Získat srdce lva XXIX. - Badass

14. července 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Klika cvakla, dveře letí, někdo vchází do dveří a na toho, určitě nedočkavě čekáte. Madara se půjde podívat, kdo narušuje jeho chvilku se Sasukem a bude moc zraněné ptáče předat do ošetřování. Přece se sám neudá tím, že by ho zavezl do nemocnice.


Shisuiovi ráno zavolali do ordinace. Potřebovali urgentně prohlédnout kobylu, měli podezření na koliku. Neváhal, na dveře ordinace vyvěsil oznámení o své nepřítomnosti. Běžně by tu byl Onoki, ale tento týden ho zase chytla záda a odpočíval doma a dalšího veterináře na záskok neměli. Maličká stáj byla na okraji města. Přivítala ho vyděšená majitelka.
"Dobře, že už jste tady." Protáhla ho okolo stáje k volnému prostranství, kde mladá dívka lonžovala černou klisnu. Po cestě na něj vychrlila, co se vlastně stalo.
"Serafina se v noci dostala k zásobám ječmene a sežrala tak odhadem deset krmných dávek. Hned, jak jsem na to přišla, jsme s ní začali běhat, aby ji to nevlezlo do kopyt." Měla o ní strach, byla její miláček, ostatně jako zbylí dva vraníci.
Shisui prohlédl zadýchanou kobylku a zkontroloval všechny funkce. "Zdá se být v pořádku, bylo dobré, že jste ji začali lonžovat. Rozhodně jí alespoň tři dny nedávejte žádné jádro, jen seno. Nechte ji půl hodinky odpočinout, už začíná být lehce unavená a potom ještě tak půl hodiny běhání a to celé ještě jednou."
Majitelka ho div neumačkala radostí, byť tam toho moc neudělal. Před odjezdem jim doporučil, aby si dávali na krmivo větší pozor a nasedl do auta. Vracel se blízko čtvrti, kde bydlel a napadlo ho, že by se mohl kouknout na Sasukeho, beztak je doma zase sám a nudí se. Chvilka na návštěvu ho nezabije. Už se těšil, jak bratrance překvapí. Lehce vyběhl schody do patra a vběhl k němu. "Ahoj, Sasu…" Slova mu odemřela na rtech, když viděl tu hrůzu. Pomalu to vypadalo, že zkameněl, než ze sebe vydoloval vztekem podbarvená slova. Nemohl uvěřit tomu, že to Madara udělal a ještě ho zranil. "Strejdo, jak jsi mohl?! Tohle jsme si nedomluvili!"
.
"Vida, Shisui," pousmál se Madara na nejstaršího synovce, jako by jeho předchozí slova neslyšel, "právě jsem ti chtěl volat. Přišel jsem Sasukeho trošku rozptýlit, aby se tu sám nenudil, ale stala se taková nepříjemná nehoda…" Po očku zalétl pohledem k zuboženému mladíkovi. "Nechtěl jsem ho natrhnout, ale odmítal se uvolnit," pokrčil rameny, ale neodolal a trošku si do Shisuie rýpl: "Prosím tě, to ho vy dva s Itachim vůbec neprotahujete, že je pořád tak úzký? Byl bych si myslel, že to půjde líp… co už, bylo to s tím zatraceně skvělý."
.
"Ty bastarde! Za tohle zaplatíš!" zasyčel nepříčetně a s rudým zábleskem v očích se na Madaru vrhl. Šel mu tvrdě po krku. Dával si pozor, aby ho strýc nechytil svou brutální sílou. Dali několik nerozhodných střetů, kde Shisui plně využíval techniky z aikida, až se mu podařilo nejstaršího Uchihu zasáhnout do čelisti, až mu zapraštělo v kloubech. Sakra, docela to bolelo jako by měl lebku ze železa.
.
"Kruci," zavrčel Madara, když v ústech ucítil kovovou příchuť a přimhouřil zlostně oči, "to si odskáčeš, ty zmetku!" Předstíral úder levačkou, a když Shisui jeho pěst oběma rukama odrazil, volnou rukou mu vyťal pořádný políček. Využil té vteřinky překvapení k tomu, aby Shisuie popadl za zápěstí a silně ho sevřel. Trhnul s ním směrem k sobě, a jakmile se dostatečně přiblížil, vrazil mu koleno do břicha. Tím ho dočasně paralyzoval natolik, aby se mu mohl dostat za záda a zkroutit mu ruku. Polkl krev, kterou se mu po tom Shisuiově úderu naplnila ústa, a mezi zuby procedil: "Už jednou jsem ti řekl, aby sis nevyskakoval, cucáku. Nade mnou nevyhraješ, rozumíš?! Radši by ses měl starat o toho svýho miláčka, aby ti třeba náhodou nevykrvácel, zatímco se tu se mnou zkoušíš prát."
.
"Zmetku," zasípal Shisui lapajíc po dechu a otočil hlavu k bratránkovi. Zdálo se mu, že se se nehýbe. Silně sebou zamlel v touze se osvobodit, ale docílil jen toho, že Madara zesílil svůj stisk. Ještě kousek a určitě mu tu ruku zlomí. Bolestně vyhekl, jak se tlak stával neúnosným. "Pust mě!" rozkázal autoritativně, jak jen v té chvíli dokázal, ale strýc jakoby neslyšel a ani o centimetr nepovolil. "Proč si tady? Svou platbu jsi už dostal, tak proč se kurva sereš ostatním lidem do života, když o to nestojí!"
.
"Už bych tady nebyl, kdyby se ten mazlík míň bránil," posmíval se Madara zlomyslně. "Snad s tím budeš umět něco udělat, zase bych si ho nerad vzal na svědomí. A jestli se ptáš, proč jsem dneska přišel, tak pro příplatek za to, že se Fugaku ještě nedozvěděl o vás a o Itachim. Ale skoro si říkám, jestli bych neměl požadovat třeba půlroční splátky, fakt se mi to s ním líbí," provokoval a chvilku ještě nechal Shisuie vycukat. Aby si byl jistý, že se na něj zase nevrhne jen, co ho pustí, mimochodem ještě dodal: "Ta rána je docela ošklivá, měl by ses na ni co nejdřív podívat." S těmito slovy mu uvolnil zápěstí.
.
Shisui klopýtl dopředu, jak ho Madara znenadání pustil, a prudce se otočil s krvežíznivým výrazem ve tváři. "Jsi zrůda," osočil se Shisui a obezřetně se přesunoval k Sasukeho posteli. Po pár krocích si všiml strýcova mobilu, který mu při potyčce upadl na zem. Neváhal a lesklý dotykový display produpl, až to rozkošně prasklo. Zlikvidoval to tak, že elektronika uvnitř neměla šanci to přežít a s ní informace na ní uložené. "Žádné další splátky nebudou! Všiml jsem si, že jaksi nemáš žádný předmět doličný!"
.
Madara zúžil oči vztekem a několikrát se musel zhluboka nadechnout, aby odolal pokušení Shisuiovi okamžitě zmalovat obličej, ten mobil byl pěkně drahý. Ještěže čísla v něm měl poznamenaná i v diáři, jinak by ho snad přerazil. Jakmile se trošku uklidnil, ušklíbl se do synovcova vítězného obličeje a ledově klidným hlasem ho sejmul: "Tak to se pleteš, chlapečku, šeredně se pleteš. Myslíš, že jsem idiot, abych si tak cenné záběry nezálohoval? Tvoje dovádění se Sasukem mám už od prvního dne uložený na počítači, právě pro případ, že by tě napadla takováhle pošetilost. A protože jsi mně fakt dost nasral, myslím, že ty půlroční platby přece jenom budou." Chvilku si vychutnával ten šok v obličeji nejstaršího synovce, než kývl hlavou k třesoucímu se Sasukemu. "Postarej se o něj a dej si bacha, ať nikdo na nic nepřijde, nebo můj bratříček obdrží znepokojivý e-mail," prskl ještě, posměšně mu pokynul a odešel z pokoje. Právě se natahoval po klice vchodových dveří, když je někdo zvenčí otevřel, div ho jimi nepraštil.
"Jejda, ahoj, strejdo," pozdravil ho Itachi, který dnes díky přesunuté praxi skončil na klinice dost brzy, "co tu děláš? Stalo se něco?"
To brzy zjistíš, ušklíbl se Madara v duchu, ale nahlas prohodil: "Nic, jen jsem sem přišel tvému otci něco hodit, je dneska v terénu a nechtěl jsem mu to nechávat v kanceláři."
"Aha," odtušil Itachi, který z toho sice nebyl moudrý, ale nezapřel zdvořilost: "A nedáš si aspoň kafe nebo tak?"
"Ne, díky, spěchám," odmítl Madara, ale zacukaly mu koutky. Kdyby byl Itachi věděl… "No, měj se fajn," rozloučil se s ním a pak se kolem něj protáhl. Chvíli nato už bylo slyšet předení odjíždějícího auta. Itachi zavrtěl hlavou, nějak mu to nešlo do hlavy. Měl teď ale důležitější starosti, spořádaně vyklouzl z bot a z tašky vytáhl igelitový sáček s několika výstavními rajčaty.
"Sasuke, něco jsem ti přinesl!" zahalekal, udivilo ho, že se bráška ještě neobjevil, asi byl zalezlý v pokoji. Svižně vystoupal schody do patra a nejprve ho zarazilo, že měl Sasuke otevřené dveře, jak to, že ho neslyšel…? "Sasu, mám pro tebe…" načal podbízivě a vstoupil do pokoje, výjev, který se mu ale naskytl, ho přiměl ztuhnout v půli pohybu. "Sasuke!" vyjekl zděšeně a upustil igelitku na zem. Pak se mu zorné pole rozšířilo i o bratrance. "Shisuii! Proboha, cos mu to udělal, ty hajzle?!" zakřičel na staršího mladíka.
.
Shisui právě šetrně, ale ne bezbolestně odlepil izolepu z mladíkových úst. Hrozně se lekl, jak na něj Itachi zařval. Jeho tón byl ještě nebezpečnější, než v ten den, kdy na ně přišel. Původně se chtěl podívat na Sasukeho zranění. Asi to nestihne. "Itachi, není to, jak si myslíš!" snažil se ho odradit od zcela čitelného záměru mu zakroutit krkem.
"Tak jinak…! Nevěřím ti ani slovo… Za tohle tě zabiju!" sliboval dlouhovlasý Uchiha a myslel to smrtelně vážně. Takhle zprznit a ublížit jeho bráškovi zasluhuje jediný verdikt a to ten poslední. Vrhl se na Shisuie v touze po jeho krku.
Nejstarší mladík se jen bránil, nechtěl se s Itachim prát, i tak zinkasoval pěknou šupu do čelisti, kde ho předtím udeřil Madara. Vypadl z koncentrace a jeho protivník toho okamžitě využil a přišpendlil ho k zemi hned vedle postele.
Shisui okamžitě vrazil hlavu mezi ramena, aby si chránil citlivý krk, i tak brzy cítil silné sevření prstů. Snažil se Itachimu vypáčit některý z prstů, aby ho pustil, jenže ten měl prsty tak zatnuté, že to prostě nešlo. "J-já… tho nebhyl!" vyrazil se sebe přidušeně.
.
Sasuke dění kolem sebe vnímal jenom v určitých chvílích. Potácel se na hranici mdlob a vědomí, jeho mozek se usilovně bránil bolesti tím, že se pokoušel ho dostat ho do stavu, kdy by jí tolik netrpěl. Vzdáleně si uvědomoval, že už není v místnosti jenom s Madarou, někdo zřejmě přišel, slyšel zvuky potyčky, strýcův a Shisuiův hlas, nedokázal ale vůbec určit, o čem se to baví. Pak mu někdo uvolnil po dlouhé době ústa, nepříjemně to tahalo, ale v porovnání s tím, jakou bolest cítil v konečníku, to bylo jenom polechtání. Neměl sílu už ani na to, aby křičel, chvěl se po celém těle a jenom vzlykal. Poté do pokoje vešel někdo další, po hlase poznal Itachiho. To, co říkal, nedávalo smysl, obviňoval Shisuie…? Zase se strhla nějaká šarvátka, pokusil se pohnout, ale jakmile to udělal, bolest mu projela až do konečků prstů, jako by mu někdo sáhl na obnažený nerv. Pár chvilek se znovu snažil přemoci nevědomí, než se mu podařilo ovládnout natolik, aby tichounce zakňučel: "I-Ita-chi… p-prosím… strašně to bolí…" Nebyl si jistý, jestli ho bráška zaslechne, ale očividně ano, protože zvuky boje ustaly.
.
Itachi i přes svůj vztek zaznamenal Sasukeho slabý hlas a podíval se po něm. Byl tak bledý, skoro jakoby si pro něj za chvíli měla přijít sama smrt. Nevědomky povolil sevření rukou.
Což Shisui okamžitě využil a skopl ho ze sebe. "Itachi, okamžitě toho nech, já jsem mu nic neudělal!"
"Tak kdo tedy?!" štěkl po něm rozezleně a postupně mu začínala docházet jedna věc. Pokud mluvil bratranec pravdu, tak… tak to byl…
"Madara, byl to Madara." Rukou utlumil jeho další otázky. "To si nech na později, teď je tu někdo, kdo potřebuje pomoc." Už si byl jistý, že ho dlouhovlasý Uchiha nebude chtít zabít a přiklekl na lůžko s třesoucím se mladíkem. "Sasuke? Slyšíš mě?" zeptal, ale bratranec se zdál být úplně mimo. Pohled mu zjel po to zneuctěném těle. Modřiny na zápěstích začínaly nabíhat stejně tak jako ty na bocích, jak si ho strýc přidržoval. Oddálil mladíkova stehna od sebe a spatřil tu hrůzu. Sevřelo se mu hrdlo, muselo to příšerně bolet.
Itachi nakukoval Shisuiovi přes rameno, a když spatřil ošklivou ránu, ruce se mu samovolně zatnuly. "Ten bastard, nejradši bych si to s ním šel hned vyřídit."
"Později, musíme Sasukeho ošetřit. Dones vatu, obvazy, cokoliv savého a rychle." Mezitím zkontroloval bratrancův dech a tep. Plytce a krátce dýchal a frekvence rytmu srdce byla notně zrychlená. "Neboj, jsme s tebou," zašeptal mladíkovi konejšivě a odhrnul mu zpocené vlasy.
"Už jsem tady." Přitiskli savý materiál na krvácející ránu a zafixovali pohozenou páskou. "Sakra, do nemocnice jet nemůžeme." Vzít tam brášku by byla hotová sebevražda, ale pokud by nebylo jiného zbytí tak ho nenechají trpět.
"Já vím, pojedeme ke mně do ordinace. Zašiju mu to," prohlásil Shisui odhodlaně. Nikdy nic takového nedělal, ale v šití svalů nějakou tu praxi měl z potrhaných a pořezaných psů a koček, jednou šil i koně. "Zabal ho do přikrývky, budeš s ním sedět vzadu a nedovolíš mu usnout."
Itachi zvedl deku ze země a opatrně brášku zabalil a zvedl. Na posteli zůstala velká rudá skvrna. Kdyby došla matka, tak se z toho nevykroutí. "Co s tím?"
"To neřeš. Není na to čas," přehodil přes krev polštář a už se bral ze schodů. Otevřel jim všechny dveře, opatrně Sasukeho uložili na zadní sedačky a zatímco Shisui sedl za volant a nastartoval, dlouhovlasý bratra konejšivě hladil po vlasech a snažil mu nedovolit spát. "No tak, Sasu, jsem tu s tebou, vydrž!"
.
Sasuke zrovna dvakrát poslušný pacient nebyl. Ne snad, že by to chtěl Shisuiovi a Itachimu schválně ztěžovat, ale pořádně nedokázal vnímat, co se s ním děje, takže reagoval jen na podněty svého těla. Přikládání vaty se neobešlo bez zmítání a křiku, protože jakýkoliv kontakt s otevřenou ránou dost bolel. Kroutil se v Itachiho náruči, změnu prostředí zaznamenal jenom okrajově. Ztráta krve ho vyčerpávala, v autě byl několikrát na kraji slastného bezvědomí, ale někdo s ním pokaždé zatřepal a probral ho zpátky do bolestivé reality. Tmavé oči měl rozostřené, jako by byl zfetovaný, a rozhodně za to nemohl jen příval slz, které mu neustále máčely tváře.
Itachi, který jindy dokázal při všech problémech udržovat chladnou hlavu a rozvahu, s krvácejícím bráškou v náručí pomalu panikařil. "Sasuke, zůstaň s námi!" vyšiloval pokaždé, když se zdálo, že upadá do mdlob, "prosím… neměj strach, bude to dobré, všechno bude zase dobré! Shisuii, pospěš si!"
.
Shisui jel minimálně, jako by svoje auto ukradl. I tak cesta trvala notnou dobu. S oddechnutím zaparkoval červenou Fabii na malém parkovišti před ordinací. Otevřel Itachimu dveře a společně s mladíkem na pokraji bezvědomí rychle přeběhli do útrob ordinace. "Polož ho na stůl," nakázal Shisui a začal se hrabat ve skleněných lahvičkách. Potřeboval Sasukemu píchnout něco na uklidnění, protože v takovém stavu ho šít nemohli, když sebou pořád mlel.
"Doufám, že to tu máš vydezinfikovaný," ozval se dlouhovlasý Uchiha a snažil se bratra udržet na stole a zároveň mu podpíral nohy, protože stůl nebyl velikostně určený pro operace lidí.
"Za co mě máš? Podrž mu ruku, ať mu můžu dát injekci." S připravenou stříkačkou a vatou nasáklou čpící látkou se přiblížil ke stolu.
.
Jediným štěstím bylo, že Sasuke ve svém stavu nebyl schopný uvědomovat si příliš dění kolem sebe, protože jinak by sebou určitě mrskal dvojnásobně při pohledu na injekci, tentokrát i s jehlou. Takhle díkybohu zas až takové problémy nedělal, když mu Itachi silným, ale opatrným stiskem znehybnil paži, aby do ní mohl Shisui píchnout lék. Sasuke sebou při tom bodnutí jenom trochu cuknul, popravdě ta bolest z natrženého svalu pořád přehlušovala všechno ostatní. Po krátké době, kdy se mu látka rozšířily po těle, se jeho škubání konečně utlumilo a zorničky se mu nepřirozeně rozšířily. Teď už nevypadal jako zfetovaný, teď totiž doopravdy byl. Oba starší Uchihové si oddechli, když se jeho odpor zmírnil do občasného zpitomělého ošívání. "Máš tu anestetikum, že jo?" obrátil se Itachi k Shisuiovi, protože oblbovák sice bolest utlumil, ale nezlikvidoval, a pokud by měl otevřenou ránu šít a desinfikovat bez umrtvení, bolelo by to jako prase.
.
"Jasně, myslíš, že bych ho šil bez ní," odsekl poněkud nakvašeně Shisui. Celá situace ho vyváděla z míry, když šlo o život jeho partnera. Oblekl si operační oděv a roušku, stejně tak i Itachi. Nachystal si nástroje k šití a desinfekci. Při natahování tenkých latexových rukavic pohlédl do starostlivě staženého obličeje svého bratrance. "Itachi, musíš mu podržet stehna od sebe, jaksi ve vybavení nemám gynekologické křeslo." Pomohl mu napozicovat Sasukeho do vhodné polohy a sejmul přiloženou vatu. Byla notně nasáklá krví. Otřel si malé místečko, kde vpíchl jehlu s umrtvující látkou. Nezbývalo, než čekat, až to začne působit.
.
Utlumení bolesti mělo paradoxně i jeden poněkud nežádoucí vliv. Sasukeho mozek přestal vysílat signály k potřebě upadnout do bezvědomí, takže mladík zůstal vzhůru, což bylo při velké krevní ztrátě na jednu stranu dobře, ale na stranu druhou to vedlo i k tomu, že se Sasuke pokoušel zorientovat ve svém okolí a dostat se z neznámého nepříjemného prostředí čpícího desinfekcí. Předtím každý pohyb, kdy se natržené svaly otíraly o sebe, což bylo v této poněkud intimní oblasti prakticky pořád, příšerně bolel, teď však tyto pocity nevnímal, a o to víc se snažil uniknout, i když jeho nervová soustava byla částečně otupená uklidňující látkou.
.
"Sakra, jestli se bude takhle svíjet tak ho nezašiju," zavrčel Shisui a snažil se uzemnit jednu z rukou, která ho pořád odstrkovala. "Nejradši bych ho uspal úplně, ale nemám s tím zkušenosti. Jako, čokl je v pohodě, ale Sasukeho? Nechci, aby se mu něco stalo i tak riskuji, tohle jsou látky určená pro zvířata, sice pro lidi se používá něco podobnýho, ale i tak. Musíme ho přivázat." Vzal obvaz a každé zápěstí přivázal k příčně tyči pod stolem. Kotníky mu zafixovali ve skrčené poloze ke stehnům. Shisui si otřel zpocené čelo, byť byl Sasuke zdrogovaný, sílu pořád měl. Vzal si druhé rukavice, ty první si roztrhl a koukl se konečně na stále krvácející ránu. Sotvaže prsty roztáhl prstenec svalů, ven se dostalo sperma smíšené s krví. "Přísahám bohu, že si to ten mizera odskáče!"
.
"Ššššt, ššššt, Sasuke, to nic, to bude dobré, jen klid," broukal Itachi co nejkonejšivěji ke svému bráškovi, "neboj se, všechno to dáme do pořádku, neměj strach, miláčku, postaráme se o to." Nevěděl, jestli ho mladík vnímá nebo ne, ale potřeboval mu to říct, byl to typický instinkt staršího bratra a dělal to už od útlého dětství. Sasukemu se očividně vůbec nelíbilo omezení pohybu, takže začal usedavě lkát. Nemohl křičet, na to už neměl dost síly, jenom vzlykal a naříkal, což Itachimu málem utrhlo srdce, jak žalostné byly ty zvuky. Snažil se udržet svoje ruce v klidu, aby se mu netřásly, když držel Sasukeho hýždě roztažené, aby mohl Shisui pracovat. "Co to sakra…" vydechl pobouřeně, "ten chlap ani nepoužil kondom! Shisuii, co se to kurva stalo?! Proč by mu strejda něco takového udělal?!"
.
Shisui si povzdechl, nemělo cenu lhát. Při čištění rány mu řekl všechno. "Strýc nás nachytal při sexu. Bylo to tehdy, když tvůj otec spravoval terasu. Dovezl materiál a slyšel nás. Chtěl to nahlásit Fugakuovi, natočil nás na mobil. Snažili jsme se ho ukecat a on chtěl… on chtěl Sasukeho. Je teplej, to by vysvětlovalo proč je tolik let sám, ale že chtěl šukat se svým synovcem jen pro vlastní potěšení… Zvedal se mi z toho kufr, nabízel jsem se mu místo Sasukeho, nechtěl mě a my nakonec na jeho cenu za mlčení přistoupli. Musel jsem se dívat, jak si ho bere proti vůli… Mysleli jsme, že bude klid, ale kdykoliv měl Madara příležitost tak Sasukeho deptal, ať už na Vánoce nebo teď na promocích… slíbil mu, že si na něj udělá čas… myslel jsem, že si dělá srandu. Evidentně ne, ještě mi vyhrožoval, že si bude chodit pro půlroční splátky… nejraději bych ho šel zabít." Navlekl si nit a začal šít natržený sval. V tak těsném prostoru se to dělalo strašně blbě.
.
Itachi zůstal zírat s otevřenou pusou. To, co slyšel, ho absolutně paralyzovalo, a jenom holý fakt, že Shisui potřeboval jeho asistenci, mu zabránil okamžitě se nezhroutit na nejbližší židli. Nemohl tomu uvěřit. Madara… strejda Madara že mu zprznil brášku? Že mu znásilnil jeho milovaného Sasukeho a to hned dvakrát?! Ne. Ne, to prostě… nebylo možné. Vždycky to byl bastard, ale tohle přece bylo něco úplně jiného. Jak by to proboha mohl udělat svému vlastnímu synovci?! A přesto… najednou to všechno dávalo smysl! To, jak Sasuke tenkrát v listopadu vypadal, nezačalo to náhodou přesně v ten den, kdy strýc dovezl materiál na stavbu terasy? A potom na Vánoce… jak zmizel v koupelně hned, když se dozvěděl, že Madara přijede na Štědrý den… a pak všechny ty jeho stavy, omdlení, noční můra… zapadalo to do sebe jako díly skládačky! A před pouhým měsícem, jak měl zarudlé oči, když se vrátil po příjezdu se strejdou v autě… "Ne," hlesl rozhozeně skrz stažené hrdlo, i když ho přes Sasukeho štkaní nebylo skoro slyšet, "ne, to… to není možné." Pak si něco uvědomil. "Já ho potkal! Dneska, když jsem dorazil… potkal jsem ho ve dveřích a… nevěděl jsem, co… já vůl. Nechal jsem ho jít, měl jsem mu rozbít hubu! Zabiju ho. Je mi jedno, kolik let dostanu, ale zabiju ho za to, co Sasukemu udělal!" vykřikl nenávistně. Snažil se potlačit ten příšerný vztek, který mu náhle vyšlehl v prsou, musel se soustředit… přinutil se sledovat Shisuiovy prsty. "Ty, Shisuii…" zaváhal, "neměli jsme ho nejdřív vzít do sprchy? Kdoví, kolik v sobě má toho… toho Madarova svinstva. Aby nedostal infekci."
.
Shisui udělal dva stehy, kterými ránu stáhl, aby srostla a zahojila se. Narovnal se a odložil jehlu s peánem do ocelové misky s kovovým cinknutím. Věděl, jak se musí jeho bratranec cítit. Sám už si to jednou prošel a i podruhé ho bezmoc srážela na kolena. Nutil se vytrvat. Pohlédl zpět mezi Sasukeho nohy. Okolí rány mělo nažloutlou barvu desinfekce, kterou nešetřil, a na stehnech byly ještě krvavé šmouhy. "Vyčistil jsem ho, co nejhlouběji to šlo a navíc, byť je to sperma Madarovo, tak by to nemělo dělat větší nepořádek než vnitřek střeva. Přece jenom to není nejhygieničtější prostředí. Bude se to muset hlídat, aby nechytil zánět. Ještě mu píchnu antibiotika, ať máme jistotu. Doma ho poumýváme a uložíme. Dostane prášek na spaní, pro jeho tělo to bude lepší, když se bude hojit a Sasuke odpočívat." Rozhodl nejstarší Uchiha a posbíral zakrvácenou vatu do koše a začal čistit nástroje. Museli tu uklidit jako by tam nikdy nebyli. Onoki by mu dal, kdyby tam náhodou přišel a uviděl bordel. Potrpěl si na pořádek.
.
"Bože," zasténal Itachi a solidárně pomáhal Shisuiovi s uváděním ordinace do původního stavu, "já tomu nemůžu uvěřit, tohle se přece nemohlo stát." Nemohl se jednoduše vyrovnat s faktem, že jeho milovanému bratříčkovi tak hnusně ublížil vlastní strýc. Jakmile skončili s oplachováním chirurgických pomůcek, opatrně Sasukeho odvázali. Hlavně ho odsud už museli dostat a doma odklidit všechny důkazy. Itachi ho zabalil zpátky do zakrvácené deky, protože nic lepšího neměli, a vyzdvihl si ho do náruče. Konejšivě ho kolébal, zatímco Shisui otíral stůl desinfekcí. "Co bude s veterinou?" zeptal se na jednu z těch praktických otázek, "já jsem dneska skončil v práci dřív, mám volno, ale co ty? Nemáš mít ordinační hodiny?" Nebyl si jistý, jak to Shisui má, když byl doma taky tak brzo. Každopádně by se o brášku určitě dokázal postarat i sám, ale ve dvou by to asi šlo rychleji. Jenže nechtěl, aby z toho pak byly nějaké nepříjemnosti, kdyby se Shisui ulil z práce, Onoki byl sice v jádru dobrák, ale určitě by nebyl vůbec nadšený.
.
"Dneska bude zavřeno. Nalepím štítek na dveře. Ráno jsem se jel podívat do stáje na kobylu a pak jsem se chtěl zastavit doma. Jen doufám, že ten zmetek neměl v plánu ho tam nechat vykrvácet," zavrčel, když si to představil. Ale kdyby přišel dřív, tak se nic takové stát nemuselo. Napsal na lístek "z technických důvodů dnes zavřeno" a izolepou ho přilepil zvenku na dveře. "Onoki je doma se zádama, tak se nebojím, že by mě došel zkontrolovat." Ještě vyhodil všechny použité obvazy a vaty do popelnice před ordinací a mohli jet domů.
"Počkejte tady, kouknu se, jestli náhodou není někdo doma." Shisui vystoupil z auta, pozdravil zvědavou sousedku. Naštěstí šla zrovna domů a odemkl hlavní dveře. Nikde ani noha. Vrátil se pro bratrance a rychle přešli přes trávník do domu.
.
Itachi se svým drahocenným nákladem vystoupal schody do patra a nahoře v chodbě se pozastavil. Nemohl vzít Sasukeho zpátky do jeho postele, tu museli napřed nějak vyčistit. Místo toho tedy zamířil do jejich společného pokoje a opatrně ho složil k sobě na lůžko. Musel pracně zatlačovat slzy, bráška vypadal tak zbědovaně a bezbranně. Ani si nebyl jistý, jestli je při vědomí, měl zavřené oči a chvěl se. Na zápěstích měl znatelné stopy od pout a začervenalá místa na bocích dávala tušit, že se tam brzy objeví výstavní otisky prstů. Zakrvácená stehna podtrhovala zubožený stav. "Podívej se na něj," vyzval svého bratrance třesoucím se hlasem, "kdo by chtěl ublížit něčemu tak nádhernému, čistému…? Jak to mohl Madara udělat?" Prostě to nedokázal přijmout, on sám by na Sasukeho nikdy nevztáhl ruku.
.
Shisui chytil bratrance za povzbudivě za rameno. "Taky to nechápu… nechám ti ho na starost. Půjdu uklidit jeho postel." Chtělo se mu řvát, chtělo se mu brečet a ani jedno si teď nemohl dovolit. Otočil se na patě a šel likvidovat předměty doličné. Prvně rychle otevřel okno, protože měl silný pocit, že cítí Madarovu kolínskou. Zametl zbytky roztříštěného mobilu, aby se nezapíchly někomu do nohy, a strhl zakrvácené prostěradlo. Krve bylo tolik, že i matrace pod ní byla nasáklá. Sundal povlak matrace a dal ho prát, venku bylo teplo. Modlil se, aby to za těch pár hodin uschlo, než se vrátí Mikoto domů. Jen doufal, že dnes nebude doma moc brzy. Pěnovou výplň drhl hadříkem, dokud nepřestala pouštět červenou barvu. U Itachiho přebral zakrvácenou peřinu a nachystal si to k pračce. Víc udělat nemohl. Velké praní můžou svést na polití třešňovou šťávou.
.
Itachi mezitím dával do pořádku Sasukeho. Žínkou namočenou v teplé vodě mu otřel zaschlou krev z vnitřní strany stehen a hýždí, kapesníkem se studenou vodou mu zase očistil obličej od slaného povlaku a opuchlé oči. S těmi nabíhajícími modřinami se toho moc dělat nedalo, ale aspoň mu zápěstí a boky namazal zklidňujícím balzámem. Celou tu dobu mu po tvářích tekly slzy, které prostě nedokázal zadržet. Bylo mu to tak šíleně líto, sám nikdy nic podobného nezažil, ale musela to být hrozná bolest, natržené svaly na tak intimním místě. Kéž by tomu býval dokázal nějak zabránit. Madara byl taková… zrůda. Přál si utrhnout mu koule, pak hlavu a zbytek těla naporcovat a hodit smečce hladových psů. V kuchyni natočil do sklenice vodu a přinutil brášku zapít s ní prášek na spaní. Sasuke byl tak vysílený, že netrvalo dlouho, než zabral. Jakmile se jeho dech prohloubil, Itachi ho lítostivě pohladil po tváři, otřel si uslzené oči a šel se podívat, jak to jde Shisuiovi. Zastihl ho v Sasukeho pokoji, jak převlékal postel čistým povlečením. "Už spí," informoval ho nakřáplým hlasem a pohledem přejel po lůžku, kde se odehrály ty strašné věci. "Hele, co je tohle?" ukázal na koberec vedle nočního stolku a sklonil se, aby sebral použitou stříkačku. "On mu něco píchnul…?!"
.
Shisui si předtím povalujícího se zdravotnického vybavení nevšiml. "To by musel mít jehlu a ještě k tomu takový objem…" Přebral od bratrance válcový předmět. Prsty ho chytil za špičku a bříška se mu okamžitě obalila něčím vazkým. Zkoumavě to rozetřel mezi nimi. "Je to jako lubrikant, ale k čemu by to dával do stříkačky…" divil se, ale brzy mu došlo proč. Madara potřeboval gel jen na jednom místě a vzhledem k tomu, že Sasuke určitě nespolupracoval, snažil se předejít určitým nepříjemnostem. Pevně sevřel plast v ruce a na tváři se mu znovu usídlil vražedný výraz. Kdyby ho mladý Uchiha nepotřeboval, tak okamžitě strýce jde odpravit a klidně by šel do lochu. Pomsta by byla sladká. Nechal by ho umírat pěkně pomalu, přesně tak, jak si ten bastard zasloužil.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačí Kačí | 14. července 2016 v 7:17 | Reagovat

Já toho zmetka vážně zabiju! Dostal by se mi do rukou, nic by z něj nezbylo. Velá existence Madary Uchihy by byla vymazána!
A ten badass byl kdo? Jako Shisuii mu něco udělal, ale i tak to bylo málo. Z toho názvu jsem čekala, že se třeba Fugaku vrátí domů, zří co se stalo a prožene mu kulku hlavou. To by bylo badassoidní :33 Ale jinak to prostě byla dobrá kapitola a těším se na další ^^
(třeba se mi splní sen a Maddie v ní natáhne bačkory :D )

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | 14. července 2016 v 8:33 | Reagovat

OMVG! No to si děláte srandu Shisui měl Madaru zabít (nebo mu minimálně něco zlomit!)
Maďara si zaslouží jednu z hodně pěkných a bolestivých smrtí a to: Nakopat do prdele, uříznout pinďoura, zlomit nohy a ruce, strčit mu bagr do prdele, a pak si se zbytkem Madary zahrát ; kdo Maďarů trefí nožem do srdce vyhrál.
Ale nepřestávám věřit že buď zhnije na autonehodu,nebo hgo doopravdy Shis s Itym zabíjí ! ;-)

3 Kai Kai | 14. července 2016 v 18:22 | Reagovat

Chudak sasu :( :( no ale už to ¨vi itachi takže už stači jen zabit madaru mužou ho přejet autem nebo něco...  no měli to radši řict fugakovi mohl bydlet u shisue a mit klid. hmm snad konečně dostane madara poředně přes držku třema ocelovou trubkou XD těšim se na pokračovani a doufam že madara dostane přes hubu

4 smallsky smallsky | 15. července 2016 v 1:16 | Reagovat

Já toho Madaru prostě žeru :D já nevím proč, ale záporáci jsou prostě moji. Líbí se mi hrozně ta arogantnost hlavně u těch dveří s tím Itachim :D ale na jednu stranu mu měl Shisui dát víc ran, protože Sasuke si to fakt nezasloužil. :/

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 15. července 2016 v 14:54 | Reagovat

[1]:ó tvoje ruce jsou ničící :D. Ten badass byl samozřejmě Madara, jakože v návaznosti na minulý díl. Kdyby se Fugaku vrátil domů, tak Shisue vyhodí z domu a Madara by od něho pořádně dostal za uši.
[2]:Njn tak na něho zrovna neměl, pořád je převaha zkušeností a částečně síly na Madarově straně. To s tím bagrem bych chtěla vidět :D
[3]:Kdyby to řekli Fugakovi, tak by až zas tak velký klid nebyl. Určitě by udělal doma pořádné tóčo.
[4]:Konečně někdo komu se madarovská povaha líbí a nemá proti ní výhrady :D

6 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | 15. července 2016 v 16:34 | Reagovat

[5]:: No jako jo Meddie je super záporák :)
Ale ten Bagr mu do prdele fakt narvu.
Kdyby neměl takovou sílu tak mu fakt Shisui dá do držky pořádně ,ale snaha se odepřít nedá :) aspoň mu ten úsměv z ksichtu na chvíli vymazal :)

7 Kai Kai | 15. července 2016 v 17:23 | Reagovat

[5]: no byl by z toho mega proser ale určitě lepši než když už saskeho dvakrat znasilnil madara ... ch jo děsna situace... ach jo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.