Pod vlajkou Uchihů XXXVI. - Hory

10. ledna 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Vysoké hory jsou usazené v krajině a brání i samotnému počasí se jen tak prohnat krajinou. Piráti je však musí zdolat a po dlouhé době se i mladinký blonďáček zdá být užitečným tvorem na jejich výpravě. Příkaz je jasný, dovést celou skupinu do údolí tou nejschůdnější cestou. Naruto má velký úkol.


Sasukemu ta slova sice stáhla hrdlo prudkou bolestí ze ztráty svých rodinných příslušníků, ale přinutil se k mírnému smutnému úsměvu, když přikývl. Byl hrdý na to, že je Fugakův syn, otec ho naučil všechno, čím teď byl. A on se mu za to ani nestačil pořádně odvděčit… tolik ho mrzelo, že se s nikým nestihnul rozloučit, všichni odešli tak náhle a rychle. Odvrátil se od ostatních, aby neviděli stín v jeho tváři.
.
Kapitán nechal námořníky pojíst a pak je nahnal na stezku, kterou vybral. Museli jít v řadě za sebou jako husy. Cestička byla uzoučká, ale kamenitá a nezanechávali za sebou otisky. Měli vodu tak na dva, možná tři dny. Do té doby musí sejít dolů do údolí, protože bez vody a při těžké námaze by daleko stejně nedošli.
.
Sasuke zamyšleně kráčel za strýcem. Jenom doufal, že až přijde doba, kdy se budou muset připravit na sestup, tak vůbec nějaký najdou, nebyla to v horách úplná samozřejmost. Ale snad budou mít trochu štěstí, v poslední době měl dojem, že se jim na paty lepila jen smůla, tedy kromě té jediné světlejší stránky, když našli Danzouovu chatrč.
.
Nejstarší Uchiha je vlekl po vrcholcích hřebenů dobře dva dny, než chtěl sejít dolů, ale ouha, nebylo to vůbec jednoduchý. Vždycky je zastavila nějaká úžina nebo sráz. K jeho překvapení se ozval člen skupiny, od kterého by to vůbec nečekal.
"K-kapitáne, mohl bych vám poradit?" zeptal se Naruto tiše nervózně těkal očima na všechny strany. Zbytek posádky na něho překvapeně a podezřívavě civěl. Zrovna jejich otrok měl nějaký nápad. Moc v něho nevěřili, protože jak ho znali z lodi, tak byl hrozné nemehlo, které k ničemu nebylo.
Madara si založil ruce na hrudi a počastoval mladíka nepřívětivým pohledem, ale nechal ho mluvit. "Mluv." Byl i docela zvědav, co z něj vyleze, jestli se teda dokáže vymáčknout.
Naruto se trhaně nadechl. Měl z kapitána respekt a vždycky se ho hrozně bál. "Tady nesejdeme. Je tu špatný tvar skal," začal neobratně. Jeho domov byl u pobřeží, ale v blízkosti bylo obdobné pohoří, kam chodili na podzim na různé bobule, či lovit sviště. Takže znal různé cestičky. "Místo, kde se bude dát určitě sejít, by mělo mít tvar trychtýře. Tam často proudí voda na jaře a dělá cestičky z kamení. Sice to drolí pod nohama, ale dostaneme se do údolí." Sklopil hlavu dolů.
Nejstarší Uchiha mu zvedl tvář za bradu, aby se podíval, jestli blonďáček nelže. V jeho očích viděl jen strach, jako by místo něj na něho sahal démon. "Jseš si jistej?" Moc tomu nevěřil, ale mělo to určitou logiku. Rozhodně lepší, než vždycky sejít dolů, někde se zaseknout a pak se vracet. "Dobrá tedy. Půjdeš první a běda, jestli do zítřejší noci nesejdeme dolů, tak tě vlastnoručně probodnu."
Naruto byl z nové funkce celý nesvůj, ale snažil se. Nechtěl, aby se Madarova slova vyplnila, i když si na druhý den už zoufal a za ním se ozývalo nespokojené mručení, že je chce spíš utrmácet, byť udržoval pomalejší tempo, než by nasadil Madara. Třetí den po vstupu do hor začali scházet na východní straně dolů. Občasné traviny vystříkala kleč a později i opadané listnaté stromy a vysoké smrky. Byli dole.
.
"Jsi pašák, Naruto!" pochválil ho Sasuke a obdařil blonďatého mladíka zářivým úsměvem, nebyl si totiž jistý, jestli by se od Madary nějakého uznání dočkal. Byl rád, že se konečně Naruto projevil trochu užitečně, aspoň teď strýc nemohl říct, že je úplně k ničemu, jak o něm tak často, i když ne úplně neoprávněně, tvrdil. Každopádně byli dole, což byla úleva, protože jemu osobně hory nikdy k srdci zrovna moc nepřirostly. Miloval moře a přitahovala ho souše, ale ne zrovna tahle.
.
Naruto se úplně rozzářil, když po dlouhé době dostal pochvalu, která stála za to. Kdyby mohl konečně ukázat svůj um a trochu se předvést, že není jen budižkničemu a nemehlo, tak by byl moc rád. Možná ještě k tomu dostane nějakou příležitost. Každopádně konečně si mohli sednout a určitě tu brzy i někde přespí. Na této straně hor bylo tepleji. Nahoře občas prochladli, zvlášť, když je pokropil déšť.
.
Sasuke byl zvědavý, jestli ho Madara nechá hlídkovat i tady dole. Nahoře mu zřejmě uvěřil, že by se sám v horách ztratil a nemůže je opustit, ale v nížině, jako byli teď, už se mohl dobře orientovat i bez nich. Nejprve si po namáhavém sestupu dali jen chvíli pauzu, načež pokračovali dál, bylo ještě hodně vidět, a teprve když se šeřilo, poohlédli se po nějakém vhodném místě, kde by se mohli utábořit. Nejpříhodněji se jevila malá sluj, na kterou narazili v lese.
.
Naruto si všiml, že procházeli okolo nějakých nor a okolo byly čerstvé otisky tlapek. Nebylo by vůbec od věci, kdyby něco chytil, jen tak mít oko… Jediná možnost byla zeptat se Madary, ten měl přece všechny věci, které sebrali tomu chudákovi ve srubu. "Kapitáne,… chtěl jsem se zeptat, jestli nemáte oko na lovení králíků. Nedaleko jsou nory…" pípl nesměle.
Nejstarší Uchiha překvapeně zvedl obočí. Nečekal, že by blonďáček mohl být tak všímavý. On nic neviděl. Ale jestli to bude znamenat nějaké maso pro jeho lidi, tak jen ať se snaží. Zalovil v tlumoku a dal požadované věci mladíkovi, který je od něj převzal a vypařil se rychle, jako by ho měl ukousnout.
.
Sasuke se zájmem sledoval svého blonďatého přítele. Vida, na lodi jim k ničemu nebyl, ale tady mohl být k lecčemu užitečný. Když nad tím tak přemýšlel, nebylo se úplně čemu divit. Podle toho, co mu řekl o svém životě před otroctvím, se hodně často pohyboval v přírodě, v podstatě každý den. Třebaže se ovce pásly většinou na louce, nepochybně se dostal s otcem i do lesa a tak podobně. Znal věci, které se pro změnu oni na lodi nenaučili, třebaže je Fugaku v přístavech učil mnohému, určování světových stran v divočině, orientaci v terénu, hledat vodu a podobně. Jejich hlavní výchova ale spočívala v námořnictví a boji, protože to bylo něco, co jejich otec pokládal za nejpotřebnější pro jejich osud.
.
Naruto konečně měl v ruce něco, s čím uměl zacházet až moc dobře. Měli sice malé hospodářství, ale občas si zpestřit jídelníček divokým králíkem nebylo vůbec špatné. Snažil se vybrat co nejvhodnější noru, která směřovala k blízkému palouku. Upevnil očko k mladému stromku a pěkně ho nastražil u vstupu do díry. Snažil se všechno co nejmíň ochytat, aby zvířátka neodradil od jejich domečku. Měl dvě očka a vybral ještě jednu. S úsměvem se vrátil ke skupině a doufal, že se do rána něco chytí. Dneska měl první hlídku kapitán a on až někdy v noci. Sasuke nebyl kupodivu vůbec jmenován.
.
Mladší Uchiha se jenom ušklíbnul, když nezaslechl svoje jméno v seznamu na hlídku pro dnešní noc. Počkal, než si ostatní muži někam posedali a Madara jim všem rozdělil nějaké zásoby a vodu, a pak si ke svému strýci přisednul. "To se tak moc bojíš, že bych utekl, že už mě radši hlídat nenecháš?" ušklíbnul se s nadzdviženým obočím, "i kdybych chtěl… proč mě tu vlastně držíš? Nemáš na to přece právo. Navíc dobře víš, jaký k tobě mám vztah. Tak o co ti teda vlastně jde?" Pořád ještě si nebyl jistý Madarovými důvody, proč ho vlastně nenechá odejít, i když by to pro něj na jednu stranu bylo výhodné - ušetřili by zásoby.
.
"Moje důvody jsou pro tebe nepochopitelné, nemám potřebu ti cokoliv vysvětlovat," odtušil Madara, nijak se v tom dál nepitval. Ostatně kdykoliv mohl, tak si lehal vedle Sasukeho a dotýkal se ho kdykoliv spal. Nejradši by si s ním hned užil, ale jaksi zatím situace stála proti nim. Byli permanentně na útěku a úplně vysílení do úmoru. Na tělesné potěšení nebyl prostor, ale teď, když jim vojenští psi nedýchali na záda, mohl myslet i na jiné věci.
.
"Ale mohl bys to zkusit, třeba bych je pochopil, nejsem žádný hlupák," odsekl Sasuke, kterému se vůbec nelíbilo jednak to omezení svobody, a jednak to, že vůbec nevěděl, co k tomu vlastně Madaru vede. Rozčilovalo ho to, na jednu stranu strýc patrně uznával jeho schopnosti a probírali spolu další postup, na stranu druhou se s ním ale odmítal bavit o svých vnitřních pohnutkách, které určitě beztak byly úplně pošahané. Vypadalo to však, že už se další konverzace nedočká. "Fajn," zavrčel chladně a připojil se k Narutovi.
.
V podstatě Madarova hlídka vypadala tak, že byť dával na okolí pozor, tak neustále sledoval svého synovce. Dneska se nemohl dočkat, až bude moct si jít lehnout. Nejen z toho důvodu, že si bude moct odpočinout, ale i z toho, že Sasuke vedle sebe měl místo právě pro něj. Aspoň trochu se mu přiblížit, když přes den ho od sebe odháněl.
.
Sasuke usnul celkem brzy, nikdy neměl potíže se spánkem, byť se samozřejmě lesní půda nedala pohodlností srovnávat s jeho lůžkem na palubě. Už byli na jihu dost daleko na to, aby v noci nemrzli zimou, takže se k sobě s Narutem nemuseli tak tulit, přesto spali poměrně blízko sebe, asi jako podvědomá záruka nějakého relativního pocitu bezpečí.
.
Nejstarší Uchiha hlídkoval až do úplné tmy, jakmile měl pocit, že mu upadne hlava a usne, šel vzbudit dalšího na hlídku. Vyměnil se s Kabutem a tiše zamířil k Sasukemu. Uvelebil se vedle něj a zpod sebe vytáhl dvě šišky a kamínek. Neodpustil si, aby se k synovci nenatiskl a rukou nepoložil na jeho bok a tím ho měl jakoby v náruči.
.
Sasuke se jen lehce zavrtěl, popravdě to nebylo úplně nepříjemné, sice už taková zima nebyla, ale zdroj teplíčka se stejně hodil vždycky. Navíc si velmi dobře pamatoval situace, kdy takhle ležel s Itachim, takže mu to nebylo neznámé. Dokonce ten intuitivní vjem způsobil, že se mu o milovaném bráškovi začalo zdát, že jsou zase spolu. "Itachi…" zamumlal tiše ze spaní.
.
Kapitán ho naštěstí už neslyšel, ale určitě by mu nebylo ani za mák po chuti, že si ho zaměňuje s bratrem. Avšak Madara spal, hned, jak se uvelebil a nechal ukonejšit pocitem, že má Sasukeho v náruči, i jemu se zdál sen a ten rozhodně měl do toho romantického, který se jistě zdál synovci, daleko.
.
Ráno byli vždycky celí provlhlí od rosy, která se snášela, dokonce trochu i v lese. Bylo to ale lepší než jinovatka, se kterou se setkali dále na severu, když utekli z přístavní pevnosti. Sasuke ještě spal, bylo mu v tom snu tak hezky, že se mu spánek rozhodně nechtělo vůbec opouštět, i když už svítalo.
.
Madara už byl chvíli vzhůru a prohlížel si Sasukeho tvář. Navíc měl menší, no možná větší problém v rozkroku. Zatím se spokojil s tím, že se vilně tiskl k synovci. Sasuke ho tak přitahoval, nakonec neodolal, aby neochutnal jeho rty. Prostě to potřeboval, už přes dva měsíce nic s nikým neměl a tělo si žádalo své.
.
Sasuke zaznamenal dotek na rtech jenom okrajově, a popravdě to skoro bral jakou součást toho příjemného snu, ve kterém se ostatně skoro celou noc s Itachim líbali. Tentokrát sice jméno svého bratra nevyslovil, ale nechal si to líbit. Pořád byl ještě ve fázi, kdy nemohl rozlišit mezi snem a realitou, do které se ještě neprobudil.
.
Nejstarší Uchiha si prvně Sasukeho oťukával, jestli se neprobudí. Zjistil, že mladík je povolný a dál toho využíval. Vnikl do jeho pusy a ochutnával ji. Byla horká a hebká. Rozhodně si ji takto představoval. Ještě neměl možnost ji okusit. Předtím se soustředil jen na tělesnou schránku a navíc mladý Uchiha ho nikdy nenechal se k jeho smyslným rtům ani přiblížit.
.
Sasuke se moc nezapojoval, spíš jen nechal Madaru dělat, co uzná za vhodné, ale na opětování polibku by musel více vědomě zapojit svaly, což by pak znamenalo, že by se musel kompletně probrat, čemuž se jeho mysl bránila - nechtěla opustit Itachiho, třebaže to byl jen vysněný přelud. Nakonec byla ale strýcova aktivita natolik intenzivní, že se Sasuke přeci jen začal probouzet.
.
Madara si nemohl pomoct, synovcovo tělo bylo lákavé a on ho propátrával nejen jazykem, ale i rukou. Kdyby měl před sebou mladíka nahého a povolného, tak mu to klidně udělá i přede všema. Byl rozdrážděný a klínem se otíral o Sasukeho bok.
Kisame na stráži se k nim otočil zády a radši dělal, že ho nevidí.
.
Sasukeho velké tmavé oči se pomalu otevřely a chvilku nechápavě hleděly do černých duhovek před sebou, než teprve jeho smysly začaly pořádně vnímat, co se s ním děje… Ihned v prvotním úleku ucukl dozadu, až nechtěně praštil temenem Naruta, a vzápětí se vymrštil na nohy jako mladý vyplašený jelen. "Ty prase!" rozkřikl se rozlíceně na dlouhovlasého Uchihu, až tím probudil celý zbytek posádky, "ty hnusnej úchylnej zmetku!"
.
"No no, nemusíš tak povykovat hned po ránu," uklidňoval ho Madara a za Sasukem zaznamenal zbytek probuzené posádky, která si je s údivem prohlížela. Museli se hrozně leknout, protože mladý Uchiha se moc nekrotil. Navíc vypadal naštvaně, skoro jako by si to s ním snad v noci rozdal, i když… nebyl to vůbec špatný nápad.
.
"Tak nemusím?! Když mě ošahávají ty tvoje špinavý pracky a ještě navíc mě líbáš jako… jako kdyby nevím co! Aby bylo jasno, drž se ode mě dál, rozumíš, ty jeden perverzní zmrde?!" Sasukeho úlek vystřídala dávka vzteku, částečně i proto, že nevěděl, jak dlouho to Madarovi dovoloval, než se probral. Bože, dokonce si snad představoval, že je to Itachi…
.
Kapitán se jenom spokojeně uchechtl a nic si z jeho výhružek nedělal. Kdyby to byl kdokoliv jiný než Sasuke, tak za ty nadávky potrestá, ale u něj udělal výjimku. Prostě pro něj měl slabost za každých okolností. Posadil se a jeho napjatý klín o sobě dával silně vědět. Fakt by si potřeboval zapíchat.
.
Mladší Uchiha se demonstrativně přesunul co nejdál od svého nadrženého příbuzného. Ta boule v jeho kalhotách velmi jasně svědčící o tom, že se jeho rozměry za tu dobu, která uběhla od toho dne, kdy měl tu nepříjemnou čest je poznat, ani trochu nezmenšily. Zachvěl se hrůznou vzpomínkou, když si to vybavil.
Kisame zamyšleně těkal očima od kapitána k Sasukemu. Tušil jisté problémy v téhle oblasti, byli na cestě už hodně dlouho a všichni byli jen muži - měli jisté potřeby, včetně jejich vůdce.
.
Kapitánovi nezbylo nic jiného, než počkat, až vzrušení opadne. Holt počká si na nějakou jinou příležitost.
Naruto s kusem posledního žvance, který dostal, se odebral do lesa skoro k okraji, kde měl políčeno. Skoro si radostně zavýsknul, když u první nory našel ušáka, který se na očku uškrtil. Odvázal lanko od stromu a s úlovkem popošel o kus dál. Myslel, že tam nic není, ale když potáhl za oko schované v noře, tak ven vyskočil zajíček, kterého vyplašil. Okamžitě se začal škrtit a Narutovi nezbývalo nic jiného, než ho chytit a zlomit vaz. Odporně to křuplo, ale oni potřebují jíst. S vítězným úsměvem se vrátil zpět.
.
Narutův úlovek byl více než vítaný, ale Sasuke o něm ještě nevěděl, byl totiž společně s Kisamem poslán, aby se pokusili najít nějaký zdroj pitné vody, která už v jejich zásobách rapidně docházela. Dlouhou dobu vedle sebe šli mlčky, oba jako by se vyhýbali mluvit o té ranní události, která Sasukemu bolestně připomínala i jisté ošklivé zážitky z lodi. Konečně asi o půl míle na východě mezi stromy náhle prosvitla vodní hladina. Bylo to nepříliš velké, ale čisté přírodní jezero, které bylo pravděpodobně i rybné. Hlavní byla ale sladká voda. Sasuke v něm spatřoval i jiné výhody, konečně se zase naskytla příležitost se vykoupat.
.
"Vypadá to dobře. Myslím, že bychom se tady mohli na chvíli zastavit. Rozhodně nám něco takového bodne," zabručel spokojeně statný muž a poplácal Sasukeho po rameni. "Co ty na to, Sasuke? Zaplavem si?" On se těšil moc, kdyby náhodou kapitán měl na to jiný názor, zkusí mu podstrčit myšlenku, že je to nejlepší nápad na světě.
.
Sasukeho rty se rozšířily do úsměvu, což se mockrát za tu dobu, co došlo ke zničení jejich lodi a on přišel o bratra, nestalo. Ale teď se tomu neubránil, vidina příjemných chvil strávených ve sladké vodě a možnost pořádně ze sebe smýt prach, pot i špínu, se jevila jako nesmírně lákavá… a konečně zas nemusel myslet na strýcovy zvrhlé choutky. "Že váháš!" odpověděl Kisamemu s rozhodností.
.
"Tak pojďme rychle pro ostatní. Můžeme třeba zkusit utopit Hidana, od té doby, co ho léčil Kabuto naposled, s ním není vůbec žádná řeč, ale třeba je to tím, že se mu jen slepila pusa prachem. Musíme to napravit." Kisame pobídl mladíka k cestě zpátky. Měl dnes docela dobrou náladu. V horách se mu nelíbilo ani trochu a pohled na vodní plochu pro něj byl jako pohlazení.
.
"Počkej… Kisame!" Sasuke chytil urostlého člena posádky za paži, aby ho zastavil. Se skousnutým rtem se snažil nasadit co nejnevinnější tón, když nadhodil: "Nemohl bych tu na vás počkat?" Vidina koupání byla úžasná, ale po tom nečekaném probuzení od strýce se mu nezdálo jako vhodný nápad se v jeho přítomnosti svlékat do naha. Lepší, kdyby se stihl umýt dřív, než zbytek dorazí.
.
Starší muž se zastavil a nerozhodně si mladíka prohlížel. "Sasuke, to nejde, víš, že tě máme hlídat. Kapitán mě sežere, kdybych se vrátil bez tebe." Nechtěl by vidět ten tanec, Madara by ho roznesl v zubech. Už tak si ho hlídá jako drahokam, snad kdyby mohl, tak si ho k sobě přiváže za ruku nebo něco podobného.
.
"Tak… tak tu se mnou aspoň ještě chvíli počkej, jenom si rychle zaplavu," požádal ho Sasuke a rozpačitě uhnul očima, když tlumeněji dodal svůj důvod: "Nechci se koupat pod jeho dohledem." Sice se k tomu už nechtěl vracet, ale jak jinak měl Kisamemu vysvětlit, proč se tu chce zdržet bez ostatních a hlavně bez Madary.
.
Kisame byl dobrák od kosti, byť to v bitevní vřavě nebylo znát. "Tak pojď, ty výlupku, uděláme to rychle, ať nás nehledaj." Otočil se Kisame zpět. Nakonec můžou říct, že jezero hledali dlouho. Když už tam budou, tak by možnost koupání mohl využít i on. "Mohli bychom si i potom vyprat hadry, se divím, že nás vojáci nestopovali sami. Musíme smrdět nejmíň na míli."
.
"To je pravda," souhlasil Sasuke a obdařil ho vděčným úsměvem. Před ním se prakticky vůbec nestyděl, Kisame byl jistě z přístavů zvyklý na ledacos a kromě toho… i když na to Sasuke nerad vzpomínal, Kisame si ho už jaksi mohl stejně dost důkladně prohlédnout, když ho musel při jistých lékařských úkonech držet. Mladý Uchiha ze sebe tedy rychle shodil všechny svršky a jako první otestoval teplotu vody. No, ušlo to.
.
Madara v tábořišti netrpělivě poklepával nohou do země a přeházel před jejich ležením jako hladový lev. Kde sakra jsou, zdálo se mu to už dost dlouho. Nevěřil tomu, že by Sasuke Kisamemu utekl nebo že by je něco sežralo. Jeho věrný námořník měl meč a věřil v jeho schopnosti. "Půjdeme za nimi," rozhodl nakonec. On a zbytek posádky se vydali za ním. Madara je vedl směrem, kde je viděl naposledy, ale velmi brzy ztratil stopu. "To se mi snad zdá," zavrčel nepřívětivě a hledal, kde mohli ti dva jít.
Naruto také hledal. Měl v těhle věcech dost zkušeností a našel polámané větvičky keříku. "Kapitáne, tady," zavolal na Uchihu a ukazoval svůj nález.
"Výborně," poprvé Madara blonďáčka pochválil a dokonce ho poplácal po zádech, až Naruto poskočil dopředu. Asi měl talent na tyto věci. "Najdi je." Hned, jak je uvidí, tak jim vyčiní, kde jsou.
Mladý otrok je vedl lesem, až se kapitán divil, kam že to jdou, když žádné stopy neviděl. O necelou půlhodinu později se mezi stromy něco zalesklo. Jezero. U břehu viděl kopky oblečení a oddechl si, že se Sasukemu určitě nic nestalo.
.
Sasuke s Kisamem skutečně k žádné úhoně nedošli, naopak. Oba plavali jako vydry, potápěli se a vůbec si užívali, že si po dlouhé, skoro až nekonečné době můžou vychutnávat mokrou náruč. Bylo to osvěžující a regenerující, Sasukemu se podařilo dostat i z vlasů všechno jehličí a hlínu. Jezero sice nebylo příliš rozsáhlé, ale na dno samozřejmě dostoupli pouze u břehu, nebylo písčité ani bahnité, spíše kamenité. Voda byla znamenitě čistá, a když se opravdu pozorně zahleděli, mohli čas od času pod sebou rozpoznat tmavé stíny ryb. Plavání se jim líbilo natolik, že samozřejmě zapomněli na čas, a teprve kapitánovo volání je vrátilo zpět do situace. "Do hajzlu…" zaklel Sasuke.
.
"To bude průser," ozval se Kisame po jeho boku, ale poslušně plaval zpět ke kapitánovi.
"Kde jste, sakra, tak dlouho!" štěkl na ně Madara, hned jak byli blíž u břehu. Jako jo bezva, že našli jezero, ale místo cachtání měli dojít zpátky pro ně.
"Omlouváme se, kapitáne, chtěli jsme jen vyzkoušet teplotu vody." Kisame ani v nejmenším nechtěl napráskat Sasukeho, že to byl jeho nápad.
"Myslím, že strčit ruku do vody by určitě stačilo." Madara si prohlížel oba provinilce, ale na Sasukem zůstal viset pohledem déle. Stál do půl pasu ve vodě.
.
Sasuke se mírně začervenal a uhnul očima. Měl nutkání zkřížit paže na prsou, i když nebyl žena, aby měl co skrývat. Jediné, co ho uklidňovalo, byl fakt, že strýc by si před posádkou určitě netroufl nějaké další… perverznosti. Jistě by to rozvrátilo celou morálku, kterou se mu doteď podařilo udržovat. Přesto se mu ale vyjít ven z vody nahý pod tím chtivým dravčím pohledem moc nechtělo, nejlépe kdyby se ostatní třeba rozhodli vykoupat také, včetně Madary, a pak by mohl nenápadně a nepozorovaně vyklouznout někde opodál.
.
"Příště nebudu trpět žádné zbytečné opoždění," propustil je kapitán s mírným podtextem výhružky. Chvíli se rozhodoval, co teda budou dělat, ale když mrkl na ostatní, tak všichni lačně sledovali vodu. "Fajn, zastavíme se tady. Dělejte si, co chcete." Shodil tlumok na zem. Ostatní ho radostně napodobili a už si zouvali boty, aby mohli do vody. Jedině Naruto se do vody moc nehrnul, ale když Sasuke na okraji dosáhne, tak tam by přece jen mohl.
.
Brzy už jezero hostilo většinu jejich členů. Téměř nikdo neodolal jedinečné příležitosti se vykoupat, zbavit námahy a špíny. Hidan vypadal, že mu to osvěžení vyloženě prospívá, a dokonce už zase trousil svoje drzé a uštěpačné připomínky, za což ho Kakuzu popadnul a na chvíli mu přidržel hlavu pod vodou, aby se pěkně nalokal. Následné nadávky světlovlasého muže byly tak barvité, že by se za ně nemusel stydět ani sám pekelník, zatímco ostatní se smáli.
.
Kapitán je shovívavě nechal dělat kraviny a měl prvně snahu držet se v blízkosti u Sasukeho. Jenže ten byl jako úhoř a neustále mu prokluzoval mezi prsty, takže toho potom nechal. Užíval si příjemné náruče a zkusil si umýt a rozplést vlasy. Nutno dodat, že s tím strávil hodně času a ty nejzarputilejší chuchlíky uřezával nožem. Co by dal za nějaký hřeben. Musel se spokojit s vlastními prsty a ostřím.
Naruto sledoval plavací dovednosti ostatních členů, takže on byl jediný neplavec. Využil tedy své neschopnosti v této oblasti a začal ve vodě máchat košili a kalhoty, aby je pak vykroucené mohl sušit na slunci.
.
Když mladší Uchiha viděl, že má jeho strýc poměrně napilno sám se sebou, bral to jako vhodnou chvíli, aby se dostal na břeh bez nežádoucí pozornosti. Na mělčině narazil na Naruta, jak pere svoje oblečení. Musel uznat, že to nebyl vůbec špatný nápad, každou noc spali na zemi, každý den se prodírali lesem, a na jejich oděvech to pochopitelně bylo dost znát. Rychle si tedy skočil pro svoje vlastní, než se vrátil do vody a připojil se k blonďáčkovi se stejnou činností. Zalitoval, že nemají nějaké mýdlo, aby skvrny lépe pustily, ale to byl samozřejmě nedosažitelný luxus. Museli být vděční aspoň za tuhle možnost.
.
Postupně se k jejich činnosti přidal i zbytek členů. Dokonce i Kakuzu, který se vždycky zdál, že utrácet za praní je zbytečnost, také smočil svoji košili. Zřejmě, že to bylo zadarmo, jinak by do toho nešel. Naruto už sušil a slunil se na kamenech. Měl pocit, že mu někdo vlil do žil novou energii. Dokonce přemítal, že by mohl v nějakém přístavu utéct, ale Sasukeho by neopustil.
.
Sasuke ke své nelibosti došel k názoru, že asi bude nemožné nějak svou nahotu skrýt, musel vyjít na břeh, aby svoje věci také rozprostřel k uschnutí. Zvláštní, před posádkou s rouchem Adamovým neměl vůbec žádný problém, ale před strýcem… Každopádně nebylo zbytí, nahý a mokrý se tedy vrátil na břeh, vystavil svoje vyprané oblečení laskavému sluníčku a posadil se opodál do trávy. Přitáhl si kolena k tělu, aby se úplně necudně neodhaloval.
.
I tak jeho nahota Madarovi neušla a při své sveřepé rozplétací práci synovce sledoval. Vždycky ho viděl jen do půl pasu a jen jednou celého, když si ho naposledy vzal. Teď mohl pozorovat jeho tělo v pohybu. Pružně vyskočil na břeh a snažil se uniknout jeho pohledu. O to víc to bylo zajímavější. Záda bez jakékoliv poskvrny a nádherný zadeček, kdyby tu byli sami, tak už by byl v něm, bez ohledu na okolnosti. Pod vodou mu stál penis pozoru. Radši ustoupil krok do hlubší vody, aby to nebylo vidět.
Sasuke se na Madaru zpočátku nedíval, pozoroval krajinu kolem. Už tu bylo skoro stejně listnatých stromů jako jehličnanů a les byl o něco sušší. Jezero do něj krásně zapadalo, nemohl si nevzpomenout na jiné takové, ve kterém se s Itachim koupali, v ty první dny, kdy přesvědčil strýce, aby si nechali Naruta, a on jim ho hodil na starost. Bezděčně sklouznul rukou ke svému krku, kde si začal opět pohrávat s chrysoprasem. Očima přejížděl posádku a dostal se i k Madarovi, u kterého zjistil, že ho pozoruje, a zamračil se na něj.
.
Madara ho beze změny pozoroval dál. Nijak mu to nevadilo, že to Sasukemu vadí, protože on to dělal pro potěšení. Nakonec i on vylezl na břeh a sušil. Kabát se neodvážil namočit. Tlustá látka by schnula hodně dlouho.
.
Jakmile měl Sasuke oblečení aspoň natolik suché, že se dalo nosit, navléknul ho na sebe, aby unikl těm chtivým pohledům. Zbytek ještě uschne až na něm za pochodu. Kisame a Kakuzu mezitím doplnili jejich zásoby sladké vody, která jim tak zase vydrží aspoň po nějaký čas, než najdou další zdroj.
.
Všichni po koupeli prokoukli a vypadali mnohem živěji a dokonce i zdravěji, jak se zbavili nánosu špíny. Dokonce i jejich pochod byl veselejší. Těšili se na večer, bude pečené maso. Sice ho nebude mnoho, ale zase se po dlouhé podobě ohřejí u ohně.
.
Mladší Uchiha se zase připojil až ke konci jejich skupinky k Narutovi. Nějak mu už nepřipadalo bezpečné pohybovat se v blízkosti svého strýce, evidentně už mu po tom útěku pookřálo natolik, že začínal mít nebezpečné touhy, a to se mu vůbec nelíbilo.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Káťa Káťa | E-mail | 10. ledna 2017 v 8:29 | Reagovat

Neee 2 týdny? :D opravdu slovy DVA? :D to nevydržím :D tohle je opravdu boží povídka a je vidět, že jste si na ní opravdu hodně mákly :) není to jen ta klasická zápletka Sasuke to táhne s Itachim a nic z toho.

Dále se mi líbí rozmanitá slovní zásoba, kterou využívate. Když zpětně čtu Vaše starší povídky, tak ne že by byly špatné..To naopak ;), ale v každé novější a novější je vidět jak se i vy vyvíjíte.

Vaše povídky mi opravdu vždy zlepší den a čtu je vždycky když je čas..A někdy i když není :D ono chodit pořád spát minimálně v jednu, protože se nejsem schopná přinutit jít spát, protože je to vždycky tak napínavý a zajímavý :D to snad mluví o všem :D

2 Smallsky Smallsky | 10. ledna 2017 v 16:14 | Reagovat

Tak tahle povídka se stala mou nejoblíbenější, protože se mi líbí jak tu Madara projevuje i pár citů. :)
A v téhle povídce si hodně přeju aby nakonec Sasuke pookřál a byl trošku svolný a Madara by si ho mohl jemněji vzít, ale to se asi nestane. :D Každopádně na tuhle povídku čekám neustále, vždycky se těším až tu uvidím další díl. :)

3 Káťa Káťa | E-mail | 10. ledna 2017 v 19:52 | Reagovat

[2]: naprosto souhlasím s tou povolností k Madarovi :D ano, to co udělal je nemluvné, ale teď se podle mě snaží a city projevuje :)

4 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 11. ledna 2017 v 9:01 | Reagovat

Mám pocit, že se Madarovi poštěstí, ale Sasu by musel se zklidnit. :D
Stále doufám, že to Itachi, nebo alespoň Shisui, přežil. :-/ .
Doufám, že se vše vyřeší.
Těším se na další díl.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.