Rodinná tradice V.

17. prosince 2016 v 7:00 | Ivanitko + Smajli |  Rodinná tradice
Sasuke se jen těžce vyrovnává s podivnou oslavou narozenin. Zjišťuje, co se dělo, kdo to s ním vlastně dělal a jemu hrozně špatně. Všechno ho bolí jako na posledním tažení a nejvíc asi to, že mu všechno tohle udělala vlastní rodina.


Ač matka dávala Sasukemu čas do rána, tak Itachi neustále stepoval před jeho dveřmi a snažil se zachytit aspoň nějaký zvuk toho, že bráška žije. Bál se o něj a napadla ho stejná myšlenka jako matku. K večeru šel konečně na kutě a otevřel si okno, aby mohl chladnější noční vzduch dovnitř. Něco ho napadlo a neváhal to uskutečnit. Tiše se vytratil z domu a postavil se pod košatou třešeň. Letos na ní Sasuke denně visel, když měla červené plody. Vyhoupl se na nejnižší větev a drápal se stromem nahoru až k oknu svého sourozence, které bylo pootevřené. Rychle přeskočil na parapet a vklouzl dovnitř.
.
Nejmladší Uchiha zvedl hlavu z polštáře, když uslyšel, jak se k němu někdo dobývá, a dokázal si dost dobře představit, kdo to je. Kdo o něj má takovou starost a je navíc schopný riskovat sražení hlavy, jen aby se k němu dostal. Měl si zavřít i okno nebo nechat otevřenou jen ventilačku, ale bylo léto a venku horko, dokonce i teď na noc neklesla teplota pod dvacet stupňů.
"Divím se, že ses sem vyškrábal," prohodil klidně, ale zvláštně dutým hlasem, zatímco položil hlavu zpátky na polštář, "nikdy ti lezení po stromech moc nešlo." V tom byl přeborník spíš on, Itachi obyčejně pobíhal na zemi pod ním a poděšeně kvokal, ať sleze, že spadne.
.
"Taky se mi podařilo odřít si ruku," odtušil Itachi úlevně, když viděl, že bráška žije. Přešel k posteli a opatrně sedl na její okraj. Nechtěl brášku děsit. "Sasuke, proč ses tady zamknul? Nikdo ti přece nechce ublížit."
.
"Ne? Jednou to stačilo? Jaká úleva," odtušil nejmladší Uchiha jedovatě, "vidíš, a já myslel, že si jdeš pro přídavek." Slyšel ráno odjíždět strýce i s Shisuiem, takže věděl, že žádné další nepříjemné rodinné překvapení se konat nebude, ale říct to musel.
.
Itachi se zatvářil, jako kdyby mu bráška vytknul políček. Popravdě by ho radši cítil, než když ho obviňoval slovně. Sklonil hlavu a provinile hleděl do podlahy. "Omlouvám se… hrozně moc se omlouvám," pronesl rozechvělým hlasem plným bolu. Bráška ho nenávidí!
.
Sasuke zavrtěl hlavou. Dobře slyšel v Itachiho hlase výčitky svědomí, ale copak je to normální, znásilnit svého bratra?! Nevěřil sice, že by to byl jeho výmysl, ale… to nemohl prostě odmítnout to udělat? "Co jste mi dali?" zeptal se tiše, "tohle nezpůsobil jen alkohol, čím jste mě nadrogovali?"
.
"Já nevím. Měl to na starosti strýc Madara," odtušil Itachi a pokusil se chytit Sasukeho za ruku. K jeho velkému zklamání bratr ucukl. Jestli to takhle zůstane napořád, tak si půjde hodit mašli. Nemůže žít s tím, že ho Sasuke nenávidí a zanevřel na něj… nebo má naději?
.
"Co jste měli zařídit vy se Shisuiem?" zeptal se kysele Sasuke a ve tmě pokoje si Itachiho podmračeně měřil, "rozptýlit pozornost? Sehnat lubrikant? Nebo kondomy? Oh, počkej, vy jste vlastně žádný nepoužívali. Ani jeden z vás. Jsi si jistej, že jsou všichni aspoň zdraví?!"
.
"Jo, otec nás nechal všechny vyšetřit, i když Madara se notně cukal… my se Shisuiem jsme nedělali nic… Sasuke, vím, že je to troufalost se tě ptát," zvedl k bratrovi smutné vnitřní bolestí soužené oči, "ale odpustíš mi to? Nemohl jsem jednat jinak."
.
"Jak - nemohl jinak?!" prskl Sasuke jako vzteklý ježek, "on tě někdo nutil? Řekl, že když to neuděláš, tak… se stane co? Zbortí se planeta? Všichni jste měli na vybranou!" Hořkost toho, co mu provedli, byla jako mokvající rána. Byl to příšerný zásah do jeho hrdosti, která byla pro Uchihy typická… až uvažoval, jestli ten rituál nevznikl proto, aby tuhle vlastnost krotil.
.
Na tohle neměl Itachi co říct, protože to byla pravda, kdyby to prachsprostě odřekl a odešel, tak by si akorát vysloužil pokárání od otce, ale pochyboval, že by ho do sexu plně nutili… jenže on to chtěl. Chtěl brášku šukat jako ve svých snech.
.
Sasuke si povzdechl a promnul si spánky. Bude se s tím muset naučit nějak žít, ale zatím nevěděl jak. Na jazyk se mu tlačila otázka, která se mu sice nechtěla moc vyslovit, protože nechtěl být figurkou v téhle zvrácené hře, ale… nedalo mu to. "Prošel jsem aspoň?" nadhodil trpce.
.
Dlouhovlasý mladík zavrtěl hlavou. "Uhádl jsi jen dva, mě a strejdu Izunu. Ostatní sis tipl špatně a Shisuie jsi uhodl až napodruhé a to se nepočítá," odtušil Itachi. Ráno měl chuť všechny proliskat a nejblíž byl Shisui, který i přes včerejší zvracení vypadal dobře a ptal se, co je na snídani. Musel se spokojit s pohlavkem.
.
"Co?!" Tahle zpráva nadzvedla Sasukeho z lůžka, což o vteřinku později ohodnotil jako velmi špatný nápad, protože se s bolestným zavytím stulil zpátky na lůžko. "A to znamená jako co?!" vyhrknul skrz zatnuté zuby, "že teď nepatřím do rodiny nebo co?" Včerejší události byly kvůli drogám poněkud zmatené, nepamatoval si všechno, co mu otec říkal, než ho tak zprznili.
.
Itachi se musel nadechnout, jak pocit, že ho něco škrtí. "Budeš muset tu zkoušku příští rok opakovat," pronesl tiše a uhnul pohledem. Bratr si ho měřil tak vyčítavě, až měl pocit, že ho sežehne plamenem rozhořčení. Nejradši by tu poslal otce, ať si to pěkně vyžere sám, ale ten by asi po třešni nevylezl.
.
"To si děláš…" zalapal Sasuke po dechu, "nikdy! Nikdy už nedovolím… to si radši hodím mašli!" No, to možná trošku přeháněl, ale minimálně by se mohl třeba odstěhovat, přece se nenechá zneužívat od vlastních příbuzných jako nějaká děvka. Tak daleko by jistě nezašli, aby ho kvůli tomu nějak pronásledovali.
.
"Sasuke, to nesmíš. Nesmíš si ublížit," vyhrkl Itachi zhrozeně a vytřeštil na něj oči. "Jsi pro mě všechno." Kdyby si něco bráška udělal, tak jde za ním. Nemohl by tu zůstat a trpět bez něj. Miloval ho jako sourozenec i partner, kterým po včerejšku jisto jistě nebude.
.
Sasuke nadzvedl obočí. Něco v Itachiho tónu se mu zdálo tak zvláštně úpěnlivé, víc než by od bratra čekal. "Jak to myslíš?" zavětřil. Vůbec, celé to jeho dnešní chování bylo divné. Byla v tom asi hodně provinilost, to ano, ale ještě něco. Jenom z výčitek svědomí by tu teď přece nebyl…
.
"No já...," zaváhal Itachi a na chvíli se zadrhl. Co mohl ztratit? Vždyť Sasuke už ho nenáviděl, určitě se mu protivil i s celou jeho rodinou, takže to mohl klidně říct… nebo spíš ze sebe vysoukat. "Já jsem… víš, nemůžu bez tebe žít. Jsi jako vzduch, který potřebuju k dýchání. Sluneční světlo, které prosvítí můj den, protože… protože já tě miluju," vyhrkl překotně nakonec. Tak a bylo to venku. Čekal nadávky a krupobití.
.
Nic z toho ale nepřišlo, Sasuke na něj zůstal jen vytřeštěně zírat. Chviličku sám sebe ujišťoval, že se nepřeslechl a opravdu slyšel to, co slyšel. "Miluješ?" opakoval po něm pomalu, "jak… jak jako miluješ? Chceš tím říct jako táta mámu?" To bylo praštěné. Do svých osmnácti let žil úplně normální klidný spokojený život a teď najednou, pouhý den po dospělosti, bylo všechno jinak. Milující rodina se změnila na zvrhlá prasata a bráška se zbláznil. Super.
.
"Ano, přesně takhle. Cítím něco hlubšího a trvalejšího. Jako k milenci a později i partnerovi, kterého miluješ až do konce svých dnů… Já jsem si to nevybral, prostě to přišlo samo a nemůžu bez tebe být. Každá minuta, kterou můžu být s tebou, mě naplňuje štěstím. Tvůj hlas je jako pohlazení… musím ti připadat jako duševně nemocný, ale všechno tohle je pravda." Itachi si nikdy nepřipadal tak smutně s bolestnou nadějí.
.
"Nikdy ses přece nechoval nijak…" načal Sasuke okamžitě protest, ale nedopověděl ho. Když se nad tím zamyslel, možná to nebyla tak úplně pravda, Itachi se choval jinak už několik let. Tolik se o něj zajímal a trávil s ním čas, místo aby si vyrazil s kamarády nebo s nějakou přítelkyní… Všechny ty doteky, něžné pohledy… myslel si, že mají prostě hezký sourozenecký vztah! A přitom to možná bylo jinak… "Jestli mluvíš pravdu," hlesl podezíravě, "tak jak jsi mi to včera mohl udělat? Proč jsi mě vůbec nebránil?"
.
Itachi se začervenal, když si v duchu řekl proč, ale pro bratra to musel trochu zaobalit. "Bránila tě mamka a já… já jsem podlehl svému tělu. Toužím po tobě už hrozně moc dlouho a prostě… mohl jsem se tě dotknout, líbat tě a i to… vždycky jsem si to hrozně přál, ale nikdy jsem nenašel odvahu dát ti najevo svou náklonnost, protože jsem se hrozně moc bál, že bych tě potom ztratil."
.
Sasukemu to přišlo trošku nelogické, protože jak mohl Itachi vědět, že ho tím neztratil tak jako tak? Bolestně se vrátil ve vzpomínkách do včerejšího večera. Chvíle s Itachim byla jedna z těch, které si vybavoval nejlépe. I po jeho tvářích se rozlila červeň. Milovali se a jemu to přišlo… no, když si odmyslel to všechno kolem… hezké, no. Itachi byl jedním z těch, co ho vzrušili k nepříčetnosti, ale svým vlastním něžným způsobem.
Zamračil se na něj, chtěl ho seřvat, ale bráška se tvářil tak zoufale, tak ztraceně, že prostě nemohl, bylo by to jako kopat do někoho, kdo leží na zemi. "No, tak snad sis to aspoň užil," zamumlal rozpačitě.
.
Dlouhovlasý mladík přivřel oči. Snad ani u něj, když byl zasvěcován, to nebylo tak hrozný. Ano, taky byl naštvaný na celičký svět a bolel ho zadek jako čert. Celý týden s ním nebyla kloudná řeč, ale pak to dokázal vstřebat, pochopit a brát jako uzavřenou věc. Jenže se Sasukem se tohle téma zase otevřelo. "Bráško, já tě nechci ztratit." Přát si, aby to bylo jako dřív, by bylo lhaní do vlastní kapsy.
.
Nejmladší Uchiha si povzdechl. Všechno to bylo tak hrozně zmatené a bolestné. Strašně ho užíralo, co mu provedli, a s Itachim… co znamenalo víc? Jedna odporná zrada nebo osmnáct let lásky a důvěry? Stačil ten čin k tomu, aby ho začal nenávidět? Pár minut mlčky zkoumal své pocity. Ne, nenávist k němu necítil. Hněv, zklamání, smutek… to ano. Ale ne nenávist. "Já vím," broukl tiše, "jen… ublížilo mi to."
.
"Chápu tě, taky jsem si tím prošel," odtušil starší mladík, "každý z nás si tím prošel i několikrát," dopověděl tišeji a přemýšlivě si prohlížel bratra. Vypadal hrozně unaveně, skoro nemocně. Což byl, jak na těle, tak hlavně na duchu. "Nemáš hlad a žízeň? Jsi tu celý den zavřený. Všichni se o tebe báli."
.
Sasuke zavrtěl hlavou. Jíst se neodvážil a nějaký zbytek vody tu měl. Víc mu vrtalo hlavou něco jiného. "Proč jsi mi to neřekl?" zvedl k Itachimu oči, "když ti bylo osmnáct… proč jsi nepřišel za mnou?" No, pravda, když Itachi dospěl, jemu bylo pouhých třináct, byl příliš mladý, ale stejně. Vůbec netušil, že se v jejich rodině dějí takové věci.
.
"Nesmí se o tom mluvit… teda může, ale nesmí se to dozvědět někdo, kdo je mladší a teprve ho to čeká," Itachi si zpětně promítl svoji zkoušku… on sám ještě z ložnice odešel, měl taky o jednoho prznitele míň, ale druhý den celý prospal, až ho Mikoto musela večer budit. Nedokázal si představit, že by v té době zašel za bratrem a řekl mu, co se událo.
.
"Hmm," hlesl Sasuke, na tohle se snad nic ani říct nedalo. Stejně byl přesvědčený o tom, že ho Itachi mohl varovat. Zaváhal, než se zeptal na to, o čem vyděšeně uvažoval předtím, než sem jeho bratr oknem vlezl: "Bude se mi o tom zdát?" Byl to důvod, který mu bránil usnout. Bál se, že když zavře oči, zase se mu na ně dostane šátek, zase bude ležet nahý a se svázanýma rukama…
.
"Nevím, kdybych mohl, tak bych tvoje sny ohlídal, aby se ti zdálo třeba o třešních," broukl Itachi, "Sasu, chtěl bych tě o něco poprosit. Už se nezamykej. Hrozně jsem se bál, že si něco uděláš a otec pak vylomí dveře a já tě tu najdu bez života," dodal přiškrceně.
.
"Nechtěl jsem s nikým mluvit," zašeptal Sasuke a při zmínce o otci se kysele zašklebil. "Ani by je snad nemusel vylamovat, stačilo by, kdyby se vzrušil, tou brutální sbíječkou v kalhotách by se prošukal i betonem… tys věděl, že má takový péro?!"
.
Dlouhovlasý mladík se zarazil. To, co mu říkal Sasuke, nějak nesedělo, ale pak si vzpomněl na včerejšek. "To nebyl otec. Ty sis to popletl. Byl to strejda Madara s tou… krajtou." Otec se vždycky vyjadřoval v tom smyslu, že Madara nemůže být ani z jejich rodů, protože má moc velké péro… nebo zmutoval.
.
Sasukemu poklesla brada. Nevěděl, jestli cítí spíš šok nebo úlevu, protože ten s tím obrovským pérem ho málem ušoustal k smrti, tak možná bylo lepší, že to aspoň nebyl otec. I když, strejda Madara… no, žádná výhra. Ale to by nebyla nikdy se členy rodiny. "Počkej," Sasuke postupoval pozpátku, "to prase, co to celý prohekalo, to byl Shisui… takže táta byl první?! Úplně první?!" Panebože, to snad ne. Vlastní otec ho připravil o panictví!
.
"Ano, byl to otec," přikývl Itachi. Viděl na Sasukem, že je z toho objevu úplně ohromený. Ale zpětně hodnotil, že Fugaku byl opravdu ohleduplný a snažil se. To se nedalo říct o Shisuiovi, který mimochodem byl jeho první z rodiny, už předtím měl pár nezávazných vztahů na jednu noc s muži. Ihned také ráno bratranci nadal, že jak se choval. Kdo to kdy viděl hekat jako hřebec v zápřahu, vůbec se nesnažil to bráškovi ulehčit a nakonec se pozvrací z přežrání.
.
Sasuke zakvílel a zabořil obličej do polštáře. Jasně, svým způsobem na pořadí nezáleželo, všichni ho měli, ale… no, bylo to nechutný. První sex do zadku s vlastním otcem. Když zase po dlouhé době zvedl hlavu, upřeně se na Itachiho zahleděl. "Odpověz mi na jednu otázku," požádal ho a zaváhal, než nadhodil: "Co se stane, když teď hned vezmu mobil a zavolám na linku bezpečí, že mě znásilnili skoro všichni z rodiny?" Snažil se, aby to vyznělo ledabyle.
.
Itachi zapřemýšlel, on rodinu udat nikdy nechtěl. "No, asi by ti moc nevěřili, kdybys jim vyjevil všechno, co se stalo… Všichni by mlčeli, takže bys obviňoval jen ty, i když matka by se možná ozvala… ale, ne, určitě ne, ohrozila by nás a to by nemohla udělat. Sociálku by neposlali, jsi dospělý. Možná by přijela policie…" Otec by to s nimi skoulel a zametli by to pod koberec. Navíc Sasuke v sobě snad už neměl žádné sperma, které by je usvědčilo a kromě rozedřené sliznice a možná zbytků drog v sobě Sasuke nic neměl. Nakonec by ho mohli ještě obvinit z narkomanie a usnesli by se, že si to udělal sám, kdo ví kde.
.
Nejmladší Uchiha mírně naklonil hlavu na stranu. Itachi mu zopakoval to, co si dokázal spočítat sám, ale kvůli tomu se ho na to neptal, a ani neměl v úmyslu to doopravdy udělat, jen by si tím zavařil a všechno by zhoršil, zajímalo ho něco jiného. "I ty?" zeptal se tiše a propaloval bratra pohledem, "i ty bys o všem mlčel?"
.
"Já…" načal dlouhovlasý mladík přemítavě, "já nevím. Když bych se přiznal, tak by mě zavřeli do vězení za znásilnění a už bych tě neviděl." Itachi věděl, že sazby za něco takového nejsou moc velké. Otec se nad tím často rozčiloval.
.
Sasuke si odfrkl. Věděl, že nejedná úplně fér, ale Itachi ho zradil. "Co kdybych řekl, že tvoje přiznání je jediná možnost, jak bych ti mohl odpustit?" nadhodil bez soucitu. Itachi byl asi jediný z rodiny, koho tahle věta mohla zasáhnout hluboko.
.
"Tak to udělám," odpověděl Itachi pevně. Odpuštění od Sasukeho pro něj bylo nejdůležitější. "Pro tebe bych udělal cokoliv, když si to budeš přát." Zvedl k bráškovi pohled. Zradil by celou rodinu, ale toho, bez něhož nemůže žít, by mu odpustil, i když to neznamenalo žádný příslib do budoucna. Navíc počítal s tím, že Madara má nejlepší právníky a dokázal by z toho všechny vysekat. Soud by ublížil všem, hlavně Sasukemu. Kdyby musel znovu před všemi vypovídat, co mu dělali…
.
"Dobře," přikývl Sasuke, "tak zítra to zajdeš ohlásit na stanici a budeme mít mezi sebou zase čisto." Chtěl vědět, jestli Itachi neucouvne se svým přesvědčením, když si bude myslet, že je to doopravdy. "Chceš tu zůstat přes noc? Asi tě pak zavřou, tak se mnou můžeš být naposledy, pak se po soudu dlouho neuvidíme…" strašil ho.
.
"Dobře, zajdu tam hned ráno," souhlasil Itachi a už se potil jen při té představě. Sám sebe udat, otec asi nebude moc nadšený. Ohledně té druhé věci… "Sasuke, a ty bys mě tu snesl? Víš, po tom všem… samozřejmě bych tu s tebou rád zůstal, ale nemusíš mě tu nechávat jen z milosti, pokud se ti to příčí."
"V pohodě, dostaneš pravděpodobně pět let, to je dost. Jednu noc s tebou ještě přežiju, na rozloučenou," odtušil Sasuke s kamennou tváří, kterou pracně udržoval, "radši si ale nacvič sbírání mýdla, aby ses ve vězení nemusel ve sprchách ohýbat… i když, pokud vás zašijou všechny, tak ti třeba taťka může krejt záda nebo tak."
.
Hrůzná to představa projela Itachiho myslí, ale pokud by k znásilnění přišili zdrogování, omezování svobody, násilí… nebylo by to půl roku. Musel by přerušit studium, všichni by si na něj potom ukazovali. Určitě by je pořádně protřepali novináři. Zvrhlá rodina ošukala nejmladšího člena. Mladík byl sexuálně zneužit. "Udělám to, jak jsem slíbil… ale nejhorší na tom nebude žádné zatracené mýdlo, ale to, že tě neuvidím."
.
Sasuke se ještě chvíli pásl na jeho utrápeném vzezření. Věděl, že by neměl, ale tolik mu to ublížilo, že si ho všichni vzali, jako by byl nějaká hračka… Ale vypadalo to, že jediný Itachi by byl schopný nést důsledky, dokonce tak strašné důsledky. Jen proto, aby mu odpustil. To samotné mu stačilo. "Nikam nepůjdeš," mávl rukou, "nechci, abys šel, lhal jsem. Chtěl jsem vědět, jestli ti na mě záleží víc než na sobě… víc než na rodině."
.
Dlouhovlasý mladík na něho vyjeveně koukal. To si z něj dělal srandu? Šíleně se mu ulevilo, že nikam nemusí. Ta představa, jak se jde udat a popisuje policistům, co všechno udělali, byla příšerná a frustrující. "Bráško," broukl tiše.
.
Sasuke ho chytil za ruku. "Nemůžu ještě říct, že jsem ti odpustil… je to všechno hrozně čerstvé a bolí to… Ale vím, že to nebyl tvůj nápad a žes mi nechtěl ublížit. Jsi můj bratr a já tě taky nechci ztratit." Opatrně se uložil ke spánku, aby pokud možno moc nevrtěl pánví, zadek bolel jako čert. "Co je?" zeptal se, když viděl, že na něj Itachi němě zírá.
.
"Nic, jen… jsem moc rád, že se mnou mluvíš a tak…" Itachi se pousmál. Viděl, že bráška se chystá pokračovat v posilujícím spánku. Měl by ho nechat odpočívat. "Asi bych měl jít, ale kdybys něco potřeboval, tak na mě zavolej nebo mě prozvoň a já hned doběhnu."
.
"Ne," hlesl Sasuke, "zůstaň tu se mnou… prosím." Nevěděl, jestli je přítomnost jednoho z těch, co ho zprznili, dobrá prevence proti snům o těch, co ho zprznili, ale Itachiho blízkost proti nočním můrám nikdy nezklamala. Zhoršit by to snad každopádně nemusel.
.
"Opravdu?" zeptal se Itachi a chvíli čekal, jestli se mu třeba Sasuke nevysměje, ale nic se nestalo. "Tak chviličku počkej." Dlouhovlasý mladík odběhl, aby se převlekl do spacího a v obýváku informoval rodiče o Sasukeho stavu a že za ním nemají chodit, že se o něj postará. Za pár minut byl zpátky u Sasukeho a vklouzl k němu pod peřinu.
.
Sasukemu bylo původně proti srsti, že Itachi odemkl jeho pokoj, přeci jen, s nikým jiným mluvit nechtěl, protože otec ho ošukal a u matky zase nechtěl snášet ty pohledy… ale nakonec neprotestoval. "Ošetřil sis tu odřeninu?" zeptal se staršího bratra a prohlédl si jeho ruku. Kůže na předloktí byla sedřená. "Neměl jsi lézt po tom stromě, dostaneš infekci."
.
"Nic to není," broukl Itachi a pohladil brášku po vlasech, "umyl jsem si to ve vodě." Odřenina nebyla nijak hluboká, takže to moc nehrotil. "Dobrou noc, Sasuke," zašeptal Itachi a jen se modlil, aby byla.
.
"Jo… dobrou," špitl mladší Uchiha a po krátkém zaváhání se k Itachimu přitulil, jako to vždycky dělal, když jako malý okupoval bráškovu postel. Přišlo by mu asi divné vedle sebe jenom tak ležet, to by na jeho psychiku nemělo ten správný účinek.
.
Itachi po chvilce zaváhání objal brášku paží a přivinul si ho víc k sobě. Nadechl se Sasukeho vůně a div se mu jako vždycky nezamotala hlava. Miloval ho jako nikdy nikoho a byl si jist, že je to napořád. Propadl kouzlu černovlasého ďáblíka s tváří anděla.
.
"Itachi…" načal Sasuke, když si všiml toho nadšeného čenichání ze strany staršího bratra. Místo pobouření ho to však kupodivu spíš pobavilo a natáhl se výš k jeho uchu, aby do něj mohl zašeptat: "Ne, že se ti postaví."
.
"Taky v to doufám, ale neboj, budu se snažit, aby tě to neobtěžovalo," broukl se stopou humoru Itachi a vtiskl mu pusu mezi černé prameny. Nemohl se dočkat rána. Vždycky si přál s bráškou spát v jedné posteli a ráno ho sledovat, jak se probouzí.
.
"Jen aby." Poprvé od té traumatizující události se Sasukeho rty lehce zvlnily do úsměvu a poprvé měl také pocit, že to snad nějak překoná. Ještě nevěděl jak, ale nějak ano. Znovu se na Itachiho hrudi uvelebil a nechal se objímat jeho hřejivou paží. "Dobrou, Itachi."
.
"Taky dobrou," broukl Itachi a zavřel oči. Po tom psychickém vypětí se konečně cítil mnohem líp, když si se Sasukem promluvil. Teď už určitě bude všechno jen lepší. Přece kdyby ho bráška nenáviděl nebo si jím nebyl jistý, tak ho nepustí do postele, ale byl tady a tomu říkal pořádný pokrok.
~~~
*o rok později*
Sasuke si dával velký pozor na to, co pije, a díval se svému otci pod ruce, když rozléval šampaňské. Rozhodně si loňský zážitek nechtěl zopakovat, ale zatím u stolu nikdo nic nenaznačoval, jen strýček Izuna důrazně krotil Shisuie, protože ten se zase cpal jako nezavřený, což značilo, že ani v chlebíčkách nemohlo být nic nekalého.
.
Itachi byl napjatý. Vůbec se mu nelíbilo, že Sasuke musí opakovat zkoušku, a kupodivu se ani rodiče nerozvedli, jak Mikoto slibovala. Byla zase notně nabroušená. Navíc to teď nemusela skrývat, když její mladší syn o všem věděl. Slibovala Fugakovi osobní pomstu, ostatně minule ji musel po měsíci na kolenou prosit, aby s ním vůbec pořádně mluvila.
.
Když matka s chabou výmluvou odešla a vrhla po svém mladším synovi soucitný pohled, u stolu na okamžik nastalo naprosté ticho. Jakmile bylo slyšet vzdálené klapnutí dveří, všechny pohledy u stolu se jako naráz otočily k Sasukemu, až to muselo být pro nestranného pozorovatele legrační.
"Ne," zavrtěl nejmladší Uchiha hlavou, "ani náhodou. Já už do toho znova nejdu."
.
"Stojím při Sasukem. Je to úplně zbytečný a odmítám s bráškou souložit," pronesl Itachi pevně a chytil sourozence za ruku pod stolem. Něžně ji stiskl, ani jeden z nich netoužil po opakování minulého roku. Navíc bylo vidět, že jediný, kdo se nemůže dočkat, je Madara.
.
Fugaku si skousl ret. Upřímně řečeno netoužil si zase projít tím peklem s Mikoto a měl dost velké dilema, protože ta tradice se ctila už tak hrozně dlouho… Odkašlal si. "Vím, že je to hrozně kontroverzní," načal a raději se na svého staršího bratra nepodíval, "ale možná… je to rodová záležitost. My všichni jsme Uchihové. Navrhuju hlasování… pro schválení či neschválení výjimky."
.
"Bezva," odtušil trošku nepříjemně Madara, "takže ať zvedne ruku ten, kdo chce ctít tradici." A šukat mladou prdelku. Celý rok se na tohle těšil. Už aby byl v něm. Zvedl paži nahoru a čekal, jak se vyjádří zbytek společnosti.
Shisui nechal ruku dole. Cítil, že dneska by to mohlo dopadnout jako minulý rok. Nechápal, jak teta může dělat ty chlebíčky tak dobrý. Snědl by jich i tunu, kdyby to měl kam dávat. Navíc Itachi už do něj nejmíň měsíc hustil, aby byl s nimi proti. Nemohl mu to udělat, měl Sasukeho tak rád.
Itachi ruku držel samozřejmě dole, ani ji zvednout nemohl, protože držel Sasukeho za pacičku.
.
Fugaku se vyhýbal bratrovým pohledům, všichni tři byli vychováváni pro to, aby svůj původ ctili a tradice dodržovali. Jenže on už nechtěl svým synům a manželce ublížit víc, než to udělal. Sasuke se mu dva týdny vyhýbal, o Mikoto ani nemluvě. I když ho hryzalo svědomí a myšlenka na mrtvého otce, který byl vždycky v tomhle ohledu přísný, nechal ruku dole.
Izuna dlouho váhal. Měl podobné dilema jako Fugaku, nechtěl už synovci způsobit bolest, ale měli ten rituál už tak vžitý po generace… Kdyby měl jeho hlas rozhodnout, nezvedl by ruku, ale když viděl, že to výsledek už nezvrátí, s úlevou se připojil k Madarovi. Jen proto, aby ho to nehlodalo, že nectí rod. Tři ku dvěma, Sasuke samozřejmě hlas neměl, když se ho to týkalo.
"Barbare, kdyby tě otec viděl," pronesl Madara popuzeně a propichoval Fugaka pohledem. Kdyby zvedl ruku, tak mohli tradici znovu posvětit a Sasukeho pořádně ošukat. Tohle mu přece nemohli udělat, tak dlouho se těšil na ten útlý zadeček a nic. Tiše v něm bublal vztek a jedním vrzem do sebe kopl zbytek šampusu ze skleničky.
Itachi si oddechl a vděčně se podíval na bratrance, který se už jenom očima pásl na občerstvení na stole. Doufal, že nabourali tuhle slavnou tradici a tím skončí navěky věků.
.
"Promiň… nemohl jsem jinak, vím, že to nechápeš. Nemáš děti," hlesl potichu Fugaku ke svému bratrovi, než zvýšil hlas ke všem: "S většinovým poměrem tři hlasy ku dvěma je Sasuke zproštěn další zkoušky dospělosti." Páni, skoro jako u soudu, asi měl deformaci z povolání.
"Díky, tati," vydechl Sasuke úlevou a rozzářil se jako vánoční stromeček. Samozřejmě by se opíchat nenechal a pochyboval, že by to došlo tak daleko, aby ho vážně znásilnili, ale lepší, když to dopadlo takhle.
"Takže vlastně zůstaneš pořád dítě, Sasuke," zazubil se na něj Izuna, "sen všech dospělých."
.
"V tom případě můžu teda dojít pro mamku," pronesl spokojeně Itachi a vstal, aby šel pro tmavovlásku. Vešel do pokoje pro hosty, kde seděla žena se zapšklým výrazem ve tváři. "Mami," oslovil ji Itachi, překvapeně se na něj podívala a sundala si sluchátka, "hlasovali jsme o tom, jestli se má Sasuke podrobit tradici a jen strýc Madara a Izuna byli pro, takže Sasuke letos nemusí nic dělat."
"Opravdu?" vydechla Mikoto překvapeně a na tváři se jí rozlil veselý úsměv, "konečně jste dostali rozum." Vstala, radostí objala svého syna a vrátila se s ním zpátky.
.
Tam už se mezitím znovu rozproudil hovor, kterého se neúčastnil jenom Madara, dosud naštvaný ze zklamání, že Sasukeho zadeček se stal zapovězeným místem. Nejmladší Uchiha si s matkou vyměnil zářivý úsměv, když se tmavovláska posadila zpět ke stolu vedle svého manžela.
Fugaku, který si dosud ještě nebyl úplně jistý, jestli se zachoval správně, si poté, co jeho žena pod stolem vklouzla svou tlapkou do té jeho, byl jistý. Ano, měl to udělat už dávno.
Když se Itachi ocitnul zase vedle svého bratra, Sasuke se k němu naklonil pod záminkou, že si chce podat hrneček za jeho hlavou, a zašeptal mu do ucha: "Ale o narozeninový sex mě neochudíš, že ne? V trošku soukromější verzi…"
.
"Samozřejmě, že ne, plánuju pro tebe překvapení" odtušil stejně tiše a schválně se zmínil o překvapení, aby mladíka napnul. Všechny věcičky, které bude potřebovat, měl nachystané v krabici ve skříni. Sasuke se bude ještě divit. Prvně ho vzruší, pak vydráždí k nepříčetnosti a nakonec dravě ošuká přesně, jak ho o to minulý týden prosil. Škoda, že oslava bude ještě nějakou dobu trvat. Nejradši by se ztratil hned.
.
"Beru tě za slovo," špitnul ještě Sasuke, než se zase stáhnul, aby to nevypadalo podezřele. "Strejdo, nějak ti přestalo chutnat," obrátil se na Madaru s líbezným úsměvem. Věděl, že by neměl, ale musel si rýpnout, viděl na tom prasákovi, že by ho bez výčitek zase protáhnul a s chutí. Tss, když si jenom vzpomněl, jak to minulý rok probíhalo… divil se, že strejda nedělá pornoherce, jisté proporce na to měl víc než dobře vyvinuté.
.
Madara se na něho nelibě podíval. "Dávej si pozor na jazyk, pískle, nebo ti dám soukromou hodinu zaučování," pronesl nejstarší Uchiha výhružně. To malé škvrně si z něho ještě dělalo srandu, ale známé přísloví říká: Po smíchu přichází pláč, tak to by si měl synovec dát bacha. Nechal si dolít a upil, aspoň nedobrovolně ušetří síly na nového kocourka, kterého si našel. Stačí písknout a přiběhne za ním.
.
Sasuke se na něj beze strachu ušklíbnul a provokativně nadzvedl bradu výš, ale nic už neřekl. Měl takový dojem, že se Madara přestane účastnit všech rodinných oslav, což tedy nebyla žádná škoda, aspoň pro něj.
"Tak na nové začátky," navrhl Fugaku další přípitek a všichni se chopili svých skleniček. Sklo o sebe tiše zazvonilo a Sasuke se nenápadně pousmál na svého bratra. Jeho nový začátek už se konal před více než čtyřmi měsíci a nelitoval. Svým způsobem mohl být za jedno té tradici vděčný - kdo ví, jestli by se bez ní někdy s Itachim dali dohromady. Ale teď už bylo všechno skvělé.

Konec
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 akira akira | 17. prosince 2016 v 10:12 | Reagovat

Úžasnej konec,doufala se že se Itachi a Sason daj dohromady :-D

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 17. prosince 2016 v 13:59 | Reagovat

To je kawai! Ten konec byl nejlepší!
Madaru celkem chápu :D, Shisuije nenažranec! :)

3 Káťa Káťa | E-mail | 17. prosince 2016 v 16:14 | Reagovat

Jeeee taková škoda, že zkouška neproběhla znovu :D alespoň teda pro nás...

Tohle byla fajn povídka, taková uvolňovačka ;)

4 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 19. prosince 2016 v 17:36 | Reagovat

[1]:Tak oni bez sebe nemůžou být v žádné povídce.
[2]:Každý Uchiha má skvělý charakter :D
[3]:Ty mu teda přeješ, chudákovi. Jo dlouho tu nebylo PWP a velmi velmi odlehčený a perverzní děj.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.