Ve stínu pyramid VII. - Žárlivost

20. prosince 2016 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Ve stínu pyramid
Vášnivá láska sebou občas vleče nepříjemnou vlastnost a tou je žárlivost. Kisame na poradě zjistil jistou věc ohledně minulých dnů a pranic se mu to nelíbí. Původně chtěl jít zhned do svého pokoje, ale tohle mu nedá spát a musí si to zajít s princem vyříkat hned teď.


Sasuke se zrovna ukládal ke spánku. Těšil se, jak si zítra nechá zavolat Kisameho. Byl by chtěl už dneska, ale od Itachiho věděl, že mají s ním a s otcem další válečnou poradu, a on měl na paměti, jak z nich často jeho partner chodí unavený. To by mu asi moc nepoděkoval, kdyby po něm ještě vyžadoval nějakou aktivitu, i když tak příjemnou. "Kakashi," oslovil svého osobního otroka, "zítra půjdeš na trh doplnit olej." Měli jich sice dost, ale Kisame si oblíbil jednu vůni, mandle.
.
Hoshigaki nemohl odolat pokušení, že může milého jít navštívit, i když není povolán. Jeho kroky zamířili k známým komnatám a snažil se v paláci ztratit případným pozorovatelům. U Sasukeho komnat se rozhodl zaklepat, aby to nedopadlo jako minule. Nechtěl mít nůž mezi žebry od svého milovaného.
.
"Dále!" zvolal Sasuke a posadil se na lůžku. Kdo to může být, takhle pozdě? Že by ho chtěl Itachi informovat o tom, co se dělo na poradě? V poslední době ho Itachi doprovázel všude možně, skoro jako by ho hlídal nebo co. Nebo by to mohl být… Srdce se mu prudce rozbušilo, když dovnitř vstoupil statný velitel armády. "Kisame!" Rty se mu zvlnily v úsměvu.
.
Kisame popravdě nevěděl, jak se má pořádně tvářit. Ano, mladíka miloval, ale neustále v něm hlodalo to nepříjemné podezření, tudíž na tváři místo obvyklé úsměvu měl podivný napjatý výraz a své oči zabodnul do prince. Musí si o tom promluvit. "Kakashi, odejdi na chodbu." Možná něco zaslechne, ale nechtěl, aby je odposlouchával z první ruky.
.
Sasuke překvapeně zamrkal, když si všimnul, jak se Kisame tváří vážně. Něco se nepovedlo na poradě? Směrem ke Kakashimu kývl, když se na něj stříbrovlasý podíval, aby utvrdil Kisameho rozkaz, vlastně by mu je teoreticky měl dávat jenom on. Když tedy Hatake zmizel za dveřmi, černovlasý mladík vstal. Přemýšlel, jestli se má nějak přiodít, ale nakonec nad tím mávl rukou. "Stalo se něco, Kisame?"
.
Hoshigaki mladíka pozoroval. Jeho nahé ničím nepřizdobené tělo bylo krásné. Mihotavá záře olejové lampy na něm vykreslovala krásné barevné vzory. Nejradši by ho povalil na postel a ošukal do bezvědomí, jenže tu byla ta věc. "Stalo se toho víc, co ti chci říct." Založil si ruce na hrudi a přemýšlel, jaká slova použít.
.
"Nenapínej mě," zamumlal Sasuke a nejistě popošel o krok blíž k němu, ale dál se neodvážil. Nelíbila se mu ta Kisameho podivná odtažitost, za normálních okolností by ho už dávno aspoň objal, když nic jiného. Něco se určitě muselo stát. "Snad nevypukla další bitva na hranicích?" zeptal se úzkostně, to by jeho milý musel zase odjet.
.
"Líbí se ti ženské tělo?" otázal se jednoduše a čekal na reakci mladíka. Měl za to, že v tváři tvář jemu se bude snažit zapírat. Ale on zná pravdu a to dost trpkou, co když si Sasuke už hledá nějakou dívku? Vnitřně se otřepal nad tou představou.
.
"Cože?" podivil se Sasuke té otázce, něco takového popravdě vůbec nečekal. "Proč by se mi mělo líbit ženské tělo, když mám tebe? Jsi absolutním opakem ženy," zavrněl a přistoupil k němu blíž, aby mohl dlaní přejet po vyrýsovaných svalech na jeho hrudi.
.
"Takže se ti nelíbí?" zeptal se neodbytně Kisame. Chtěl slyšet přímé vyjádření, i když pochopitelně se mu líbil Sasukeho zájem. Avšak stále mu odolával, možná panikaří zbytečně, ale chtěl se ujistit.
.
Mladý princ si s palčivým pocitem vzpomněl na včerejší událost s otcovou konkubínou. To ale bylo něco jiného, jasně, líbilo se mu to, ale Kisameho měl radši. "Ne," zalhal jediným slůvkem a dál svého partnera hladil.
.
"Lžeš!" udeřil na něj Kisame, až sebou mladý princ trhl. "Přímo od tvého otce a bratra jsem slyšel naprostý opak, prý sis to náruživě užíval a nebylo by ti proti srsti to zopakovat," pronesl velitel armády ledovým, velmi nepříjemným hlasem.
.
Sasuke zděšeně ucouvl. Jak mu to mohli říct?! Asi měl doteď naprosto mylné představy o tom, co se probírá na válečných poradách. Do háje, to se Kisame neměl dozvědět! "T-to bylo jinak," zakoktal, "otec nám s Itachim poslal konkubíny… nevím proč, prostě to udělal. Odmítnout faraónův dar je urážka! Nemohl jsem nic dělat…"
.
Velitel armády si div neodfrkl. Snažil se uklidnit svou žárlivostí rozbouřenou krev a jasně myslet. Nebylo to jednoduché. "Kvůli mně bys tedy neodmítl ten dar?" zeptal se přemítavě a hodnotil Sasukeho pozici v té chvíli. Byl tam s Itachim, ten ženu přijal a co by se vlastně stalo, kdyby mladý princ odmítl?
.
"Odmítl bych, jenže já jsem se bál, že když otce urazím, tak mi nedovolí jet někam s tebou, jak jsi minule říkal… Měl jsem strach, že svoje slovo vezme zpátky, ty odjedeš pryč a já tady zase zůstanu sám," sklopil Sasuke oči do podlahy, "nechtěl jsem to, Kisame, věř mi." To, že si to pak celkem užíval, byla jiná věc
.
Kisame, ač nerad, bral všechna tahle fakta na vědomí. Jeho racionální myšlení vědělo, že princ nemohl jednat jinak. Navíc ho těšilo, že s ním chtěl jet. Podle jeho slov cítil, že kdyby měl na výběr, tak odmítne. "Pojď ke mně," odtušil už méně chladně.
.
Sasuke s úlevou zaznamenal tu změnu tónu a vděčně ovinul paže kolem jeho široké hrudi. "Promiň," zamumlal, "nebudu se to opakovat, slibuju." Snad. Možná příště přeci jenom odmítne, vztah s Kisamem pro něj byl mnohem důležitější než poslušnost vůči otci.
.
Statný velitel opětoval drobnému mladíkovi objetí a políbil ho do vlasů. "Neomlouvej se, za takové věci nemůžeš. To já bych měl mít víc pochopení." Možná vyšiloval zbytečně, ale hrozně ho ta představa popudila. Bál se, že by ho princ vyměnil za někoho jiného.
.
Mladík spokojeně přitiskl rty ke Kisameho nahému rameni. Byl rád, že si to vyjasnili a aspoň už ho netížilo žádné tajemství, které by před ním musel skrývat. "Nemusíš žárlit, nebyla tak dobrá jako ty," brouknul ještě, aby svého partnera uklidnil, "i když z té druhé stránky to taky není špatné. Co si to jednou prohodit?"
.
"Ani nápad," zavrhl to okamžitě Kisame. Neměl chuť někomu nastavovat zadek a i kdyby to Sasukemu čirou náhodou dovolil, tak by mu to přišlo opravdu hodně divný. Tiskl k sobě nahého mladíka a jeho myšlenky se čím dál častěji sklouzávaly, po tom ujištění, že je ten nejdůležitější, k perverzním věcem.
.
"Ale no tak," zasmál se Sasuke a drobně ho kousl, "přece bys neodmítl tu čest hostit moje královské sémě." Dělal si srandu, aspoň víceméně, opravdu by to bylo takové zvláštní, kdyby Kisameho šukal, i když zase tady nebyl žádný objektivní důvod, proč by tomu tak být nemělo. Přeci jen on byl princ a třeba otec by jistě pokládal za nevhodné, že se podvoluje on.
.
"Klidně bych si něco takového odpustil, ale abys neřekl, že jsem nepřejícný, tak až mě přepereš, klidně se prohodíme," usnesl nakonec blahosklonně Kisame. Věděl, že mladík ho v nejbližších letech určitě nepřepere, takže se jeho rádoby nabídka rovnala odmítnutí.
.
"Hele, to není fér!" durdil se Sasuke a rozhořčeně šťouchnul Kisameho do boku, "víš dobře, že tebe může přeprat leda tak některý z bohů. A vůbec, mohl bych ti to ze své pozice klidně i přikázat." Vrátil se do postele, protože závan studeného nočního vzduchu jím zachvěl. Nezdálo se to, ale noci byly i v poušti velice chladné.
.
"Klidně přikaž a uvidíš, co se stane," pronesl Kisame vážně s lehkým podtónem varování. Neuposlechl by ho, a jak tušil, princ by ho za to nepotrestal, jen by si možná vymyslel něco jiného, jak ho ztrestat veřejně. I on se rozešel k posteli, odložil své oblečení a přilehl k mladíkovi.
.
"A co by se stalo?" sondoval Sasuke s nadzdviženým obočím. V podstatě se dostávali na dost tenký led, kde se střetávala loajalita s morálkou. Kisame ho musel poslouchat, to byla jasná věc. Na druhou stranu si nebyl jistý, jestli bylo legitimní žádat sexuální služby. Každopádně se na to musí někdy Itachiho zeptat.
.
"Jak jsem řekl, zkus to a uvidíš." Dopředu nic mladíkovi říkat nebude, vedlo by to k zbytečným slovním třenicím. "Faraón mi zadal úkol a s jeho svolením tě můžu vzít s sebou, takže za tři dny odplouváme do Horního Egypta," pronesl Kisame, jako by se jednalo o tom, jestli zítra vysvitne slunce.
.
"Vážně?!" zajásal Sasuke nadšeně, "to je skvělé… a nemůžeme to uspíšit? Neodplujeme už zítra? Kakashi!" Zvýšil hlas, aby ho otrok za dveřmi slyšel a vrátil se do místnosti. "Hned zítra ráno začneš balit moje věci, plujeme do Horního Egypta!" Hádka o to, kdo bude nahoře a kdo dole, byla prozatím zapomenuta.
.
"Sasuke, uklidni se trochu, odjíždí se za tři dny. Musím vybrat muže, kteří nás doprovodí a muže, kteří budou tvořit posilu v pevnosti," chladil jeho nadšení Kisame. "Vím, že jsi princ a potřebuješ na cestu jiné věci než vojáci, ale byl bych rád, kdybys svůj majetek, který si chceš vzít, co nejvíc uskrovnil." Potřebuje mít pod velením jen co nejmenší počet lodí. Třeba když cestoval sám faraon, tak to bylo cestování opravdu s velkým nákladem.
.
"Za co mě máš?" ohradil se Sasuke dotčeně, "potřebuju jen oblečení, zbroj, zbraň a koně. A tebe." A Kakashiho, to nedodával, ale to bylo tak nějak jasné. Mrzelo ho, že nemůžou vyrazit co nejdříve, ale na druhou stranu chápal, že Kisame bere svůj úkol hodně zodpovědně. Ať už tam budou dělat cokoliv, určitě to bude dobrá příležitost získat nové vojenské zkušenosti. Na rozdíl od politiky, historie a podobných studií, znalosti ohledně boje sál mladík jako houba.
.
"Ten poslední dodatek se mi líbí," odtušil Kisame spokojeně a natisknul mladíka k sobě. Dneska tu zůstane, i když se neptal na svolení. Už se těšil na plnění svého úkolu, s tak příjemnou společností to bude skvělé. Byl zvědav, jak se mladíkovi bude cesta a potažmo vojenský život líbit.
.
"Aby ne, ty chlípníku, vidím ti až do duše," zazubil se Sasuke a ochotně se k němu přitulil, zatímco si Kakashi lehal na svou rohož u jeho lůžka. "A vůbec, tak mě napadá, jak to, že jste na válečné poradě probírali nemravnosti s konkubínama? Co to má společného s vojenskou strategií?" mrknul na něj.
.
"Nic, ale tvůj bratr chtěl jet s námi, ale faraon nakonec uznal, že ho nepustí a nabízel, že mu na zpříjemnění času pošle ženu." Kisame by ještě dodal víc věcí, ale nebyl drbna, takže si zbytek rozhovoru nechal pro sebe. Jen doufal, že po cestě bude mít možnost si s princem užít, tak, aby je nikdo neviděl a neslyšel.
.
"Chudák Itachi," politoval Sasuke svého bratra, "určitě chtěl taky zažít nějaké dobrodružství, příště se musíš přimluvit i za něj." Jemu by Itachiho přítomnost nevadila, kdyby je teda nějak zvlášť nehlídal. Měli s bráškou velmi pevné pouto, ostatně, po včerejšku se skoro znali i po intimní stránce, samozřejmě jenom vizuálně.
.
"Nejsem si tím jist, Itachi je následník trůnu, kdyby se stalo něco nečekaného a nedokázal bych ochránit ani jednoho z vás, tak bych se klidně mohl zrovna proklát mečem, abych ušetřil faraónovi práci." Rozhodně by ho nenechal umřít tak jednoduše. Určitě by za trest vyměřil delší a bolestivější umírání.
.
"Hmm," uznal Sasuke, že na Kisameho slovech je velká část pravdy, "nevadí, tak mu budu všechno dopodrobna vyprávět, až se vrátíme." V duchu už si zase maloval obrazy nějaké bitvy, i když věděl, že nic takového je pravděpodobně nečeká, otec by to jinak nepovolil. Ale tak jako tak se nemohl dočkat.
.
Kisame už nic neříkal. Dneska, ač se mu mladík vystavoval jako na zlatém podnose, byl rád, že si může konečně lehnout. Dopoledne strávil v kasárnách, kde se snažil vycvičit tu chásku, co se chtěla dát do armády. A i on sám trénoval, aby šel příkladem a nezlenivěl. Navíc porada byla celkem dlouhá.
~~~
O tři dny později se Sasuke rozpačitě snažil nějak jemně vykroutit z Itachiho sevření. "No tak, bráško… neodjíždím přece navždycky," prohodil žertem, objetí na rozloučenou se totiž nějak protahovalo a on měl takový dojem, že ho snad Itachi vůbec nehodlá pustit. "Neboj, Kisame mě ochrání, už jsem ti to říkal."
.
"Sasuke, nejradši bych jel s tebou a postaral se o tvé bezpečí sám," odtušil Itachi a hladil bratra po tváři. Sám v ní měl vepsaný tak tragický výraz, jako kdyby ho pouštěl do války. "Budeš na sebe dávat pozor, slib mi to." Nejvíc ho ale dráždilo to, že Kisame měl až příliš spokojený výraz. Určitě bude Sasukeho prznit a on s tím nemůže nic dělat. Evidentně sex s konkubínou mezi nimi nevyvolal žádné spory. Než přijdou, tak si vše promyslí a zkusí přistoupit na účinnější způsob, jak je rozeštvat od sebe.
.
"Slibuju," přisvědčil Sasuke se smíchem a natáhl se, aby věnoval bratrovi polibek na tvář. "A teď už mě pustíš?" Vypadalo to, že se Itachimu ani tak nechce, ale nakonec se mu vytrhl a připojil se Kisamemu po bok. "Brzy se zase uvidíme!" zamával mu ještě a stejně tak Mikoto, která se s ním rovněž přišla rozloučit. Potom už konečně mohli po rampě přejít na loď, která kotvila v nilském přístavišti a která je měla odvézt do Horního Egypta. Pluly celkem tři, velké a nádherné, vzbuzovaly dojem, že na nich jsou zcela v bezpečí.
.
Kisame si oddechl, když konečně vítr napnul jejich plachty a pomáhal jim překonat proud. Chvíli komandoval chlapy, než došel na záď, kde stál princ a pozoroval vzdalující se město. "Lituješ nebo se těšíš?" zeptal se s úsměvem.
.
"Oboje," převezl ho Sasuke a obrátil se k němu čelem, "těším se na následující dny… a lituju, že nemohly přijít už dřív. Měl jsem se u otce zasadit, aby mě s tebou pustil už před rokem." Pravdy, do války by ho rozhodně nepustil, ale ještě předtím, než znovu vypukla.
.
"Možná je to lepší až nyní, jsi zralejší a máš víc rozumu," popíchl ho něžně Kisame. Nejradši by mladíka k sobě přitiskl, ale bylo tu příliš mnoho lidí, kteří je nesměli vidět. "Nemůžu zaručit, že se nic nestane, ale kdyby náhodou, tak se drž u mě a nezkoušej jít do něčeho po hlavě."
.
Sasuke přikyvoval, i když tušil, že v případné bitvě by bylo mnohem těžší takový rozkaz uposlechnout. "Jak dlouho bude trvat cesta?" informoval se. Měl pochopitelně přidělenou svoji vlastní kajutu, Kisame měl taky svojí, ale obě byly naproti sobě. To byla vzdálenost, kterou se dalo velmi snadno překonat.
.
"Sedm až deset dní, podle větru," odpověděl po chvíli Kisame a pozoroval široký Nil. Jeho vody se líně valily korytem a okraje byly lemované rákosovými houštinami plnými štěbetajících ptáků. Občas bylo vidět nějakého muže na poli, jak zaopatřuje svá políčka.
.
"V tom případě doufám, že mi po celou tu dobu budete dělat společnost, generále," pravil Sasuke a provokativně si olízl špičkou jazyka rty. Škoda jen, že i tady se museli hlídat, přeci jen nebylo vhodné, aby někdo donesl faraonovi informace o jejich vztahu. I když tu nebyli žádní vyloženě patolízalové.
.
"Pokud si to přejete, pane, tak učiním." Kdykoliv je mohl někdo zaslechnout, tak mezi sebou mluvili uctivě, ale jinak Kisame princi tykal. Bude mít Sasukeho skoro měsíc u sebe. Lehce ho zalechtalo u srdíčka hřejivým citem a následně v podbřišku, když si představil, že spolu budou určitě brzy spát.
.
Sasuke se zazubil se a šel si následně prohlédnout přidělenou kajutu. Nakonec musel přeci jen ustoupit otcově naléhání a vzít s sebou trošku víc věcí než jen zbroj a zbraň, Fugaku totiž nedokázal snést myšlenku, že by královský syn měl cestovat jako chudobný voják. Domluvili se však na poměrně rozumném nákladu.
~~~
Větry jim byly příznivě nakloněny a cesta rychle ubíhala. Sasuke často ve svém loži hostil Kisameho, který ráno brzy vstával a odcházel. Statný velitel měl chuť se s mladíkem pomilovat, ale na lodi by bylo všechno slyšet a to si nemohli dovolit. Musel se tedy spokojit pouze s mazlením.
Když po dlouhé plavbě konečně dosáhli cíle, tak na sebe měli ještě méně času než v paláci. Hoshigaki se musel o všechno postarat, vyřešit problémy, s kterými se zdejší posádka potýkala. Faraon měl odtud znepokojivé zprávy, že zdejší kapitán je jen vyžírka a místo dobře odvedené práce myslí jen na sebe a svoje majetky. I kvůli tomu přivezl část nové posádky a než vybere nového kapitán, tak převzal velení v pevnosti.
.
Mladému princi se moc nelíbilo, že místo vysněného trávení volného času s Kisamem a vzrušujících výprav se mohl akorát tak potloukat po pevnosti a z balkónu obdivovat divokou krásu pouště. Byl ovšem z paláce zvyklý na nádheru zahrad, na vysoké palmy a roztodivné květiny, proto bylo těžké zvyknout si na tuhle strohou krajinu, která sice oplývala nesčetnými půvaby, když je uměl hledat, ale zároveň byla nehostinná a bezútěšná. Jednu výhodu to přeci jen mělo - vzhledem k tomu, že se mu Kisame nemohl osobně věnovat, nařídil aspoň několika svým nejvěrnějším mužům, aby s ním během dne trénovali. S lukem se Sasukemu nikdo nevyrovnal, s mečem se neustále zlepšoval, ale jakmile došlo na měření sil v čistě fyzickém zápasu, končil chudák princ pokaždé na lopatkách.
.
Bývalý kapitán byl příšerný skrblík, šetřil i na potravinových přídělech posádce. Ta s nadšením uvítala nového kapitána, který na ničem nešetřil a dával jim příděly, jak mají být, a přislíbil žold, který měli dostat podle práva. Navíc k ještě větší radosti povolil lov. Jeden ze zdejších hrochů bude mít brzy na kahánku. Všichni se těšili na pořádný kus masa a velkou hostinu, když se zadaří.
.
Sasuke se zasyknutím nechával Kakashiho, aby mu v komnatě ošetřoval ruku. Dneska se zase při zápase vyválel v písku a naneštěstí spadl na nějaký ostrý kámen, který mu sedřel paži. Nebylo to nic vážného, ale musel mu to vyčistit, aby z prachu pouště nedostal infekci. Zpočátku měl dojem, že ho muži, kteří s ním trénovali, moc nepřijímají, faraónův syn, nějaké zhýčkané princátko… určitě s ním těch prvních pár dní třískali o zem částečně i ze zlomyslnosti, ale když si nijak nestěžoval, pokaždé zase vstával na nohy a pouštěl se do boje s nezmenšenou chutí, přeci jen se jejich přístup změnil, zvlídněl, i když mu teda nepřestávali dávat pěkně do těla.
.
Kisame řešil dnešní akci a na nádvoří vybíral muže, kteří se účastní lovu. Lov hrocha patřil mezi ty nejnebezpečnější. Hned po něm následovalo zabití krokodýla a lva. Nechtěl nic nechat náhodě a vybíral muže pečlivě. Všichni byli natěšení jako malé děti, i když se nejeden z nich dnes může odebrat do záhrobí, kde Anubis zváží jeho srdce proti peříčku pravdy. Zbytek vojáků, kteří nebudou mít službu, se může dívat z břehu. Nedělal si iluze, že dnes zůstane někdo střízlivý.
.
"Myslím, že to přeháníš," bránil se Sasuke, když mu chtěl Kakashi zavázat paži obvazem, "je to jen odřenina." Nevšiml si, že by kdokoliv z vojáků nosil při takové prkotině obvazy, ještě by se mu smáli. Naštěstí tu ani nebyl otec nebo Itachi, kteří by byli zřejmě podobně starostliví jako Kakashi. Přemítal, co asi jeho bráška dělá, možná že faraon splnil svá slova, jak mu naznačil Kisame, a poslal mu další konkubíny. Každopádně věřil, že si asi bratr za tu dobu snad užije víc sexu než on sám, protože Kisame byl pořád pryč.
.
Metoda cukru a biče platila, jak ve vládnutí nad zemí, tak i zde v pevnosti. Kisame od vojáků vyžadoval disciplínu, oddanost a bezproblémové poslouchání rozkazů. Na druhou stranu pro něj nebyl problém pro ně uspořádat hon na hrocha, který se běžně nelovil. Kisame zaznamenal prince, který se objevil venku, a pousmál se na něj. Určitě se bude durdit, až mu poví, že nesmí do loděk.
.
Sasuke se brzy od nejbližších vojáků dozvěděl o chystaném lovu. Těšil se, ještě nikdy ho otec k něčemu takovému nepustil, lovit vodní zvířata bylo svým způsobem nebezpečnější než lovit gazely a antilopy, protože loďky byly pochopitelně nemotornější než koně a taky se člověk nemohl tak dobře pohybovat ve vodě. Bez otálení se tedy připojil ke generálovi a už se těšil na vzrušující zábavu.
.
Muži přichystali úzké loďky a vybraní muži se na ně rozmístili. Kisame položil mladíkovi ruku na hruď, když se k nim chtěl přidat. "Vy zůstanete na břehu, a aby vám to nebylo líto, tak já také," pronesl se zaculením. Byl to lov jeho chlapů a on mezi nimi být také nemohl.
.
"Co?!" vyhrkl rozhořčeně Sasuke, "to nemyslíš vážně!" Dokonce se v rozčilení zapomněl a přede všemi Kisamemu zatykal. Naštěstí to muži brali v klidu a několik z nich se zasmálo.
"No tak, kapitáne, nechte ho jít s náma, když tolik chce," zavolal na Kisameho Hidan, který také se Sasukem často trénoval, "aspoň ta jeho královská prdelka pozná taky trochu vzrušení."
.
"Hidane, ty si hleď svého a modli se, ať až tě hroch sežere, Anubis přivře obě očí a pustí tě dál." Hidan byl rozjívený, neviděl si do huby, ale jako o vojákovi o něm nemohl říct křivého slova. "Sasuke, jak jsem řekl, budete na břehu. Nechte tuhle zábavu jiným."
.
"To není fér!" procedil Sasuke mezi zuby, ale už o dost tišeji, "seš hroznej, myslel jsem, že mě bereš s sebou, abych se trochu zocelil, ale zatím mě k ničemu pořádnému nepustíš. S tebou tak ještě někam někdy pojedu!" Říkal to pochopitelně spíš v afektu, ale vážně ho to zklamalo.
.
"Nemíním tě nechat překousnout na půlky," odtušil stejně tiše Kisame, ale ani ta skrytá výhružka s ním nehnula. První výlet se Sasukem je zkušební, tudíž se mladíkovi nesmí nic stát. Ani sebemenší drobnost… teda ta může, jak viděl dle jeho odřeniny na ruce. Musí faraonovi ukázat, že jeho rozhodnutí bylo dobré.
.
Sasuke už dál neprotestoval, i když si pořád o celé té věci myslel své. Ale nemělo smysl se hádat, viděl, že je Kisame pevně rozhodnutý a že s ním nehne. Za trest měl v plánu ho taky vytrestat, až si na něj konečně udělá čas, třeba mu fakt nařídí, aby nastavil zadek, schválně, co on na to, hromotluk jeden. S toužebným pohledem pozoroval muže, jak vzrušeně diskutují a nasedají do loděk.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 20. prosince 2016 v 9:33 | Reagovat

Hlavně, že Kisame nechal ty konkubínky brzo plavat :) a zase se můžou oddávat jeden druhému.. zatím jen psychicky .., ale určitě nás brzo čeká pěkně vášnivá noc :D

V jejich případě by byly vyměněné role fakt komické :D to aby si Sasu vzal do postele štafle :D

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 22:08 | Reagovat

[1]:Tak Kisame je chápavý a ví, že neměli na výběr, i když mu to evidentně podráždilo ego. Sasuke ho ohne o stůl nebo na posteli a to se srovná ten menší velikostní rozdíl :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.