Plamen záchrany V.

16. července 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Plamen záchrany
Sasuke se konečně probudil, ale spíše než úleva, že se zbavil strýce, se v něm rozhostí strach, co se s ním stane. Dojdou pro něj Madarovi kumpáni a odstraní ho, aby nic neřekl? Nebo ho prostě seberou a udělají si z něho šukacího mazlíčka? Bál se a měl pocit, že mu doktor lže.


Sasuke bezmocně ležel a nechával myšlenky volně plynout. Nebyl si jistý, jestli by nebyl raději po smrti, aspoň by se skutečně mohl sejít se svou rodinou. Proč mu Kakashi lhal? Aby ho v tomhle stavu zbytečně nerozrušoval? To bylo stejně nevyhnutelné, bude sám a k tomu ještě slepý jako krtek. Jestliže měl dřív nějaké možnosti se bránit, teď už ne, byl bezmocný jako štěně, ke kterému ho Madara tak často přirovnával.
.
"Cože?!" vyjekl štěstím bez sebe Fugaku, "Opravdu se probral? Tak to hned jedu do nemocnice. Chci ho vidět," pronesl nadšeně a po tváři se mu rozlil úlevný úsměv. Musí pak rychle zavolat ostatním členům rodiny.
"Nechci vám kazit radost, pane Uchiho, ale potřebujeme vzít Sasukeho na několik vyšetření, když bude vše v pořádku, tak ho ještě dneska přeložíme na normální pokoj, kde s ním budete moct být mnohem delší dobu, než na jipce," vysvětloval Kakashi muži na druhé straně telefonu, že spěch není na místě.
"Ale… opravdu to nejde nějak urychlit?" zaprosil Uchiha, ale dostalo se mu záporné odpovědi. "Dobře, tak hned odpoledne tam dojedeme. Moc vám děkuji za zavolání." Sotva položil hovor, už vytáčel číslo na Mikoto.
Kakashi si nachystal nejrůznější papíry a obvolal oddělení, na které Sasukeho vezme na vyšetření. Vybral to nejzákladnější a hlavně neurologické. Vypadalo to, že slepota bude následkem úrazu hlavy.
.
Bylo to nepříjemné. Sasukeho všeobecný strach z doktorů jako by po oslepnutí ještě zesílil, když neměl ponětí, co s ním kdo hodlá dělat. Pro lékaře to mělo výhody i nevýhody, Sasukeho sice takhle nemohly předčasně děsit pohledy na nejrůznější nástroje a získávali případně moment překvapení, ale bylo-li to něco invazivního, třeba injekce, obyčejně sebou po vpichu Sasuke škubal a šil, což byla ta druhá stránka věci. Každopádně většina testů dopadla dobře. Jeho vnitřní zranění se hojilo přímo zázračně, kosti samozřejmě budou ještě nějakou dobu srůstat, ale krevní oběh v paži byl v pořádku. Nešťastnou komplikací byla ovšem slepota, kterou potvrdil neurolog jako vedlejší příznak silného otřesu mozku, kdy došlo k poškození očních nervů následkem otoku. Nedokázal přesně odhadnout, jak dlouho bude stav trvat, ale ujišťoval mladíka, že slepota nebude nastálo.
Spousta lidí, doktorů i sester, si dala tu práci přečíst Sasukeho zdravotní kartu, což vedlo k tomu, že se k mladíkovi chovali až s dojemným soucitem, byla v ní totiž informace o podezření na zneužívání. Nahlas to však naštěstí nikdo neřekl. Nakonec ho přestěhovali z jednotky intenzivní péče na normální pokoj, kde měl po všech těch testech trochu klidu a brzy usnul, organismus byl ještě příliš vysílený.
.
Když přišli Uchihové na návštěvu, tak na pokoji se Sasukem byl jen jeden pacient, který byl na chodbě s přítelkyní, aby mladíka nerušili. Ani jeden člen z rodiny se nemohl dočkat, až bude Sasuke vzhůru.
"Spí?" vydechl zklamaně Itachi, když přistoupil k bráškově posteli, "Kdyby nám doktor neříkal, že už se probral, tak nevěřím, že je to pravda. Vypadá úplně stejně jako naposledy." Posadil se na krajíček postele a chytil brášku za ruku.
.
Mikoto se protáhla z druhé strany a nešťastně hladila bílou sádru. Chudáček její maličký. Tohle se mu nikdy nemělo stát. "Určitě je moc vyčerpaný, díkybohu, že to celé přežil," vydechla a přejela mu po vlasech. Jakmile to bude možné, musí mu je umýt. "Ale testy prý dopadly dobře?" obrátila se na manžela, který mluvil před chvílí s lékařem.
Sasuke nebyl úplně v hlubokém spánku a hovor kolem jeho postele k němu mlhavě pronikal. Někdo u něj byl? Ty hlasy mu přišly nějak povědomé… Pomalu otevřel oči, byla to automatická reakce, i když teď nic neviděl.
.
"Probírá se," vyjekl Itachi překvapeně a přehlédl oba rodiče, kteří se nedočkavě nakláněli k synovi. "Sasuke… bráško," kníkl Itachi, když viděl, že se na něho bráška pootočil. Konečně mu přišel bráška živý. Předtím byl jen jako pobledlá mrtvolka v lůžku, ale teď se k jeho dospělejší tváři přidaly ty černé tůňky, které… byly stejné a trochu jiné. Něco v nich chybělo, taková ta jiskra, kterou míval jako malý, ale možná to bylo jen tou slepotou, a jak se vyléčí, tak se to spraví.
.
"Miláčku, to nic, jsme tu u tebe," vrkala Mikoto a opatrně stiskla Sasukemu rameno, "ach, tolik jsem se o tebe bála…"
Nejmladší Uchiha tomu vůbec nerozuměl. Ty hlasy zněly jako… "Itachi?" zašeptal tiše, "mami?"
"Ano, je to tak, jsme tady, zlatíčko!" vyhrkla tmavovlasá žena a v očích se jí zatřpytily slzy, že Sasuke poznal jejich hlasy. Měla strach, že za ty čtyři roky pro něj budou cizinci.
"J-já… jsem… mrtvý?" vydechl Sasuke. Jinak si neuměl vysvětlit, že tu jsou s ním, i když, kdyby byl po smrti, určitě by snad nepřetrvávala bolest… a slepota.
.
"Sasuke, nejsi mrtvý," ujistil syna Fugaku. Ten doktor nelhal, že Sasuke je nějaký popletený a pořád mluví o smrti. "Jsme úplně živí stejně jako ty. Chyběl jsi nám strašně moc. Celou tu dobu, co jsi nebyl s námi, jsme na tebe mysleli… Hledal jsem tě, ale Madara se schoval v zahraničí. Nepřišel jsem na to, že jste tam, jinak bych pro tebe přijel okamžitě… Jsme tak šťastní, že ses nám vrátil," pronesl přiškrceně."
.
"Tati?" Sasuke automaticky otáčel hlavu za zdrojem hlasů, ale přesto se jeho oči pochopitelně nevidomě upíraly trošku jinam, než do obličeje toho, kdo mluvil. To, co říkal, nedávalo smysl a byl z toho zmatený. "Ale… ale to není možné. S-strejda říkal… on říkal, že jste m-mrtví. Že vás tu noc… ž-že…" Nemohl větu dokončit, protože i když to byly čtyři roky, stejně ta představa, jak Madara vraždí jeho nejmilejší, byla bolestná.
.
"To že ti řekl?" odfrkl si Fugaku s odporem. "Bastard, kdybych mohl, tak mu bych ho… ah, teď už je to jedno, když je po smrti… Nic se nám nestalo. Ten den, kdy tě unesl, tak jsem na něho udělal zátah, jenže o nás věděl a utekl dřív, než jsme dojeli k jeho skrýši. Asi se mi chtěl pomstít nebo tak něco a přišel k nám domů. Tvoje matka ještě nebyla doma a Itachiho omráčil. To je nechutné, že ti napovídal něco takového. Byla to lež." Stiskl synovi ruku ve své a pohladil ho po tváři.
.
Sasuke naprázdno otevřel a zavřel ústa, nevyšel z nich ani hlásek. I když nic neviděl, jeho oči byly vytřeštěné překvapením. To přece… ne, to nebylo možné. Že by mu Madara celé ty roky lhal? "Tati?" zopakoval nejistě a odpovědí mu bylo silnější sevření teplé velké mozolnaté dlaně. "Mami? Itachi…?"
"Přesně tak, broučku. Jsme tady. Už nikdy tě neopustíme," zalkala Mikoto. O to se postará, aby se ta hrozná léta zármutku neopakovala.
"Tati! Mami, bráško!" vyjekl Sasuke, ale už úplně jiným tónem. Oni tu vážně byli, živí. Nezůstal sám, naopak. Měl zase svou rodinu, v něco takového vůbec nedoufal. "Moc se mi stýskalo, bylo to nesnesitelné!" zavzlykal.
.
"I nám se strašně moc stýskalo, bráško," odtušil pohnutě Itachi a držel sourozence za paži. Byl tak velký a krásný. Naprosto oddaně si ho prohlížel a musel se pousmát nad tím, jak je Sasuke slepě hledal. Vískal jeho vlasy na jedné straně a druhou obsadila Mikoto.
"Hned, jak to bude možné, si tě odvezeme domů," prohlásil Fugaku pevně, "tvůj pokoj jsme nechali tak, jak jsi ho opustil, určitě budeš rád ve svém." Možná jen, než Sasuke zase začne vidět, tak budou muset pouklízet všechny věci, o které by mohl zavadit.
.
Nejmladší Uchiha teď tu slepotu nenáviděl ještě víc. Tolik by zase chtěl vidět brášku a rodiče! Jak asi vypadají? Změnili se moc za ty čtyři roky? Trošku rozpačitě je poprosil, aby si je mohl osahat tak, jako to dělali slepí lidé. Ale i když se tomu se smíchem podvolili a on opatrně přejížděl prsty jejich linie, nedokázal z těch rysů mnoho vyčíst, musely by mu pod rukama projít desítky obličejů, aby se v nich naučil takto číst. Nicméně i tak se cítil šťastnější, než kdy pamatoval za ta čtyři léta. Rozhovory nebraly konce, chtěl vědět všechno, co se tu mezitím stalo a návštěva se protáhla až do večera, dokud je nekompromisně nerozehnal Kakashi.
~~~
Za tři dny Sasukeho pustili z nemocnice domů do domácího ošetřování. Mikoto mezitím doma vygruntovala a s Itachiho pomocí všechno předělala tak, aby se jejich nejmladší ratolest nikde nepřizabila o stoleček, či jiný kus nábytků. Itachi si ve škole vzal pár dní volno, aby mohl být bráškovi nablízku. Nepustil ho od sebe na krok a pomáhal mu poznávat domov, zahradu, všechno co mladík chtěl.
Fugaku nechal synovi čas na přivyknutí, ale pořád ho tížila jedna věc, kterou chtěl se synem probrat o samotě. Našel si čas, kdy jeho starší syn byl na večerních přednáškách, a s odkašláním vešel do Sasukeho pokoje, kde poslouchal mladík hudbu. "Sasuke, chtěl bych si s tebou o něčem promluvit," odtušil a zavřel za sebou dveře.
.
"Ahoj, tati," pozdravil ho Sasuke neomylně. Aby jeho tělo kompenzovalo ztrátu nejdůležitějšího smyslu, pomalu zjišťoval, že se mu zlepšuje sluch. Dokázal rozeznat jednotlivé členy rodiny podle způsobu chůze, a když byli blízko, tak i podle čichu. Otec používal slabou vodu po holení, jeho matka zase voněla pracím práškem nebo květinovým deodorantem. A ze všech nejpřitažlivější byla Itachiho vůně, byť jeho bráška nepoužíval žádný parfém, ale pach jeho vlasů a jeho kůže byl prostě k sežrání. Třebaže se Sasuke dosud se slepotou nesmířil a byl pořád nemotorný, dokázal se už mnohé věci naučit.
Teď vypnul muziku a posadil se na posteli, docela ho zajímalo, co bude námětem konverzace tentokrát. Posledních pár dní chodil Fugaku z práce dřív, aby mohl být se svou rodinou a dozvěděl se od něj spoustu nového.
.
Starší Uchiha přisedl k mladíkovi na postel a chvíli otálel, než ze sebe začal pomalu soukat to, co ho tížilo. "Víš, Sasuke, původně jsem jel jenom identifikovat Madarovo tělo, to až tam jsem se dozvěděl, že jsi v nemocnici. Policisté si mysleli, že jsi jeho syn, nebo se to aspoň domnívali. Zavedli nás za tebou do nemocnice a mluvil jsem s doktorem, který tě měl na starosti… Víš, řekl mi dost nepěkné věci ohledně tebe a Madary," Fugaku se musel nadechnout, aby to mohl ze sebe všechno dostat. "Říkal, že jsi měl nechráněný styk s ním a ještě z tebe po nehodě vytáhli takovou fialovou erotickou hračku… Navíc říkal, že máš… že jsi… že tě prostě někdo… Nevím, jak to říct. Prostě jsi měl několikrát natrhnutý svěrač, prý to poznal podle zjizvení… Sasuke, řekni mi, jak to doopravdy po ty čtyři roky bylo."
.
Sasukemu se obrátily vnitřnosti naruby. Jednak samozřejmě proto, že se na tyhle věci snažil usilovně zapomenout a Fugaku mu je teď barvitě připomněl, jednak ale ještě z jiného důvodu. Než ho Madara unesl, neměl o homosexualitě příliš velké ponětí, samozřejmě sex celkově byl takové lákavé tabuizované téma a v podstatě ani pořádně nešlo, aby ve třinácti nevěděl, jak se věci mají - mezi mužem a ženou. Jak to chodí mezi chlapy, pořádně netušil, jen věděl, že když je někdo homosexuál, chová se prostě k jinému muži jako k ženě. A věděl to proto, že o tom jednou slyšel mluvit právě svého otce v souvislosti s Madarou. Jeho táta se tehdy vyjadřoval velice sprostě a nadával, jak je to nepřirozené a že by nejradši takové lidi zavíral. A právě to mu teď problesklo hlavou. Když otci přizná, jak to bylo, určitě ho vyhodí, když homosexualitu tak nesnášel. Po tom všem už o svou rodinu nemůže přijít, nesmí to potvrdit!
"T-to je… to je lež," pípnul se znatelným zachvěním, "to se nikdy nestalo, j-já… bych nedovolil, aby…"
.
Fugaku syna objal a přitiskl si ho k hrudi. Muselo to být strašné, když o tom nedokáže mluvit nahlas. "To je v pořádku, Sasuke, všechno, co se ti stalo, nebyla to tvoje vina. To Madara, za všechno mohl on a já chci jen vědět, jestli je to pravda, co mi říkal ten doktor, že jsi byl pravděpodobně zneužívaný strýcem… Nechtěl jsem ti to připomínat, ale tížilo mě to a chtěl jsem si to ujasnit. Mluv se mnou otevřeně. Nebudu tě vinit z ničeho, co se stalo za ty čtyři roky," ujistil syna, že on chce jen znát pravdu.
.
Mladík nasucho polknul. Otcova náruč byla uklidňující, ale bude i potom, co se mu přizná? Fugaku byl vždycky zásadový a on si nebyl jistý, nakolik se mu po jeho únosu zpřeházely životní hodnoty. "K-když ty jsi dřív říkal, že bys… všechny homosexuály nejradši zavřel," připomněl mu tiše, "j-já jsem nechtěl… z-zřekl by ses mě?"
.
"Sasuke," vydechl Fugaku překvapeně. Tak tohle byl ten problém, proč se mu syn nechtěl svěřit? "Ano, to jsem dřív říkal, ale bylo to hlavně kvůli Madarovi. On byl problematický. Ostatní, ať si doma dělají, co chtějí, a co se týče tebe, tak za to nemůžeš. Madara tě nutil. Nezřekl bych se tě, jsi můj syn a tím zůstaneš napořád. Byl jsi ještě takové malé pískle, když tě unesl… On ti to udělal už tehdy?" Pomalu ani nechtěl slyšet odpověď. Madara měl umřít už mnohem dřív, jak mu mohly všechny ty věci tak dlouho procházet?
.
Mladší Uchiha ještě chviličku váhal, než roztřeseně přikývl. "Asi týden potom, co mě unesl, se to stalo poprvý," špitl tichounce a trošku víc se k otci přitiskl, jak ty vzpomínky bolely, "bylo to… nepředstavitelné. Nevěděl jsem, že se dá sex provozovat takhle a on… on mě…" Nedokázal otci vylíčit, co mu Madara udělal. Říkal, že napoprvé to prý vždycky bolí, každého, ale dost tedy předčil jeho očekávání. Byl ještě dítě a strýc byl mimořádně vyvinutý. Jinak než natržením zadku to asi skončit ani nemohlo.
.
"Ššš, už to bude dobré," broukal Fugaku a přemýšlel, jestli jeho syn po tom všem dokáže vést normální život. Najít si dívku, svobodně se smát, mít znovu kamarády, s kterými by mohl sdílet svoje radosti a strasti. Možná by mu mohl najít nějakého psychologa… možná na to je ještě brzy. "Sasuke, řekni mi všechno. Uleví se ti, když mi to povíš," nabádal mladíka.
.
Bylo trošku rozpačité to přiznávat otci, ale možná pořád lepší, než kdyby o tom měl mluvit s Mikoto. Zhluboka roztřeseně se nadechl. "On mi ublížil, n-natrhl mě… strašně to bolelo," vzlykl do otcovy hrudi, "p-pak řekl, že se ze mě konečně stal chlap a že to b-budeme dělat pravidelně, ž-že se to dělá. Dodržel slovo, od tý d-doby za mnou v noci chodil, někdy po dvou týdnech, ale čím dál č-častěji. Měl osobního lékaře, vždycky, když mi… když jsem krvácel, tak mě zašil. Pak po čase začal…" Kousl se do rtu. Má otci říct o těch hnusných kšeftech?
.
"Co začal?" zeptal se Fugaku odhodlaně. Chtěl slyšet celou pravdu, co všechno musel jeho syn snést. Bylo to pro něj nepřestavitelné, že Sasuke byl od svých třinácti každých několik týdnů przněn až do dneška. Nemohl se už ani divit tomu, že měl v sobě v době nehody tu hračku. Bylo to… prostě to unikalo jeho chápáním, jak tohle mohl někdo dělat.
.
"T-tati, on mě p-prodával!" zakvílel Sasuke a rozbrečel se docela, "k-když měl ně-nějakýho d-dobrýho obchodního partnera… n-nebo těm nejvěr-nejvěrnějším podřízeným… d-dovolil jim si se-se mnou pohrát a v-vzít si mě. N-někdy se chodil v prů-průběhu i přidat. Ř-říkal, že jsem jeho mazlíček a ž-že si se mnou může d-dělat, co chce. T-teď jsem jako d-děvka…"
.
Tohle bylo zvěrstvo nejvyššího kalibru. Fugaku si slíbil, že zbytek Madarových lidí najde a dostane za mříže. Nikomu to neprojde. Konejšil syna v náruči, hladil ho po zádech a v duchu sliboval satanovo lože všem, kdo sáhli na jeho ratolest. Copak mohli být tak krutí? Mohli, když prodávali lidské bytosti za peníze na všemožné účely. "Sasuke, už je dobře," podal mladíkovi kapesník.
.
Sasuke nějakou chvíli nedokázal nic jiného než vzlykat a smáčet Fugakovo tričko slanými kapkami. Teprve když přešel první nával emocí, hlučně se vysmrkal. "Já jsem to nechtěl, tati," zakňučel provinile, cítil se tak méněcenný, že na něj všichni ti chlapi sáhli proti jeho vůli. Zvlášť teď, když byl konečně zase mezi normálními lidmi, u své rodiny. Připadalo mu, jako by kvůli tomu mezi ně nepatřil.
.
"Já ti to věřím, jen lituju toho, že jsem tě nedokázal dostat od něj dřív. Jsem neschopný otec a policajt," vydechl zmučeně Fugaku a políbil syna do vlasů. Měl úplně provlhlé tričko. To bylo nic proti Sasukeho poraněné dušičce. "Možná… možná, jsem měl nechat Madaru na pokoji. Kdybych po něm nešel, tak by tě neusnesl a nemusel bys tímto vším projít," obviňoval se starší Uchiha.
.
"Tati, tohle neříkej," vyhrkl Sasuke, "nemohl jsi za to, dělal jsi jen svoji práci. Nemohl jsi tušit, jak to dopadne." Pevněji ho objal a ještě trošku povzlykával. Otci za to každopádně vinu nedával, ani nikomu jinému, byla to jen strýcova zlá vůle. A to kvůli tomu zmrdovi ještě brečel! Kdyby byl věděl, že mu celou dobu lhal, poslal by ho v posledních slovech do těch nejtemnějších pekel, kde už se určitě beztak smažil. "J-jen nevím, jak se na sebe budu moct podívat do zrcadla, jestli ještě někdy budu vidět," hlesl nešťastně, "hračka pro všechny…"
.
"Sasuke, nejsi žádná hračka. Jsi prostě jen kluk, s kterým si nepěkně pohrál osud. Dívej, už máš všechno za sebou a s minulostí a s Madarou už tě nepojí nic. Uděláme společně dneska tlustou čáru za tím obdobím, aby přes ni nic nepřelezlo. Co na to říkáš? Ode dneška už budeš Sasuke, kterého mají všichni rádi a on je," nabízel Fugaku synovi oproštění od minulosti. Možná to nebude tak jednoduché, ale jednou se jim to podaří.
.
Sasuke se trošku smutně pousmál. "Tak snadné to asi nebude," potvrdil otcovu myšlenku tiše, "ty vzpomínky nevymažu, navždycky to ve mně zůstane. Ani nevím, jestli… a případně jak se celá ta noční můra promítne do mého budoucího života. Nezapomenu, ale… snad s tím nějak dokážu žít, až se to všechno usadí. Zatím je to všechno ještě hrozně čerstvé a bolí to." Zaváhal a v hrdle mu vyschlo, když si uvědomil jednu věc. "Tati, já… j-já…"
.
"Co mi chceš říct?" pobídl syna starší Uchiha, jak ho tížil jeho osud. Bude se mu snažit být oporou co nejdýl to půjde. Snad se jednoho dne dočká toho, že Sasuke zapomene nebo jeho vzpomínky vyblednou natolik, že bude jen letmou vzpomínkou jako na letní štípnutí od komára. Tehdy bude všechno za nimi a už je nebude trápit minulost.
.
Mladík se zachvěl. Madara ho začal zneužívat ve chvíli, kdy se u něj ještě plně nerozvinula puberta a pak po celou její dobu. Nikdy nepoznal ženské tělo a prostě po tom všem už si to ani nedokázal představit… že by měl spát se ženou. Jakkoliv mu strýc sex vždycky vnutil, nic jiného neznal. A nejhorší bylo, že ne vždycky to tak bolelo. Když příliš nevzdoroval, tak se Madara postaral, aby si to aspoň v rámci možností také užil. "Já…" vypravil ze sebe znovu Sasuke a odvrátil hlavu. Ne, to nejde. Otec ho zabije, když to přizná. "A-ale nic…"
.
"No tak, Sasuke, když už jsi to nakousl, tak mi to řekni," zabrblal Fugaku, který neměl takové nakusování rád. Když už někdo chtěl něco říct, tak by to měl dokončit. Natočil k sobě synovu odvrácenou tvář. "Tak povídej, mně přece můžeš říct všechno," ujistil ho.
.
"To si právě nejsem jistý…" špitl s jasnou stopou provinilosti. "Tati, já… j-já mám strach, že asi… ž-že po tom všem, co mi provedli, ne-nedážubýtsžeou," vymáčkl ze sebe naprosto nesrozumitelně, jak se strašně styděl a bál to Fugakovi přiznat. Myslel si, že ho zavrhne, přes to všechno, co říkal.
.
"Cože," zeptal se Fugaku a snažil si znovu přehrát ta nesrozumitelná slova. Nedokáže být sženou. Co je to s žeou… s ženou! Došlo mu po chvilce přemílání těch divných slov. Cože?! Jak to… to není možné! Napjal se a cítil, jak se Sasuke o něco víc schoulil. Teď nevěděl, co má přesně dělat. Hlava a srdce chtěly říct něco úplně rozdílného, ale nakonec zvítězilo srdce. Syny má jen dva, a když o Sasukeho přijde kvůli vlastním zásadám, tak mu ho už opravdu nevrátí. "Sasuke, ještě je brzo vyhodnocovat nějaké závěry. Podívej, až budeš chtít, tak to zkusíš… Já tak nějak počítám s tím, že když sis prošel takovými věcmi, muselo to na tobě zanechat následky. Pokud zjistíš, že si nemůžeš najít partnerku, tak… tak já to chápu. Pořád budeš můj Sasuke," dodal nakonec, aby mladíka ujistil, že má v rodině stálé a pevné místo.
.
Sasuke mlčky přikývl a po tváři se mu skoulely další slzy. "Je mi to líto," zašeptal, "vím, že se ti to příčí. Je to… složité. To, co se mnou dělali, bylo hrozné a často jsem si přál, aby to všechno skončilo. Jenže… nic jiného jsem v téhle… intimní oblasti nepoznal a strejda se tím nikdy nijak netajil, ani nedal najevo, že by to bylo něco špatného. Myslím, že po těch letech už mi… připadá normálnější sex s mužem, protože se ženou jsem ho nikdy nepoznal." Těžko se mu to říkalo, ale byla to pravda. "Tati, odpusť mi. Třeba… třeba to půjde, já nevím. Jestli ale ne…" nasucho polkl.
.
"Jsme obětí svého osudu," odtušil Fugaku filozoficky a hladil mladíka po zádech. Cítil z něj, jak mu moc záleží na tom, aby ho čirou náhodou neodmítl. Po tom dlouhém odloučení byl rád, že už je zpátky. "Sasuke, nemám ti, co odpouštět. Jsi takový, jaký si se svou přítomností, minulostí a budoucností. Nemusíš se bát, že kdyby sis náhodou našel partnera, tak tě odvrhnu. Možná si na to budu chvíli zvykat, ale nemusíš se bát mého odmítnutí. Jak jsem řekl. Jsi můj syn a tak to zůstane," ujišťoval svou ratolest starší Uchiha.
.
"Díky," hlesl mladík, tahle slova pro něj byla dražší než všechny pokladny světa, "mám tě rád, tati. Hrozně moc." Nechal se od otce objímat. Netušil, že kromě něj a Fugaka je v rodině ještě někdo, kdo o jeho perverzním údělu u Madary ví, ale byl si jistý, že on i jeho táta si tu bolestnou skutečnost budou nést po celý život, i když o tom možná už nikdy nepromluví. Ale otcova podpora mu dávala naději, že ho strýc, byť po smrti, o rodinu znovu nepřipraví. Ve Fugakově náruči se pomalu uklidňoval, a když mu starší Uchiha otřel slzy, byl schopný se už i normálně usmát.
.
Fugaku ještě dlouhou dobu konejšil syna a vískal ho ve vlasech. Snažil se mu být opravdu oporou v následujících dnech, když se mladík v rámci svých možností snažil zařadit do běžného života. Díky jeho slepotě toho však moc nezmohl, ale snažil se.
Fugaku mezitím musel řešit dědictví po Madarovi. Byl jeho jediný nejbližší příbuzný. Zjistil, že Madara měl, přesně, jak očekával, peněz jako šlupek. Obrovský barák v hodnotě několika miliónů. Firmu, která určitě fungovala jako zástěrka, a peníze na účtu. To všechno mu spadlo do klína a ani nebyl moc rád. Byly to krvavé peníze původem z mafie. Nechtěl s tím mít nic společného, ale musel majetek přebrat. Naštěstí mu nepřišel žádný výhružný dopis ani návštěva od nějakých jeho kumpánů. Počítal s tím, že ještě větší množství peněz bude mít na nějakých zahraničních účtech a kdo ví kde, aby na to nikdo nepřišel. Dal všechno do správy realitce, ať majetek co nejrychleji prodá a zbaví ho toho nepříjemného břemene. Neměl zájem na tom vytřískat co nejvíc peněz, takže se nemovitosti a firma prodala docela rychle a na jeho účtu přistály miliony. Jeho rodina by byla do smrti zajištěná a svým dvou synům by mohl vystavit nádherné doby v luxusních lokalitách. Zatím se však tvářil, že nic takového nemá. Ještě uvidí, co s těmi špinavými penězi udělá.
Samotného Madaru nechal spálit a už mu došla jen urna s jeho popelem. Byl spíše konzervativně založený člověk, takže mu na hřbitově zajistil místo a tabulku se jménem. Kdyby byl hodně pomstychtivý, tak ho někde rozpráší a nechá jeho jméno úplně zapomenout.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 emmy emmy | 16. července 2016 v 10:21 | Reagovat

Podľa očakávaní som revala ako malá.. bolo to tak dojemné.. chvíľu som nevedela či revem od dojatia nad rodinným zvítaním alebo od žiaľu nad Sasukeho osudom...každopádne sa už teraz teším na pokračovanie :-D

2 kyuubinka kyuubinka | 16. července 2016 v 16:43 | Reagovat

Sssss... To bylo... silné, smutné, srdce trhající a dojemné? Hodně se toho vyskytlo v téhle a minulé kapiole z hlediska pocitů.
Hrozně mě bavilo to "přemýšlení" Fugaka, když byl v Sasukeho pokoji a vyptával se na různé věci, zkrátka celý ten jeho pohled byl fajn. Ten jiný úhel pohledu, či jak to nazvat.  
U toho rodinného setkání jsem byla na Mad Aru zas tak naštvaná (ještě aby ne) a zároveň šťastná, že už se rodina zase setkala (ještě aby ne #2). Už jsem díky tomu klidná, celou dobu jsem měla strach, že by se třeba mohly vrátit nějaké gorily, jak to popisoval Sasuke sám. Nyní si mohu dát poklidný čajíček spolu s klidným pocitem :D :D. Tedy pro zatím...
PS: Ten drak s tím mangem u Hry pro yaoiistky tak super :D :D

3 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | 17. července 2016 v 9:23 | Reagovat

Já jsem normálně brečela, když Sasu říkal Fugakovi o své minulosti, :'(
A samozřejmě že i z rodinného setkání :')
Ten zrak se mi nelíbí
Strašně se těším na další díl :)

4 Kačí Kačí | 17. července 2016 v 9:33 | Reagovat

To bylo dojemné...fakt moc...Jsem tak moc ráda, že Sasuke se znovu shledal s rodinou :3 Strašně moc se těším až je i uvidí ^^ Doufám, že už mu nikdo nic neudělá a budou spolu s Itachim šťastní :3
Btw. Nevím proč, ale když se sem šla včera ráno v 7 kouknout tak tu nic nebylo a večer když jsem se vrátila z práce, tak hle - povídka přidaná v 7:00 QwQ

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 17. července 2016 v 9:53 | Reagovat

[1]:Návrat ztraceného člena rodiny je vždy dojemný a snažily jsme se, aby postavy pro dotvoření atmosféry snažily co nejvíc.
[2]:Fugaku se v této povídce opravdu snažil. Nebyl to jen suchý kořen, který nemá skoro žádné pocity, ale člověk, který svého syna opravdu miluje. Tady je jedna z povídek, kde se nemusíš bát návratu Madary. Jo a to není drak ale netopýr, co žere ovoce :D
[3]:Prapůvodem je to povídka na přání od jedné holčiny ze Smajlina blogu, kde si vyslověně přála, aby Sasuke byl slepý.
[4]:To je zajímavý s tím zobrazením. Blog se ti musel zobrazit 6:59 a pokud jsi neobnovila stránku, tak se díl nemusel ukázat, nebo je to nějaká chyba v matrixu.

6 Aenai Aenai | 18. července 2016 v 19:27 | Reagovat

Po dlouhé době se dokopu ke čtení... bylo to dokonalé dokonce jsem si i pobrečela... jen tak dál

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 18. července 2016 v 19:51 | Reagovat

[6]:Tak snad to nebylo potokem :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.