Ve spárech vlka I.

18. února 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Ve spárech vlka
Sasuke žije na statku se svými rodiči a bratrem. Před nějakou dobou zachránil vlka, který ho teď doprovází na každém kroku. A není to jen tak obyčejný vlk, ale vlkodlak, který o své síle dává vědět jen o úplňku. Tehdy ukazuje svoji pravou tvář světu a jednomu mladinkému chlapci, který si do té doby myslel, že jsou to všechno povídačky na strašení dětí.



"Kdopak nám to tady jde?" křikl posměšně rozčepýřený mladík s bílým psem po boku, "Není to snad pan Uchiha? A jeje, asi si někde zapomněl pejsánka."
Okolo něj se jako na povel rozezněl škodolibý smích dalších chlapců, kteří přišli s Kibou.
"Tak co, Sasuke, nebojíš se bez svého nohsleda? Se divím, že máš vůbec koule na to bez něj někam vyjít," ozval se černovlasý mladík s neupřímným úsměvem ve tváři. Bylo obecně známo, že Sasukeho na každém kroku doprovázel velký vlk se stříbřitě zbarvenou srstí.
.
"No tak, kluci, nechte toho," pípl tiše blonďáček, který se jako jediný z party mladíků na vesnici nepřidával k těmhle slovním štvanicím.
"Vážně, Saii, neměl bys na moje koule tak často myslet," prohodil Sasuke s pohrdavě ohrnutým rtem, "nejsou k mání, aspoň pro tebe rozhodně ne." Nikdy nebyl mezi vrstevníky oblíbený. Ne proto, že by se od nich nějak zvlášť lišil, ale kvůli své rodině. Uchihové byli zámožní statkáři, kteří dodávali obilí a potraviny na královský dvůr, z čehož samozřejmě dost profitovali, jenže takové věci vždy vzbuzovaly závist. Nehledě na to, že jeho strýc Madara byl ve vesnici rychtářem. Z celé vesnické party se s ním přátelil jenom Naruto.
.
"To je pravda, koule nejsou všechno. Kdo ví, jestli máš vůbec nějaký péro? Ale určitě ne. Tvůj papíček je držgrešle, která na tobě určitě šetřila, a dole jsi jako holka," posmíval se Sai a ihned se mu dostalo souhlasného bučení od ostatních kluků. Uchiha pro ně byl vždycky dobrým terčem pro posměšky, navíc, když byl teď sám, balada.
.
"Saii, to přeháníš," snažil se Naruto tlumeným hláskem. Měl Sasukeho rád, ale nikdy se neodvážil postavit se klukům přímo, sám trpěl jako sirotek dost velkým stigmatem.
"Netušil jsem, že máš takovou úchylku na péra," odfrkl si Sasuke s despektem, "každopádně tím mým bys byl asi, hošánku, zahanben, tak jako tak tu čest mít nebudeš. Ostatně, nevšiml jsem si, že by za tebou některá z místních holek moc pálila, ony totiž poznají pořádnýho chlapa, víš?" V tomhle měl nespornou výhodu, protože se žádná z vesnických dívek netajila tím, že by o Uchihu měla zájem, a to nejen kvůli majetku, ale hlavně vzhledu. To bylo pro ostatní také velkým trnem v oku.
.
"Hodně keců a kde nic tu nic," ozval se Kiba, "pořádný chlap se pozná v boji a ne podle keců. Tak co, Uchiho, ukaž, co v tobě je," vyzval ho s lišáckým úsměvem hnědovlasý kluk. Byl si sám sebou jistý. Navíc mu po boku stála parta, která vypadala, že mu ráda přiloží ruku k dílu. Kromě toho blonďatého poseroutky, který nikdy na nic nevzmohl.
.
"Jak si přeješ, klidně ti to zopakuju do očí," zavrčel Sasuke, přeci jen mu bylo patnáct, měl ještě mladou horkou krev, která se v něm snadno vzbouřila.
Když však výhrůžně vykročil k hnědovlasému klukovi, k němuž ostatní z kdovíjakého důvodu vzhlíželi jako k vůdci party, ozval se za ním hromový hlas, který moc dobře znal: "Sasuke!"
"Do pr…" zaklel nejmladší Uchiha sám pro sebe.
.
"Co tady děláte? Sasuke, jak to, že nejsi na poli?" obořil se mladého Uchihu Madara, který procházel vesnicí. Byl vyřešit nějaké hádky ohledně pozemků. Někteří statkáři si nedali pokoj a furt museli dělat problémy tam, kde nebyly. "A co vy tu okouníte?!" houkl na hlouček kluků, "Určitě se pro vás doma najde práce, než tu dělat na návsi bordel. Padejte, než vás srovnám do latě!" Kluci se rozprchli, jako když do nich střelí a dravčí černé oči se zaměřily na Sasukeho.
.
"Otec mě poslal do krámu pro mouku," zamumlal vzdorně Sasuke a naježeně pohodil hlavou. Strýc mu to zkazil, těšil se, až konečně zavře Kibovi klapačku. "Kurenai má pochroumanou nohu a Sakura dojí krávy, takže někdo tam dojít musí," vysvětloval, proč byl odvolán z práce na poli, kde trávili obyčejně několik hodin denně, samozřejmě s výjimkou zimy. Beze strachu opětoval svému strýci upřený pohled. Madary se každý ve vesnici bál a on k němu měl sice respekt, ale protože byl strýček dost přísný, působilo to na něj přesně opačně a probouzelo to v něm vzdor, na rozdíl třeba od otce, kterého miloval i přesto, že byl přísný.
.
"Tak tam máš dojít a ne se tady prát s klukama," Madara zvedl výhružně prst, "kdybych nepřišel, tak už jste v sobě." Založil si ruce na hruď a prohlížel si synovce. Něco mu nesedělo. Po chvilce mu docvaklo, že mu chybí chlupatý doprovod. Proto si ti výrostci dovolovali. "A teď upaluj, ať tu nevystojíš důlek."
.
"Jistě, strýčku," vysekl mu Sasuke ironickou poklonu a naštvaně nakopnul kámen, který stál při cestě. I když byl hodně temperamentní, normálně se nechoval tak drze, ale dneska ho Madara vážně naštval, už měl těch urážek dost a chtěl Kibovi ukázat, že ho podceňuje. Nakráčel do krámku, kde seděl sympatický postarší muž s dlouhými bílými vlasy.
.
Jiraiya zvedl oči od pultu. Většinou hospodyně chodily ráno do jeho obchodu a teď bylo trochu pozdě. Na tváři se mu usídlil veselý úsměv. "Ahoj, Sasuke, co tě sem přivádí? Jo a mimochodem, neviděls někde Naruta? Zase mi ten holomek někam utekl," zeptal se nenaloženě tvářícího se mladíka.
.
"Dobrý den," pozdravil slušně Sasuke, přeci jen měl nějaké vychování a věděl, že Jiraiya za jeho problémy nemůže. "Jo, no… před chvílí byl na návsi," odtušil na jeho otázku. Naruto nebyl samozřejmě Jiraiyův syn ani vnuk, ale starý muž ho vzal do služby, což bylo poměrně šlechetné gesto, většinou sirotci dopadali špatně.
.
"Uličník, já mu to spočítám, až se vrátí. Jeden se o něho stará, a když je potřeba udělat trocha práce, tak se zdejchne… no nic, co bys potřeboval? Určitě jsi sem nepřišel jen tak," vybídl mladíka k mluvě a narovnal se.
.
"Ano, no, otec mě poslal pro mouku. Potřebuje čtvrt měřice posvícenské," odpověděl Sasuke a na pult vysázel příslušný obnos. Jeho matka brzy měla slavit narozeniny, takže se budou péct koláče a otec chtěl pro svou ženu jen to nejlepší.
.
"Hned to bude," odtušil Jiraiya a vzal si od mladíka prázdný, jemně pletený pytel na mouku. Z velkého pytle odsypal trochu mouky do dřevěné nádoby, která sloužila k odměřování. Nechal množství mladíka zkontrolovat, aby neřekl, že ho šidí a přesypal to do pytlíku. "Tady to je," sebral z pultu peníze, "jestli pochybí, tak dojdi, a kdybys potkal Naruta, tak ho pošli domů," zaprosil bělovlasý muž.
.
"Jistě. Děkuju moc," pousmál se Sasuke, za tu dobu v krámku už přeci jen stačil vychladnout, "mějte se!" Na rozloučenou Jiraiyovi zamával, byl to dobrý člověk a taky s ním byla celkem legrace, protože bylo známo, že býval zamlada velký proutník a zůstalo mu to vlastně dodnes. Byl to jeden z nejčipernějších starších lidí, které znal. Z krámku zamířil Sasuke zpátky po cestě k okraji vesnice, jejich rodina měla velký statek asi třicet minut pěšky od návsi.
.
Po cestě Sasukeho začalo něco sledovat. Inteligentní oči ho chvíli provázely ze zákrytu, než hupky dupky tvor přeběhl k mladíkovi. Snažil se být nenápadný, ale těsně před polednem a v jasném počasí to ani nešlo. Připojil se k Uchihovu boku a vlhkým čumákem ho šťouchl do ruky.
.
"Zas jsi byl v lese, ty jedno prašivý psisko?" zabručel mladý Uchiha, ale v jeho hlase neznělo ve skutečnosti tolik zloby, jako by se předpokládalo při tom hanlivém oslovení. Poškrábal stříbrosrstého tvora mezi ušima a ztišil hlas. "Kakashi, doufám, že jsi byl opatrný. Nikdo by tě neměl vidět, že chodíš někam beze mě o své vůli."
.
Vlk omluvně mladíkovi olízl ruku, ale na jeho náprsence bylo vidět, co byl v lese dělat. Několik chloupků bylo slepených krví. Byl na lovu. Neměl problém skolit statného jelena, ale pro klid ve vesnici si vystačil se zajíci a jinou drobnou zvěří, která se ocitla v jeho dosahu.
.
"Zítra bude úplněk," šeptl Sasuke na půl úst a pozdravil na dálku vesnického kováře, kterému zrovna přiváděli koně k okování, "chceš zůstat v komůrce nebo vyrazit ven?" Nečekal sice, že by mu Kakashi odpověděl lidským hlasem, ale měli už vyvinutou speciální komunikaci pomocí zvuků, které mohl v téhle podobě vydávat, případně podle vrcení ocasu, stříhání ušima a podobně.
.
Kakashi krátce zavrčel a popoběhl dopředu. Chtěl jít ven, bylo krásně teplo a les ho vábil a voněl jako kytice růží. Nechtěl být svázán dřevěnými stěnami a dávat si pozor, jestli je náhodou někdo neslyší mluvit. Měli tak málo času, který spolu mohli využít.
.
Sasuke přikývl na srozuměnou a pousmál se. Už se úplňku nemohl dočkat, od jisté doby pro něj měla tahle fáze měsíce úplně jinou důležitost než kdysi. Kakashiho našel před rokem při sběru dříví v lese, chytil se do pytlácké pasti a byl zraněný. Podařilo se mu ho osvobodit, a protože mu ho bylo líto, vzal ho k sobě, kde se o něj dva týdny staral, než se vyléčil. Myslel si, že si ho nechá jako psa, když Kakashi neutekl, a dva měsíce to tak bylo, než nastal jistý obrat, který vše změnil. Svým způsobem na něj nevzpomínal moc rád, všechno se seběhlo hrozně rychle a příjemné to teda napoprvé vůbec nebylo, ale časem se věci zlepšily.
.
*v minulosti*
Sasuke spal jako vždycky ve své komůrce, aniž by tušil něco zlého. Přes těžký závěs mu dovnitř pronikalo jen velmi málo měsíčního světla, byť úplněk ozařoval širé okolí svým silným bledým svitem.
.
Kakashi se nemohl vynadívat, byť lidské oči nebyly na tmu vůbec uzpůsobeny a neviděl moc dobře. Byl vlkodlakem. Celý měsíc žil v kůži velké stříbrosrstého vlka a při úplňku se měnil na člověka. Těžký úděl. Vlci nebyli moc oblíbení a lidé je pronásledovali a vybíjeli, aby ochránili svá stáda nebo holé životy. Oni se snažili hlavně přežít, i tak se jejich počet zmenšoval. Než potkal Sasukeho, tak znal několik málo členů svého druhu, ale často, když přišel do jejich doupěte, tak je našel prázdné s vyvětralým pachem po svém majiteli. Co když je poslední? Tímhle se trápil už dlouho. Jenže co mu pomohl Sasuke, tak už ta otázka nebyla tak důležitá. Přednost měl mladík, který se nezištně a s velkou odvahou dokázal o něj postarat, když se zranil a nemohl z železné pasti vyprostit nohu. Možná by tam umřel nebo ho zabili pytláci, ale tehdy se na něj usmálo štěstí na jeho osamělé pouti. Vzal mladíkovu ruku do svých. Používat prsty bylo tak zvláštní, že snad i zapomněl, jak je to příjemné.
.
Sasuke něco zafuněl ze spaní, míval přes den celkem hodně práce, takže v noci si užíval klidu a máloco ho dokázalo probudit. Když ho Kakashi vzal za ruku, intuitivně se jenom otočil na druhý bok, ze spánku ho to však nevytrhlo. Ostatně neměl pocit, že by byl v ohrožení, před usnutím u sebe přece měl věrného chlupatého přítele, byl to dobrý hlídač, střežil ho jako oko v hlavě.
.
Stříbrovlasému muži se se Sasukem začalo líbit víc, než by považoval za běžné. Cítil se mu oddán a všude ho doprovázel jako ocásek. Sice Fugakovi se vlk domě vůbec nelíbi, a byl silně proti, ale na přímluvu Mikoto, která viděla nadšení syna, teda svolil. Kakashi obdivoval nejmladšího Uchihu. Byl nebojácný, veselý a živý… jenže on pro něho byl jen divoký mazlíček na hraní, kterého zachránil před jistou smrtí. Nemohl se dnešní noci dočkat, konečně mohl dělat to, po čem toužil. Pohladil mladíka po líci a přitiskl rty k jeho. Byly tak heboučké.
.
Sasukeho popravdě víc než ten dotek samotný probudil Kakashiho horký dech. Rozespale zamrkal a pár vteřin mu trvalo, než si uvědomil, že se mu to nezdá a doopravdy ho někdo líbá! Jenže kdo, proboha?! "Sakuro?!" vyhrkl první, co ho napadlo, protože asi těžko by tohle dělal někdo z rodiny a Kurenai byla vdaná. Jeho oči si ještě nepřivykly pořádně na tmu, ale pomalu ten někdo před ním začínal nabývat větších rozměrů než drobná děvečka. Ježíšikriste, KDO to mohl být?! A proč jeho vlk nevrčel? Vylekaně se odtrhl. "Co jste zač?!" vyjekl.
.
"Pšš, neboj se," ozval se sametový podmanivý hlas a přitiskl na Sasukeho rty ukazovák, aby nevyváděl. Nechtěl probudit celý dům. Způsobil by velké pozdvižení. "Jsem tvůj přítel." Nejradši by udělal všechno rychle, ale nesměl mladíka úplně vyděsit k smrti.
.
Černovlasého mladíka tím vyvedl z míry, kromě Naruta moc přátele neměl, takže chvilku musel uvažovat, kdo ze starší generace by se k němu takhle hlásil. Jeho oči už si pomalu začínaly lépe přivykat a on si všiml, že onen neznámý má netypicky stříbrné vlasy. To byl až tak starý?
.
Kakashi odtáhl prst a pousmál se. Mladík byl úplně vykolejený, on sám by byl asi také, kdyby se mu něco podobného stalo. Znovu se špičkami prstů dotkl Sasukeho tváře, byl to úplně jiný pocit, než když to udělal vlčím jazykem, příjemnější. Znovu se naklonil, aby mladíka políbil.
.
Sasuke byl v první chvíli tak překvapený a asi i šokovaný, že se ani nebránil, jen vnímal ten teplý měkký dotek, předtím se nikdy takhle nelíbal a bylo to… no, docela příjemné. Jenže pak převládla racionální stránka a muže od sebe zděšeně odstrčil. "Co to děláte?!" vyhrkl vyšším hlasem než obvykle, "kdo sakra jste? Okamžitě zmizte, než přivolám otce!"
.
"Pšš," stříbrovlasý muž použil stejnou uklidňovací techniku jako před okamžikem. "Jmenuju se Kakashi a známe se už dlouho. Nemusíš se mě bát," odtušil a do hlasu mu prosákla dávka podmanivosti. Nechtěl mladíkovi přece ubližovat, měl jeho důvěru už ve zvířecím těle, teď ji potřeboval získat i v lidském.
.
"Já žádného Kakashiho neznám," podivil se Sasuke. Byl si jistý, že to jméno rozhodně nikdy neslyšel, měl na jména dobrou paměť. Ve tmě zamžoural na druhého muže, o kterém pořád nevěděl, jak se vůbec v jeho komoře ocitl. Byl o něco mladší než jeho otec, ale ne o moc, statný a zcela určitě ho nikdy dřív neviděl.
.
"Ale znáš. Už nějakou dobu ti věrně chodím po boku a dneska jsem usnul vedle tvojí postele… pravda v trochu jiné podobě, než teď vidíš." Kakashi prstem objel mladíkovy rty, až sjel na hranu čelisti a na krk. Kdyby byl vlkem, tak se může do těchto místeček zakousnout a roztrhat svojí oběti hrdlo. Teď měl chuť okusit si mladíkovu pokožku v této podobě.
.
Sasuke zatajil dech. Mluvil snad o stříbrném vlku, kterého si vypiplal ze zranění?! Sám mu dal jméno mnohem vhodnější pro psa, říkal mu Tlapko, podle toho, že měl zraněnou právě tlapu, když ho našel. "To je lež! Kde je Tlapka?! Tlapko! Trhej!" dovolával se svého věrného pobočníka ve zvířecí srsti. Ten muž ho děsil, objevil se zčistajasna, říkal divné věci, dotýkal se ho a… a proboha! Byl úplně nahý!
.
"Jsem přímo před tebou, nemusíš na mě volat," zaculil se Kakashi, když mladík horečnatě hledal u postele jeho zvířecí podobu. "Sasuke, mám málo času, uklidni se," řekl tiše a chytil mladíka za ruku. Do ranního rozbřesku, déle v lidském těle nevydrží. Občas si přál žít plně v jednom nebo druhém těle, ale takhle napůl to bylo někdy tíživé.
.
Sasuke vytřeštěně zíral na něco, čemu nemohl uvěřit. Byl to Tlapka nebo ne? Muž měl stejně zbarvené vlasy, jako byla srst jeho mazlíčka… ale to přece nedávalo smysl! Jak mohl být vlk najednou člověkem?! V tom případě… "Ááááá, přízrak!" vykřikl a vyškubnul mu svoji ruku. Mrštně ze sebe skopnul peřinu, vyskočil na nohy jako jelen a hnal se ke dveřím s cílem vzbudit všechny v domě a taky vesnického faráře.
.
Kakashi vyskočil za ním a u dveří ho chytil. Sevřel ho v náruči a dlaní mu zacpal pusu, aby nekřičel. Mladík se mu v náruči cloumal jako divý. "Klid, slyšíš, uklidni se," promlouval k němu tiše, aby náhodou někoho neprobudil a čekal, než Uchiha pochopí, že od něj není úniku.
.
Černovlasý chlapec měl velkou výdrž, škubal se jako ryba na háčku a neustále se pokoušel křičet přes Kakashiho dlaň, ale byla to docela velká námaha, takže se po několika minutách unavil a musel se přestat tolik vzpouzet. Měl strach, že ho ten přízrak zabije, nic nadpřirozeného přece nemohlo být dobré.
.
"Klid, nikdo ti nic nedělá," broukal stříbrovlasý muž konejšivě, jako když statkář hladí vystrašeného koně, aby se uklidnil. "Nechci ti ublížit," dodal pevně, "když nebudeš křičet, tak tě pustím, souhlasíš?" zeptal se a čekal, jestli žádost dojde do správných míst, nebo nikoliv.
.
Sasuke zvažoval svoje možnosti. Neměl moc na vybranou, pokud se chtěl zase hýbat, tak musel přivolit a asi raději bude volný. Kdyby po něm pak ten muž šel, křičet může přece vždycky. Pomalu váhavě přikývnul, on ostatně proti němu byl Kakashi dost velký, v sevření by mu neutekl.
.
Kakashi pomalu povolil svoje ruce, kdyby bylo náhodou potřeba je rychle použít. Při přetahování se mu podařilo stát mezi Sasukem a dveřmi, takže mohl jednoduše ohlídat případný útěk a jeho prozrazení.
.
Sasuke teď pro změnu couval, aby byl od toho přízraku co nejdál. Zalitoval, že u sebe nemá svěcenou vodu, kruci. Jak tak očima v té tmě sledoval každý Kakashiho pohyb, nevšiml si, že se mu do cesty dostala v postupu dozadu postel, teprve až když zaškobrtl a spadl do ní zpátky.
.
Stříbrovlasý muž se snažil působit neútočně. Mladík se tvářil, jako kdyby viděl přízrak, i když pravda, po tom, co mu řekl, to tak muselo vypadat. "Sasuke, neboj se mě," brouknul znovu. Opakoval to dnes jako na kolovrátku. Zatím se nepohyboval, nechtěl to ptáče vyplašit.
.
"Kde je můj Tlapka?" zašeptal Sasuke nešťastně. Veliký vlk mu za ty dva měsíce přirostl k srdci a představa, že o něj přišel, se mu ani trošku nelíbila. On nechtěl místo mazlíčka nějakýho nahýho chlapa! Chtěl zpátky svého chlupatého přítele, kterému se svěřoval se svými starostmi i radostmi všedního dne.
.
"Vrátí se ti, slibuji. Ráno tu místo mě v lidském těle najdeš mě ve vlčí podobě." Sasuke měl nevěřícně a následně silně podezíravý výraz. Kakashi se rozhodl ho tedy ujistit, že je opravdu Tlapka. "Vidím, že mi nevěříš, ale kdo byl dneska s tebou na poli, když jsi našel malou ropuchu v obilí a odnesl ji do lesa? Komu ses po obědě svěřoval, že Sakura je hrozně otravná a měla by se vdát? A kdo ti v kůlně pomáhal s hledáním prázdného pytle? Byl jsem to já."
.
Sasuke šokovaně vytřeštil oči. Ve všech těch situacích byl sám - jenom s Tlapkou! Nikdo jiný při tom nebyl, zcela určitě ho nikdo nepozoroval. V tom případě ale musel tenhle muž mluvit pravdu! Jak to ale bylo možné? "Vy jste… duch?" zkusil se staženým hrdlem tu méně přitažlivou variantu, ale hned raději zkusil tu druhou: "Nebo jste byl do vlka zakletý? Já vás nějak nevědomky vysvobodil nebo co?" Nešlo mu to na rozum, byl sice tak nějak zbožný jako všichni, ale zázrak ještě nikdy neviděl. A byl tohle vůbec zázrak? Spíš přízrak…
.
"Ne, jsem vlkodlak, ale neboj," dodal honem, "nikomu netrhám hrdla o úplňku ani nic podobného… dneska je úplněk, takže mám na celou noc lidskou podobu," řekl na vysvětlenou a začal se pomalu přibližovat k mladíkovi na posteli. Nechtěl ho vyděsit, ale povídat si přes celou místnůstku mu přišlo divné.
.
Na Sasukeho šly málem mdloby, když slyšel o vlkodlakovi. Jasně, slyšel takové ty tlachy starých bab, když se v zimě drhalo peří, ale to byly přece jen pohádky pro děti… Jak to, že to bylo skutečné?! "Ale… mám vás už dva měsíce, pokud jste Tlapka… a nikdy předtím…" vyhrkl Sasuke a zároveň s Kakashim se přesunoval i on na okraj postele od něj.
.
"Nechtěl jsem tě vyděsit. Předtím jsem se rozhodoval, jestli odejdu nebo tu zůstanu, ale nakonec to bylo silnější a chci být s tebou." Matka říkala, že když se zamiluje, tak je to navěky. Propadne druhému partneru, a proto si má dávat pozor, ke komu pocítí ty horoucí city, aby pak nebyl zklamán a raněn.
.
"A-ale… ale… nemůžete se mnou být jenom jako vlk? Možná… radši bych zase usnul a uvěřil tomu, že se mi tohle celé jenom zdálo," navrhnul Sasuke nervózně. To by přece mohlo být řešení pro oba, Kakashi si bude jistý, že nevyzradí jeho tajemství a on bude mít svého šedosrstého miláčka zpátky. "Nemusel jste se mi přece ukazovat takhle."
.
"Sasuke, ale já jsem chtěl. Chtěl jsem tě vidět těmahle očima, mluvit s tebou jako člověk. Chci, abys mě považoval za něco jiného, než za obyčejného vlka, který tě věrně stráží." Kakashi se posadil na okraj lůžka a oddaně si mladíka prohlížel.
.
Sasuke na něj sice v té tmě neviděl úplně jasně, ale ta slova ho překvapila. "Ale za co vás teda mám považovat?" zeptal se zmateně. Vždycky ve všech těch pohádkách byli vlkodlaci zlí a zabíjeli lidi. Tenhle ale vážně nevypadal, že by mu chtěl prokousnout hrdlo.
.
"Za přítele, za někoho, komu můžeš důvěřovat, a za svou druhou polovinu srdce," pronesl šedovlasý muž procítěně. Cítil, že je s mladíkem spojen silným poutem, které mu nakazovalo ho chránit, milovat a dělat vše proto, aby byl šťastný.
.
"Cože?" vytřeštil Sasuke oči. Ten Kakashiho tón byl tak oddaný, až ho mrazilo, ale proč to tak proboha bylo? Jasně, ošetřil mu tlapu, krmil ho, ale jinak nic neudělal, rozhodně ne nic pro to, aby se do něj… co? Zamiloval? "No, za přítele… dejme tomu, v té vlčí podobě… důvěřovat… no… možná by se dalo, ale… já jsem přece muž," pípnul Sasuke. Svazek mezi mužem a ženou byl posvátný, aspoň podle faráře. Muž s mužem… to nešlo.
.
"A to vadí? Moje srdce si vybralo tebe a já ho nemůžu jen tak vyříznout a odhodit. Některé věci nejdou ovládat rozumem… chci žít po tvém boku," zašeptal a kousek se poposunul k Sasukemu, který vypadal, že stále zpracovává tu zprávu.
.
"No… no tak jo, dobře, fajn," pokrčil Sasuke rameny, "můžete mi být… nadále po boku, ale při úplňku bych radši… snad radši spal. Je to divný." Když se mu Kakashi nebude ukazovat v téhle podobě, třeba se mu podaří na tyhle nadpřirozené věci zapomenout. Už se ale trochu uklidnil, když ho stříbrovlasý ujistil, že ho nechce zabít.
.
"Rád bych si s tebou povídal. Je to jediný den v měsíci, kdy si s tebou můžu promluvit jako člověk s člověkem," položil ruku na Sasukeho, "prosím. Miluju, když si se mnou povídáš." Jeho pud ho nutil mladíka zahrnout svojí láskou.
.
Sasuke si olízl rty. Jestli to vše byla pravda, pak měl Kakashi docela smutný život a dovedl pochopit, že by si rád povídal. Jenže… jaké asi tak mohli mít společné téma?! "A o čem?" otázal se váhavě. Za ty dva měsíce ho doprovázel prakticky pořád.
.
"O čemkoliv tě tíží. Často sis mi stěžoval, jak tě štve strýc nebo otec a já ti nemohl dát útěšného slova nebo rady… mohl jsem se chovat jen jako zvíře." Vida, že se to Sasukemu zdá málo, tak ještě doplnil: "Můžeme třeba debatovat o hvězdách, které se ti tak líbí, nebo o tom, jak bys chtěl jednou žít."
.
"Hmm… no, ano, hvězdy mám rád," potvrdil mu Sasuke to, co mu řekl už jako zvířeti. Až teď si uvědomoval, co všechno Kakashimu navykládal v přesvědčení, že je to jen němá tvář. "Jsou takové magické, nedosažitelné, příliš vzdálené pro lidského ducha, a přesto fascinující…" rozplýval se nad oblíbeným nebeským úkazem.
.
"Stejně jako ty, jen s tím rozdílem, že ty jsi dosažitelný, přímo tady," Kakashi se posunul ještě blíž a chytil mladíkovu malou tlapku do své, "můžu tě vidět, slyšet a cítit. Přitom jsi stále magický a nedosažitelný." Už byl dost blízko a zase ho zaujaly ty měkké rty, které okusil hned na začátku večera.
.
"Přece mě nemůžete srovnávat s hvězdama…" zamumlal Sasuke a mírně se začervenal, což ale ve tmě pokoje nebylo pořádně vidět. Vůbec se cítil hodně v rozpacích, sice už ve svých čtrnácti letech poznal nějaké to svádění ze strany dívek, ale ještě nikdy ze strany muže, nevěděl, jak na to má pořádně reagovat.
.
"Ale můžu, na tom přece není nic špatného," pronesl neochvějně šedovlasý muž a pomalu se nahýbal k mladíkovi. Cítil silnou potřebu se ho dotýkat, hladit jeho tělo a milovat se s ním. Dotyk jejich rtů mu přišel skoro elektrizující.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 andaateikaa andaateikaa | 18. února 2017 v 12:21 | Reagovat

Hmmm, tak to jóó, tohle můžu. :) Zaujalo mě to a těším se na další.

Taky chci svýho vlka. :D

2 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 18. února 2017 v 14:18 | Reagovat

Krása :D
Hodně mě to zaujalo, nic podobného jsem, myslím, nečetla.

těším se na další

3 kyuubinka kyuubinka | 18. února 2017 v 15:34 | Reagovat

To bylo sladký. :-D:-D. Tedy, představa nahýho týká v pokoji uprostřed noci není hezká představa, ale je to napsaný sladce.:-D

4 Dechi Kazemai Dechi Kazemai | Web | 19. února 2017 v 20:42 | Reagovat

Parádní námět... :) Líbí se mi to, těším se na další díly! :)

5 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 20. února 2017 v 20:36 | Reagovat

[1]:To bysme chtěly všechny :D
[2]:Sem tam se o vlkodlacích dá něco najít.
[3]:Njn Sasuke z toho bude ještě dost paf.
[4]:Bude to nabídé akcí :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.