Pod vlajkou Uchihů XLI. - Poklad

16. března 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Přistav, lidská civilizace, jistě je tu spousta lodí, které čekají jen na ně. Potřebovali by si nějakou vzít. Jenže je jich málo, aby uřídili nějakou pěknou galeonu. Musejí se spokojit s něčím menší, co je doveze k pirátskému pokladu ukrytém někde na ostrově. Jakmile budou mít peníze, tak jim bude hej.


Na okraji přístavu jejich vyhlédnutá bárka stála pořád na svém místě… byl tu jen jeden a dost podstatný problém. Přímo u ní stáli dva vojáci a neměli se k odchodu. "Kakuzu, Kisame, postarejte se o ně," sykl tiše Madara. Střílet nemohli, i kdyby chtěli.
Oba námořníci se rozešli do boční uličky. Chtěli využít toho, že vojáci jsou zády k městu. Proplížili se až za ně. Chvíli čekali ve stínu, až se týpci správně otočí, a pak přiskočili ke svým obětem. Bodnutí do ledvin a ruka na ústech poslali ty dva k pánu bohu ve vteřině.
.
"Vidíš, máš ten odchod ze světa přeci jen lehčí, než kdyby ses ode mě nakazil leprou," zachechtal se Kisame směrem k mrtvému vojákovi, ve kterém poznal toho, který ho dneska odpoledne dloubnul mušketou do boku. Všimnul si, že k němu Kakuzu tázavě nadzvednul obočí, takže vesele odvětil: "Toho si nevšímej, už odpoledne jsme s kapitánem měli tu čest s tímhle chlapíkem." Oba následně dali znamení svým čekajícím druhům a během krátké chvilky se všichni sešli před lodí, kterou Madara vyhlédl. Teď museli postupovat rychle, než si jich a těch mrtvých, které za sebou zanechali, někdo všimne.
.
Madara nechal vojáky odtáhnout ke stěně za nějaké bedny, aby nebyli tak okatě vidět. Sice krvavé skvrny mluvily za vše. Pokynem nechal piráty přeběhnout na malou loď s jedním stěžněm. Spíš to byla plachetnice, ale pro jejich účely jistě postačí. Teď už se stačilo odvázat a co nejrychleji nabrat vítr a vyplout z přístavu.
.
Sasuke pomohl Kisamemu odvázal loďku, než do ní vhupli za ostatními. Páni, už skoro za těch několik měsíců zapomněl, jaké to je, cítit pod nohama pohupující se vlny, připadalo mu to tak známé. Kakuzu a Hidan už se ujali jakéhosi nastavování té jedné plachty. Snad se s tím dostanou, kam bude třeba a nechytne je žádná bouře, v takové kocábce by jí neodolali.
.
Vál jim příhodný vítr a brzy je bárka odvážela pryč. Všichni muži vypadali jako ve svém živlu. Dalo se říct, že konečně doma. Tam, kde jim to bylo nejbližší. Sice plavit se ve tmě zavánělo nebezpečím, neměli však na výběr. Budou se muset nějakým způsobem držet na dohled břehu, aby se na volném moři neztratili. Neměli totiž nic k navigaci.
.
Jakmile se jim do plachty opřel vítr, nebylo už třeba ji nějak moc obsluhovat. Dokonce ani podpalubí loď neměla, takže nemuseli vynášet žádná vědra s vodou. Sasuke se posadil k přídi a zahleděl se do temných vln moře. Vždycky ho nesmírně fascinovala ta modročerná hlubina, stejně nekonečná jako nebe nad nimi. Často na Tsukuyomi, když měli noční hlídku, pozorovali s Itachim moře, ve kterém se odrážela stříbrná záře měsíce. Hrozně se mu po těch chvilkách stýskalo.
.
Kapitán se v duchu musel poplácat po rameni, jak krásně se jim podařilo utéct a získat loďku. První krok k lepším zítřkům. Jakmile vyjeli ze zálivu, směroval plavidlo k jihu. Zdržoval se tak tři míle od břehu, a jakmile se dostanou k dalšímu přístavu, zkusí tam nenápadně získat informace o jejich poloze. Teď už disponovali i váčkem peněz, který našli ve statku pod matrací v ložnici.
.
Sasuke by byl rád věděl, jestli Madara hodlá co nejdřív zamířit někam, kde by mohli očekávat vzkaz… teď, když znovu měli pod sebou moře, se to konečně zdálo realizovatelné. Nechtěl se ho ale ptát, popravdě se mu vyhýbal - od toho posledního znásilnění spolu vůbec nemluvili a mladý Uchiha za to byl rád. Jako obyčejně, když mu myšlenky sklouzly k Itachimu, si pohrával se zeleným kamínkem na krku. Periferním viděním zaznamenal, jak si k němu přisedl Naruto.
.
Naruto se chtěl ujistit, že Sasuke nevyvede nějakou hloupost, ale fakt, že od jisté doby byl živější a vypadal po tom nechutném znásilnění dobře. "Brzy tam určitě budeme," nadhodil téma o plavbě k přístavu, "určitě tam bude nějaký vzkaz." Modlil se, aby byl, protože jinak by to mohlo být zlé.
.
Sasuke si povzdechl. "Snad…" prohlásil, i když konec té jednočlenné věty jako by měl nevyslovené pokračování, které se oba zdráhali nadhodit. Aby změnil téma, pokusil se pousmát: "Pro tebe je to asi teď horší, co?" Zatímco ostatní muži jásali, že se konečně dostali do prostředí, kde to znali, Naruto se zase ocitnul někde, kde to rád neměl.
.
"Když jsi se mnou, tak to snesu, ale moje místo je v lese. Tam se mi to líbilo. Louky, zvěř…" Zvedl safírové oči k Sasukemu a bleskl se v nich náznak strachu. "Myslíš… myslíš, že se mě kapitán zbaví?" zašeptal tiše, aby je ostatní chlapi neslyšeli.
.
Sasuke se na něj díval, na ten špatně skrývaný děs. Chvilku mlčel, než zavrtěl hlavou. "Ne, nedovolím mu to. Úmluva pořád platí." Byl si dobře vědomý toho, že jeho slova zní mnohem jistěji, než doopravdy cítil situaci. Ale ve skutečnosti to nebylo v jeho rukou.
.
Narutovi se viditelně ulevilo. Hrozně se totiž bál, že by se nakonec mohl dostat někam na plantáže, kde by dřel do konce života, nebo do dolů… brr, děsivé představy. Kdyby mohl, tak by se klidně dal na nějakou loď do služby, jen kdyby ho vzali na druhou stranu oceánu a vyložili ho v někde poblíž jeho rodiště.
.
Sasuke obrátil svou pozornost zpátky k moři. Nejraději by loď popoháněl ještě vesly, kdyby ovšem bárka nějaká vesla měla. Odhadoval, za jak dlouho doplují do dalšího přístavu, případně zda je tam nebude čekat nemilé překvapení - zpráva o tom, že ukořistili malou loď, se nepochybně koruně donese, určitě zvýší počty vojáků.
.
Pluli několik dní a bylo to celkem unavující. Vlny pleskaly o boky lodi a slunce na obloze do nich pěkně pražilo. Co by teď dali za trochu chladna z Travnaté, kde div nejektaly zuby zimou. Kdyby jim ale pršelo, tak zase by byli za kabáty vděční, teď je měli složené a opírali se o ně.
.
Sasukemu ten malý prostor příliš nevyhovoval. Jednak měl rád volnost a tady byla omezenější než na velké lodi, jednak v takových podmínkách byla hrozně těžké se Madarovi vyhýbat tak, aby nejlépe nepřišli vůbec do kontaktu. Jednou málem spadnul přes okraj loďky do moře, když uskočil ve chvíli, kdy se mu strýc ocitl za zády.
.
Pluli skoro celý týden, než v noci viděli, že u břehu je zřejmě nějaký přístav. Madara přikázal, aby kus za ním zastavili a on se pěšky s doprovodem vydal na výzvědy. Zbytek posádky měl nabrat čerstvou vodu a případně něco ulovit. Kapitán potřeboval vědět, kde vůbec přesně jsou. "Kisame, potřebuje bezpodmínečně sehnat kompas a určit směr plavby."
.
Sasuke vytáhl jeden z prutů, které zbyly na loďce po původních majitelích, kteří byli zřejmě rybáři. Potřebovali ale nějakou návnadu, v noci měli největší šanci ulovit velké dravé ryby, ale ty potřebovaly mít se na co chytit. Vydal se proto bosky po pláži a hledal nějaké malé ráčky, případně mrňavé rybky, které se komíhaly v mělké vodě. Rybaření bylo jednou ze základních dovedností, jimž je otec na lodi naučil.
.
Naruto se k němu ochotně přidal, ani tahle činnost mu nebyla vůbec cizí. Sám měl už pár mušlí, které rozbil na kameni a živočicha uvnitř napíchl na háček, a nahodil, co nejdál dokázal. Stál do půl stehen ve vodě. Byl odliv, tak třeba se zadaří a něco se chytí. Jen aby to nebyly nějaké chaluhy. "Sasuke, berou?"
.
"Leda roha," zazubil se tmavovlasý chlapec, ale vtom ucítil tah. "Hele, chytila se!" zajásal a začal rychle ale opatrně navíjet vlasec. Musel docela bojovat, aby se mu podařilo zmítající se rybí tělo dostat, konečně však držel v rukou úlovek - byla to mladá treska. Neměl u sebe nůž, aby ji hned zbavil trápení, musel ji hodit na břeh.
.
"Jú, ta byla pěkná," zavýskl radostně Naruto a sám ještě nic nechytil, přitom mu na háčku viselo tak lákavé masíčko. Po chvíli zkusil vlasec navinout a ejhle: "ty mrchy mi to všechno okousaly." Musel si na břeh pro další kousek mlže. Měl je schované pod kamenem, jinak by mu to všechno sežrali okolo létající racci. Už tak okouněli okolo mrskající se ryby.
.
"Hele, zmrdi, padejte odsud!" Hodil Sasuke kamenem po těch opeřených mlsounech. "Nebo si ulovíme vás…" dodal ještě s jen napůl vážnou výhrůžkou, když se ptáci rozlétli do všech stran, přičemž bylo samozřejmě jasné, že se brzy vrátí. Přes všechny nástrahy ale dokázali své úlovky ochránit, a asi po třech hodinách už měli slušných deset ryb. To posádce zatím postačí.
.
Naruto si našel tenký poutek, který provlékl rybám žábrami, aby se jim pěkně nesly. "Myslíš, že si je hned opečeme?" Jedna z ryb ho ještě málem poliskala. "Mrško jedna!" Zvedl úlovek a rozešel se po boku černovlasého mladíka. Rybařit ze země by mohl denně.
.
"Nejspíš, tady už snad nebude tak nápadný kouř, když rozděláme oheň, jsme blízko přístavu, tady se snadno zamění za kouř z některého statku…" uvažoval Sasuke, zatímco pomáhal Narutovi nést náklad. "Spíš jestli si ho rozděláme přímo na pobřeží nebo v lese…"
.
"Kdybychom si ho udělali u pláže, tak by to bylo skoro jako když matka občas dělala piknik na pláži," zasnil se Naruto. Většinou jeho rodiče neměli moc času se zabývat takovými věcmi, ale někdy, když bylo léto a příjemné počasí, tak rozložila deku a nachystala nějaké dobroty. Byl to skvělý čas a blonďáček doufal, že si ho ještě někdy zopakuje.
.
Sasuke se sám pro sebe pousmál. Od Naruta by se mohl učit, co to znamená držet se naděje. Blonďáček se nevzdával myšlenky na domov, nejspíš byl přesvědčen, že se tam opravdu jednou zase vrátí. On taky doufal, že se zase jednou setká s Itachim, trošku ho ale mrazilo, když si uvědomil, jak je i Narutova naděje nejistá ve světle toho, jaká byla situace.
.
Když se vrátili k místu, kde čekal zbytek, který se také činil, dle plných vaků s vodou, tak dostali od Kabuta pochvalu. Ostatně od nikoho jiného by se toho nedočkali. Lodní felčar nakonec rozhodl, že ryby opečou, než se kapitán s Kisamem vrátí. Na lodi by jim syrové byly k ničemu.
"Tak co, jak sis zapíchal se svým soukromým otrokem?" zeptal se perverzně Hidan, když se první ryby opékaly na provizorním rožni, "určitě to bylo dobrý, když se tváříš tak spokojeně."
.
Sasuke nejprve tak docela nechápal, že Hidan opravdu mluví s ním, protože bylo nad jeho schopnosti si představit, že by to dělal s Narutem - ne proto, že to byl otrok, ale proto, že po tom, čím si blonďáček prošel, a co jen tak mimochodem měli společné, by mu něco takového ani nepřišlo na mysli. No, vlastně i nebýt těch událostí - jeho srdce patřilo Itachimu, i když teď byl jeho bráška daleko… možná dál, než si vůbec chtěl připustit.
"Prase," zavrčel směrem k Hidanovi, "měl by sis najít někoho, kdo tě omrdá, abys už pořád nemyslel jenom na sex."
.
"Rád bych, ale tady Kakuzu pořád odolává. Už jsem mu nabízel i prachy, ale prej dávám málo, že, držgrešle jedna stará?" vyrypoval Hidan na staršího námořníka.
"Neser, nebo dostaneš jednu do zubů," zavrčel nepřívětivě Kakuzu, ale světlovlasý muž se tomu jen poťouchle smál. Pravda, potřeboval by si zašukat nebo být ošukán. Od poledního počinu to bylo dost dlouho a jen pravačka mu zoufale nestačila… ale co kdyby si vzal Sasukeho. Upřel na něj žádostivý pohled.
.
"No, vidíš to, Hidane," ušklíbnul se Sasuke, kterému sice podobné žertování bylo proti srsti, obzvlášť po vlastních zkušenostech, ale musel trošku světlovlasého muže usadit, "jak vidíš, tebe by nikdo nechtěl ani za prachy… vůbec bych se nedivil, kdyby Kakuzu ještě připlatil za to, abys po něm nic nechtěl." Samozřejmě to byla nerealistická myšlenka, i vzhledem k tomu, jak háklivý byl Kakuzu na peníze, ale právě i kvůli tomu se Sasuke rozhodl to přirovnání použít. Hidan si o sobě vůbec hodně myslel.
.
"Tss, ale za o ty se mi líbíš mnohem víc, nechceš si zašukat?" zeptal se světlovlasý provokativně a poposedl si blíž. "Jsi kus, určitě máš úzkou…"
"Hidane," zavrčel příchozí muž a sundal si kápi, "toho můžu šukat jen já. Tak od něj dej pracky pryč nebo ti je obě dvě useknu!" Madara to myslel smrtelně vážně. Kdyby někdo sáhl na jeho synovce, tak pocítí hněv boží na vlastní kůži.
.
V mladém Uchihovi to hrklo a zděšeně na kapitána zazíral. Ta jeho věta ho vyděsila mnohem víc, než Hidanovy nemístné provokace. Zalapal po dechu a v odlesku plamenů ohně se v jeho velkých černých očích objevil strach. Znamenalo to snad, že má Madara v úmyslu to ještě zopakovat?! To ne! To nemůže, vždyť… potřetí už to snad nepřežije. Jestli je to tak, potom hned zítra v přístavu zdrhne, aby tomu uniknul.
.
Madara položil tlumok na zem. Byl v pár obchodech a musel i zaplatit. Naštěstí měl čím. Normálně by se s tím nepáral, ale vzbudit pozornost dalšími mrtvými by bylo bláznovství. Posadil se k ohništi a s potěšením obkoukl úlovek. Snažili se, zatímco tu nebyl. "Už vím, kam pojedeme pro truhlu." Potkali v loděnici staříka, který byl celkem přístupný. Starší kapitán, Sarutobi, dokonce je nechal nahlédnout do vlastní mapy, ale prodat ji nechtěl ani za několik zlatých.
.
"Už aby to bylo, na tom malým člunu je sotva k hnutí," uchechtnul se Kisame a přisednul si k stále ještě zkoprnělému Sasukemu. "Zlatá galeona, i když tu bysme v sedmi lidech neuřídili. Vlastně v šesti," ušklíbnul se a zalétnul pohledem k Narutovi, kterého nikdo za plnohodnotného člena posádky samozřejmě nepovažoval. Na lodi jim byl skoro k ničemu. Bylo jasné, že budou muset najmout pár dalších chlapů do posádky, aspoň třicet nebo čtyřicet. Snad bude mít kapitán dostatek peněz, aby si to mohl dovolit.
.
Madara se bál jen jedné věci, která by mu silně zkomplikovala plán. Mohlo by se klidně stát, že by někdo tu truhlu za ty roky vykopal a ukradl nebo třeba Fugaku přežil a mohl pro ni zajet on sám. Sice nikde nešířili mapy s označeným pokladem, ale povídačky klidně mohly vzniknout. Celá posádka vždycky věděla, že jdou uložit poklad. Další truhla byla hodně na jihu a tam než by se dopravili, by trvalo klidně i pár měsíců.
.
Sasuke zvažoval svůj další postup. Hodlal se teď od skupinky oddělit za každou cenu, děvku Madarovi dělat nebude. Nejvhodnější prostě bude utéct, až budou ve městečku - pokud nebudou chtít vzbudit pozornost, nemůžou se za ním hnát, tím by ohrozili celý podnik. Jen Naruta mu bylo líto, doufal, že se dokáže prosadit i bez jeho pomoci. Pak se bude muset rychle nechat najmout na nějakou loď, která bude mířit do některého z přístavů, kam se potřeboval podívat.
.
Madara je nechal pojíst a sám snědl jednu z ryb. Zlatý jeho lodní kuchař. Fakt už by si dal nějakou pečeni a chléb v některém z hostinců. To bylo ale v jeho situaci absolutně nemožné. Musí počkat, až budou v některém z přístavů nakloněných pirátství a podobným aktivitám, kde se oni, černá perla oceánů, můžou volně pohybovat. Pečlivě po sobě zahladili stopy a jejich bárka se vydala vstříc Kamenným ostrovům.
.
Sasuke byl zamlklejší než obvykle, i když pomáhal s nastavováním plachet a podobnými záležitostmi. Mezi posádkou jinak panovala nálada plná očekávání, všichni se těšili, až budou na skutečné lodi, kterou znali a kterou měli mnohem raději než tuhle ubohou náhražku. Kisame hýřil vtipem a mezi muži se často ozýval smích, což bylo úplně kontrastní ve světle toho, jak to vypadalo, když ještě byli na útěku v lese na souši.
.

~~~
Po týdnu se příď jejich bárky zaryla do světlých zrníček písku na pláži Kamenných ostrovů. Muži po týdenní plavbě pod nohama konečně cítili pevnou zem. Vyskočili z lodi a za lano ji ukotvili ke stromu. Kdyby jim uplavala, byl by to solidní průšvih. Zkasaná plachta byla upevněná k ráhnoví a nyní nezbývalo nic než najít truhlu s pokladem. Na statku, který vykradli, uzmuli dvě lopaty, které se jim nyní budou velmi hodit. "Zůstanou tu Hidan a Naruto, zbytek jde se mnou." Synovce chtěl mít u sebe a chlapi budou potřeba ke kopání.
.
Mladší Uchiha nebyl zrovna nadšený, nejraději by zůstal u lodi s Narutem. Dokonce mu i problesklo hlavou, jestli by byli schopní sami odplout - přeci jen loďka nebyla tak náročná na řízení. Blonďáček by určitě souhlasil, pro vidinu svého domova byl ochotný udělat prakticky cokoliv. Nicméně Madara učinil takovým iluzím přítrž. Sasuke se tedy neochotně připojil ke skupince, která zamířila do lesa, ale v duchu se utěšoval tím, že už ho dlouho poslouchat nebude. Jen co se dostanou do nějakého přístavu, kde bude hodně lidí a nebudou ho moct v rámci vlastního bezpečí pronásledovat.
.
Madara je vlekl dobrou hodinu po pobřeží. Potřeboval najít to místo, co si pamatoval ze vzpomínek. A že už to bylo pořádně dávno. Měl za to, že tohle byla jejich první bedna, kterou ukryli. To ještě měli postavení na moři nejisté a byli považování za málo nebezpečné piráty. "Stát," zavelel a přešel k velkému kameni. Odpočítal si patnáct kroků k východu a tři na jih. "Kakuzu, Kisame, tady začněte kopat."
.
Sasuke se lehce zaškaredil a založil si ruce na prsou. Nechápal, proč ho sem strýc vláčel, když ho dokonce ani nepotřeboval. To mohl doopravdy zůstat na pláži s Narutem a Hidanem, bylo by to lepší. Netečně se díval, jak se lopaty pod silou dvou námořníků znovu a znovu zakusují do země a vyhazují celé drny hlíny a písku. Brzy ho to ale přestalo bavit a obrátil svou pozornost k pestrému životu kolem nich. Sledoval dva pestrobarevné motýly, kteří si mezi rudými květy hráli na honěnou.
.
Když už byli chlapi skoro dva metry v hloubce, tak je Madara zastavil. "Kruci," zamračil se na tu zející díru, ve které stali dva propocení chlapi. Chvíli pochodoval s kompasem po pláži a vždycky se zastavil u jámy. "To přece není možný," brblal si pod nosem a chodil po pláži jako vzteklý pes.
Námořníci se po sobě bezradně dívali. Jejich naděje pohasly jako plamen svíčky. Zažehly se rychle a také rychle zmizely, zanechávajíc po sobě proužek dýmu, který byl cítit pachutí zklamání. Piráti vylezli z jámy a čekali na kapitána, který vypadal ponořen do své mysli.
Madara stál u skály a přemýšlel, jestli je to vůbec ta správná skála. Nemohla tu být ještě jedna? Ale zdála se mu povědomá a on si místa docela dobře pamatoval, jedině, že by to bylo tehdy, když byl po bujaré pitce a bylo mu hrozně zle. Matně vzpomínal, kdo vybíral místo. Pokud by to byl Fugaku, tak jejich truhlu někdo našel, ale pokud Izuna… rychle začal odpočítávat kroky opačným směrem. "Kabuto, Sasuke, zkuste kopat tady."
.
Dva zbylí členové posádky převzali od Kisameho a Kakuza lopaty, jejichž ostří se znovu zakousla do země. Opět nebylo dlouho slyšet nic jiného, než pravidelné skřípání zrníček písku a boření se lopaty do půdy. Sasuke doufal, že se aspoň tentokrát strýc strefil, protože pokud tady žádný poklad není, pak se sem táhli zbytečně a ztratili více než týden. A to ještě nemluvě o tom, že by to znamenalo, že se za další truhlou budou na té směšné bárce plavit zase kdoví kam, což oddalovalo Sasukeho úmysl se od skupinky odtrhnout. Předtím mu to osud pořád hatil, ale připisoval to tomu, že se chtěl nechat zabít. To už ale teď nechtěl, tedy aspoň zatím. Jenom se potřeboval co nejrychleji dostat z Madarova úchylného dosahu a navštívit místa, kde by mohl získat nějakou zprávu o svém bratrovi.
Pracovali mlčky a jáma se pozvolna prohlubovala, úměrně s tím, jak rostla kopa čerstvé hlíny vedle. Byli už slušně hluboko a přestávali doufat, že ještě něco najdou, když konečně při dalším záběru hrana lopaty skřípavě zadřela o něco kovového.
.
Kapitánovy se vítězně zablesklo v očích. "Rychle, kopejte," pobídl je k svižnější činnosti. Všichni nahoře stojící muži dychtivě sledovali postupné odhalování bedny. O chvilku později dolů skočil Kisame, aby jim pomohl těžkou bednu dostat nahoru. Vypadala zachovale, asi tu nebylo příliš vlhko, aby dřevo ztrouchnivělo. Madara přejel po studeném kování až k visacímu zámku, který byl plný písku. Ostatně ani neměl klíč, ale to mu v tu chvíli ani nevadilo. "Sasuke, dej mi lopatu," požádal synovce o předání předmětu.
.
Sasuke mu ji podal, naštěstí šlo o tak velký a dlouhý předmět, že se přitom nemuseli ani dotknout, i když stejně měl sto chutí s ní spíš dlouhovlasého Uchihu pořádně praštit po hlavě za to, co mu udělal. Bohužel, takovou krásnou představu si mohl dovolit jedině ve své mysli. Kdyby byl věřící jako Naruto, tak by se mohl utěšovat tím, že se Madara po smrti dočká spravedlivého trestu, ale k náboženství byl i kvůli prostředí, ve kterém byl odmalička vychováván, poměrně skeptický. Díval se, jak se strýc snaží dostat do nitra truhly.
.
Madara se hranou lopaty snažil urazit zámek, aby se mohl dostat dovnitř. Nutno říct, že truhla byla vyrobená z pořádného materiálu a kovář železem vůbec nešetřil, i když už na něm zapracoval zub času. Už měl pocit, že dalším úderem zlomí lopatu, ale hle, kov odletěl do písku. Nedočkavě oddělal zbytky zámku a otevřel bednu. Uvnitř byla kupa zlatých mincí, perel a několik vykládaných náhrdelníků.
Kakuzovi div nevypadly oči z důlku a srdce se mu rozbušilo při pohledu na tu čirou nádhernost. Chtěl by je všechny.
.
Sasuke nahlédl do truhly spolu s ostatními. Musel pobaveně protočit oči nad Kakuzovým výrazem naprosté uchvácenosti, jako by hleděl na nějaké boží zjevení. Jeho samotného zajímaly všechny ty zlaťáčky jen do té míry, aby si tak v duchu spočítal, jakou loď i s posádkou by si za ni mohl Madara dovolit. Možná ne tak velkou, jako byla jejich drahá Tsukuyomi, tedy pokud chtěl, aby mu ještě zbylo na najmutí čtyř desítek solidních chlapů. Každopádně to bylo dost na to, aby vyměnil bárku za loď, která byla tohohle pojmenování aspoň hodna.
.
Kapitán zaklapl víko, až se za ním ozvalo smutné zaskuhrání. Kakuzu se na to nemohl vynadívat a Madara ukončil jeho koukání předčasně. Kývl na chlapy, ať vezmou truhlu, a šlo se zpátky. U lodě našli znuděného Hidana s vystrašeně se klepajícím Narutem na druhé straně lodi. Madarovi bylo fuk, co tam dělali. "Potřebujeme doplnit zásoby. Kisame a Kakuzu půjdou na vodu. Zbytek něco sehnat jídlu a Sasuke se mnou."
.
Sasuke k němu prudce obrátil hlavu, až mu bolestivě křuplo za krkem. V jeho očích se objevil náznak strachu, byl to asi tak měsíc, co si ho strýc vzal s sebou od posádky a celou tu hrůzu měl ještě v živé paměti. Za normálních okolností, kdyby Madaru jaksi nepoznal z téhle stránky, nikdy by si nedovolil kapitánovi odporovat, ale takhle usoudil, že jakýkoliv trest bude lepší než znovu zažít něco takového. "Ne," odpověděl tiše, ale důrazně, "vyber si někoho jinýho."
.
"Jak jsem řekl, běžte," poslal zbytek mužů, aby se rozprchl po ostrově. Tak i když mladý Uchiha nechtěl, tak tam oba dva osaměli. "Sasuke, přece víš, že mně vzdorovat je nesmyslné. Vždycky bude po mém a teď pojď, musíme toho ještě hodně stihnout," pobídl ho Madara, aby se mu připojil k boku.
.
Sasuke však ucouvnul a zamračil se. "Nikam s tebou nejdu, najdi si jinou oběť pro svoje choutky, ty zvrácený prase!" štěknul a nenápadně se rozhlédnul. Na ostrově nebylo zrovna moc možností, kam by mohl utéct, takže jeho jediná záchrana byla v moři. Jestli po něm ten chlípník sáhne, bez ohledu na nebezpečí prostě poplave.
.
"Ty jseš tak podezíravej, až to bolí," vytkl mu Madara, "nic ti neudělám, tak pojď, ať si něco chytněme k snědku." Dnes měl dobrou náladu a nemínil synovce nijak trápit, prostě chtěl jen, aby byl s ním. Vždyť to nebylo nic špatného. Na lodi si občas taky užíval jeho společnost.
.
"Tvýmu slovu nevěřím o nic víc, než bych věřil Jidášovu," ujistil ho Sasuke a vyhrabal ze dna loďky prut. Chytat ryby na pláži, kde viděl široko daleko, mu připadalo daleko bezpečnější, než se s tím úchylem prodírat někde lesem pod jakoukoliv záminkou. Rozešel se po pláži, aby našel nějakou návnadu.
.
"Ježíš Jidášovi taky věřil," poznamenal Madara a vytáhl další prut a následoval svého synovce. Ryby už nechytal hodně dlouho. Kdy byly ty doby, když s bratry lovil za mlada ryby v potoce. Vždycky si je pak opekli na ohníčku a mysleli si, jak je společnost zlá, uštěpačná a upjatá. Taky, že byla, ale život ho naučil, že to nebylo to nejhorší, co se mohlo na světě stát.
.
Sasuke si zul boty a brouzdal se v mělké vodě. Bylo to příjemné, cítit pod nohama hladký písek a vodu. Přešel k místu, kde se seskupilo několik větších i menších kamenů a šátral pod nimi, na nějakého malého kraba se taky dalo něco ulovit. "Auu, svině!" zaklel po chvíli, když ho klepítka jednoho z nich řádně štípla do prstů. Hned vytáhl ruku z vody, na ukazováčku mu visela jedna potvůrka.
.
Ten výjev v Madarovi probudil tichý smích, protože krabík se solidně držel Sasukeho prstu a absolvoval rychlou jízdu nahoru a dolů, než se pustil. I on se poohlížel po nějaké návnadě, i když to nejlákavější sousto, které na pláži našel, byl jeho synovec, ale toho samozřejmě nemohl napíchnout na háček. Hodila by se nějaká žížala, ale na pláži těžko nějakou najde.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 oxi oxi | 18. března 2017 v 15:38 | Reagovat

Ahoj,ja nevim ale kdyš čtu povidku tak mne napada piraty s Karybiku .Nevim proč? A jinak je to smutne že stric jeho nevšima ,kdyš ukojil svoje touhy a je tak zvracne a strašne že jemu nikdo nepomohl

2 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 18. března 2017 v 16:32 | Reagovat

[1]:Jj Piráty z Karibiku znají všichni a všechny pirátské povídky můžou být v podstatě jimi inspirované :D. Madara přemístil svoji pozornost k tomu, aby znovu obnovil sovji posádku, loď a kapitánství. Vývoj jeho zájmu časem bude, neboj :3

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.