Získat srdce lva XLIX. - Ďáblík

22. prosince 2016 v 8:39 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Sasuke je neposedný jako kdyby v sobě toho ďáblíka opravdu měl. Co naplat bude ho muset anděl s Mikulášem zkrotit. Jenže to není tak úplně jednoduché, jak si možná oba posvěcení představují.


"A komupak děláš anděla strážného?" kontroloval okamžitě Sasuke s rádoby nevinným uculením. "Na nás dva se rozhodně koukat nemůžeš, protože já jsem ďábel, my žádného anděla strážného nemáme, a Itachi je svatý, ten ho nepotřebuje." Docela ho tohle jejich škádlení bavilo, kdo by byl tušil, že se z koledování vyklube takováhle sranda. Otec měl pravdu, i když měl dojem, že jejich debata s oběma strýčky se o hodně lišila od té jejich. Pokud ovšem samozřejmě neprobírali svoje holky nebo něco takového.
.
"Občas zaskakuju za kolegu u jednoho černovlasýho mladíka. Je to pěkný kvítko a pořád něco dělá, takže si nemůžu hodit ani šlofíka. Nedávno skákal padákem, kdybys viděl ten zbytek andělů, co byli s ostatními. Po dlouhé době jsme se pěkně proletěli, co nám křídla stačila. Občas chodí s rodinou na výlet a to se nemusím bát, že by se mu stalo něco hroznýho. Maximálně vyčerpání z náruživosti."
.
"Jo, počkej," přikývl Sasuke naoko zamyšleně, "to mi něco říká, myslím, že toho kluka znám. No jasně, pěkný číslo. Jmenuje se Shisui, že jo? Shisui Uchiha. No jo, ale to marníš čas, ten přijde k nám. Už pro něj mám vyhlídnutý pěkný kotel s vyhřívanou vířivkou, víš?"
"Shisui Uchiha?" zopakoval po něm Itachi a s předstíranou přemítavostí rozevřel svoji knihu. "A jo, máš pravdu. To je zatraceně veliký hříšník, ten přijde natuty do pekla."
.
"Ale, pánové, máte špatný informace. Zrovna nedávno mu někdo důležitý odpustil a dostal od nás naději. Navíc dokud se jeho duše neodpoutá od těla, tak není nic ztraceno. Zrovna ty, čerte, bys měl vědět, že my se svých oveček jen neradi vzdáváme," odtušil Shisui. Vzpomněl si na nedávný sen, pořád v něm sídlila část viny, ale postupně se s ní vyrovnával. Ten nejtěžší kámen tam nebyl.
.
"To je sice pravda," připustil Sasuke se smíchem, "ale u nás se ty ovečky mají líp, než tam nahoře. U nás je teplíčko a sranda. U vás se nemůže chlastat, kouřit ani souložit. Co z toho života, pardon, smrti potom ty duše mají mít?"
Itachi se rozesmál: "Ty jsi pako, fakt. A radši pojďte, vy dva, vystupujeme." Stiskl tlačítko pro otevření dveří a společně se svými dvěma společníky vystoupil do mrazivého večera.
.
"Jak typické, vy pekelníci myslíte jen na orgie, zneucťování, obžerství. My jim tam nahoře zajišťujeme věčnou spásu a blaženost. Navíc dáváme možnost se znovu reinkarnovat a co vy? U vás je jen věčné zatracení." Shisui si jejich rozhovor užíval.
Itachi jeho další slova utnul. "Tak jsme tady. Zazvoním a vy dva se chovejte podle svojí postavy. Hlavně ty, Shisuii," nabádal je dlouhovlasý Uchiha.
.
"No, zas na druhou stranu takový věčný obžerství bez toho, aby člověk přibral, a věčný orgie s ďáblem bez toho, aby se člověk unavil," zasmál se Sasuke tiše, zatímco Itachi zazvonil, "to je lepší než se znova narodit a znova se otravovat s učením společenských konvencí v slzavém údolí, kterým je svět nazýván." Samozřejmě si to doopravdy nemyslel, popravdě nevěřil na peklo ani nebe, ale žertovat o tom bylo vtipné.
"Ticho, vy dva!" napomenul je Itachi, když se dveře náhle otevřely a stanula v nich postava vysokého muže, zřejmě otce rodiny.
.
"Ten budeš určitě náš," vyhrkl Shisui a zazubil se na překvapeného muže.
"Kušuj, anděli," Itachi mu dal loktem, aby zmlkl. "Přišli jsme za vašimi dětmi."
"Už na vás čekáme," oplatil jim pán úsměv. Dal andělovi dva balíčky dobrot, nahlásil jména děti, a které jak zlobí. Pak odběhl pro uličníky.
"Shisuii, opovaž se to sežrat, úplně vidím, jak nad tím slintáš!"
"Hej, to není vůbec pravda," odsekl mu Shisui a rychle nasadil přívětivý výraz, protože slyšeli přicházet vícero kroků.
.
Vzápětí se v chodbě objevila dvě děcka, asi tříletá holčička a pětiletý chlapeček. Oba dva viseli na rukou ženě ladných tvarů a laskavého vzezření s krátkými hnědými vlasy. Podle Mikoto to byla zdravotní sestřička, Rin Koharová.
"Ale podívejme, to jsou k nám hosti," zamrkala Rin na trojici převlečených mladíků, "jen pojďte dál." Zavedla je do světlého obývacího pokoje a vyděšené děti se raději vůbec nepouštěly jejích sukní. "Tak, Mikuláši, to jsou ta naše dvě zlobidla, ale ty už je určitě dobře znáš, viď?"
.
"Ale jistě, hned se kouknu do listiny hříšníků… hm hm, ty budeš Udon." Itachi ukázal na chlapce, který se zachvěl, když se mu dostalo pozornosti třech podivných postav. "Mám tu napsáno, že maminku zlobíš a neuklízíš si hračky. Tak nevím, mám tě přenechat tady čertovi?" navrhl Mikuláš a koukl na Sasukeho, aby ho trošku postrašil.
.
"Bububu, tak toho si asi odnesu s sebou," zahudral Sasuke, ačkoliv silou mocí musel ovládnout cukající koutky, "to bude něco pro nás, Mikuláši, dej mi ho, ať ho můžu strčit do pytle." Výhrůžně zachřestil řetězem a chlapeček se, chudák, div nerozplakal strachy a přitiskl se víc ke své matce.
"Prosím, čerte, já už budu hodný," zafňukal plačtivě a u nosu se mu vytvořila nudle.
.
"Vidíš, čerte, slibuje, že bude hodný," zasáhl do toho Shisui. Jako ta dobrá moc měl chránit všechny nevinné. "Udone, určitě se polepšíš a příští rok tu nebudeme muset ani chodit."
Chlapec na všechno horlivě přikyvoval hlavou, anděl se mu líbil mnohem víc, než ten hrozný čert.
.
"No jenom aby, hudry hudry! Já se příští rok zase Mikuláše zeptám, jestli pěkně posloucháš maminku s tatínkem!" zavyhrožoval naoko Sasuke, "a když budeš zlobit, tak dostaneš jenom uhlí a pak půjdeš se mnou."
"Ale čerte," zastal se Itachi chlapečka, i když on sám by si nestěžoval, kdyby si ho Sasuke odvedl s sebou, ať už by to bylo kamkoliv, "mám tady na něj taky nějakou pochvalu. Že hezky mamince pomáhá, když potřebuje."
.
"Tak to je šikovný. Mikuláši, dáme mu nějakou odměnu, když je tak snaživý?" zaprosil Shisui u Jeho Svatosti.
"Tak když nám přislíbil, že se bude snažit a nějaké ty dobré věci tu o něm mám napsané, tak bychom mohli." Itachi si vzal z nastaveného košíku jeden balíček a dal ho chlapci.
Ten by ze stresu zapomněl i poděkovat, kdyby ho matka nepobídla.
"Tak a už nám zbýváš jen ty, Aiko. Mám tu napsáno, že nechceš pořádně papat."
.
"A to bys tedy měla, Aiko, všechny děti musí pořádně papat," prohlásil Sasuke, ale použil radši mírnější hlas a nepouštěl hrůzu. Přeci jen, holčičce bylo kolem tří let a v očích měla slzičky už jen při pohledu na ty tři cizí postavy. Nechtěl ji moc strašit, sám si toho v dětství užil od Madary dost, tak věděl, jak je to nepříjemné, protože děti nevnímají masky, hrátky a přetvářky. Vidí to všechno jako skutečnou realitu, aspoň v tomhle věku určitě.
.
Shisui se do toho opět vložil. "Aiko, určitě se polepšíš, viď?"
Holčička na maminčinu radu všechno odkývala. Bylo vidět, že se bojí, a proto Itachi moc dlouho neváhal a vzal si z košíku poslední sladkost a nadělil maličké něco za odměnu. Zvedli se k odchodu. Dlouhovlasý Uchiha je ještě jednou napomenul, aby byli hodní a poslouchali rodiče.
.
"Děkujeme vám," poplácal je otec rodiny po zádech, když je šel vyprovodit do chodby, "byli jste skvělí. Báli jsme se, že letos nikoho neseženeme. Teď se ještě musíme vyrovnat s vámi." Podstrčil Itachimu dvoustovku a pytlík gumových medvídků. "Doufám, že budete příští rok chodit zas," zazubil se na ně.
"A vyřiďte prosím Mikoto, že ji pozdravuju," ozvala se ještě Rin, která zanechala děti v obýváku a přišla se s nimi taky rozloučit.
.
"Určitě vyřídíme," ujistil je Itachi, když vycházeli ven.
Zaklaply za nimi vchodové dveře.
Shisui nezklamal a hned se pídil po sladkém dárku. "Co že nám to dali? Hned bych si dal." Začal šustit sáčkem. Po otevření ho ovanula typická mňamózní vůně a hned si pár medvídků strčil do pusy. "Dáthe shi?" zahuhňal a nabídl zbytku party.
.
"Já ne, díky," odmítl Sasuke, sladkosti ho opravdu nijak moc nelákaly. Poupravil si čelenku s rohy a se smíchem konstatoval: "To bylo zvláštní být jednou na té druhé straně. Ale ta malá byla rozkošná, co?"
"To máš pravdu," přisvědčil Itachi a vzal si od Shisuie nabízenou želatinovou dobrůtku, "ale zajímalo by mě, nakolik to má účinek, tyhle vynucené sliby."
.
"Jestli budou jako já, tak maximálně tři dny. Byl jsem hrozné děcko," napráskal na sebe Shisui a ládoval se želatinovými dobrotami. Miloval všechno sladké.
"U tebe se divím, že na tebe strýc někoho zavolal. Vždycky jsi byl jak neřízená střela… hele, nesežer to všechno, já chci taky!" Musí si pohnout, protože gumídci do Shisuie padli, jak Němci do krytu.
.
"A zůstalo ti to až do dospělosti, co?" uchechtl se Sasuke a musel se jenom smát při tom pohledu, jak do sebe oba jeho milenci soukali pestrobarevná měkká cukrlata. Nesdílel jejich nadšení, takže jeho výraz byl spíš shovívavý.
"Hele, ty radši pomlč, tebe bylo taky dost," ujistil ho Itachi, ale znělo to láskyplně, "mě kam naši posadili, tam mě taky pak našli, ale tys pořád někam lezl a utíkal."
"Chtěl jsem poznat svět, no," uculil se Sasuke.
"No, hlavně jsi nesnášel samotu," vzpomínal Itachi lehce nostalgicky, "do tří let s tebou musel pořád někdo být, jinak jsi hrozně vřískal a chtěl jsi mezi lidi."
.
Shisuie to samozřejmě pobavilo. Měl rád tyhle historky z dětství, tedy pokud někdo nevyprávěl ty jeho. "To je dobrý a co ještě dělal jinýho?" dožadoval se další povídky.
"Nevím, jestli ti to můžu říct, ale tahle je fakt dobrá," schválně mrkl na Sasukeho, jak se tváří.
.
"Itachi, nevím, co chceš vyprávět, ale předem ti to zakazuju!" varoval ho Sasuke, který si byl dobře vědom toho, že má na triku spoustu absurdních a legračních situací, které dnes už sice byly minulostí, ale dodnes se jim někteří členové rodiny smáli.
"Ale, jenom to, jak jsi byl poprvý u doktora na očkování…" zazubil se Itachi.
"Ne, tu ne!" zavrtěl Sasuke vehementně hlavou, "a vůbec - žádnou!"
.
"Jo, přesně tu chci slyšet. Itachi, prosím, řekni mi, o co šlo." Shisui při zmínce doktorů pomalu zastříhal ušima. Věděl moc dobře, že je Sasuke nemá rád, a tak byl šíleně zvědavý.
"Tak jo, Sasuke se tak vzpíral doktorovi, že ho museli držet tři, než mu tu injekci píchli. Prý na něm ležela mamka a dvě sestry. Hotové divadlo. Doktorka mu do karty napsala nezvladatelné dítě." Itachi to i přes Sasukeho protesty všechno vyslepičil.
"Hahaha, to teda muselo být." Shisui si znovu musel utírat slzičky, jen si to představil.
.
"No jo, děsná sranda," zkřížil si Sasuke paže na prsou a nechal ty dva dobráky se dosyta vysmát, "abyste věděli, bylo to pěkně krutý! Takový týrání dětí bych zakázal. Snad každý očkování mi píchali proti mojí vůli. Mně vůbec mají lidi nějakej hroznej zvyk dělat všechno proti mojí vůli! Se divím, že jsem se nenarodil ve znamení Ryb, to jsou taky takoví mučedníci."
"Ale bráško," zabroukal Itachi a s úsměvem ho objal, "lékařský ošetření je přece pro tvoje dobro. A navíc bych řekl, že s tím, jak se pokaždé cukáš, už se většina těch doktorů tvojí návštěvy děsí pomalu víc než ty sám."
.
"Chudáci doktoři, upřímně je lituju předem," uchechtl se Shisui a představoval si, jak se lékaři jen při zvuku Sasukeho jména třesou.
"Víte co, vy dva?" ozval se Itachi. "Chtělo by to míň kecání a víc chůze. Máme toho na listu ještě hodně." Pobídl je k rychlejšímu tempu. Musejí to obejít ve vhodném čase.
.
V další rodině to byly dvě malé holčičky, dvojčátka, a jejich starší sestra, která už vyrostla z let, kdy věřila na Mikuláše, mohlo jí být kolem šestnácti. V tomto věku měla daleko jinačí starosti než domnělé hříchy v knize svaté. Například okukovat mladého čerta, který jí i pod vrstvou líčidel náramně padl do oka a celou dobu na něj vrhala laškovné pohledy.
Sasukemu to bylo poněkud proti srsti, ještě navíc v přítomnosti Shisuie a Itachiho, takže se snažil co nejdřív ztratit a nabral směr chodba hned, jakmile byla nadílka rozdělená, dívka ho však dokázala předběhnout a v předsíni se svůdně opřela o botník.
"To naši letos vybrali ale pěknýho čerta," zavrněla a mrkla na něj černými řasami s nánosem maskary, "s takovým bych do toho pekla šla klidně dobrovolně."
.
Shisui šel skoro za nimi a moc dobře dívčinu slyšel. Vůbec mu takové laškování nebylo po chuti, byť sám by nejradši dělal něco podobnýho. "To bych ti neradil. Slyšel jsem, že pekelníci nebohým obětem vytrhávají zuby a nehty, nebo koupou ve vařícím oleji. My nahoře ty skučící nebožáky slyšíme dobře a navíc nemáme tak velký pytel, takže smůla, holka. Musíš si najít jiného." Nejstarší Uchiha děvče propaloval pohledem, až raději lehce zesinalá dívka vyklidila pole.
.
Sasuke se rozesmál. "Myslím, žes ji vyděsil víc, než já ty dva prcky," konstatoval pobaveně, "takovej vražednej pohled… ale díky."
Itachi dorazil jen o minutku později s další finanční odměnou a třemi velkými pomeranči k tomu. Rozloučili se s rodiči dětí a vypadli na čerstvý mrazivý vzduch, venku už byla tma, přestože bylo teprve šest večer.
"Co to sakra bylo za holku?" zavrčel dlouhovlasý mladík, který dívčinu snahu dobře zaznamenal a obrátil se pobouřeně k Shisuiovi: "Všimnul sis, jak na něj zírala?! Div jí netekla slina."
.
"Myslím, že jsem jí stihl detailně promluvit do duše," zatvářil se potěšeně, když si na to vzpomněl. "Co bys chtěl, když s sebou máme takovýho sexy čertíka. Jen aby ty další rodiny neměly něco podobného, abychom o něj nakonec nepřišli." Potáhl si rukávy tak, aby mu studený vzduch nelezl dovnitř. Zima začínala být opravdu vlezlá.
"Ještě to by nám tak chybělo. Mikuláš a anděl dělají čertovi stráž, aby jim ho nikdo nesebral." Itachi vrátil Shisuiovi zatížený košík.
.
"Nedělejte si starosti, pánové," zašklebil se na ně Sasuke, "čerti se o sebe přece umí postarat sami a já nejsem výjimka."
"No, o tom by se dalo diskutovat," odfrkl si Itachi, až jeho mladší bratr přimhouřil oči.
"Co tím chceš říct?" zeptal se Sasuke dotčeně.
Itachi se pousmál a přistoupil k němu blíž, aby ho mohl obejmout: "Že jsi ten nejkrásnější ďáblík, jaký kdy na Mikuláše koledoval, a že bránit se nájezdu roztoužených slečen by mohlo být obtížné i pro tebe. Ale všechny ty nanynky mají smůlu, protože my tě nikomu nedáme."
.
"Máš recht, Itachi, nikomu to ani prstíčkem nedovolíme." Shisui v tom měl naprosto jasno. U dalších rodinek si takové slečny pohlídá, nemíní opakovat, co už řekl tady.
Kluci obešli všechny na seznamu a se zaplněným košíkem a penězi v kapse se spokojeně vraceli domů. Už se těšili, až se doma osprchují horkou vodou a natáhnout do teplé postýlky. Každý z jiného důvodu. Itachiho rozčilovala vata, měl ji snad všude. Shisui byl docela prokřehlý a kousaly ho vlasy pod parukou. Sasuke si chtěl umýt obličej od barev.
~~~
Pouhých pár dní po jejich mikulášském koledování si Itachi jednou večer potřeboval vzít v koupelně nový balíček papírových kapesníků, a protože šum vody, jak se bráška sprchoval, umlkl už před chvíli, vpadl do místnosti bez klepání. Okamžitě však zjistil, že mladý Uchiha ještě koupelnu neopustil a za pomoci ručníku teď vytíral svoje tělo do sucha.
"Promiň," vyhrkl Itachi, když se trochu vzpamatoval z prvotního šoku, že ho tam načapal zcela nahého, "myslel jsem, že už jsi odešel."
"V pohodě, nevadí," mávl Sasuke rukou, ostatně neviděl jediný důvod, proč by se před ním měl stydět. Však už se navzájem dobře znali, ne?
Dlouhovlasý mladík se snažil na svého bratra příliš toužebně nezírat, ale šlo to těžko, oči mu k těm dokonalým ladným křivkám neustále zalétávaly. Když se Sasuke otočil, aby rozvěsil použitou osušku, naskytl se mu úžasný pohled na pevný kulatý zadeček, tak perfektně tvarovaný, až málem zavyl jako divé zvíře, jaké necudné představy to v něm vyvolalo. I když si to nechtěl připustit, hrozně rád by zase se Sasukem dělal všechny ty věci, které bráška po strýcově znásilnění tak vehementně odmítal. Stačilo si jenom vzpomenout na jejich dávné erotické hrátky, na to, jak bylo Sasukeho tělíčko horké a těsné, a měl co dělat, aby vzrušení, které to v něm vyvolávalo, nebylo příliš poznat. Popadl balíček kapesníčků a roztrpčeně se vrátil do svého pokoje k Shisuiovi.
.
Shisui odpočíval v posteli. Byl unavený, celý den lítal někde po okolí Konohy a ošetřoval všechna možná zvířata. Naočkoval tucet prasat, porodil zaseklé tele a jednomu koni prohlížel kopyto. A ten valach měl ještě tu drzost, že ho celého ocicmal a zuby sem tam štípl. Hajzlík jeden. Měl toho dost a těšil se na spánek. Ještě si v notebooku prohlížel oblíbené blogy. Vyšlo pár nový dílů povídek a on tak zoufale nestíhal. Zrovna měl jednu rozečtenou, když se vrátil Itachi a Shisui už podle chůze poznal, že mu něco není po chuti. Jelikož si byl jist, že za to nemůže, zeptal se: "Itachi, stalo se něco? Tváříš se divně."
.
Itachi hodil kapesníky na pracovní stůl a plácl sebou na postel. "Nic se nestalo," zavrčel ne zrovna přívětivě. Styděl se za to, že ty hříšné myšlenky nedokáže jednoduše potlačit, ale bylo to tak těžké. Bylo to už skoro půl roku, co mohl s bráškou spát, respektive se s ním milovat. Ne snad, že by mu nestačilo to, co s ním směl dělat, protože i to pro něj bylo vždy krásné a dokonalé, ale nemohl si pomoct, aby prostě často nefantazíroval o tom, jaké by to bylo, kdyby mohl zase jednou okusit jeho báječnou těsnost. Obával se však, že to nejspíš vážně bude muset zůstat jenom u představ, protože Sasuke jim dával dost jasně najevo, že mu myšlenka análního sexu není ani trochu po chuti, a on si byl naprosto jistý, že by na brášku nikdy v životě v tomto smyslu nesáhl proti jeho vůli.
.
"Nic se nestalo," zopakoval Shisui přemítavě. "Kdyby se nic nedělo, tak se nebudeš tvářit takhle. Co se stalo?" Zvedl k bratranci pohled a čekal, co z něj vypadne. Neměl tucha, co ho mohlo takto vyvést z míry, ať si lámal hlavu jakkoliv.
.
Itachi ho chtěl nejprve poslat do tmy, ale bratranec za to přece nemohl. "Sasuke byl v koupelně," zamumlal, a když si uvědomil, že to vyznělo trochu zvláštně, dodal: "Nahý." Doufal, že nemusí dodávat nic dalšího a že to Shisuiovi z tohohle dojde.
.
Shisui se prvně chtěl zeptat: A co jako s tím?, a pak mu to docvaklo, proč se Itachi tváří tak všelijak. Tušil, co s ním udělal pohled na zbožňované tělo. Musel ho mít opravdu hodně rád, když i tak obyčejná věc s ním dělala divy. Pak ho napadlo si z něho trochu vystřelit: "A co jsi s ním udělal?"
.
"Nic!" vyštěkl Itachi a kousl se do rtu, když odvrátil pohled. "Právě že nic," dodal už trochu mírněji a snažil se zhluboka dýchat, aby zahnal vzrušení, které v něm ten pohled na odhaleného brášku vzbudilo. Ale obraz jeho smyslných oblin jako by se mu vypálil do sítnice. "Bože, ta prdelka…" zaúpěl a připlácl si na obličej polštář, protože mu do tváří začala stoupat horkost.
.
Shisui se potutelně usmál. Itachi měl v tomto směru vždycky velkou slabost. Schválně ho teda poškádlil. "Krásná, že? Nejradši by ses k ní přitiskl, sevřel jeho boky v dlaních a otíral se o něj, vnikl do toho jeho horkého a úzkého tělíčka. Svíral by tě, jako kdybyste to dělali poprvé. Chtěl bys ho nechat sténat pod svou péčí, až by se ti udělal do ruky?" pronášel hříšným hlasem v podstatě to, co by si přál i on sám.
.
Itachi zalapal po dechu, protože se mu fantazie okamžitě rozjela na plné obrátky, když mu to ten zmetek takhle hezky vykreslil. "Shisuii!" vypravil ze sebe přiškrceným tónem, jak se v něm snažil potlačovat tu hroznou touhu, "Shisuii, drž hubu… oh…" Nasucho polkl a tvář se mu zkřivila nesmírným soustředěním. Mysli na něco jiného, mysli na něco jiného!, přikazoval si v duchu, protože měl dojem, že takhle by se mu za chvíli postavil.
.
Pro Shisuie to byl příkaz ve stylu, pokračuj. S perverzním zadostiučiněním pokračoval, protože viděl, jak to Itachi začíná nezvládat. "A teď si představ, jak leží na posteli, nahý. Jeho smyslná prdelka tě láká k tomu, aby ses s ní pomazlil. Pak si ho zvedneš do kleku a natiskneš se na něho. Budeš skoro hned tvrdý, jak tě to bude vzrušovat. Začneš se otírat špičkou o jeho otvor a až ho do něj zarazíš a Sasuke bude prosit o víc, bude chtíc, abys z něj vyšukal duši."
.
"Proboha, Shisuii!" zakvílel Itachi a v jeho klíně zatepalo vzrušením z těch necudných slov, které mu živě předkládaly tyhle peprné sexuální fantazie. "Tohle mi nedělej!" Bylo však už pozdě, zřetelně cítil, jak se mu kalhoty začínají v přední části poněkud vydouvat a dech se mu povážlivě zrychlil. "T-ty hajzle…" zasténal a rychle si přes napjatý rozkrok přehodil deku, aby si toho Shisui nevšiml, obával se ale, že to stejně bylo příliš pomalé. Postranním pohledem se na bratránka podíval
.
"Páni, ty se dokážeš vzrušit jenom představami? To abych skočil za Sasukem, ať s tím přijde něco udělat," prohodil schválně. Odložil notebook a začal se sbírat, jako by pro něj šel okamžitě. Měl by tohle dělat Itachimu častěji, byla to fakt sranda. Sice jemu by stačilo něco podobného, třeba když si ulevoval ve sprše, tak jeho mysl vykreslovala ty nejlepší erotické představy.
.
"Ne, nikam!" vyjekl Itachi a vyletěl z postele jako namydlený blesk. Nalepil se zády na dveře s rozpřaženými pažemi, jako by chtěl vchod zaštítit vlastním tělem a zabránit tak Shisuiovi uskutečnit ten šílený nápad. Vypadalo to v této situaci opravdu vtipně, když tam tak stál s vyboulenými kalhotami, ale nemohl připustit, aby Sasukemu vyslepičil, co s ním udělal jen pohled na jeho nahé šukézní tělíčko. Měl by ho za blbce.
.
Shisui se ještě chvíli tvářil vážně, než vyprskl smíchy, protože ta hrůza, která se zrcadlila v Itachiho tváři byla k popukání. Tak strašně se bál, aby to neřekl Sasukemu. "V klidu, dělal jsem si z tebe srandu, ty jsi jak tvůj brácha, skočíte na každou blbost."
.
Itachi přimhouřil oči a podezíravě si bratránka prohlížel. No, snad nekecal, ale nejspíš ne, když se tak chechtal. Váhavě opustil své strážní místo u dveří a přesunul se znovu na svou postel. "Bavíš se dobře?!" odsekl směrem k smějícímu se mladíkovi a lehce zkřivil tvář. Sakra, byl kvůli těm jeho zatraceným řečem tak tvrdý, potřeboval by si ulevit… asi si bude muset odskočit do sprchy.
.
"Jo, bavím, když to prostě nešlo to na tebe nezkusit," uculil se vítězně Shisui a prohlédl si Itachiho. Musel být plně vzrušený, když jeho kalhoty měly vepředu tak velkou bouli. Jelikož on začal a způsobil dlouhovlasému Uchihovi taková muka, měl by to nějak napravit. Jednou se s ním vyspal a naposledy se dost intimně líbali. Už mu to nebylo tolik proti srsti. Itachiho nemiloval v partnerském duchu, ale mohl by mu pomoct. Přešel k bratranci. Bez varování ho povalil na postel a stehno mu vtiskl do klína.
.
"Shisuii! Co blbneš, co kurva blbneš?!" polekal se Itachi, když se tak náhle octl na zádech pod starším Uchihou a ještě navíc s jeho nohou proti svému tvrdému problému. Ne že by tedy ten dotek byl nepříjemný, v tomhle zatraceném stavu, do kterého ho dostal, se každé otření o vzrušený rozkrok počítalo, jenže… tohle byl přece Shisui! A Shisui nebyl bráška, i když už mu párkrát dovolil věci, jaké dovolil za celý svůj život jen málo lidem. "Slez ze mě!" přikázal a nasucho polkl, jak se musel ovládat, aby kvůli tomu doteku nezasténal.
.
Shisui přitiskl jeho bránicí se ruku do peřin. "Vážně mám?" protáhl hravě a silně zatlačil proti tísnícímu se mužství. "Měl bych sklidit plody své práce," oznámil mu nakonec, když jednou rukou sjel do jeho klína, kde přejel po napnuté látce. Když už začal tak by měl dokončit svou práci. Jenže Itachi byl stejně napjatý jako nadržený.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 22. prosince 2016 v 9:32 | Reagovat

Uuu :D celou dobu jsem čekala kdy si jen spolu tahle dvě koťátka zavrní :D doufám, že to dotáhnou :D..

Jinak si kluky na příští rok na Mikuláše asi taky objednam :D kvůli nim bych na čerta, anděla i Mikuláše zase věřila :D

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 22. prosince 2016 v 15:43 | Reagovat

Musí ho i ošukat jinak to nebude ono!
ShisIta je hned po ItaSasu případně ShisItaSasu můj nejoblíbenější pár ^^

Souhlasím s Káťou, chci si je na příští rok taky objednat :3

Prosím, prosím smutně koukám...ať ho Shisui ošuká :-D

Těším se na další díl :-D  :-)

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 23. prosince 2016 v 22:11 | Reagovat

[1]:Bylo to na spadnutí viď. Tahle scéna je spíš taková sranda, než aby se to doopravdy událo. I když u Shisuie jeden nikdy neví, co se stane. myslím, že kluky by chtěl každý.
[2]:Jo jsou skvělý pár a jsou na ně krásné fanarty :3 *vůbec neslintá* Koukat můžeš smutně jak chceš, ale my už to co se stane neovlivníme, páč povídka je už dopsaná.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.