozený odpor ke společenskému oblečení, celoročně, ale obzvlášť teď v létě, kdy si byl jistý, že pokud se na kravatě nejprve nechtěně neoběsí, pak se rozhodně v tom saku upeče. Vskutku úžasná smrt.
.
Itachi nechal Shisuie schýzovat v pokoji a šel zkontrolovat brášku. Už na chodbě slyšel, že nebude v nejlepším rozpoložení a jakmile vešel, zjistil i proč. "Bráško, bráško, ty a kravata, to věčný boj, viď?" zeptal se s úsměvem a přešel k Sasukemu, aby si prohlédl jeho dílo. Ani zdánlivě to nepřipomínalo hladký, pevný uzel jako měl on sám. "Ukaž, poupravím ti to." Hbitými prsty rozvázal smuchlané cosi a zavázal klasický uzel.
.
"Dík… máš pravdu, je to fakt peklo," vydechl Sasuke a se skousnutým rtem se podíval do zrcadla. I po bratrově přerovnání vázanky si připadal… no… prostě nezvykle divně. "Vypadám jako idiot," nadzvedl koutky a zavrtěl rezignovaně hlavou.
"Vypadáš neodolatelně," opravil ho Itachi naprosto vážně, "moc ti to sluší, tím víc, že vidět tě v obleku je opravdu zázrak." Náhodou, Sasukemu to doopravdy seklo. Z fleku by v tomhle ohozu mohl dělat nějakého úspěšného podnikatele.
.
V tom okamžiku dovnitř vpadl Shisui. "Itachi, mně se to jaksi rozvázalo." Zvedl ruku s pruhem látky. Pak mu pohled padl na jeho partnera. "Sasuke, vypadáš sexy!" Přejel po klopě černého saka. "To snad, abychom zůstali doma, vypadáš tak k nakousnutí," zaliboval si. To co viděl, se mu moc líbilo.
"Tak to si rychle vyhoď z hlavy," zchladil jeho snahu dlouhovlasý Uchiha. Sice si myslel něco obdobného, ale měl dost sebeovládání na to, aby držel jazyk za zuby. "Ukaž, ti to zavážu." Otočil si bratrance k sobě. "Beze mě byste byli ztracení."
.
"Máš pravdu, Itachi, ještěže tě máme," okomentoval to Sasuke se smíchem, zezadu kolem něj ovinul paže a přivinul se k němu. Faktem bylo, že z nich tří byl nepraktičtější a rozhodně nejzodpovědnější. Přes Itachiho rameno se díval, jak umně vytváří Shisuiovi na kravatě uzel. "Snad se ti to nestane i při tý promoci," zasmál se při té představě, že by bratránek nakráčel na pódium s uvolněnou vázankou halabala mu visící z límečku. Musel ale uznat, že i Itachi a Shisui nevypadali v tom kvádru vůbec špatně… schválně se k bratrovi víc přitiskl a zavrněl: "Vážně nezůstaneme doma…?"
.
"Sasuke, snad dobře víš, že něco takového se nedá odložit a vynechat to můžeme jen tehdy, když předložíš zdravotní potvrzení." Nejraději by na tu nabídku kývl, ale hodně věcí šlo proti nim. "Navíc, strejda si udělal čas a bude tam taky. Bylo by to trochu blbé, kdybychom ho tam nechali napospas osudu," podotkl Itachi a dokončil vázání kravaty.
.
Sasuke ztuhl jako solný sloup. Madarův osud ho tedy nijak nedojímal, ale… "On tam bude taky?!" zopakoval po Itachim o něco vyšším hlasem než normálně. Krucinál! Co se divil, ostatně byl dneska dost významný den… nejen z důvodu promocí, ale taky měl jeho bratr narozeniny. U toho přece strýček nesměl chybět. Pustil Itachiho a tvář se mu potáhla stínem.
.
"Sasuke, stalo se něco?" zeptal se Itachi a starostlivě si prohlížel brášku.
V Shisuiovi hrklo, moc dobře věděl, proč se Sasuke chová tak divně. Musel nějak zakročit. "Ale co tě nemá, víš přece, jaký je strýc nepříjemný. Sasuke se jen těšil, jak si to s námi užije a strejda je taková malá poskvrnka… no, možná už bychom mohli jít dolů." Koukl se na hodinky a potlačil staršího bratrance ven.
.
"Jděte, jen si tu… ještě něco vezmu…" prohodil Sasuke, obrátil se k jednomu stolku a předstíral, že něco hledá v šuplíku. Jakmile osaměl, posadil se ztěžka na postel. Kruci, s Madarou teda vůbec nepočítal, i když měl. Bylo to logické. Ten parchant si určitě neodpustí zase nějakou provokaci. Jenže on se tentokrát nesměl nechat vydeptat, bude tam tolik lidí… Sasuke lehce zkřivil obličej, hlavou mu bezděčně probleskly vzpomínky, o které ani za mák nestál… bolest v jeho drancovaném konečníku… a hluboký zastřený hlas, jehož majitel mu ji způsoboval…
.
Mikoto stála pod schody a prohlížela si oba mladíky. "Vypadáte rozkošně," zavrkala obdivně a na Fugakovo decentní odkašlání se k němu otočila, "a ty samozřejmě taky." Trochu mu poupravila sako. "Kde máte Sasukeho? Už bychom měli jet, abychom tam stihli dojít zavčasu a ne na poslední chvíli."
"Říkal, že už jde," odpověděl jí syn a začínal mít pocit, že v domě je podezřelé horko. Snad to v tom obleku přežije.
.
Sasuke si roztřesenými prsty nastrkal po kapsách peněženku, mobil a klíče, několikrát se ještě zhluboka nadechl a snažil se dát si do pořádku výraz, což se mu tak docela nepodařilo, stejně v jeho tváři byla znát nervozita. Ale třeba by ji mohl svést na velké emoční vypětí, ostatně mu bratr a bratranec nepromovali každý týden… Hlavně se držet co nejdál od Madary a pokud možno se na něj ani nekoukat. Prostě to musí nějak přetrpět.
.
Jakmile se Sasuke přidal k nim, tak všichni Uchihové nasedli do auta a Fugaku je zavezl do školy, kde zaparkoval. Vyšli před aulu, kde se měla promoce konat. Itachi a Shisui se byli nuceni odpojit od zbytku rodiny. Museli jít vyfasovat obřadní hábit a srandovní čepičku, která vypadala jako lodička. I se zbytkem ročníku dostali přenášku, jak se mají řadit a klanět profesorské radě a spoustu dalších blbostí.
.
Sasuke příliš neuvítal fakt, že jeho dva ochránci zmizeli, tak nějak se s nimi cítil bezpečněji, bez nich byl vydán napospas osudu… respektive nejstaršímu členu rodu, který dorazil krátce poté, co je Itachi s Shisuiem opustili.
"Madaro!" přivítala se s ním Mikoto krátkým vřelým objetím podobně jako Fugaku. Sasuke doufal, že třeba v tom pozdravu rodičů by se ztratil fakt, že on nic neřekl, ale byla to bláhová představa. Madara očividně nemínil vynechat sólové přivítání a jeho rty se roztáhly do širokého dravčího úsměvu, když se obrátil ke svému nejmladšímu synovci. V černých očích se mu zablýsklo, když k němu přistoupil, určitě na bližší vzdálenost, než by mu bylo příjemné.
"Ahoj, Sasuke. Sluší ti to," poznamenal nahlas a vztáhl ruce, aby napodobil poněkud důvěrnější pozdrav s jeho rodiči, ale Sasuke před ním ucouvl. "No neboj, já tě neukousnu," ušklíbl se a Fugaku i Mikoto se zasmáli, brali to jako žert. Madara k sobě Sasukeho přitáhl i přes zjevnou nechuť a tichounce mu zašeptal do ucha: "Chyběl jsem ti?"
Sasuke se zachvěl a srdce se mu splašeně rozbušilo, přesně tohohle se bál. Znovu cítil Madarovu kolínskou a jeho přítomnost, kterou měl od jisté doby spojenou s tím odporným prožitkem. I když to byla jenom chvilička, než ho strýc zase pustil, i tak ho dokázal pořádně rozhodit.
.
Kluci absolvovali povinné ročníkové focení u bronzového sochy koně, než je postupně vpustili do obřadní místnosti. Museli počkat, než tam jako největší honóra usadí představenstvo. Děkan měl projev, kde zhodnotil jejich studium, povzbuzení do budoucna a další zbytečné kecy. Itachi, jako zástupce ročníku, přečetl slib, kterým se zavazovali vykonávat své povolání čestně a dobře. Potom přistoupili k předávání diplomů.
Shisui stál v řadě, během celého projevu sledoval svou rodinu a hlavně Sasukeho, ale byl vzadu a bratranec se neotáčel. Zato naproti stál Deidara a Sasori. Nemohli si pomoct, projev byl celkem nudný, a proto na sebe dělali nejrůznější pitvořinky, až museli utlumovat smích, aby náhodou nevyprskli nahlas. Mohli si to dovolit.
Místnost byla vybavená rudě polstrovanými sedačkami s průchozí uličkou a podél stěn bylo zdobné podloubí, kde stáli studenti, někteří kryti před pohledem vrchnosti.
Itachi se radši ani nerozčiloval nad chováním těch třech třeštidel. Spolu se svým bratrancem prošel uličkou k dvěma profesorkám, které jim zatřepaly rukou, popřály něco do života a předaly diplom. Po úplném předání se představení odebrali ven a po nich i zbytek studentů, které ještě chvíli trápil fotograf společnými fotkami.
.
Sasuke na tom zrovna úplně nejlépe nebyl. Jak se dalo předpokládat, Madara obratně zařídil, aby vedle něj při promoci seděl, což bylo pro mladého Uchihu naprosto zneklidňující, natož když si pak v procesu strýček ležérně položil ruku na jeho zadní opěradlo, takže se předloktím dotkl jeho šíje, i když Sasuke okamžitě ucukl a raději se neopíral tak důkladně. Věděl, že mu to Madara dělá naschvál, celou tu dobu vedle něj musel dýchat jeho vůni, snášet letmé nenápadné doteky a byl z toho pořádně vystresovaný. Snažil se soustředit jenom na projevy, na Itachiho měkký tenor, když četl slib, ale moc to nepomáhalo. Nadával si do všeho možného, že se sebou nechá takhle mávat, ale to, co mu strýc udělal, se vrylo hrozně hluboko a s jeho přítomností celá ta hrůznost znovu vystupovala na povrch. Pořádně ho štvalo, že mu ten bastard zkazil tak významný okamžik, doopravdy byl na své dva miláčky pyšný, ale po boku strýčka musel myslet jenom na dost nepěkné věci. Když už měl dojem, že hranice stresu dosáhla vrcholu, byl by se snad zachoval i nezdvořile a pokusil se ztratit na záchod, ale neměl ponětí, kde tady vůbec nějaké jsou. Už už otvíral ústa, aby se zeptal svého otce, ale pak ho napadla příšerná myšlenka - co kdyby chtěl jít Madara s ním?! Na toaletách by byli zřejmě úplně sami, mohl by… Ne! Ani za nic! To radši zatne zuby a vydrží vedle něj sedět.
.
Kluci si s ostatními vyhodili čepicemi do vzduchu a poté čekali, než vyjdou jejich milovaní příbuzní ven.
Deidara je obratně vyhledal. "Tak co, kluci, nepůjdem to dneska pořádně oslavit?" navrhl natěšeně a oči mu lítali z jednoho na druhého.
"Oslava? Řekl tu někdo oslava?" přitočil se k nim hned Sasori, když se vytrhl z náruče svojí staré bábi, která ho snad měla v plánu umačkat.
"No já nevím…" nakousl to Itachi, aby pravdu řekl, tak s tím nikterak nepočítal a navíc dnes měl narozeniny a doma mu všichni chtěli popřát.
Shisui se ujal slova: "Máme dneska celkem napilno. Itachi slaví narozky…"
"Tak to gratuluju, ty stará hrázo!" popřál mu Sasori a neopomněl mu pořádně pomačkat ruku. "O důvod víc, abyste šli chlas… tedy oslavovat."
"Ty myslíš jen na jedno. Řekněte, kam půjdete nebo si zavoláme, uvidíme, co a jak se vyvine," ujistil ho Itachi a pohodil očkem na schodiště, kde se objevila jejich rodinka.
.
Sasukemu se nesmírně ulevilo, když ceremonie skončila. Ještě tak pět minut a byl by to snad doopravdy neustál, třeba by zase omdlel nebo něco takového. I když by se to možná dalo líp zamaskovat než o Vánocích - v tom saku bylo doopravdy dost teplo, ne že by se přímo potil, ale už se nemohl dočkat, až se toho zbaví. A hlavně až se zbaví Madarovy přítomnosti, která ho tak děsně deprimovala. Jenže se obával, že to zřejmě hned tak nebude, pokud má ten hajzl v plánu přesunout se s nimi domů na rodinnou oslavu… téměř v duchu zaúpěl. Doopravdy s ním bude muset přežít celý den?! Už teď měl dost. Všichni čtyři se společně připojili k davu, který proudil z promoční síně, a Sasuke jen doufal, že se brzy shledá se svými dvěma partnery. Potřeboval jejich podvědomou oporu, s nimi se cítil daleko bezpečněji, přestože takový Itachi ani nevěděl, proč má ze strýce takový strach. A ještěže tak, nedovedl si představit, co by dělal, kdyby se to dozvěděl.
.
Ke skupince mladíku se připojila Mikoto a zbytek rodiny. "Já jsem na vás tak hrdá," zaševelila a postupně oba kluky objala. "Děláte mi jenom samou radost."
Fugaku jim trochu odměřeněji potřásl rukou. Bylo vidět, že je trochu naměkko. Byl na svého syna pyšný. Poplácal ho po ramenou a dokonce mu to i řekl trochu nakřáple znějícím hlasem.
Madara si blahopřání nemohl nechat ujít. Plánoval jistou provokaci. "Itachi, zároveň k promocím ti přeju všechno nejlepší k narozeninám. Tady máš ode mne obálku. Dal bych ti ji až večer, ale dnes mám něco naplánovaného a nemůžu to odložit."
Shisui si oddechl, aspoň dnes už strýce neuvidí. Teď byl na řadě on. Už od pohledu věděl, že Madara něco kuje, což se mu ihned potvrdilo, když mu do ucha zašeptal: "Pořád je tak úzký, že bych se stavil ho protáhnout." Se samolibým úsměvem se odtáhl. Opravdu škoda, že je dnes už neuvidí. Tohle ho bavilo.
Shisui se musel notně přemáhat, aby strýce nenakopl do koulí a ještě udržovat jakžtakž přijatelný výraz na obličeji. Klidně by nechal Madaru zastřelit bez mrknutí oka.
.
Sasuke viditelně pookřál, když Madara vyrukoval s tím, že se dnes nemůže zdržet na rodinnou oslavu, a musel se ovládat, aby si radostí neposkočil. Tak to možná nebude tak strašné, jak se obával, doopravdy by s ním asi tak dlouho nepřežil. Podobně jako rodiče a strýc se i on připojil ke gratulacím a každého z čerstvě odpromovaných veterinářů pevně objal. Páni, nemohl uvěřit tomu, že už doopravdy dokončili studium. Byla to vlastně trošku škoda, že jim teď ze života zmizí takové ty typické školské problémy… a hlavně prázdniny. Když nad tím tak přemýšlel, až si najdou práci, budou mít jen čtyři týdny dovolené, což bylo zatraceně málo… budou na sebe mít vůbec dostatek času? Teď ale nebyla nejvhodnější doba zabývat se zrovna tímhle. Fugaku navrhl, že si někam zajdou na pořádný oběd a přípitek, ale nejdřív si musí udělat nějaké fotky do rodinného alba.
"Ukaž, vyfotím vás," nabídl se Madara a přebral od bratra foťák, zatímco se ostatní rozestavěli na celkem pěkném plácku, samozřejmě Shisui a Itachi museli jít dopředu a doprostřed a držet viditelně diplomy.
.
"Super a teď ty." Fugaku se prohodil s Madarou a postavil se na uvolněné místo vedle Sasukeho. Připravili si úsměv pro fotografa, nejstarší Uchiha se v duchu uchechtl a nenápadně přesunul svou paži, pohladil ten pevný zadeček, který se mu tak moc zalíbil, a pevně ho sevřel.
.
Sasuke sebou škubl, jako by ho uštkl had, a nadechl se k protestu. Proboha, ať na něj ten bastard nesahá!! Pokusil se malinko odtáhnout, ale Madarovy ruky na svém pozadí se nezbavil.
"Sasuke, přestaň sebou šít a usmívej se," napomenul ho otec a zaostřoval objektiv.
Nejmladší chlapec pochopil, že pokud se vzbouří, vyjde všechno najevo a to si nemohli dovolit. A Madara to dobře věděl. Jenže… proč mu musí sahat právě tam?! Jak se má usmívat, když má strejdovu dlaň na zadku?! Horko těžko vytvořil v obličeji jakous takous parodii úsměvu, ačkoliv měl dojem, že se dřív psychicky zhroutí.
Madara se očividně královsky bavil a schválně ho ještě osahával, docela by si tu pěknou prdelku někdy zase rád přivlastnil… Vteřinu nato, co Fugaku stiskl spoušť, ještě schválně přes látku tmavých kalhot vklínil prsty do té rozkošné rýhy mezi Sasukeho půlkami. Tohle už Sasuke nevydržel a intuitivně poskočil dopředu, až klopýtl a nechtěně vrazil do Shisuie.
.
"Sasuke, stalo se něco?" otočil se Shisui překvapeně a okamžitě se podezíravě zaměřil na Madaru. Čuchal nějaké nepříjemnosti, protože strýc se tvářil jako nažraná kočka vykulená na zápraží. Bude se muset potom Sasukeho zeptat, teď se spokojil jenom s vražedným pohledem věnovaným svému milému příbuznému. Instinktivně si stoupl mezi ně, aby zabránil jakékoli další interakci.
"Sasuke, ty jsi hrozný, nemůžeš chvíli v klidu postát," vypeskoval ho otec a zatvářil se mírně rozmrzele. Dneska s jeho synem šili všichni čerti. "Můžeme jet?"
Shisui zaprosil: "Itachi, budeš té dobroty a lásky a vrátíš i můj hábit?" Nechtěl tam nechávat bratrance samotného a naštěstí dlouhovlasý Uchiha neměl žádné námitky.
.
Sasuke se držel blízko Shisuie a na strýce se raději ani nepodíval, musel to všechno nějak rozdýchat. Bylo to tak nepříjemné a ponižující! Proč mu jenom nemohl dát pokoj?! Copak mu nestačilo, co mu už udělal? Musel využít každé příležitosti, aby mu ten nucený sex připomněl… Kdyby je aspoň nedržel v šachu! Jenže ten zatracený důkazní materiál zjevně ještě pořád vězel v jeho mobilu. Díkybohu, že už se s ním pro dnešek po tom obědě rozloučí. Všichni počkali na Itachiho, než se k nim zase vrátil, a pak je Fugaku začal honit do auta: "Tak pojďte, zajedem si všichni do restaurace, určitě musíte mít pořádný hlad." S nadzvednutým obočím sledoval jejich snahu naskládat se na zadní sedadla, když ho napadlo: "Madaro, nemůžeš vzít někoho ve svém autě? Ať se nemusí mačkat vzadu všichni tři…"
.
"Jasně, pojedeš se mnou, S…" nestačil doříct nejstarší Uchiha větu.
"Určitě." Okamžitě se nabídl Shisui. Bylo úplně jasné, že se toho strýček chytne a bude chtít bratránka. Chtěl tomu zabránit, ale moc nepochodil.
Madara se lehce ušklíbl tomu pošetilému snažení. "Měl jsem na mysli Sasukeho. Přece nemůžu trhat oslavence od sebe." Významně koukl na Fugaka.
"Sasuke, šup pojedeš se strýcem, když tě chce," rozhodla hlava rodiny nekompromisně a otevřel manželce dveře, aby nastoupila a nahnal kluky dozadu.
.
"Ale já…" bránil se Sasuke vyděšeně, z představy, že by se měl se strýcem ocitnout sám, ho přepadala panika, "já bych radši…" Otec ho už ale neposlouchal. Nejmladší Uchiha hodil zoufalým pohledem po Shisuiovi, Madara mu však položil ruku na rameno.
"Tak pojď, Sasuke, snad bez nich chvilku vydržíš," prohlásil škodolibě a odváděl si ho ke svému autu jako trofej. Ještě si neodpustil hodit provokativním pohledem po svém nejstarším synovci. "Pojď dopře-" načal Madara rozkaz, ale Sasuke ho nenechal domluvit:
"Půjdu dozadu."
Madara po něm blýskl očima a rty se mu zkřivily v zlomyslném úsměvu, když tiše prohodil: "Dozadu… to ty máš rád, viď?"
Sasuke sebou cuknul a rozechvěle si sedl na zadní sedadlo, co nejdál od řidiče.
.
Itachi na rozdíl od svého bratrance naprosto netušil, co se děje. Jen byl posmutnělý. V autě seděl Sasuke uprostřed a byli na sebe natisknutí, což bylo příjemné.
Za to Shisui měl zcela oprávněný strach. Modlil se, aby Madara nic nevymýšlel, ten jeho hnusácký úšklebek by mu nejraději vymazal z tváře svými pěstmi. Jestli… jestli na něho jen sáhne, tak ho zabije… ale musel by to udělat nenápadně.
.
Sasuke moc dobře věděl, že ta cesta bude zatraceně zlá. Bylo nad slunce jasné, že si ho Madara vybral jenom proto, aby ho mohl mučit. Uklidňoval se aspoň tím, že si nemůže nic dovolit, vždyť přece řídil! Neochotně si zapnul pás, příliš se mu to nelíbilo, připadalo mu riskantní cokoliv, co by mu případně omezovalo pohyb, kdyby… kdyby bylo potřeba se bránit.
Madara nastartoval svoje černé BMW a předpisově vyjel z řady aut. Zařadil se za Fugakova stříbrného Forda a ve zpětném zrcátku pohlédl na mladíka. Teď ho měl jen pro sebe, nemusel mluvit v jinotajích. Mohl jít rovnou k věci. "Tak co?" utrousil se stopou posměchu. "Jak vám to s Shisuiem klape?"
Sasuke mu na to nic neodpověděl, rozhodl se, že bude radši celou cestu mlčet. A hlavně se na něj ani nepodívá! Do těch černých očí, které nad sebou viděl v těch příšerných okamžicích…
"Ztratil jsi řeč?" ušklíbl se Madara, takovou taktiku předvídal. Co už, však on ho donutí promluvit. "Jak často tě ten malej mizera protahuje? Jednou do tejdne?" tipoval a po očku sledoval Sasukeho reakce. Hladce stíhal silniční provoz, byl vynikající řidič, ke své práci to ostatně potřeboval. "A už tě konečně dovede i pěkně nakrmit, nebo pořád používá tu směšnou ochranu?" pokračoval v otázkách, protože dobře viděl, jak je to synovci nepříjemné.
Sasuke zarputile mlčel, i když ho to stálo velké úsilí. Pokoušel se soustředit na ubíhající město za oknem, ale Madarova slova v něm vyvolávala silnou úzkost, která se na něm začala projevovat. Dech se mu změlčil, byl přerývaný a povrchní. Madara si toho dobře všiml.
"Teď nedávno si mi bráška stěžoval, že ten tvůj miláček a tvůj bratříček byli pěkně na nože. Prý se hádali o nějakou holku… to byla v Shisuiově případě asi blbost, co? Leda že by ta holka byl kluk a to kluk, kterýho oba dobře znají… třeba s ním žijí pod jednou střechou, co myslíš…?" prohodil tichým medovým hlasem.
V Sasukem hrklo. Pokoušel se nedat to na sobě znát, ale v tomhle nikdy nebyl moc dobrý herec. Natož když měl před sebou Madaru.
Ten z jeho reakce okamžitě poznal, že se strefil do černého. Ústa se mu roztáhla v širokém úšklebku. "Vida, vida…" protáhl pobaveně, "a který z nich vyhrál? Počkej, nech mě hádat. Jestliže se k sobě chovají tak přátelsky, zákonitě se museli dohodnout. A vzhledem k tomu, že z jejich povah můžu usoudit, že ani jeden by se tě nevzdal… mají tě oba, že jo?"
Sasuke nasucho polkl a modlil se, aby už konečně dorazili k té restauraci. Bohužel byl docela provoz, neustále zastavovali na červené nebo museli někde čekat v zácpě.
"To se podívejme," pokračoval Madara v deptání, "takže teď děláš děvku oběma? Kdo si řekne, tomu podržíš? Nebo tě šoustají oba najednou? Řekni, Sasuke… už jsi je v sobě měl oba současně?"
Nejmladší Uchiha zatnul prsty do stehen, z těch jeho chlípných řečí se mu zvedal žaludek.
"Hádám, že asi ne. Ta tvoje uzoučká dírka by něco takovýho nevydržela," uculil se dlouhovlasý muž a škodolibě přimhouřil oči. Rozhodl se pro větší provokaci: "Musím říct, že na ten tvůj těsný zadeček rád vzpomínám, Sasu. V tom obleku vypadáš sexy… mám chuť někde zastavit, strhat to z tebe a narvat ti ho tam… pořádně hluboko."
"To nemůžeš!" vyjekl Sasuke, poprvé za tu dobu, co vlezl do auta, a v jeho hlase zazněl čirý děs, stejný, jako se odrážel v jeho velkých tmavých očích.
Madara se ušklíbl: "Že ne?" Schválně zpomalil a nechal před sebe předjet několik aut, aby se ztratil Fugakovi z dohledu. Jakmile to šlo, blikl k nejbližšímu podélnému parkování a elegantně tam zajel, načež zamkl centrálem a vypnul motor. Odepl si pás a otočil se k hrůzou paralyzovanému synovci na zadním sedadle. "Tak se svlíkni, bude to rychlovka," pobídl ho naprosto netečně a pomalu si začal rozepínat sako.
"C-c-cože?" vykoktal ze sebe Sasuke nepřirozeně vysokým hláskem, "t-to nejde! Viděli by to… někdo by viděl, co mi děláš!"
"Mám kouřový skla," ujistil ho Madara a jeho úsměv byl pořád širší.
"Budu křičet!" vyhrkl zoufale Sasuke a krčil se na zadním sedadle, v obsidiánových duhovkách pomalu už slzy.
"Podržím ti dlaň na ústech, nikdo nic neuslyší," opáčil Madara a musel se přemáhat, aby se nezačal chechtat tomu strachu, který ze Sasukeho přímo sálal.
"Ne, NE!" zavřeštěl Sasuke hystericky, rychle se odpoutal a začal lomcovat s klikou, div ji neurval. Dva drobné slané pramínky mu stekly po tvářích, jak se usilovně snažil dostat pryč.
Madara se jízlivě rozesmál, tohle se mu povedlo. Ještě chvilku si vychutnával svojí moc, než prohlásil: "Zapni si pás, ty jedno malý štěně. Dělal jsem si srandu. Sice bych tě moc rád protáhnul, ale teď by mi to asi neprošlo, kdyby ses v tý restauraci nemohl posadit." Sám si upravil oblek a znovu se připoutal. Nastartoval auto a vyjel z řady, načež se opět zařadil do provozu. Fugakův Ford byl sice v nenávratnu, ale naštěstí se domluvili, do které restaurace půjdou, takže znal cestu i sám. A navíc… tohle stálo za to. Přes zrcátko si prohlédl vydeptaného synovce, který tiše vzlykal. Neodpustil si ještě nebezpečně líbezným hlasem poznamenat: "Neplač, mazlíku, že to nevyšlo. Však já si na tebe čas někdy udělám a pak si spolu pořádně zamrdáme, ano? Nakrmím tě tak důkladně, že ti to bude stačit na rok dopředu."
.
Shisui se po cestě uchýlil k tomu, že neustále hlídal černé auto za nimi. Když pak najednou zmizelo, začal úplně panikařit.
"Shisuii, děje se něco? Co jsme nasedli, tak jsi sebou nepřestal šít," zeptal se tiše Itachi s udiveným podtónem. Nechtěl rušit debatu mezi svými rodiči.
"Ne… jen strejdovo auto se ztratilo," hles Shisuii a znovu pohlédl na silnici za nimi, jestli neuvidí nepříjemně známé auto. Hrozně se o Sasukeho bál.
Fugaku ho i přes štěbetání manželky slyšel. "Neboj se, Madara ví, kde jedeme. Určitě nás rychle dožene," ujistil svého synovce. Za deset minut zastavovali na parkovišti vedle restaurace, kde podle řečí výborně vařili.
.
Madara na smluvené místo dorazil o dalších deset minut později. Zaparkoval na volném místě a ohlédl se na Sasukeho. Vypadal pěkně ubrečeně, takhle by ho asi neměli ostatní vidět. Povzdechl si a zašátral v kapse svého saka. "Kapesník s sebou samozřejmě nenosíš, co?" odhadl správně a vytáhl bílý látkový, který mu podal. "Na, dám ti svůj. Nekoukej tak na mě, radši se uprav. Nechceš přece přidělávat svým miláčkům a rodičům starosti, že ne?"
Sasuke si otřel oči a hlučně se vysmrkal. Jako aspoň malou pomstu pak použitý kus látky nabídl strýčkovi zpátky.
Madara se ušklíbl. "Nech si ho na památku," odtušil posměšně a vystoupil z auta. Sasuke se ještě pokusil dát do pořádku svůj výraz, když ho následoval.
.
Uchihové si šli sednout dovnitř a opozdilcům nechali dvě židle naproti sobě.
Itachi se jenom podivoval nad bratránkovou neklidností. Snad to musel od Sasukeho chytil, vždyť k tomu neměl pražádný důvod. Přece ho ta necelá půl hodinka odloučení nemohla takto poznamenat. Taky se těšil, ale nemusel kvůli tomu každé tři vteřiny kontrolovat dveře.
Přitočila se k nim sličná servírka, aby si zapsala jejich objednávku a podala jim jídelní lístky.
Když se mladý Uchiha zjevil se svým strýčkem v salonku, Shisuiovo srdce zaplesalo a následně bylo ihned prostoupeno zlostí. Na první pohled poznal, že se bratranci něco stalo a určitě za to nemohl nikdo jiný než Madara.
Itachi si také všiml. "Sasuke, stalo se něco?" zeptal se zvídavě. Jeho bráška vypadal přinejmenším podivně. Zdálo se mu, že má lehce začervenalé, opuchlé oči a na tváři nucený úsměv.
"Sasukemu se udělalo jen trošku špatně. To bude určitě z toho horka. Viď, Sasuke." Poplácal synovce po rameni a popostrčil ho před sebe.
.
"J-jasně," hlesl nejmladší Uchiha slabě, co měl taky říct jiného? Tohle byl Shisuiův a Itachiho velký den, vlastně bráškův hned ze dvou důvodů. Neměl právo jim ho kazit, chtěl, aby si ho užili. Sesunul se na židli a silou vůle se usmíval, byť tak nepřirozeně křečovitě, až ho bolela čelist. Obsazení příliš neocenil, nejradši by od toho hajzla seděl co nejdál, ale protestovat pochopitelně nemohl. Byl v pokušení objednat si nějaký tvrdý alkohol, aby si uklidnil pocuchané nervy, asi by mu to ale příliš neprošlo, ne proto, že by nebyl plnoletý, ale protože se to nehodilo, když ostatní zůstali také při limonádách, maximálně jeho otec si dal pivo. Nakonec se spokojil s džusem, aspoň že měli višňový. Naštěstí mohl počítat také s přípitkem, rodiče určitě objednali nějaký sekt. Madara ho rozhodil víc, než si byl ochotný připustit, musel potlačovat drobný třas těla a do jídelního lístku hodnou chvíli zíral jako bacil do lékárny, než byl schopný se na něj soustředit a rozhodnout se pro kuřecí plátek zapečený se šunkou a sýrem.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kai Kai | 9. června 2016 v 19:32 | Reagovat

GRRRRRRRRRRR MADARO TY PARCHANTE !!! UVAŽU TI RUCE K POULIČNI LAMPĚ A KOULE K AUTU A POJEDU PLNYM PLYNE DOPŘEDU!!!!! Kež by se to itchi dozvěděl moghli by ho zmlatit všichni tři itachi bejzbolovou palkou shisui gofovou holi a sasuke hmm palcatem.... ne to by malo bolelo lepši by byl palcat ale tan ostnaty na nazev si ted nespomenu. Grrrr kež by se při cestě domu madara naboural  vylletěl přednim sklem přimo pdolu z utesu kde by ho rozthaly žraloci.... Těšim se na pokračovani a moc moc doufam že madaru poka něco moc moc moc špatneho a hooooooooodně bolestiveho.

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 9. června 2016 v 20:01 | Reagovat

[1]:A ještě by na něho minimálně spadla atomovka viď. Tu jsi ještě nezmínil :D :D

3 Kai Kai | 9. června 2016 v 20:11 | Reagovat

[2]: Sorry ale fakt mě štve jak si saskeho furt dobira a bavi ho ho deptat.  už tak ma saske nervi a psichiku na hraně. prosně mě nasral fakt hodně. moc se těšim an pokračovani.  . p.s. atomovku asi ne ta by nadělala moc škody okolo ale  určitě by mě napadlo něco jineho.co dodat nasral mě na najviši možnou myru. mooc se těším na pokračovani. se nezlob mě jen madara děsně nasral ...

4 Kačí Kačí | 12. června 2016 v 12:15 | Reagovat

Já toho hajzla tak hejtím! Doufám, že už Sasukemu nic neudělá, že né? Prosím QwQ

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 12. června 2016 v 12:51 | Reagovat

[4]:Musí trošku postrašit je jako kostlivec ve skříni.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.