Získat srdce lva XXXV. - Narozeniny

25. srpna 2016 v 20:44 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Sasuke bude slavit narozeniny a bohužel Madara hodlá přijít. Přece si nemůže nechat ujít příležitost, jak poškádlil synovce. Sice starší mladíci mu budou všemožně bránit, ale on se nemíní jen tak lehce vzdát.


Mikoto obeznámila celou rodinu s nadcházející oslavou a k nelibosti kluků strýček Madara potvrdil svou účast. Vymýšleli nejrůznější nouzové plány, jako byl hřebíky na cestě k strejdovi, vypuštěné pneumatiky, kdyby měl auto venku a podobné nerealizovatelné blbosti.
Rodinná sešlost byla naplánovaná na pozdější hodinu, až po šesté hodině, aby se Shisui stihl vrátit domů. Měl nejdelší směnu ze všech členů a paní domu ho samozřejmě nemohla vynechat a měl dorazit zároveň s Madarou.
.
Sasuke byl od rána jako na trní. Nevydržel v klidu sedět, neustále přecházel po domě jako lev v kleci. Neodpovídal na SMSky svých přátel a známých, kteří mu blahopřáli, nekontroloval vzkazy na sociální síti. Už od pondělka, kdy zase začal zůstávat dopoledne v domě sám, byl vždycky takhle nervózní. Věděl, že má Madara klíče a že se sem teoreticky může dostat, kdy ho napadne. Třeba právě zase v době, kdy je tady bez ochrany… Obyčejně to ale přešlo, když se někdo vrátil, Itachi nebo Mikoto, kteří končili dříve než Fugaku a Shisui. Tentokrát ho ale neuklidnila ani jejich přítomnost, třebaže ho oba jakožto oslavence vesele obskakovali s nejrůznějšími dobrotami. Dlouhovlasý Uchiha chápal jeho strach a nehnul se od něj prakticky na krok. Jakmile se přiblížila šestá hodina, Sasuke se rozhodl uskutečnit svůj plán a prostě utéct. Domluvil se s Itachim, aby zaměstnal Mikoto v kuchyni, načež nenápadně proklouzl do chodby, nazul si kecky a s malým bodnutím zadostiučinění otevřel dveře, aby mohl vypadnout z domu… a vzápětí vrazil do někoho, kdo se právě natahoval po zvonku. K jeho absolutnímu zděšení ho ovanula nepříjemně známá vůně.
.
Shisui celý den v práci neměl moc dobrý pocit, až mu začaly padat věci z rukou. Když roztříštil lahvičku s vitamínovým sérem, musel už Onoki zakročit. Nechal ho to uklidit, přičemž si mladík samozřejmě pořezal prsty, takže ho musel ošetřit hned po chlupatém pacientovi.
"Shisuii, jsi dneska nějaký roztěkaný, stalo se něco? Byl bych nerad, kdyby se ti dneska něco stalo, takže odteď děláš jenom dohled. Nechci tě mít na svědomí." Poplácal ho po rameni a zavolal dalšího pacienta.
Uchihovi nezbylo nic jiného, než poslechnout. Takže zbytek pracovní doby prostál po boku starého veterináře jako nezaučený zajíček.
Doufal, že se dokáže domů dostat ještě před strýcem, ale už když viděl dům Uchihů a před ním Madarovo auto, bylo mu jasně, že jde pozdě. Navíc, když zmerčil jeho postavu ve vchodu a navíc se Sasukem, přidal do kroku.
.
"Ale, ale, ale," Madarova ústa se roztáhla do širokého úsměšku, když shlédl na synovce, v jehož tváři se zračil nejprve šok a následně i hrůza. "Copak, ty někam jdeš?" protáhl rádoby nevinně a schválně se opřel jednou rukou o rám vchodových dveří, aby mu případně znemožnil únik. Bystrýma očima zhodnotil situaci, v chodbě za Sasukem bylo liduprázdno, neměl tedy žádné svědky a neváhal toho využít, byť pro jistotu ztišil hlas. "Snad jsi mi nechtěl utéct," zavrněl nebezpečně sladkým hlasem a trošku přimhouřil oči, když se jimi zapíchl do tváře toho malého rozkošného koťátka, "já se na tebe zrovna docela těšil, mazlíku…"
Sasuke konečně dokázal přinutit svoje svaly, které v tom prvním děsivém momentu ztuhly v panice, aby se zase začaly hýbat. Udělal to první, co ho napadlo jako obrana - pokusil se přibouchnout dveře, čímž by nepochybně i strýčkovi zlomil prsty, kdyby se mu to povedlo, ale naneštěstí byl Madara dost duchapřítomný a přitiskl pravou ruku proti lakovanému dřevu, a protože byl fyzicky o dost silnější než Sasuke, mladší Uchiha ho nedokázal přetlačit. Madara ho levačkou popadl za zápěstí a trhnutím ho k sobě přitáhl. "Máš kuráž, štěně," šeptl pobaveně, "ale to nestačí. Jakpak se zahojila ta tvoje dírka? Už teď mám chuť ji znovu protáhnout, ale počkám si těch pár měsíců, o to víc si to pak spolu užijeme." Na okamžik se k němu naklonil blíž a s požitkem nasál vůni jeho vlasů.
.
To už byl Shisui pár kroků za Madarou. Bez jakýchkoliv skrupulí ho nabral ramenem a tím přišpendlil ke stěně. Měl výhodu v tom, že o něm nejstarší Uchiha neměl ani páru, takže ho tím rázným pohybem odhodil od Sasukeho a okamžitě zaujal obranou pozici před mladíkem. "Opovaž se na něj sáhnout, ty prase, zpřelámu ti všechny hnáty!" zahrozil tiše a s těžkým podtónem zuřivosti. Nedovolí, aby se dotkl sebemenším kouskem těla.
Madara se zatvářil notně podrážděně, tohle si k němu nikdo dovolovat nebude, zvláště ne takový usmrkanec. "Nevyhrožuj tím, co nedokážeš splnit." Probodl ho svým dravčím pohledem a narovnal se do plné hrozivé výše.
Kdyby se vzápětí neobjevila Mikoto, byl by po něm snad Shisui skočil. "Konečně jste tady. Madaro, pojď dál, už na tebe čekáme."
.
"To je milé," zahučel nejstarší Uchiha a překvapivě rychle znovu nasadil neutrální masku s mírným žoviálním úsměvem. "Rád tě vidím, Mikoto," obrátil se ke své švagrové, která mu lichotku opětovala a už ho postrkovala do kuchyně, kde stačila mezitím s Itachim vystrojit hotovou hostinu. Madara za jejími zády věnoval Shisuiovi ještě jeden výhrůžný pohled, zatímco Sasukeho sjel od hlavy až k patě s netajenou žádostivostí, načež se nechal odvést.
Sotva byl i s Mikoto z dohledu, Sasuke pomalu klesl na botník, protože by se neudržel na roztřesených nohou. Plán naprosto selhal, Madara měl přece dorazit až po šesté! Musel snad ve firmě skončit dřív nebo tak něco. Mladík zrychleně dýchal, na čele mu vyrazil ledový pot a lehce se chvěl. Nějakou provokaci sice čekal, ale ne tak otevřenou, protože nepředpokládal, že se s ním ocitne sám a v tak těsné blízkosti.
.
Shisui soucitně hleděl na svého milovaného partnera, psychicky se hroutícího v předsíni. Kdyby přišel o pár minut dřív, tak by se nic takového nemohlo stát. Mohl si pohnout či tak něco, vyčítal si naprosto nesmyslně. Sehnul se k mladíkovi a pevně ho objal. Chtěl mu tak dodat sílu, chtěl, aby v něm viděl oporu. "Sasuke, neboj, budeme tě s Itachim hlídat a nepustíme strejdu k tobě. Navíc, před tvými rodiči si nic nedovolí. "
.
Sasuke se snažil dát do pořádku, i když to šlo dost těžko. Hlavou se mu honila ta poslední slova strýčkova nechutného proslovu. "Pár měsíců," zopakoval po něm nepřirozeně vysokým hlasem, "říkal… říkal, že si počká pár měsíců a pak… p-pak…" Hrdlo se mu stáhlo, když si uvědomil, co má Madara v plánu. Udělalo se mu špatně při té představě a několik okamžiků bojoval, aby neupadl do opravdového šoku, k čemuž neměl daleko.
.
"Ššš, to určitě říkal jen, aby tě postrašil," snažil se uklidnit Shisui, byť se mu hlavou honil úplný opak. Byl by schopen strýc znásilnit Sasukeho znovu? Něco mu říkalo, že taková bestie je toho schopna a nebude váhat si vzít, co bude chtít. Tohle před bratránkem říct nemůže. To už by mohl startovat auto a odvést ho do blázince. Chytil mladíka za bradu a zvedl mi tvář k sobě, aby ho donutils na něj kouknout. "Sasuke, s Itachim nedovolíme, aby ti ten bastard, cokoliv udělal, nikdy! Na to přísahám."
.
Sasukeho oči byly nejprve ještě trochu rozostřené, ale pak se přeci jen na bratrance zaměřil a vnímal jeho slova. Ten slib ho určitým způsobem utěšoval, Shisui přece nemohl porušit danou přísahu. Totéž mu před dvěma týdny slíbil i Itachi, slíbil, že už se to nikdy nebude opakovat… a on vždycky svoje slova splnil. Nasucho polkl a silou vůle ovládl třas svého těla. Pořád ještě trošku rozechvěle přikývl, ale pokusil se na svého partnera malinko usmát. Zvláštní, kolik se toho změnilo od jeho posledních narozenin.
.
"Ano, mami, už pro ně jdu," bylo slyšet od kuchyně a přibližující se kroky. Itachi vešel do předsíně. Domyslel si, co se tady stalo, když zdržoval matku, aby jeho bráška měl prostor k úniku. To jim nevyšlo a to tedy sakramentsky. Kdyby si pohli o pět minut, tak mohl Sasuke být fuč. Pohladil brášku po vlasech a jeho ustaraný pohled se střetl s bratránkovým. "Sasu, měli bychom jít do kuchyně."
.
Sasukemu se ani trochu nechtělo čelit tomu hajzlovi, třebaže věděl, že teď už si k němu nic dovolit nemůže, rozhodně ne před zraky rodičů. Aspoň ne viditelně. Ale jak věděl z předchozích zkušeností, Madara ho dokázal deptat i narážkami, které zdánlivě zněly zcela nevinně a jen pro uši povolaných nabývaly děsivých významů. Jenže se nemohl dost dobře vykroutit, když byl hlavní oslavenec. Sebral tedy veškerou odvahu a s vnitřnostmi staženými na uzel zamířil do místnosti, kde už byli shromážděni ostatní.
.
"No konečně," zabručel Fugaku, "už jsem myslel, že ti budu muset poslat kolkovanou žádost, aby ses dostavil na vlastní oslavu." Hlava rodiny měla dobrou náladu, což se nestávalo tak často. Možná to byli i tím, že na stole čekalo jeho oblíbené vychlazené víno.
Mikoto se jenom pousmála a vtiskla manželovi do ruky pidibalíček a společně popřáli svému synu všechno nejlepší.
Shisui se vcucl hned po nich a jako obvykle spustil vtipnou básničku, jak bylo jeho zvykem.
"Od svítání do svítání
skládám Tobě blahopřání,
hodně vína, slivovice,
ostatního ještě více,
vše, co teče, však to víš,
na Tvé zdraví zvedám číš.
Sasuke, všechno nejlepší!" Dovolil si přátelskou pusu na tvář a vtiskl mladíkovi do ruky, kterou mu zrovna nedrtil, obálku. Byl moc zvědav na bratránkovu reakci a Itachiho si byl naprosto jistý.
.
Sasukemu chtě nechtě zacukaly koutky nad tou rýmovačkou, u které se jeho otec tvářil poněkud nesouhlasně, rozhodně nestál o to mít ze syna alkoholika. Sasuke neměl ponětí, co může být v obálce, kterou od Shisuie dostal, určitě ne peníze, na to tady byli jiní experti. Určitě to bude zase nějaký žert, třeba v ní bude papírový kapesníček nebo obrázek pavouka. Malinko obezřetně ji tedy otevřel a ke svému úžasu vytáhl poukaz na tandemový seskok padákem. "Wow," dostal ze sebe lehce ohromeně. Ne že by se snad bál, adrenalin měl rád a tohle slibovalo skvělý zážitek, ale překvapovalo ho, že mu Shisui něco takového daroval. "Teda… děkuju. To bude super," usmál se na svého bratrance, to už mu ale rodiče i Itachi nakukovali přes rameno.
"Seskok padákem?" přečetla Mikoto nahlas a okamžitě se zatvářila ustaraně, "no, je to od tebe hezké, Shisuii, ale nevím, nevím…"
.
"Shisuii, ses zbláznil! Co když se mu něco stane! Takové sporty jsou nebezpečné. Nerozbalí se padák nebo se zašmodrchají lanka a bude z něho placka," rozčiloval se Itachi nad poukazem. Bratranec byl pěkně nezodpovědný! Při těchto adrenalinových sportech šlo o život a on mu dá něco takového. Nejradši by to bráškovi zatrhl, ale byl to dar. "Sasuke, doufám, že to odmítneš." Moc se o něj bál.
"Itachi, neblbni. Přece bys bráškovi nezatrhnul možnost lítat v oblacích. Bude to super." Objal oslavence okolo ramen a druhou rozmachoval po prostoru. "Minutu budeš padat volným pádem rychlostí až dvě stě kilometrů za hodinu," líčil tak nadšeně, že opomněl myslet na zbylé rodinné účastníky, kteří z toho neměli zrovna dobrý pocit. "A navíc poletím s tebou. Itachi, můžeš se přidat, jestli chceš?"
.
Itachi nesouhlasně zkřížil paže na prsou. Dvakrát po tom zrovna netoužil, ale jestli do toho Sasuke doopravdy půjde, rozhodně se přidá, protože by nesnesl pomyšlení, že by se bezmocně díval ze země, kdyby se něco vážně stalo. Sice ve vzduchu by mu asi taky moc nepomohl, ale aspoň by k němu byl blíž.
"Tos nemohl vybrat něco… něco jinýho, z čeho by měl zážitek?" přidal se i Fugaku, který se ve svém hlase pečlivě snažil zakrýt obavy. "Třeba, co já vím, krmení šimpanzů nebo kurz přežití v přírodě…" Nechtěl dát najevo, že má o mladšího syna strach, ale příliš se mu to nedařilo.
Jediný Madara zůstal z Shisuiova dárku poměrně v klidu, jen se lehce usmíval jako kočka pozorující vrabce před nosem. Po bratrově vyjádření se rozhodl taky přispět svou troškou do mlýna a zvlnil rty do mírného úšklebku, když směrem k nejstaršímu synovci prohodil: "Shisuii, jestli se tak moc chceš Sasukeho zbavit, existujou i lepší metody."
.
"No jasně," odsekl Shisui strýci ostře a počastoval ho vražedným pohledem, "nemíním se ho zbavit, pokud sis nevšim, tak jsem mu dal poukaz na seskok padákem a ne vstupenku na jatka." Nenápadně se přemístil, aby mezi Sasukem a Madarou vytvořil živou neprůhlednou zeď. Bylo by nejlépe, kdyby nejstaršího Uchihu snad ani nepustili ke slovu.
.
Itachi se rozhodl, že by asi bylo lepší, kdyby to pro teď nechali být a vrátili se k tomu později v klidu. Přistoupil tedy k bráškovi a vtiskl mu do ruky nevelkou krabičku, stejnou jako ty, co se prodávaly v klenotnictví. "Všechno nejlepší, bráško. Hodně zdraví, štěstí, lásky… a ať ti vyjde všechno, o čem jsi kdy v životě snil," broukl procítěně a pevně ho objal. Nejradši by ho ve svých pažích držel déle, daleko déle, než přikazovala sourozenecká slušnost, ale to jaksi teď nebylo možné. Nakonec ho tedy pustil a opětoval jeho jemný úsměv, pro který by udělal snad cokoliv.
Sasuke otevřel semišové pouzdro a překvapeně zamrkal na malou zlatou destičku se zvláštními vyrytými symboly, o které si nebyl jistý, zda je to přívěšek nebo něco jiného.
"Je to egyptský amulet," vysvětlil Itachi, "můžeš si ho dát do peněženky, bude… bude tě chránit, vždycky, i když třeba já nebudu poblíž, abych dělal totéž."
Madara se při těch slovech nenápadně lehce ušklíbl, ale Sasukeho to dojalo. "Itachi," hlesl se staženým hrdlem a zadíval se na něj velkýma laníma očima, "děkuju."
.
Itachi si stoupl kousek vedle, vždycky tyhle věci hodně prožíval. Jakby taky ne, když svého brášku bezmezně miloval. Pohledem sklouzl k bratranci, který stál naproti a společně s ním tvořil jakoby uličku k Sasukemu. Vypadali jako dva bodygardi, připraveni se vrhnout na kohokoliv, zlikvidovat ho, protože Madara byl s blahopřáním na řadě. Ani jednomu z tří kluků to nebylo po chuti, bohužel vykroutit se z toho nešlo.
Nejstarší z rodu s potěšeným výrazem a beze strachu vstoupil mezi dva synovce, aby mohl poblahopřát Sasukemu.
.
Sasuke vyděšeně polkl, když se k němu Madara přiblížil, a nedokázal ovládnout prvotní instinkt couvnout před ním. Strach, nahromaděný už z toho prvního střetnutí u dveří, začal zase vyplouvat na povrch.
"Copak, snad se mě nebojíš?" okomentoval to pobaveně strýc. "Neměj obavy, já ti žádný seskoky padákem dávat nebudu." Fugaku a Mikoto se tomu zasmáli jako vtipu, zatímco Madara bez skrupulí chytil Sasukeho ruku a stiskl ji. "Tak všechno nejlepší, ať se ti vydaří příští rok maturita a ať si tu devatenáctku užiješ stejně jako osmnáctku. Určitě se ti tenhle rok přihodily jen samé skvělé věci," ušklíbl se a pohlédl mu hluboko do očí.
Sasukemu se udělalo zle z té narážky a navíc z toho doteku, který od něj musel snášet. Byla to stejná ruka, která mu strkala do zadku prsty a injekční stříkačku a která jen tak mimochodem patřila člověku, který ho znásilnil. Navíc ho zase pozorovaly ty černé nebezpečné oči, tak jako tenkrát v listopadu, tak jako před deseti dny, když ho tak brutálně znásilnil. K jeho zděšení se mu vlastní oči začaly naplňovat slzami.
.
Shisui moc dobře viděl nabíhající slzičky, ale nemohl mezi ně skočit se slovy: Strejdo, to už stačí, takové dlouhé přání, hlavně mu pusť ruku! Působilo by to hodně zvláštně a Sasukeho rodiče by se hodně divili, jenže co teď? Kdyby mu Madara už alespoň předal obálku, tak by je mohl roztrhnout od sebe za účelem přípitku, ale takhle se jen o kousek výhružně přiblížil.
.
Madara si uvědomoval, že Sasukeho nemůže svírat donekonečna, takže těsně předtím, než to začalo být podezřelé, svého synovce pustil ze svých spárů a podstrčil mu tradičně obálku s penězi a malým vzkazem, o kterém věděl, že si ho Sasuke přečte až v soukromí…
Nejmladší Uchiha se zachvěl, tak hrozně se mu příčilo to, co musel vyslovit. "Ď-ď-dík," vypravil ze sebe roztřeseně s těmi největšími obtížemi a prostě se neovládl - po tváři mu sjely dvě tiché slzy. Za co by měl tomu parchantovi děkovat?! Za to, jak mu natrhnul zadek?!
.
Itachi myslel zřejmě na úplně to samé, co bratranec. A snad nadzvukovou rychlostí, ledvaže se Madarova ruka vzdálila od té bratrovy, mezi ně akčně vlítl. "Teď je řada na přípitek." Jemně mladíka otočil, tak, aby mu nikdo neviděl to tváře a povzbudivě ho držel okolo ramen. Podal mu kapesníček, aby si mohl osušit oči. Kluci museli Sasukeho usadit do čela stolu, jak se na oslavence slušelo a sami si sedli po jeho boku, každý z jedné strany.
.
Madara se náramně bavil, reakce nejmladšího synovce mu dělaly samozřejmě dobře, čechraly jeho už tak dost neotřesitelné ego, ale k popukání byla i ta snaha starších dvou mladíků, jak se ho neustále snažili před ním chránit… a většinou pohořeli, třebaže teď nově byli dva, předtím to byl jen Shisui. Ale o to to bylo zábavnější, hned po tom Sasukeho rozkošném strachu byly jejich nevraživé nepřátelské pohledy opravdu legrační, protože to bylo to jediné, na co se mohli zmoct.
.
Fugaku, jako hlava rodiny, povstal a s pozvednutou číší plnou bublinek všechny vyzval k společnému přípitku na synovo zdraví. "Všechno nejlepší, ať se ti dobře daří jako celý tenhle rok."
Sklo cinklo o sklo. Důvěrný chvějivý zvuk rozvibrovaného skla doprovázely pohledy z očí do očí. Madara si vysloužil dva vražedné a mladý Uchiha se jeho temný lstivým a chtivým očím uhnul.
Po zasednutí jim Mikoto začala nabízet nejrůznější dobroty, od vynikajících chlebíčků po její vyhlášený slaný závin, po kterém se vždycky všichni mohli utlouct.
.
Rozproudila se konverzace, do které se Sasuke, byť jako oslavenec, příliš nezapojoval, jen si dával pozor, aby ani jednou nezabloudil očima strýcovým směrem. Minuty se mu příšerně vlekly, jak si přál, aby už oslava skončila a ten křivák vypadl z domu. Snad ještě nikdy neprožíval svoje narozeniny tak negativně, jako právě dneska.
Po nějaké době, asi půl hodině po přípitku, se k němu Mikoto obrátila s otázkou, zřejmě aby neseděl jako zařezaný: "Kdy tobě vlastně začíná ta brigáda, broučku?"
Sasuke nebyl moc rád, že upozornila na jeho přítomnost, takže se trochu ošil, než neochotně zamumlal, že za týden.
"Co budeš dělat?" chytil se toho samozřejmě Madara a upřel na synovce pronikavý pohled.
"D-doplňovat zboží v Makru," odpověděl Sasuke přiškrceným hlasem a raději předstíral, že ho nejvíc ze všeho zajímá vzor na jednom z talířů, aby nemusel ke strejdovi zvednout oči.
"Pfff, taková otravná práce," odfrkl si nejstarší Uchiha a mírně přimhouřil oči, když přehnaně líbezným hlasem prohodil: "Proč jsi mi něco neřekl? Vzal bych tě k sobě do kanceláře, moje sekretářka si zrovna bude brát dovolenou. Za dva tejdny by sis tam vydělal víc, než v tom obchoďáku za měsíc."
"K tobě do firmy?" nadzvedl Fugaku obočí, a dokonce se zdálo, že nad tím chvíli uvažuje, než odvětil: "To by měl ale daleko, když nemá řidičák, trvalo by mu dvě hodiny, než by se tam ráno dostal. Kdyby bydlel blíž, tak prosím."
"Však právě," ušklíbl se Madara, "vzal bych si ho na těch čtrnáct dní k sobě a jezdil by ráno se mnou autem."
Sasuke se málem zalknul douškem šampusu a rozkašlal se, až ho musel Itachi solidárně praštit do zad.
"No, to snad radši ne," zasmál se Fugaku, "věř mi, že to bys nechtěl. Nevíš, jaký to je mít doma teenagera, natož takovýho neposedu jako je Sasuke. Kdyby na víkend, neřeknu, ale na dva tejdny? To bys nepřežil."
"Nepodceňuj mě, však já bych si s ním poradil, viď, Sasu?" zvlnil Madara sladce rty.
Nejmladšímu Uchihovi se stáhlo hrdlo tak, že nebyl schopen nijak odpovědět, jen na něj s hrůzou zíral.
.
Mikoto si s překvapením přeměřovala tu nepopsatelnou hrůzu v tváři syna. Věděla, že její kluci strýčka zrovna moc nemusejí, ale zdálo se jí to od Sasukeho jako přehnaná reakce. Moc dobře si pamatoval, s jakou nevoli absolvovali u strýčka víkend a to byli tři, kdyby tam mělo být její nejmladší dítě s Madarou čtrnáct dní a samotné, to by nepřežilo. Sasuke miloval společnost, ať už rodiny či svých vrstevníků. "Nemyslím si, že je to dobrý nápad. Sasuke je živé dítko a dva týdny jen s tebou je dlouhá doba. Bylo by mu smutno. Jen si to připusť, bydlíš až na okraji města a odtamtud je všude daleko."
.
Madara pokrčil rameny, beztak nepočítal s tím, že by na to někdo z nich přistoupil, chtěl jen Sasukeho trochu postrašit. Ale představa, že by měl toho rajcovního hřebečka na dva týdny u sebe, se mu dost zamlouvala. Přes den by ho měl na očích v kanceláři a po večerech by mu projížděl tu uzoučkou prdelku…
Fugaku si zřejmě jeho zájem o Sasukeho vyložil po svém. "Tobě v tom velkým domě musí bejt taky smutno. Proč si konečně nenajdeš ženskou? Celej život jsi říkal, že jsi dával přednost kariéře, ale teď už přece kariéru máš, měl bys už myslet i na… ehm… jiný věci. Víš, myslím, že by ses měl oženit. Nějaká pěkná žena po boku, to je přesně to, co ti chybí."
.
Madara se jen povýšeně ušklíbl a střelil pohledem po Sasukem. "Času dost, vhodný partner se najde vždycky. Pokud v něm najdu zalíbení, tak není důležité, kolik máme let." Mít Sasukeho po boku, krásnou a šukézní hračku, byl by docela spokojen.
"No když myslíš, stejně by ses měl snažit. Komu předáš firmu, když nemáš žádného potomka?" Kdyby měl synátora, všechno by se mu zjednodušilo a třeba se jeho bratr i zklidnil a nebyl by takový samotářský a uzavřený. Třeba by ho dítě změnilo.
.
Sasuke se zachvěl, když vycítil Madarovo oči, jak se do něj na okamžik zaryly. Ta narážka na věk byla dost… dost… jasná. Div se mu nezvedl žaludek při představě, co mu tím strýc naznačoval.
"Uvidíme, mám pod sebou pár nadějných lidí," shrnul Madara tohle téma, ale Fugakuovi to očividně pořád vrtalo hlavou, protože se po krátké odmlce vytasil ještě s jednou otázkou, která ho zajímala:
"Nikdy jsem ani nějak nezaznamenal, jaký typ žen se ti líbí. Pochlub se, co u žen nejvíc oceňuješ?"
"Hezkej zadek," odpověděl bez zaváhání Madara s mírným úsměškem a dalším nenápadným pohledem věnovaným Sasukemu.
.
"No a kromě tělesných atributů preferuješ jaké vlastnosti?" Fugaku sám spíš miloval něžné vystupování a silné mateřské instinkty. S milým úsměvem pohlédl na svou manželku a spiklenecky na ni mrkl. I po těch letech mu připadala krásná.
Madara se na chvíli zamyslel: "Mám rád vzpurnější a živou povahu." A černé živé oči, kdyby mohl, tak by si Sasukeho ihned vzal sebou. "Rád krotím."
.
"Teda, brácho," zasmál se Fugaku, "ty máš ale vkus. Náročná práce, v jednom kuse jednání s obchodními partnery, a když přijdeš domů, ještě bys chtěl někoho krotit? Ty jsi teda lovec tělem i duší. Nechtěl bys spíš k sobě někoho… jemného, něžného? Někoho, u koho by sis mohl odpočinout?"
"Jasně, strejdo," připojil se Itachi, který silou vůle zadržoval nepřátelství ve svém hlase, div na strýce nevrčel, "koneckonců… taky bys totiž mohl narazit na nějakou, která zkrotí tebe. Aby ses pak nedivil." Šlehl po Madarovi lehce přimhouřenýma očima.
.
"Toho se nebojím, ještě jsem na nikoho takového nenarazil," odpálkoval jeho rádoby starostlivou větu. Nikdo ještě neměl na to, aby si ho podřídil a on by ho ani nenechal. Rád dobýval a bral si to, co ho zajímalo a co chtěl. Miloval ten adrenalin, když se mu něco vzpíralo a on si to mohl ulovit. Teď se bavil reakcemi svých synovců. Bavilo ho mluvit v jinotajích a jitřit jejich bolest. Byl takový emociální upír, vyloženě se na těchto emocích pásl.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | Web | 26. srpna 2016 v 22:05 | Reagovat

Madara mě celkem štve :D

Je mi líto Sasukeho :-/

Sasukeho boguardi to taky nemají lehké :|

Madara se mi začíná líbit :D Ty jeho narážky, jeho arogance, jeho chování, jeho neporazitelné ego, a Jashin ví čo se mi na Madarovi líbí dál

Strašně se těším na další díl :-D

2 Kai Kai | 27. srpna 2016 v 0:24 | Reagovat

Super kapitola až na madaru ... hne po přečneni nazvu kapitoli mě napadla tam vzit madaru a vihodit ho z letadla bez padaku...  No jestli si to skusi uděla saskemu znovu tak se z toho sasu už nevzpamatuje. Ale aspon ho trošku přizdil  shisui. Už jsem ser těšil že ne to mikoto přijde co saskemu udělal a nakrmiho nožem a ono nic škoda. kdybi to věděla tak madara už nežije.  Nevim proč ale začinam mit čim dal tim špatněši posit z těch madarovich utoku že ta povidka skonči katastrofoua saske si něco uděla a dube zu toho tragedie. No snad madaru konečně něco zabije doufam...

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 27. srpna 2016 v 10:29 | Reagovat

[1]:Madara to je kapitola sama pro sebe. Nikdy nedá pokoj.
[2]:Tak Madara má do pohřbu hodně daleko a pořád bude strašit, dokud s tím něco kluci neudělají. Takže tak musíš doufat, že Shisui s Itachim pozvednou  své pravice k trestu.

4 Kai Kai | 27. srpna 2016 v 20:21 | Reagovat

[3]: Doufam že už saskemu nic neuděla. No snad shisui a itachi saskeho uchrani. Jinak to dopadne hodně špatně. Nooo snad se to zlepší.

5 Kačí Kačí | 23. září 2016 v 18:54 | Reagovat

Maddie je taký šmejd, až to není možný -.- Poslala bych ho kopem s otočkou někam hodně daleko a hluboko ;)

6 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 23. září 2016 v 20:34 | Reagovat

[5]:Tj, ale bez něj by nebylo žádné vzrůšo.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.