Zmizel mi drak

6. listopadu 2016 v 7:43 | Ivanitko |  Krátké povídky
Zmizel mi drak a průser velikosti veleještěra je na světě. Co s tím zmůžu? No… zatím ho zkusím, co nejrychleji najít a pak se uvidí. Ta potvůrka šupinatá si právě zadělala na pěkný problém. Doufám, že se objeví sám jinak…
Domácí úkol do výuky Drakologie na bradavice.eu


Skála… taková obyčejná, vysoko čnící. Horolezcům by se jistě líbila, měla pěkné vstupy na skoby a úchyty pro ruce. Skoro jejich ráj, ale nikdo o ní moc nevěděl. Jenže ve mně vyvolávala naprosto opačné pocity. Div jsem si nekousala nehty hrůzou. Byla úplně prázdná, tedy hlavně hluboký výklenek. A to by rozhodně neměla. Ne dnes! Prosím… tohle bude tragédie. Jako bych mu neříkala, že tu má zůstat! Vřela ve mně zloba a obavy zároveň. Oni přijdou a on tu nebude! Všichni mi říkali, drak je nebezpečné zvíře, s tím se nepleť dohromady. A já ne, já si prostě musím začít s tím, co kouše, drtí prsty, plive kyselinu nebo způsobuje noční můry. Jsem prostě poděs na tyhle věci a teď se mi ztratí drak, kterého jsem si tu opečovávala. Zrovna když má dojít kontrola z Ministerstva kouzel z odboru pro kouzelné tvory. Prej jestli není nebezpečný a případně ho odvést někam, kde nebude škodit mudlům ani čarodějům… Kravaťáci jedni! Vůbec nerozumí divoké dračí duši. Jsou tak krásní a majestátní. Nechtějí ze své podstaty ničit a zabíjet, jak si mnozí myslí, ale chtějí žít svobodně bez omezení. Lítat kam je napadne a dělat cokoliv. Já vím, je to složité, ale zrovna tady v Amširských lesích by mohl mít lítavec svůj klid. A né, musí se to zkontrolovat a kdesi cosi. Přemohla jsem se a jela na ministerstvo osobně, abych je přesvědčila, že je všechno v pořádku a nemusí k nám jezdit. Prej že mají jakési předpisy a kdesi cosi… výmluvy to byly. Teď je to všechno jedno. Cosi mrmlali o tom, že kdybych to nikde nerozhlašovala, že žiji v blízkosti kouzelného tvora, tak se nemusí nic řešit. Logika… nemyslím si.
Mám hodinu, abych našla ve zdejší krajině plné borů a jehličnanů draka, který je podobným místům velmi dobře přizpůsoben. Menší vzrůst asi jako troll, hlava plná kostěných výrůstků a hlavně barva od tmavé hnědé po světlou. Občas vypadal jako hrouda hlíny a hrozně rád se schovává. Buď tak loví svoji kořist nebo bafá na mě a mou rodinu. Je přátelský a vlídný. Občas mám pocit, že na nás shlíží jako na malé děti, které o životě nic neví. Dokážeme se spolu domlouvat pomocí obrazů v mysli. Zkoušela jsem i mluvit drakonštinou, ale smích draka si pamatuju ještě dnes. Uličník. Ano, v podstatě je nebezpečný. Viděla jsem ho chrlit oheň a pocítila jsem k němu velkou bázeň, ale co je tady, tak proti člověku nepozvedl dráp. Ale ministerstvo si myslí opak a chtěli by ho možná svázat kouzly nebo někam deportovat. Musím ho co nejrychleji najít, než dojdou.
Prvně to zkouším tady. Na okraji květnaté louky se rozkládá poměrně velké jezero. Často tu chodil lovit ryby, ale dneska ani zčeřená vlnka, která by naznačovala, že tu ten uličník je. Musím tedy zřejmě vyzkoušet další jeho oblíbená místečka. Při cestě k bažině, kde se ten mizera utíkavá rád rochní, mě napadá, co když se drak lekl a radši vzal nohy na ramena, než aby riskoval kůži v tváři tvář úřednickým psům… To bych opravdu nechtěla. Už je tu pár let, tak nechápu, co se řeší. Beztak ho nahlásila nějaká ukecaná babka, která se bojí o svou kočku nebo ho prostě viděli nějací mudlovští turisti a něco rozmazanýho nafotili. Hlavou mi pořád zní myšlenka, kde jen může být. Vždycky tu by, když jsem šla za ním, jako kdyby věděl, že jdu. Možná… možná opravdu odletěl. U bažiny zjišťuji, že dračí stopy jsou tu hodně znatelné, ale nic čerstvého. A co když už je pryč několik dní. Naposledy jsem tu byla před dvěma dny. Opustil mě bez jediného slova? Neurvalec jeden, myslela jsem, že má aspoň trochu slušné vychování a umí se rozloučit. Ne si jen tak mírnix týrnyx odfrknout kdo ví kam.
Půl dne věnuji hledání a pak se sklíčeně vracím domů. Žádná čerstvá stopa, ani jiný důkaz dračí přítomnosti. Myslela jsem, že jsme kamarádi, ale zřejmě to byl jen zavádějící pocit. Navíc za pár minut se před naším domem objeví delegace, která bude chtít kontrolovat nezkontrolovatelné a zajistit nezajistitelné. S hlasitým puf se tři osoby přemístily z ministerstva před náš dům. Nervózně se s nimi přivítám a jen čekám, kdy budou chtít vidět draka a já jim budu muset říct, že holt jdou s křížkem po funuse. Žádný tady není. Už se nadechuji, abych mohla říct nepříjemnou pravdu, když za mnou zaduní zem a krk mi ofoukne teplý vzduch. Podle tažených hůlek čaroději, je příčina toho vzruchu jasná. Zachvátí mě úleva a spousta konejšivých pocitů od draka. Společně to dáme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Okami Okami | 7. listopadu 2016 v 22:27 | Reagovat

Boží, boží!
Ten text mi přijde neskutečně bohatý :33.

Senza představa, jak na tebe vybafne :D.

Popisování je taky naprosto skvělý. Celý text mi přijde strašně výživný a považuji ho jako jeden z nejlepších tady na blogu.

*a ne, není to tím, že tam není ani jeden Uchiha, jak by někteří rýpavci mohli poukazovat* :D

Delegace?
Delegace!
*má flashback z fronty* :D
hned mi naskočila asociace :D

By mě zajímalo, kolik takovej drak může zkonzumovat ryb... Jestli si někdo nebyl stěžovat, že mu něco vyžralo rybníček :D

Hajzl :D. Jak se zjevil až na poslední chvíli :D. Jak já ve škole.
No... vlastně pokaždý, když mám někde být na čas :D.
Máš sadistickýho kamaráda, tak trp! :D

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 9. listopadu 2016 v 16:22 | Reagovat

[1]:Tak jako o drakovi je tu ještě jedna kratičká povídka. Najdeš ji v jednorázovkách. Jinak jsem ráda, že se ti to tak moc líbilo. :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.