Pod vlajkou Uchihů XXXIX. - Obchod

21. února 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Sasuke nemá vůli žít natož se uzdravit. S tím se musí něco udělat. Kabuto koumá nad všemi možnými způsoby, jak přimět mladého Uchihu, aby přišel na jiné myšlenky. Pořád ho nic nenapadá, až mu svitne. Opozdí se za skupinou, aby si promluvil se posledním členem a uzavřel s ním jistý obchod.


Madara tiše naslouchal, jestli neuslyší nějaké podezřelé zvuky, než se zvedl, přehodil pušku přes záda a přešel přes seschlou trávu pokrytou rosou k mrtvé lani. V matném přítmí rána její oči byly velké, lesknoucí se, plné děsu a nevinnosti. Někoho mu připomínaly… Sasukeho. Zatřásl hlavou, aby dostal tyhle myšlenky z hlavy. Sklonil se ke zvířeti. Bude potřeba ho vyvrhnout a vzít si to, co dokáží zužitkovat. Vyhrnul si rukávy, aby se mu neurousaly od krve, a zanořil ruku do teplého těla zvířete. Brzy z laně zbylo jen torzo bez hlavy a tenkých nožek. Uvázal hned za předními běhy provaz a zabité zvíře si přehodil přes rameno.
Jeho příchod vyvolal v námořnících spokojený pocit a tiché radostné mumlání značilo spokojenost. Bude jídlo. "Rozdělejte znovu oheň, upečeme si maso hned." Sám se dal do procování zadní nohy. Snažil se, aby plátky byly tenké a rychle se propekly. Neměli čas tu trčet hodinu, než se maso udělá skrz na skrz. Naruto připravil nad znovu rozhořelým ohněm tři větve, na které se plátky položily. Zbytek mužstva hladově sledoval jejich počínání.
.
Jenom Sasuke se natěšeného očekávání neúčastnil. Popravdě mu to bylo jedno, necítil hlad ani žízeň, na to byl příliš uzavřený ve svých depresivních úvahách. Když se mu to stalo poprvé, když si ho Madara vzal… Itachi i otec, všichni mu slíbili, že už se to nikdy nebude znovu opakovat. Jenže opakovalo, do puntíku. Opět nebyl schopný se svému strýci ubránit, a tentokrát dokonce ani nikdo neprojevil nejmenší snahu o jeho záchranu, jako předtím dva nejbližší členové jeho rodiny. Bylo mu na nic, z Madary a hlavně ze sebe, jak je slabý a zprzněný a nikomu na něm nezáleží. Nejradši by všechno skončil, nejlépe hned teď, ale nedokázal vynaložit ani tolik energie, aby se natáhl pro nějakou zbraň, meč nebo dýku. Předtím žádal po Narutovi, aby ho zbavil života, chtěl se dobrovolně vydat vojákům, aby to nemusel udělat sám, protože přece jen nechtěl mít na rukou svou vlastní krev, ale teď už by mu to bylo úplně jedno. Nebe nebo peklo, co na tom záleželo, hlavně aby se už konečně zbavil utrpení na tomhle světě, měl pocit, že tohle už nedokáže snést.
.
Mohli si dokonce dovolit ještě ten luxus si maso osolit, aby bylo chutnější. Brzy se začala od ohniště linout mňamózní vůně pečeného masa. Všichni do jednoho, mimo Sasukeho, se nemohli dočkat. Byli jako hladoví psi, jen se porvat o svůj příděl. Který brzy dostali do rukou. Maso bylo ještě horké, když se ho snažili dostat do sebe, ale nestěžovali si a jen spokojeně sledovali další várku. "Sasuke, jez," statný námořník nabídl Sasukemu kus masa.
.
Mladší Uchiha se jen odvrátil, nechtěl nic, jen si zalézt někam pod strom a usnout a už nikdy se neprobudit.
"Sasuke, musíš jíst," zkusil to Kabuto vemlouvavě, "aspoň trochu, pár soust ti prospěje, budeš se rychleji uzdravovat, věř mi." Měl samozřejmě trošku dilema, jestli nepříjemné zranění vystavovat nebezpečí další infekce po strávení potravy, ale nakonec usoudil, že to bude menší zlo, než kdyby se vyhladověl. Pravda, tehdy na lodi ho pár dní držel jen na vodě a bylinách, ale to byla jiná situace, protože mohl dodržovat klid na lůžku, zatímco tady ho budou čekat energeticky hodně náročné pochody, věčně ho nosit nemohli.
.
"Sasuke, dej si," zkusil to i Naruto. Nemohl si pomoct a užuž chtěl Sasukeho pohladit ve vlasech. Kisame mu v tom zabránil, asi to nebyl nejlepší nápad. "Musíš zesílit, víš, co tě čeká v přístavu," připomněl mu tiše. On viděl u pobřeží velkou naději a moc černovláskovi přál, aby tam bylo to, co si ze srdce nejvíc přeje.
.
"Nic," zavrtěl Sasuke hlavou a další dva slané potůčky tiše opustily jeho oči, "mě už nic a nikdo nečeká. A vím, že tomu nevěříš ani ty."
Kisame nadzvedl obočí, nelíbil se mu jednak ten bolestný neživý tón, kterým Sasuke mluvil, jednak neměl ponětí, o čem se to vlastně baví. "Co tě má čekat v přístavu?" zeptal se, aby byl v obraze.
.
Sasuke se k ničemu neměl, a tak se slova ujal Naruto. "Kapitán prý míří do přístavu, kde si nechávají Uchihové vzkaz, kdyby se rozdělili, a mohl by tam třeba být od Itachiho, že je živý a zdravý a kde bysme ho mohli najít." Znovu nabídl Sasukemu kus masa, ale ten se tvářil, že nic nevidí. Tak se do něj pustil sám.
.
Kisame se snažil netvářit příliš soucitně, když si Sasukeho změřil. Měl pocit, že doufat v něco takového je velice naivní, pokud jeho brášku nenašla královská loď, pravděpodobně nepřežil. Ale něco takového samozřejmě nahlas nevyslovil, naopak. "Sasuke, to je přece možné, mohl… ehm, mohlo by tam něco být," pokusil se mu tu bláhovou myšlenku znovu vnuknout.
Sasuke ho moc neposlouchal, protože upíral zrak na svůj meč.
.
Naruto vysledoval směr mladíkova pohledu a odšoupl meč dál o černovláska. "Ani na to nemysli. Kisame, vezmi si ho radši k sobě," poprosil staršího námořníka. Nebude teď dobré nechávat v blízkosti Sasukeho jakékoliv ostré věci. Zvlášť, když si ji může vzít od někoho jiného. Musí být obezřetní.
.
Kisame se dovtípil, co tím Naruto myslel, a vzal si zbraň, i když pro něj bylo nepochopitelné, že by si Sasuke doopravdy takhle sám dokázal vzít život. Jako jo, to, co mu Madara udělal, bylo hnusný, ale život měl přece jenom jeden…
Sasuke upřel na Naruta vyčítavý pohled prázdných tmavých očí. Měl by mu být vděčný a on ho místo toho pořád takhle zrazuje.
.
Blonďáček uhnul očima. Byl si vědom, že Sasukemu pomáhá nepomáhá. Prostě dělal, co si myslel, že je pro něj nejlepší, ale asi se to neshodovalo s jeho představou. Každý snědl masa, co mohl. Čerstvá zvěřina jim dlouho nevydrží a brzy by se zkazila.
Madara nechal uhasit ohniště, doplnit zásoby vody a sám si šel pro Sasukeho, aby ho vzal do náruče, protože bylo evidentní, že ani dnes se na nohy nepostaví.
.
Sasuke zpanikařil, když viděl, že Madara jde přímo k němu. Moc si toho ze včerejška nepamatoval, aby pochopil, co chce udělat, a jeho představivost mu samozřejmě vykreslila ty nejhorší a nejperverznější představy. "Ne… jdi pryč… nech mě… já nechci!" vykřikl a v hrůze se vymrštil na nohy, přes silnou bolest učinil pár vrávoravých kroků, než se mu podlomila kolena.
"Kapitáne!" V Kisameho hlase zazněla špatně potlačovaná starost, zatímco Hidan opodál se chechtal jako blázen, "já ho vezmu, nenamáhejte se."
.
Madara se zastavil, protože Sasuke se před ním skoro doslova plazil pryč a to mu chtěl jen pomoct. "Dobrá tedy, vem ho." Převzal od Kisameho vak s vodou a nechal ho vzít si synovce. Snad se už zítra postaví na svoje nohy a bude moct jít sám. Nemůžou ho nosit věčně.
.
"Jen klid, štěně," tišil vystrašeného mladíka Kisame, zatímco ho bral pod koleny a pod rameny, aby si ho zvedl do náruče, "já ti neublížím, mně přece věříš, ne?"
"Zítra už tě pustíme po svých," přislíbil Kabuto, "ale dneska ještě nechci, aby se při chůzi rány víc zanítily. A večer už musíš něco sníst, bez debaty."
.
Rozešli se mlčky kupředu. Madara se občas ohlédl, ale synovec koukal někam do Kisameho hrudi a celkově vypadal jako oživlá panenka. Žádný výraz, porcelánová pleť, trochu skelný pohled a kdyby se mu nezvedal hrudník, tak by řekl, že musí být mrtvý.
.
"Sasuke, musíš myslet pozitivně," domlouval mu během cesty Kisame, kterého trošku děsilo to, jak mladý Uchiha mlčel, i když byl při vědomí, "není vyloučené, že Itachi přežil, a za tu možnost zase se s ním vidět přece tyhle útrapy stojí, ne?" Mladík ale na jeho slova vůbec nereagoval. Nesl ho dobré tři hodiny, nevážil zdaleka tolik jako Hidan, takže s ním mohl jít déle, ale nakonec mu přeci jen začaly umdlévat paže. "Kakuzu," vyzval dalšího člena posádky, aby ten zbědovaný náklad na chvilku přebral.
.
"Musí to bejt," zavrčel Kakuzu neochotně. Byl rád, že se Hidana už střepal, a teď měli nový náklad. Položil na zem torzo laně a nastavil ruce, aby přebral mladíka, který vypadal, že by byl mnohem radši, kdyby ho nechali v lese na zemi. Nahodil si ho ruky a Kisamemu pokývl k zvěři na zemi.
.
"Jasně, že musí," ušklíbal se Hidan a trošku ztišil hlas, aby ho Madara vepředu neslyšel, "přece bys kapitána nepřipravil o šukací hračku. Třeba se jednou i podělí."
Sasuke k němu vyjeveně zalétl pohledem a v jeho očích zaplál strach. Tohle jim Madara řekl?! Okamžitě se začal kroutit a bránit, aby se osvobodil.
.
"Drž hubu, debile!" štěkl na tu nevymáchanou držku Kisame výhružně a nevybíravě šťouchl chechtajícího muže dopředu. Nejraději by mu nakopal zadek debilovi. "Sasuke, v klidu, nikdo ti neublíží," tišil svíjejícího se mladíka. Kakuzu se tvářil minimálně jakoby měl kapitánova synovce zakousnout, že se s ním musí vůbec nést a zadarmo!
.
Kabuto sledoval vývoj situace. Hmm, zítra už opravdu bude muset Sasuke po svých, byť se mu moc nelíbilo, že se při chůzi budou natržené svaly silně otírat. Určitě je to značně zpomalí, ale lepší, než aby mezi posádkou vznikaly nějaké hádky. Taky by mohl být Hidan zticha.
.
Čím byli jižněji, tím se stmívalo později. I tak se muži těšili, až večer rozdělají oheň. Těšili se na ten kus masa, který nesl jeden člen na zádech. Ohýnek ve večerním šeru vesele plápolal a jeho žár propékal maso do poživatelné podoby. Jistě, syrové maso by se taky dalo jíst, ale upečené jim dá mnohem víc energie. Vypadalo to, že jim něco zbyde i na druhý den.
.
"No tak, Sasuke, aspoň trochu," domlouval Kabuto mladšímu Uchihovi a snažil se ho navnadit, aby snědl kousek masa. Už už měl na jazyku něco ve smyslu, když nebudeš jíst, tak umřeš, ale vzhledem k tomu, že by to teď asi Sasuke celkem uvítal, musel vymyslet něco jiného. "Bude to pak míň bolet," přislíbil, i když to byla jen napůl pravda. Bolet to přestane, až se rána zahojí, ale k hojení potřeboval energii, a tu sotva získá jenom z vody.
.
"Sasuke, aspoň si kousni," snažil se ho Kisame navnadit, třeba když okusí aspoň jednou, tak si bude chtít dát víc, "jedno sousto… Sasuke." Připadal si, jako by místo dospělého mladíka měli malé umíněné děcko, které prostě nechce poslouchat a odmítá jíst. Jestli jsou malí smradi takoví, tak děti nikdy nechce.
.
"Copak se nechceš uzdravit, pískle?" uculoval se Hidan spokojeně od svého přídělu. On by teda jídlo rozhodně neodmítal, ať už by byl v jakémkoliv stavu. Neodpustil si, aby si zase trošku nerýpnul, jak to měl v povaze: "Ty s tím naděláš. Se svým bráchou jsi píchal ochotně. Kapitán je taky tvůj příbuznej, vždyť je to jedno, komu budeš nastavovat zadek."
Sasukemu vhrkly do očí slzy.
.
Kisame se zachmuřil, tohle Hidan vážně přeháněl. I přes den měl nějaké debilní připomínky, které Sasukemu na náladě nepřidaly. Spíš ho vždycky shodily ještě níž, pokud to vůbec šlo. Když světlovlasý otvíral pusu, aby řekl nějakou další prasárnu, tak už to Kisame nevydržel a skočil po něm. Shodil ho na znak a bez jakýchkoliv skrupulí mu jednu vpálil, až mu praskl ret jako přezrálá třešeň. O vteřinu později mu přiletěla druhá.
.
Hidan si to samozřejmě nenechal líbit, tím spíš, že vůbec nechápal, proč se na něj Kisame tak zčistajasna vrhnul. "Do hajzlu, přeskočilo ti, ty zkurvenej sráči?!" vyprsknul vztekle a hned mu začal rány oplácet.
"Dost! Sakra, nechte se!" křiknul naštvaně Kabuto, kterému bylo jasné, že je pak bude muset zase ošetřit a jemu sotva zbývalo dost lihu na to, aby udržoval Sasukeho rány jakž takž čisté. Nemohl si dovolit plýtvat dalším.
.
"Ty bys už měl držet tu svoji drzou a nevymáchanou držku! Lezou z tebe akorát sračky, škoda že jsi v Travnaté nechcípl, všem by se nám určitě ulevilo!" štěkal po něm Kisame a nic si u Kabuta nedělal. Oba si dávali pořádně do těla a kouleli se v jehličí po sobě. Oběma už tekla krev a to víc po sobě zuřivě šli.
Madara viděl, že se hned tak od sebe nedostanou a bude muset zakročit. "Dost! Okamžitě toho nechte!" rozkázal nejautoritativnějším hlasem, kterého byl schopen. Než ty slova pronikla k oběma, tak to ještě chvíli trvalo.
.
Konečně se od sebe odtrhli. Kisame oddechoval jako divoký buvol a nepřátelsky blýskal po Hidanovi očima. Rvačka byla vítaným prostředkem, jak si částečně vybít frustraci z toho, že předtím nechal Sasukeho klidně znásilnit. Jasně, kapitánovi se vzepřít nemohl, tolik morálky zase neměl, spíš u něj převládala věrnost, ale aspoň trochu utišil hlodající svědomí, když dal tomu světlovlasému provokatérovi po hubě.
Hidan se nakvašeně sbíral na nohy a do rukávu si utíral krev, která se mu spustila z nosu. "Aby ses neposral, nic tak strašnýho sem mu neřek," zahuhňal.
.
"Jestli ještě jednou řekneš nějakou hovadinu, tak přísahám, že ti vymlátím všechny zuby!" zavrčel na něho Kisame výhružně a sám se zvedl na nohy. Odstrčil od sebe Kabuta, který se zřejmě chtěl podívat na jeho roztržené obočí. "Uhni, brejloune." Neměl na to jeho opečovávaní náladu. Nakvašeně si sedl poblíž Sasukeho jako ochránce.
"Nebudete se mlátit, jasný? Už tu nic takového nechci vidět," rozkázal Madara přísně. Sice on nebyl žádným vzorem ctnosti, ale měl tu největší autoritu.
.
Kakuzu se uchechtnul, pravda, jeho sice Sasukeho osud zas tak moc nedojímal, ať si kapitán dělá, co chce, ale musel uznat, že Kisamemu záviděl tu možnost trochu Hidanovi zmalovat ksicht, občas i on měl jeho poznámek dost. U ohně se rozhostilo nepříjemné ticho, Naruto vypadal pěkně vyděšeně, a vlastně jediný, kterého jako by se celá věc vůbec netýkala, byl ten, kvůli kterému celý spor vznikl. Sasuke hleděl do plamenů jako socha, jenom když si Kisame přisednul, velmi krátce a zmateně k němu zalétnul očima, jako by ho překvapovalo, že se ho zastal.
.
Nakonec když chlapi vychladli jim Kabuto alespoň navlhčeným hadříkem otřel krev z tváří. Lihem se rozhodl neplýtvat, dobře jim tak.
Jenže největším problémem byl Sasuke. Netvářil se nijak, nechtěl nic dělat, ani jíst ani pít. Což bylo pro jeho stav naprosto nevhodné. Přitom měli hojnost masa, co ráčí. Pokaždé se nadlábli k prasknutí. Laň byla drobná, ale dvě desítky kilo masa jim mohla poskytnout. Maso se rychle kazilo a už tak ji obletovaly mouchy.
Ráno Kisame pomáhal Sasukemu na nohy. Dnes měl jít po svých.
.
Sasuke by byl nejradši, kdyby ho nechali v lese svému osudu, ale nevypadalo to, že by mu hodlali vyhovět. Udělal pár vratných kroků, při kterých se kousnul do rtu. Bolelo to, jednak podobně, jako když si náruživě užíval s Itachim, i když o dost víc, ale to by nějak přežil, na to byl zvyklý. Jenže horší byla ta tržná rána, i když už se díky Kabutovi začala hojit. Bylo jasné, že budou muset pochod značně zpomalit, protože mladší Uchiha klopýtal skoro na každém kroku, i když měl Kisameho oporu. Kromě občasného zasyknutí však nevydal ani hlásku, na nikoho se nedíval, nikomu neodpovídal na otázky.
.
A tak to šlo celý den. Bylo to k uzoufání. Kisame měl chuť praštit kapitána polenem po palici, aby si uvědomil, co vlastně způsobil. Měl pocit, že mu Sasuke každým krokem na ruce umře. Chtěl by mu pomoct, měl rád toho veselého, vtipem hýřícího mladíka, kterého viděl snad naposledy, když byli ještě s Itachim, od té doby to šlo z kopce a teď byl mladík evidentně úplně na dně. K pozdnímu odpolední statný pirát učinil Sasukeho utrpení přítrž. Prostě ho vzal do náruče, protože už se nemohl na to jeho soužení dívat.
.
Kabuto si oddechl, nechtěl to navrhovat přímo, ale taky byl radši, když viděl, že se zraněné svaly o sebe nebudou třít. Pořád měl ale palčivé starosti o mladíkovo uzdravování. Ten kluk neměl vůbec žádnou vůli, žádnou chuť se uzdravit, a to bylo nejhorší. Kdyby tak měli jeho bratra, ten by ho dokázal přimět, aby to nevzdával. Byl jediný, na kom Sasukemu doopravdy moc záleželo… hmm… Šedovlasý lékař si zamyšleně poposadil brýle na nose. Možná by stačilo, kdyby měl Sasuke naději, že se s ním shledá… ale sám řekl, že tomu nevěří. Nikdo samozřejmě nevěděl, co se s Itachim stalo, a všichni tušili, že je s největší pravděpodobností mrtvý. Ale to Sasuke nepotřeboval slyšet, naopak. Chtělo to nějakou lež pro vyšší dobro. Ale komu by tak uvěřil, že říká pravdu? Určitě ne Kisamemu, Narutovi ani jemu, nebyl tak hloupý, aby mu nedošlo, že to říkají jen proto, aby se uzdravil. Kapitán nepadal v úvahu a Hidan taky ne. Zbýval jediný člen, a to takový, který měl naštěstí všeobecně známou slabinu.
.
Kakuzu uzavíral konec jejich pochodu. Nesl jen vak s vodou, který nebyl příliš těžký. Se zvěřinou se táhl Hidan kus vepředu. Když se k němu připojil Kabuto, podezřívavě po něm loupl okem. Bylo mu jasné, že něco bude chtít, to s přehledem poznal. "Co chceš?" zeptal se ne právě přívětivě.
.
"Nabídnout ti obchod," odtušil Kabuto klidně a schválně ještě zpomalil, aby se Kakuzu musel lehce pozdržet, jestli si ho chtěl vyslechnout. Nebylo vůbec žádoucí, aby je snad Sasuke zaslechl, to by pak veškerá snaha přišla vniveč. "Dělám si starosti o Sasukeho. Potřebuje nějaký impuls k tomu, aby se chtěl sám od sebe uzdravit," načal téma, kterého se to bude týkat.
.
"A co já s tím? Pokud sis nevšim, tak je mi to docela šumafuk, jestli chcípne nebo ne. Pokud má trochu Uchihovské hrdosti, tak to přejde, pokud je to odpad rodiny, tak holt smůla." Kakuzu nechápal, co to má dělat s ním. Navíc se Kabuto zmiňoval o obchodu, což bylo ještě divnější.
.
"Ahhh," protáhnul Kabuto rádoby zklamaně, i když samozřejmě s něčím takovým počítal. Kakuzu byl předvídatelný, ale on potřeboval zjistit, jestli se chytne sám od sebe, to by bylo zárukou, že se bude opravdu snažit. "Jasně, chápu, promiň. Zapomeň na to," mávnul rukou a zase přidal do kroku. Teď se ukáže, nakolik je Kakuzu posedlý obchody.
.
Tohle bylo ještě zajímavější. Kakuzu prostě chtěl vědět, co mu chtěl Kabuto nabídnout. Určitě ho neobtěžoval jen tak, ale čichal něco dobrýho. "Zmiňovals nějaký obchod? O čem měl být?" Starší pirát se musel uchechtnout, jaká ho teď napadla myšlenka. "Mám mu pomoct do hrobu?" Třeba by to pro něj bylo lehčí.
.
Kabuto se ušklíbnul, Kakuzu byl náramný silák, možná nejsilnější z chlapů jejich bývalé posádky, ale moc mu to logicky nemyslelo, měl v hlavě akorát peníze. "Jasně, skvělý nápad," pochválil ho ironicky, "určitě ho kapitán nenechal hned ze začátku vydat se vojákům a nařídil nám ho hlídat jenom proto, abys ho teď mohl zabít."
.
"Co já vím. Třeba chceš ze soucitu ukončit jeho utrpení." Ostatně byl by radši, kdyby se situace se Sasukem nějakým způsobem vyřešila. Nemínil to škvrně už tahat na rukách. Kdyby nesl něco, co by mu mohlo být užitečné, tak budiž, ale takhle? "K věci, co po mně vlastně chceš?"
.
"Chci, abys mu řekl, že potom, co se loď potopila, tak jsi viděl Itachiho živého… co já vím, na nějakém prkně nebo tak něco," odpověděl na rovinu Kabuto, "chci, abys mu vnuknul myšlenku, že to Itachi mohl přežít. Je to to jediné, co by ho mohlo motivovat, aby se od toho dna konečně chtěl sám odrazit."
.
Kakuzu očekával všechno, ale tohle ho tedy ani v nejmenším nenapadlo. Visela tu pořád jedna otázka. "Když to udělám, co z toho budu mít. Znáš mě, nikdy nic nedělám zadarmo." Byl zvědav na kolik si jeho lži Kabuto cení. Jestli mu nabídne málo, tak se snažit nebude.
.
Kabuto cenu samozřejmě dopředu zvažoval, protože mu bylo jasné, že z čisté dobroty to Kakuzu neudělá, ostatně byl studený jak potok v zimě. "Dva zlaťáky," prohlásil pevně, "myslím, že celkem solidní na to, že se u toho teda vážně nenadřeš. Ostatně Sasukeho uzdravení je i ve tvém zájmu, opravdu si myslíš, že by ho kapitán nechal v lese? Ne, pokud nepůjde sám, budeš ho nosit i ty. Takže by ses měl snažit, aby mu bylo líp."
.
Kakuzu přimhouřil oči. Dva zlaťáky byla hodně dobrá cena. Na to, že stačí trochu zalhat a má je… jen tu byla jedna nezodpovědná nuance. "Kdy dostanu zaplaceno? Pokud vím, tak u sebe nemáš ani vindru." Jedině, že by měl v podpatcích schovky jako on. Měl dvouzlaťákové boty. Jeho prachy chodily s ním, i když o hodně přišel při potopení lodi. Jeho miláčci leželi někde na dně oceánu.
.
To byl samozřejmě trošku oříšek. Kabuto pokrčil rameny. "Kapitán se chystá ukrást loď, doplout pro peníze a pak pokračovat v tom, co umíme nejlíp. Dostaneš prachy z dalšího podílu, víc ti zaručit nemůžu," řekl mu bez obalu, načež s úšklebkem dodal: "A navíc taky záleží na tom, jestli dokážeš Sasukeho přesvědčit natolik, aby tomu uvěřil… což s tvým dosavadním přístupem k němu není úplně jistý." Oprávněně se obával, aby Kakuzu nebyl moc hrubý. Citlivost od něj samozřejmě očekávat nemohl, ale jestli to Sasukemu sdělí jako pařez, bude mladému Uchihovi jasné, že ho někdo navedl, a to si nesměli dovolit.
.
"Dobrá tedy," přistoupil na to Kakuzu. Ostatně, když nebude muset to malé štěně nosit, tak jenom líp. "Ale to ti povídám, jestli mi nebudeš chtít dát dobrovolně, tak si je vezmu po svém a jemný rozhodně nebudu," upozornil ho nepříjemným tónem starší muž a významně si prokřupal prsty. Ty, kteří jeho varování neuposlechli, toho potom hodně litovali.
.
Kabuto protočil oči v sloup. "Ještě to nezabralo, tak nevyhrožuj," odfrknul si znechuceně, "radši se koukej snažit, abys z tý svý neotesanosti vykřesal aspoň náznak něčeho, jako jsou city… nebo to aspoň hodně dobře předstíral. Jestli Sasukeho nepřesvědčíš, nedostaneš ani pěťák. Ber, nebo nech být. Můžou to bejt tvoje nejsnadnějc vydělaný prachy… anebo taky nemusí." S těmito slovy přidal znovu do kroku a odpojil se od něj.
.
Kakuzu si za ním jen odfrknul, ale rozhodl se snažit. Dokáže mu, že si ty žluťoučký sluníčka zaslouží. Teď bude potřebovat jen vhodnou příležitost. Nemůže k mladému Uchihovi jen tak naběhnout… bude chtít trochu čas.
.
"Kisame, pusť mě," hlesl Sasuke, když se začalo šeřit a vypadalo to, že se statnému pirátovi hodně pronesl, "zdrž se za ostatními a nech mě být… řekni, že jsem si potřeboval odskočit a pak jsem se ztratil. Prosím." Chtěl jenom umřít.
.
"Zapomeň, přece tě nenechám v lese. Nejsme v žádný pohádce…" Kde by tě zachránil princ na bílém koni, chtěl doříct, ale raději zmlknul, protože pro Sasukeho byl jediným princem Itachi. Vždycky mezi nimi cítil to pevné pouto.
.
"Moje pohádka už dávno skončila…" vypravil ze sebe Sasuke skrz stažené hrdlo, "šťastného konce se ale nedočkala. Ty neexistují." Roztřeseně se nadechl. "Prosím, pomoz mi… já jen… chci za Itachim," zakňučel tiše, "n-nechci dělat svému strýci děvku."
.
"Sasuke… nechci, aby jen tak zahodil svůj život." Kisame nedokázal plně pochopit, jak je to pro Sasukeho tíživé a krušné. On neměl nikoho milovaného, o koho by mohl přijít, a život byl pro něj nejcennější věc. "Musíš…"
"Dej mi ho. Ponesu ho, už ho neseš hodně dlouho," nabídl se Kakuzu, který se k nim nenápadně přitočil a nastavil ruce, aby si mohl mladíka přebrat.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 21. února 2017 v 11:54 | Reagovat

Kakuzovi to musí vyjít!
Vážně chci aby to vašlo a aby alespoň jeden z nezvěstných přežil :3 ale to se možná nestane, takže si nebudu dělat plané naděje...

2 SmallSky SmallSky | 25. února 2017 v 10:13 | Reagovat

S Madarou je to čím dál lepší. Přijde mi jako by se o Sasukeho více zajímal než po tom prvním znásilnění. Škoda že Sasuke není povolnější. Sice je povídka o Itasasu ale vůbec by mi nevadilo kdyby se Itachi už neukázal to bych byla radši za Shisuie. :-D

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 25. února 2017 v 10:37 | Reagovat

[1]:Ano, nezvěstných je celá loď a kdo ví,jestli se někdo objeví nebo ne.
[2]:Madara prožívá zvláštní období. Chce někoho, kdo neumí vůbec poslouchat a to ho dráždí a nutí k přemýšlení. Shisui by byl bezva volba, ale asi kdyby putoval s nimi, tak umřou na vyhladovění.

4 Sabaku no Naomi Sabaku no Naomi | 6. března 2017 v 9:24 | Reagovat

No, heh... Tak trochu jsem měla chuť s tím seknout, když Madara znovu znásilnil Sasukeho. ^^" -výmluvy- Vážně mám teď pocit, že přemýšlí penisem, tohle mu udělat na cestě, kde je potřeba naprostý fyzický zdraví... To je dost neuváženej krok. Přála bych jim, aby v tom přístavu něco našli, jinak se z těch depresí Sasuke rozhodně jen tak nedostane. Ideálně Itachiho, samozřejmě, ale tak nějak už moc nevím, co mám čekat. 😅

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 6. března 2017 v 14:29 | Reagovat

[4]:Madara to tady opravdu přehnal. Ohrozil Sasukeho a i celou skupinu. Prostě občas opravdu přemýšlí pérem než mozkem a vždycky z toho vzejde něco nepěkného. Co tam najdou? 3:) To kdybych ti řekla...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.