Ve stínu pyramid XII. - Jed

28. února 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Ve stínu pyramid
Jed nastažený ve víně už proniká do těla a tráví tělo zevnitř. Oba dva muži začínají mít namále a jsou v rukou lékařů, kteří se jim snaží odpomoct všemi způsoby, které znají. Jenže něco takového se neutají a Kisame je pozván na kobereček před faraona.


Snad poprvé v životě viděl Sasuke Shikaka celkem rád. Jinak dvorního lékaře nesnášel, jeho praktiky byly mnohdy dost kontroverzní, ale na druhou stranu bylo nutno uznat, že byl výborný doktor a skoro si nepamatoval, že by někdy někomu nedokázal pomoct nebo aspoň ulevit. Nemohl pořádně mluvit, protože se bál, že bude znovu zvracet, místo toho jen malátně mávnul rukou směrem k vínu.
.
Hoshigaki v zahradě prováděl stejně zvracení orgie jako princ před chvílí. Už i na něj došly všechny nepříjemné příznaky otravy. Bylo mu nevolno, točila se mu hlava, a když se zmohl postavit se na nohy, tak jen stěží viděl na cestu. U brány se musel vzchopit, aby to nevypadalo podezřele. Prošel mezi vojáky a za rohem se zase začal dávit. Snad poprvé v životě se mu třásla kolena slabostí a věřil, že se blíží jeho konec. Pomalu se sunul podél stěny k vojenskému felčarovi.
.
Shikaku ze Sasukeho náznaků a Kakashiho výpovědi vyrozuměl, že ve víně byl pravděpodobně jed. Prozkoumal bedlivě jeho vůni i barvu, následně vylil celou lahev a na dně našel usazeniny, které tam rozhodně být neměly. Zcela určitě se někdo pokusil prince otrávit. Nařídil hned Kakashimu, aby přinesl dostatek studené pitné vody, a i když to pro mladíka nebylo nic příjemného, nutil ho zvracet, aby ze sebe dostal všechno, co za ten večer vypil nebo zkonzumoval. Mezi jednotlivými dáveními mu však podával čistou vodu, aby se žaludek pročistil.
.
Kabuto neměl z velitelovy noční návštěvy radost, ale ujal se svého řemesla jaksepatří. Také nutil Kisameho vypít co nejvíc vody a hned ji vyzvracet. Nejvíc mu vrtalo hlavou, kdo a kde chtěl jejich velitele otrávit, protože Hoshigaki mu toho moc nechtěl říct. Na konci čistících orgií, kdy otrávený v sobě dokázal udržet doušek vody, tak přistoupil k bylinkovým medikamentům a uhlí, které na sebe výborně vázalo problematické látky.
.
Byla to perná noc pro obě strany a jako vždycky byl také co nejdřív informován faraon. Fugaka to nesmírně znepokojilo, to byl druhý pokus o vraždu jeho mladšího syna! Nemohl pochopit, kdo by se proboha chtěl zrovna Sasukeho zbavit, ale umínil si, že ode dneška už nenechá nic náhodě. Obnoví stráže u synových komnat a pro jistotu je i zdvojnásobí. Dokonce uvažoval i o tom, že by je nechal postavit přímo dovnitř Sasukeho ložnice, ne jen před ni jako minule. Nikdo nebude usilovat o smrt jeho syna!
.
Kisame nebyl schopen od Kabuta odejít a obsadil mu postel, kde ráno lékař našel podivné vypadajícího muže, který se vůbec nepodobal majestátnému obrovi obyčejně velícímu armádě. Na lůžku ležel pobledlý muž, který vypadal napuchle a slabě. Asi se něco z toho jedu vstřebalo i přes jeho péči. Donutil Kisameho vypít posilňující lektvar a sledoval jeho tělesné funkce. Hned po ránu přišel posel pro Hoshigakiho, ale Kabuto mu vzkázal, že velitel zrovna těžce onemocněl a nemůže se okamžitě hlásit u faraona. Na Kisameho tichou žádost, někdy v průběhu noci, pomlčel o jedu.
.
Sasukemu bylo celou noc nesmírně zle a někdy v době, kdy se rozednívalo, dokonce zauvažoval i nad tím, jestli by bylo nebylo lepší to všechno nějak ukončit, ale nějakým rychlejším způsobem. Byl úplně vyčerpaný vším tím zvracením, sotva se dokázal trochu pohnout. Shikaku s Kakashim byli u něj a dohlíželi na jeho zdravotní stav, otírali mu zpocené čelo vlhkým hadříkem a snažili se ho konejšit slovy, že to nejhorší už má za sebou. K ránu Sasuke usnul, jeho tělo potřebovalo aspoň na chvíli úlevu. Shikaku už ale nabyl přesvědčení, že bezprostřední nebezpečí smrti nehrozí a nechal informovat královskou rodinu, že to mladý princ přežije.
.
Itachi se o brášku šíleně bál, ani ho k němu nepustili, že má mladý princ udržovat klid a nikdo ho nerušit. Jakmile se dozvěděl o tom, že ani velitel armády není ve své formě, začala v něm rychle klíčit spojitost v tom, že Kisameho a Sasukeho stav je propojený. Jak od posla vyzvěděl, měli stejné příznaky, i když vojenský lékař se o jedu nezmiňoval. Ano, on poslal otrávené víno Hoshigakimu, aby učinil jeho řádění přítrž a ten tupec místo toho, aby ho vychlemtal sám, tak ho zřejmě vzal sebou a dali si společně s jeho bráškou! Vždyť ho to mohlo zabít! On by zabil svého bratra. Díval se na své prázdné ruce složené v klíně. Opravdu to dohnal až tak daleko? Teď, když plně pocítil tu možnost ztráty, tak si říkal, jestli to nepřehnal. Možná by se měl na celou situaci podívat z jiného úhlu.
.
Během následujících dvou dní Sasukemu ještě stále nebylo dobře, občas ještě zvracel a přetrvávaly bolesti břicha, ale postupně se to začalo zlepšovat, už ten první den k večeru. Dokonce k němu pustili členy rodiny, Fugaku si s ním hrozně chtěl promluvit o tom, jestli náhodou nemá někde nějakého nepřítele, ale raději se rozhodl, že s tím počká, až se jeho syn kompletně uzdraví. Itachi pak jeho lůžko skoro ani neopouštěl, což bylo dojemné, ale Sasuke hlavně čekal na příležitost, až na chvíli odejde Shikaku. Jakmile se tak stalo, začal se hned vyptávat, jak je na tom Kisame. Přiznal Itachimu, že to víno přinesl on, a poslal Kakashiho, aby okamžitě zjistil, co je s jeho miláčkem. Jenom doufal, že se mu nic nestalo, takový obr jako Kisame určitě musel snášet účinky jedu lépe, chlácholil se myšlenkou, že to překonal.
.
Itachi byl popravdě rozpolcený. Na jednu stranu si šílené přál, aby dokázal Kisameho od svého bratra oddělit navždycky, ale na druhou stranu chtěl, aby Sasuke byl šťastný. Když přišel Kakashi se zprávou, jak je na tom velitel armády, že jeho stav se taky zlepšuje, nemohl nevidět, jak bratr úplně ožil a v jeho očích se rozzářilo měkké světýlko. Zasmušil se, on nikdy nebude Sasukeho nejmilovanější, tedy dokud tu bude Kisame. Rozhodně už v budoucnu neplánoval podobné útoky jako s tím jedem. Může se modlit jen k Osirisovi, aby si Hoshigakiho povolal k sobě co nejdřív.
.
Třetí den už byl Sasuke víceméně v pořádku, respektive v sobě dokonce dokázal udržet i něco málo jídla, byť mu Shikaku první týden nařídil přísnou dietu, což mu rozhodně nebylo proti srsti, protože pořád se mu ještě z vidiny nějaké hostiny dělalo šoufl. Každopádně konečně mohl vstát a jít se do zahrady vykoupat, za ty dva dny, kdy ležel zpocený na lůžku, si připadal hrozně špinavý a bylo příjemné se osvěžit. Mnohem méně příjemný byl však rozhovor, který musel absolvovat s otcem. Jen horko těžko si vymýšlel nějaké výmluvy, jak se vlastně to víno u něj ocitlo a že nemá ani ponětí, kdo ho tam donesl.
.
Kisame už také docela vyzdravěl a začal se věnovat svým zanedbávaným povinnostem. Jenže jej povolal faraon a statný velitel tušil, že to nebude jen tak, ale bude se probírat Sasukeho otrava vínem. Byl vcelku nervózní, ale nedal na sobě nic znát a rozhodným krokem, i když se stále nepatrně bledším odstínem ve tváři se objevil v králově pracovně. "Faraone, co jste si přál?"
.
Fugaku se na velitele armády chvíli přemýšlivě díval. Dnes ráno mluvil s Itachim a ten se jen tak mezi řečí zmínil o tom, že Kisame podle všeho prodělal tu noc, kdy se někdo pokusil otrávit Sasukeho, podobný záchvat nevolnosti. Nebyl hlupák, aby si to nedal do spojitosti. "Jak jste jistě slyšel, mého mladšího syna se někdo pokusil znovu zavraždit," načal věcné téma a malinko se zamračil, "byl jsem informován, že jste ve stejnou dobu měl také jisté… potíže. Je to tak?"
.
"Ano, zřejmě jsem asi snědl něco zkaženého," odtušil Kisame a snažil se vypadat vyrovnaně a jistě, byť uvnitř něj byla docela malá dušička. Lhát samotnému faraonovi se nemusí vyplácet. Kdyby se čirou náhodou něco zvrtlo, tak musí prince ochránit před panovníkovou zlobou.
.
"Vskutku?" nadzvedl Fugaku obočí a propaloval Kisameho očima, "takže když si nechám předvolat vojenského lékaře, jistě mi takové zjištění potvrdí, není-liž pravda?" Doufal, že by to tak bylo, protože se mu nechtělo věřit, že jeden z jeho nejvěrnějších mužů by byl se Sasukem tu noc… a co by tam vlastně dělal?
.
Sakra, teď se všechno posere, pomyslel si Kisame. Věděl, že faraon si klidně Kabuta zavolá a ten nebude moct panovníkovi lhát. Jedna věc je mlžit před poslem a druhá před faraonem. Nechat sem lékaře dovést by bylo potupné a zbytečné. "Jistě, Kabuto se domníval, že to mohlo být špatné jídlo." Což také byla pravda, to on mu řekl, že je otrávený.
.
Fugaku přikývl. "Dobře, věřím vám. V tom případě se nemusíte bát, veliteli," ujistil Kisameho a následně luskl prsty na jednoho z otroků v místnosti. "Dojdi pro Kabuta a řekni, že mu nařizuji se hned dostavit do trůnního sálu faraona," rozkázal mu. Léta vládnutí ho naučila, že i u těch nejlepších platí pravidlo: Důvěřuj, ale prověřuj. Kisame to jistě pochopí.
.
Kisame viděl, že faraona vůbec neuchlácholil a musel zakročit, protože pravda by tak i tak vyšla najevo. "Počkej," zarazil odcházejícího sloužícího, "pane, promluvíme si o tom, ale v naprostém soukromí," odtušil Hoshigaki nuceně a přešlápl. Asi bude muset říct plnou pravdu.
.
Faraon nadzvedl podezíravě obočí. Že by tu přeci jen bylo nějaké tajemství, jakého se obával? Zvažoval, jestli přistoupit na tu žádost, ale nakonec se rozhodl, že ano. Kývl směrem k otrokům. "Ven," poslal je všechny pryč, a když odešli, obrátil se se založenýma rukama zpátky k veliteli armády. "Mluvte."
.
Velitel armády přemýšlel, jak se z toho vykroutit, ale nenašel žádnou skulinu, prostě nic. "Moje obtíže byly stejného původu jako princovy," vylezlo z něho nakonec jako z chlupaté deky a moc se neměl k pokračování. Rostlo v něm poznání, že bude muset říct faraonovi úplně všechno.
.
Fugaku se syčivě nadechl, tak přeci jen se mu ty obavy potvrdily. "Stejného původu… takže jste pili stejné víno. Což znamená, že v době, kdy došlo k otravě, jste byli spolu," dedukoval a jen stěží udržoval klidný hlas, i tak mu do něj malinko prosakovala zloba, "vzhledem k času, kdy nastaly ty obtíže, se nabízí jedna otázka veliteli. Co jste dělal v noci v princově ložnici?!"
.
Ač se Kisame hned tak něčeho nezalekl a řešil problémy ihned a přímo, tak teď před faraonem sklopil oči k podlaze. Připadal si jako malý uličník, když s Kakashim jako malé děti házeli kamínky na procházející lidi a matka mu potom nařezala a pořádně vyhubovala. Nyní se cítil naprosto stejně, uličník, který něco provedl a hrozil mu za to trest nejtěžší. "Já jsem… já jsem ho chtěl rozveselit," pronesl tiše polopravdu.
.
"V jakém smyslu rozveselit?!" vyštěkl Fugaku rozezleně a možná trošku neuváženě, ale teď bylo zase tak těžké oddělit tu panovnickou a otcovskou stránku. Začínalo mu svítat, proč asi chce Sasuke k armádě. Proč se za něj Kisame přimlouvá, aby s ním mohl jezdit na mise. Proč se Sasukeho nálada vždycky zázračně vylepšuje, když se velitel armády vrací z tažení nebo nějakého úkolu. Dával si dohromady jednotlivé nitky a výsledný obraz se mu ani trochu nezamlouval.
.
Velitel armády věděl, že je zřícení do propasti záhuby a zničení je nevyhnutelný. Mohl jen uvést panovníkovy myšlenky na správnou míru. "Mám s princem milostný poměr a včera jsem ho šel navštívit s vínem, které mi donesl posel z paláce jako dar za dobře vykonaný úkol. Nemohl jsem tušit, že je otrávené a je mi moc líto, že jsem do toho vtáhl i prince."
.
Na Fugaka šly málem mrákoty. Panebože! Jeho syn se tahá s chlapama! Jak to bylo možné?! Vždyť tenkrát s tou konkubínou všichni říkali, jak se to Sasukemu líbilo a i Temari mu to pak potvrdila. A teď se dozví, že šuká s velitelem armády?! Ještě když si tak přeměřil Kisameho, tak stěží mohl uvěřit, že tak propastný rozdíl mezi nimi může nějak fungovat. "To je absolutně nepřípustné!" zaburácel, "nechám vás zatknout pro urážku na princově cti! Ještě navíc jste ho ohrozil na životě!" Věřil sice, že to Kisame neměl v úmyslu, ale byl teď příliš rozhozený z té nepříjemné novinky.
.
"Ale, faraone, netušil jsem to. Nikdy v životě bych nedovolil, aby se princi cokoliv stalo," bránil se Kisame. Bylo to jediné, co mohl udělat. "Miluji ho jako Hora na obloze, Osirise v záhrobí či sladkou Isis, bohyni dobra a spravedlnosti. Směnil bych svůj život jen za jediný jeho pohled… proto, jestli někoho chcete potrestat, tak jen mě."
.
Fugaku si Kisameho stále podmračeně měřil. Slova o lásce ho vyváděla z míry, myslel si, že jde jen o hnusný neřestný vztah založený čistě na nepřirozené souloži. Ale měl by se trošku uklidnit. "Nechci vás zbavit postavení, které zastáváte dobře," procedil mezi zuby, "proto se dohodneme. Týdenní vězení a váš slib, že se už k Sasukemu ani nepřiblížíte."
.
Kisame si velmi cenil faraonova mírného rozhodnutí, i když to zatraceně bolelo. Popravdě čekal, že mu nechá stít hlavu za to, že poskvrnil jeho syna. Jenže představa, že se nebude moct k princi ani přiblížit… ani si v tuhle chvíli neodkázal představit, jak to bude těžký. Sasuke v paláci a on v kasárnách. Kdo ví, jestli se budou vůbec smět vídat při trénincích. "Slibuji, pane," odtušil Hoshigaki zlomeně. Možná pak požádá faraona o nějaký dlouhý úkol někde hodně daleko.
.
"Do paláce je vám od nynějška zakázán vstup s těmi výjimkami, kdy vás osobně povolám, v té době vás ovšem bude doprovázet některý ze sluhů. Vedením tréninků mého mladšího syna nadále ustanovuji Peina. Buďte si jistý, že určitá opatření zavedu i v případě Sasukeho odchodů z paláce a budu o nových nařízeních informovat všechny sluhy i otroky. Dozvím-li se, že se pokoušíte prince kontaktovat, trest bude mnohem přísnější, tak na to pamatujte," dodal hned Fugaku. Ano, homosexualita nebyla vyloženě výjimkou, věděl to, ale nechtěl ji připustit ve svém rodě.
.
Velitel viděl, že Fugaku myslí opravdu na všechno a on nemá šanci se beztrestně k Sasukemu dostat. "Ano, faraone, stane se, jak si přeješ," pronesl Kisame dutě a čekal na povolání stráží nebo další výtku. Ode dneška by pro něj Sasuke měl přestat existovat, ale copak to jde vyrvat si srdce z těla a žít bez něj?
.
Fugaku byl rád, že to Kisame tak rychle pochopil. Následně povolal stráže a nařídil jim odvést velitele armády do vězení. Poslal s nimi sluhu s patřičným rozkazem pro žalářníka, jako důvod uvěznění uvedl urážku vůči královskému rodu, nespecifikoval však jakou. Hned poté nechal poslat pro Sasukeho, s ním si taky pěkně promluví.
.
Kisame týden ve vězení zpytoval svědomí a nudil se. Najednou neměl nic na práci a ani žádné povinnosti. Naštěstí týden nebyla tak dlouhá doba, aby se z nicnedělání roznemohl. Jenže nedostatek vnějších podnětů nahrazoval těmi vnitřními a neustále se týral myšlenkami, co by kdyby apod. Po propuštění se na něho v kasárnách divně dívali, ale jak jim popohnal faldy, tak to všechny přešlo. Ale ztratila se jeho velitelská energie. Vůbec ho nic netěšilo, třebaže svou práci vykonával dobře, aby nemohl být napaden za to, že ji nezvládá nebo odbývá.
.
I Sasuke z toho všeho byl úplně zdrcený. Nikdy by ho nenapadlo, že na ně otec kvůli té otravě přijde. Byl náramně seřván, jak to, že si dovolil pošpinit dobrou pověst jejich rodu. Dostalo se mu kázání, jak je to nečisté a ponižující, protože když ho Fugaku donutil přiznat, v jaké pozici si s Kisamem užíval, málem ho z odpovědi ranila mrtvice. Marně se mu pokoušel vysvětlit, že Kisameho miluje a že když je oddělí, tak je tím odsoudí k nesmírné bolesti a strádání. Faraon nechtěl ani slyšet, Sasuke tak upadl do hluboké deprese, odmítal účastnit se jakýchkoliv akcí, málo jedl a mluvil jen to nejdůležitější. Příšerně se mu stýskalo, a když se pokoušel tajně proklouznout za Kisamem, stráže ho odhalily a Fugaku nařídil, aby dostal pár štiplavých ran rákoskou.
.
Velitel armády si připadal jako neschopný podřadný voják. Nemohl jít tam, kam ho srdce táhlo a navíc stále nezjistil nic o té prokleté láhvi vína, která zamíchala s jejich osudy. Ať poslal jakéhokoliv vyzvědače, tak ten se vrátil z paláce s prázdnou. Kisame už měl pocit, že se jim musí některý z bohů vysmívat a nechal zhmotnit víno u něj v pokoji. Vojáci byli nespokojení, když jejich velitel nebyl stejně energetický jako předtím a šířily se teorie čím, co to může být. Od těch obyčejných jako je nemoc nebo jen nějaké tělesné strádání, po naprosto unikátní průpovídky hlavně od Hidana.
.
Oba dva, Kisame i Sasuke, by se jistě bývali utrápili, kdyby do věcí nakonec nezasáhla královna Mikoto. Zpočátku byla sice zděšena stejně jako její manžel, ale po pár týdnech prostě nemohla vidět, jak se jedno z jejích dětí trápí. Po promluvě se Sasukem došla k názoru, že se ti dva opravdu milují a bránit jejich lásce by bylo kruté. Naléhala na Fugaka všemi svými ženskými prostředky a zbraněmi, aby aspoň zmírnil svoje rozhodnutí a nechal je občas se vidět. Bylo těžké překonávat Fugakovu zatvrzelost, ale když se do něj u snídaní a večeří pouštěli oba, Mikoto i Sasuke, přeci jenom ho nakonec zviklali. Měl Sasukeho rád a taky ho netěšilo dívat se na jeho bolest. Nakonec tedy učinili dohodu. Fugaku povolil, že dvakrát týdně stáhne stráže a Kisame ho bude moct tajně navštívit, Sasuke ale musel svatosvatě přísahat, že až přijde čas, zplodí potomky a bude vykonávat manželské povinnosti, ať už si k tomu bude udržovat vztah s Kisamem nebo ne.
~~~
Příměří s Hyksósy netrvalo věčně. Smlouva, na které se dohodli s panovníkem Egypta, byla zlomena a nepřátelé si zase dělali zálusk na území, o které bojovali před třemi lety. Drobné půtky o pevnosti byly na týdenním pořádku a Kisame měl z jejich stavu těžkou hlavu. Vymýšlel nejrůznější taktiky, jak cizí bojovníky zastavit, zpomalit a oslabit. Ne vždy slavil úspěch. Navíc měl po boku Sasukeho, který za těch pár let kousek vyrostl, zmužněl a stal se nebezpečným bojovníkem. Mohl být na něj hrdý, třebaže byl stále prostor, kde se mohl zlepšovat, hlavně potřeboval chladnou mysl a nejednat neuváženě.
.
Sasukemu bylo osmnáct. Za tu dobu se leccos naučil a předvedl své schopnosti natolik, že ho nakonec faraon neochotně pustil s Kisamem i do akce. Dalo to sice hodně práce ho přesvědčit, protože tentokrát pro změnu Mikoto nechtěla ani slyšet, ale podařilo se. Nikdy by nemohl být jednou dobrým vojevůdcem, kdyby neprošel bitvami. Co se jejich vztahu týkalo, přetrval s veškerou silou a vášní, během let se ještě upevnil. Samozřejmě Kisameho "řízené" návštěvy se nedaly úplně utajit, takže jejich vztah se stal jakýmsi palácovým tajemstvím. Nikdo o něm nemluvil, ale všichni o něm věděli. Občas vznikaly poněkud trapné situace, ale jinak žili zcela spokojeně.
.
Velitel armády a princ se připravovali k boji. Za úsvitu na ně měly čekat hordy nepřátel. Bylo třeba vydat poslední rozkazy a nechat nastoupit muže na mírný svah kopce, který se jistě stane místem posledního odpočinku pro některé z nich. Kisame se přitočil k mladíkovi a přejel po jeho lesklé bronzové zbroji na hrudi. Zkusmo za ni potáhl, jestli dobře drží. "Žádné vylomeniny, ať ti nemusím zachraňovat zadek," ponoukal ho. V životě ho potkalo štěstí a jím byl Sasuke. Skoro ani nemohl uvěřit, že jsou spolu tak dlouho.
.
Sasuke se zasmál a s rozvernou rozhořčeností píchnul Kisameho prstem do hrudi. "Jenom zadek? Jiný části těla by ses nenamáhal mi zachraňovat, ty hajzlíku?" zazubil se na něj. Byl rád, že mohli být spolu, vždycky, když byl Kisame v boji a on v paláci, umíral strachy, že se mu něco stane. Ne že by to teď bylo úplně jiné, ale přeci jen po jeho boku měl větší možnost snažit se ho ochránit, což ostatně platilo vzájemně. A nejlepší bylo, že tady neměli žádný dozor, takže po vítězných bitvách následovaly vášnivé noci.
.
"No možná bych mohl. Tvoje prsty jsou obvykle dost hbité a rty žhavé… a ostatně i zbytek tvého těla stojí za hřích, takže se možná budu obtěžovat zachránit i ten," řekl Kisame pobaveně a za boky přitiskl mladého prince k sobě. "Dáš mi něco na rozloučenou, kdybychom se už nikdy neviděli?" broukl hříšně, byť doufal, že říká jen lži.
.
"Tohle neříkej!" zavrčel Sasuke a zamračil se na něj, "o nějakém loučení napříště nechci ani slyšet, jasné? A nezapomeň, že pořád ještě jsem egyptský princ, takže protivení se mému rozkazu by mohlo být potrestáno." Neměl samozřejmě v úmyslu Kisameho trestat, ale nechtěl takové řeči poslouchat. Teprve po těchto slovech se natáhl a políbil svého milence na rty.
.
Kisame už mladého muže nedráždil a užíval si jeho hebkých rtů, dokud může. Za chvíli začne boj a výsledek rozhodne o vítězství mezi oběma národy. Poté bude třeba vyřešit spoustu věcí, než na sebe budou mít čas. Oba byli oblečení v té nejlepší zbroji, kterou Egypt disponoval, i tak je nemusela ochránit před vším nebezpečenstvím.
~~~
O půl hodiny později stanuli oba v čele armády na svých koních. Měli oddíly jezdců a lehkých válečných vozů, kde byli nejlepší lučištníci, a pak samozřejmě i obvyklé pěší oddíly. Početně byly jejich armády vyrovnané a Sasuke viděl, že je nepochybně čeká tuhý boj, i když věřil ve vítězství, oni měli ještě převahu dalších lučištníků v pevnosti za zády.
.
Kisame předjel před šiky svého vojska a hlasitě ho začal povzbuzovat: "Dnes tenhle písek zrudne krví našich nepřátel. Pomůžeme jim na onen svět a ještě dnes si můžeme užít v náruči našich milenek. Někteří z nás se vrátí k rodinám, které tyhle hordy nepřátel ohrožují. Chtějí si ukrást kus naší země a my jim ji nedáme! Nechť jsou nám Osiris a ostatní bohové naklonění. Sám Sutech bude vést naše meče!" Okamžitě se ozvalo burácení mužů.
.
Sasuke se k němu přidal a tasil svůj meč. "Za Egypt a za faraona!" Vojáci hromovým hlasem zopakovali jeho výkřik a šiky se daly do pohybu. Povzbuzení muži byli dychtiví vrhnout se do boje, přesto však byli tak vycvičení, že postupovali spořádaně v několika řadách. Sasuke s Kisamem vyjeli také vstříc svému nepříteli a po nějaké době, když už byli lučištníci ve vozech dostatečně blízko, se kolem nich na Kisameho povel vznesla salva šípů a zasypala nepřátelské vojsko.
.
Bojový pokřik se rozléhal stejně jako na jejich straně, tak i na té nepřátelské. Vyměnili si mezi sebou mračna šípů, než s hlasitým třeskotem a rykem se obě vojska srazila. Bylo slyšet křik zraněných, chroptění umírajících. Kisame tohle nevnímal, patřilo to k hluku bojiště a on se soustředil na svůj cíl. Vedl svoji jezdeckou jednotku stranou, aby napadli nepřítele z boku. Připletli se jim do toho cizí jezdci a postup se zpomalil.
.
Mladý princ už dávno naučil svého věrného Nefera, aby byl v boji naprosto spolehlivý. Měl dojem, že mu to párkrát i zachránilo život. Sekal a bodal do nepřátel a zároveň si dával pozor na obranu, jak ho to Kisame učil. Bronzové ostří jeho meče zrudlo od hyksóské krve a i jeho zbroj dostala krvavé cákance. Držel se pořád v Kisameho blízkosti, ale tak, aby si vzájemně nepřekáželi při boji, byli už v tomhle za těch pár let dokonce sehraní.
.
Kisame se svou jednotkou postupoval kupředu jen pomalu. Nakonec odpor nepřátel byl tak tvrdý, že zastavili na místě a Hyksósové je shazovali z koní dolů. Hoshigaki chtěl zavelet k ústupu, když někdo sekl jeho koně, který se vzepjal na zadních a shodil ho na zem. Sprostě zaklel, když se okamžitě zvedl a začal nemilosrdně zabíjet všechno živé v okolí. Jako správný velitel by měl být tam nahoře na kopečku a udílet rozkazy, jenže to on nikdy nedělal. Místo něj to mohl dělat Sasuke, ale ten chtěl být s ním, tudíž tam měl spolehlivého kapitána, který mu pomáhal.
.
Sasuke si se zděšením všiml Kisameho pádu. Možná trošku podcenili počet svých nepřátel a hlavně jejich zuřivost. Na zemi byl Kisame mnohem zranitelnější a on se o něj bál. Musel se ale napřed vypořádat se svými vlastními protivníky, kterých nebylo zrovna málo. Teprve poté mohl svému milenci na pomoc, snažil se od něj odehnat hyksóské válečníky, přestával na to však stačit. Když mu jeden z nich postavil do dráhy kopí, prudce strhl Nefera stranou, to ale černý hřebec nemohl pořádně ustát a svalil se na bok. Měl jediné štěstí, že se kůň nepřevalil přes něj, protože to by měl rozdrcené všechny kosti.
.
Hoshigaki pokřikoval na své muže rozkazy, ale vřava byla příliš lítá, než aby ho slyšeli úplně všichni. Potřeboval, aby se seskupili, jinak je udolají jednoduše jednoho po druhém. Přesunoval se k Sasukemu, ze kterého se právě zvedal kůň a odbíhal pryč. Půlka mužstva byla už na zemi a intuitivně se drželi pohromadě. Sotva byl od prince na nohou dva kroky, tak zaznamenal jiné nebezpečí. Lučištníka. Nestihl Sasukeho varovat a místo toho mladého šlechtice odstrčil, čímž se on sám stal terčem. Na hrudi ucítil tupý tlak a překvapeně zaznamenal dřevěný dřík s peříčky na konci, jak výsměšně trčí z jeho hrudi.
.
"KISAME!" zaječel Sasuke, když si všiml, jak jeho miláček skončil kvůli tomu, že ho chránil. Okamžitě byl zase na nohou a vrhl se k němu. Brnění ochránilo tělo jen napůl, šíp se nezabodl tak hluboko, jako kdyby měl hrudník odkrytý, ale i tak to znamenalo vážný problém a Sasuke s hrůzou sledoval tenký pramínek krve, jak sjíždí po bronzových šupinkách. Jestli… jestli dnes Kisame zemře… to ne! Důsledně si takové myšlenky zakázal a postavil se před něj. Nehodlal dopustit, aby se ho někdo ještě dotkl, ochrání ho za každou cenu. Jako první si to vyřídil s tím lučištníkem, který ho zranil, vyhnul se další střele a usekl mu hlavu. Se zadostiučiněním sledoval, jak tupě dopadla na prašnou zem, a následně se vrhl zpátky, aby zastavil další bojovníky.
.
Po chvíli, kdy Kisameho mozek zpracovával ten fakt, že je raněn, se v něm vzedmula zlost na všechny nepřátele. Prudkým pohybem šíp vytrhl z těla a odhodil ho bokem. Svět se najednou zúžil na nepřátele a nutkavou potřebu vybít všechny do jednoho. Pohl se kupředu jako nebezpečný berserk, který bojuje do posledního dechu. V bojovém rauši necítil bolest tak silně, jako kdyby doma odpočíval na lehátku. Písek pod jeho nohama byl nasáklý krví padlých mužů a on pokračoval dál.
.
Sasuke měl strach, když viděl Kisameho bojovat. Měl dojem, že tím víc urychlí svůj osud, pokud měl vnitřní krvácení. Čekal, že každou chvilku padne mrtvý k zemi a dával proto pozor jen napůl na vlastní nepřátele. Když se velitel armády vrhl do klubka nepřátel, Sasuke to nevydržel. "Kisame!" křikl na něj, "nech toho, přestaň! V tomhle stavu nemůžeš-" Těch pár vteřin nepozornosti si vybralo svou daň. Sasukeho protivník vycítil příležitost a bleskově zaútočil na princův bok. Sasuke vyjekl, jak si ostří meče našlo cestičku mezi šupinami brnění.
.
Hoshigaki přes bitevní vřavu neslyšel princovo vyjeknutí. Bojoval dál a procházel nepřáteli jako nůž máslem. Přidávali se k němu jeho muži. Obyčejně si v bitvě počínal opatrněji a rozumněji. Jenže teď jeho mysl zastírala pouze myšlenka udolat všechny nepřátele, kteří chtěli ublížit Sasukemu… ano, Sasuke, kde vůbec je? Zmateně se rozhlédl kolem a mladíka neviděl.
.
Krátkovlasý Uchiha se snažil vzchopit. Nikdy dřív nebyl příliš vážně raněný, ale z ostré bolesti cítil, že tahle rána je hluboká. Po kraťoučké vteřince, kdy překonával překvapení, obnovil svoji obranu, a jakmile měl příležitost, smazal svému protivníkovi z tváře ten vítězný úšklebek, když mu propíchl hrdlo. Usilovně se pokoušel nevnímat horkou tekutinu, která mu pod brněním stékala, a pokračoval v boji stejně jako jeho milenec předtím.
.
Velitel armády se snažil najít svého milého, kterého jaksi v zatmění mysli nechal někde za sebou. Motal se po bojišti a do cesty mu vstupovali nepřátelé, kterých konečně začínalo ubývat. Možná vítězili, možná ne. Posel ho zřejmě nemohl najít, aby ho informoval. Jejich jezdecká jednotka se rozpadla a stala se z ní víceméně pěší. Podařilo se mu najít mladíka, který ve své bronzové šupinkové zbroji vynikal nad ostatními vojáky, kteří se kolem něho drželi. S hrůzou zaznamenal krev na jeho boku, která barvila jeho bělostnou suknici na červeno. Ostatně on určitě nevypadal o moc lepší. Pokrytý svou krví i tou nepřátel, z koutku úst mu tekla krev, jak se z poškozené plíce dostávala krev ven.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 oxi oxi | 28. února 2017 v 15:35 | Reagovat

Ahoj,laska a valka jak poeticke a k tomu ješte Egyt s dob faraonu no historii nikde neni dost zajimave,chtela jsem zaptať jestli maš nijakej hormonogram ve vychazeni  novych dilu ,předem dekuji za odpoveď .

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 1. března 2017 v 23:47 | Reagovat

[1]:Egypt je úžasné prostředí, jsem o něm přečetla všechno, co bylo v knihovně.
Jinak vydávání samozřejmě mám nastaveno.
úterý - vychází středně dlouhé povídky
čtvrtek patří románům
a sobota je pro povídky na přání ze spoluautorčiného blogu (Smajli) a v neděli sem tam výjimečně něco speciálního. Ale brzy se bude měnit vydávání, ale dny zůstano ustejné, proto tu nepíšu názvy ;)

3 oxi oxi | 2. března 2017 v 0:23 | Reagovat

Dekuji za tvuj čas ,moc se tešim ,dobrou noc.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.