Získat srdce lva XXVII. - Psí útulek

30. června 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Sasuke dostane skvělý nápad, jak strávit volný čas a udělat dobrý skutek. Návštěva místního útulku skýtá mnohá překvapení. Zvláště, když si každá Uchiha vybere pejska, který se mu může rovnat charakterem. Navíc nemladší Uchiha stále prosí, aby si pořídili zvířátko domů.


"Hele, co takhle někdy zajet nahoru do útulku na Lístkáč vyvenčit nějaký psy?" navrhl Sasuke jedno sobotní ráno u snídaně. Bavili se o tom předchozí den ve třídě, protože další týden je čekalo vysvědčení, známky byly uzavřené a oni plánovali, jak co nejlépe využít poslední dny ve školním roce. Někdo navrhoval zmiňované venčení psích miláčků, ale tenhle návrh bohužel u všech neprošel, Sasukemu však připadal docela atraktivní. Od doby, co ztratili Tipa, žádného domácího mazlíčka neměli.
.
"To není vůbec špatný nápad," chytil se toho ihned Itachi. Šel by do jakékoliv činnosti, když byla spojená se Sasukem a venčení chlupáčů bude fajn.
Shisui jenom přikývl na souhlas. Přes týden mu rukama prošlo hodně zvířat, ale procházka ještě nikoho nezabila. Poslední dobou na sebe měli málo času. Mladý Uchiha se učil na zkoušky. Itachi míval do čtyř, ale hodně často se mu měnila pracovní doba podle potřeb školní kliniky, kde ho ani ne před dvěma týdny vzali. Shisui byl u Onokiho až do šesté večer přes všední dny. V sobotu tak býval starý veterinář říkal, že ty dvě hodinky tam vydrží sám. Nejstarší Uchiha už ordinoval i sám s mladou zdravotní sestrou, která mu dělala pomocníka a sekretářku. Občas měla tendence po něm laškovně vrkat, byť jí naznačil, že tudy cesta nevede. Musel si koupit zánovní auto, protože Onokiho firemní se mu zdálo životu nebezpečné a do okrajových částí města s nejrůznějším veterinárním vybavením se jezdilo opravdu těžko.
.
"Proboha, jenom to ne!" zděsil se nehraně Fugaku zpoza svých novin, "ještě se tam do nějakýho toho zablešence zakoukáte a přinesete si ho sem! To by nešlo."
"Tati, prosím tě," protočil Sasuke oči v sloup, "ty máš opravdu paranoidní představy."
"Já ti dám paranoidní," zabručel jeho otec a přísně na něj pohlédl, "zrovna u tebe bych se tomu vůbec nedivil. Vždycky jsi se jako dítě vrhal na ulici ke každýmu čoklovi, aby sis ho mohl pohladit. Dvakrát tě dokonce nějakej z nich kousnul."
"No vidíš, ale teď už nejsem dítě," odtušil Sasuke, i když se musel při těch vzpomínkách smát. Vždycky si přál domácího miláčka, proto ho hrozně vzalo, když pak Tipa zajelo auto.
"No, ale nápady máš pořád bláznivý," poznamenal Fugaku.
"Ale, miláčku, nech je," vložila se do toho Mikoto a položila svému manželovi ruku na rameno, "spousta lidí chodí do útulku venčit psy. Moje kolegyně z práce taky. Je to dobrý skutek, ti chudáčci jsou tam zavření celé dny."
"No právě," přisvědčil honem Sasuke, "proto by bylo fajn, kdybysme tam šli."
.
"Po obědě bychom mohli vyrazit, teď by to bylo moc narychlo a kdo ví, v kolik tam otvíraj," oznámil Itachi plán dneška jako hotovou věc. Nikdo nic nenamítal, i když Fugaku ještě něco zabručel o tom, že jestli doma uvidí něco živého, tak poletí všichni tři ven jako namydlený blesk.
~~~
Po poledni proklouzli pod podmračenýma očima hlavy rodiny a vydali na zastávku městské dopravy. Cesta by měla trvat třicet pět minut. Dost času na to, aby oba mladíci mohli vyzpovídat Sasukeho a sami se podělit se svými zážitky z veteriny.
"Představte si, že včera mi jedna paní donesla křečka s tím, že strašně smrdí," prohodil Shisui do éteru. "Nezbylo mi nic jiného, než tu malou kousavou a prchavou vyšetřit. Nic zvláštního jsem nezaznamenal, jen jsem ji málem přimáčkl stetoskopem. Nakonec jsem ji s úlevou vrátil do krabice a vyptával se paní a po pěti minutách se mi z ní podařilo vydolovat, že mu zřejmě nečistí terárko. Fakt, někteří lidé by si zvířátka pořizovat neměli," dodal, teď se smál, ale v ordinaci mu moc do smíchu nebylo.
.
"Tyjo, fuj," otřásl se Sasuke té představě, "ale křečka bych teda stejně nechtěl. Naruto míval párek džungaráků, ale kousali jako svině. To už radši morče, u toho se aspoň nemusíš tak bát, že to rozmáčkneš v dlani. Ne teda, že bych jinak měl něco proti křečkům, ale bylo by prima chovat něco většího… nepořídíme si pak do bytu psa?"
"Nepřijde mi to jako dobrý nápad," usoudil Itachi realisticky, "ten byt je sice docela velkej, o to nic, ale jestli se tam někdy přestěhujeme, tak my dva s Shisuiem už jsme v práci a ty budeš chodit na přednášky. A i když je rozvrh na vejšce dost nepravidelnej, za pět let pak dostuduješ a budeš taky chodit do práce. Ten chudák by tam pak byl celý dny sám, když bysme se vraceli až pozdě odpoledne."
"Hmm…" protáhl Sasuke zklamaně, moc by si nějaké to zvířátko přál. "A co takhle pořídit si kočku?" navrhl obratem se zajiskřením v očích, "kočky jsou lepší než psi, umí se o sebe postarat skoro samy a nevadí jim tolik samota. A jsou krásný, heboučký…" Rozplýval se nad tou představou.
"Nám s Shisuiem stačí, že už máme doma jednoho kocourka," zasmál se Itachi a pocuchal Sasukeho lesklé černé vlasy, "a taky je krásný a heboučký. Ale když o to tak stojíš… já bych asi nebyl proti. Ale tohle je na Shisuiovi, ten byt je koneckonců jeho." Mrkl na svého bratrance, zatímco Sasuke se k němu obrátil se štěněčíma očičkama.
.
Shisui se snažil do těch roztomilých očí nedívat, ale bylo to setsakra těžký. Když si bratranec něco zamanul, tak uměl být přesvědčivý. Pak si povzdechl, zvířátko chtělo odpovědnost a péči a Sasuke byl dost velký, aby to zvládl. Nejraději by si pořídil maiskou mývalí, kdyby nebyl mladík proti, stejnou měl i Madara a nechtěl, aby mu ho tvrdohlavým požadavkem na plemeno připomínal. "No," protáhl hraně, "když slíbíš, že se o ni budeš pečlivě starat, tak bychom mohli mít nějakou mícu doma… ale až budeme bydlet u mě, jinak to nemá smysl."
.
"No jasně, že bych se o ni staral, máš mě snad za děcko?" ohradil se Sasuke dotčeně, ostatně už byl skoro rok plnoletý, ale následně se mu tvář rozjasnila: "To je prima, tak to se na to stěhování těším dvojnásobně." Ne snad, že by mu v domě u rodičů něco scházelo, byl si jistý, že mu bude ten dům chybět, vyrostl v něm a byl zvyklý na svůj pokoj… ale bydlet se svými dvěma miláčky a domácím mazlíčkem bez toho, aby museli svoje city skrývat před rodiči, to bylo přesně to, po čem toužil nejvíc. Už se nemohl dočkat, až se to uskuteční, ten rok bude nejspíš nekonečný.
.
"To se ta čičina bude mít. Dva osobní zvěrolékaře po ruce," prohodil Itachi a vyhlédl z okénka na ubíhající domky se zahradami. "Budeme vystupovat. Tak vstávat!" zavelel a za minutku s drcnutí zastavili a vyskočili z autobusu na čerstvý vzduch.
"Paráda, tohle mi chybělo," poznamenal Shisui a zhluboka se nadechl.
Nabrali směr ke hlučícímu objektu. Štěkot psů byl tím silnější, čím byli blíž.
.
"Jak to vůbec uděláme? Každý si vezmem jednoho? Nebo si půjčíme jenom dva?" otázal se Sasuke, když stanuli před onou budovou s jednoduše vevedeným názvem na hlavní bráně Útulek pro psy. Už zdálky viděli řadu oplocených kotců, za nimiž pobíhala různě velká a chlupatá zvířata. Stiskli jeden ze zvonků a čekali, až se ozve bzučák, aby mohli vrata otevřít. V ústrety jim vyšla sympaticky vyhlížející žena.
.
"Já bych byl pro tři." Shisui svůj nápad předestřel místní pracovnici a ta je zavedla ke kotcům, kde bylo po třech psech. Byli tam směs ovčáka a retrívra, podvraťáci a několik kříženců bíglů, kteří vypadali naprosto neodolatelně. Nebyli moc velcí, takže by jim nemuseli utrhnout ruce, jak je budou chtít všechno zkoumat "Co tihle?" kývl jejich směrem a koukl na zbytek doprovodu. Itachi se tvářil souhlasně a zbýval Sasuke.
.
"Jééé, ti jsou sladcí!" rozplýval se nejmladší Uchiha jako zmrzlina v Africe a neváhal přiložit dlaň k díře v plotu, kterou mu jeden z pejsánků okamžitě začal olizovat.
"Tak vidím, že výběr je jednoznačný," pousmála se ta žena, "počkejte tady, přinesu věci." Na chvíli je opustila a když se vrátila, nesla tři obyčejná vodítka. Psi, jakmile je viděli, začali vyvádět, štěkali o sto šest a skákali do vzduchu. Sasuke při tom pohledu zalitoval, že je nemůžou vzít na procházku všechny.
.
Jakmile vyšli za branku objektu, Shisui zalitoval, že si nevzali ještě něco menšího, protože jeho svěřenec se rozhodl s ním pořádně zatočit. Lítal ze strany na stranu, než se mu malého uličníka podařilo ukrotit. "Asi mi dali nějakého naspídovaného," vyhrkl nejstarší Uchiha. Tohle byl psí hard core.
.
"Nebo to prostě rozdělila intuitivně podle povahy," zasmál se Sasuke, jehož pejsánek mu zase s nadšením očuchával kotníky a následně i kapsy, "asi věděla, jaký seš trdlo, tak ti dala psa, kterej by ti měl sednout. Podívej se, jak je ten můj miloučkej!" Ještě to ani pořádně nedořekl, když kříženec bígla skončil zřejmě s uspokojením s prohlídkou a místo toho na něj začal s veselým štěkotem skákat a otírat se o něj špinavými packami.
.
"Jo tak podle povahy, tak nevím, nevím, co přisoudila tobě. Jsem si nevšim, že bys po nás skáka-l," trhnutí vodítka ho nutilo udělat krok bokem, než našel ztracenou rovnováhu.
"Kdo ví," ozval se do té doby tichý Itachi. Měl nejhodnějšího psa, neskákal a jen pořád někde něco oňufával, ale ruku mu utrhnout nechtěl. Vychytal to nejlíp. "Mohli jsme vzít nějaké pamlsky, škoda… příště dojdeme líp vybavení," podrbal svého chlupáče na hlavě.
.
"Jo, to je fakt, třeba by mi pak dal tenhle miláček… neskákej, ty potvoro!… pokoj," poznamenal Sasuke, "hele, běž očuchávat nějakej keříček a přestaň… néé…!" Jeho svěřenec se mu totiž právě připletl pod nohy, a aby to nebylo málo, radostně proběhl mezi nima, čímž vyvedl Sasukeho z rovnováhy a ten následně skončil na zemi. Pes zřejmě usoudil, že si páníček chce hrát, když se tak ochotně snížil na jeho úroveň a s nadšeným štěkotem po něm několikrát přeběhl, než se nejmladší Uchiha trochu roztřeseně postavil na nohy s výstavním otiskem packy na prsou.
.
Shisui mu chtěl jít na pomoc, ale jeho pes si usmyslel, že se ani nehne od počuraného patníku a sveřepě zatínal drápy do země.
"Ukaž, opráším tě." Itachi si bratra otočil a ometáním rukou ho začal zbavovat vrstvy prachu a jiného přilnavého bordelu. "Máš taky pěkného uličníka," poznamenal, "škoda, že je nemůžeme pustit na volno, aby si pořádně zalítali, ale asi bychom je už nikdy nedostali zpátky."
.
"Jo, to je pravda, obzvlášť toho Shisuiova, haha," zasmál se Sasuke a vybíral si z vlasů trávu, když ho vyvedl z míry podivný pohyb v oblasti lýtka. Itachiho pes, který se poslušně přiblížil, když se páníček přitočil ke svému bratrovi, mu nejprve s uchváceným výrazem očmuchal nohavici, načež si ho přidržel předními packami u kolene a začal mu ojíždět nohu. "Hej! Ty jeden chlípníku! Fuj je to! Pusť!" protestoval nejmladší Uchiha a snažil se bígla setřást, "spadni ze mě! Itachi, udělej s tím něco!"
.
Shisui společně s Itachim neudělali vůbec nic a jen se za břicha popadali. Bylo to totiž děsně vtipný, jak se Sasuke tvářil znechuceně.
"I-itachi… hahaha to jsem si nemyslel, že toho největšího nadržence máš ty," vyhekl ze sebe nejstarší Uchiha a přitáhl vodítko, aby jeho svěřenec nemohl k nim.
Dlouhovlasý mladík trhnutí za vodítko vysvobodil bratra ze spárů chlupatého proutníka. "Bráško, jsi tak sexy, že na tebe už letí i zvířata, ještěže doma nic nemáme."
.
"Jo, zvířata, to máš teda pravdu," brblal Sasuke lehce popuzeně, "dva volové a jeden pes." Nakonec se ale musel smát spolu s nimi. "Díkybohu, že jsou všichni psi v útulku vykastrovaný," chechtal se, "ještě by ty kalhoty přišly k úhoně… no, i když už jsem stejně špinavej jako prase. Co už. Drž toho svýho chlupatýho pejsánka radši dál ode mě."
"Možná na tom něco bude, že nám je rozdělila podle povahy," nadhodil pobaveně Itachi a laškovně na Sasukeho mrkl, když ztišil hlas: "Taky bych si dal říct…"
.
"Hned jsem si to myslel," přizvukoval Shisui a poplácal Itachiho psa po hlavě. "Hodný pejsek, ještěže tě páníček má, jinak by brášku okamžitě zatáhl za nějaký keř a kdo ví, co by mu tam udělal. Musíš ho pořádně hlídat, aby se nic mravokárného nestalo," nabádal bígla. Tulil se k němu a byl vděčný za trochu pohlazení.
.
"Hele, proč tebe neojíždí?!" ukázal Sasuke rozhořčeně prstem na fakt, že Shisuie se Itachiho pes nepokusil znásilnit.
"Shisui vylučuje jiný feromony, který mu třeba tolik nejdou pod nos," vysvětlil dlouhovlasý Uchiha, "asi ty tvoje jsou nějaký moc přitažlivý, víš. Proto nám vždycky tak krásně voníš, je to všechno v chemii."
"To je teda pech," uculil se Sasuke, chytil svého pejska uprostřed dalšího výskoku a zvedl ho do výše, přičemž si jeho svěřenec mohl ukroutit celou zadní polovinu těla, jak vehementně mrskal ocasem a stihl mu olízat celý obličej, než ho nejmladší Uchiha zase postavil na zem. "Neproběhnem se s nima trochu?" navrhnul pak.
.
"To bychom mohli. Uděláme si závod, kdo první doběhne k tomu laťkovému plotu, dostane pusu od Sasukeho," nadhodil Shisui hravě a vyzývavě pohlédl na Itachiho.
"To beru." Takovou sladkou odměnu si přece nemůže nechat ujít. Jen doufal, že mu pes bude stačit. Měl takový o kousek kratší nožičky než ten bratránkův.
"Bezva, na tři vyběhneme…ráz… dva… tři!" odstartoval hlasitě nejstarší Uchiha a vyběhl jako o překot. Jeho chlupáč to vzal jako super zábavu a pletl se mu pořád do cesty.
.
Zato Sasuke si nemohl stěžovat. Jeho pes očividně pochopil, že má skoro volno a pelášil takovým tempem, až se Sasuke bál, aby se na tom vodítku neuškrtil. Brzy získal náskok, když chtěl, uměl běhat zatraceně rychle. K plotu dorazil o pár vteřin dřív než jeho dva společníci a opřel se o kolena, aby se z toho závodu vydýchal. "Hahá," zasmál se následně, když trochu popadl dech, "myslím, že jsem vyhrál. A protože je to takhle, tak naopak dostanu pusu já a od obou dvou, abyste věděli." Ostatně to bylo dle jeho názoru nejlepší řešení.
.
"Taky pěkná výhra za snažení, viď Shisuii?" Itachi se prvně vydýchával a přidržoval se laťky plotu. Jediní, kdo vypadali naprosto v pohodě, byli psi, kteří snad ani nezaznamenali, že se běželo a znovu svých citlivým čenichem prozkoumávali okolí. Se zklidněným dechem přistoupil k bráškovi a ještě než ho políbil, tak se obezřetně rozhlédl, jestli se tam nemotá někdo nepovolaný. Krátce, ale láskyplně mladého Uchihu políbil.
Shisui udělal to samé, jen měl mírný problém se svým psem, který ho neustále odtahoval. Chytil si Sasukeho za zátylek a něžně mu vtiskl pusu na rty a neopomenul ho poštěklit jazykem v mezeře mezi nimi.
.
"Tak se mi to líbí," pochvaloval si Sasuke a oči mu zářily. Škoda, že byli na veřejnosti, i po těch letmých dotecích měl chuť na další polibky, delší a hlubší, a možná i na něco víc… Malinko potřásl hlavou, aby z ní vyhnal necudné myšlenky, a radši se vzdálil, když se k němu Itachiho pes zase s nadějně se chvějícím čumákem začal přibližovat. Jako sex by si klidně střihl, ale rozhodně teda ne se psem. "Kam s nimi chcete dojít?" vrátil se otázkou zpátky do reality a rozhlédl se. Útulek byl pochopitelně příhodně umístěný hodně na okraji města, takže široko daleko se rozkládaly louky, pole a řídké lesy, silnice byla na opačné straně, od které se svým postupem vzdalovali.
.
"Můžeme s nima zajít do lesa a kouknout se, jestli třeba nerostou hřiby… hmm, taková smažená bedla by nebyla vůbec k zahození," oblízl se Shisui. Houby, to on rád a ještě s takovým fajnovým doprovodem by to nebylo k zahození.
"Shisuii, ty myslíš jenom na jídlo," povzdechl si Itachi hraně a rozešel se směrem k vysokým listnáčům. Rád chodil do lesa, byl tak klid a příjemný provoněný vzduch.
Všechny tři… tedy šest tvorů za chvíli pohltil zelený les.
Shisui zavětřil skoro jako jeho svěřenec a pustil se do hledání.
.
Jeho druzí dva lidští společníci pozorovali jeho zápal s přezíravým pobavením, ale také se uvolili hledat. "Třeba by chlupáči mohli najít nějaký lanýže," zauvažoval Sasuke, ale hned se opravil: "I když ne, na to se vlastně používají prasata, co?" Ne že by ho to až tak mrzelo, houbovou chuť neměl rád, maximálně snesl omáčku, ale stejně si ji vždycky musel přecedit.
"No, vždyť jo, od toho tady máme Shisuie," popíchl Itachi nejstaršího Uchihu, ačkoliv to samozřejmě nemyslel tak zle. Ale líbilo se mu ho provokovat, dělali to ostatně od dětství.
.
"Tím chceš říct, že já jsem prase?!" obořil se na něj okamžitě přesně podle očekávání. Prostě měl jen hřibaření rád.
"Ne nechtěl, protože ty jsi," popichoval Itachi dál a musel se dát do běhu, protože nestarší Uchiha si to vzal osobně a mínil ho za jeho hubatost potrestat. Psi to samozřejmě brali jako vítané pozdvižení a svým páníčkům v běhu moc nepomáhali a spíš jim pod nohama zavazeli. Takže nakonec doběhli k Sasukemu, každý na jednu stranu, aby ho mezi sebou měli jako překážku.
.
"No, no, no," mírnil jejich krvežíznivost nejmladší Uchiha a každému položil ruku doprostřed hrudi, aby je od sebe případně odtlačil, "nechte se na pokoji, nebo vás srovnám do latě oba dva." Použil otcovu oblíbenou frázi, kterou slýchali s Itachim taky už odmalička, když se kočkovali. Pravda, v jeho případě to vyznělo malinko paradoxně, asi by je oba najednou zrovna zpacifikovat nedokázal, ani jednotlivě si tím nebyl moc jistý. Ale jako výhrůžka to určitě stačilo, ačkoliv měl pusu od ucha k uchu.
.
Shisui se moc nezdál, že by chtěl přestat. "Itachi, jsem nevěděl, že jsi takový zbabělec, že se musíš schovávat za Sasukeho. Jsem myslel, že máš trochu víc hrdosti," prskal na Itachiho a natlačil se víc na bratránkovu ruku položenou na jeho hrudi.
"Ty toho naděláš, byla to jen sranda. Zrovna ty, že bys ztratil smysl pro humor. To se mi vůbec nezdá, měli bysme ho jít pohledat, protože takovým nabručencem se nemůžeme vrátit," nepřestával popichovat.
.
"Itachi!" vypeskoval Sasuke svého bratra a natáhl se na špičky, aby mu mohl vlepit jeden láskyplný pohlavek. Druhý obratem věnoval Shisuiovi, aby mu to nebylo líto. "Tak a teď už toho nechte a radši hledejte, ať má máma radost. Táta by byl taky rád, kdyby byla k večeři bramboračka nebo smaženice, aspoň by pak to naše venčení nepovažoval za ztrátu času." Ještě jednou je oba zpražil pohledem a rozhodoval se, jestli je bezpečné opustit pozici mezi nimi.
.
Shisui se nemínil jen tak vzdát. "Stejně jich najdu víc," vyplázl na dlouhovlasého Uchihu jazyk a chtěl vykročit do hloubi lesa, ale pes mu mezitím omotal nohy vodítkem, takže sebou výstavně pleštil o zem. "Sakra," zavrčel podrážděně a na poslední chvíli chytil konec vodítka, než mu ta chlupatá potvora utekla.
Itachi se smíchy zlomil v pase, protože si barevné šnůry okolo nohou bratrance všiml moc dobře a jen čekal, kdy udělá krok.
.
Sasuke se musel také chechtat, protože sám moc dobře věděl, jaké to je. Byl rád, že nezůstal jediný, koho jeho svěřenec dostal na zem. "Venčit ty psy nebyl vůbec špatný nápad, co?" zazubil se na bratránka, jelikož v jejich představách rozhodně všechno probíhalo o moc snadněji - hodní pejsánci, kteří vesele a spořádaně capkají a vrtí ocásky, maximálně sem tam zvednou nožičku nad nějakým keříkem. Skutečnost byla jaksi o dost jiná a divočejší.
.
"Úžasný, musím se tomu, kdo to vymyslel, náležitě odvděčit a teď už pojďme, ať tu nestrávíme mladí a něco doneseme domů." Shisui vyrazil do blízkého houští, kde by se mohlo něco najít. Itachi se držel u brášky a prohledávali volný terén mezi stromy.
Po necelé hodině marného hledání se potkali někde uprostřed hájku.
"Kromě dvou kousanců a jedné holubinky jsem nic nenašel," zabručel nejstarší Uchiha trochu rozladěně a to se tak snažil!
.
"My taky nic, jenom nějaký prašivky a pár borůvek," informoval ho Itachi a natáhl dlaň, aby mu ukázal několik modrofialových plodů, ale v tu chvíli do něj jeho pes vrazil, když se nečekaně ohnal po nějakém ovádovi, a jak sebou dlouhovlasý mladík trhnul, borůvky se mu rozsypaly po zemi.
"Hmm, tak myslím, že máme po úlovku," zasmál se Sasuke, "ale asi se není čemu divit, přece jenom sem nejspíš chodí venčit psy široké okolí, nejenom ty z útulku, ale i svoje vlastní. Pokud tady rostou nějaký houby, určitě už jsou vysbíraný."
.
"Nedá se, můžeme nabrat směr útulek." Shisui vykročil správným směrem.
Cesta zpátky proběhla též v humorném duchu. Starší Uchihové spořádaně předali pejsky zpátky, prvně se s nimi vydatně pomazlili do zásoby.
"Sasuke, ani na to nemysli!" Itachi už viděl, jak se jeho bráška tváří, když má předat vodítko. Určitě by si ho okamžitě vzal domů, kdyby mu to dovolil.
.
"Ale, Itachi, třeba by to šlo jenom na pár dní…" zaškemral Sasuke a upřel na něho nevinný pohled, "nebo na pár měsíců… teďka o prázdninách, abych tam nebyl vždycky celý dopoledne sám, když vy budete v práci…"
"Sasuke, to nejde," odporoval Itachi a silou vůle odvrátil oči, protože kdyby se déle díval do těch tmavých nádherných studánek, určitě by podlehl, "co by tomu řekl otec, žádné zvíře do baráku nechce."
"Ach jo," posmutněl nejmladší Uchiha, "tak sem holt zase někdy zajdeme."
.
"No vidíš, že jde," podrbal bratra ve vlasech a vodítko předal zaměstnankyni útulku. Bylo mu jasné, že takové scénky tu vidí často, ale naštěstí pro ně měla tolik rozumu a psíka jim nenabízela. Spolu s bratrancem vzali Sasukeho mezi sebe a odešli z útulku k nástupišti. "No tak, Sasu, nebuď smutný, máš přece přislíbenou kočku a tady se můžeme kdykoliv zastavit se na něj podívat," konejšil ho povzbudivými slovy.
.
"No jo… když on byl tak milej. Akorát kvůli němu vypadám jako bych na tý louce válel sudy," pousmál se Sasuke a obhlédl svoje oblečení, které po psích nájezdech vypadalo opravdu k popukání, "stejně je to škoda, že nám tenkrát Tipa zajelo auto. Teď jsme ho ještě mohli mít…" Madaru sice od jisté doby k smrti nenáviděl, ale tehdy musel uznat, že se perfektně strefil, když jim daroval štěně. Bohužel moc dlouho nevydrželo.
.
"Co se dá dělat, budeš zatím moc mazlit jen s námi dvěma," povzbuzoval ho Shisui.
Za deset minut dosupěla karoska a nabrala je do své hřejivé náruče. Bylo tak k nevydržení a to ani nebyla narvaná a byla otevřená všechna okénka. Ve zdraví to přežili a dobrou náladou se rozešli domů.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 30. června 2016 v 22:44 | Reagovat

Taková cute oddechová kapitolka :3 Mooooc se mi líbila a stráášně se těším na další ^^

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 1. července 2016 v 17:04 | Reagovat

[1]:jj občas je potřeba si odpočinou a zvolnit.

3 Kai Kai | 1. července 2016 v 23:22 | Reagovat

Super kapitola :D Noo sasu by si asi nejradši odnesl domu všechny tři.;D No ale snad dostane tu kočku... proč mužou mit doma madaru a psa ne vždit ten pes je užitečnej a přitulnej hladici a madara ... hmm tak na odstřeleni. mooooc se těšim na pokračovani.

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 2. července 2016 v 0:15 | Reagovat

[3]:Dobrá logika, zeptej se Fugaka :D

5 Kai Kai | 2. července 2016 v 16:04 | Reagovat

[4]:hmm kdybi se mu to vysvělilo jaky je madara tak by ho nechal odstřelit sam akdybi zjistil co provedl saskemu i když je to jeho bratr tak by si ho asi pořadně podal třeba by poslal saskeho do kuchině pro velky ostry nuž XD no snad bude mit saske tu kočku a nebo... by si kluci mohli vzit kočiči ouška a ocasky a razem by měl sasu dva kocoury XD

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 3. července 2016 v 17:46 | Reagovat

[5]:To s těmi třemi kocourky je dost zajímavý nápad :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.