Pod vlajkou Uchihů XXV. - Zlomená hrdost

2. srpna 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Sasuke má před sebou několik perných dnů. Čeká ho intenzivní léčení a Kabutovi budou muset pomáhat další námořníci, protože nejmladší Uchiha se brání zuby nehty. Sasuke je mu však vždy po boku. Naruto bude mít nepříjemný, třebaže krátký rozhovor s prvním důstojníkem.


Sasuke se usilovně snažil zadržet další slzy, ale nešlo to, prostě si zrádně našly cestičku, kudy stéci. Odvrátil hned obličej, aby to otec neviděl, ale těžko mohl doufat, že si toho nevšimnul.
Fugaku si vyměnil s Itachim utrápený pohled. I když vždycky vyžadoval od svých synů, aby se chovali hrdě a zmužile, nemohl to mít Sasukemu za zlé. Jakkoliv se zdál chladný, trhalo mu srdce, když viděl svoje dítě plakat. "Byl tady už Kabuto?" zeptal se Itachiho, protože mu neušel obklad, který Itachi držel v rukou.
.
"Byl. Už Sasukeho prohlédl a bojí se, aby nedostal silnou infekci, která by se rozvlekla po celém těle. Musí… musí se to udržovat v čistotě." Nežaloval na bratra, že ho při vyšetření museli násilně držet a vůbec se nechoval jako vzorný nemocný. Tolik se bál, kdyby jen existoval nějaký lék na něco takového.
.
Fugaku přikývl, i když musel zatnout zuby. A za tohle všechno může Madara! Jestli se kvůli němu Sasukemu stane něco vážného… jestli dokonce umře… vlastnoručně ho zabije. Bez ohledu na následky. Teď bylo ale důležité, aby se Sasuke vyléčil, neměl by si připouštět ty horší možnosti. Dovedl si však představit, jak nepříjemné a choulostivé to musí pro Sasukeho být. "Jistě, ovšem," přitakal a odkašlal si, "rozumíš tomu, Sasuke, že ano? Poslouchej Kabuta a dělej, co ti říká. Pokaždé, když půjdeš… vykonat potřebu, řekni mu o tom. A nemusíš se za to stydět."
Sasukeho tváře se zbarvily ještě více do červena, než jen díky horečce. Otec po něm chtěl snad nemožné.
.
Itachi se červenal i za Sasukeho. Slyšet zrovna něco takového od otce bylo něco divnýho. A bratrovi vůbec nezáviděl. Sice na lodi soukromí neexistovalo ani při vykonávání potřeby, protože běžně se hodilo na speciálně upravenou desku na okraji lodě. Ale říkat o tom někomu bylo hodně trapný. "Myslím, že tomu rozumí dostatečně," odpověděl místo Sasukeho, protože ten vypadal, že se jeho obklad na čele brzy vznítí.
.
Fugaku jen doufal, že bude jeho syn rozumný, dobře znal jeho tvrdohlavost, ale snad když šlo o jeho vlastní zdraví, tak nebude vyvádět. Musel jít, vyměnil se s Izunou jen na chvíli, aby se mohl na Sasukeho podívat. Ještě před odchodem pohladil syna po rameni a pokusil se ho povzbudit: "Nevyčítej si to, Sasuke. Nedovolím, aby na tebe strýc ještě jednou vztáhl ruku. A při první příležitosti se vrátíme do Konohy, slibuju."
Sasuke k němu zvedl zarudlé oči: "Ale… co Naruto?"
Fugakovy rysy ztvrdly. "Toho chcípáka se zbavíš, beztak ti přinesl jenom starosti," zavrčel, než odešel z noclehárny.
.
"Otec má pravdu, od té doby, co tu s námi je, máme s ním jen práci navíc a pořádné problémy. Jen si to představ, kdybys ho neměl na starost, tak jsme zůstali v Konoze a nic se z toho nestalo." Posunul se, chtěl na brášku líp vidět. Znovu navlhčil obklad a přiložil ho na čelo, pořád bylo teplé.
.
Sasuke popotáhl. Na jednu stranu měl Itachi pravdu, jenže on prostě cítil, že musí Narutovi pomoct. Navíc… "On to věděl," vzlykl přerývaně, "N-Naruto to věděl, že… že má k-k-kapitán o mě… zájem. V-varoval mě, abych si d-dával pozor a… a já jsem se mu v-vysmál! M-myslel jsem, že si to n-namlouvá."
.
"Opravdu?" vydechl Itachi notně překvapeně. Blonďák evidentně viděl to, co oni ne, a spojil si to správným směrem. "Měl mi to říct, dohlédl bych na tebe." Asi by mu taky nevěřil, ale určitě by si to zkusil ověřit sám. "Jednou měl být k něčemu dobrý a stejně pohořel." A proto se ho musej zbavit, když nedokáže ani pomoct.
.
Sasuke neměl sílu Naruta bránit, i když cítil v Itachiho slovech nespravedlnost. Naruto se ho bál, těžko by za ním asi šel s takovým poznatkem, ještě by si o něm myslel, že zbytečně kalí vodu. Místo dalších debat klesl zpátky na lůžko, do klubíčka a čelem ke stěně. Měl v plánu už tam takhle setrvat navěky, lépe řečeno do prvního přístavu. Schovaný, izolovaný od všech.
.
Itachi u brášky setrval celý den. Vyměňoval mu obklady a horečka si dala částečně říct. Byl jako jeho anděl strážný s výhodami. Staral se o něj jako o malé dítě, které potřebuje nakrmit, přebalit a pohladit. Snažil se ze všech sil, až mu během jeho stráže nad Sasukem padala hlava. Nejvíc se děsil noci, jestli bude mít zase bráška noční můry.
.
Sasuke byl během dne nucen vypít nejen jakýsi odporně hořký bylinný lektvar, který mu Kabuto připravil, ale i horký masový vývar, aby nabral energii. Byl celkem nenáročný a poslušný pacient - ovšem jen do té doby, než došlo na večerní dezinfikování. To pak dával Itachimu i Kabutovi pořádně znát nejen svou paličatost, ale i hlasový repertoár. Nezbylo jim, než znova přivolat Kisameho, který už tak nějak počítal s tím, že tohle bude pro pár dalších dní součást jeho povinností na lodi. K večeru mu zase stoupla teplota, ne kvůli zhoršení zánětu, ale protože se ochladilo. Kabuto nespokojeně pomlaskával, a zatímco Itachi se staral o obklady, on sám odměřoval několik lžiček výtažku z lichořeřišnice. Zahlédl na schodech mladého blonďatého otroka, který se bez Sasukeho ochrany snažil dělat, že je neviditelný, a nařídil mu, ať dojde k důstojníkovi a požádá ho o zapůjčení kabátu, Sasuke potřeboval na noc být víc v teple.
.
Naruto to měl bez Sasukeho ochrany hned těžší. Možná se to nezdálo, ale Uchiha ho chránil a to hodně. Teď bez něj plně pocítil na vlastní kůži Kakuzovu nesnášenlivost a nepřátelskost či škodolibost ostatních členů posádky. Tam, kde se objevil, okamžitě jen svou přítomností byl brán jako dobrý terč pro všemožné vtípky a pokořování. Šel dle rozkazu hledat důstojníka. Na můstku nebyl a teď se rozhodoval, jestli má zaklepat na mapárnu, kde mimo jiné mohl být i Madara, toho se bál jako čert kříže, anebo zajít k němu. Zkusil raději druhou možnost a zaklepal na dřevěné dveře prvního důstojníka.
.
Fugaku si ospale protíral unavené oči. Bylo už po večeři a chystal se na lůžko. Z celého dne ho trochu bolela hlava, což se u něj projevovalo vždycky, když měl starosti. Teď je měl, a to velké. Nemohl přenést to znásilnění přes srdce, a ještě se Madara, když ho potkal, choval, jako by se nic nestalo! Což bylo paradoxní vzhledem k tomu, že oba nesli následky včerejší rvačky. Bylo mu mizerně, připadal si, že jako otec zklamal. Měl přece něco tušit, měl být všímavější, obezřetnější! Jenže svému bratrovi věřil, nikdy by si ani nepomyslel, že násilím sáhne na vlastní rodinu…
Když se ozvalo zaklepání, vstal. Kdo takhle večer kruci ještě mohl něco chtít? Snad se Sasukemu nepřitížilo?! "Dál," zavolal hlasitě.
.
Naruto vešel pomalu dovnitř. "D-důstojníku," zakoktal na začátek a klopil hlavu k zemi. "Poslal mě Kabuto, abych vás požádal o zapůjčení kabátu, protože Sasuke musí být v noci v teple," zopakoval slovo od slova felčarovu žádost. Všiml si, že ho Fugaku přes den propaluje pohledem, jako by mu ublížil, ale on přece nic neudělal, nebo jo?
.
Fugaku se nejprve ostře nadechl, když viděl, kdo se ho to opovážil rušit, ale jakmile slyšel Narutovo poselství, uklidnil se. Částečně. Přešel k truhle, kam ukládal oblečení, a vytáhl z ní požadovanou část oděvu, jen když to synovi pomůže. Předal ho Narutovi, ale když se chtěl otrok rychle ztratit, zadržel ho: "Moment. Je tu něco, co ti chci říct."
.
Mladý otrok k němu poplašeně vzhlédl a přikrčil se minimálně jako by ho měl Fugaku uhodit. Svíral na hrudi smotaný dlouhý kabát a vyčkával. Nejradši by důstojníkovi utekl přímo před nosem, ale tady na lodi se nebylo kde schovat, takže odevzdaně s děsem v očích čekal, co po něm bude starší muž chtít.
.
Fugaku přistoupil až těsně k němu a ledově se zamračil. Nejraději by toho skrčka poslal do moře tak, jako jeho starší syn, ale uměl se lépe ovládat. Takový budižkničemu, nešlo mu na rozum, proč se za něj Sasuke tak pere. "Jistě si sám dovedeš spočítat, kolik toho můj syn pro tebe, bezcenného otroka, musel vytrpět," zasyčel nebezpečně, "co mi k tomu řekneš?"
.
Naruto několikrát otevřel pusu naprázdno a zase ji zavřel. Měl úplně přiškrcené hrdlo a nedokázal ze sebe vypravit ani jedno slovo. Ostatně, co by na tu otázku mohl důstojníkovi říct? Ale asi ze sebe bude muset něco dostat, protože se Fugaku tvářil velmi nepříjemně. "J-já a-ni nedok-kážu ř-říct, co to p-pro mě z-znamená."
.
"To mě nepřekvapuje, ty totiž nedokážeš nic," zdůraznil Fugaku jízlivě a chytil Naruta vpředu za košili. Pevně ji sevřel a přitáhl blonďáka blíž k sobě, aby měl jeho hněv z první ruky. "Kdyby byl Sasuke zůstal v Konoze a nevracel se na loď kvůli něčemu tak podřadnému, nikdy by se mu tohle nestalo!" zavrčel, "ten tvůj smradlavý mrzký život možná teď navždycky posral ten jeho. Každý rodič si pro svoje dítě přeje to nejlepší a nejinak je tomu i u mě. Postarám se o to, aby tě v nejbližším přístavu prodali, jako to mělo být hned na začátku. A teď vypadni!"
.
Blonďatý mladík zavrávoral, jak ho Fugaku znenadání pustil. Nečekal, jestli mu ještě nějaká po tom ostrém projevu přiletí a vysmahl z kajuty rychlostí blesku. Byl tak vyděšený, že se příliš nedíval na cestu a ve vchodu do noclehárny z velkým humbukem porazil Shisuie na zem a spadl na něj.
"To se podívejme, Shisuii, otroci ti padají do náruče," chechtal se Hidan, který byl už vevnitř a viděl srážku z první ruky. Týrání Naruta ho bavilo, ale bez Sasuke to nemělo ten správný šmrnc.
"Demente, hleď si svého," okřikl ho starší mladík a shodil ze sebe Naruta, který k sobě pořád tiskl kabát. "Ty, vstávej, už na tebe čekají," popostrčil ho k zadnímu rohu místnosti. Jemu až zas tolik to blonďaté nemehlo nevadilo, osobně s ním spor neměl, ale asi by tu bez něj byl klid… smrtelný klid a to by byla škoda, kdyby se tak stalo.
~~~
Kabutovi už se podařilo nacpat do Sasukeho všechny léčivé odvary, co znal, že pomáhají na kdejaký neduh a posilují tělo. Zároveň musel dávat pozor, aby se účinky bylin navzájem nevyrušily, ale v tom byl odborník. Pobaveně se usmíval, jak se mladičký Uchiha šklebil, většina z nich byla hořká, ale výborně prospívala organismu. Taky během dne připravil čerstvý odvar z usušených květů heřmánku, a namočil do něj kousek čistého plátna, který chtěl přiložit na noc na ránu, ale nakonec si to musel Sasuke udělat sám, nikomu jinému to nechtěl dovolit a nechtěli už kvůli tomu volat Kisameho. Heřmánek aspoň nepálil, takže to nebylo nic hrozného, jen nepříjemného. Když se přiblížil Naruto s požadovaným kabátem, převzal ho od něj a přehodil ho přes Sasukeho. Popřál jim dobrou noc a s dobrým svědomím, že jako felčar udělal všechno, co bylo v jeho silách, si šel sám lehnout.
.
Itachi pohladil brášku po vlasech a tváři jako už za ten den snad tisíckrát. Vytrvale u něj seděl, až na pár okamžiků, kdy tělo mělo nějakou nutkavou potřebu, a teď zrovna byl pryč, protože ho Shisui dotáhl do jídelny, aby do sebe něco dostal. Kdyby tu byl, tak se k Sasukemu neodváží ani na krok. Olízl si rty a přidřepl k mladému Uchihovi. "Sasuke, já jsem chtěl… chtěl jsem se zeptat, jak ti je?" Hrozně ho mladíkův osud mrzel a všichni Uchihové svalovali vinu na něj. Copak on mohl za to, že kapitán udělá takovou zvrácenost? "Je mi to hrozně líto. Mohl… měl jsem se víc snažit přesvědčit tě."
.
Sasuke klopil nešťastně oči a nejradši by si zase přetáhl kabát přes hlavu, jak to ostatně dělal vždycky, když s ním Itachi nebyl. Styděl se dokonce i před Narutem, co ten si o něm musí taky myslet? Pořád mu připadalo, že ho má celkem rád, samozřejmě nejspíš jen z vděčnosti, a že k němu možná i trochu vzhlíží… a teď, když ho znásilnili, musel jím zaručeně opovrhovat. On sám sebou opovrhoval, tak ostatní museli určitě taky, včetně Naruta. Chvíli mu trvalo, než všemi těmi chmurnými myšlenkami pronikla jeho slova a než si přeložil jejich význam. Zavrtěl hlavou, aniž by k němu vzhlédl. "Varoval jsi mě," zašeptal se spodním podtónem nářku, "a já ti n-nevěřil. Odpusť."
.
"Neobviňuj se, nemáš proč se vinit. Je to stejné, jako když mě matka říkávala, že nemám chodit pást až k Vysokým horám, že tam číhá nebezpečí. Nikdy jsem jí nevěřil a chodil tam. Byla tam dobrá tráva a rostly tam lesní jahody. Jenže jednou mi divoká šelma roztrhala kůzle. Rychle jsem utíkal domů. Taky jsem nevěřil povídačkám, až jsem se přesvědčil na vlastní kůži. Sasuke, to je stejné jako s tebou. Jsi jako já a samozřejmě ti to nemám za zlé." Lehce se dotkl Sasukeho ramene. "Kdybych pro tebe mohl něco udělat, stačí říct."
.
Sasuke sebou cuknul při tom doteku a odsunul se tak, aby na něj Naruto nedosáhl, ale zároveň k němu na okamžik zvedl udiveně oči. Vážně blonďáček právě srovnával znásilnění s nějakou roztrhanou ovcí? Jako chápal, že chtěl asi poukázat na princip, ale v tomhle kontextu mu to přišlo… no, u normálního člověka by řekl cynické, ale Naruto byl takový ňouma, že to bylo spíš tragikomické. Nevěděl, jestli má brečet nebo se urazit. Po dlouhých dvou dnech najednou cítil, jak mu cukají koutky, o čemž byl přesvědčený, že už nikdy nezažije. Jenže to nešlo, takového hňupa jako byl Naruto snad svět ještě neviděl.
.
Naruto si všiml, že nebude dobrý nápad se Sasukeho dotýkat, a radši se stáhl. "Taky jsem si tím prošel. Vím, že oproti tobě to bylo jako procházka růžovým sadem, ale také jsem myslel, že umřu a nebudu žít, ale nakonec jsem potkal jednoho černovlasého mladíka, který mi pomohl, když jsem myslel, že jsem na dně. To já bych ti měl moc poděkovat, že ses o mě postaral, Sasuke." Blonďáček na něj hleděl tak oddaně, že i nejvěrnější pes by stáhl ocas a utekl hanbou.
.
Nejmladší Uchiha se na něj díval. Věděl, že do jisté míry mu Naruto rozumí v tomhle ze všech nejvíc na lodi - vyprávěl mu o těch hnusných zkušenostech. Respektive spíš okrajově a on se v tom nechtěl moc vrtat, aby na to blonďáček raději zapomněl. Věděl však, že u něj to bylo jiné, protože v době, kdy se mu to stalo, byl už nějakou dobu otrokem a jeho hrdost byla dávno nalomená, zatímco tu jeho Madara včera přerval naráz. Navíc pokud vyrozuměl, tak u Naruta nedošlo ke zranění, protože se raději nebránil, zatímco on si nejvíc vyčítal, že se ubránit nedokázal. A navrch… navrch Narutovi tohle neprovedl vlastní příbuzný. Přesto byl jediný, kdo věděl, jak se asi cítí. Sasukemu se zachvěly rty a snažil se mrkat, aby překonal slaný tlak v očích. "Jak… j-jak ses s tím vyrovnal?"
.
Naruto si povzdechl, nerad na tu dobu vzpomínal, i když tomu nebylo zas až tak dávno. "Sasuke, to není tak jednoduchý," na chvíli se odmlčel, aby si nějak utřídil to, co řekne. Což u něj nebylo běžné, protože první mluvil a pak myslel. "Prvně mi sebrali svobodu a později i to jediné, co jsem kromě holé kůže měl… lidskost… byla to hnusná a zvrácená prasata a já si pořád dokola opakoval, že jim uteču a budu zase svobodný. Nemůžeš nás srovnávat. K otroctví asi patří ponižování a to… že tě to… no však víš. Prostě jsem se snažil hlavně držet myšlenky, že se od nich dostanu."
.
Sasuke zklamaně uhnul očima. Naruto měl pravdu, byli v úplně jiné situaci, když se to stalo. Jenže Naruto aspoň nebyl celý život vychováván k hrdosti, byl na různá ponížení zvyklý, zatímco on se s tím nedovedl vypořádat, protože pro něj to prostě znamenalo hodně. Madara ho nezranil jen fyzicky, ale sebral mu i sebeúctu a důstojnost. Jak s tím měl teď žít? Nemohl už se na sebe podívat do zrcadla, co by tam viděl? Znásilněné cosi, co se ani nedokázalo strýci pořádně postavit na odpor? Přemohl ho bez větší námahy. Se staženým hrdlem přikývnul, aby dal Narutovi najevo, že to chápe, ale do očí se mu tlačily slzy.
.
Když Itachi prošel mezi polozaplněnými lůžky a uviděl Naruta, tak se mu to vůbec nelíbilo. "Co tu chceš?" zasyčel nepříjemně, zvlášť když si všiml, že Sasuke vypadá rozhozeně a zase nemá k pláči daleko. "Vypadni na svý místo a neotravuj." Neměl chuť se s ním nijak vybavovat.
.
"Nech ho, Itachi, jen se přišel zeptat, jak mi je," zamumlal Sasuke chvějícím se hlasem, na víc se teď nevzmohl. Jestli na tom někdy bude líp, o čemž upřímně pochyboval, pokusí se mu nějak logicky vysvětlit, že Naruto nemůže za to, co mu Madara provedl, ale teď se cítil akorát tak zralý do rakve.
.
Naruto radši pod nepříjemným pohledem vycouval a prchl ke svému lůžku. Kde zapadl a doufal, že bude mít klid a nikdo si ho nevšimne.
Itachi se obrátil k svému bratru. Byl tam zakutaný, poupravil mu kabát, aby ho co nejvíc zahřál, a s něžným pohlazením mu popřál dobrou noc. Jestli se zase připlíží noční můra, tak si lehne k Sasukemu a hotovo. Snad se z toho brzy dostane. Přál si, aby bráška byl zase silný, hrdý a veselý mladík jak dřív.
~~~
Navzdory mnohým pranicím, které Kabuto, Itachi a Kisame museli se Sasukem svádět, kdykoli bylo třeba vyčistit Sasukeho ránu, se zánět nerozšiřoval, naopak. Posíleno bylinnými výtažky se začalo mladíkovo tělo konečně bránit a vypořádávalo se s infekcí, na což navazovala lepší hojivost tkáně. Po pěti dnech Kabuto s uspokojením mohl konstatovat, že svaly dobře srůstají a teplota už Sasukemu nestoupala nad kritickou normu. Teď už věděl, že se stoprocentně do těch dvou týdnů uzdraví, aspoň tedy fyzicky.
.
Itachi už nevěděl, co má s bráškou dělat. Jen ležel a koukal do stropu jako zámora. Nešlo ho nijak rozveselit ani zaujmout a zdálo se mu to čím dál horší. Vzpomněl si na otcovo oblíbené přísloví, že práce dokáže vyléčit každý neduh. Tak na natržení by se to určitě nevztahovalo, ale určitě by Sasukemu prospělo, kdyby se prošel a něco dělal, než se užíral myšlenkami. "Bráško, jdu spravovat zábradlí na přídi. Pojď mi pomoct," zkusil to po dobrém.
.
Nejmladší Uchiha zavrtěl sklesle hlavou. Šero v noclehárně a poněkud zatuchlý vzduch se lépe hodil k jeho černým úvahám. Od toho dne, kdy ho Madara znásilnil, se prakticky nehnul z lůžka, jenom když si nutně potřeboval odskočit, a vyhovovalo mu to. Ne snad, že by se mu nechtělo pracovat, ale nechtěl být nahoře na palubě s posádkou, jejímž pohledům a vtipům by byl vystaven. Pořád to v něm bylo, ten pocit, že ho teď všichni budou považovat za děvku.
.
"Bráško, pojď se trochu provětrat. Shisui mi nechce pomoct, beztak někde hryže suchar a tváří se, že je to poklad světa," vábil ho dál, "dneska je krásně, sluníčko svíti a fouká fajn větr, takový, jak ho máš rád." Ještě tomu nechával volný průběh, ale Sasuke dneska půjde ven, i kdyby ho tam měl odnést v náruči.
.
Sasuke na pár vteřin zaváhal, možná už se dostali z těch horších vod a počasí se vylepšilo… Ale sotva pomyslel na tu chásku chlapů, co ho určitě vypíská, jakmile jen vkročí na palubu, žaludek se mu zhoupnul. "Nech mě. Až zejtra," prohlásil směrem ke svému bratrovi a otočil se zas čelem ke zdi. Popravdě tím samým už Itachiho odbýval dva dny.
.
"Sasuke, řekni mi, proč nechceš jít ven?" Nechápal to a Sasuke mu ani jednou neřekl důvod jeho umíněného jednání. "Chci pro tebe to nejlepší a ne aby ses tu dusil. Potřebuješ konečně taky čerstvý vzduch vonící solí a brízou. Tak šup, musíš se podívat ven, abys nezapomněl, jak to tam vypadá." Chytil ho za paži.
.
"Dej mi pokoj, nikam nejdu!" zamlel se Sasuke a vytrhnul se mu, "zůstanu tu, dokud nedorazíme do přístavu." A až tam dorazí, na Tsukuyomi už se znovu nevrátí, sežene nějakou loď, která bude plout okolo Konohy, a odpluje na ní. Samozřejmě s Itachim, ale zatím mu o tom nechtěl říkat, protože pevnina byla beznadějně daleko. Protože jeho starší bratr pořád dorážel, nakonec vyštěkl: "Nepůjdu mezi ně, jasný?! Pro ně… pro ně teď mám stejný postavení jako Naruto."
.
Itachi se zarazil, tohle je ten důvod, proč se tak straní všech a všeho? Šrotovalo mu v hlavě. "Sasuke, ale to není vůbec pravda, nikdo si o tobě nic špatného nemyslí." Tedy kromě Hidana, to byl takový vůl, že široko daleko neměl rovného, ale radši ho připomínat nebude, protože on je hlavní popichovač na lodi. "Chlapi by tě už konečně rádi viděli i venku, vždyť už pomalu neví, jak vypadáš." Snažil se ho násilím vytáhnout ven z postele.
.
"Nech mě bejt! Nešahej na mě! Pusť, slyšíš?!" Sasuke se bránil jako lev. Už měl teď trochu víc síly, když ho nemořila horečka, byť úplně v pořádku ještě taky nebyl. I když Itachiho nade všechno miloval, nevěřil mu, že ho námořníci rádi uvidí, měl za to, že to Itachi říká jenom proto, aby ho dostal trochu na vzduch. Lůžko považoval za své jediné útočiště před krupobitím urážek, provokací a opovržení. Jak jen mohl být Itachi tak krutý a snažit se ho tomu vystavit?!
.
Dlouhovlasý Uchiha několikrát pěkně dostal loktem, jak se snažil brášku u sebe udržet. Nic naplat, pořádně s ním škubnul a vytáhl ho ven z pevné látky. Skoro jakoby vyrval pěkně ostrého motýlka z kukly. Sasuke se bránil skoro jako by mu měl ublížit. Potřeboval mu nazout boty, ale to se taky nesetkalo s pochopením, takže prostě vzal to cukající se lvíče do náruče i bez bot a rozešel se ven. Sice se málem nevymotali ani z noclehárny, protože Sasuke se neustále chytal cizích lůžek.
.
"Itachi, ne! Prosím! Nedělej mi to!" kvílel nejmladší Uchiha, který viděl, že s příkazy a zatvrzelostí neuspěje, a snažil se místo toho Itachiho uprosit: "Zejtra! Prosím, nech mě ještě jeden den! Zejtra už půjdu, vážně!" Problémem bylo, že byli s bráškou tak telepaticky spojeni, že oba moc dobře věděli, že jsou to jen plané sliby, které by Sasuke opakoval zítra znovu. I tak byl ale Sasuke úplně vyděšený, když ho Itachi přes veškeré naléhání vynesl z tmavého podpalubí na denní světlo. Okamžitě musel přivřít oči a mžoural jako ježek po dlouhém zimním spánku, úplně už za těch několik dní odvykl sluneční záři a jasnost oblohy.
.
Dlouhovlasý Uchiha chtěl brášku vzít stranou, kde se nepotulovalo příliš mnoho lidí, i když na jedné lodi a sto lidech najít prázdný kout byl občas problém. Než se stihl pořádně rozhlédnout, tak si to k nim šinul Shisui. "No tě pic, tys konečně pustil Sasukeho ven? Jsem myslel, že ho tam uvnitř úplně umoříš," zachechtal se Shisui vesele a jejich skupinka přilákala i další lidi.
"Koho to mý bystrý oči vidí," začal Deidara, který dneska neměl směnu v koši, "myslel jsem, že mám rozmlžený vidění, když jsem tě zahlídl, Sasuke." Blonďák se zubil, jako by chtěl prodat svůj chrup za nějaký peníz. "Jsem rád, že jsi konečně vylezl, už mi po tobě bylo smutno. Nikdo za mnou nahoru nechodil na návštěvy."
Všichni to mysleli vážně a od srdce. Mladík jim chyběl a viděli ho venku rádi, i když si podle toho, že ho Itachi držel v náruči, dovodili, že moc dobrovolné to nebylo.
.
Sasuke se ze začátku choulil Itachimu v náruči, hlavu zapíchnutou pod jeho bradou jako štěně čumáček a očekával vlnu posměšného šeptání i pokřikování nadávek. Nic z toho se ale nedostavovalo, a to dokonce ani potom, co se kolem nich shlukla část posádky, což ho vystrašilo. Jenže útok nepřicházel, naopak, všichni pro něj měli vlídné slovo, a hlavně se usmívali tak upřímně, jako by byli opravdu rádi, že ho po dlouhé době zase vidí na denním světle. Nikdo se netvářil opovržlivě nebo snad nepřátelsky, všichni se radostně culili a jemu se poprvé od toho znásilnění rozlil uvnitř docela příjemný hezký pocit. Překvapilo ho, že ho nezatracovali ani, se mu neposmívali, ani se na něj nedívali jako na něco špinavého, poznamenaného, méněcenného. Jako by ho brali úplně stejně jako dřív. Opatrně vystrčil hlavu z útočiště u Itachiho krku a rozhlédl se s tak roztomilou nadějí, až to několika členům posádky přišlo legrační.
.
"No ne, štěně se nám, vypaj-AHH! Kurva, Shisuii, ještě řekni, že to nebylo schválně!" křikl na uculujícího se Uchihu Hidan. Zrovna chtěl pochválit, jak dobře vypadá, že si můžou s Itachim za chvíli zašukat.
Itachi se na bratrance děkovně podíval. Teď nepotřeboval takové blbce, jako je ten sprostý ulízanec. Na brášku se muselo pomalu a vypadalo to, že nikdo další z posádky nemá žádné blbé připomínky.
.
Sasuke se po pěti zničujících dnech mohl nadechnout. Doslova i obrazně. Jednak mu plíce zase naplnil čerstvý vzduch provoněný solí a sluníčkem, ale co bylo mnohem důležitější, přestaly ho kolem hrudi svírat železné obruče strachu, že navždycky ztratil všechno, co si v životě do té doby budoval - členství v posádce. Ještě nikdy necítil k těm mužům takový příliv vděku jako teď. Možná to všechno byli hrubě tesaní mořští vlci, nadto piráti, ale nenechali ho v tom. Spadnul do hluboké díry, odkud se nemohl sám vyškrábat, ale oni mu podávali ruce, místo aby po něm házeli kameny. To vědomí hojilo jeho rány účinněji, než by to dokázala jakákoliv Kabutova mast. Neprotestoval, když ho Itachi postavil na zem a ani neutekl zpátky do podpalubí, jak měl původně v plánu.
.
Itachi byl takové mnohem rozzářenější než poslední dny. Pomalu mladíka postavil na zem, aby si ten uličník nezadřel třísku. Zahřálo ho u srdce, jak se během chvilky změnil. Úplně na něm byla ta změna vidět. Cítil, že odteď už to bude jenom dobré. Nechal piráty prohlížet si Sasukeho, ale stále byl u jeho boku, kdyby se něco náhodou dělo. Újmu ze znásilnění nikdo nevyléčí za den, ale jsou na dobré cestě.
.
"Ale budem si tě muset zase trošku vykrmit, jsi nějak moc pohublý," zazubil se Kisame, "tak abys něco vydržel, protože s tebou počítáme, že se k nám konečně znova přidáš!" Sasuke toho za těch pět dní pochopitelně moc nenajedl, jednak neměl hlad a jednak samozřejmě i z hygienických důvodů. Měl trochu propadlejší tváře než jindy a tmavé kruhy pod očima tomu taky moc nepřidávaly, ale i přes ten hrozný zážitek si zachoval přitažlivost a krásu.
Sasuke konečně chlapům oplatil stejnou mincí - na jeho tváři se mihl plachý úsměv, sice jen chabý odvar toho, co ještě před týdnem na jeho obličeji sídlilo běžně, ale po pěti dnech pláče a trápení to byla hezká změna. Na zádi uviděl u kormidla otce, Fugaku na něj dokonce zamával, což byl v jeho případě velmi sympatický projev, protože jinak zastával heslo, že něco takového se pro důstojnickou pozici nehodí.
Když se chlapi konečně se Sasukem dostatečně přivítali, odvedl si ho Itachi na příď, kde měl spravovat zábradlí. Nejmladší Uchiha ještě poněkud kulhal, při pohybu přeci jen srůstající svaly bolely, ale celkově vypadal daleko lépe, jako by teď měl konečně chuť se s tím vším poprat a zvítězit.
.
Itachi zjistil, že si vzal málo hřebíků. Bráška mu podával, ale spotřebovali jich víc, než očekával. "Sasuke, skočím do skladu pro další, tak tu chvíli vydrž," řekl skoro až provinile, že ho musí opustit a vzdát se na chvíli jeho příjemné společnosti. Dlouhovlasý Uchiha nechal sourozence na přídi a sám petal dolů do podpalubí.
.
Sasuke se opřel o hrazení a zahleděl se na ten vzdálený modrý horizont daleko před nimi. Vlasy mu cuchal příjemný vítr, jak loď vytrvale plula značnou rychlostí na jihozápad, aby mohla o pár tisíc námořních mil dále překřížit obchodní cestu z horkého afrického kontinentu. Konečně se vymotali ze studených oceánských proudů a vody byly teplejší.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 emmy emmy | 2. srpna 2016 v 11:22 | Reagovat

no paráda.. úžasný diel :-D ... vyzerá to tak, že Sasukemu konečne svitá na lepší zajtrajšok.. len aby mu celkom pokojné chvíle neskazil Madarov príchod, to by asi potom ťažko predychával...osobne si myslím, že Narutova prítomnosť by mu len prospela, tak nerozumiem prečo ho Itachi stále odháňa.. mám taký pocit, že Naruta v tejto poviedke asi nečaká šťastný koniec :-( ..ale čo :D už teraz sa nemôžem dočkať pokračovania :-D

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | 2. srpna 2016 v 12:48 | Reagovat

No páni! úžasný díl!
Jsem strašně moc rád že se z toho Sasu pomalu dostává. Doufám že se Madara nerozhodne jít Sasukeho navštívit, to by asi nepřežil(psychicky. Itachi by si měl uvědomit že se Naruto snaží Sasukemu pomoct, a neměl by ho odhánět... Těším se na pokračování :-D

3 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 2. srpna 2016 v 23:27 | Reagovat

Já už z toho mám normálně depku. ._. Doufám, že se z toho Sasuke co nejdřív vyhrabe, ta špatná nálada se hrozně šíří. ._. Aspoň, že posádka má dostatek rozumu a nedobírá si ho. A Itachi ještě asi bude muset hodně dlouho abstinovat... :D Z Naruta mám taky docela blbej pocit. Buď ho někdo zabije přímo na palubě nebo shodí do moře nebo utýrá nebo... nevím. Ale jestli bude delší dobu bez Sasukeho, tak to nepřežije.

4 Kačí Kačí | 3. srpna 2016 v 23:44 | Reagovat

Vsadím svého bratra, že se tam objeví Madara a bude chtt Sasukeho potrápit. Protože takhle je to vždy. Hlavní hrdina osamotní a záporák se objeví s cílem ublížit hlavnímu hrdinovi. To jinak nejde a prý když se to poruší a nic se nestane, přivolá na sebe autor smůlu QwQ Takže tam musí být ať se vám nic nestane ;)
Jinak to byla dobrá, hodně dobrá kapča, ta povzbudivá posádka Sasukemu dost pomohla (a Madara to zase pokazí :(( ) Ale také doufám (opravdu moc) že se Narutovi nic nestane, on je taký nevinný, že je to jako ubližovat štěněti ;)

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 21:13 | Reagovat

[1]:Vztah Naruta a Itachiho je dost specifický. Itachi v něm vidí jen původce všeho zla, které se jim přihodilo a odprostit se od toho jen tak nedokáže. Tudíž dovolit Narutovi, aby dlel u Sasukeho je nepřekonatelné.
[2]:Madara má v plánu ještě mnohé věci, proti kterým je Itachi malým pánem, ale bude se snažit. Naruto má ještě svůj díl práce před sebou neboj.
[3]:Myslím, že to posádku dost překvapilo a možná i zhýralí piráti znají svou míru... až na Hidana. O Naruta se neboj, ještě dlouho bude Sasukemu dělat ocásek, jen teď se musí postarat sám o sebe.
[4]:A je tvůj bratr aspoň trochu větší, aby s ním byla trochu sranda? Ale týrat štěně může být pro někoho dost velká zábava, takže nevím nevím, kdo si kopne jako první :D

6 Kai Kai | 6. srpna 2016 v 23:22 | Reagovat

no asasuke se z toho dostal super konečně v tom nebyla žadna katastrofa... ale ted mam strach o naruta chudak a t neskonči na nějake plantaži nebo něco...

7 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 11:37 | Reagovat

[6]:Narutův osud je velmi nejistý a všechno závisí na Sasukem.

8 Kai Kai | 8. srpna 2016 v 14:22 | Reagovat

[7]:  no snad to z narutem a sasukem dopadne dobře. když tak ho mužou vzit do konohy sabou a bude se starat o  zviřata nebo něco. ach jo no snad se to v dobre obrati nějak....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.