Pod vlajkou Uchihů XL. - Naděje

9. března 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Kabuto si u Kakuza zaplatil malou lež a doufá, že to bude Sasukemu stačit, aby znovu pocítil naději. Hrozně nerad by mladíka někde pochovával na infekci nebo utrápení žalem. Popravdě to pískle je skoro průhledný. Všichni by potřebovali pořádně najíst a chvíli si odpočinout. Jenže jejich cesta je ještě dlouhá.


Sasuke si Kakuza změřil nedůvěřivým pohledem. Hidan byl pěkná držka, párkrát si dali na lodi taky po hubě, ale i když jeho řeči ohledně toho, co se stalo, mu ublížily, tak nějak tušil, že to s ním světlovlasý muž nemyslí úplně zle, prostě byl pěkné prase a provokoval. Ale Kakuzu byl nečitelný.
Kisame zahlédl v Sasukeho očích jisté obavy. "Neboj, on tě neukousne," ujistil mladíka pobaveně. Popravdě už ho potřeboval někomu předat. Ne že by ho neměl rád nebo že by ho nést nechtěl, ale už byl docela vyčerpaný. Opatrně ho složil do náruče Kakuzovi.
Sasuke se nakonec nebránil, protože mu došlo, že u Kakuza bude rozhodně větší šance ho ponouknout k tomu, co chtěl od Kisameho. Počkal, dokud nebyli ostatní z doslechu. "Nemusíš mě nést, já… ehm… potřebuju si odskočit. Postav mě a jdi napřed, pak vás doženu," zkusil to.
.
Kakuzu zastavil u stromu a postavil Sasukeho na zem. "Moc to neprotahuj, ať nám daleko neutečou." Vůbec se neměl k tomu, aby někam šel, a stál hned u mladíka. Bylo mu jasné, proč ho chce odehnat, ale on měl dostat prašule, tak se musí snažit.
.
Mladší Uchiha zrozpačitěl. "Ehm… to se jako budeš koukat?" zeptal se, jako by to byl zločin. Běžně chodili na jejich výpravě močit po dvou, i kvůli ochraně přes zvěří nebo vojáky, a na lodi tyhle věci někdy taky neprobíhaly úplně v soukromí, ale teď se to Sasukemu opravdu nehodilo.
.
"Jsem nevěděl, že jsi taková citlivka." Kakuzu poodstoupil o dva metry a otočil se bokem tak, aby na mladíka viděl periferním viděním, co kdyby se rozhodl třeba zdrhnout. Potřeboval by ho chytit hned a ne se za ním plahočit po lese.
.
"Nemusíš na mě čekat, jdi napřed," prohodil mladý Uchiha a hlas se mu trošku chvěl nervozitou. Aby teda nevzbudil tolik podezření, pohrával si se sponou pásu. Zatímco předstíral, že si ho rozepíná, nenápadně se pokoušel přesouvat za strom.
.
"Sasuke, nenechám tě zdrhnout, tak ani na to nemysli," uzemnil jeho snahy Kakuzu, "Myslel jsem, že rod Uchihů má navíc, třeba Itachiho jsem viděl, jak se sveřepě držel prkna při potopení a ty mezitím chceš najít smrt v lese jako zbabělec." Začínal mladíkovi podstrkovat Kabutovu vykonstruovanou teorii a Itachiho přežití.
.
Sasuke ztuhnul. Napřed si myslel, že se přeslechnul, ale určitě ho sluch nešálil. Souzvuk Itachiho jména vyslovený jakýmkoliv hlasem a jakoukoliv hlasitostí vždycky spolehlivě dokázal upoutat jeho pozornost. Prudce se obrátil k urostlému muži, až zasykl bolestí, jak zapomněl na svoje zranění. "Co jsi to řekl o mém bratrovi?" Chtěl se přeci jen ujistit.
.
Kakuzu založil ruce na hrudi, to už si vlastním řevem zničil sluch? Vlastně by se ani nedivil, vždycky děsně ječel. "Říkám, že jsem ho viděl při ztroskotání plavat na nějakém prknu," zopakoval poslušně. Sasuke se mu zdál o něco živější, než za několik posledních dní.
.
"Lžeš!" vyštěknul Sasuke obviňujícně, "vím, že I-Itachi spadnul do vody dřív, než se loď potopila. Byl jsem u toho!" Hrozně moc by mu chtěl věřit, ale ve chvíli, kdy se Tsukuyomi ztratila v hlubinách, byl jeho milovaný bráška vzdálený od místa neštěstí jistě pár námořních mil.
.
"Mám snad důvod ti lhát? Taky jsem opustil loď mnohem dřív, než se podívala ke dnu. A může za to Deidara, kdyby se mi nepletl pod nohy, tak jsem o něj nemusel zakopnout a nesletěl bych do vody," dodal nakvašeně. Tohle byla pravda. Deidara úplně zpanikařil a díky němu se podíval na předčasný výlet do vody. "Itachiho jsem viděl na hřebenu vlny a plavalo s ním prkno. Mohl se zachránit stejně jako my."
.
Sasuke Kakuza probodával pohledem, jako by se snažil odhadnout, jestli si z něj jenom neutahuje. Nezabránil ale tomu, že se mu najednou prudce rozbušilo srdce. To bylo poprvé po strašně dlouhé době, co si najednou uvědomil, že nějaké ještě má - předtím byl přesvědčený, že místo něj zůstala jen prázdná díra. Dech se mu znatelně zrychlil. Bál se, strašně se bál té naději uvěřit, aby se pak hořce nezklamal. Jeho tmavé oči, velké a něžné, se prosebně upřely na staršího muže. "Kakuzu… přísahej."
.
Starší pirát se musel notně přemáhat, aby se nezačal smát, jak to pískle zoufale doufalo. Zvedl tedy ruku k přísaze: "Přísahám, že mluvím pravdu." Lhát se nemá, ale při jeho všech hříších, byla taková malinká lež úplné nic.
.
Nebylo to žádné oslnivé světlo naděje, byl to plamínek, malý a zranitelný, ale vysvitnul v té bezbřehé temnotě jako hvězdička na zamračené obloze. Sasukemu vhrkly do očí slzy, ale tyhle byly úplně jiné než ty, co v předchozích dnech prolil. "Děkuju… děkuju…" zašeptal vroucně a musel se přemáhat, aby nezačal Kakuzovi líbat ruce, přeci jen měl dojem, že nemá rád žádný tělesný kontakt.
.
"Za málo, pískle, a teď pojď, ať nám ostatní nezdrhnout… mám tě nést?" zeptal se, aby ukázal trochu starosti a nevypadalo to, že je kus šutru. Kdyby Sasuke věděl, že celé jeho přiznání je jen šaráda, tak se na místě udusí vlastním jazykem, aby to měl už konečně za sebou.
.
"Ne," zavrtěl Sasuke vehementně hlavou a vykročil. Krucifix… hryznul se do rtu, docela dost to bolelo. Snažil se jít normálně, ale moc mu to nešlo, pořád ještě klopýtal a padal. Změna byla ale úplně neskutečná, protože zatímco ještě ráno neměl sílu ani chuť se zase postavit, teď se po každém setkání s tvrdou zemí zase roztřeseně škrábal na nohy. Přesto už jejich skupinka byla skoro v nedohlednu.
.
Kakuzu šel prvně vedle něj a pomáhal mu na nohy, ale byli tak zoufale pomalí, že se rozhodl to trochu urychlit. Vzal Sasukeho do náruče a snažil se dohnat jejich skupinu. Nedělal to z žádné dobroty a lásky, ale nechtěl, aby se jim skupina ztratila. To by pak na jistotu Sasukeho někde nechal. Navíc doufal, že ho nese naposledy, protože bylo vidět, že ta malá lež zafungovala.
.
Kakuzu se jenom ušklíbl na druhého piráta. "To víš, zastávka na chcaní může dělat zázraky." Moc ne nechtělo opakovat celou lež před všema, ale Sasuke to určitě vyzvoní. Už teď vypadal tak natěšeně, že mu ho až bylo líto. Ale třeba mu to vydrží dlouho. Hlavně, když ho nebudou muset hlídat.
.
Kisame se zatvářil nedůvěřivě, rozhodně tušil, že to nebude ten pravý důvod, ale nechtěl se radši moc doptávat, ať to bylo, co to bylo, hlavně ať to vydrží.
Kabuto jejich rozhovor zaslechl a taktéž se ohlédnul. Na rozdíl od Kisameho věděl přesně, čím dokázal Kakuzu vrátit do Sasukeho obličeje barvu. Tázavě nadzvedl k hnědovlasému obrovi obočí, aby se ujistil, že vše proběhlo v pořádku.
.
Kakuzu přikývl, ale pro nezaujatého pozorovatele to nevypadalo nijak podezřele. Kdyby takovou práci měl častěji, tak se zlobit vůbec nebude. Lodní felčar vypadal spokojeně a on se těšil na to, až si převezme odměnu.
.
Kabuto si v duchu zamnul ruce. Tohle přesně potřeboval, byl si jistý, že teď bude práce se Sasukem mnohem snazší a uzdravování rychlejší. Pravda, nebylo zrovna čestné dávat mu falešné naděje, až se dozví pravdu, bude ho to bolet, ale jak se říká, účel světí prostředky.
.
K večeru se jako obvykle utábořili na příhodném místě. Začínalo to být dost stereotypní. Nějaké jídlo, celodenní pochod, v nejlepším případě dobré místo ke spaní, něco do žaludku. Spánek s hlídkami po celou noc a na druhý den to samé. Už aby byli u moře. Kisame se nemohl dočkat, les nebyl nic pro něj. Byl odkojen přístavem a jeho srdce ho táhl k takovýmto místům.
.
Sasuke vkleče tiše zíral do plamenů. Sedět nemohl, ale přesto bylo v jeho postavení něco úplně jinak, vymizela tichá rezignace a sklíčenost. Jeho pohled nebyl prázdný a apatický, ale spíš zamyšlený. Jistě, to, co mu dneska Kakuzu řekl, nedokazovalo nic jiného, než že jeho brášku viděl na záchranném prostředku i potom, co jejich loď ztroskotala. Neznamenalo to, že žil… ale že možná mohl žít. A Sasuke by i dýchal za tu myšlenku, jen kdyby byla pravdivá. Pokud tu byla šance, třeba nepatrná, že se kdy ještě může s Itachim shledat na tomhle světě, pak udělá všechno proto, aby k tomu došlo! Jeho prsty automaticky nahmataly pod košilí malý zelený kamínek.
"Kapitáne, já jsem nevěděl, že Sasuke pašuje chlast," prohodil s úšklebkem Hidan, který měl dojem, že takovou náhlou změnu snad mohla vyvolat jen dávka alkoholu.
.
"Kušuj," okřikl ho tiše Madara a sám si Sasukeho prohlížel. Opravdu, vypadal naprosto jinak. Oproti ránu byl jako vyměněný. Snad to bude jenom lepší. Vypadal totiž na umření a to mu nebylo vůbec po chuti. Jen by ho zajímalo, jak se to stalo, protože si ničeho zajímavého či podezřelého přes den nevšiml.
.
Polovina posádky se možná bála, že je to jenom dočasné zlepšení, a napjatě očekávala, co se bude dít v příštích dnech. K jejich úžasu se Sasukeho zdravotní stav zlepšoval, skoro ani ne ze dne na den, ale snad hodinu po hodině. Nebyl úplně veselý, to rozhodně ne, ale vnímal, komunikoval, odpovídal, vzácně se občas i pousmál. Začal zase jíst, což bylo jenom dobře, protože v těch posledních dnech připomínal spíš chodícího kostlivce. Kruhy pod očima vybledly, zatímco jeho kůže získala mnohem zdravější odstín. Všichni se chtěli dozvědět, co se vlastně stalo, že se tak změnil, ale Sasuke o tom odmítl mluvit a Kakuzu také tajuplně mlčel. Jenom šedovlasý lékař se tvářil poněkud samolibě, měl teď konečně ulehčenou práci. Pravda, Sasuke měl i nadále do poslušného pacienta daleko, aspoň co se prohlídek týkalo, ale na domluvu, případně drobnou pohrůžku, už držel i sám, nemuseli na něm klečet Kisame ani Kakuzu. Rána se teď už dobře hojila, jako by v jeho medikamentech byla najednou nějaká zázračná látka. Ale Kabuto dobře věděl, že ta látka má zdroj v Sasukeho hlavě.
~~~
Mezi muži bylo něco cítit, nálada byla taková nedočkavá. Byli v napjatém očekávání. Cítili totiž něco ve vzduchu. Něco, co důvěrně znali a zavánělo to solí, chaluhami a křikem racků. Brzy budou u moře. I jejich kroky byly takové svižnější. Nemohli se dočkat, po dvou měsících na útěku konečně budou moct vidět ty nádherné modré dálky a ne jen zprotivenou hradbu zeleně, která jim poskytovala přístřeší, potravu. A skutečně, když se k večeru ukázalo, skoro někteří námořníci zavýskli radosti. Zvládli to.
Madara ale moc dobře věděl, že nemají ani trochu vyhráno. Musejí ukrást nějakou loď, kterou budou schopni řídit v pár lidech. Byť s malou lodí nemůžou daleko na moře, bylo by dobré si někde uloupit nějaké zásoby, zbraně či cokoliv jiného a hlavně mapu. Nemůže se vydat na moře jen tak, musí se ujistit, kde vlastně vůbec je. Zítra obhlídnou opatrně přístav, v dálce byla vidět světýlka.
.
Sasuke nasucho polknul. I jeho se samozřejmě týkala vzrušená nálada, i když on měl k tomu i trošku jiné důvody než ostatní členové posádky. Pravda, tohle nebyl ten přístav, do kterého se tak zoufale toužil podívat. Nebyl to jeden z těch, kde si Uchihové v případě nouze zanechávali vzkazy. Ale pokud se jim podaří získat nějakou loď… dojet pro některou ze zakopaných truhel… a potom si koupit nebo nechat postavit novou galeonu, určitě se pak hned do nějakého z nich podívají, Madara sám by byl blázen, kdyby se nepokusil zjistit, jestli někdo z jejich rodu přece jenom nepřežil. Sasuke se k té naději upínal celou svou bytostí, kdyby Itachi žil, všechny ty hrůzy, které zažil, vězením a smrtí strýčka Izuny počínaje a dalším znásilněním od toho perverzního prasete konče, to všechno by nějak dokázal přečkat a věděl by, že to aspoň k něčemu vedlo. Byla to jediná karta, na kterou vsadil, i když ji dopředu neznal.
.
Spánek měli takový lehčí a nedočkavější. Každý z nich se nemohl dočkat, až budou moct sejít do přístavu. Navíc je čeká pěkná akcička. Budou si loď muset ukrást, tím samozřejmě na sebe upozorní a donese se taková věc i koruně, která za nimi někoho pošle, protože kdo jiný by sebral loď, než sedm pirátů, kteří utekli, a je vysoce pravděpodobné, že by se tu mohli vyskytovat.
Madara při hlídce v tichosti upíral oči k přístavu. Hodnotil, co si budou moct dovolit, kolik tam bude asi stráží? Hlavní bude loď, mapa, kompas. Aspoň tyhle základní věci pro plavbu budou potřebovat. Nehledě na to, že jídlo a voda bude taky celkem problém sehnat, tiše, tak, aby je nikdo nechytil. Budou to muset udělat v noci.
.
Napřed bylo ale třeba celý terén nenápadně obhlídnout, nemohli jít do přístavu jen tak naslepo. Kisameho nepřekvapilo, když na něj kapitán kývl, aby šel s ním. Samozřejmě nemohli si jen tak nakráčet do městečka, jako by se nechumelilo, Madarovu podobu jistě každý ze stráží dobře znal. Napřed navštívili jeden okrajový statek, kde nenápadně přelezli ohradu pro koně a ukradli dva pláště, které se sušily na šňůře. Mohli si tak přetáhnout přes hlavu kápi a vydat se do přístavu s menším rizikem odhalení. Přimísili se do ranního davu, který spěchal na tržiště, ať už s vidinou koupě nebo prodeje. Jejich první cesta vedla k dokům, bylo třeba si vyhlédnout nějakou menší, ale pořádnou a spolehlivou loď pro sedm lidí.
.
Oba muži se proplétali lidmi a s co největším obloukem obcházeli pochodující či stojící stráže. Kdyby je odhalili, tak s nimi udělají rychlý proces. Měli pušky, kdežto oni jen meče, byť v boji na blízko by byli pohotovější. Ale zase by vzbudili nežádoucí rozruch. Uprostřed stály nádherné a majestátní galeony a fregaty. Madaru bolestně píchlo u srdce, když si vzpomněl, že jeho věrná Tsukuyomi někde hnije na dně oceánu. Odtrhl od nich zrak a šli dál, kde lodě byly menší. Několik by se jim určitě hodilo. Mimoto to bude chtít aspoň nějaké vaky s vodou a něco k jídlu. Sice neplánoval plout daleko od břehu, ale ne všude se dá bezpečné přistát.
.
"Kapitáne, máme společnost," zabručel Kisame a nenápadně kývl ke dvěma vojákům, kteří se blížili po mole. Zřejmě patrolující hlídka, které se nelíbili dva cizáci v kapucích, kteří si prohlíželi lodě. Kisame se postavil před Madaru, jeho obličej rozhodně nebyl tak známý, bude lepší, když vojáci uvidí jenom jeho.
"Hej, co tady chcete, smradlaví povaleči?!" zavolal na ně jeden ze stráží a mušketou dloubl Kisameho pod žebra. Pirát potlačil chuť tomu týpkovi zakroutit okamžitě krkem a nasadil co nejslabomyslnější výraz.
"Hledáme špitál, vzácný pane," zaskučel herecky svým drsným hlasem, "já a můj přítel jsme slyšeli, že ve zdejším klášteře nalezli nový lék na lepru…"
"No fuj!" Voják od nich okamžitě s odporem ucouvl, tahle nemoc byla nesmírně obávaná. "Táhněte odsud, vy mrzáci, než vás dáme zmrskat!" Udržoval si ale odstup, jen aby se jich nemusel ani dotknout.
.
Oba muži vycouvali, aby dál nedráždili vojáky. Zašli do uličky, aby vyvolali zdání, že jsou fuč. "To bylo o fous," konstatoval Madara, "tak tři lodě by se nám možná hodily. Uvidíme, jak se k nim dokážeme v noci dostat." Ještě obstarat zásoby, ale krást přímo na tržnici by jim příliš nepomohlo. Jedno jablko by mohlo vzbudit povyk po celém náměstí a to nesměli dopustit. Vraceli se přes místa, kde bylo víc lidí, aby nebyli příliš podezřelí, když Madaru upoutal plakát s jeho podobiznou. Vypadala otřesně, ale podle ní by ho určitě poznali. A ta cena pod ní, pff, to si ho koruna cenila jen na deset tisíc zlatých?
.
"Jste žádaný, kapitáne," zazubil se Kisame, když si stejně jako Madara prohlédl vylepený kus pergamenu. Docela se divil, že vedle nevisí žádné další podobizny, určitě dobře znali tváře i dalších Uchihů… no, jednoho měli mrtvého, ale důstojníkův portrét stejně chyběl. Kisame se raději neodvážil domýšlet, co to znamená - že je buď také mrtvý a koruna o tom ví, nebo že ho minimálně za mrtvého považují. Shisuiovo, Itachiho ani Sasukeho absence ho zase tolik nepřekvapila, oproti třem hlavním velícím pirátům to byla ještě malá písklata a koruna je tak také brala. Vlastně měl dojem, když se tenkrát setkali s Tsunade na fregatě, že ani o Sasukeho existenci předtím nevěděla, když ho považovala za Madarova syna.
.
Kapitán si znechuceně odfrkl. "Jdeme, už jsme viděli dost." Kterého také zamrzelo, že tam není jeho bratr. Dál se prodírali uličkami, než bylo trochu volně a mohli jít i rychleji, ale jen tak, aby nevzbudili pozornost kvapným krokem. Nenápadně prošli na cestu vedoucí z města, a když byli z dohledu, tak zmizeli v lese a hledali svou skupinku, kterou nechali v lese. "Klid," ozval se Madara, když slyšel zvuk taseného meče. Kakuzu je přivítal podmračeným pohledem.
.
Ostatní netrpělivě čekali na zprávy z městečka a budoucí rozkazy. Vypadalo to, že vhodné lodě v přístavu jsou, teď už se k nim akorát pod pláštíkem tmy dostat. Stále však zůstávala nedořešená otázka ohledně dalších věcí, které potřebovali - jídlo, vodu, kompas, nejlépe mapu. Bylo jasné, že za dne ve městečku by krádeží vzbudili poprask, jenže v noci by při krádeži možná vzbudili poprask ještě větší, když byl klid. Nejspíš jim tedy nezbyde, než se pro potřebné zdroje "zastavit" v některém z odlehlejších statků.
.
Madara nechal muže odpočívat a přemítal, jak to tedy udělají. Můžou se zastavit v tom statku, kde sebrali pláště na návštěvu. Nezbývalo než počkat na soumrak. "Kisame, ty půjdeš se mnou, Kakuzu a Hidan půjdou hned za námi a zbytek bude hlídat venku," rozděloval funkce Madara, "berte všechno, co se nám může hodit. Jídlo a voda jsou nejdůležitější. Pokud na někoho narazíte, tak bez milosti zamordovat. Nesmíme si dovolit nechat svědky, kteří by nás stejně jako minule napráskali." Odkazoval na Anko, která jim pěkně zavařila, blbka jedna.
.
Sasuke si nespokojeně olízl rty. V bojích při pirátských akcích zabil mnoho mužů, prakticky bez výčitek svědomí. Ale to bylo přeci jen něco jiného než vraždit neozbrojené obyvatele. Co když tam budou ženy… děti… I kdyby však vznesl námitky, bylo mu jasné, že by nepochodil. Potraviny zkrátka potřebovali, oni jim je dobrovolně asi nedají, takže to prostě bylo buď my nebo oni. Umínil si ale, že se bude držet zpátky, rozhodně nechtěl, aby to musel být jeho meč, co některého z těch nešťastníků připraví o život. Na to byli v posádce jiní, sadističtější experti než byl zrovna on.
.
Kapitán byl s ubývajícím světlem neklidnější, ale nenechal na sobě nic znát. Bylo jich tak málo. Normálně velel stovce mužů a dnes měl k ruce tři chlapy, jednoho felčara, synovce, který měl sebevražedné sklony, a nakonec blonďaté nemehlo, které se v divočině ukázalo konečně trochu k užitku. "Jdeme," zavelel, když žlutý kotouč zapadl do oceánu a tma rychle přibývala.
.
Nepozorovaně se přiblížili ke statku. V oknech neblikala žádná světla, což znamenalo, že domácí už museli jít nepochybně spát. Tím snazší by snad mohli mít práci. Kisame se poslušně připojil ke kapitánovi, jak mu bylo nařízeno. Přikradli se tiše k hlavním dveřím, dali si kývnutím němé znamení a pak jedním prudkým společným pohybem dveře vyrazili. V nočním klidu se to rozlehlo pomalu jak střelba z děla.
.
Brzy se na chodbě objevila postava v nočním úboru. Madara příliš neřešil, kdo to je, a probodl ho skrz naskrz. Starý muž, zřejmě farmář, se mu zhroutil k nohám, to už ze dveří vybíhala jeho družka, která, než stihla spustit ječivý koncert, byla probodnuta Kisameho mečem. Rychle proběhli zbytek místností a to už od stájí bylo slyšet nějaké výkřiky a cinkot kovu. Zřejmě zbytek výpravy na něco narazil.
.
Nebylo zvykem, aby čeládka spala v hlavní budově, pokud neměli vyčleněnou nějakou malou komůrku, což se vždycky týkalo zejména děveček a služek, spali nádeníci a čeledíni na slámě u koní, kde bylo v noci teplo. Odtamtud se také dva muži vyhrnuli. Jakmile zjistili, co se děje, popadli vidle a hnali se na piráty. Sasuke musel v duchu ocenit jejich odvahu a tím méně se mu je chtělo zabíjet, zatímco Hidan jim s krvežíznivým výrazem běžel vstříc.
.
Kakuzu s Hidanem si s nimi vyměnili pár ran, přece jenom vidle měly delší násadu a dosáhly dál než jednoruční meč. I tak brzy jejich krev zkropila udusanou zem. Oba piráti vběhli dovnitř, kde dle výkřiků zamordovali nějaké ženy, asi služky. Když bylo obyvatelstvo statku vyhlazeno, začali námořníci rychle pěchovat vaky vším potřebným.
.
Sasuke se snažil pohledem vyhýbat mrtvolám zavražděných dívek, raději se ve stáji ani moc dlouho nezdržoval, pobral jen pár kovářských nožů a na Kabátův příkaz také jedny kleště, které by se šedovlasému mohly hodit při případném trhání zubů, kdyby měl někdo z posádky takové potíže. Během dvaceti minut se shromáždili před hlavní budovou na dvoře.
.
"To lehčí máme za sebou," konstatoval Madara a rychle zhodnotil, co všechno ukořistili. "Teď si dojdeme pro loď. V ideálním případě si nás nikdo nesmí všimnout." Což bude obtížné. V tuhle večerní hodinu přístav ještě bude žít a kromě opilců se tam může poflakovat nějaká stráž.
.
Shledali po domě ještě nějaké další pláště, aby nikomu nebylo na první pohled vidět do obličeje. Pravda, sedm zakuklenců taky nebude zrovna dvakrát vzbuzovat důvěru, ale nechtěli riskovat, že se ve městečku vyskytuje některý z vojáků, který s nimi třeba už měl tu čest - pak by jejich odhalené tváře nepochybně poznal.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.