Pod vlajkou Uchihů XXXII. - Útěk

8. listopadu 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Útěk se podařil, ale chlapi stále nemají vyhráno. Jsou v cizím městě, které prohledávají vojáci. Nemají skoro žádné zbraně, o zásobách pro další útěk ani nemluvě. Navíc mají zraněného druha, který bude jistě zpomalovat celý postup. Oni však nemíní dát svou kůži lacino.


Sasuke sebou cuknul, jak byl zabraný do niterných depresivních úvah, vůbec si nevšiml, že se Naruto tak přiblížil. Sjel očima níž na chryzopras, který Naruta tak zaujal. Symbol jeho a Itachiho lásky… symbol jejich slibu. Přísahal, že si nesáhne na život, pokud Itachi zemře a teď toho hořce litoval. Poruší ho. Musí, nemůže bez Itachiho žít… jak by mohl? Bráška byl polovinou jeho žití, polovinou jeho duše. Snažil se potlačit slzy, které se mu draly do očí, když si uvědomil, že už ho nikdy neuvidí, už nikdy na něj nepromluví, nedotkne se ho… "Zůstal jsem sám," hlesl roztřeseně, ani nevěděl, jestli to říká Narutovi nebo sobě.
.
Naruto chtěl nějak Sasukeho povzbudit: "Ne, nezůstal, určitě… určitě to přežil. Musíš doufat." I on sám cítil, že to, co říká, je určitě lež, ale co mu mohl jiného říct. Tu nejpravděpodobnější možnost, že je Itachi mrtvý, by bylo jako vrazit Sasukemu nůž do srdce.
Místností se ozvalo přidušené zaúpění, jak Kabuto začal svoji práci.
"Sasuke, určitě byl… je pro vás důležitý," rychle se opravil, protože jinak by to vyznělo, že už s dalším Uchihou nepočítá.
.
Tmavovlasý chlapec se po ošetřovaném členovi ani nepodíval, momentálně měl černější myšlenky. Dobře zaznamenal Narutovo přeřeknutí… ani on nevěřil, že Itachi žije. Kdyby ho to bývalo spláchlo s nimi, možná měl šanci… jenže spadl do moře příliš brzy, dřív, než se loď roztříštila a on se mohl zachránit na nějaké plovoucí trosce. "K-kdyby… kdyby se mě nesnažil zachránit… mohl ještě žít," vzlyknul a s tichou rezignací nechal ty slané potůčky stéct po tvářích.
.
Blonďatý mladík mu položil konejšivě ruku na rameno. Víc pro něj udělat nemohl. Bylo mu to líto, protože oba bratři si byli oddáni tělem i duší. On Sasukemu nemohl tohle nahradit, byl pro něho jen přítěž. Nejradši by se neviděl. Kdyby ho jen Madara propustil z otroctví už před těmi měsíci, tak se mohli tomuhle vyhnout.
.
Sasuke si pomalu přetáhl koženou šňůrku s mléčně zeleným kamínkem přes hlavu a zahleděl se na něj. Bylo to to jediné, co mu zbylo jako památka na Itachiho. Připadalo mu to žalostně málo, jak mohl žít bez poloviny svojí bytosti? Na okamžik přitiskl kámen ke rtům, byl zahřátý od jeho těla, i když uvnitř cítil hrozný chlad.
.
Naruto sledoval silnou bolest mladého Uchihy. Připomínalo mu to ztrátu jeho domova, akorát on měl pořád šanci, že se s nimi setká, kdežto Sasuke, jak to nyní vypadalo, nikoliv.
Od stolu se k nim nesly nadávky a následné proplesknutí, protože Hidan nebyl úplně při smyslech a bylo těžké ho udržet v klidu. Madara to řešil rázně.
.
Sasuke si přitáhl kolena k tělu a položil si na ně hlavu, chryzopras sevřený v dlani. Připadal si, jako by už svůj život prožil a dál ho mělo čekat jen utrpení a bolest. Nevěřil, že tohle by někdy mohlo přejít, bez Itachiho neměl žádný důvod přežívat. "Brzy se rozloučíme, Naruto," zamumlal tiše, "pokud to budu moct z onoho světa zařídit, dostaneš se domů."
.
"Cože?" vyjekl tiše blonďatý mladík, opravdu si dovodil správně, co Uchiha řekl? "Sasuke, to přece nemůžeš. Nemůžeš umřít!" Viděl, že ztráta ho ochromila, ale opravdu by to udělal? "Nemůžeš si sáhnout na život… to se nesmí," pořád v něm dřímaly společenské a náboženské zvyky, které tohle považovaly za nepřípustný hřích, "představ si, co by ti na to řekl Itachi. Určitě by si něco takového nepřál."
.
Mladší Uchiha se na něj bezvýrazně podíval a chvilku nad jeho slovy uvažoval. Dal Itachimu slib, dokonce ho stvrdili krví… moc dobře věděl, že jeho bráška by nechtěl, aby kvůli němu spáchal sebevraždu. Jenže… bez něj si prostě neuměl představit zbytek života, natož kdyby měl trvat i nějakých padesát let… "Nemusím to udělat já," pronesl pomalu, jak nad tím přemítal, "nebude to sebevražda, když to udělá někdo jiný… Naruto." Pohlédl zamyšleně do modrých duhovek.
.
Mladinký blonďáček na něj vytřeštil oči. "S-sasuke, to přece nemyslíš vážně… já bych nemohl… tohle po mě nemůžeš chtít." Úplně mu naskočila husina jen si to představil, že by měl mladému Uchihovi ublížit. On zabil nanejvýš zvíře a to jen tehdy, když ho chtěl sníst. Zabít člověka to bylo… něco příšerného.
.
Sasuke se ohlédl, aby se ujistil, že jim nikdo nevěnuje pozornost, nepotřeboval, aby tohle slyšeli i ostatní. "Nebude to vražda," zašeptal, "jen… služba. Vlastně dokonce dobrodiní. Pomoc bližnímu. Prosím… dlužíš mi to." Tohle se mu jevilo jako nejlepší řešení, jak ukončit život a přitom neporušit slib, který Itachimu dal.
.
Naruto chvíli prostě jen otevíral naprázdno pusu. Věděl, že Sasukemu dluží za mnohé, ale přece ho nemohl sprovodit ze světa. "Nemůžu… tohle ti nemůžu udělat," zakňučel div ne provinile, "jsi moc hodný a jako jediný ses mě zastal, a za to všechno ti tohle nemůžu udělat… prostě nemůžu."
.
Sasuke na něj chvilku nevěřícně zíral. Takže místo toho, aby mu jednou oplatil tu pomoc, kterou mu poskytl, mu právě kvůli ní tu službu neprokáže? To bylo přece absurdní! "To ti to mám nařídit?" nadzvednul obočí. Nebyl si úplně jistý takovou pravomocí, ale teoreticky by to udělat mohl, aspoň si to myslel.
.
Naruto zatěkal očima do boku a hlava mu klesla níž. Zabíjel by z rozkazu? Pomohl by ztracené duši najít věčný klid? Ne, ani pod pohrůžkou smrti by nemohl někomu ublížit, snad jedině v sebeobraně, ale kdyby ho Sasuke napadl, tak se bránit nebude. Nakonec zakroutil hlavou. "Nemám tu pravomoc rozhodovat nad cizím životem. Tu má jen Bůh a on tě nechal žít."
.
Mladší Uchiha zaskřípal zuby. Samozřejmě i jim otec navzdory pirátské profesi vštípil do hlavy základy náboženství, třebaže to bylo trošku paradoxní. "Tak se mýlil!" odsekl Narutovi a zablýsklo se mu v očích. Napůl doufal, že kdyby Bůh doopravdy existoval, tak ho sežehne bleskem za to rouhání, nic se ale nestalo… "Ty to nechápeš!" zakňučel zoufale, "já bez Itachiho nemůžu existovat!"
.
"Ale já tě přece nemůžu zabít!" oponoval mu Naruto. Kdyby to udělal, tak ho Itachi určitě bude sám osobně po smrti mučit, což by mohlo být velice brzy a rychle. Kapitán by ho určitě nenechal moc dlouho žít, kdyby Sasukemu pomohl. Stejně tu pořád byla otázka těžkého hříchu, přes který by nešel ani, kdyby za to měl dostat ranec zlata.
.
"Fajn!" zavrčel Sasuke. To tele opravdu nebylo k ničemu, nechtěl po něm přece zas tak moc - tohle by zvládnul i ten nejslabší ňouma, stačilo třeba jen správně bodnout… ale to ne, opravdu to bude muset udělat sám. Nebo tu ještě byla možnost, že by se šel vydat vojákům… asi by se mu ta smrt potom nelíbila, ale možná lepší přetrpět pár bolestivých hodin než celý zbylý život.
.
Naruto si oddechl, že na něj mladý Uchiha přestal naléhat. Tohle byly prostě věci, které se nedělají… i když za tu dobu, co ho unesli, zažil tolik situací, které se neslučovaly s jeho vírou, že by měl být trochu otrkaný. Nicméně to na něm z tohoto hlediska nemělo žádný vliv.
.
Sasuke uvažoval, jak to co nejlépe udělat. Tak jako tak se od nich odpojí… kdyby to bylo ještě před hranicí kolonie… dopadli by ho brzy. Teď ještě nemohl, vystavil by je nebezpečí. Nechá jim dost času, aby utekli, a pak teprve se nechá chytit. Tak. Přetáhl si znovu šňůrku s kamínkem přes hlavu.
.
Mezitím Kabuto dokončoval ošetřování zranění. Hidan vyčerpaně ležel na dřevěném stole a už si zbytek procedury nechával líbit. V duchu se modlil ke svému bohu Jashinovi a sliboval mu hory doly, jen ať ho nechá žít. Na jedné straně byla vždycky jeho krvelačnost a na druhé strach o svůj bídný život. Kdyby jen existovalo něco, co by ho učinilo nesmrtelným, tak by se vůbec nezlobil.
.
Kabuto si otřel zakrvácené ruce. Uff, radši měl řezné rány, u těch byla aspoň jistota, že se tkáň zacelí bez větších potíží, samozřejmě s výjimkou infekce… ale u tohohle typu střelných zranění byla potíž s tím, že nemohl sešít tkáně úplně uvnitř těla. Hidan měl sice štěstí, že kulka zjevně nepoškodila žádné orgány, ale ani tak to nebylo ideální. Musel jen doufat v samoléčivý proces. Rozhlédl se po ostatních. "Je ještě někdo zraněný?"
.
"Myslím, že není," odtušil Madara při pohledu na zbytek osazenstva. Jestli z toho vyváznou živí, tak snad půjde ke zpovědi… to asi ne, faráře by určitě kleplo, kdyby mu začal vyjmenovávat všechny jeho hříchy. Přistoupil k Jiraiyovi a začal mu diktovat, co budou potřebovat. Šlo hlavně o nějaké teplejší oblečení, jídlo a zbraně. Venku se o sebe budou muset postarat sami. Divočina k nim nebude něžná.
.
Sasuke poslouchal strýcovy rozkazy jen na půl ucha. Jeho starosti mu přišly jaksi vzdálené. A to ještě docela nedávno toužil poznat neprobádaná místa na pevnině, zažít dobrodružství i ve vnitrozemí, nejen na moři. Jako by to všechno teď patřilo do minulosti, do té, kdy ještě žil jeho milovaný bráška. Ani mu nemohl vystrojit řádný pohřeb… ani otci, Shisuiovi, strýčkovi Izunovi… tolik mu to bylo líto. Přitom stačilo málo a nemuselo k tomu vůbec dojít.
~~~
S ranním rozbřeskem je Madara všechny probudil. Bylo třeba co nejrychleji a nenápadněji překonat ožehavou cestu po městě k jejímu okraji. Od starého kováře získali nějaké zbraně, hlavně nože a dva meče. Takže dohromady s tím, co ukradli vojákům, tři. Nic moc, ale stejně víc skoro ani nepotřebovali. Narutovi by byl k ničemu, Sasuke se tvářil jaksi mimo a jedině Kabutovi by se zešel. Kakuzu pořád držel ženu, která s nimi musela strávit noc. Ani se moc nevyspali, protože byli pořád ve strachu, že je někdo najde. Navíc museli v noci na střídačku hlídat, aby jim květinka náhodou nefrnkla nebo se Jiraiya o něco nepokusil. Hidan už chodil, byť se tvářil, že mu zaživa vytrhli játra, a jejich lékař ho podpíral. Kakuzu měl na starosti Anko, kterou pustí až na kraji kolonie, aby si pojistili, že kovář hned nepoletí za vojáky je nahlásit. Přišel čas vyrazit.
.
Mladší Uchiha poslouchal Jiraiyovy protesty, starému muži se nelíbilo, že si chtějí vzít jeho dceru s sebou, bál se, že ji zabijí, když už ji nebudou k ničemu potřebovat, nechtělo se mu věřit slovům pirátů. Nic ale nezmohl, Madara byl neoblomný - Anko poputuje s nimi. Kisame opatrně vyhlédl na ulici. Vypadala liduprázdná, bylo příliš brzy na nějaké činnosti, v tuhle dobu většina počestných lidí ještě spala. Měli tedy cestu volnou, aspoň zdánlivě. Na hranici kolonie nepochybně budou stráže, které zabezpečují vnější ochranu před divokou zvěří a domorodci, vandráky nebo případné nepřátele z vnitrozemí. Nebude zřejmě lehké se přes ně dostat, ale tohle budou řešit, až přesně zjistí situaci, kolik jich tam bude a jak budou ozbrojení.
Hlouček pirátů se tiše kradl úzkými špinavými uličkami. Byli celkem na okraji městečka, takže se brzy dostali na cestičku vedoucí dál na periferii.
.
Zastavili se u posledního domku, stačilo přeběhnout přes louku k lesu a budou skryti všem zrakům. Madara je němě zastavil, bylo třeba pustit tu ženštinu. Pokynul Kakuzovi, aby ji pustil.
"Padej, ženská, a žádný blbosti." Hromotluk ji pustil a popostrčil směrem zpět do města.
Anko ho počastovala naštvaným pohledem. Tohle jim spočítá, popoběhla dostatečně daleko a začala ječet jako na lesy. Volala o pomoc, jako by ji minimálně čtvrtili zaživa.
"Děvka jedna!" zavrčel Kakuzu, ale nebyl čas na to ji honit, aby zmlkla, protože bylo slyšet, jak vzburcovala hlídky.
.
"Měli jsme jí radši podříznout ten hezounkej krček!" prsknul Kisame, ale to bylo tak jediné, co mohl dělat. Na kapitánův rozkaz se všichni co nejrychleji pustili přes louku, do nohou je studila jinovatka. Aspoň, že po nich tentokrát nikdo nestřílel, ale nebylo to zrovna ideální, protože Hidan byl zraněný a kvůli námaze se rány znovu otevřely a skrz provizorní obvazy prosakovala čerstvá krev. Sasuke přehodnotil svůj názor na dobu, kdy se od nich odpojí - možná že lepší to bude teď. Mohl by zaměstnat vojáky z pevnosti aspoň na pár minut a ostatní by tak měli šanci utéct. Když dosáhli hranice lesa, zastavil se u prvního stromu. "Běžte napřed, doženu vás později."
.
Madara byl vepředu, ale brzy se k němu donesla ta nebetyčná hloupost, kterou si jeho synovec zrovna umanul. Rychle se vrátil a chytil Sasukeho za paži. "Můžeš mi říct, co tu děláš? Nemáme čas se zdržovat," zavrčel na něj rozezleně a táhl ho sebou do lesa. Neměl náladu na nějaké malicherné hádky, protože viděl, jak se v ulicích pod nimi něco hemží.
.
"Strejdo, nech… pusť mě! Můžu vám být prospěšný, chvíli je zdržím a budete mít náskok," snažil se mu Sasuke vytrhnout. Nechtěl mu úplně na rovinu říct, že se chce nechat chytit, to by stejně Madara nepochopil. "Nepotřebuješ mě k téhle… výpravě. Já si pak půjdu po svých." Rovnou na onen svět, to ale už nahlas Sasuke nedodával. "Tak pusť, sakra!"
.
"Ty ses úplně zbláznil!" okomentoval jeho snažení Madara, "když tě chytí, tak je po tobě. Nemám teď náladu řešit tvoje nelogické nápady. Prostě jdeš s námi a hotovo." Bez dalších řečí držel Sasukeho za paži a vlekl ho sebou. To jim ten útěk teda pěkně začíná. Poblázněný synovec, uječená ženská, zraněný druh… snad z toho vyváznou živí.
.
Sasuke se ještě chvíli vzpíral, ale nebylo mu to nic platné. Nakonec usoudil, že to nemá cenu, Madara ho držel jako ve svěráku. Bude muset s nimi… aspoň prozatím, pak si s ním o tom v klidu promluví. Až nebude hrozit nebezpečí, strýc ho určitě pustí, koneckonců, teď už mu nemohl rozkazovat, nebyl kapitán a on se mu nezodpovídal. Rezignovaně přidal do kroku.
.
Madara ho ani na okamžik nepustil, nebyl si vůbec jistý, jestli by se synovec nerozeběhl zpátky. Snažili se postupovat co nejrychleji, ale Hidan je zpomaloval. Několikrát zalitoval, že ho neprostřelili vážněji. Už to mohl mít za sebou, takhle se s ním táhli. "Kisame, Kakuzu, vezměte ho na záda, budete se střídat." Oba chlapi se po sobě nespokojeně podívali. Tohle se jim ani trochu nelíbilo.
.
Kisame se s povzdechem jako první ujal nevítaného břemena, on pořád považoval Madaru za kapitána a tomu se neodporovalo. "Teda, Hidane, mohl bys trochu shodit," zavrčel. Jeho běh se samozřejmě zpomalil, ale nezdržoval je tak výrazně jako předtím zraněný světlovlásek. Byl zvyklý na tvrdou práci a těžké náklady. "Možná jsme měli podříznout ten krček tobě, abys tolik netrpěl," uchechtl se následně.
.
"Díky za starost, ale rád bych se dožil zítřka," odtušil nezvykle pokorně Hidan od jeho ramene. Nepamatoval si, kdy naposledy ho někdo nesl na zádech, ale už to bylo hodně dávno. Chytil se piráta okolo krku, aby mu trochu ulehčil. Chvílemi měl opravdu pocit, že ho někde nechají. Ohrožoval celou výpravu.
.
Příliš se nezdržovali ohlížením. Ještě nějakou dobu za sebou slyšeli pohyb, ale postupně slábnul. Vojáci se museli zřejmě připravovat na dlouhodobé pronásledování, které hrozilo. Museli sehnat zbraně, výbavu… a oni si museli vystačit jen s tím, co měli, brzy proti nim budou nepřátelé ve výhodě. Sasuke byl ohledně jejich šancí poměrně skeptický.
.
Běželi, co jim nohy stačily, a snažili se pro sebe získat co největší náskok. Madara přemítal nad tím, že jestli jejich pronásledovatelé budou mít psy, tak je určitě brzy najdou. Budou muset použít nějaký osvědčený trik, třeba chůzi ve vodě, aby je nějak zmátli. Jen kdyby potkali nějaký potok nebo třeba jezero, kdyby ho přeplavali, tak by to mohlo zvýšit jejich šanci na záchranu.
.
Sasukemu došlo, že čím rychleji se zbaví pronásledovatelů, tím rychleji se bude moci od skupinky odtrhnout. Snažil se tedy uvažovat co nejlogičtěji a využít znalosti, kterým ho otec naučil. Vzpomněl si na detaily ohledně místa, ze kterého právě prchali. "Každé město musí mít zdroj pitné vody," prohodil ke svému strýci za běhu, "ta stoka přitékala ze západu, ne? Musí být něčím napájená… v blízkosti bude určitě řeka."
.
"Dobrý postřeh," pochválil ho Madara zadýchaně. Měsíc válení zavřeni v podpalubí jim fyzičky moc nepřidal. Cítil, že to není úplně jako předtím, holt pohyb a práce dělají tělu své. Změnil trochu směr na západ, aby se dostali k vodě. Měl totiž nejasný pocit, že slyšel štěkot.
.
Sasuke si dovolil krátké ohlédnutí, zatímco stočili svůj útěk. Mezi stromy nic neviděl, jen členy jejich skupinky těsně za zády, ale přesto měl pocit, jako by jim pronásledovatelé dýchali za krk. Nebyl to vůbec příjemný pocit. Dlouhou dobu měli před sebou jen hustý hvozd, občas se dokonce museli prodírat podrostem, až se skoro bál, že se s tou řekou zmýlil, ale po nějaké době stromy začaly opět řídnout a mezi nimi probleskovaly stříbřité paprsky odraženého slunce o vodní hladinu.
.
Na okraji mohutné řeky, která se valila mezi velkými balvany, zastavili. Madara si měřil poskakující zrádnou vodu a hodnotil jejich možnosti. "Musíme na druhou stranu a pak vodou nahoru co nejdál. Nesmíme stoupnout na zem, aby nás čoklové nevyčmuchali." Sám ozkoušel první kameny. Byla zima, takže nebyly ani slizké od řas jako v létě. Bylo to plus pro ně, protože, kdyby někomu při přechodu ujela noha a spadl do peřejí, tak ho už nikdo nenajde. "Opatrně a rychle," pobídl ostatní a Sasukeho si radši vedl za ruku.
.
"Strejdo," procedil mladší Uchiha skrz zuby, "umím chodit i sám, asi tak od dvou let, jestli sis toho nevšimnul." Nebyl si jistý, jestli to Madara dělá ze strachu, že by se třeba mohl utopit, ale moc tomu nevěřil, takový studený psí čumák by určitě tolik starostlivosti neprojevil. Jiný důvod ho ale nenapadal, samozřejmě mohl pořád utéct, třeba se Madara bál, že by pak prozradil jejich trik s přecházením ve vodě, ale taky tu byla možnost, že by ho zastřelili dřív, než by ho vůbec stačili vyslechnout. Každopádně neměl pocit, že by potřeboval pomoct.
.
"Já vím," odtušil Madara, ale Sasukeho ruku nepustil, bylo to docela příjemné, kdyby nespěchali. Skákali přes kameny jako jeleni. Kapitán pak vyšel na břeh, proběhl pár keříky a vrátil se zpátky. Chtěl tak zmást případné čmuchaly. "Stoupejte jen do vody," rozkázal posádce a sám se rozešel proti proudu. Budou muset jít co nejdál a pak se vydat na jih nebo sever. Chtěl se držet pobřeží, aby někde mohli ukrást loď a ujet.
.
Sasuke ho následoval. Za normálních okolností by si užíval cachtání ve sladké vodě, ale řeka byla v tuhle roční dobu pořádně studená, že během půl hodiny ztrácel cit v nohách. Jejich postup se zpomalil, proti proudu se nešlo zrovna snadno, navíc se měnila hloubka, takže někde měli hladinu do půli stehen, někde do pasu a jinde i výše. Čas od času se podíval za sebe, bylo s podivem, že ještě nikoho neztratili, dokonce ani Naruta, u kterého se původně obával, že s nimi nezvládne držet krok.
.
Kapitán je ještě nějakou dobu nechal plahočit, než se přebrodili zpátky na druhou stranu. Musí jít na jih, protože zima se táhne od severu a on by nechtěl umrznout. Vyběhli na břeh a po nejméně půl míli zastavil. "Přestávka." Sám si sedl na zem a sundával boty, aby z nich vylil co nejvíc vody a ždímal kalhoty. Prsty na nohou měl úplně promodralé.
"Kurva, nešlo by to jemněj?!" zavrčel Hidan, kterého Kakuzu pustil bez předchozího upozornění a natloukl si zadek.
.
Kabuto se ihned pustil do ošetřování, nejprve vzal samozřejmě Hidana, musel mu vyměnit obvaz a vyčistit rány, další drobná zranění vyřídil rychle, nejednalo se o nic vážného, nějaké šrámy, které si přivodili při prodírání trnitým podrostem, Kisamemu se zase k lýtku přichytila pijavice.
Sasuke chvíli pozoroval šedovlasého lékaře a v duchu přemýšlel, jak dlouho bude trvat, než se jejich pronásledovatelé opět chytí stopy. V nejlepším mohli doufat v náskok několika dní, možná dokonce týdnů, ale byl si jistý, že se jich jen tak nevzdají. Způsobili koruně dost velkou škodu, abych po nich šli jako honicí psi.
.
"Musíme si někde na noc najít úkryt, ideální by byla nějaká suchá jeskyně. Zítra budeme pokračovat na jih. Kde někde seberu loď a dojedu si na některý z ostrovů pro truhlu s pokladem. Znovu si pořídím pořádnou loď. Nechci nikoho z vás nutit se mnou jít, kdo chce, může se kdykoliv odpojit," nabídl kolemsedícím mužům. Kdyby se někdo rozhodl pro jinou cestu, tak ho nutit jít s ním nebude.
.
Sasukemu se nesmírně ulevilo, vypadalo to, že bude s Madarou nakonec přeci jenom snazší domluva. Však měl pravdu, teď už k němu v podstatě neměli žádné závazky, i když mu bylo jasné, že mu muži zachovají věrnost, nebo aspoň většina - v podstatě nic jiného kromě pirátství neznali. Jeho se to ale netýkalo. "Strejdo… já se od vás ráno oddělím," oznámil mu pevně, "půjdu svou vlastní cestou, bude to tak lepší."
.
"To, co jsem teď řekl, se tebe vůbec netýkalo. Ty jdeš samozřejmě se mnou. Jsi Uchiha a ti musejí držet spolu." Navíc Sasukeho nechtěl nikam pouštět i z jiných důvodů, než rodinných. Musejí držet pohromadě, ztratil čtyři členy rodiny, tak nehodlá přijít o toho posledního a nejmladšího.
.
Sasuke pobouřeně zalapal po dechu. To si z něj snad dělal srandu! "Dovol, strýčku, abych ti připomněl," zavrčel nepřívětivě, "že ztrátou lodě zanikly veškeré povinnosti, které jsem vůči tobě coby kapitánovi měl. V téhle chvíli už se nezodpovídám ani tobě ani nikomu jinému. Nemáš mi co rozkazovat, kam půjdu."
.
Madarovi bylo jasné, že tohle se Sasukemu líbit nebude. Sice moc nechápal, proč se předtím od nich chtěl tak vehementně trhnout, ale prostě ho nepustí. "Jak jsem řekl, ty jdeš se mnou a bez řečí," zavrčel synovcovým směrem a snažil se rozhýbat ztuhlé nohy, kdyby to slunko hřálo alespoň trochu víc, tak by se nezlobil.
.
"Nemáš právo mě od toho záměru zdržovat!" rozčiloval se Sasuke a zúžil oči. Vztek nebyl zrovna tou nejideálnější emocí, která na okamžik vystřídala bezbřehý smutek a žal nad ztrátou Itachiho, ale byla to aspoň nějaká změna. "Nemám ani ten nejmenší důvod, proč bych tě měl následovat… a rád bych věděl, jak mě k tomu chceš donutit!" odsekl.
.
"Mám na to právo… nebo spíš povinnost. Víš, kdysi jsem Fugakovi slíbil, že jestli se mu něco stane, tak se o tebe s Itachim postarám. Míním svůj slib dodržet. Nenechám tě odejít do divočiny, když máme za patami vojáky, kteří nás zastřelí na místě, hned jak nás najdou." Bylo to už hodně dávno, ale takové věci se prostě nezapomínají.
.
"Nestojím o tvojí péči!" rozkřikl se Sasuke, "jestliže to bylo kdysi, pak pravděpodobně ještě v době, kdy jsme já nebo I-Itachi nebyli dospělí. To už ale neplatí, ty sám jsi mě oficiálně uznal za dospělého, což znamená, že se můžu rozhodovat sám za sebe. Tvůj slib otci už je teď bezpředmětný a já si se svým životem můžu dělat, co chci. Třeba si ho i vzít."
.
Madarova tvář ochladla a oči se výhružně přimhouřily. Sasuke si nějak moc vyskakoval, na to, že včera vypadal jako tělo bez duše. "Opravdu by ses zabil? To jsi takový zbabělec, že radši než abys dokázal žít, tak utečeš před problémy a vezmeš si život? Tomu ty říkáš hrdost?! Vidím, že Fugaku tě vůbec nevychoval, tohle by tě nemělo ani napadnout." Ten jeho pokus o sebevraždu na lodi, bral jako jednání v afektu, ale od jejich ztroskotání uběhl přes měsíc času. Měl by se s tím už konečně vyrovnat. On taky nesahal po noži, byť mu oba bratři hodně chyběli.
.
Sasuke se naštval. Možná ještě tak před měsícem by si jeho slova vzal k srdci, ale teď už ne. Teď mu na ničem nezáleželo, když ztratil skoro všechny, které miloval - kromě matky, ke které se nehodlal vrátit se zprávou, že její muž, syn, švagr i synovec jsou mrtví. A zvláště, že Itachi je mrtvý kvůli tomu, že se ho snažil zachránit. Strýcovo peskování ho tak vytočilo, že se vůbec nerozpakoval a vlepil mu facku, což ostatně chtěl udělat už dávno. "Nikam s tebou nepůjdu! Ani jsem neočekával, že bys mohl pochopit, jak se cítím - nikdy jsi nikoho nemiloval!"
.
Všichni, co seděli okolo, při tom mlaskavém zvuku nadskočili. Ani jeden z nich by si ke kapitánovi nic podobného nedovolil. Pro ně byl nejvyšší autorita. Proto vyjeveně koukali a měřili si oba Uchihy před sebou.
Madara chytil brunátný odstín a sevřel Sasukemu košili na hrudi. Smýkl s ním k sobě, až švy protestně zapraskaly. "Co ty o tom vůbec můžeš vědět!" prskl zlostně, "miloval jsem své bratry víc, než si dokážeš představit…" Staršímu Uchihovi se zlomil hlas, nikdy o tom nemluvil a vzpomínku zasunul do nejzazšího koutu duše.
.
"Máš pravdu, asi fakt nedokážu, když jsem před měsícem šílel a tvoje reakce byla, že nejsem vůbec otrlý! Zato ty jsi až moc! Pusť mě!" Snažil se vypáčit strýcovy prsty a vyškubnout se mu. S někým takovým měl cestovat? To už by se opravdu raději někam vydal na vlastní pěst, i kdyby to nebylo do rukou vojáků. Kdyby byl Madara své bratry miloval jen z poloviny tolik, jako on miloval Itachiho, byl by mu nezbraňoval v úmyslu sáhnout si na život. Věděl by, že žít s vědomím věčného odloučení od milované osoby, je daleko horší vidina než smrt.
.
Madara ho s odfrknutím pustil. Nesnášel, když mu někdo sveřepě odporoval a odmítal mu poslušnost. Jestli mu bude chtít Sasuke frnknout, tak se bude muset podle toho zařídit. Nenechá ho odejít, klidně mu k noze přiváže kmen nebo mu sváže ruce a povede ho jako otroka.
.
Sasuke si ho změřil plamenným pohledem. Hodlal se samozřejmě odpojit, a to hned za rozbřesku. Prozatím se k tomu už vracet nebude, prostě bude předstírat, že jde o vyřízenou věc. Což ostatně také byla - on měl svůj názor a Madara zase svůj. Nemohli se shodnout, ale ani strýcova nelibost mu v tom nezabrání!

 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 emmy emmy | 9. listopadu 2016 v 18:16 | Reagovat

Fakt napínavé.. som to úplne s nimi prežívala.. musela som obdivovať ako piráti poslúchajú Madarove rozkazy aj keď už dávno nie je ich kapitán...no aj tak stále netrpezlivo vyčkávam na moment, kedy  Itachi  konečne vstúpi na scénu v žiare reflektorov, ako princ na bielom koni, vyzdvihne si Sasukeho do náručia a spoločne odcválajú do západu slnka.. krásna to predstava :-D... teraz tak uvažujem, že keď už ich nič neviaže tak Naruto by sa mohol vrátiť domov toho by Madara určite pustil...som veľmi zvedavá ako to vyšpekulujete a ako bude ďalší diel pokračovať :-D

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 9. listopadu 2016 v 21:27 | Reagovat

[1]:Když hodně let posloucháš jednoho člověka, tak u tebe má už jistou autoritu, která se vryje pod kůži. S Itachim máš opravdu krásnou představu, velmi romantickou. Prozradit ti to opravdu nemůžu, páč bys přišla o všechno napětí. Tak Naruto se může vrátit, ale je takové trdýlko, že nikdo neví, jestli to zvládne.

3 Kai Kai | 12. listopadu 2016 v 21:29 | Reagovat

no je tu šance že itachi přežil a snad si sasu nic neuděla a naruto ho snad ohlida... noo z toho bude pořadný šrumec hlidat vojaky saskeho ach jo snad itachi přežil a brzo se tam ukaže.. moc se těšim na pokračovani. :-D

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 13. listopadu 2016 v 0:07 | Reagovat

Celou dobu tak nějak soucítím se Sasukem, že zemřít by bylo lepší, než žít bez milované osoby. No, to se samozřejmě nestane, to je mi jasný, ale pořád nějak nejsem smířená s tím, že by celá tahle povídka už měla být bez Itachiho. Ani nepředpokládám, že by se Sasukem povedlo utéct a pokud ano, tak se stejně zase brzo vrátí a Madara si ho vychutná. ._. A já z toho budu mít ještě větší deprese. :'D Měla bych to přestat tak prožívat...

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 13. listopadu 2016 v 9:49 | Reagovat

[3]:No Naruto není zrovna nejlepší hlídač, ale to spíše Madara si synovce ohlídá. Mají horko za patami  není čas otálet.
[4]:Sasuke prožívá opravdu velkou depresi, taky ho vcelku lituju. Chceš to skončit a pořád mu v tom někdo brání :D Záleží, jak to napíšeme, podle toho to budeš asi prožívat a věz že se uděleje ještě spousta dobrých i špatných věcí :D

6 Káťa Káťa | 13. listopadu 2016 v 12:58 | Reagovat

Tuhle povídku jsem přečetla za dva dny a už se nemůžu dočkat na pokračování..řekla jsem si, že nebudu psát komentář ke každé kapitole zvlášť, i když by to možná mělo větší cenu, ale shrnu to tady v jednom..málokdy mě povídka takto citove zasáhne..tohle je opravdu něco úžasného, dokonalého jak dokážete popsat každý detail, každou scénku..jako když jsem pořád s nimi.

Čte se to úplně samo a vždycky když jsem měla volnou chvilku tak jsem byla ponořená do děje. Láska mezi Itachim a Sasukem byla..je..tak čistá, něžná :).

Opravdu málokdy mě písmenka dokážou rozplakat...Vaše písmenka to dokázala :) při tom čtení se mi vybavila závěrečná scéna z Titanicu :D když Rose sní o tom jak se vrací na loď a všechno je jako dřív, všichni žijí..jak kdyby se tohle mělo zdát Sasuke..prochází se po lodi Uchihů a po lodi se line hluk jak piráti hrají karty, Hidan a jeho poznámky, Fugaku u kormidla, Deidara v koši vyhlíží a Itachy mu mává během vázání plachet...kdoví co s ním je...jee jsem se zase zasnila a zase to na mě přišlo :D..

Nicméně opravdu smekám :) vymyslet ten příběh..nádhera prostě

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 13. listopadu 2016 v 14:55 | Reagovat

[6]:Páni to sis teda mákla, žes to všechno dala za 2 dny :D Jenom to vypovídá o tom, že se ti povídka opravdu líbila a děkuji za shrnující komentář. Jsem ráda, když se tu objeví někdo nový.
Vybrala sis opravdu dobře, protože dle mého názoru je Pod vlajkou Uchihů nejlepší a nepropracovanější povídka, kterou jsme se Smajli sepsaly. Podoba s Titanikem mě nikdy nenapadla, ale zajímavá vize. Těším se, že tě tu budu vídat třeba i u jiných povídek, kde najdeš zalíbení.

8 Káťa Káťa | 13. listopadu 2016 v 19:18 | Reagovat

[7]: Narazila jsem na tebe a Smajli díky Áje z ajaakta.blog.cz a jsem za to moc ráda :), ale už bych ráda další díl :D...jinak s Titanicem mi to nic nepřipomíná, ale jen ta myšlenka na to no :).

Teď jsem se pustila do Vždycky dostanu, to co chci! :D protoźe představa nadrženého a sprostého Hidana je prostě nejvíc :D

9 Ivanitko Ivanitko | Web | 13. listopadu 2016 v 20:53 | Reagovat

[8]:Další jashinistka :D :D Vítej v klubu. Mám toho tady spoustu stačí jen hrabat. A neboj časem určitě přibyde další díl Pod vlajkou Uchihů.
Díky za info, jak ses k nám dostala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.