Plamen záchrany IV.

9. července 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Plamen záchrany
Autonehoda si vyžádala svou oběť. Madarovi budiž země lehká, ale nedostane se do ní tak snadno. Ještě ho čeká identifikace, kterou musí provést jeho bratr. Fugaku nese nelibě a trochu i s úlevou to, že je jeho bratr mrtvý. To kdyby mu radši vrátil uneseného syna, byl by mnohem radši.


Auto se vzňalo vysokým plamen a požárníci se snažili situaci co nejrychleji zvládnout. Madaru posléze vystříhali z auta nůžkami a tělo odvezli do márnice pohřebního ústavu. Sasuke bojoval v nemocnici o život a čekala ho dlouhá operace, z které se již neprobudil. A k údivu celého ošetřujícího týmu z něj vytáhli vibrující vajíčko. Při prohmatávání břicha totiž cítili slabé chvění a nemohli tomu stále přijít na kloub. Až ultrazvuk odhalil oválný předmět v konečníku, kterého ho zbavili.
Instituce po prozkoumání Madarových dokladů se snažily nějakým způsobem kontaktovat jeho příbuzné. O mladíkovi toho moc nevěděli, jen, jak se jmenuje podle pasu, který měl starší Uchiha u sebe. Trvalo delší dobu, než se jim podařilo přes zahraniční komunikaci zjistit, že má příbuzné v Konoze.
Fugaku převzal zprávu o úmrtí svého bratra poněkud s nevolí. Nechtěl už o tom bastardovi nikdy v životě slyšet, jedině, že by mu vrátil jeho nejmladšího syna, kterému by teď bylo skoro sedmnáct. Tehdy, když ho unesl, tak se snažil vyšťourat toho bídáka snad na celém světě, ale Madara měl dobré krytí a nikdy ho nenašel. Nikdy však nepřestali věřit, že Sasuke je naživu a že se k nim jednou vrátí.
Nyní jel se svým synem do Oblačné, aby identifikoval tělo a rozhodl, co s ním mají dělat. Nejradši by ho polil benzínem a zapálil! A to ještě zaživa. Dlouze vydechl, když zaparkovali u márnice a společně s Itachim vysedl.
Dlouhovlasý Uchiha stiskl otci rameno na znamení, že je stále s ním jako podpora. Ani on neměl zrovna moc chuti k výletu do míst posledního odpočinku mrtvých před pohřbem. Setkali se s policisty, kteří měli být u toho.
.
"Pan Uchiha?" ujistil se německy mluvící chlápek tmavé pleti a se světlými vlasy, v policejní uniformě, "těší mě, jsem nadstrážmistr Darui. Je mi líto, že se vidíme za takovýchto okolností. Upřímnou soustrast." Nikdo pochopitelně nemohl vědět, jaký vztah mezi sebou bratři měli, nebo že byl Madara v podsvětí dost velký zvíře. "Pojďte, prosím, se mnou… kdyby vám to bylo příliš nepříjemné, možná byste si raději prohlédl posmrtné fotografie…?" nabídl mu, už se setkal s takovými, kteří pohled na mrtvolu nesnesli. Nevěděl ovšem, že má co dělat se zahraničním kolegou.
.
"Ne, to je v pořádku. Podívám se na něj," odtušil Fugaku bezemočně. Pravda neměl mrtvoly rád, ale patřilo to k jeho práci, takže si jaksi přivykl. "Itachi, ty zůstaň tady na chodbě. Nemusíš tam chodit se mnou," rozkázal svému synovi a pokračoval za policistou do chladírny. Madara prý byl po nehodě, tak kdo ví, jak zemřel. Mohl by se přeptat, ale prvně musí zjistit, jestli je to on.
.
Darui ho přivedl k vysokému bledému chlápkovi s dlouhými černými vlasy a podivnýma hadíma očima. "To je místní patolog, Orochimaru," představil ho Fugakovi.
"Těší mě," prohodil nezúčastněně muž v bílém plášti a kývl na Uchihu, "jdete na identifikaci? Kterej to je… ten utopenej nebo ta bouračka?"
"Ta autonehoda," odpověděl Darui.
"Hmhm… šestka," mumlal si pro sebe Orochimaru, když přešel k jednomu z chladicích boxů a otevřel ho. Vytáhl vysunovací stolek, na kterém leželo tělo zakryté bílým prostěradlem. "Příčinou smrti bylo proražení několika důležitých životních orgánů kusem karosérie. Vykrvácel," oznámil Fugakovi profesionálně, bez větších emocí, "tělo je trošku ohořelé, popáleniny však vznikly až post mortem, když auto začalo hořet. Není to ale tak strašné, měl jsem tu daleko horší případy. Jste připraven?" Uchopil lem prostěradla a tázavě se podíval na Fugaka.
.
Fugaku přikývl a slizce vyhlížející zřízenec odkryl zemřelému hlavu. Uchiha se cítil zvláštně, koukat na toho, koho tak dlouho proklínal a sliboval mu smrt vlastníma rukama, a teď ho měl na nerezovém podnose. Ač byl Madara po smrti, tak pořád měl ty přitažlivé rysy, z kterých mnohým ženám měkla kolena. Pleť bledou až našedlou a trochu ohořelé vlasy. I po těch letech, co ho neviděl, vypadal stále stejně. Chyběly jen černé uhrančivé oči, které si ho často povýšeně měřily, než se nadobro rozešli ve zlém. Kdyby mohl, tak z něj vymlátí, kam dal jeho syna. Přihodil zpátky plátno, o mrtvých jen dobré, se říkávalo, ale někdo tak prohnilý si nezasloužil nic dobrého. "Je to on. Uchiha Madara," přemýšlel, jestli se nemá zeptat na to, jestli o něm ví, že byl hlava mafie.
.
"Rozumím," přikývl Darui a díval se, jak Orochimaru zasouvá mrtvolu zpátky, "ještě jednou upřímnou soustrast. Budete si zřejmě chtít tělo vyzvednout, jen vyřídíme nějaké formality a samozřejmě vám ho vydáme. Jistě ho budete chtít pohřbít v kruhu rodinném. Pojďte prosím se mnou." Odvedl Fugaka na chodbu, kde jim vyšel vstříc dlouhovlasý mladík. Jakmile byli kus od márnice, všiml si příslušník policie, že Fugaku i se svým synem míří k východu. "Ještě momentíček, pane Uchiho," zarazil ho, "jako bratr zesnulého byste nám mohl pomoci ještě s jednou identifikací. Jedná se o toho chlapce, který byl s vaším bratrem v autě, když se to stalo. Podle pasu je mu sedmnáct a jmenuje se Sasuke Uchiha. Neměl však u sebe občanský průkaz, mobilní telefon ani žádné jiné doklady, jen ten pas. Měl váš bratr syna nebo se jedná o jiného příbuzného?"
.
Fugaku ztuhl, jako kdyby do něj uhodil blesk. "Cože! Zopakujte to ještě jednou!" vyjekl, aby se ujistil, že ho neklame sluch a chytil policistu za rukáv. On si ho Madara nechal? Jeho syna? Téměř prosebně visel muži na rtech a jako na smilování čekal, až to ten muž zopakuje. Nemohl tomu uvěřit. Rychle přetlumočil tu novinku Itachimu, neuměl německy.
.
Darui překvapeně zamrkal. Až dosud měl takový dojem, že smrt bratra nevyvolávala v těch dvou pozůstalých nějak zvlášť velké emoce, ale teď jako by se úplně proměnili a každý mu visel na jednom rukávu. "No… ten mladík. Váš bratr měl s sebou kluka, asi sedmnáctiletého, jeho jméno je Sasuke, ale kromě zdravotního stavu jsme o něm víc nezjistili…" zopakoval, "znáte ho? Je to váš synovec?"
.
"Je to můj syn," vydechl Fugaku přiškrcený hlasem. Nemohl uvěřit, že Madarova smrt ho přivede tak blízko. "Kde je? Je v pořádku?" zahrnul otázkami světlovlasého policistu a stále si ho přidržoval jako pojítko ke ztracenému Sasukemu. I na Itachim viděl, jak se dávno pohaslá naděje znovu oživila při zmínce o jejich bratrovi. Bude muset pak zavolat Mikoto, že se našel. Určitě bude štěstím bez sebe.
.
"Váš syn?" podivil se Darui. V téhle rodině musely být opravdu velice zvláštní vztahy, jako by ten muž před ním vůbec nevěděl, že jeho vlastní syn byl se strýcem. Raději se v tom snad nebude šťourat, soustředil se na Fugakovu otázku a lehce zrozpačitěl. "No, já… tedy… ehm, myslím, že bude nejlepší, když si promluvíte s jeho ošetřujícím lékařem," vyhrkl trošku vyhýbavě, "pojďte, zavedu vás k němu…"
.
"Tak rychle," pobídl ho starší Uchiha. Nemohl se dočkat, až Sasukeho uvidí. Za ty čtyři roky musel hrozně moc vyrůst. Pamatoval si ho jaké malého drobka, který hrozně rád ujídal rajčata Mikoto v kuchyni. Dělá to ještě vůbec nebo se úplně změnil a… nezapomněl na ně? Nedočkavě nasedli s Itachim do auta a rozjeli se za policejním vozem, které jim ukazovalo cestu. Řekl Itachimu co se dozvěděl.
"Tati, myslíš, že nás ještě pozná… bude si nás pamatovat?" zeptal Itachi s patrnou obavou v hlase. On na svého bráška nikdy nezapomněl. Čas od času se probíral společnými fotkami a toužil ho znovu vidět. Tolik ho zbožňoval.
"Určitě, nepochybuju o tom," ujišťoval sebe i syna Fugaku. Sasuke už byl dost velký na to, aby nezapomněl. Určitě, přece dítě nezapomene svoje rodiče, i kdyby se dělo cokoliv.
.
Sotva Darui zaparkoval před rozlehlým komplexem nemocnice, už se k němu hrnuli oba Uchihové. Na to, jak laxně se předtím otec rodiny choval, ho teď neustále pobízel a skoro měl dojem, že ho každou chvilkou popožene šťouchnutím do zad. Nestačil se divit. Také dlouhovlasý mladík vypadal dychtivě, z kontextu si odvodil, že chlapec v nemocnici musí být jeho bratr, zjevně mladší.
Vstoupili do areálu. Darui se tu vyznal, už nejednou nemocnici navštívil v rámci své práce, takže neomylně vedl oba pozůstalé na jednotku intenzivní péče. Obával se, že pro ně možná nebude mít doktor úplně nejlepší zprávy a nerad by byl u toho, až jim bude sdělovat nepříjemné prognózy. Poptal se vrchní sestry Samui na ošetřujícího lékaře a pak odvedl oba muže k statnému tmavému doktorovi, jehož knír a bradka mu dodávaly poměrně vážného vzezření a zjevná hřmotná síla posilovala autoritu.
"Dobrý den, Raikage," pozdravil lékaře, s nímž měl už párkrát tu čest, "vedu vám rodinu toho chlapce, co ho před týdnem přivezli. Ta autohavárie."
"Ano, ano… už se našli? Výborně. Zdravím," obrátil se Raikage k Fugakovi a Itachimu.
.
Fugaku si potřásl s doktorem rukou a měl pocit, že ji právě strčil do svěráku. To byl stisk, ani Itachi ho nebyl ušetřen a poulil oči, jak intenzivní sevření to bylo. "Doktore, jak je Sasukemu? Je… je v pořádku?" zeptal se s obavou starší Uchiha. Z hlediska toho, že byli na jednotce intenzivní péče a od nehody uplynul víc než týden, tak se obával nejhoršího. Sasukeho bude asi na hranici se životem, když je stále tady a ne na normálním pokoji.
.
"No, já… půjdu," vymluvil se honem Darui, "pane Uchiho, pak mi zavolejte ještě ohledně toho vyzvednutí těla." Strčil Fugakovi do ruky vizitku a raději se klidil. Nebyl úplně ta nejlepší osoba na citové výlevy.
"Tak tedy," odkašlal si Raikage, když osaměli, a otevřel jednu složku, kterou měl na stole, "ten mladík utrpěl poměrně rozsáhlé vnitřní krvácení, silný otřes mozku, dvojitou frakturu ulny a radia. Komplikací byl pochopitelně šok, o drobnějších řezných ranách se nemá cenu ani zmiňovat. Neodkladně jsme ho operovali a podařilo se nám jeho zranění ošetřit včas. Ovšem…" Raikage přelétl očima zjevnou úlevu vepsanou ve tváři staršího muže. Musel ji zklamat. "Bohužel se neprobudil z narkózy," doložil Raikage chmurně, "jeho stav je stabilizovaný, ale je v kómatu."
.
Fugaku se prvně zděsil nad výčtem všech zranění, ale Sasuke žil. To bylo důležité… jen, pokud se po týdnu neprobudil ze spánku, tak by se taky mohlo stát, že se neprobudí nikdy. Otočil se k Itachimu, který se tvářil nedočkavě, a všechno mu přetlumočil. "Můžeme ho vidět, prosím?" zeptal starší Uchiha a cítil, jak ho syn vzal za ruku. Opětoval stisk. Oba se tolik těšili a zároveň báli toho, co uvidí.
.
"Jistě… ale je tu ještě jedna věc. S tou autonehodou to nesouvisí, ale myslím, že byste to měl vědět," poznamenal Raikage a přemítavě zalétl pohledem k Itachimu. Věděl, že mu mladík nerozumí, ale i tak zkusil Fugakovi navrhnout: "Možná by bylo lepší, kdybyste poslal vašeho… syna? Na okamžik na chodbu. Je to trošku… no, chápete." Z Fugakova výrazu bylo znát, že nechápe. "Zkrátka jsou to intimní záležitosti," vysvětlil poněkud netrpělivě.
.
"Itachi, mohl bys jít na chvíli na chodbu?" pronesl Fugaku směrem k Itachimu. Syn se tvářil hodně nechápavě a bylo mu jasné, že to musí vysvětlit jasněji. "Doktor mi chce sdělit něco jenom mezi čtyřma očima. Pak ti to když tak přetlumočím," přislíbil, když viděl, jak se mladík nadechuje, aby mu odporoval.
"Ano, otče," sklopil hlavu dlouhovlasý Uchiha a odšoural se na chodbu, kde se posadil na židličku pro návštěvy. Co jen chce otci říct?
Jakmile se zaklaply dveře, tak se Fugaku s obavami podíval na hřmotného muže. "Co mi chcete říct intimního? Snad… snad Sasuke nepřišel o to… o mužství?"
.
Raikage nadzvedl obočí. "Ne, můžete být klidný, pohlavní orgány jsou v pořádku, jen…" olízl si zamyšleně rty a následně sáhl do jednoho šuplíku. V jeho ruce se zaleskl průhledný sáček s fialovým vibračním vajíčkem. "Tohle měl váš syn v sobě, když došlo k autonehodě. Myslím tím… v konečníku. Je to zřejmě nějaký druh sexuální pomůcky," prohlásil bez větších emocí, za třicet let praxe už ho máloco vyvedlo z míry. Viděl, jak muž před ním lehce zrozpačitěl. "Ještě je tu něco…" Raikage předal Fugakovi pytlík a zpříma se na něj zahleděl. "Váš syn měl jen několik hodin před havárií nechráněný anální styk. Zbytky ejakulátu v jeho konečníku jsme podrobili analýze DNA. Patřila tomu zesnulému muži, který s ním byl v autě."
.
Fugaku vypadal jako ztuhlá socha s erotickou pomůckou v ruce. Slyšel dobře? Konečně měl pocit, že se k nim štěstí naklonilo. Přineslo jim ztraceného syna a teď ke všemu tomuhle se dozví, že… že jeho milovaného Sasukeho Madara nejenom unesl, odtrhl od rodiny, která ho měla ráda, ale ještě… ještě… ani na to nemohl pomyslet, jak se mu dělalo zle z toho, co mu udělal. Prznil mu syna, tak perverzním způsobem. Za ta léta mu hlavou proběhly různé verze toho, co se Sasukem jeho bratr udělal. Většinou se týkaly toho, že jej někam prodal do otroctví, na orgány a tak. To byly ty temnější verze, ty lepší vidiny obsahovaly jen život po Sasukeho boku, ale nikdy ho nenapadlo, že by šoustal svého synovce. To bylo zvrácené. "Vyhoďte to," vrátil sáček s vajíčkem lékaři a lehce pobledl, když si představil, že ho takhle mohl zneužívat celé čtyři roky… asi se bude muset posadit.
.
Raikage nehnul brvou a s pokrčením ramen poslal elegantním hodem sáček do koše na odpadky. Viděl, že má Fugaku dost, ale přesto mu musel sdělit ještě jeden nepříjemný poznatek. "Je mi líto, že vám nemohu sdělit nic veselejšího, ale měl byste vědět poslední věc," zabručel tiše a poškrábal se rozpačitě na bradě, než to na Fugaka vybalil: "Normální člověk si toho takřka nevšimne, ale jako lékař jsem nemohl přehlédnout drobné zjizvení v oblasti svěrače. Svědčí o tržném zranění análního otvoru, některé jsou staršího data, přesně vám to samozřejmě říct nemohu, ale byly tam i některé novější, zhruba pár měsíců staré. Přirozeným funkcím těla to nevadí, rány byly vždy skvěle odborně ošetřeny, ale… docela jistě to svědčí o velmi hrubém zacházení. Pravděpodobně byl pravidelně zneužíván." To snad bylo všechno, co se týkalo negativních zpráv, viděl, že muž před ním by už žádné další ani nesnesl, protože se lehce zapotácel. "Je vám špatně? Potřebujete něco na uklidnění?"
.
"Vodu, prosím," zašeptal Fugaku tiše a sesunul se do volného křesílka. Klepající se rukou si přidržel podávaný pohárek a trošku si pobryndal košili. Místo té trošky vody by potřeboval pořádnou sprchu na vzpružení. Mrtvola Madary s ním vůbec nehnula, ale představa toho, jak Madara zneužíval jeho syna, mu dělala špatně od žaludku. To ho šoustal hned, jak ho odvedl, vždyť mu bylo třináct! Ta představa, že Madara, to staré prase, vlezl na něco tak drobného a nevinného. Rychle se napil znovu, měl pocit, že se mu zvedá žaludek.
.
Statný muž si toho chlápka starostlivě měřil. Ještě aby mu tady zkolaboval, to by mu tak chybělo. Cítil, že by ho měl nějak utěšit, ale nebyl si moc jistý jak. S mladíkem se setkal pouze coby s pacientem na operačním sále a pak v kómatu, nikdy s ním tedy nemluvil, aby mohl Fugakovi říct něco o jeho psychickém stavu. A vlastně měl tušení, že ten nebude moc dobrý, po té nehodě a zřejmě celkově… po letech zneužívání. Aspoň něco pozitivního však říct musel, jinak mu tady ten chlap omdlí. "Má velkou šanci," zabručel, "je mladý a… ehm, až na ty intimní problémy byl před nehodou v perfektní kondici. Silné srdce, játra, mozek… všechno bylo v pořádku, jeho tělo se s tím vypořádá." Snad.
.
Fugaku přikývl, i když ho to příliš neuklidnilo. Nechal si o Raikageho nalít ještě vody, aby se nějak vzpamatoval. Dneska už na něj bylo těch překvapení nějak moc. Musí se dát prvně dohromady, než vyleze ven a uvidí ho Itachi. Tomu tohle nesmí říct. Stačí, že o těch hrůzách bude vědět jen on. "Můžu ho už vidět?" zeptal se slabým hlasem, který k němu příliš neseděl.
.
"Samozřejmě," souhlasil Raikage a vstal, aby ho doprovodil. Na chodbě jim nařídil nazout si na boty ještě speciální ochranné návleky, přeci jen byli někteří pacienti na jednotce intenzivní péče velmi náchylní k infekci. Ještě je donutil umýt si desinfekcí ruce, než je vpustil do místnosti, kde jejich příbuzný ležel napojený na přístrojích, které pravidelně vrněly a pípaly, přičemž ukazovaly srdeční rytmus, mozkovou činnost a jiné údaje.
.
Itachi na chodbě vyzvídal od otce, co se dověděl tak tajného, ale byl ujištěn, že se všechno dozví později. Dlouhovlasý Uchiha si cosi pro sebe nespokojeně brblal, viděl, že otec je úplně rozhozený a pobledlý. Nechal to ale stranou, protože konečně viděl svého brášku. Vrhl se k jeho posteli a skoro se bál dotknout jeho těla. Bylo to neskutečné, jak vyrostl. Už to nebyl takový malý klučina, rozjívený a rozdováděný, když spolu chytali sousedovic kocoura. Přeopatrně zvedl jeho pacičku a sevřel ji v dlaních. Nemohl tomu skoro uvěřit, že má brášku u sebe. Musel si otřít oči, jak se cítil šťastný, i když ho tížil neutěšený Sasukeho stav. Sádra na ruce, různé oděrky a obvazy.
.
"Dobrá, nechám vás tu chvíli o samotě," odtušil Raikage, když viděl, jak emotivní je pro ně setkání se zraněným členem rodiny, "ale nemůžete tu být moc dlouho, chápejte, přeci jen má tahle nemocnice nějaký řád." Z řeči, kterou mezi sebou Fugaku a Itachi mluvili, mu došlo, že jsou ze zahraničí, a dobře si dokázal spočítat, že budou chtít chlapce určitě nechat převézt do nemocnice v jejich zemi. Uff, to bude spousta otravného papírování, ale aspoň převezme zodpovědnost někdo jiný. Rozvážně odkráčel z pokoje a zanechal tam všechny tři Uchihy v soukromí.
.
"Tati, podívej, jak vyrostl," kuňkl Itachi a otřel si slzy, jak ho to psychicky zmáhalo. Držel bratrovu ruku jako největší svátost a brečel. Byl tak šťastný, že se Sasuke našel. Miloval ho jako nikoho na světě a nyní ho měl konečně zpátky. Prsty lehce přejel po nezraněné líci. "Vezmeme si ho domů?" zeptal se s nadějí, jako kdyby si ve zverimexu vybírali zvířátko.
"Jistěže ano, jen to nebude v jeho stavu tak jednoduché," odtušil Fugaku a stoupl si z druhé strany lůžka. "Je tak jiný," odtušil mimovolně a odhrnul Sasukemu vlasy z tváře. "Vyrostl a my jsme u toho nebyli." Za to u toho byl někdo jiný, kdo toho pořádně zneužíval. "Musím pak zavolat Mikoto, že se našel Sasuke. Bude nadšená a domluvím co nejrychleji převoz. Třeba, až budeme u něj častěji, tak se probere," uvažoval starší Uchiha a hladil syna po paži.
~~~
Na střeše fakultní nemocnice právě za obrovského hluku přistávala helikoptéra se znakem červeného lékařského kříže. Sotva se kolem přestal vířit prach a velký stroj pokorně ztichl, vyřítili se na střechu záchranáři, zrovna když se dveře helikoptéry otevřely.
"V pořádku, je stabilní," zavolal jeden z převážejících lékařů. Počkal, dokud k němu nedoběhnou a společně s ostatními v helikoptéře uchopil zdravotnická nosítka, na která byl Sasuke upoutaný, zatímco kolegové, kteří ho měli převzít, už měli pod nimi připravené pojízdné lůžko. "Tak na tři, chlapi… ráz, dva, tři!" Společnými silami zvedli pacienta a opatrně podali nosítka z helikoptéry několika silným záchranářům dole. Během pár vteřin už mladík ležel pěkně na nové postýlce a všichni si mohli oddechnout, že se převoz podařil. Ještě si předali několik dokumentů o zdravotním stavu a převzetí a helikoptéra mohla odletět, zatímco lékaři rychle převezli Sasukeho dovnitř nemocnice.
.
Mikoto už nedočkavě čekala se svou rodinou v chodbě, aby se mohla podívat na svého syna. Třebaže ji manžel vysvětlil situaci, tak prolévala krokodýlí slzy, jak jí bylo jejího miláčka líto a přitom byla šťastná, že ho mají zpátky aspoň v tomhle stavu. Líbala a objímala jeho bezvládné tělíčko na bílé pelesti. Fugaku jí samozřejmě neřekl nic o tom, že Madara jejich syna zneužíval. Věděl to jen Itachi, protože ten se neúnavně otce vyptával, co mu doktor říkal tak speciálního, že to nemohl slyšet, byť by mu ani nerozuměl. Neustále dorážel, až Fugaka zlomil a ten mu řekl aspoň částečnou pravdu o tom, že Madara jeho sourozence zneužíval tím nejperverznějším způsobem a že možná tohle využívání na něm mohlo zanechat následky, takže už se nemusí chovat tak, jak by od něj očekávali. Itachi zůstal úplně zkoprnělý, jak mohl někdo takto ubližovat bráškovi? Prostě to nechápal, on ho miloval. Už odmalička pro něj byl Sasuke něco výjimečného, co nesměl poskvrnit. S nástupem puberty pocítil ještě něco jinačího ve vztahu k němu, ale než se to stihlo pořádně rozvinout, tak o něj přišel. Uchoval si ty city hluboko ve svém srdci a nyní se konečně podívaly ven, když spatřil svého bratra.
.
Sasuke byl v hlubokém nevědomí, celý týden a vlastně i déle nevnímal vůbec nic, jeho mozkové funkce byly v útlumu. Pár dní poté, co ho však převezli do rodné země, se zrána křivka na obrazovce, která snímala mozkovou činnost, nepatrně pohnula. A po chvilce zase, s většími výkyvy. Mladý Uchiha se pomalu probíral. Prsty jeho nezasádrované ruky sebou lehce škubly. Cítil se hrozně ztuhlý, jako by kolik hodin ležel na promrzlé zemi a chvíli trvalo, než přinutil svaly, aby se začaly hýbat. V břiše cítil tupou bolest a levá ruka byla tak podivně těžká, vůbec s ní nemohl hnout. Taky slyšel. Docela blízko něco jasně pípalo a vrčelo, jako nějaký přístroj. Pak konečně rozlepil víčka v naději, že se dozví, kde to vlastně je… a nic. Měl otevřené oči a viděl jen tmu. Nekonečnou černou tmu. On neviděl!!
V tu chvíli mu naskočila paměť a promítla mu příšernou ránu, skřípění kovu, zvuky tříštícího se skla, praskot plamenů… ta nehoda! Vybourali se a Madara… Z úst mu vyšlo jakési zachrčení, jak už dlouhou dobu nepromluvil. Musel přinutit hlasivky, aby vydaly nějaký zvuk. Nakonec se nemocničním pokojem rozlehlo tiché: "Strejdo…" Hledal ho. Přece nemohl být mrtvý, nemohl ho tu nechat! "S-strejdo, kde jsi?" zakňučel a nevidomě se rozhlížel, i když ta strašlivá tíha poznání ho začínala drtit. Není tady. Není vůbec. Zemřel a on teď bude do konce života sám. Možná ani nebude volný, převezmou ho chlapi z Madarových kšeftů, skončí v bordelu a tam ho ušukají k smrti. Z očí se mu vyvalily slzy a přístroj monitorující jeho srdeční činnost začal varovně bzučet.
.
O chvilku později se rozletěly dveře, když vběhl šedovlasý doktor. Ihned se vrhl k mladíkově posteli. "Co tě bolí?" zeptal se rychle a vypnul pískání na monitoru, aby se mohl věnovat mladíkovi. Měl za to, že slaný potůček je původem od nějaké silné bolesti. Byl rád, že se aspoň pacient probral z toho nekonečného spánku. Nemohli nic než čekat.
O chvilku později doběhla sestřička. "Mám mu dát mililitr analgetik?"
.
Sasuke sebou polekaně škubnul a slepě otočil hlavu po těch hlasech. "Kdo jste? Kde to jsem? Co se děje?" vyhrkl zoufale a prudce mrkal, jako by se snažil přinutit oči, aby zase začaly vnímat podněty z okolí, "já nic nevidím! Co se stalo? Kde je strejda?" Napůl se pokusil zvednout z postele, když si uvědomil, že má v paži zabodnutou kapačku a zpanikařil. Jehla?! V jeho těle? "Pusťte mě!" začal se zmítat, aby se dostal pryč.
.
"Uklidni se, jsi v nemocnici. Měl jsi bouračku, už je všechno dobré," Hatake kývl na sestru, zatímco se snažil přidržet mladíka, aby si nevytrhl jehlu z ruky. "Sestro, mililitr benzodiazepinu." Museli mu dát rychle něco na uklidnění, zdálo se mu, že mladík začíná dostávat hysterický záchvat.
Tmavovlasá sestřička přiskočila k transfúzi a do hadičky vedoucí k Sasukeho ruce přidala požadovaný lék na uklidnění.
.
Chvilku trvalo, než lék začal účinkovat, ale poté Sasuke omámeně zmalátněl a přestal se snažit doktorovi vytrhnout. Pořád tu ale byly všechny ty strašné pocity, bolest, frustrace ze ztráty nejdůležitějšího smyslu, zmatek, osamění, strach z budoucnosti… "Nic nevidím," zopakoval nešťastně, "proč nic nevidím?" Pokud mohl soudit, oči měl v pořádku, cítil, že se otevírají a nebolely ho, jenže… byly slepé.
.
"To bude asi poúrazové. Měl jsi silný otřes mozku," ujišťoval ho Kakashi a malou baterkou si posvítil do mladíkových očí. Neviděl nic patologického, takže problém byl někde jinde. "Neboj, jistě to brzy odezní. Musíš tomu dát chvilku čas," snažil se ho uchlácholit a otřel mu slzy kapesníkem. Zkontroloval základní životní funkce, ale mladíkovy vzlyky mu znesnadňovaly poslech úderů srdce a dechu.
.
Sasuke se sem tam pokusil Kakashiho odstrčit. Nebylo v tom nic osobního, jenže mu tohle hrozně připomínalo několik jiných situací, kdy někdo manipuloval s jeho tělem, zatímco on neviděl. Tehdy ale míval jenom šátek přes oči a ty doteky byly samozřejmě dost jiné. "Jste doktor?" vzlykl, "s-strejda je… on je…?" Věděl to, ale dokud to neuslyší od někoho jiného, bude mu zatěžko něčemu takovému uvěřit. Přišel o celou rodinu.
.
"Ano, jsem doktor, jsi na jednotce intenzivní péče… Tvůj příbuzný to nepřežil. Je mi to líto," snažil se to říct mladíkovi nějak jemně, ale tohle byly holá fakta. Četl Sasukeho průvodní dokumentaci a téměř nemohl uvěřit tomu, čemu všemu se tam dočetl. To pískle toho muselo mít za sebou hodně. Autonehodu, úmrtí strýce, který ho zřejmě zneužíval. Bylo to divoké. "Převezli tě z Oblačné sem do Konohy. Určitě brzy se uvidíš se svým otcem a zbytkem rodiny." Byl tu, když rodina Uchihů přišla na návštěvu. Bylo to hrozně dojemné, jak u něho stáli a neustále se ho snažili nějak probudit.
.
Mladík zatajil dech. Uvidí se se zbytkem rodiny? To přece mohlo znamenat jenom jediné… "Umřu?" zašeptal trochu rozrušeně. Možná to tak bude lepší, ale to se to nemohlo stát při narkóze? Musel se opravdu předtím vzbudit, aby si protrpěl ještě poslední chvíle? Kéž by smrt opravdu znamenala to, že se sejde se svou rodinou. Snad už to nebude moc bolet, přece tu měli mít věci na to, aby mu odchod ulehčili. Proč ho vlastně převáželi zpátky do Ohnivé?
.
"Ne, neumřeš, proč bys měl umírat?" podivil se Hatake. Mladík se mu zdál úplně zmatený, to bude určitě tím kómatem. "Teď si odpočiň. Určitě brzy se za tebou přijdou podívat. Dneska tu ještě nebyli," ujišťoval mladíka šedovlasý doktor a přikryl znovu mladíka, jak si při vyšetření odhrnul peřinu až někam na zem. "Podívej, tady je tlačítko," navedl k němu Sasukeho ruku, "kdybys něco potřeboval, tak ho zmáčkni. Přijde sestra."
.
"Ne, nechoďte pryč!" zpanikařil Sasuke při myšlence, že bude zase ponechán sám a ve tmě. Sevřel Kakashiho zápěstí, i když byl slabý jako moucha. Třebaže byl ten doktor nejspíš úplně mimo, protože jinak by mu nevykládal, že se za ním přijdou podívat mrtví rodiče, nechtěl, aby odešel. Měl spoustu otázek, vůbec se neorientoval v čase a nevěděl, co mu je. Jak dlouho už uběhlo od té autonehody? Co s ním teď bude? Má se snad vrátit do Madarova domu?
.
"Sasuke, klid. Nic se neděje," snažil se mladíka uchlácholit Kakashi a vymanil se z jeho sevření. "Je důležité, aby sis odpočinul." Pohladil ho po vlasech, aby ho uklidnil. Doufal, že ta jeho slepota brzy odezní. Zmatenost k jeho léčbě jistě mnoho nepřispěje, ale jestli mu bude líp, tak ho budou moc dát na normální pokoj.
.
"Co je za den? Kolikátého? Co se se mnou stalo? Nemůžu hnout rukou…" Sasuke nedbal pokynů, že se má uklidnit. Bylo tu příliš mnoho věcí, které potřeboval vědět, nedokázal ležet klidně, dokud nedostane odpovědi. Copak mu prostě ten chlap nemůže věnovat chvíli? Nebo někdo, kdo o něm něco věděl? Proč se mu muselo stát tohle? Jako by si toho už v životě neprotrpěl dost.
.
"Je sedmnáctého června. Byl jsi v kómatu přes čtrnáct dní. Nabourali jste se a tys měl vnitřní zranění, otřes mozku a zlomenou ruku." O těch indispozicích jeho pozadí se radši nevyjadřoval. "Musels na operaci, z které ses neprobudil, až teď. Tvůj příbuzný umřel už v autě a policie kontaktovala tvou rodinu tady v Konoze. Tak před týdnem tě převezli. Uzdravuješ se dobře, jen… jen ta slepota, ale to se určitě brzy spraví. Otázka pár dní," prohodil od oka, aby to pískle uklidnil.
.
Sasuke si pomalu všechno dával do souvislostí. Vnitřní zranění by vysvětlovalo tu tupou bolest, zlomená ruka neschopnost s ní hýbat. Uzdravuje se, ale nevidí. Roztřeseně polknul a soustředil se na tu nejdivnější část Kakashiho sdělení. "Moje rodina… moje rodina je mrtvá," zašeptal, "strejda byl jediný, koho jsem měl. A teď jsou všichni pryč. To půjdu do děcáku?" Ještě mu nebylo osmnáct, takže by to bylo logické. Třeba ale aspoň tam nesahaly prsty těch strýcových kolegů z podsvětí.
.
"Sasuke, na vlastní oči jsem viděl tvoje rodiče. Byli tady včera. Tmavovlasá žena a mladík, který se jí hodně podobal. Když mě pustíš, tak já jim hned zajdu zavolat, že ses probral, aby se mohli stavit, co na to říkáš?" nabídl Kakashi klidně a stále čechral Sasukeho vlasy. Musel to být pořádný úder, když si myslí, že jeho rodina je mrtvá a nejde mu to vymluvit.
.
Nejmladší Uchiha trochu zaváhal. Samozřejmě, že jeho matka měla tmavé vlasy, ale to měl přece kde kdo. A mladík… skoro jako by mluvil o jeho starším bratrovi. Ale to nebylo možné, musel se splést, ti přece už dávno nežili. "On… o-on je zabil, řekl mi to. Nejsou naživu," hlesl tiše, "nechci tu zůstat sám, neodcházejte, to nemáte mobil?" Měl iracionální strach, že už se Kakashi nevrátí, když odejde.
.
"Mám, ale nemá u sebe číslo na tvoje rodiče. Mám ho napsaný v kartě na sesterně. Budu za chvíli zpátky, ale teď už mě opravdu pusť," nabádal mladíka, aby mu přestal držet ruku. Nebyl tu od utěšování, byť by to měl trošku dělat taky. "No tak, Sasuke, bude to chvilka." Fakt se musel pomást, musí to pak jeho otci říct, že je trochu pomatený.
.
"Ale vrátíte se?" ujišťoval se Sasuke zoufale, "vrátíte se, že jo?" Možná se vážně choval směšně, ale prostě se bez zraku cítil hrozně zranitelný a bez svého posledního příbuzného také osamělý. Měl strach, že si pro něj přijdou, takoví jako byl Hidan a ostatní. Asi to bylo paranoidní, v duchu se snažil utěšovat, že nikdo z nich určitě zajímat nebude, ale když občas poslouchal ty jejich oplzlé kecy… kdo ví.
.
"Vrátím se, slibuju," ujistil Kakashi mladíka už poněkolikáté a už se mu opravdu vysmeknul. "Za chvíli jsem zpátky." Prohodil ještě, co se za ním zaklaply dveře. Napjatě si oddechl a šel zavolat jeho otci. Aspoň ten bude mít radost. V kartě si našel kontakt a zavolal na číslo. Chvíli se nic nedělo, než se mu ozval mužský hlas. "Pan, Uchiha? Volám vám radostnou zprávu, váš syn Sasuke se právě probral z kómatu."

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Vikina Vikina | Web | 9. července 2016 v 7:16 | Reagovat

Zaujímavé :-)

2 Kačí Kačí | 9. července 2016 v 8:33 | Reagovat

Třikrát hurá! Skládejte písně, pište básně! Sasuke je doma :3 Sice ještě nemá vyhráno, ale je doma, rodina je s ním, Madara je mrtvý, zatím jsou to skvělé vyhlídky do budoucna. Myslím, že díky tomuhle vám odpustím tu poslední kapitolu Lva ;)
Doufám, že někdo *významný pohled na autorky* mu to nebude chtít skazit. To by Kačenka nebyla šťastná. Proklela by vás ve jménu Velkého Toustu. ;) Sasuke si totiž zaslouží jen to nejlepší! :33

3 Aenai Aenai | 10. července 2016 v 9:33 | Reagovat

Hodně hezké

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 10. července 2016 v 12:25 | Reagovat

[1]:[3]:Děkuju.
[2]:To jsem ráda, že jsi taková hodná a odpouštíš nám 3:). Velkého toustu se fakt bojím, takže se budeme hodné, ju.

5 emmy emmy | 10. července 2016 v 15:46 | Reagovat

Aaaa som z toho tak nadsena...jak som to citala tak som si pripadala akoby som pozerala nejaky film..uzasne podrobne napisane..aj vrcanie helikoptery som pocula ale to boli len haluze :-P ...konecne sa vsetko v dobre obrati...uz sa tesim na pokracovanie..na stastne uvitanie celej rodiny..este ani neviem co tam bude a uz teraz sa mi tlacia slzy do oci :-D

6 Lisa Lisa | Web | 10. července 2016 v 18:14 | Reagovat

Tak to byla paráda, skvěle napsaný.. :-D

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 10. července 2016 v 22:12 | Reagovat

[5]:Vidím, že máš dobrý zvukový doprovod :D Myslím, že to bude dost dojemné, až ti slzy potečou proudem :D
[6]:Díky.

8 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | 10. července 2016 v 23:22 | Reagovat

A já už myslela že to nedopadne dobře .
Mám obrovskou radost že je Sasu v pohodě, Maddieho je mi trochu líto, ale hlavní je že je Sasu v pořádku. Strašně moc se těším na další díl. :-)

9 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 12. července 2016 v 8:11 | Reagovat

[8]:Tak nemůžeme zabít obě hlavní postavy, to už by pak nebylo o čem psát :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.