Ve stínu pyramid IV. - Itachiho zvěd

1. listopadu 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Ve stínu pyramid
Itachi získává podezření, že něco není v pořádku, ale co? Ta otázka mu hlodá v hlavě a rozhodne se všemu přijít na kloub. Vyšle zvěda, který bude jeho mladšího roztomilého brášku sledovat a získá pro něj ne moc milou zprávu. Zuří.


Itachi seděl u snídaně a pojídal si chlebovou placku s ovocem. Otec už byl dávno na nohou a společnost mu dělala jen matka. "Nevíš, kde je Sasuke, už by tu měl být?"
"Netuším, Itachi, ale tvůj bratr si vždycky rád pospí," rozněžnila se Mikoto a otrhávala čerstvě donesené hrozny. Její synové už byli tak velcí. Její manžel už vybíral manželku pro nejstaršího syna. Zatím to věděla jen ona a pro válečný stav se odkládalo to, ale určitě se to stane brzy. Egypt potřebuje upevnit svoji pozici a výhodný sňatek s princeznou tomu jen napomůže.
.
Sasuke se probudil pozdě, byl vyčerpaný nočními dojmy. Samozřejmě, že ho Kisame zase nevzbudil! Popravdě měl ale tak výbornou náladu, že se na něj ani nemohl zlobit… no, tedy vlastně mu tu náladu trochu pokazil první pohyb, kterým se vyhoupl do sedu. Tak hrozně ho bolel zadek! Navíc vznikla krajně trapná situace, kdy ze sebe musel vymýt Kisameho sperma. Třebaže přikázal Kakashimu, aby šel na tu chvíli za dveře, oba věděli, co dělal. Chůze na snídani připomínala neohrabané kachňátko a Sasuke se jenom modlil, aby už u stolu nikdo nebyl.
.
Itachi s matkou probíral zdařilou oslavu jejich vítězství, na které měl nemalý podíl. Mikoto ho chválila a rozebíráním různých aspektů oslavy se u snídaně zdrželi.
"Sasuke, už jsem myslela, že se neobjevíš," zaševelila faraonova žena a otočila se na přicházejícího… spíše belhajícího se syna. "Stalo se ti něco?!" vyjekla následovně. Nemoci byly v jejich době nebezpečné a nebylo radno je podceňovat.
.
"Ne, to nic," ujišťoval ji honem mladší princ. Sakra, byl by počkal ještě déle, kdyby věděl, že jsou tu ještě ostatní… no, aspoň že otec chyběl. "Natáhl jsem si sval, to je všechno, brzy se to zase spraví," zalhal, aniž by se na někoho z nich podíval. Raději se zaměřil na snídani, měl po tom včerejším výdeji energie hrozný hlad. Vkleče obsadil svoje místo, sednout si nemohl. Přitáhl si to první, co bylo po ruce, a pustil se do toho jako hladový krokodýl.
.
Itachi jenom udiveně pozvedl obočí. Sasukeho výmluva byla přinejmenším podivná a jeho chůze a posed značily, že má s něčím dost velké obtíže. Než se stihl nadechnout, aby se na něco zeptal, tak ho předběhla matka.
"Sasuke, mám ti nechat zavolat Shikaka? Vypadá to, že tě to hodně bolí. Určitě pro tebe bude mít nějaký lék," nabízela se okamžitě.
.
"Kdepak!" vyhrkl Sasuke zbytečně prudce, až si sám uvědomil, jak to vyznělo podezřele. I když na druhou stranu nebylo tajemství, že neměl ranhojiče rád, některé Shikakovy metody mu přišly zvrhlé, jiné vysloveně odporné. "To vážně nic není," dodal už klidněji a snažil se vší silou zamezit tomu, aby zčervenal, "na bolavý sval přece není lék, ale nedělej si starosti."
.
"Ale kdyby se to zhoršilo, tak to neodkládej," nabádala ho Mikoto starostlivě. Dala si pramen upravených vlasů za ucho. Neměla ráda paruky, a pokud nešla na nějaké oficiální setkání, tak je nenosila. Jako první faraonova žena se skvěla jako drahokam v hřejivém zájmu faraona. Také se mu snažila být dobrou manželkou, za kterou se nemusí stydět. Její přirozenou krásu podtrhovalo množství šperků, bělostné lněné roucho a výrazné líčení.
Itachimu se všechno vůbec nepozdávalo, ale nic neříkal. Co mohl jeho bratr vyvádět? Vždyť včera nikam nešel, ani nevěděl, že by se věnoval nějakým aktivním činnostem… i když soudě podle nedávného rozhovoru o jeho družce… zaskočil mu kousek fíku v krku, když ho napadlo něco odporného.
.
Sasuke byl rád, že jeho palčivý problém už dostatečně probrali a jejich matka začala zase švitořit. Poslouchal ji tak napůl, mnohem víc se věnoval snídani, spořádal tak dvojitou porci oproti běžnému dni. Při jídle si všiml, že k němu starší bratr neustále zalétává zkoumavým pohledem a navíc se lehounce mračí. Co měl za problém? I když byl hladový, jedl přece zcela kultivovaně… i když to asi nebyl důvod Itachiho zájmu. Nejspíš si o něj dělal starosti, zřejmě v něm ta jeho výmluva vzbudila nějaké obavy. Když se jejich oči střetly, bezelstně se na něj usmál, aby ho přesvědčil, že je v naprostém pořádku. Psychicky úplně na výši! Pravda, s tou fyzičkou to bylo horší, měl pocit, že má konečník v jednom ohni, ale co na tom? Už nebyl panic!
.
Itachi se zařekl, že hned ten den začne s pátráním. Nebylo přece možné, aby se něco takové dělo, aniž by o tom nikdo nic nevěděl. Potřeboval by si promluvit s Kakashim, ale to by bylo moc okaté. Záleželo, odkud ten muž, který zprznil jeho bratra, je. Pokud byl z paláce, tak se mohl jednoduše protáhnout mezi strážemi a pokud zvenčí… ne, to určitě ne. Tam nebyl nikdo vhodný… ale Sasuke zase říkal, že není urozený. Sakra, to bude zapeklité. Kdyby vyzvídal sám, tak to bude podezřelé. Pošle Yamata, aby se zeptal stráží, kteří měli dnes v paláci službu, a něco vyzvěděl.
.
Mladší princ strávil valnou část dne venku. Koupal se v jezírku, chladná voda tišila bolest jeho pozadí, i když si nebyl jistý, jestli je to úplně vhodné… Shikaku zranění nikdy neradil namáčet. Ještě víc času však strávil na lehátku v zahradách pod baldachýny stromů, kde si za zavřenýma očima donekonečna přehrával průběh včerejší noci. Každé slovo, každý dotek… Při obzvlášť intenzivní představě bezděčně pootevřel rty a jeho hrudník se začal zdvihat rychleji, než to však stačilo přejít ještě v něco horšího, vyrušily ho bratrovy kroky. Otevřel oči a snažil se uklidnit. "Itachi… něco se děje?"
.
"Musí se něco dít, abych se chtěl sejít s vlastním bratrem?" odpověděl mu Itachi otázkou a zabral si místo na druhém dřevěném lehátku. Přišel sám, Yamato zrovna obíhal vojáky a zjišťoval, kdo se včera coural po paláci.
.
"Nemusí," připustil Sasuke se zazubením, "jsem rád za tvou přítomnost." Opatrně se na lehátku protáhl, už stačil zjistit, které pohyby bolí a kterých se musí vyvarovat. Jeho olivově snědá pleť se zaleskla na slunci, jak ji předtím Kakashi zase ošetřil olejem.
.
"Já taky rád dlím v té tvojí. Škoda, že sis včera uhnal to zranění. Chtěl jsem vyrazit na projížďku či lov. Myslel jsem, že jsi odpočíval po hostině… co jsi včera vyváděl doopravdy?" zeptal Itachi nenuceně a nepatrně se k bratrovi nahnul, aby mu mohl pošeptat to velké tajemství.
.
Sasuke se s úsměvem naklonil k Itachiho uchu a rádoby spiklenecky se ujistil: "Neřekneš to nikomu? Dobře… Osiris mě vyzvedl na nebe, kde jsem musel pro jeho potěšení zápasit s obry." Věděl, že by neměl takhle lehkovážně žertovat, ale náhodou se jinak modlil poslušně a bohové s ním mohli být spokojení.
.
"Opravdu? Asi s tebou musel být spokojen, když tě vrátil vcelku a nezavrhl tě do země stínů," odtušil v podobném duchu Itachi. Vůbec se mu nelíbilo, jak se bráška vykrucoval. "Sasu, co jsi doopravdy dělal? Víš, kdybys řekl, tak jsem se mohl připojit," prohodil nevinně a pečlivě sledoval reakci.
.
Mladší Uchiha vyprskl smíchy. To byla tedy hodně zvrhlá představa, třebaže věděl, že někdy si muži do postele berou i dvě ženy. Ale tři chlapi na lůžku, jak provozují sex, to už by bylo opravdu dost perverzní. "Věř mi, bráško… to by se ti nelíbilo," ujistil staršího prince a kývl na Kakashiho, aby mu nalil víno.
.
Itachi po té nedostačující odpovědi zaměřil svůj pohled na bratrova otroka. Kéž by mu viděl do hlavy. Jistě ví, s kým bratr uléhá na lůžko, navíc v tak podřízené pozici! Třebaže, kdyby on mohl být se Sasukem v posteli, tak by bratrovi přiřkl stejný osud, ale to mohl jen on. Na tváři nenechal prosáknout jediný náznak nevole. "A proč by se mi to nelíbilo? Vždy ses mi svěřoval se vším a poslední dobou jsi samé tajemství."
.
Krátkovlasý chlapec se zasněně usmál. "To víš… dospívám," pokrčil směrem k Itachimu rameny a ihned na něj mrkl: "Přece bys nechtěl, abych tě až do smrti otravoval se vším, co se mi přihodí. To by ses z toho musel zbláznit." Pravdou bylo, že v paláci neměl zrovna moc vrstevníků, takže byl na Itachiho dost upnutý. Třebaže tu bylo samozřejmě hodně mladých otroků, jako dítě si s některými hrál, ale bráška byl vždycky číslo jedna.
.
"Mně to nevadí. Jsi můj bratr, a proto máš u mě nezastupitelné místo. Přece víš, že jsem tu vždycky pro tebe byl a chtěl bych, aby to tak i zůstalo. Nechci, abychom mezi sebou měli nějaká tajemství." On jedno měl, ale to se nikdy bratr nedozví.
.
Takhle to znělo hezky a Sasuke byl na chvíli ve velkém pokušení se přeci jen Itachimu svěřit, ale nakonec to neudělal, tak nějak cítil, že Kisame by to nechtěl. "Promiň, bráško," pousmál se na něj omluvně, "ale není to jenom moje tajemství, víš. Týká se to i druhého člověka."
.
Itachi chápavě přikývl, o to víc v něm rostlo přesvědčení, že to musí zjistit za každou cenu. Být bratrem není občas jednoduché. "Chtěl bych si zítra zajezdit na koni. Budeš už moct jít se mnou?" zeptal se zvídavě. Třeba už večer bude vědět jméno to bídáka!
.
"Nevím, já…" Sasuke se kousnul do rtu, přemýšlel, jak to zformulovat, ale pak potutelně dodal: "Ten zápas s obry byl dost těžkej, víš. Všechno mě bolí. Uvidíme, jak na tom zítra budu, ale dám ti vědět včas, to se spolehni." Náhodou s tím obrem tak nepřeháněl, Kisame měl skoro dva metry.
.
"Dobře, hned, jak se na to budeš cítit, pro mě pošli," vybídl ho Itachi a napil se vína z poháru. Potřeboval spláchnout hořkou slinu, která se mu vytvořila na jazyku. Setrval ještě v bráškově společnosti dobrou chvíli, než odešel. Nemohl vydržet být v klidu, jak byl netrpělivý. Kde jen se ten Yamato courá!
~~~
Itachiho osobní otrok po celou tu dobu zpovídal palácové stráže, které měly tu noc hlídku. Chtěl všechna jména lidí, kteří od večera vstoupili do hradu. Byl to však dlouhý výčet, palácem neustále někdo procházel, členové rady, cizí velvyslanci, otroci, kněží… ti všichni měli v podstatě po chodbách volný pohyb. Tušil, že jeho pán nebude moc spokojen.
.
To tedy nebyl. Byl dosti rozčílen a neustále spílal svému otroku do budižkničemu, i když se tak moc snažil. Přesto hleděl do seznamu lidí, kteří prošli dovnitř. Bude tomu muset dát nějaký řád, smysl. Bude potřeba podplatit stráže, kteří se vyskytovali nejblíže Sasukeho komnatám, a nezvaný návštěvník musel jít okolo. Ale nespoléhal na to, v paláci existovaly cesty, kudy se dalo projít nepozorovaně dovnitř. On to zjistí, jestli ne dnes, tak zítra či později, ale jednou to bude vědět.
~~~
Sasuke cítil v zádech Kisameho pohled a to ho malinko vyvádělo z konceptu, přesto byl schopen udržet pevné ruce. Tětiva luku zadrnčela a jeho šíp se zabodnul přesně doprostřed terče. Byl vynikající lukostřelec, tuhle dovednost piloval vždycky na lovu, ale také ho to bavilo. Na řadu ovšem přicházel boj s mečem, to už bylo horší. Ne snad, že by to s ním neuměl, Kisame byl dobrý učitel. Problém byl ve fyzické síle. Jakmile došlo na přetlačování čepelí, byl vždycky v drsné nevýhodě.
.
"Sasuke, víc útočněji. Nemůžeš svého nepřítele mečem lechtat jako klacíkem," povzbudil Hoshigaki svého žáka, kterému dával pořádně do těla. Půl roku ho neměl pod kontrolou on a úplně mu v boji s mečem zlenivěl, byť s lukem mu to šlo mnohem lépe. "Opři se pořádně do toho." Pražilo na ně slunce a jejich cvičný souboj pozorovalo pár dalších vojáků. On by zvyklý na ještě drsnější podmínky, ale zdálo se mu, že Sasuke začíná umdlévat. Zřejmě si pohodlný život v paláci vybíral svou daň, třebaže do vypasených kněží měl jeho milovaný daleko.
.
Kisame však nevěděl jednu věc, byla to Sasukeho strategie. Už mnohokrát zjistil, že svému milému se prostě nevyrovná, o to se ani nesnažil, ale aspoň jednou chtěl, aby byl překvapený a musel před ním ustoupit - minimálně z útoku do obrany. Předstíral tedy, že už nemůže, aby vzbudil v Kisamem dojem, že nepředstavuje žádné nebezpečí, tvářil se útrpně a couval před ním. Střádal co nejvíc sil na finále, a jakmile vypozoroval, že armádního velitele ukolébal, vyrazil jako útočící had - pružně a bleskově. Zasypal Kisameho sérií rychlých výpadů, nedal mu jedinou možnost si na nový obrat situace zvyknout.
.
Velitel armády něco podobného opravdu nečekal. On bojoval vždy čestně a narovinu. Nikdy by ho nenapadlo předstírat slabost a dávat tak protivníkovi falešný pocit brzkého vítězství. Tudíž byl dost překvapený a prvně se dokázal soustředit jen na obranu, než znovu přešel do útoku a máchal svým mečem jako mocným kyjem. Byli jako divoká dvojice soupeřící o sladké vítězství, rozdivočelý hroch a vznešený ibis ve smrtícím tanci. Netrvalo dlouho a jeho útoky, které ztratily na jisté eleganci, za to posílily na síle, mladému princi vyrazily zbraň z ruky a na krku mohl pocítit jeho ostří.
.
Zadýchaný Sasuke musel uznat porážku. Na Kisameho prostě neměl. Ne tedy, že by s tím počítal, tak domýšlivý rozhodně nebyl, ale vcelku byl rád, že aspoň na nějakou dobu vyvedl velitele armády z rovnováhy, už to byl velký úspěch. Rty se mu zvlnily do úsměvu a zvedl prázdné ruce na znamení, že se svému učiteli vzdává. Pár přihlížejících spustilo jásot, byl to rozhodně zajímavý souboj. "Počkej, dáme zítra odvetu," sliboval Sasuke. Zadek už se mu zahojil dost na to, že se dneska nechal vybídnout k tomuhle klání, zítra by to mohlo být ještě lepší, když si znovu zvykl na Kisameho taktiku po dlouhé době.
.
"Jak si přeješ, pane," odtušil Kisame a stáhl ostrou zbraň. Zastrčil ji do kožené pochvy a kývl ke stínu pod přístřeškem budovy, kde čekalo občerstvení pro Jeho Výsost. Musí se potom podívat na výcvik nových rekrutů a srovnat je do latě. Ve válce utrpěli ztráty a bylo třeba doplnit jejich šiky.
.
Sasuke předal meč jinému otrokovi a přesunul se k malému stolečku, aby po namáhavém výstupu doplnil tekutiny. Ufff, od té doby, co se Kisame vrátil, s ním teda pěkně cvičil, ať už v posteli nebo mimo ni. Rozhodně se mu to ale hodilo, i vzhledem k tomu, jakou budoucnost by sám u sebe nejraději viděl.
.
Kisameho dráždila ta bezmoc. Měl Sasukeho na dosah ruky a nemohl se ho dotknout, políbit, či jen použít důvěrnější tón. Museli se k sobě chovat jako velitel a princ. Tedy u mladíka se kamarádštější vystupování povolovalo, ale on nesměl. "Zítra budu dělat klání mezi nováčky, abych je trochu protřídil. Armáda potřebuje muže schopné udržet meč a ne věchýtky slámy. Zúčastníte se?"
.
"Jistě!" souhlasil nadšeně Sasuke, i když si nebyl jistý, jestli by stejné nadšení projevoval faraon. Fugaku ho kupodivu neviděl u vojáků příliš rád, což bylo zvláštní, protože jeho otec měl armádu ve velké úctě, uvědomoval si její význam… ale ve vojsku se občas děly věci, které se úplně neslučovaly s důstojností prince, takže se nejspíš bál, že by se tam jeho mladší syn mohl něčemu nepěknému přiučit.
.
"Zítra ráno na dolním cvičišti," určil čas podívané a musel se pousmát mladíkovu nadšení. "Škoda, že nejste rekrut, určitě byste bez problému postoupil ve výběru a možná bych vás později navrhl na zařazení do nějaké vyšší funkce," zkoušel prince navnadit Kisame. Kdyby byl Sasuke obyčejný voják, tak by se mnohé ulehčilo.
.
Sasuke se potěšeně zarděl. "Rád bych narukoval," svěřil se Kisamemu, "faraon má ale… hmm, trošku jiný názor." Možná na tom měla velkou zásluhu i matka, která si samozřejmě nepřála, aby některé z jejích dětí odešlo z paláce, tím spíš ne do vojska. Sasuke si ale umínil, že zkusí otce při vhodné příležitosti přemluvit s poukázáním na to, že on sám také v mládí bojoval.
.
"To je škoda, byl byste dobrý voják. Když byste se osvědčil v praxi, tak bych neváhal vám svěřit nějaký důležitý úkol a jednotku vojáků k tomu. Možná bych mohl faraonovi nenápadně podstrčit myšlenku, že služba ve vojsku vám jen pomůže dostat potřebný nadhled a zkušenosti," nabídl se Kisame. Sice to bude muset říct faraónovi narovinu, hlavně vyzdvihnout všechny klady.
.
"Vážně bys mohl?" zasvítily Sasukemu oči. Ta myšlenka se mu líbila, samotný by asi u otce nic nesvedl, ale když se za něj zaručí muž, který se právě vrátil z vítězných bojů… když ho doporučí Kisame, tak by to mohlo faraona zviklat. To by se mu líbilo. Odjel by s velitelem armády pryč z paláce, daleko od královského dvora už by si nemuseli snad dávat takový pozor, nebyli by tak hlídaní. Možná by dokonce mohli mít společný stan, ale to už si asi maloval až moc velké naděje.
.
"Určitě mohl, ale všechno bude záležet na faraónovi, takže si nedělejte plané naděje, pane," chladil jeho nadšení Hoshigaki. Nechtěl, aby byl mladík příliš zklamán, když neuspěje. Rozhodně se o to pokusí, Fugaku byl rozumný muž, který dokázal zvážit všechny strany, než něco odmítl nebo potvrdil.
.
Mladý princ přikývl, byl s tím srozuměn. Začal Kisamemu líčit některé zážitky z lovů, po té první noci, kterou spolu strávili, se viděli zatím jen oficiálně, ale pohrával si s myšlenkou, že by pro něj dneska nechal poslat… sice to moc neviděl na to, že by si s ním zašukal, sotva se vzpamatoval z té první soulože, ale jiné věci by třeba šly…
.
Velitel armády odpočíval a pozorně poslouchal cvrlikání mladíka. Ostatně dneska ho už nic moc důležitého nečekalo. Na pískovém cvičišti jejich místo zaujala jiná dvojice a štěbetání mladého ptáčka bylo doprovázeno řinčením zbraní a povykováním okolo stojících mužů.
~~~
Yamato se plížil do komnat svého pána. Právě mluvil se strážemi, které měly hlídku u vchodu do křídla mladšího prince. Celý týden museli pro Itachiho držet oči na stopkách, samozřejmě za to byli náležitě odměněni. Ale obával se, že zpráva, kterou bude muset dlouhovlasému mladíkovi předat, se mu moc líbit nebude
.
Itachi seděl u stolu a pročítal svitky o vědění, které do nich zapsali moudří muži dávno před ním. Považoval si znalostí, které z nich získal, ať už se jednalo o válečnictví, zemědělství nebo svaté texty, patřící do hrobky k zemřelému, jednou své vědomosti jistě zúčtuje.
.
Yamato zaklepal, přeci jen nebylo slušné, aby otrok ke svému pánovi vpadnul jako velká voda, a teprve po vyzvání vklouzl do komnaty. "Můj pane," uklonil se, "mluvil jsem se strážemi vašeho bratra, jak jste si přál." Moc se mu nechtělo předat Itachimu další informace. S velitelem armády se znal jen letmo, ale přišel mu sympatický, navíc se bál, jaké by z toho mohly být důsledky pro oba dva - pro Kisameho, ale i pro prince.
.
"A co zjistili?" zeptal se nedočkavě Itachi. Jeho otrok se tvářil nanejvýš podivně. "Tak mluv, co zjistili?" pobídl muže k řeči, když se chvíli ošíval. Nemohl se dočkat, až konečně bude vědět jméno toho bídáka, kterému bude moct předčasně ukončit život. Určitě to bude někdo nevýznamný a jeho ztráta nebude ani poznat. Bráška se po pár dnech uklidní a všechno bude zase jako dřív.
.
"V posledním týdnu prince Sasukeho dvakrát navštívil v komnatách jeden muž," nakousl neochotně Yamato, "jednou odešel uprostřed noci, předevčírem se zdržel do rozbřesku." Sklopil pohled do podlahy. Věděl, že je to bláhové, stejně bude muset nakonec vyklopit, kdo to byl, ale byl Itachiho osobní otrok - nemohl si prostě nevšimnout, jak moc je budoucí faraon na svého brášku upnutý, a měl strach, co provede, až se to dozví.
.
"K sakru mluv, povídám!" zavrčel Itachi nebezpečné a postavil se, až se židle se zaskřípěním odsunula dozadu. Opřel se rukama o desku stolu. Dráždil ho fakt, že za bratrem někdo chodí a ještě víc to, že to Yamato tak nestoudně protahoval.
.
Hnědovlasý muž si odkašlal a konečně zvedl k pánovi oči. "Je to velitel armády. Kisame Hoshigaki, můj pane," zamumlal tak, že mu bylo stěží rozumět, ale dost hlasitě na to, aby ho Itachi slyšel. Se vzrůstajícími obavami sledoval, jak starší princ ztuhnul.
.
Itachi zalapal po dechu a chvíli musel tu šílenou myšlenku zpracovávat. Jeho milovaných křehký bráška a ta… ta obluda, co máchá mečem! Nikdy, to není možné. Musí to být výmysl, jak by se k sobě dostali? Vždyť Kisame je v paláci jenom, když ho povolá otec… trénink v boji, pomyslel si hořce. "To je lež!" osočil se na Yamata. Pravda se mu pod kůži dostávala jen velmi pomalu.
.
"Omlouvám se, můj pane, ale jen opakuji to, co jsem se dozvěděl od stráží," hlesl Yamato a pro změnu se začínal i bát, aby ta informace Itachiho nešokovala natolik, že by se to podepsalo na jeho zdraví. Ale přece to nebylo až takové zlo, ano, nemělo by se asi veřejně vědět, že faraónův mladší syn má zálibu v mužích, ale na druhou stranu, existovaly mnohem horší úchylky, které byly daleko odsuzovanější, třeba hanobení mrtvoly.
.
Uchiha div nezaryčel jako rozzuřené zvíře a k domalování toho výjevu už jen stačila slina v koutku úst. Prudce máchl paží a shodil ze stolu všechny svitky, pera a nádobku s inkoustem, který se následně rozstříkl po podlaze. "Ki-sa-me," vyplivl to nenáviděné jméno. Ač velitele armády choval v úctě za jeho zásluhy, tak dnešním dnem pro něj neměl ani hodnotu otroka. Potřeboval si vybít zlost a židle vypadala tak lákavě.
.
"Můj pane!" vyhrkl Yamato poplašeně, ale ucouvl, když zachytil Itachiho pohled. Takhle svého pána ještě nikdy neviděl, faraónův prvorozený syn se vždycky choval tak klidně a kultivovaně, ale teď v jeho očích zaznamenal téměř až šílenství. Šílenství a ještě něco, o čem si ale myslel, že to musel být jen klam. Protože… jak by mohl starší Uchiha na Kisameho žárlit? Kdyby to bylo opačně, možná by to pochopil, ale takhle…
.
"Vypadni!" zaryčel Itachi nepříčetně a jeho otrok kvapem uposlechl. Dál demoloval vybavení místnosti, aby tak utišil svůj nebezpečný žár v srdci. Následně se vysíleně svezl po kamenné stěně na zem. Oddechoval. Ač jeho fyzické tělo bylo vysílené, jeho duše se uvnitř zaobírala tím nejlepším způsobem, jak Kisameho zničit. Musí to udělat rafinovaně. Jeho bratr se nesmí dopídit, že v tom bude mít prsty. Jistě by mu neodpustil, že myslí na jeho dobro. Musí se té přerostené hyeny zbavit, nikdo nebude hodovat na bratrově panenském stole. Když ne on, tak nikdo!
.
Yamato za dveřmi se modlil, aby ten záchvat mladého pána brzy přešel. Ne jen kvůli tomu, že ten nepořádek bude muset uklízet on, ale taky měl strach, aby nikoho jiného neupoutal ten hluk, který přitom nadělal. Bylo to horší, než vůbec čekal. Pravda, na jednu stranu musel uznat, že ho to taky překvapilo. Hlavně tedy princův výběr, přeci jen byl nejmladší člen královského rodu takový… no, prostě ještě takové pískle, nedovedl si představit, jak to může táhnout s takovým hromotlukem, jako byl pro změnu velitel armády. Prostě to byl obrovský kontrast, ale zjevně to nevadilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 emmy emmy | 1. listopadu 2016 v 7:59 | Reagovat

No ty blaho, Itachi to zobral fakt v klude :-P ..to som zvedava aku zakernost si na nich vymysli..teda skor na Kisameho :-P ..uz sa velmi tesim na pokracovanie :-D

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 19:35 | Reagovat

OMJ Já to věděla! Itachi to podle mě vzal celkem v klidu... Ale ne on se je pokusí rozeštvat! Nebo hůř Zabije Kisameho!
Doufám že se to nějak vyřeší a Sasuke s Kisamem zůstanou spolu :3

Těším se na další díl

3 Ivanitko Ivanitko | Web | 2. listopadu 2016 v 17:50 | Reagovat

[1]:Tj Itachi bude kut pikle. Nenechá brášku jen tak být :D
[2]:Uvidíš, rozhodně se Itachi bude snažit o razantní řešení tohoto problému.

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 2. listopadu 2016 v 23:37 | Reagovat

No nene, to Itachi miluje Sasukeho i tady? To už je normálně posedlost. :D A teda nevím, jak se chce Kisameho zbavit, vždyť nemá šanci. A chudák Sasuke by pak musel přejít na menší rozměry. :D Nebo si dají trojku, když už to Itachi vlastně navrhnul. :D

5 Ivanitko Ivanitko | Web | 3. listopadu 2016 v 20:21 | Reagovat

[4]:Samozřejmě že je to posedlost, tys o tom někdy pochybovala? :D Další děj se dozvíš časem, nebudu napovídat :D

6 Kai Kai | 11. listopadu 2016 v 0:25 | Reagovat

neeez toho bude pruser... možna no sasu nebude faraon tak by to vadit nemělo nepotřebuje naslednika trunu protože itachi bude faraon hmm celkově vzato by to neměl byt problem protože druhororozeny sin nemusi mit děti a takovy par hmm no co je to velitel armady tak by miohl oženit saskeho za kisameho jako poděkovani za valečne zasluhy ceru nema tak co.

7 Ivanitko Ivanitko | Web | 11. listopadu 2016 v 19:42 | Reagovat

[6]:Tj jenže faraon je celkem puritánského ražení, takže by se mu jistě záliba jeho syna ani trochu nelíbila. Každopádně Sasuke s Kisamem to nebudou mít ani trochu jednoduché.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.