Pod vlajkou Uchihů XXXV. - Srub

27. prosince 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Malý ostrůvek rádoby civilizace v jinak divoké oblasti je skoro spasením pro vyhladovělé a unavené piráty. Skrýš s jídlem, teplo krbu a čistá voda jsou jako pohlazením. Žádná idylka však netrvá věčně, když vám za patami běží vojenský pes.


Madara pozoroval živý plamen v krbu. Nejradši by vstal a Sasukeho zvedl a hodil do postele, ale určitě by ho vzbudil a to by stejně nedopadlo dobře. O malou chvíli později už spokojeně oddechoval. Na stráži seděl Kabuto jako první. Byť je nemohla sežrat divoká zvěř či na ně naběhli vojáci, tak je hlídka nezachrání, ale mohli by se případně aspoň trošku nachystat.
.
Sasukeho pochopitelně nikdo na hlídku nebudil, Madara mu pořád, a ne zcela neoprávněně, nevěřil, že by se nepokusil o útěk. Pro něj to bylo celkem dobře, v šestnácti letech pořád ještě trochu rostl a potřeboval delší dobu spánku než dospělí členové jejich skupinky. Chlapi, o kterých se původně domníval, že budou proti jeho vyřazení remcat, to vzali kupodivu se stoickým klidem.
.
Spánek v teple a konečně dobré jídlo pro ně bylo jako dar z nebes. Výjimečně je tedy Madara ráno nechal spát o něco dýl. Musí je nechat i trochu zotavit jinak mu padnou po cestě. Poté začal dávat do tlumoků věci, které by se jim určitě mohly hodit. Byliny, křesadlo, koření, prostě všechno, co mohli pobrat a bylo by jim to k užitku. Navíc vak s jídlem konečně vypadal pěkně naditě.
.
Mladší Uchiha byl po včerejším dni tak unavený, že ho neprobudily ani Madarovy kroky po místnosti, i když normálně měl celkem lehké spaní. Místo něj se však kapitánovým pohybem probudil Kisame. Zívl na plnou pusu jako malý lev, protáhnul se a vstal. Oprášil ze sebe něco špíny z podlahy, pohlédl na své dosud spící druhy a zašklebil se na nejstaršího Uchihu: "Mám vám pomoct balit, kapitáne?"
.
"Myslím, že mám všechno, ale kdybys našel něco, co by se nám mohlo hodit, tak to přihoď do vaku." Uchiha přidřepl k Sasukemu, který chrněl jako nemluvně. "Občas si říkám, jestli jsem pirátství už neměl dávno nechat." Prachů měli za ty roky nakradených dost, aby si mohli slušně žít do konce života, ale opustit to vzrušení a moct velet celé lodi, to byly asi ty důvody, proč toho nenechal. Špičkami prstů pohladil synovce po tváři.
.
Sasuke ve spánku nijak zvlášť na jemný dotyk nezareagoval, možná se jen lehce zavrtěl, ale jinak byla jeho tvář klidná a uvolněná. Dlouhý namáhavý pochod navzdory útrapám nijak nepoškodil jeho pohledné rysy, třebaže měl jako všichni ostatní trošku nepřirozenou barvu od vrstvy prachu a špíny.
Kisame se postavil vedle kapitána a také se podíval na to malé štěně. Tak nějak rozuměl tomu, proč s tím Madara vyrukoval právě teď, když všichni ostatní ještě spali, včetně jeho synovce. "Všichni jsme znali riziko," zašeptal, "i první důstojník ho znal… pro mě je pirátství řemeslo jako každé jiné. Má své výhody… i problémy. Byly to dobré časy. Mrzí mě, že tak zle skončily… kvůli nim." Kývl směrem k Sasukemu.
.
Madara si užíval, že se může synovce bez problému dotýkat. "To tedy, kdybychom toho nechali, tak nikdo z našeho rodu nemusel umřít… bohužel je tady to kdyby. Co se dá dělat, čas nevrátíme." Tolik chtěl Itachiho oddělit od Sasukeho, až se mu to podařilo líp, než očekával. Bohužel navíc přišel o oba bratry a dva synovce. Sice tu byla malinká naděje, že přežili a někde mu nechají vzkaz, ale příliš tomu nevěřil.
.
"Nevyčítejte si to, kapitáne. Do té doby se nám dařilo dobře, myslím, že nikdo z chlapů nevěřil, že Tsukuyomi může někdo opravdu porazit… kdybyste tehdy vyrukoval s tím, že to balíme, sotva by to posádka uvítala s nadšením, aspoň většina," prohodil Kisame. Skoro všichni na palubě znali, co je to nenasytná touha po zisku - takový Kakuzu by si nechal pro zlaťák navrtat koleno. "Kam až na jih se chcete dostat?" zeptal se Kisame.
.
Kapitán si tiše povzdechl: "To kdybych věděl, ale musíme se zastavit v hlavním přístavu Deštné. Mohl by tam čekat případný vzkaz od někoho z Uchihů. Ale je to ještě dost daleko. Na to budeme potřebovat loď. Možná tak zhruba týden cesty dolů je přístav, kde bysme si mohli opatřit nějaké plavidlo… taky se chci zastavit pro truhlici, najmout větší posádku…" Prozatím se musí vůbec dostat k moři a nenechat se chytit.
.
Sasukeho konečně probudil hovor, který se odehrával tak blízko něj. Pravda, moc se mu vstávat nechtělo, ale asi už byl čas. Pomalu otevřel velká tmavá kukadla a chvilku se rozkoukával, než jen kousek od sebe uviděl dřepět svého strýce. Cuknul sebou a okamžitě se napřímil jako svíčka, až mu křuplo za krkem. "Au," zavrčel a třel si šíji, "co sakra děláš tak blízko?!" Rozhlédnul se po ostatních, Naruto ještě spal, ale pár dalších chlapů se probíralo.
.
"Nic, právě jsme si s Kisamem říkali, že bysme si tě v případě nouze mohli upéct na rožni," dělal si ze Sasukeho vtípky a postavil se. Teď už si sáhnout nemůže, protože by mu synovec mohl ukousnout ruku. "Prober to své nemehlo, za chvíli vyrazíme," nakázal mu následovně. Přemítal, co s tím otrokem bude dělat… mohli by ho nakonec ještě prodat a nějaký peníz by z něho byl pořád i teď.
.
"Vážně k popukání," odfrknul si Sasuke, strýček zřejmě posnídal vtipnou kaši, jak to tak vypadalo. Protáhl si svaly ztuhlé spánkem a lehce zatřásl s Narutovým ramenem, aby se probral. Jakmile byl blonďáček vzhůru, Sasuke vstal a stejně jako včera se pokusil vyhlédnout oknem. Teď za světla to bylo lepší, viděl na druhou stranu, než odkud přišli. Za srubem stála studna, možný by se mohl ještě před odchodem trochu opláchnout.
.
Kapitán se postaral, aby každý dostal něco k snídani. Většinou to byly potraviny, které by se rychle po cestě zkazily nebo se špatně nesly. Takže námořníci dostali kus jakési placky se sádlem, které bylo v kameninovém hrnci ve spíži. Ještě poslal Kakuza, aby dotáhl vědro vody. Sice prskal, ale to ostatně vždycky.
.
"Pomůžu ti," nabídl se hned aktivně Sasuke, který v tom viděl možnost se umýt, a připojil se k němu. Zvenku stál ještě jeden kýbl, v chalupě jich vždy bylo třeba dost, takže ho vzal také s sebou. U studny navíc stál okov. Společnými silami nabrali vodu. "Běž dovnitř, hned přijdu," poslal pak Sasuke Kakuza napřed, aby měl trochu soukromí.
.
Naruto se také přitočil k vědru s vodou. Většinou měl šanci se k němu dostat jako poslední. Z maličkého okýnka viděl, jak Sasuke stahuje košili a došlo mu, co bude dělat, a rozhodl se k němu připojit. Nenápadně se vypařil z domku a šupem ke studni. "Sasuke, doufám, že nebude vadit, když se přidám?" Malá koupel by rozhodně prospěla všem.
.
Sasuke se ohlédl. "Jasně že ne," ujistil mladíka a sám už si drhnul paže. Pravda, úplně teplo zase nebylo, ještě tak před týdnem, když byli dále na severu, by si to nelajznul, ale tady bylo počasí celkem přijatelné. Voda úžasně regenerovala jeho pokožku a osvěžovala ho, nakonec se svléknul úplně do naha, aby se mohl umýt celý. Beztak už ho Naruto viděl, tak co.
.
Naruto s radostí přijal pozvání a také se obnažil. Prvně se ostýchal, ale když viděl, že Sasuke nemá s nahotou žádný problém, i on stáhl kalhoty dolů. Studena voda vytvářela na jeho těle husinu, ale podstoupil tuhle studenou očistu rád. Cachtal a z té rozjařenosti si dovolil na černovlasého mladíka cáknout trochu vody.
Ve srubu v okně byly na mladících přilepeny dvoje černé oči, které si hlavně Sasukeho žádostivě prohlížely. Byť byl pohublý, že by s lehkostí spočítal všechny žebra, tak ho pořád magicky přitahoval.
Kisame jen nakoukl za kapitánovým ramenem, cože to tam sleduje. Už chtěl vyhrknout, aby je náhodou pohledem nesežral, ale radši si tu poznámku nechal pro sebe. Nechtěl schytat nějaký trest.
.
Sasuke si nebyl strýcova chtivého pohledu příliš vědom, byl rád, že ze sebe může spláchnout špínu a pot. Samozřejmě nikterak neváhal Narutovi to malé rošťáctví oplatit. Třebaže se pořád celkově nacházeli v dost vážné situaci, a kvůli různým okolnostem se museli chovat vyspěleji, než jak by odpovídalo jejich věku, pořád to byli dva kluci, kterým v žilách proudila mladá divoká krev. Nezůstalo jen u jednoho váhavého cáknutí, chvilka dětinských hrátek byla náramně osvěžující pro jejich pochroumanou psychiku, takže během pár okamžiků už jeden na druhého rozpustile stříkali z vědra, smáli se a povykovali možná i víc, než bylo vhodné. Trošku i poměřili síly, nebyla to pranice v pravém slova smyslu, jen takové nevinné kočkování.
.
Madara je zaujatě sledoval. Sasukeho tělo bylo hbité a nenechal se jen tak dostat na lopatky. Skoro by díky svému zaujetí přeslechl vzdálený výstřel, Ale nezdálo se mu to. Mladíci venku ztuhli. "Odcházíme," zavelel rázně. Něco takového mohlo znamenat jediné - vojáci. Naštěstí asi nestříleli po nich, ale možná po nějaké zvěři. Vyběhl ven. "Sasuke, přestaň s těmi blbostmi a obleč se. Odcházíme a fofrem." Schválně zůstal stát u nich.
.
Nemusel svého synovce pobízet dvakrát, Sasuke už si honem na nahé mokré tělo soukal oblečení. Vůbec netušil, že jsou jim vojáci až takhle blízko, sice nepředpokládal, že je úplně setřásli, ale udržovali přece docela dost ostré tempo… pravda, možná kvůli Hidanovi o něco menší, než by i mohli, ale stejně. Vojáci se museli jejich stopy držet jako honicí psi, měli teda rozhodně výdrž. "Jak můžou být daleko?" Neodvažoval se podle jediného výstřelu hádat.
.
"Těžko říct, je tu celkem rovný terén, tipoval bych něco od tří do pěti mil. Jsou dost blízko. Myslel jsem, že jsme u té řeky dost zdrželi, ale jestli mají koně…" Tak se může stát, že je brzy chytí. Nebo kdyby měli indiánského stopaře, ti jsou známi jako nejlepší mezi nejlepšími. Ani nechtěl pomyslet na to, kdyby je dostihli. Budou muset vymyslet nějakou fintu, která by je zdržela.
.
Okamžitě se zase vydali na cestu. Tentokrát se Sasuke držel po Madarově boku, ne snad z čiré lásky, ale teď, když se jeho myšlenky netočily výhradně kolem sebevraždy, se v něm probouzel typický Uchiha - chtěl mít přehled a chtěl diskutovat o jejich problému. "Nemůže jich být zas tak moc…" uvažoval nahlas, "mají určitě větší a těžší výstroj než my - jestliže tedy udržují takové tempo, musí to být jen ti neodolnější. Otázkou je, jestli se nerozdělili na víc skupin. Možná poslali nejrychlejší oddíl napřed a vzadu se drží posily."
.
"Rozhodně s sebou nemají raněného." Hidan byl dneska zamlklý a ani nereagoval na žádné popichování, což se u něj rovnalo skoro jako by umřel. Asi ho to včerejší vypalování ran zmohlo víc, než se zdálo. Odvrátil od něj pohled. "Musíme je nějak zmást, určitě s sebou mají psa a ideálně kdybychom potkali nějakou říčku nebo aspoň potok. Také můžeme udělat to, že se vrátíme po vlastních stopách a někam odbočíme."
.
Sasuke nad tím chvíli uvažoval. "Ideální by zase byla řeka, tam by se líp ztratila i pachová stopa," prohodil, "u potoka hrozí větší nebezpečí, pokud mají nějakýho čmuchala… ale asi to bude naše jediná šance. Vypadá to, že jsou nám v patách, nemyslím, že by bylo moudré se vracet, když nevíme, jak jsou daleko. Mohli bysme jim vlézt přímo do rány, navíc by pak psi mohli stopovat čerstvý pach. Nebo je musíme vlákat do terénu, kde budou mít nevýhodu."
.
"Nebylo by špatné, kdybychom narazili na nějakou bažinu, ale tam riskujeme, že bysme mohli zařvat taky… ale když stihneme dojít k těm horám," mávl před sebe, kde se v dálce zvedal pruh krajiny a mohli doufat ve skalnaté hory, "tak bysme tam mohli získat výhodu. Snad máme dost času. Třeba do večera to stihneme."
.
"Nepochybně, ty bys uštval i závodního koně," zašklebil se Sasuke trošku drze na Madaru, i když samozřejmě chápal jeho obavy. Podle Kabuta včerejší vypálení Hidanových ran mělo na rány pozitivní účinek v tom smyslu, že se lépe zcelily a netvořil se v nich hnis, na druhou stranu se ale zdál světlovlasý muž více vyčerpaný než předtím.
.
Madara synovci udělil drobný pohlavek za tu drzost a pokračoval v nezměněném tempu. "Kdyby nám nebyli v patách, tak můžeme jít vycházkovým tempem, ale takhle to nejde," zabručel a doufal, že Kisame a Kakuzu nevyřeší svůj nosící problém po svém, i když…
.
"Zvláštní, že po nás tak jdou… musí nám opravdu hodně nenávidět," prohodil mladší Uchiha, "náklady na tuhle jejich výpravu budou obrovské, divím se, že je hodlá koruna z fleku zaplatit kvůli sedmi chlapům." Jasně, okradli je o nepočitatelně větší jmění, ale stejně mu to připadalo přehnané.
.
"Zajímám je hlavně já. Na moji hlavu už je hodně dlouhou dobu vypsaná velká odměna, takže když mě chytí vojáci koruny, tak královna v podstatě ušetří, protože nebude muset vyplatit tu horentní sumu." Šlo jim hlavně o tři vedoucí Uchihy. U nichž jednoho mají mrtvého ve vězení, druhého honí jako škodnou a třetí je kdo ví kde.
.
"Vážně? Prima, tak to ti ji v noci uříznu a donesu královským vojákům jako dar… možná za to dostanu i milost," zažertoval Sasuke, i když by takové zvěrstvo samozřejmě neudělal, třebaže Madaru neměl dvakrát v lásce. A navíc nepochyboval o tom, že jako domnělého syna by ho stejně pověsili, nebo možná za odměnu setnuli, aby to měl rychlejší.
.
"Sasuke!" rozdurdil se Madara okamžitě. S takovou, aby ještě v noci dával pozor sám na sebe. "Jednou to zkusíš, tak se ti stanou tak hrůzné věci, že se budeš modlit, abych tě radši ošukal," zavyhrožoval kapitán následovně. Cítil, že si synovec asi dělá srandu, ale postrašit ho nikdy nezaškodí.
.
Sasuke se pobaveně uculoval, až při tom posledním dodatku mu zmizel úsměv ze rtů. V žádném případě si nechtěl zopakovat jistý bolestivý zážitek. "Tak radši spi dál ode mě, abych neměl potřebu to zkusit, jak ty říkáš," odseknul. Beztak by stačilo jediné bodnutí a strýc by nebyl schopen splnit své výhrůžky.
.
"Tss, si nějak moc troufáš mi diktovat, co mám dělat." Tím ukončil veškerou konverzaci a dál šli mlčky. Madara špicoval uši, jestli někde vzadu neuslyší psí štěkot. Pokud by je měli dostihnout, tak jedině tehdy, když na ně budou připraveni.
.
Pochod byl namáhavý a stereotypní. Sice terén nebyl pořád stejný, někde byla lesní půda tvrdá a dobře se po ní šlo, jindy měkká, do níž se lehce bořili, ale na nic zajímavého nenarazili, dokonce ani na vytoužený potok, museli se posilňovat vodou z vlastních zásob.
.
Téměř k večeru se krajina zvedala k úpatí hory. Madara se poohlížel po nějakém vhodném místu pro nocování a ráno chtěl vstoupit do hor. Jeho plán ztroskotal na tom, že za nimi uslyšel přibližující se štěkot. "Kurva, všichni se kryjte a ustupujte do hor!" štěkl na své muže a sám si rychle chystal pušku ke střelbě. Musí aspoň vytvořit zdání, že jsou palebně vyzbrojeni.
.
"Tak to nás rychle dohnali…" zasupěl Sasuke a spolu s ostatními muži se dal do šplhání po úzké stoupající stezce vedoucí nahoru.
"Do hajzlu, škoda, že máme jen jednu pušku," zavrčel Kisame, který se ohlížel. Na okraji lesa, asi sto metrů od nich, se začali objevovat první vojáci.
"Je jich tak dvacet," odhadoval mladší Uchiha, který se také na okamžik pátravě zahleděl zpátky.
.
Ozvaly se první výstřely a kulky se s hvízdáním zarývali do země okolo nich. Tím, že byli v pohybu, bylo pro vojáky skoro téměř nemožné se do nich trefit, i když některé střely byly hodně blízko.
Madara šel na konci a všechny před sebou popoháněl. Na přímý boj takhle nemohl ani pomyslet. Když byli nepřátele blíž, tak nehledě na nebezpečí si vyhlédl jednoho z nich. Vypadal jako velitel a namířil. Byl vynikající střelec a jen doufal, že staříkova puška má dobrou mušku. Kterémusi z vojáků se vyškubl pes a pelášil k nim. Určitě se nechtěl pomazlit. Kapitán na něho nehleděl a snažil se uklidnit ruce, aby střela mířila přesně.
.
Sasuke ustupoval s mečem v ruce. Neměli vybavení na to, aby se teď mohli vojákům postavit, když měli jen jednu palnou zbraň. Meče, třebaže je měli všichni tasené, nepřipadaly v tomhle případě v úvahu, mohli na ně tak akorát metat kameny, což bylo směšné. Sasuke zaznamenal honícího psa, tahle plemena byla lovecká, cvičená sice k poslušnosti, ale jakmile ucítila kořist, nedala se skoro zastavit. "Bacha na toho psa!" křikl na Madaru, ale strýc jako by ho neslyšel. Zato ho slyšel Kisame a obhlédl situaci. Kapitán byl příliš zaměstnán mířením, vypadalo to, že v příštích vteřinách přijdou o velitele. Vrátil se zpátky v okamžiku, kdy se ta rozlícená bestie už blížila. Jeho meč zarazil psa v polovině skoku, jímž se chtěl na dlouhovlasého Uchihu vrhnout.
.
Madara se naprosto koncentroval na svůj cíl a ve vteřině, kdy velitel zastavil, aby vydal nějaký rozkaz, vypálil. Střela se zakousla do důstojníkovy hrudi a donutila ho ustoupit pár kroků zpět a chytit se za ránu, kde se řinula červená krev. To už Madara neviděl, protože sklonil mušku a zvedl se na nohy. Pohledem zavadil o mrtvé tělo psa. Ani si ho nevšiml, ale Kisame, který měl meč od krve, ho zřejmě má na svědomí. Kývl na něj na znamení díků a rozeběhl se za svou posádkou, která už byla o notný kus nahoře.
.
Ti, kteří viděli, jak Madara skolil svou střelou vojenského velitele, hlasitě zajásali, i když pořád byli v ohrožení života. Ale sami dobře věděli, že jakmile vojáci ztratí nejvyšší autoritu, která jim udílí rozkazy, jsou sami úplně bezradní. U nich by to bylo možná podobné, kdyby neměli svého kapitána. Nejspíš by podle tradice ctili Sasukeho jako nového nástupce, ale mladík ještě nebyl tak zkušený. Ustupovali pořád do hor, terén se stával čím dál obtížnější a neschůdnější, navíc byla strmá cesta do kopce nepochybně o dost energeticky náročnější.
.
Běželi nahoru a zdálo se, že postup vojáků dole se zastavil. Buď je ztráta velitel úplně ochromila nebo si řekli, že jim chytání pirátů nestojí za to. Madara neměl čas to zjišťovat a hleděl dopředu, jen občas koukl za sebe, jestli tam není někdo na dohled, ale skaliska se za nimi zavřela a oni byli chráněni proti střelám. Nevýhodou bylo, že nic neviděli. Pot jim tekl po skráních, jak se snažil vyškrábat za ostatními. A celá jejich skupinka funěla jako splašení koně.
.
Sasuke zkoumal pohledem ostatní členy jejich skupinky. Jako zázrakem to vypadalo, že nikdo z nich nebyl zraněn, jen byli všichni uštvaní, zpocení a bez dechu. Útěk před královskými oddíly nebyl zrovna snadná věc. Mladší Uchiha předpokládal, že vojáci dole pod nimi bez svého velitele další kroky nepodniknou, ale pokud byla správná jeho teorie o posilách kdesi vzadu, pak budou mít zase brzy nového vůdce a pronásledování začne nanovo. Snad do té doby stačí utéct dostatečně daleko.
.
Notně se šeřilo a začínali špatně vidět na cestu. Měli dilema, buď pokračovat a třeba si někde polámat nohy nebo se někde urychleně schovat. Kapitán je ještě chvíli nechal běžet, než už to začalo být kritické. Dokonce i Kakuzu packal o kameny, které nebyly téměř vidět. "Stát," zavelel a všichni s úlevou zastavili. "Dál už nepůjdeme, musíme najít nějakou skrýš." Nejlépe jeskyni nebo převis, protože cítil ve vzduchu vodu. Hory bývají zrádné v tom, že se tam rychle mění počasí, ale dnes by mu to vůbec nevadilo, jestli mají ti za nimi ještě jednoho čmuchala, tak déšť smyje jejich pach.
.
Museli ujít ještě notný kus, než konečně narazili na vhodnou skrýš. Nebyla to jeskyně, spíš jakási hlubší vypuklina, která se táhla v délce asi deseti metrů podél jedné ze skal. Nemohli samozřejmě rozdělat oheň a neměli ani z čeho, ale naštěstí ještě nebyli tak vysoko, aby bylo počasí výrazně studené. Všichni vypadali, že mají dost, Hidan dokonce už dlouhou dobu nepromluvil a Kabuto se vážně obával o jeho zdravotní stav. Rány už se sice znovu neotevřely, ale ta námaha výstupu hodně poznamenala jeho tělesnou kondici. Sasuke přistoupil k Madarovi s návrhem: "Vezmu si hlídku, muži jsou unavení, potřebují si odpočinout."
.
"Neexistuje, nemám chuť tě v noci nahánět po horách," odsekl nabroušeně Madara a opřel se o stěnu skály. Už cítil pár vlhkých kapek na tváři. Brzy to přijde. Dneska to teda schytali. Narazili konečně na něco lidského v divočině a hned je museli dohnat ti zatracení vojáci. Copak je prostě nemohli nechat jít, teď, když je viděli, tak určitě nepřestanou po nich pátrat.
.
Sasuke zúžil oči. "Měl jsem dost příležitostí nechat se dneska zabít, nemyslíš?" protáhnul tiše a důrazně, "kdybych se pořád chtěl vydat vojákům, měl jsem ideální šanci, ani bych se nemusel moc snažit. Tak v čem je problém? Proč bych teď utíkal, natož tady v horách?" Nešlo mu ve skutečnosti ani tak o to Madaru přesvědčit o své loajalitě, ale přišlo mu, že nikdo nemá dost sil, aby zůstal ještě pár hodin vzhůru.
.
"U tebe jeden nikdy neví, stejně ti nevěřím," prohlásil nakonec Madara a podezřívavě si synovce v tom nočním příšeří prohlížel. Všechny argumenty, které slyšel, měly něco do sebe. Kdyby se v tom kopci obrátil a začal běžet dolů, tak by ho nikdo nezastavil. Zřejmě asi ani on, kdyby pro něj šel, tak by je dostali oba. "Dobrá tedy, ale jestli zdrhneš, tak doufám, že víš, co tě čeká."
.
Sasuke pokrčil rameny. Slíbil Narutovi, že nebude smrt vyhledávat, a kvůli Itachimu to hodlal splnit. Nicméně by se jí asi příliš nebránil, kdyby přišla sama - třeba právě v podobě pušek vojáků. Ale pochyboval o tom, že by se někdo z nich odvážil v noci za nimi do hor. Posadil se na jeden z větších kamenů, který byl převisem částečně krytý, už docela slušně poprchávalo. Přinejhorším absolvuje druhou koupel.
.
Nejstarší Uchiha měl v plánu si Sasukeho pohlídat, ale během prvních dvaceti minut mu synovec zmizel z očí za černou temnotou víček. Ostatně ani zbylí členové posádky se nebránili spánku a svorně všichni usnuli opírajíc se vzájemně o sebe. Na krajinu se spustil slušný liják a občas se na obloze objevil rozeklaný blesk, která osvítil na pár vteřin reliéf pohoří.
.
Sasuke ještě nikdy nezažil bouřku v horách. Hromy byly doslova ohlušující, že by přes ně nepřátele stejně ani neslyšel, kdyby se nějací blížili. Seděl v tom běsnění živlů a uvažoval nad jejich budoucím osudem. Uniknou vůbec kdy vojákům? Dostanou se do přístavu? A bude tam na ně čekat vzkaz od nějakého přeživšího člena rodiny… od Itachiho? Srdce se mu při vzpomínce na brášku sevřelo tíživými pocity.
.
Noc přežili bez úhony, snažili se získat ztracenou energii, kterou jim další den vysaje namáhavá cesta stezkami, kde budou skákat po kamení a lézt přes rozeklané průrvy. Bude to namáhavější než kdy dřív, ale jestli projdou přes hory, tak už je nikdo nechytí. Vojáci na kameni neudrží jejich stopu a časté srážky jim půjdou na ruku.
.
Sasuke se druhý den opět připojil ke svému strýci, aby s ním probral další věc. "Hory vedou sice na jih, ale stáčejí se k západu. Pobřeží je na východě. Až budeme dostatečně daleko od vojáků, budeme se odtud muset vymotat a pokračovat jinou cestou, takhle ztratíme spoustu dní výšlapem," poznamenal. Chápal, že pro záchranu to bylo nezbytné, ale trasu to značně komplikovalo.
.
Madara nebyl tím nástinem příliš nadšen, ale přikývl Sasukemu. Jejich cesta si žádá spoustu ústupků. "Nemáme na výběr. Jednou na pobřeží dojdeme. Otázkou je, jestli třeba o týden dřív nebo později." Postupně probudil zbytek mužstva, ještě trochu mrholilo, což nebylo ideální, ale nesměli meškat.
.
"Horší je, že nikdo z nás se nikdy příliš v horách nepohyboval," přemítal Sasuke neradostně, "je tu horší orientace… potřebovali bysme někoho, kdo se tu vyzná nebo aspoň mapu." Mohli odhadovat jenom z toho, co si pamatovali z té jejich… ta se sice věnovala hlavně mořím a obchodním cestám, ale částečně bylo zakresleno i vnitrozemí.
.
"To je pravda. Nezbyde nám nic jiného než se držet základních orientačních věcí. Sejít dolů z kopce na východní straně. Jinačí možnost tu není." Madara si chvíli Sasukeho prohlížel, zdál se mu trochu jiný než před několika dny. V jeho očích byly zažehlé jiskřičky. "Jsi syn svého otce," odtušil nakonec. Fugaku taky vždy měl nejvíc připomínek k trase a potížím, které budou muset řešit.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 27. prosince 2016 v 9:46 | Reagovat

Ať je Madara jaký chce tak vůdce je určitě bezkonkurenční. Hledí na zbytek posádky, stará se o ně jak o vlastní :D a myslím si, že i na lodi jsme se přesvědčili, že tresty rozdává pouze zaslouženě. Taky kdyby chtěl tak nechá Hidana oddělat.. přece jen je vlastně zdržuje ( doufám, že ho necháte , O_O)

Taky jak jsou v textu furt ty narážky na to jestli ještě někdo přežil :D jestli někde nechali vzkaz :D bude to ještě hodně zajímavý...

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 29. prosince 2016 v 9:48 | Reagovat

Omlouvám se, že komentuju tak pozdě, ale až dneska jsem se dostala k přečtení tohohle dílu T_T.
Vůbec mě nenapadá kdo by je mohl spasit. Snad nějaký přeživší Uchiha?
Dneska jsem úplně vygumovaná >_<
Je roztomilý, jak má Madara starost o Sasukeho, já bych to asi taky tak udělala.
Z toho velitele měli udělat cedník!
Doufám, že to někdo z Uchihů přežil

Těším se na další kapitolu :)

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 31. prosince 2016 v 9:26 | Reagovat

[1]:Ano, to jediné se Madarovi nedá vytknout, opravdu se o svou posádku stará, protože to je ta, bez níž by nebyl kapitán :D. Hidan je brzda, ale když už se s ním táhli tak daleko, tak už ho nezabijí... ano vzkazy 3:)
[2]:V pořádku, důležité je, že ses objevila ;). Z toho velitele by cedník dělat neměli, bylo by ho škoda :D. Jinak možná to spasení bude trošku jiné, než si představuješ.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.