Získat srdce lva XXXI. - Na dně

3. srpna 2016 v 1:16 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Sasuke je v koncích, vyloženě na černém dně a je jen na jeho miláčcích, aby ho z toho dostali. Musejí se o něj starat, aby si náhodou něco neudělal. Hlídat jeho spánek před děsivými sny a obecně ho strážit jako oko v hlavě.


Itachi si oddechl, když se otec vytratil. Nejradši by brášku sevřel v náruči, ale pokud se Fugaku vrátí, tak si to nemohl dovolit. "Shisuii, mohl bys pro ten čaj zajít ty?" požádal bratrance a významně na něj mrkl.
Nejstarší Uchiha pochopil. "Klidně." Vytratil se z pokoje a seběhl schody dolů.
Dlouhovlasý muž nazvedl peřinu a vklouzl pod ní, objal štkajícího sourozence. "Sasuke, ššš, bude dobře. Nemusíš plakat."
.
"I-Ita-chi…" dostal ze sebe Sasuke přerývaně a instinktivně se k němu obrátil čelem, aby mohl zabořit tvář do jeho široké hrudi. Třásl se v jeho náruči a máčel mu tričko svými slzami. Neměl sílu na to, aby ho odstrčil s tím, že se nemusí zabývat něčím tak pošpiněným, jako byl on, protože ho zoufale moc potřeboval. "It-a-chi, o-on… on mě…" nedokázal vyslovit tu zrůdnost, kterou mu Madara provedl. Bylo to tak příšerné, tak odporné…
.
Shisui si dával na čas. Bylo jasné, co Itachi bude se svým bráškou provádět. Nechtěl ho rušit, i když se sám viděl na jeho místě. "Strejdo, já Sasukemu donesu ten čaj, ať nemusíš nahoru," nabídl se dobromyslně.
Fugaku se napůl otočil. Zrovna vytahoval pytlík s meduňkovým čajem. "Tak to budeš hodný." Moc se mu zpátky nechtělo. Mrzelo ho, že dohnal syna k pláči, byť nevěděl proč. "Shisuii, nevíš, čím jsem Sasukeho rozbrečel? Chtěl jsem ho utěšit, ale asi jsem to zvoral."
Synovec otevřel druhou krabičku s třešňovým čajem a hodil sáček do hrnečku. Musel odpovědět, ale pravdu nemohl říct. "No, víš… on je jen takový smutný. Asi ho to hodně zasáhlo a nechce, abychom se v tom zbytečně rýpali."
"Ah, tak to jo," odtušil Fugaku. "Vy se o něj asi postaráte líp. Jste k sobě věkově blíž a znáte ho asi mnohem lépe než já sám…"
.
"Sasuke, klid. No tak, pšššt," Itachi k sobě brášku láskyplně a ochranitelsky tiskl. Bylo mu to všechno strašně líto, proč se to muselo stát zrovna Sasukemu? Byl tak mladý a svým způsobem pořád hrozně nevinný. Bylo nefér, že mu život už teď uštědřil takové bolestné rány, o kterých si nebyl jistý, jestli se vůbec někdy úplně zahojí. Ne ty fyzické, ale duševní. Madara ho možná poznamenal do konce života a všechno jenom kvůli jeho zatracenému chtíči. Ne snad, že by on po Sasukem netoužil, bůh ví, že si kolik let procházel peklem kvůli tomu, jak strašně si přál na něj v tomhle smyslu sáhnout… ale nikdy by to neudělal ve chvíli, kdy by s tím Sasuke plně nesouhlasil. V životě by na něj nedokázal vztáhnout ruku, kdyby věděl, že je mu to proti srsti. "To nic, bráško, to bude v pořádku. Já vím, bylo to ošklivé. Ublížil ti, ale už se to nikdy nebude opakovat. To ti slibuju," šeptal mu vroucně.
.
Fugakuovi to bylo líto, vždycky se snažil být dobrý vzorem a otcem. Jeho manželka měla k dětem vždycky blíž. Byla to matka a vychovávala je od malička, zatímco on byl v práci a chodil domů až večer. Co se dalo dělat, to už byl úděl mužů. Nechal Shisuie v kuchyni, ať si tam dělá, co chce, a šel za Mikoto do obýváku.
"Tak co, jak je na tom?" zeptala se černovlasá žena s rozevřeným časopisem na klíně.
"No… není na tom nejlíp, ale časem ho to určitě přejde." Radši nezmiňoval psychické rozpoložení svého syna do detailů. Nebylo třeba, aby si sluníčko jeho života dělalo zbytečné starosti a letělo hned nahoru utěšovat syna.
Shisui čekal, dával Itachimu čas. Když už měl čaj konzumační teplotu, byl nejvyšší čas jít nahoru. Potichu vklouzl do pokoje.
.
Sasuke se postupně v Itachiho náruči uklidnil natolik, aby aspoň přestal vzlykat. Jenom ležel a dál mu vlhčil vrchní díl oblečení proudem slz. Okrajově vnímal, že vrzly dveře a do pokoje někdo přišel, ale neměl sílu se podívat, kdo. Dokonce mu bylo i jedno, že kdyby to byl znovu otec nebo matka, pravděpodobně by se podivovali, proč leží s Itachim v objetí. Protože však nově příchozí postava nespustila lavinu otázek, usoudil, že to musí být Shisui. Ještě chvíli se vzpamatovával z dalšího emočního výlevu, než si kromě psychické bolesti začal uvědomovat taky jisté fyzické nepohodlí. Kromě toho, že ho hrozně bolel zadek, si celkově připadal dost špinavý a ulepený. S námahou se vymanil z Itachiho paží a otřel si uslzený obličej. "M-musím… do sprchy," zamumlal se staženým hrdlem.
.
"Dobře, hlavně si při vstávání nesedej," upozornil ho Itachi jemně, protože si byl jist, že by ho to bolelo, ukrutně. Sám se odsunul na okraj postele a nakonec vstal, připraven bráškovi pomoct.
Shisui odložil hrnek s chladnoucím čajem na stůl. "Sasuke, nemáme jít některý z nás s tebou? Kdyby se ti udělalo špatně či tak, aby byl po ruce," zeptal se starostlivě.
.
"Ne," odtušil Sasuke směrem k Shisuiovi, zatímco se opatrně snažil vylézt z postele tak, aby nedosedl. Nechtěl se umývat pod jejich dohledem, na tohle potřeboval soukromí. Vrávoravě se postavil na nohy, chvěl se tak, že bylo skoro obtížné přinutit svaly, aby se vůbec daly do pohybu, ale nějakým způsobem se mu podařilo udržet rovnováhu, aby sebou nepraštil na zem. Nejistou chůzí se vydal do koupelny.
.
Shisui s Itachim ho pozorovali s bezmocí. Nejraději by se o něj postarali jako o malou panenku a pomohli mu se vším. Zdrceně si sedli na postel a se skloněnou hlavou zírali na podlahu mezi nohama. Báli se o něj. Hlavně nejstarší Uchiha. Pamatoval si přesně, co si Sasuke minule udělal a byl by nerad, kdyby se to opakovalo. "Dáme mu dvacet minut, pak ho zkontrolujeme. Bojím se, aby si nechtěl něco udělat." Podíval se na hodinky.
Dlouhovlasý mladík jen tiše přikývl na souhlas.
.
Sasuke okamžitě poté, co za ním zapadly dveře oné místnosti, otočil klíčem v zámku a sesul se po nich na chladné dlaždičky. Třebaže klesl na kolena a ne na zadek, jakmile přenesl byť jen malou váhu na sedací část svého těla, zabolelo to, docela dost. Rána byla pořád hodně čerstvá. Chvíli to rozdýchával, než se zase roztřeseně vyškrábal na nohy a pustil sprchu. Okamžitě ze sebe všechno svlékl a hrdlo se mu stáhlo. Promodralá zápěstí slibovala, že se do zítřejšího dne vybarví v celé kráse, otisky strýcových prstů už byly na bocích znatelné. Pár momentů se na svoje zneužité tělo díval do zrcadla, než si uvědomil cosi nepatřičného v oblasti konečníku, kromě té bolesti. Jak poprvé od té doby, co si s ním strýc užil, stál na nohou, zbytek Madarova spermatu, které bylo příliš hluboko, aby jej Shisui mohl dostat pryč, steklo z jeho útrob. Mladým Uchihou projela taková vlna prudkého odporu a znechucení, že kdyby měl co zvracet, už by teď podlaha nebyla zrovna čistá. Vrhl se do sprchy na kolena a nehledě na bolest okamžitě prsty zavítal mezi své půlky. Mermomocí se musel zbavit toho, co do něj Madara dal. Vykřikl, když jeho prsty zavadily o čerstvě sešitou ránu, a div si neprokousl ret, jak se snažil dostat ze sebe ten hnusný sliz. Voda do odpadového kanálku začala mít narůžovělou barvu. Sasuke se nakonec uchýlil k tomu samému zoufalému činu jako minule a kartáčem s drsnými štětinami si drhl jemnou pokožku na pažích, stehnech, hrudi i břiše až do krve. Drásalo to, dřelo to, navíc ho od jeho snahy odstranit Madarovo semeno příšerně pálil konečník, jak se do rány dostala teplá voda i jeho prsty, opět trochu krvácela. Jakákoliv snaha ale nepomáhala, pořád mu přišlo, že svého strýce všude cítí - na sobě i v sobě.
.
Na minutu přesně se Shisui zvedl z postele a ve společnosti svého bratrance přešel ke dveřím do koupelny. Lehce zaklepal. Nedočkal se žádného jiného zvuku krom šumění vody. S nedobrým pocitem vzal za kliku a chtěl vejít. Zamčeno. "Sakra!" ulevil si a jako střela vběhl do jejich pokoje.
Itachi jenom vykulil oči a také značně znejistěl. Nechápal, proč bratranec lítá jako by zapomněl omáčku na plotně. Sám znovu zaklepal. "Sasuke, odemkni!… Sasuke! Slyšíš!… No tak, bráško, otevři," volal hlasem prosáklým začínajícím strachem.
Shisui přilítl zpátky, odšoupl Itachiho bokem a začal se paklíčem šťárat v zámku. Za chvilku si odemkl a vpadl dovnitř jako velká voda. "Sasuke!… Sakra, ty hlupáku, co sis to zase udělal!" vypeskoval ho, jak měl o něj strach. Vytrhl mu z ruky kartáč a zahodil ho pryč. Chytil mu ruce do svých, aby mu zabránil si ubližovat a nakonec ho sevřel v náruči, byť byl okamžitě celý mokrý.
.
"Nech mě… pusť!" bránil se Sasuke a natahoval se po tom nástroji, kterým si tak necitlivě škrábal kůži. Neviděl v tom sebepoškozování, ale způsob, jak ze sebe smýt Madarovy doteky.
"Proboha, Sasuke!" zděsil se Itachi při tom pohledu a srdce se mu sevřelo vlnou lítosti. Byla chyba nechat ho jít do koupelny samotného, ještěže si třeba nepodřezal žíly jako tenkrát Shisui. To by nepřežil, takový pohled by nesnesl, už tohle na něj bylo hodně. Uvažoval ale prakticky, rychle zavřel dveře, aby do přízemí nepronikly žádné zvuky jejich potyčky. "Sasuke, uklidni se!" přispěchal na pomoc, když se jeho bráška v Shisuiově náruči pořád odmítavě kroutil, "Sasuke, dost! Přestaň! Už je to dobrý, slyšíš? No tak, ššššt…" Ulevilo se jim, když se jejich miláček konečně přestal vzpírat a pokoušet se pokračovat v bolestné očistě. Itachi znaleckým okem prohlédl jeho rány, někde byla kůže jen podrážděná, ale někde si Sasuke způsobil mělké rány, které se plnily krví. "Podrž ho ještě chvilku pod vodou, nejlíp studenou," požádal Shisuie a sám vytáhl ze skříňky lékárničku.
.
Shisui ho uposlechl, byť také zakusil studenou sprchu, protože napůl stál ve sprchovém koutě. Nechtěl Sasukeho podchladit, takže opravdu jen pár minut ho zdržel pod vodou, než ji zastavil a mladíka zabalil do osušky. Opatrně ho sušil, aby ho ještě víc nerozedřel. Kdyby si něco udělal, tak by si to vyčítal do smrti. Suchého mladého Uchihu podržel, aby sebou moc nemrskal, a nechal Itachiho pracovat.
Dlouhovlasý muž, ač nerad způsoboval bráškovi štiplavou bolest, se snažil mu opatrně, ale pořádně, vydezinfikovat rány, které si způsobil. Jeho sourozenec musel být úplně na dně, když dělal takové věci. Některá hlubší a krvácející zranění přelepil náplastmi. Podle musel mu chtě nechtě zkontrolovat stehy, protože si všiml při utírání, že tam měl krev.
.
Sasuke jeho ošetřování snášel víceméně bez protestů, třebaže to dost pálilo, až usykával, ale nechal ho dělat, co uzná za vhodné, ostatně by proti nim dvěma v takhle oslabeném stavu asi nic nezmohl a bylo by zbytečné trvat na tom, že to není tak vážné, aby kolem toho dělali takových cavyků.
"Sasuke, zlato, mohl bys… mohl by ses otočit a kleknout si? Potřeboval bych se podívat na tu ránu," nadhodil jemně Itachi, bál se, jestli si Sasuke ty stehy nepoškodil, když to krvácelo.
"Ne," splynulo Sasukemu ze rtů, "jen mi dej tu desinfekci a nechte mě chvíli, já to zvládnu sám."
"Sasuke," domlouval mu Itachi, "vždyť si tam ani nevidíš, musíme se jenom ujistit, že je všechno v pořádku.
"Ne, já nechci… nic to není, prostě si to jenom vydesinfikuju a hotovo," trval Sasuke tvrdohlavě na svém. Itachi si vyměnil s Shisuiem bezradný pohled.
.
V Shisuiovi se pomalu, ale jistě, začínal sbírat vztek, i když možná nesmyslně. Muselo to být něco strašného, co prožil, ale oni mu jen chtěli pomoct. Navíc nemínil ho nechat ani na minutu samotného. Tentokrát to bylo vážnější, a když si dokázal znovu takto ublížit, mohl by se podřezat? "Sasuke, ohni se. Stejně tomu neujdeš, protože ti tu ránu budeme muset kontrolovat, dokud se ti nezahojí," zkusil na to jít vlídně, ale jeho slova šla naprosto mimo. Prostě silou mladíka ohnul do vhodné pozice. "Itachi, dělej."
.
Nebylo to vůbec snadné a tekl u toho pot, krev i slzy. První tekutina u starších dvou mužů, druhé dvě u mladšího. Sasuke sebou šil a vzpíral se proti Shisuiově sevření, naštěstí byl dost oslabený na to, aby dokázal bojovat doopravdy veškerou svou silou. I tak se u toho pořádně zapotili. Itachi se snažil důkladně si ránu prohlédnout, aby zjistil, jestli se tržná rána neobnovila, ale moc to nešlo, když se bráška pořád mrskal. Snažil se ho uklidnit, ale Sasukemu se nelíbilo, že mu něco dělají proti jeho vůli, díkybohu měl aspoň dost rozumu, aby nekřičel, protože tím by přivolal rodiče.
.
Nakonec po dlouhém zápasení se jim podařilo Sasukeho přikleknout a znehybnit tak, že se starší z brášků mohl podívat. Oddechl si, stehy byly nepoškozené, i když sliznice a pokožka okolo otvoru byly začervenalé. Přitlačil na ránu tamponek s dezinfekcí. Muselo to hodně štípat, protože mladík sebou zamlel podstatně víc. "Můžeš ho pustit." Jistě osvobuzující věta.
Shisui povolil sevření a pomohl mladému Uchihovi na nohy. Byl tak slabý, normálně by ho tak lehce nepřepral. Zabalil ho do suché osušky a nekompromisně zvedl do náruče a odnesl zpět do pokoje. Itachi se začal hrabat ve skříni, aby bráškovi našel nějaké volné oblečení.
.
Sasuke nebyl zrovna dvakrát nadšen tím, že se jim ho podařilo takhle zpacifikovat, navíc ta desinfekce na poraněném konečníku pálila jako svině. Nechtěl Shisuiovi dovolit, aby ho přenášel, ale mladík se ho neptal.
"Pusť! Dej mi pokoj!" bránil se aspoň slovně, ale Shisui ho pustil teprve ve chvíli, kdy ho složil na postel. Sasuke zaskřípal zuby. "To bylo naposled," procedil skrz sevřené čelisti, "naposled, co jste mi to dělali, rozumíte?! Naposled!" Ostatně jim to prošlo jenom proto, že jeho kondice byla otřesným zážitkem značně pošramocená.
Itachi se navzdory vážné situaci musel pousmát. To bylo Sasukemu podobné, nesnášel, aby ho někdo krotil, nedovolil nikomu dělat s ním, co se mu zlíbí. Tím víc s ním musel Madara otřást, protože ten si prostě vzal, co chtěl, parchant jeden. Přestože jim v podstatě Sasuke přislíbil, že spolupracovat nebude, Itachi momentálně docela rád viděl v jeho tváři to uražené rozhořčení. Rád viděl v jeho tváři cokoliv, co aspoň trošku nezavánělo beznadějí a zoufalstvím, bylo dobře, že v tomhle se projevoval ten Sasuke, kterého znal a miloval, i s tou tvrdošíjnou povahou. Bylo to daleko lepší než ten zlomený mladík, co si před chvílí ubližoval. I když bylo dost nepříjemné, že věděl, že Sasuke nemluví do větru a doopravdy nebude v klidu držet. Když si něco vzal do hlavy, nedokázal s ním často pohnout ani on. Už teď se děsil další prohlídky, až se bráškovi vrátí síla.
.
Itachi chtěl Sasukemu pomoct s oblékáním, ale bráška mu svršky se zavrčením sebral a oblékal se sám. Dlouhovlasému Uchihovi nezbylo nic jiného, než přihlížet. Jeho sourozenec vypadal… strašně. Celý pomordovaný a ještě různě polepený náplastmi, které se za chvilku schovaly pod oblečením.
Shisui, hned jakmile složil Sasukeho na lůžko, zmizel do koupelny, aby to tam dal do pucu a zklikvidoval předměty doličné. Vrátil se a podal mladíkovi potítka. Bylo by nemilé, kdyby někdo nepovolaný viděl ty modré kroužky okolo zápěstí. "Sasuke, chceš něco k pití nebo jídlu?"
.
Nejmladší chlapec zavrtěl hlavou, neměl náladu absolutně na nic. Bylo mu pod psa a v takovém rozpoložení jdou fyziologické potřeby dočasně stranou, snad kromě dýchání. Schoulil se znovu do klubíčka, jako by se v embryonální poloze chtěl chránit před tíhou vzpomínek.
Itachi mu vybral tričko s krátkým rukávem, protože jinak by se v horké letní noci pod peřinou upotil, ale i tak se modlil, aby si nikdo nevšiml znatelných stroupků po bodnutí na paži, jak mu Shisui píchal uklidňující injekci. Doufal, že byl Sasuke aspoň trochu uvolněný, jinak se mu tam určitě taky udělá malá modřina. Už takhle vypadal dost zbědovaně.
.
"Máš tu ještě čaj. Je sice studený, ale měl bys ho vypít. Potřebuješ doplnit tekutiny," nabádal ho Shisui. Určitě mu to neuškodí, už jen z toho hlediska, že přišel o dost krve a moře slz. I tak se mu jeden hrníček zdál málo. Kdyby mohl, nejraději by mu dal kapačku s fyziologickým roztokem. Později mu přinese další. Podal Sasukemu hrníček a čekal, až si ho převezme.
.
Sasukemu připadalo, že nemá vůbec žízeň, ale kupodivu celkem poslušně vyprázdnil šálek, aniž by jakkoliv vnímal jeho chuť. Po tom krátkém energickém výlevu, kdy se bránil proti prohlídce, upadl znovu do podivné melancholické apatie. Ležel s koleny přitaženými k tělu, a ačkoliv nechal otevřené oči, nebylo jasné, jestli je doopravdy vnímá, protože ty krásné tmavé studánky byly lehce rozostřené a bez své typické jiskry.
.
Shisui se podíval na dlouhovlasého Uchihu. Přes noc tu musí jeden z nich zůstat. Jediná nynější výhoda byla v tom, že Itachi o jejich vztahu věděl, takže se mohli každou noc střídat a hlídat ho. Jediné, čeho se děsil, bylo to, až půjdou v pondělí do práce a Sasuke zůstane doma sám. Bude to muset se starším bratrancem později probrat. "Itachi, mohl bych dnes se Sasukem zůstat přes noc? Měli bychom být s ním."
"Dobře, nejsem proti." Bude to určitě lepší, když první budou brášku hlídat. Počkal, než se Shisui objeví ve spacím a sám políbil netečného mladíka na čelo, než odešel na svoje.
Nejstarší Uchiha se vsockl k Sasukemu a přitáhl si ho do své hřejivé náruče.
.
Sasuke se k postupu starších mladíků nijak nevyjadřoval, měl pořád ten prázdný neživý pohled, jako by ho ani příliš nezajímalo, co se s ním děje. Nechal Shisuie, aby ho objímal, ale paže měl podél těla. Vlastně jediná věc, která prozrazovala, že byl ještě vzhůru, byl fakt, že se lehounce chvěl. Podle intenzity třasu bylo také celkem dobře poznat, co se mu právě honí hlavou, respektive vždycky, když se zvýšilo chvění i tepová frekvence, bylo jasné, že se vrátil v myšlenkách k některému z detailů dnešního rána. Nebylo nejmenších pochyb o tom, že kdyby zůstal přes noc sám, určitě by trpěl nočními můrami, ani tak nebylo zaručené, že se mu nějaká nevloudí do snění, ale aspoň s ním byl někdo, kdo byl připraven ho okamžitě utěšit, kdyby se tak stalo.
.
Shisui svého partnera lehce objímal a konejšivě hladil po zádech. Sasuke se třásl notnou chvíli, než nejstarší Uchiha cítil, že se vibrace postupně zmenšují, až mizí. Nakonec ho zřejmě přemohla únava. Byl tak vysílený, až to bolelo.
Pokoj z měkkého přítmí úplně zešeřel. Mohlo být něco k půlnoci, když se oba Uchihové propadli do snů. Slastné nevědomí jim moc dlouho nevydrželo.
Shisui cítil ve své náruči rychlý pohyb. Počítal s touto možností a probudil se právě v čas, protože Sasuke se nadechoval k zoufalému výkřiku o pomoc. Uniknout stihla první slabika, než mu starší Uchiha zacpal pusu dlaní, aby neječel na celý dům. Zabránil jejich prozrazení, ale mladík z toho dostal šok a začal se urputně bránit. "No tak, Sasuke, ššš, to jsem já, Shisui!… Nemusíš se bát, všechno je v pořádku," uklidňoval ho, než znovu v jeho náruči zmalátněl a na hrudi ucítil vlhko. Hladil bratrance po zádech a šeptal mu uklidňující slůvka, než zase znovu usnul. Shisui toho příliš nenaspal, často se budil a kontroloval mladíka, jestli je všechno v pořádku.
.
Když se Sasuke ráno probudil, jeho kondice byla jen o málo lepší než předchozího dne. Spánek ho fyzicky trochu posílil, byť byl přerušovaný Madarou, který ho ve snech pořád pronásledoval, ale s psychikou to bylo pořád dost zlé. Jako by se apatií snažil jeho mozek vytěsnit příšerný prožitek, odmítal ten fakt přijmout. Jediné, k čemu se sám od sebe dokopal, bylo, že si v koupelně vyčistil zuby, třebaže ani předešlý den nic nejedl. Ani teď nechtěl nic jíst, Mikoto se ho marně snažila nalákat na snídani, nezabral ani příslib čerstvých rajčátek. Byla z toho dost vyděšená, protože se snad nikdy nestalo, že by její syn vyloženě odmítal kvůli duševnímu rozpoložení potravu. Navíc se jí ani trochu nelíbila pobledlá barva v jeho obličeji a Itachimu s Shisuiem dalo hodně práce vymluvit jí lékařskou prohlídku.
"Shisuii, tohle se mi nelíbí," prohodil po snídani dlouhovlasý Uchiha ke svému bratranci, "jak to uděláme? Nemůže přece přestat jíst, ale… když pak… ehm… bojím se, aby nedostal infekci. Mít otevřenou ránu na tak blbém místě je zatraceně riskantní."
.
I Shisuiovi tato stránka Sasukeho stavu přidělávala starosti. "Myslím, že když tři dny nebude jíst, tak se nic závažného nestane. Hlavně musí pít, na to bysme měli dohlédnout. No a potom to bude chtít kašovitou nebo hodně měkkou stravu, než se to úplně zhojí. Umřít hlady ho nenecháme… ale je tu problém s tetou. Bude ho chtít vyšetřit a divit se, proč nechce s nimi večeřet. Sasuke si nejmíň týden určitě nesedne. Kdyby nebyly prázdniny, tak by se musel hodit marod. Ve škole by to nepřežil a navíc ho nemůžeme nechat samotného. Budeme si muset vzít dovolenou. To bude Onoki děsně rád, až mu oznámím, že v pondělí si beru volno." Starý veterinář, byť byl často nepříjemný, tak měl pochopení pro životní trable, tak snad to přežije.
"No, u mě to nebude o nic lepší. Všichni teď mají různě dovolené a určitě mi ji nebudou chtít dát. Uvidím v pondělí, jak se s nimi domluvím. Ty bys měl hlídku do středy a já zbytek."
.
Itachi si poté krátce přemítavě přelízl rty. "Možná bysme měli mámě říct, že má nějakou chřipku," nadhodil, "sice je to divný, v létě, ale jak jinak jí vymluvit, aby ho nenutila jít s námi večeřet a tak? Když strčíme teploměr do čaje, nějakou teplotu mu nahrajeme. Na obyčejnou chřipku by ho snad neměla vyšetřovat, na tom se nedá nic moc zjistit. Jestli jo, tak bysme byli v prdeli… všimnul sis, jak dneska vypadá?" Faktem totiž bylo, že přes noc měly všechny modřiny příležitost se perfektně vybarvit. Podlitiny okolo zápěstí měl jako vytetované a otisky strýcových prstů na bocích šly skoro až do černa. Kdyby ho takhle viděla matka, určitě by jí trefilo, jemu samotnému z toho bylo na nic. Trhalo mu srdce, že někdo, dokonce vlastní strejda, dokázal takhle znesvětit to nádherné dokonalé tělíčko, které tolik miloval. "Měli bysme mu dát nějakou mast," pokračoval pak o něco tišeji, "doufám, že se to bude hojit dobře… beztak se už teď děsím, až ho bude chtít jeden z nás prohlédnout, to bude pěkná kovbojka, jestli už se mu drobet vrátila síla."
.
"To bude masakr, ale s tou chřipkou to není špatný nápad nebo možná nachlazení by bylo lepší, aby ho neprohlídala. A po neděli v práci si předepíšu recept na nějakou mast s antibiotiky. Bude to to nejlepší, čím by si to mohl mazat." Teď pro něj nebyl problém si předepsat cokoliv. Domácí mazlíčci se mohli léčit i běžnými léčivy pro lidi, někdy i museli, protože veterinární medikamenty nebyly na všechno. Už si představoval první prohlídku. Pokud Sasuke nebude chtít spolupracovat, byl připraven klidně ho přivázat, ač nerad, byl by toho schopen, pro bratránkovo dobro.
.
"Jo… framykoin by byl nejlepší. Do tý doby mu dáme asi žindavu nebo heřmánek, ať se mu to do pondělka nezanítí," spekuloval Itachi. Bylo zvláštní přenášet poznatky veterinární praxe na člověka, dokonce na brášku… ještě štěstí, že tržné rány jako takové byly v podstatě stejné jak u lidí, tak u zvířat. Zastavil se v koupelně, aby znovu navštívil lékárničku a vyhledal v ní potřebné léčivo. "Měli bysme ho nějak rozptýlit," zapřemýšlel potom, "aby na to nemusel pořád myslet, nesmíme ho nechat se v tom utápět. Možná bysme si mohli pustit nějaký film, nebo si něco zahrát…?" Tázavě se podíval na Shisuie.
.
"To není vůbec špatný nápad. Sasukemu se určitě nebude chtít nic dělat, ale přinutíme ho. Na začátek bych vybral nějakou komedii. Co třeba Zombieland? Tím se nikdy nic nezkazí." Nesmí dát mladému Uchihovi ani chvilku zbytečně navíc. Nebylo by dobré nechat ho utápět v temných vzpomínkách. Vyhledal potřebné DVDíčko s filmem a oba vešli k Sasukemu do pokoje.
.
Sasuke ležel na posteli na břiše, hlavu položenou na pažích. Nebylo mu právě nejlépe, namožené svaly ze včerejška se začaly projevovat až dnes, bolelo ho celé tělo. Navíc stehy, kterými měl sešitou ránu, nebyly pochopitelně vytvářeny normální nití, ale chirurgickou, ta byla pevnější, ale mělo to i nevýhodu - její konce byly poměrně ostré a pokožka kolem rány byla od tření s nimi podrážděná. Kromě toho měl náběh na posttraumatický syndrom, nebylo tedy divu, že jaksi nebyl jejich přítomností moc nadšen. Prázdnýma očima si je přeměřil a než stačili vůbec něco říct, tiše prohlásil: "Ať už chcete dělat cokoliv, nemám na to náladu."
.
"Ale, Sasuke, přece tu nebudeš celý den ležet a koukat do zdi. Koukneme se na film a pokud se ti nebude líbit, můžeš ho ignorovat." Nekompromisně před postel nachystal židli s notebookem tak, aby i mladý Uchiha v ležící poloze dobře viděl. On sám si sedl na zem a opřel se o lůžko a Itachi se nasáčkoval na volné místečko na jednom z konců.
.
Sasuke chtěl původně protestovat, ale došlo mu, že by to bylo zřejmě zbytečné, a nechtěl plýtvat silami na slovní přestřelku. Koneckonců může zrovna tak zírat do zdi jako do notebooku, v tom nebyl velký rozdíl. Ze začátku puštěný snímek vůbec nevnímal, bylo mu to ukradené, ale postupem času se přistihl, že věnuje ději pořád větší a větší pozornost. Na rozdíl od obou svých společníků se nesmál, přestože to byla komedie, maximálně mu čas od času cukly koutky, ale aspoň se zdálo, že se trochu uklidnil a vytrhl z chmurné apatie. Dokonce se nebránil, když ho během filmu Itachi začal jemně vískat ve vlasech.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | 3. srpna 2016 v 12:34 | Reagovat

Sasu se z toho musí nějak dostat, věřím že to kluci zvládnou :).
Na Madaru jsem si jakž takž zvykla, že je takovej prasák , u něj mě (snad) nic nepřekvapí, docela se mi ta jeho povaha začíná líbit.
Jenom by bylo hodně blbý kdyby se rozhodl jít k Sasukemu na návštěvu, to by to moc dobře nedopadlo. :/
Další prohlídka ...ehm... Sasukeho rány bude fakt bojovka :D
Jediné co Itachimu a Shisuiovi zbívá je  Mikoto aby se nesnažila Sasukeho vyšetřit.
Strašně moc se těším na další díl :-D

2 emmy emmy | 3. srpna 2016 v 16:03 | Reagovat

chudák Sasuke...akurát v dvoch poviedkach za sebou zažíva rovnaké trápenie s rôznym časovým odstupom...páči sa mi, že aj keď v oboch je spoločné znásilnenie Madarom, ostatné okolnosti sú značne rozdielne :-) či už ide o inú dobu, miesto alebo Sasukeho zotavovanie a vyrovnávanie s traumou...som veľmi zvedavá ako sa to ďalej vyvinie :-D a už teraz sa teším na pokračovanie :-D

3 Kačí Kačí | 3. srpna 2016 v 23:48 | Reagovat

Smajli byla rychlejší, ale koment bude tady, nevadí to? QwQ
Prostě...já nevím, proč vás baví Sasukemu pořád ubližovat, tím chlapcem život vyjebává skoro v každé dimenzi, ve které žije. (A skoro všude za to může Maddie, vesmír je nějakej shipper tohodle páru ;))
Prostě kapitola skvělá, chudák Sasuke a oba kluci :(

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 4. srpna 2016 v 21:21 | Reagovat

[1]: )Jj na Madaru jako badasse si člověk přivykne jako na nový kožíšek v zimě. Mikoto nic nesmí, jinak by se všeho byl solidní průser, i když by to bylo hodně zajímavý, kam by se začal ubírat děj.
[2]:ovídky za sebou vyšly zrovna takto, je to škoda, možná je to dost velký nápor na čtenáře, ale musely bychom nějakou pozastavit. Snad je to dost rozdílně, aby se to tobě a ostatním nepletlo dohromady.
[3]:Spíše já byla na Advíku, takže jsem měla prodlevy. Ono mě nedělá radost mu ubližovat z toho důvodu, že bych na tom nějak bazírovala, ale spíš takové zápletky drasticky mění děj, je to nápor na ostatní postavy a samozřejmě je co řešit. Takže je to pro mě taková pomůcka k rozpohybování děje. Záleží samozřejmě co jsme si naplánovaly.

5 Kai Kai | 6. srpna 2016 v 23:46 | Reagovat

no zjistit to mikoto tak je madara mrtvej než by mrknul.. otazka je co by řešila prvni jejich vztach a nebo madaru madara by vyhral a vzhledem k tomu  že je uchidha tak by maradu asi rozčtvtila a nbo by ho hodila do drtiči nohama napřed za to co udělal jejimu synovy.  hmm mikoto z katanou v jedne ruce a  chidory v druhe a madara ktery se ji snaži zdrhnout. noo snad mmadaru stihne trest.

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 7. srpna 2016 v 11:36 | Reagovat

[5]:Zajímavá představa hodna zpracování :D Mikoto by ho ukousala zaživa.

7 Kai Kai | 8. srpna 2016 v 14:19 | Reagovat

ne vzpoměl jsem si na jednu mangu kde vivaděla kushina a připominala stělesněni kuramy. takže mikoto by byla asi stejně děsiva. Jo přišla by k madarovi s přijemym usměvem a pak mu ustřelila hlavu. XD  Chudak  Mikoto ukosat ho zaživa to by se te pachutě madary nezbavila.

8 Kai Kai | 8. srpna 2016 v 14:20 | Reagovat

[6]:ne vzpoměl jsem si na jednu mangu kde vivaděla kushina a připominala stělesněni kuramy. takže mikoto by byla asi stejně děsiva. Jo přišla by k madarovi s přijemym usměvem a pak mu ustřelila hlavu. XD  Chudak  Mikoto ukosat ho zaživa to by se te pachutě madary nezbavila.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.