Získat srdce lva LVI. - Neřesti

9. února 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Získat srdce lva 3
Itachi si chce taky brášku užít bez dohledu bratrance. Vyčká, než Shisui odjede s Mikoto a pak je jeho láska jen pro něj. Jak vlastně tohle všechno bude pokračovat v budoucnosti. A mají vůbec nějakou? Pevně doufá, že ano. Nechce bratra ztratit a myšlenka žít po jeho boku je tak přirozená jako nadechnutí.


Itachi ze Sasukeho vyklouzl. Chtěl na něj vidět, jak slastí přivírá oči. Bylo to stimulující koukat na milovaného člověka, kterému způsoboval příjemné pocity. Jeho pohyb provázelo mlasknutí. Otočil si brášku na záda a opatrně do něj znovu vnikl. Rukou se zapřel o postel vedle jeho hlavy, bez uzardění pokračoval ve stejné rychlosti přírazů a postupně zvyšoval rychlost.
.
"H-áááh!" vyjekl Sasuke hlasitě a škubl sebou, když do něj tak Itachiho znova zajel a možná i neplánovaně se mu podařilo trefit prostatu. Vyslal tím do těla mladšího muže silný impuls rozkoše, který Sasukeho vůbec poprvé donutil vyjít Itachimu vstříc. "It-Ita…" pokusil se něco zformulovat, ale zbytek věty nechtěně zanikl v dalším táhlém zasténání. Konečně si to začal pořádně užívat.
.
Itachi už se nekrotil. Sasukeho tělíčko bylo omamující, a když viděl, že mu svými pohyby působí slast, nedokázal se držet zpět a bral si ho s dravostí. Sklonil se k jeho krku, kde ho začal vášnivě olizovat, až skončil u jeho ouška, kde mu dal pořádně zabrat.
.
Sasuke sténal na celý dům. Každý Itachiho příraz vysílal dávku neskutečné slasti přímo do jeho nervové soustavy a oblažování citlivého ucha ho přivádělo málem k šílenství. Svíjel se pod ním rozkoší a nekontrolovatelně vzdychal: "Víc! I-Itachi, pro-síííím… v-víc…"
.
Itachi si jenom liboval, že on je tím, kdo mu poskytuje závratnou rozkoš. Rád vyhověl bráškovu přání, i protože sám měl na krajíčku. "Sasuke, jsi tak úz… těsný!" Nemohl si odpustit vyzvednout jisté přednosti. Projížděl jeho prdelku pomalu ve zvráceně rychlém tempu.
.
Jejich jediným štěstím bylo, že zůstali v celém baráku sami, protože jinak by Sasukeho bylo slyšet až do přízemí, vůbec svoje projevy slasti nekrotil. Vycházel divoce Itachimu pánví vstříc a zatínal prsty do jeho ramenou, zatímco po kůži mu perlily kapičky potu. S blížícím se vrcholem nabyly jeho steny na naléhavosti. "Ahhh… brááá-ško… sakr-ah! Ano! Mrdej mě!!" Momentálně jeho jediným přáním bylo, aby ho Itachi prošoustal matrací.
.
To měl Itachi taky v plánu. Silou mocí zadržoval svůj orgasmus, chtěl počkat na Sasukeho, ale nebyl si jist, jestli to tak dlouho vydrží. Byl si jist, že kdyby měl chatrnější postel, tak už by dávno byli na zemi. Jeho přírazy byly prudké a vášnivé. Na břichu ucítil teplé kapky a to znamenalo, že se nemusí omezovat a během několika přírazů vyvrcholil s bráškovým jménem na rtech.
.
Sasuke se při svém vlastním orgasmu prohnul jako kočka a zařval slastí, až se to málem odráželo od stěn. Na dobrou půl minutu si nebyl jist, jestli ještě leží s Itachim v posteli, nebo se vznáší někde v nadoblačných výšinách absolutního blaha. Vzdáleně zaznamenal Itachiho vrchol a následně ucítil jeho váhu, když na něj starší bratr vyčerpaně klesl. Bylo mu tak báječně, jako už dlouho ne.
.
Itachi lapal po dechu, jako by právě zaběhl první místo ve sprintu. Snažil se co nejrychleji vzpamatovat, aby Sasuke neudusil svou vahou. Nerad by ho umačkal. Hladce z něj vyklouzl a uklidil kondom. Sám se k bráškovi přitulil a sevřel ho v něžném objetí. Hleděl do těch černých hloubek a sledoval dohasínající jiskřičky vášně. "Miluju tě."
.
Sasuke mu pohled oddaně opětoval a jako obyčejně v těchto chvílích byly jeho oči veliké a něžné jako oči nevinné laně. "Já tebe víc, Itachi," zašeptal měkce a myslel to zcela vážně. Ani si pořádně totiž neuměl představit, že by to vůbec víc šlo. Přivinul se k Itachimu co nejtěsněji to šlo a vychutnával si tuhle chvíli, která patřila jen jim. Miloval oba své partnery, když byli všichni tři spolu, bylo to skvělé, ale miloval je i každého zvlášť, takže i teď mu bylo vyloženě nádherně.
.
"To není pravda, já tebe určitě víc," oponoval mu měkce a tiskl teplé tělíčko k sobě, aby mu neunikla ani jediná chvilka kontaktu s ním. Mrkl na hodinky, ještě si mohli tam spolu pěkně poležet, než bude čas jít do kuchyně a uklidit, než se vrátí matka s bratrancem.
.
"Nehádej se, protože tak moc jako já ještě nikdo nikoho nikdy nemiloval," broukl Sasuke a usmál se. Moc se mu líbilo cítit bráškovo pevné tělo takhle nalepené na svém a jeho silné paže, které ho ochranitelsky objímaly. Cítil se v jejich objetí tak krásně bezpečně a někde uvnitř se mu rozléval hřejivý pocit.
.
"Máme tak dvacet minut beztrestné samoty, než budeme muset jít do kuchyně a pouklízet tam, aby nám potom neřekli, že jsme hrozní lajdáci a nic neděláme." Itachi se zazubil a přiklonil se k Sasukemu tak, aby si mohl přivonět k jeho vlasům.
.
"Prosím tě, prej lajdáci. Takových plechů jsme upekli! To určitě vydrží až do února, pokud to teda nesežere Shisui. Což je dost možný," uchechtl se Sasuke a pohodlněji se uvelebil v jeho náruči, přičemž mu položil hlavu na rameno, "to mi připomíná, že musíme odstranit to péro."
.
Itachi se tlumeně zasmál. "Dáme ho Shisuiovi pod polštář, ať je taky nějaká sranda. Hlavně ho nesmí rozdrtit. Úplně vidím, jak se klade ke spaní a furt bude čuchat něco dobrého." Pro jednou si budou oni dělat vtípky z něj.
.
Sasuke se k jeho smíchu musel chtě nechtě připojit, když si představil ten Shisuiův výraz. "To je skvělý nápad, já jsem pro," souhlasil okamžitě, "polštář je měkký, matrace celkem taky, myslím, že by to cukroví snad mohlo vydržet. A ostatně, jak ho znám, objeví ho rychle."
.
Itachi se snažil, aby se bráškovi co nejpohodlněji leželo a on se mu přizpůsobil. Měl v plánu si s ním užít každou minutu času, které jim zbývaly, protože mu bylo jasné, že přes Vánoce to moc slavné nebude. Strýc bude jitřit staré rány, doma bude pořád plno a možná nebude ta správná nálada.
.
Sasuke měl dojem, že na světě nemůže existovat nic hezčího než ležet takhle v náručí s milovanou osobou, vzájemně se hřát a cítit blízkost toho druhého. "Je mi s tebou dobře, víš," šeptl tiše, měl jakousi potřebu ty emoce vyjádřit, "vždycky bylo, už od dětství jsem takovéhle chvíle miloval, ale teď ještě mnohem víc."
.
"Já také, vždycky jsem tě měl moc rád, ochraňoval tě, a když můj vztah k tobě sklouznul k něčemu hlubšímu, než je bratrská láska bylo to pro mě peklo. Měl jsem tě na dosah, a přeci tak daleko… a teď jsem nejšťastnější člověk na světě." Itachi svá slova prokládal tak vřelým citem, že kdyby je napsal, tak se musí do papíru vypálit.
.
Sasukemu se stáhlo hrdlo, jak byla ta láska v Itachiho hlase silná. Daleko silnější, než vůbec mohla slova vypovědět. Taky byl šťastný. Srdce mu v hrudi poskakovalo radostí a přitom se mu úplně samovolně vlhčily oči. Nevěděl, čím to bylo, chtělo se mu tím štěstím smát i brečet zároveň. Jedna osamělá slaná kapička opustila jeho tmavé oko a skápla Itachimu na prsa.
.
"Sasuke, neplač." Itachi bratrovi otřel druhou slzičku. "Není třeba prolévat slzy… nebo tě něco bolí?" zeptal se starostlivě starší bratr a zkoumal jeho tvář a hledal jakýkoliv náznak bolesti. Měl o něj starost, a kdyby bylo potřeba, daroval by ledvinu, dřen, srdce… cokoliv.
.
"Ne," vyhrkl Sasuke a rty se mu paradoxně k vlhkým očím zvlnily do láskyplného úsměvu, "ne, naopak. Jsem šťastný, Itachi. Moc a moc šťastný." Možná si o něm starší bratr musel myslet, že je blázen, ale se prostě jen cítil tak blaženě… Zahleděl se Itachimu do těch uhlových studánek a snažil se mu dát najevo svoje pocity, emoce a lásku.
.
"Ale kvůli tomu přece nemusíš plakat," utěšoval ho Itachi a líbl ho na obě tváře a stíral další vlhkost deroucí z něžných černých očí. Bylo mu blaženě, že si ho bráška tak váží a cítí k němu ten nejhezčí cit, který existuje.
.
"Já vím," přitakal Sasuke, který neměl v úmyslu svými slzami Itachiho nějak stresovat, vlastně neměl vůbec v úmyslu brečet, "promiň. To já jen… protože tě miluju. A přijde mi neskutečné, abych si zasloužil tolik štěstí najednou."
.
"Blázínku," zašeptal Itachi rozněžněle a víc k sobě Sasukeho natiskl. Položil mu ruku na hruď. Cítil, jak mu tluče srdce. Silně a pravidelně. V duchu doufal, že jejich štěstí vydrží až do jejich posledních dnů. Miloval ho víc než sebe.
.
Mladší Uchiha se na něm znovu pohodlně uvelebil a zhluboka vzdychl. Nejradši by takhle zůstal navěky, kdyby to bylo možné, škoda, že pro sebe zatím takovou dobu neměli. Ale snad se to pak s přestěhováním všechno usnadní, budou mít víc času, prostoru a svobody.
.
Leželi tam slabou půlhodinku, než je Itachi s nechutí vyhodil z postele. Ještě si skočili do sprchy umýt všechny tekutiny, od gelu po sperma. Dlouhovlasý Uchiha se jako vždy vyřádil, když mohl svého brášku opečovávat a mazlit se s jeho pokožkou pod křišťálovým proudem. Jenže čas je neúprosně tlačil.
.
Když se vrátili Mikoto s Shisuiem, zastihli už oba sourozence oblečené, vonící po sprchovém gelu a v očividně výborné náladě. Mnohem lepší, než když je před pár hodinami opouštěli. Pro Mikoto to byla celkem záhada, ale byla ráda, že její synové vypadají tak šťastně, i když pro to neznala tu pravou příčinu a přičítala to vánoční atmosféře.
.
Shisuiovi po delší době docvaklo, co je asi příčinou jejich veselí, ale ani náznakem neukázal, co si myslí. Zato začal hledat krabici s vánočním cukrovím a přel se s Itachim, že mu nevadí, že ještě není hotové a před Štědrým dnem se jíst nebude. Nakonec si vyptal, hlavně díky Mikoto, pár pudinkových tyčinek a s blaženým výrazem je začal chroupat.
.
"Shisuii, ty jsi hrozný nenažranec," smál se mu Sasuke, jemuž snad koutky rtů od jejich intimní chvilky s Itachim ani jednou nepoklesly a nezničily spokojený úsměv na jeho tváři, "jsem vážně zvědavý, kolik toho sníš na Štědrý den na večeři. Aby mamka udělala jednoho celýho kapra jenom pro tebe, ne?" Přeháněl, pochopitelně, ale bavilo ho bratránka provokovat.
."Thos theda přehnahl," zahuhňal Shisui s plnou pusou sladké dobroty. Polkl, aby se nezadusil. "Nemůžu za to, že jste to upekli tak moc dobré. Mně na večeři bude určitě stačit jeden řízek, rybám moc neholduju, ale to cukroví, co přede mnou schováváte, to má spočítaný." V duchu si zamnul ruce, jak to v sobě mělo cukr, tak to bylo něco pro něj.
.
"Počkej aspoň do Vánoc, ty příšero, to je hrůza s tebou," zazubil se Sasuke, i když to samozřejmě myslel jenom v žertu. Miloval Shisuie i se všemi jeho zvyky a zlozvyky a závislost na sladkém byla celkem vtipná, on sám ji docela i chápal, protože se velmi podobala jeho závislosti na rajčatech nebo třešních. Prostě neodolal, když bylo něco takového poblíž.
.
"A ty si nedáš?" zeptal se hravě a snědl poslední kousek. "Náhodou, já si to zasloužím, kdybys viděl to lidstvo v obchodech, tak bys s jekotem utekl a já se jím musel prodírat za tvou mámou. Vypadala jako ve svém živlu, nechápu. Po hodině jsem toho měl dost a poslední půlhodinu jsem seděl v autě, protože jsem myslel, že mě někde zašlápnou," stěžoval si Shisui a protahoval si ztuhlé kosti.
.
"Chudáčku," politoval ho Sasuke se smíchem, "to je dobře, že ses z toho vůbec dostal živý. Cos vůbec kupoval? Že ty taky sháníš všechno na poslední chvíli." On sám byl rád, že měl vše nakoupené a zabalené, právě proto, aby se nemusel takhle těsně před svátky prodírat šílenými davy. Lidi teď v obchoďácích nejspíš pěkně bláznili a sváděli bitvy o vše možné, od potravin ve slevě, až po nějaké kýčovité dárky.
.
"Co už se mnou. Ještě mi chybělo pár drobností, ale pro příští rok slibuju, že se budu snažit to mít z krku dřív, protože už nechci tohle nikdy zažít. A teď jdu do sprchy, protože jsem zpocený až na prdeli." Shisui se vydal na horu, kde vděčně vlezl do sprchového koutu. Nejtěžší sport na světě je nakupování. Šíleně ho bolely nohy.
.
Sasuke se jen pobaveně uculil a společně s Itachim pomáhal matce vybalit nákup a uložit všechny potraviny na správné místo. Jakmile to bylo hotové, vydal se po schodech zpátky do svého pokoje, kde zapadnul na postel a spokojeně si před očima promítal předešlou intimní chvilku s bráškou. Už aby tohle mohli provozovat každý den, ne jen tak výjimečně.
.
Shisui sebou plácl do postele a přikryl se až po krk. "Páni, jsem tak unavený, jako bych dřel na stavbě. Do obchodu mě hned tak někdo nedostane." Jedině do potravin, tam by se uvolil jít. "a co vy dva, mám pocit, že jste tady nezaháleli."
"Jasně, měli jsme hromadu těsta…" Chudák Itachi se nemohl ani vyjádřit.
"Moc dobře víš, že to jsem zrovna nemyslel. Jste si zašukali." Uculil se, ale v přítmí pokoje to druhý mladík nemohl vidět.
"No… víš…"
"Nemusíš nic říkat, jen tě škádlím… hele, Itachi, ty vaše perníky jsou cítit až tady. Hmm, mám na ně chuť. Byly moc dobrý, doufám, že jste tam nenamíchali něco navíc?" Třeba si to mohli rozdávat v kuchyni a možná měli chuť oživit recept.
"Shisuii, ty si o nás taky myslíš hned to nejlepší. Nic jsme tam nepřimíchávali, abys věděl." Itachi jen zakroutil hlavou a moc si přál vidět Shisuie, až najde mňamku pod polštářem.
Starší muž se uvelebil v posteli a snažil se zabrat, asi po čtvrt hodině ho začalo lechtat v nose a rukou šmátral po posteli a hledal kapesník. Nahmatal, ale něco zajímavějšího. Vytáhl to ven a podle hmatu poznal, že je to perník, ale jaký měl tvar! Nemyslel si, že jsou bratranci takoví akční, ale určitě to udělal Sasuke, Itachi na to byl moc slušnácký. S podivným perverzním pocitem začal perník okusovat. Noční svačinkou nepohrdne.
Itachi se jenom usmíval, jak slyšel tiché chroustání z druhé postele.
~~~
Sluneční paprsky ozařovaly město oranžovým světlem pozdního odpoledne. Pestrobarevné listí na stromech bylo unášeno mírným větrem, radostně tančilo ve vzdušných vírech, aby následně ozdobilo šedivé chodníky přírodní pokrývkou, která šustila pod nohama kolemjdoucích. Letos se vydařilo opravdu krásné babí léto.
Sasuke kráčel alejí kaštanů a se shovívavým úsměvem pozoroval rozdováděná děcka, která hnědé plody sbírala a přela se o to, kdo má větší a hezčí. Zhluboka se nadechl svěžího zářijového vzduchu a zakrátko už stanul před dveřmi bytu. Odemkl si klíčem s přívěškem, které mu Shisui věnoval už téměř před dvěma roky, a vstoupil dovnitř. Bylo krátce po čtvrté, kluci ještě nebyli doma. Zato se mu v ústrety vyřítil jiný člen jejich domácnosti - hezký šedomodrý kocourek s nádherně žlutooranžovýma očima. "Nazdar, Tilly," usmál se na něj Sasuke a sotva shodil boty, Tilikum se mu potěšeně začal třít o kotníky a vrněl jedna báseň. Itachi i Shisui splnili svůj slib krátce po nastěhování a vybrali Sasukemu kočičího mazlíčka. Nejmladší Uchiha, který kromě Tipa nikdy zvířátko neměl, byl radostní bez sebe a staral se o kocourka pomalu jako o svoje dítě. Protože už jako kotě vynikal Tilly svou velikostí a vznešeností, vybral mu Sasuke jméno po největší dravé kosatce chované v zajetí - Tilikum. Jeho láskyplná náklonnost nebyla ignorována a kocour k němu přilnul nejvíc ze všech obyvatel bytu. Kamkoliv si Sasuke sedl, Tilikum se mu zákonitě musel rozložit na klíně a jen Sasuke ho směl česat, nikomu jinému to nedovoloval.
"Tak pojď, kamaráde, dostaneš najíst." Zvedl Sasuke kočku do náruče a přešel s ní do kuchyně, kde mu do misky nabral směs z kočičí konzervy. Tilly se na jídlo nadšeně vrhl, až se Sasuke musel zazubit: "Přesně jako Shisui." Poté hodil na stůl svůj bágl, začal vybalovat potraviny a ukládat je do ledničky a kredence. Tak nějak dobrovolně přijal úlohu nakupování, protože Itachi i Shisui se vraceli z práce později než on z přednášek.
.
"Anko, pojď mi pomoct ho podržet." Shisui měl, co dělat, aby mladého rotvajlera udržel. Měl mu ostříhat drápky, ale pes sebou pořád mlel a ani pomoc paničky příliš nepomáhala.
Tmavovláska s rozježeným účesem přiběhla na pomoc. Všichni se pěkně zapotili, než se jim podařilo vzpouzející se zvíře ošetřit.
"Hotovo, ten nám tedy dal zabrat," neodpustil si poznamenat Uchiha a sundal psa na zem, aby mu to při seskoku z nerezového stolu neujelo. Po zaplacení významně pomrkávající slečnu pustil ven. "Anko, je v čekárně ještě někdo?"
"Ne, zrovna zamknu a můžeme jít domů… Shisuii?" Na chvilku se odmlčela, ale ženská zvědavost byla silnější. Na němé pokývnutí pokračovala: "Proč si vlastně nenajdeš nějakou ženskou, půlka návštěvnic po tobě nepokrytě jede a ty nic, žádná reakce. To se ti fakt žádná nelíbí nebo…" Nestihne dokončit větu.
"Myslím, že máš na starost jinou práci, než se starat o můj milostný život. A kdybych někoho měl, tak nemám potřebu o něm cokoliv vykládat svým zaměstnancům. Takže bys to mohla nechat plavat." Proč si za pomocnou sílu nevzal radši nějakého chlapa… zřejmě asi proto, že se hlásili jen důchodkyně a jeden frajer, co chtěl dvojnásobný plat.
Žena se jen tajemně uculila, jen si potvrzovala své představy. "A je pěknej?" Nemohla si odpustit se zeptat. Měla už delší dobu podezření, že její zaměstnavatel nebude na ženy.
"COŽE?! Anko, dneska jsi přepracovaná, měla bys už jít domů. Beztak už tě tam čeká přítel." Mohla by se co nejrychleji sbalit a vypadnout.
"No jo pořád. Jdeme s Irukou na večeři, takže mám ještě čas." Skočila se do šatny převléct a při odchodu si neopustila: "Asi ho máte rád opravdu hodně, když nehodíte očkem po nikom v okolí… ale stejně časem přijdu na to, kdo to je…" Rychle za sebou zavřela dveře, aby nedostala hadrem. Bylo slyšet jen vzdalující se smích.
"Ženský," zavrčel nespokojeně Shisui a šel si pro látku na leštění nástrojů. Pokračoval v úklidu, když se po pěti minutách otevřely dveře. "Jdeš se mi ještě posmívat?"
"Já?" zeptal se udiveně Itachi, vracel se z jedné farmy nedaleko města. Bratranec se mu zdál být v ne moc dobrém rozpoložení. "Stalo se něco?"
"Nic, jen Anko má pořád nutkání se hrabat v mém osobním životě. Ta ženská na to snad má šestý smysl," zabručel podrážděně starší Uchiha, "dneska mi slíbila, že přijde na to, kdo je můj přítel."
"Takže už si dala dohromady, že jsi na chlapy. Má bystré oko. Mě zatím nechává v klidu. To máš za to, že jsi s ní takový kamarádíček. Ke mně by si něco takového nedovolila… A co Onoki, byl tu dneska?" Už dlouho bývalého veterináře neviděl. Kvůli zádům přestal s prací úplně a odešel na odpočinek. Moc se mu nechtělo, ale viděl v Shisuiovi budoucnost jeho ordinace a prodal mu ji za dobrou cenu. Bratranci i něco málo zbylo na úpravy v bytě, a on mu také přispěl našetřenými penězi, ale vyplacené půlce firmy se rovnat nemohl. Byli ve svém a zatím se jim dařilo.
"Jasně, celé mi to tady zkoukl a pochválil nás, že si vedeme dobře. Nejradši by se vrátil, ale ta záda už mu to nedovolí. Jede na půl roku do lázní, tak třeba se mu aspoň uleví." Pousmál se nad výrazem maličkého staříka, když prozkoumával ordinaci a nové modernější vybavení. Shisui měl v plánu koupit i přenosný rentgen, ale bude muset ještě chvíli počkat, to byla velká investice.
"Dokážu si to představit. Roztřídím věci a pojedeme domů. Sasuke se určitě nemůže dočkat, vždycky je doma první a my dojdeme až k večeru. Zvlášť teď k podzimu, už bývá šero. Musíme si o víkendu někam vyrazit ven za sluníčkem." Přes týden se doma viděli jen večer a to ještě byli rádi, když mohli něco sníst a jít si lehnout.
.
Sasuke seděl v obývacím pokoji na pohovce a četl si v učebnici španělštiny, zatímco Tilikum mu spokojeně chrněl na klíně, což mu poskytovalo super zahřívání. Po prázdninách se stal studentem jazykové školy, angličtiny, němčiny a francouzštiny, přičemž bokem navštěvoval ještě právě kurz španělštiny. S angličtinou a němčinou neměl problémy, učil se ty jazyky už dlouho a navíc z obou výborně odmaturoval, zatímco se zbylými dvěma řečmi teprve začínal. Bavilo ho to, akorát se mu občas slovíčka pletla dohromady. Měl na to ale talent, učil se rychle a hlavně se do všeho pouštěl s velkým elánem, doma už měl i pěknou sbírku odborných cizojazyčných knížek a spoustu beletrie četl v originále. Svojí budoucnost spatřoval v tlumočnictví nebo překladatelství, případně by si ještě později mohl dodělat třeba diplomacii nebo žurnalistiku, každopádně neměl o uplatnění strach, jazyky byly v dnešním světě třeba. Původně udělal přijímací zkoušky i na kulturní antropologii a dlouho se rozhodoval, kam směřovat svůj další život, ale nakonec zjistil, že v jejich městě bylo stejně v tomto oboru k dispozici pouze bakalářské studium a na magisterské by potom musel po třech letech do hlavního města, což se mu ani za mák nechtělo. I tak ale bohužel bylo nutno počítat s tím, že bude muset Itachiho a Shisuie na nějakou dobu opouštět, protože aby dokázal jazyky dokonale ovládnout, musel trávit nějaký čas v zemích, kde se jimi mluvilo. Příští rok měl naplánované dva měsíce v Anglii a na tři týdny dalších letních prázdnin si sháněl brigádu v Německu.
Bylo velkým nezvykem, jak málo času měl teď se všemi přednáškami, kurzy španělštiny a aikidem. Rozhodně se ale nenudil, v mezerách během týdne se vídal s Narutem, který studoval pedagogickou fakultu, i s některými dalšími kamarády, a víkendy si užívali s Itachim a Shisuiem. Sobotní obědy ale bez výjimky trávili v domě svých rodičů, měli to nakázané. Fugaku a Mikoto se dosud s jejich odstěhováním příliš nesmířili, však s nimi také museli před více než čtvrt rokem svádět urputné boje, aby je vůbec z domu pustili. Mikoto šílela, jak si sami poradí a proč se musejí stěhovat všichni tři, copak by nestačilo, kdyby jen Itachi a Shisui…? Naštěstí ale jejich nové bydliště opravdu nebylo příliš vzdálené, takže je často navštěvovala. V prvních týdnech měla tendenci nosit jim tam teplé jídlo a sem tam něco pouklízet, z čehož ji museli vyvést s tím, že Itachi umí dobře vařit, takže hlady nepojdou a jsou už přece jen natolik pořádní, aby neshnili ve špíně. Uznávala to jen nerada, ale nakonec museli Fugaku i Mikoto připustit, že jejich synové i synovec jsou dospělí samostatní lidé, kteří se o sebe umějí postarat. Těžko se s tím smiřovali, ale svým způsobem na ně byli jako rodiče velmi hrdí.
Sasuke otočil stránku a podrbal Tillyho za uchem, za což se mu kocourek odměnil hlubokým hrdelním předením. Docela by si potřeboval skočit k sobě do pokoje, ale nechtěl Tilikuma shazovat. Měl teď svoje sídlo v bývalé Izunově ložnici, kterou si samozřejmě upravil dle svého stylu, zatímco Itachi a Shisui zůstali spolu v místnosti u bratránka. Vůbec ale nevadilo, že byl v pokoji sám, protože na noc se u něj kluci pravidelně střídali na spaní. Snad ještě ani jednou od nastěhování nespal osamoceně a ani to nevypadalo, že by tomu mělo být v budoucnu jinak, což mu samozřejmě nebylo vůbec proti mysli. Byla to paráda bydlet se svými partnery, přesně takové, jako si představoval, snad jen kromě toho denního milování, na to bohužel neměli Itachi s Shisuiem po práci sílu. Dokonce i jeho, který byl věčně plný energie, občas škola a další povinnosti pěkně vysilovaly. Ale to nic neměnilo na tom, že byl perfektně šťastný.
.
"Dneska řídím!" Shisui se hrnul k autu, ale zjistil, že mu klíče záhadným způsobem zmizely z kapsy. Prohmatával všechny zbylé a za sebou slyšel škodolibý smích. "Itachi! Že tys mi je šlohnul?!"
"Nepovídej, dneska řídím já," varovně zdvihl prst, "protože i po takové době řídíš jako prase a já se nemíním rozsekat po cestě domů." Odtlačil bratrance od dveří a zasedl za volant.
"Somáre! Náhodou, já řídím úplně v pohodě. Ještě jsem nedostal žádnou pokutu za rychlost." S nasupeným výrazem se starší Uchiha usadil na sedadlo spolujezdce. Dneska ho fakt všichni štvali, nejdřív Anko a teď Itachi.
"Ne, jen za parkování a předjíždění na plné čáře. Beztak si myslím, že ti otec musí nadržovat, protože není možné, aby takový jezdec jako ty neměl body za rychlost."
"Tss, tak si řiď. Já tady přece nejsem," zabručel nakvašeně Shisui a do konce cesty nepromluvil.
Itachi se na něj občas koukl, bylo divné, jak byl potichu. To se často nestávalo, asi ho opravdu musel urazit. Zaparkoval před jejich bytovkou. "No tak, Shisui, vždyť to byla jen sranda. Nemusíš se hned nafouknout." Snažil se vyžehlit své popichování, ale evidentně to moc nepomáhalo. "Shisuii, omlouvám se, dobrý?"
"Ne, protože mě už tím svým neustálým urážením sereš, víš?" Nafučeně se rozešel ke vchodu. Už by si to mohl odpustit.
"Shisuii, no tak." Itachi ho rychle doběhl a společně stoupali.
.
Sasuke zíval a kontroloval časový údaj. Odpočítával minuty, které jeho miláčkům zbývaly do návratu z práce. Nakonec nechal klesnout ruku s knížkou a zahleděl se na tu nadýchanou chlupatou kouli na svém klíně. Hezky hřála a jemu se nechtělo ho přemístit vedle na pohovku, aby mohl vstát, i když tušil, že jestli tady bude dál takhle sedět, určitě z toho sám usne, dnešní přednášky a nákup ho celkem zmohly. Nakonec si položil hlavu na opěrku sedačky, sledoval chrnícího kocoura a bezděčně ho hladil po bohaté hebké srsti. Netrvalo dlouho a doopravdy mu začala klesat víčka, až se nakonec jeho obavy naplnily a usnul, stejně jako Tilikum.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 9. února 2017 v 19:47 | Reagovat

Nevím co napsat :D
Sex brášků byl náramně pěkně zpestření mého nudného života :3
Doufám, že nemáte v plánu tu povídku jen tak ukončit.
*Nebo vás zničím, Muhehehe!*
Okami zmlkni!

No abych mluvila i za Okami, tak...Dílek byl megaa a těšíme se na další :3

2 Okami Okami | 9. února 2017 v 20:49 | Reagovat

[1]: Co je to tu za pořádky!

3 Amanda Uchiha Amanda Uchiha | E-mail | Web | 10. února 2017 v 22:39 | Reagovat

[2]:: Okami-sama sumimasen! Ono to má dlouhý jméno (Okamimonsuta) a jaksi...puf
*Muhehe*
Zabte mě prosím někdo X-| :-(  :-|

4 draci-sestry draci-sestry | 11. února 2017 v 13:35 | Reagovat

[1]:Ohledně toho konce... jak to říct. Už zbývá jen pár dílu a povídka bude u konce ;)
[2]:[3]:Co je to tady za pořádky :D :D

5 andaateikaa andaateikaa | 12. února 2017 v 19:46 | Reagovat

Hmmm... pár dílů do konce jo? Tak snad se tu pak objeví něco zase tak dlouhého. :)
Jinak díl fajn. :) Bude nějaké hezké probuzení? :P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.