Nezapomenu na tebe I.

7. ledna 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Nezapomenu na tebe
Vztah Sasukeho a Itachiho je stejně tak láskyplný jako vášnivý. Navíc hořce utajovaný. Oba bratři se zdají být stvoření jeden pro druhého. Naprosté a neodvolatelné souznění duší. Jenže osud se rozhodl pořádně zamíchat s kartami, které jim přidělil a učinit tomu ráznou přítrž.



Léto bylo v plném proudu. Slunce svítilo o sto šest a na nebi bylo jako vymeteno. V záplavě horkých dní se občas objevily i chladnější a ty vyzývaly přímo k tomu, aby si člověk udělal výlet do přírody nebo za kulturou. Starší Uchiha řídil malou modrou Fabii a otíral si čelo od potu. "Měl jsem pocit, že na dnešek hlásili ochlazení, a zatím to vypadá, že nás to určitě časem upeče," prohodil k sousedovi a podíval se na GPSku, kolik jim zbývá do cíle. Ještě pořádný kus. Vyjeli pěkně zčerstva brzy ráno. Chtěli se podívat na Lednický zámek a všechno, co k němu patří. Otázka byla, jestli to přežijí a neusmaží se ve vlastní šťávě.
.
"Hmmh…" zareagoval jeho společník ospalým zívnutím. Normálně býval výřečnější, ale ten nelida, co seděl za volantem, ho vyhnal z postele už v sedm hodin ráno, do Lednice byla dlouhá cesta. Vzhledem k tomu, že měl mladík prázdniny, si navykl vstávat nejdříve v devět, obyčejně ale tak kolem půl desáté. Však také notně brblal, když před padesáti minutami nastupoval do auta, dosud měl ale pocit, že se pořádně neprobral. Zámky byly spíš Itachiho specialita, on si potrpěl na výlety do přírody, ale nalákala ho představa rozlehlého zámeckého parku. Ostatně, Itachimu by nedokázal odmítnout výpravu ani do čističky odpadních vod.
.
Itachi si hodil culík z dlouhých vlasů bokem, aby se mu nelepil na krk. Občas bráškovi záviděl roztomilé bodlinky. Byly praktické hlavně v létě. "Vidím, že napůl spíš. Mám někde zastavit na benzínce na kafe, aby ses trochu probral?" zeptal se ochotně. Udělal by pro černovlasého mladíka cokoliv na světě. Dneska se cítil jako vítěz, že dokázal sourozence vytáhnout tak brzy na výlet, a nemohl se dočkat, až si projdou všechny sály. Lednice je nejkrásnější zámek, co viděl, a navíc s milovaným bráškou to bude určitě skvělý výlet.
.
"Ale ne," zavrtěl Sasuke hlavou a potlačil další mohutné zívnutí, "vždyť mě znáš. Ať vstanu, kdy vstanu, probudím se až v jedenáct." Napadlo ho, že si možná mohl sednout dozadu a dospat ještě aspoň tu hodinku v autě, ale na druhou stranu instinktivně chtěl být staršímu Uchihovi co nejblíž. Kdyby ho nepoutaly ty protivné pásy, tak se mohl i tady natáhnout bokem a použít Itachiho klína coby polštáře. Ale i když bráška jezdil opatrně a zodpovědně, zvlášť když vezl jeho, asi by mu nedovolil se odpoutat, člověk nikdy neví a ne všichni jezdili tak jako Itachi.
.
"Dobře," oddechl si starší Uchiha. Pravda, měli dobrou hodinku navíc, kdyby něco. Takže zastavení na benzince by je zase tolik nezdrželo. Za jízdy mladý muž položil dlaň na bratrovu ruku a lehce ji stiskl. "Ale kdyby sis to náhodou rozmyslel, tak řekni." Jeli rovně, tak si dovolil se otočit do boku a věnovat Sasukemu zářivý úsměv. Občas měl pocit, že by bratra nejraději na rukou nosil. Měl ho rád už odmalička, ale teď ho přímo zbožňoval.
.
"Hmm… ne, kafe nepotřebuju, ale možná… věděl bych i o jiných věcech, které by mě dokázaly probrat. A třeba i před jedenáctou," protáhl významně a propletl si s Itachim prsty, snad teď nebude muset jeho starší bratr přeřadit. Jejich vztah byl totiž mnohem hlubší než mezi kterýmikoliv jinými sourozenci. Ač se to snad někomu mohlo zdát nepřirozené či zvrácené, milovali jeden druhého po všech stránkách, po jakých jen člověka milovat lze. Jako rodina. Jako bratři. Jako milenci. Protože jejich city byly upřímné a partnerský vztah dobrovolný, ani jednomu z nich se nezdálo, že by snad dělali něco špatného, třebaže zákony na to měly jiný názor.
.
Itachiho rty se zvlnily ve svůdném úsměvu, když si představil, co všechno včera s bratrem dělali. A že toho nebylo málo! Ještě teď ho lechtalo v podbřišku, když si přehrával detaily. "Opravdu? Ale doufám, že za jízdy to dělat nebudeme," ujistil se starší Uchiha. Byl si jistý, že v návalu vzrušení by je určitě na silnici neudržel. Jeho bráška byl v jistých ohledech hodně šikovný. "Když to dneska vydržíš, tak slibuju, že udělám, co budeš chtít," dodal smyslně, že se jeho myšlenky točí okolo jistých hříšných činností.
.
Sasukemu po zádech přeběhl příjemný mrazík, stačilo se jen v myšlenkách zatoulat k náplni dnešního večera. Teď mu ta prohlídka určitě bude připadat nekonečná! "A nemohl bych třeba dostat nějaký závdavek?" navrhl nevinně, "víš, jako abych věděl, jestli mi to za to vůbec stojí…" Byl by nejradši, kdyby Itachi zastavil na nějakém opuštěném místečku, ale tady se stejně zatím ze silnice moc odbočit nedalo a nejspíš by je to zdrželo. Vstupenky na expozici měli rezervované, protože jinak by se tam pravděpodobně vůbec nedostali.
.
"A co by sis pod tím závdavkem představoval?" zavrněl spokojeně Itachi, když slyšel, že Sasuke po něm tolik touží. Kdyby tak nespěchali, klidně by zastavil někde na polní cestě a na zadním sedadle se s ním vášnivě pomuchloval. Možná cestou zpátky by mohl zhmotnit tyhle myšlenky. Uvnitř auta už bylo pořádně horko a dlouhovlasý muž nevěděl, jestli je to kvůli vedru samotnému nebo, jak ho rozpalovala představa sténajícího bratra. Navíc do konce cesty jim zbývalo zhruba deset kilometrů, jenže do cesty se jim postavila objížďka.
.
Mladší Uchiha nestačil své přání zformulovat, protože oba byli překvapeni tou nečekanou událostí. GPS navigace je pořád nabádala k odbočení, ovšem nově přidělané dopravní značky jim to zakazovaly. Museli tedy jinudy, snad je navedou ukazatelé. V tomhle musel Sasuke spoléhat na svého bratra, protože sám dělal autoškolu až za rok a prozatím se o provoz a dopravní značení příliš nezajímal. "No, snad ta objížďka nebude dlouhá," prohodil krátkovlasý mladík, protože věděl, jak by brášku zklamalo, kdyby nakonec tu expozici nestihli.
.
"Snad ne," odtušil Itachi a musel bratra pustit. Blížili se ke kruhovému objezdu. Čím déle jeli po objížďce, tím víc se Itachi mračil. "To je snad nekonečné. S takovou to nestihneme," brblal nespokojeně. To, aby člověk sledoval i překopané cesty, než se někam vydá na výlet. Opravdu by ho mrzelo, kdyby to nestihli, když už jeli na zámek takovou dálku.
.
"Ale stihneme, teď už se přece vracíme z druhé strany tam, jak byla uzavřená ta cesta," konejšil ho Sasuke a natáhl se, aby Itachiho políbil na tvář, "ale měl jsi teda dobrý nápad, že jsme vyrazili tak brzo… i když jsem ráno myslel, že tě přetrhnu. Zítra mi to vynahradíš, doufám. Necháš mě spát jako Šípkovou Růženku." Rozhodně by uvítal také to pohádkové probuzení.
.
"Samozřejmě, vzbudil bych tě jenom, kdyby hořelo. No možná bych tě sbalil s peřinou a odnesl zrovna ven, takže by sis ničeho nevšiml," pronesl Itachi nadneseně. "Můžeš spát klidně i do večera a pak…" spiklenecky na bratra mrkl, "pak tě úplně vyšťavím, že půjdeš spát znovu." Nejradši by to se Sasukem dělal pořád. Od rána do večera, ale to by asi časem umřeli na celkové vyčerpání.
.
"Itachi…" vydechl Sasuke a malinko zkřivil obličej, jak ho už skoro jen samotné ty řeči vzrušovaly, navíc při vzpomínce na to, co už dělali včera - ještěže dnes vůbec mohl sedět. "Takový věci mi nemůžeš říkat v týhle situaci," podotkl schválně zastřeným hlasem a pomalu přejel po svém vlastním stehně až k rozkroku. Napadlo ho, jak by asi jeho starší bratr reagoval, kdyby si tu vedle něj začal dělat dobře.
.
Starší Uchiha periferním viděním sledoval, jak ta ruka zcela nevině cestuje na necudná místa. Mnohem raději by viděl vlastní ruku, ale obě měl příliš zaměstnané řízením, než aby se dokázal Sasukemu věnovat. "Nemůžu? Ale já bych to s tebou chtěl pořád a všude. Kdybychom se na prohlídce opozdili a zkusili nějaké panské lože, hm, to bych si opravdu nechal říct," pronesl smyslně.
.
"Ano," vzdychl tiše Sasuke, kterého ta představa rajcovala úplně stejně jako Itachiho, a sám sebe přes látku stiskl. "Nejspíš bys byl král a já bych byl tvůj poddaný, který by musel udělat úplně všechno, co si jeho panovník přeje…" rozvíjel tu fantazii dál. Jeho bráška by byl moc pěkný král, mladý a přitažlivý, akorát že středověk na rozdíl od antiky nebyl homosexuálům příliš pozitivně nakloněn.
.
"Ne, ty bys byl můj král a já tvůj poddaný. Udělal bych všechno, co bych ti na očích viděl," zavrkal Itachi hned. Už teď pro něj byl bratr jako princ. Kdyby to opravdu bylo podle jeho představy, sloužil by svému bratrovi rád. To, jak se Sasuke sám sebe dotýkal, ho rozpalovalo a nebýt už ve městě, tak by zajel někam, kde by měli soukromí. Škoda, že otcovo auto nemá ztmavená skla, i když divně se pohybující auto a tlumené steny by jistě neušly pozornosti.
.
"Anebo bysme byli dva zvrhlí princové, kteří si spolu chodí po nocích užívat," konstatoval Sasuke pobaveně a nejradši by ty představy dovedl do konce, ale vzhledem k tomu, že jejich GPS, která už je zase navigovala správně, jim hlásila, že po dvou stech metrech konečně budou na zvoleném parkovišti, odkud to bylo k zámku kousek, musel na sebe přestat sahat, nebo by se mu opravdu mohlo stát, že se vzruší jaksi… viditelně. A to by se na veřejném místě řešilo dost těžko.
.
Itachi neodolal a jakmile zhasl motor, naklonil se k sourozenci a vtiskl mu krátký polibek na rty. "Pojďme, než se na tebe vrhnu." Bylo tu v okolí dost lidí, takže se o žádném soukromí mluvit nemohlo. Venku ho ovanul velmi příjemný závan větru. První a asi na dlouhou dobu i poslední. Snad se neroztečou jako zmrzlina.
.
"Teda, to je vedro," poznamenal Sasuke, jak tak procházeli parkovištěm, kde byl asfalt tak rozžhavený sluníčkem, až se divil, že jim to neroztaví podrážky bot. Upřímně litoval mladé brigádníky, kteří tu vybírali parkovné a trávili v téhle výhni většinu času. Byl rád, když se dostali na prašnou cestu vedoucí k zámeckému parku.
.
"Sasuke, skoč koupit prosím tě nějaké pití a já vyzvednu lístky a podívám se, kde nám začíná ten první okruh. Dojeli jsme fakt ťip ťop, o chvíli později a třeba bysme se tam ani nedostali." Itachi by toho opravdu litoval, když už urazili takový kus cesty a objížďka je zřejmě čekala i zpátky. Pěkně otravné, ale co se dalo dělat. Nechal brášku čekat u stánku a šel k pokladně. Dnes budou zřejmě všude a na všechno čekat frontu. Obecně o prázdninách bývají památky úplně v obležení turistů. Nejinak tomu bylo i tady.
.
I když se Sasuke jen velmi nerad od brášky oddělil, bylo to na místě, protože vystát dvě fronty by se mu nechtělo. Pohled na zámek byl ovšem doslova dechberoucí. I na fotkách vypadala Lednice pěkně, ale musel uznat, že takhle naživo to bylo vyloženě magické. Obrovská stavba, ale tak překrásně architektonicky řešená, že se musel v duchu obdivovat tehdejším stavitelům. Pomyslel si, jaká je to škoda, že dnes už se staví skoro jenom paneláky a rádoby moderní architektura mu povětšinou nepřišla nijak úchvatná, spíše naopak.
.
Itachi se v duchu úplně tetelil a nemohl se dočkat prohlídky. Miloval zámky a hrady, obecně všechnu starou architekturu, a když mohl jít do tohoto skvostu, tak se div nerozplýval. Ve stínu čekal na brášku, který, jak se zdálo, čekal delší frontu než on a vděčně se napil. V autě bylo jako v sauně. "Teď už to snad přežijeme ve zdraví." Nejradši by bratra vodil za ruku. Teoreticky si to mohl dovolit. Byli hodně daleko od domova, ale byli si hodně podobní, takže by to pro okolí bylo divné.
.
"Doufejme," přisvědčil Sasuke a také se s úlevou napil ze své flašky minerálky, "ale musím říct, že ten zámek je opravdu impozantní. Víc než jsem čekal. Ani se nedivím, že je tu bůhví kolik okruhů, kdyby to člověk chtěl projít všechno včetně celého parku, asi by to bylo na celý den." Nebylo by to špatné někdy projít, jenže příjemně strávený večer s Itachim pěkně v postýlce, o to by se připravit nenechal, a kdyby celý den jenom prochodil, asi by byl potom tak utahaný, že by z jejich intimních hrátek nic nebylo.
.
"Je nádherný," vydechl Itachi okouzleně a zvedl pohled k štíhlým věžičkám a krásné výzdobě. Představa, že tu kdysi bydlelo panstvo, pro které byl tento luxus normou, byla zvláštní. Nejraději by to tu celé prozkoumal, každou skulinku, ale bude se muset držet jejich skupiny. "Nechtěl bys někdy bydlet v něčem podobném?"
.
"No, leda že by k tomu ještě bylo tucet uklízeček," zasmál se Sasuke, "bydlet by tam možná bylo fajn, teda v létě, pochybuju, že je tam pořádný topení… ale uklízet bych to rozhodně nechtěl. Než by se ti podařilo setřít prach ve všech komnatách, musel bys začínat nanovo, protože v té první už by se ti zase usadil." Ale strávit tam třeba nějakou jednu noc, to by se mu líbilo. Obzvlášť s Itachim.
.
"To je pravda, i tak je to hrozně romantické," zasnil se starší Uchiha a hleděl k vysokým oknům. Podle fotek to uvnitř bylo ještě krásnější než zvenku. "Pojďme, už je čas," vybídl brášku, když si všiml, že se kolem nich hnul dav. Itachi se držel u brášky, skoro jako kdyby je mezi sebou potřeli lepidlem.
.
Sasuke měl hrozné nutkání chytit Itachiho za packu, ale ve skupině s nimi bylo i několik důchodců a dovedl si až moc dobře představit, jak by na to asi reagovali, s lítostí se tedy té představy musel vzdát. Průvodce je zavedl dovnitř, do prvního honosného předsálí, kde se jim představil a uvedl nějaké základní informace o celém zámku.
.
Postupně procházeli sály a dozvídali se informace o historii, kdo tu žil, k čemu všemu sál sloužil. Všechno bylo perfektně dochované a Itachi se jenom rozhlížel ze strany na stranu, aby toho dokázal co nejvíc vstřebat. Jejich první okruh vedl po hlavních největších sálech v zámku a o hodinu později je čekala prohlídka soukromých komnat. Navíc vevnitř bylo velmi příjemně a alespoň se trochu zchladili.
.
Mladšího Uchihu všechny ty historické zajímavosti docela fascinovaly, zvlášť když pro ně průvodce vybíral ty z každodenního života na zámku, třeba kde se hradní pán koupal a kolik bylo třeba vody pro takovou koupel. Dokonce mu to ani nepřišlo příliš dlouhé, a to se obvykle při takových prohlídkách trochu nudíval. Nejvíc ho zaujaly úžasné schody, neuvěřitelná práce vyřezaná z jednoho kusu dřeva a bohatě zdobená.
.
Zdejší zámek byl poměrně dobře vybavený, dokonce měl i splachovací záchod, což bylo nevídané. Itachiho zajímalo všechno, ale při pohledu na manželskou postel s nadýchanými peřinami a nebesy se musel uculit a naklonil se k bratrovi. "Tak co, Sasuke, opozdíme se a zkusíme hraběcí postel?"
.
Krátkovlasý mladík se šibalsky zazubil: "Jistě, jeden z nás se může schovat za závěsem a druhý za dveřmi. Jen se obávám, že tu asi budou mít kamery, takže nějakému sekuriťákovi poskytneme amatérské porno." Ale milovat se s bráškou na takovém místě, to by bylo opravdu super. Někdy by si mohli pořídit postel s nebesy, kdyby bydleli spolu, jak do budoucna plánovali.
.
"Škoda." Itachi samozřejmě nepočítal s tím, že by to opravdu udělali, i když to bylo lákavé. Musí vytrvat, ještě budou mít spoustu příležitostí, až se dostanou do zámeckého parku, kde jsou jistě nějaká skrytá zákoutí. "Ale někdy bysme si doma mohli natočit nějaké to lechtivé video," navrhl necudně.
.
"To nezní špatně," zavrněl Sasuke, ale vzápětí vyprskl smíchy: "Jen to tam nesmíme nechat někde válet, protože si nedovedu představit, jak by se třeba táta tvářil, kdyby si to pustil v domnění, že se jedná o nějakej film." Nebyla to tak docela pravda, vlastně si to v duchu uměl načrtnout velice přesně.
.
Průvodce se na ně káravě podíval a Itachi omluvně klopil oči. "Tak já si to chtěl nechat jenom v notebooku. Nemyslel jsem, že to budeme hned vypalovat." Chtěl to jenom zkusit, samozřejmě že by to potom radši smazal, než aby se to dostalo do nesprávných rukou. Poslední byl taneční sál a pak už je vyhodili ven do sálavého horka.
.
"Ne? Já myslel jako památku pro příští generace," uculil se Sasuke, i když si tak nějak nebyl jistý, jestli se vůbec jejich rod nějaké příští generace dočká. Popravdě vzhledem k jejich sexuálnímu zaměření o tom docela pochyboval. "Pojďme si koupit ještě něco k pití a mrknout se do parku," navrhnul poté, protože všude byly davy lidí a on doufal, že v zahradách by se to mohlo aspoň trochu rozptýlit.
.
Starší Uchiha kývl na srozuměnou a pak už nadšeně zamířil do zahrad. Litoval, že nemůžou do vyhlášeného skleníku, ale zrovna dnes se tam natáčel nějaký zahraniční film. Spokojil se tedy s modrým nebem nad hlavou a bráškou po boku. Musel obdivovat všechny ty lidi, kteří se tu starali o zeleň. Bylo to tu obrovské. "Co kdybysme našli nějaký klidný kout?"
.
"Rozhodně jsem pro, pokud se nám to podaří," souhlasil vděčně Sasuke. Nejlépe kdyby to bylo něco, kde by na ně nebylo vidět a mohli by se tam chvilku věnovat jen sami sobě. Sice si nedělal iluze, že by se snad mohli odvážit nějakých intimnějších počinů takhle na veřejnosti a na jednom z nejoblíbenějších turistických míst, ale strašně toužil po Itachiho rtech a polibcích.
.
Procházeli květinovými záhonky a snažili se najít cestičku, která by vedla hlouběji do parku, kam běžně turisti moc nechodí. Zdálo se to beznadějné, vždycky, když si Itachi myslel, že už by mohli být o samotě, tak se odněkud vynořili nějací lidé. Přesto, když vešli do parku, tak se mezi stromy nakonec ztratili všem z dohledu. Starší Uchiha se ujistil, že nikde opravdu není ani noha a odvážil se k vášnivým počinům. Nemohl to už déle vydržet. Mít Sasukeho na dosah ruky a nesmět se ho dotknout bylo peklo.
.
"Počkej…" vyhrkl Sasuke, který právě přes Itachiho rameno zahlédl něco, co ho zaujalo. Zvláštní strom, trošku podobný vrbě, ale s jinými listy, každopádně větve listnáče byly skloněné až k zemi a tak hustě olistěné, že vytvářely perfektní romantickou skrýš. "Támhle by to bylo ideální," kývl ke svému novému objevu, "bude tam stín a nikdo tam neuvidí." Navíc by případné návštěvníky slyšeli přicházet. Jen doufal, že podobný nápad už neměl někdo před nimi, ale všude bylo ticho, tak snad někoho sami nevyruší.
.
Itachi skoro zoufale zasténal. Skoro cítil chuť Sasukeho rtů, byl tak blízko. Musel však uznat, že schovka to byla zajímavá. Vklouzli pod zelený baldachýn. Vypadalo to kouzelně, ale to nejkrásnější bylo přímo před ním. Chytil bratra za ruku a přitáhl k sobě. "Po tomhle toužím celý den," zašeptal mu do rtů, než se o ně hebce otřel.
.
Sasuke se celý zachvěl, když jeho starší bratr tímhle počinem konečně splnil i jeho nejvřelejší přání. Chvilku si jen vychutnával prostý dotek Itachiho měkkých polštářků, ale byl z celého dne příliš silně roztoužený, takže téměř vzápětí se k nim sám přitiskl víc a žádostivě polechtal dlouhovlasého mladíka v mezírce mezi jeho rty v naději, že ho pustí dovnitř.
.
Starší Uchiha neváhal ani na vteřinu a povolil stisk čelistí. Přivítal nezbedného návštěvníka a na uvítanou se s ním pomazlil. Silněji se mu rozbušilo srdce, když se na něj bráška nalepil. Bylo to tak dobré a hříšné. Litoval, že nejsou doma, kde by mohli zajít dál, mnohem dál. Tiskl mladíka k sobě a nevypadalo to, že by ho chtěl v nejbližší době pustit.
.
Jeho bratr cítil svůj vlastní zrychlený tep, když ho Itachi objímal, vždycky se v jeho pažích cítil tak v bezpečí, jako nikde jinde na světě. Hojně mu oplácel polibky, proplétal se s jeho jazykem a měl pocit, jako by právě dostával něco, co hrozně moc potřeboval. Ne něco, co jen chtěl - prostě to potřeboval, tak jako potřeboval vzduch v plicích, vodu nebo jídlo.
.
Pro Itachiho to bylo tak intenzivní, že brzy cítil, jak ho to vzrušuje. Kdo by odolal, když se k němu tiskne něco tak krásného a milého, něco, co naprosto zbožňoval. Musel se na chvilku odtrhnout, aby byl schopný se vůbec pořádně nadechnout. "Nejradši bych z tebe strhal oblečení," zašeptal náruživě bratrovi do ouška.
.
"Nic ti přece nebrání," vydechl roztouženě Sasuke do Itachiho rtů, které pořád nenasytně okupoval jako drzý návštěvník a co chvilku se do nich nořil jazykem. Pravda, jeho bráškovi jaksi bránilo hodně věcí, v první řadě to, že i když v úkrytu, pořád byli na veřejnosti. V té druhé například i to, že s sebou ani na jisté počiny neměli potřebné věci.
.
Starší Uchiha nadrženě zaúpěl. Sasuke měl i neměl pravdu. Spokojil se aspoň s tím, že vjel bratrovi pod tričko. "Bráško," zakňučel frustrovaně. Nejradši by si ho vzal hned, ale nemohl. Doma mu to všechno vynahradí. Škoda, že tu nebyla nějaká lepší zašívačka než tento strom. V autě to taky nebude nijak extra, když je teď tak horko.
.
Kdo ví, kam by to všechno bylo zašlo, kdyby Sasuke z těsné blízkosti nezpozoroval, jak na Itachiho rameno vylezla odkudsi ošklivá nohatá potvůrka. "Ááááá!!" vyrazil vyděšený výkřik a v tu chvíli se od staršího bratra odtáhl, jak nejdál mohl, div neproběhl přírodní stěnou z listí, "máš na rameni pavouka!" Těchto drobných tvorečků se odmalička štítil.
.
Itachi se příšerně lekl, když Sasuke z ničeho nic zaječel a chytil se za srdce. "Sasuke, tohle mi už nedělej." Podíval se na rameno, kde údajně měl být osminohý tvor. Smetl pavouka na zem a chudáček drobeček začal splašeně utíkat směrem k sourozenci, který už na nic nečekal a vyběhl rychle ven zpod stromu.
.
Krátkovlasý chlapec vystřelil ze stromového úkrytu jako zajíc hnaný smečkou chrtů a zastavil se pomalu až na cestičce vysypané štěrkem. Fuj, hnus! Sice to byl jenom nějaký sekáč, ale zato docela velký! Úplně se otřásl a sám se honem začal celý prohlížet, jestli na něj snad nenalezlo něco podobného. Možná to byla dobrá schovka, ale pobyt v přírodě má i své stinné stránky.
.
Starší Uchiha vylezl taky ven a vida, jak si ho bratr štítivě prohlíží, tak se raději preventivně ometl, aby mu nepřivodil infarkt. "Dobrý?" otočí se na patě. Snad už se mu nikde žádný neusídlil. Tohle asexuální chování ho úplně zbavilo vzrušení, které ho před chvíli notně tlačilo v rozkroku.
.
"Jo… asi. Brrr! Nesnáším pavouky," postěžoval si Sasuke a pohlédl na dlouhovlasého mladíka. "Hele, co kdybysme to pomalu otočili a vydali se domů?" navrhnul poté, protože jestli si chtějí něco užít ještě předtím, než se vrátí jejich rodiče, měli by sebou hodit. Navíc zatím ani neobědvali.
.
"Ty už chceš jet?" zeptal se podiveně Itachi. "Přece taková malá breberka tě nevyžene z Lednice. Ještě jsem chtěl někam zajít na jídlo a podívat se do toho bludiště v parku." Starší Uchiha si udělal nový culík, bráška při té vší náruživosti pořádně rozcuchal. Nechtěl vypadat, jako kdyby proletěl křovím.
.
"Ale jak to chceš všechno stihnout? Mamka se vrátí kolem pátý, táta asi o něco dýl… a než dorazíme domů, budou tak dvě. Tři hodiny na to, abych si tě pořádně užil, mi už tak přijdou málo," namítl Sasuke. Bohužel se ještě pořád museli přizpůsobovat tomu, kdy jejich rodiče byli doma a kdy ne. Doufal ale, že jednou si pořídí vlastní byteček.
.
"A neumřeš mi po cestě hlady?" zeptal se Itachi zběžně. Bylo rozhodnuto, pojedou rychle domů, aby se stihli trochu pomuchlovat, než dojdou rodiče z práce. Koupí si něco na cestu a pofrčí. Vzal bratra za ruku, tady skoro nikdo nechodil, tak si to mohl dovolit. To když už se blížili k zámku, tam ho nedobrovolně pustil.
.
"Hmm… kdo ví. Máš pravdu, hladovím - ale po tobě. Takže čím dřív budeme doma, tím dřív budu moct svůj hlad uspokojit," zapředl mladší Uchiha a opětoval Itachimu stisk. Samozřejmě že by si dal i něco k jídlu, ale to může i později, jejich společný čas, aspoň v tom partnerském smyslu, byl drahý a museli z něj využít každou chviličku. Najíst se mohl kdykoliv.
.
"Sasuke, když to takhle říkáš, je to hrozně sexy," odtušil starší sourozenec a vydali se průchodem mezi konírnami zpátky k hlavní ploše před zámkem. Itachi byl příliš zodpovědný a koupil jim na cestu hranolky a pití. Budou ho potřebovat, jinak se v autě rozpustí. Cesta se zvrhla ve vzájemné krmení, kde Itachi se najedl ke spokojenosti a on bratra tak trochu zamatlal od kečupu na nose.
.
Samozřejmě že i cestou zpátky je neminula protivná objížďka, ale aspoň už tentokrát věděli, co od toho mají čekat. Bohužel se zdálo, že provoz na silnicích snad ještě zhoustnul, přestože většina lidí měla být v práci, takže než se dostali domů, nakonec už byly tři odpoledne. Sasuke se snažil nedat najevo své zklamání, takhle už jim pro sebe zbývaly pouhé dvě hodinky. Aspoň se tedy na Itachiho vrhnul hned, jak se za nimi zaklaply domovní dveře, a přirazil ho ke zdi.
.
"Sasu," zaskučel nadrženě Itachi a měl pocit, že si to musejí okamžitě rozdat v předsíni. Bylo to pěkně bouřlivé, jak celou cestu oba cítili, že to, co chtějí, se blíží. Až na třetí pokus poslepu pověsil klíče od auta na háček a boty tak nějak ze sebe skopnul, aby mohl bratra navigovat po domě směrem k jejich pokojům.
.
Jejich postup byl poněkud neohrabaný, protože mladší Uchiha zásadně odmítal pustit Itachiho ze svého objetí - musel tedy pozpátky couvat a navíc se zavřenýma očima, protože svého miláčka navíc líbal. Konečně mohl dělat všechno to, po čem tak strašně toužil, ale už od rána si to pořádně nemohl dovolit. Teď si to vynahradí!
.
U schodů to bylo obtížné a Itachi se marně snažil odpojit od brášky, aby ho mohli, nějak klidně vyjít. Nedařilo se. Museli tedy společně vyjít nahoru. Šlo to blbě, ale nepřišel ani o jedinou minutu společného polibku. To když už byli u postele, tam z bratra začal rvát oblečení, přesně, jak toužil pod tím stromem.
.
"Ty jsi zvíře," vydechl Sasuke, který takovou náruživost u bratra nezažíval pokaždé, ale asi ho dneska celým tím čekáním vybudil. Ostatně sebe také, hojně Itachimu oplácel všechny doteky a od jeho rtů se odtrhoval vždy jenom na několik vteřin. Musel se smát, protože Itachimu se ve vší té zbrklosti pořád nedařilo dostat se mu do kalhot.
.
"To je snad začarovaný," zabručel Itachi nespokojeně, než se mu konečně podařilo prodrat knoflík malou dírkou. Okamžitě mu vysvlékl zbytek oblečení, co na sobě měl a žduchnutím ho poslal na postel. Sám byl v mžiku nahý. Sice byl celý upocený za celý den cestování, ale teď nebyl jaksi čas řešit tělesnou hygienu.
.
Sasuke zalapal po dechu, když se najednou ocitli s Itachim tělo na tělo. Měl pocit, že se jeho srdce zblázní, jak splašeně a zrychleně tlouklo, div se mu neprodralo mezi žebry. Nebyl ještě plně vzrušený, byl si však jistý, že to se poměrně brzy změní, v téhle pozici rozhodně. "Iti…" zašeptal s nezastíraným chtíčem v hlase a jeho dlaně se okamžitě rozeběhly po té fantastické teplé a sametové pokožce jeho bratra.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 7. ledna 2017 v 9:52 | Reagovat

Pěkné :D v Lednici jsem byla, ale už je to hodně dávno takže se mi to tímto trochu připomnělo :).

Jinak je moc hezký jak se milují a jsou si oddaní skoro jako ve všech povídkách...Snad tato nebude smutná vzhledem k názvu..

2 kyuubinka kyuubinka | 8. ledna 2017 v 13:23 | Reagovat

Už při té vrbě jsem měla dost strach, že tam přijde nějaká babička s květákem na hlavě a začne se ptát, kde je zmrzlina, ječet "Sodoma Gomora", anebo se zeptat, jestli se neztratili :D. Avšak mám pořád strach z následujících kapitol nejen kvůli názvu povídky, ale i kvůli prvnímu odstavci, co všechno se zase podělá :D.

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 9. ledna 2017 v 15:15 | Reagovat

[1]:Lednice je nekrásnější zámek co znám. Aspoň ti to trošičku připomnělo jeho návštěvu :D Nebudu předvídat, co se stane.
[2]:Jo, dobrá představa babky s květákem na hlavě :D :D A strach neměj o tvůj krk nepůjde :D

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 4. února 2017 v 21:23 | Reagovat

Ano, ano... Vážně jsem zpátky... -domysli si nějakej epickej výkřik nebo tak něco- Radši nebudu vysvětlovat, kde jsem ty dva měsíce byla. 😅 A musím říct, že mi tahle identita už dost chyběla. ^^" Rozhodně plánuju všechno dočíst -jenom tentokrát budu mrcha a nebudu všechno komentovat (Hej... To bych fakt nedala '_')- a začít sem zase chodit pravidelně. -teda, trochu mě děsí, kolik jsem toho prošvihla-
No a k povídce, samozřejmě se líbí mi ta jejich náklonnost, ale ten název se mi vůbec nelíbí. >~< Tak nějak tuším, že to obrečím. ^^" Jdu se hned vrhnout na další díl, -dobře, to je celkem výhoda 😅- takže hádám, že se to dozvím brzo. ^^

-Ty jo, to je fakt divnej pocit zase psát komentář-

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 4. února 2017 v 22:54 | Reagovat

[4]:Vítej, dcero, moje. Budiž navrácena do náruče neřesti a slasti :D
Jsem ráda, že tě tu zase uvidím ;) a rozhodně se ti to tady nahromadilo. Jinak samozřejmě nemusíš komentovat každý díl, ale v tom posledním od každé povídky zhodnotit všechno najednou by bylo fajné, aspoň uvidím takový celkový nadhled ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.