Pod vlajkou Uchihů XLII. - Výprask

23. března 2017 v 7:00 | Ivanitko a Smajli |  Pod vlajkou Uchihů
Sasuke je na Madaru jako jed. Není se čemu divit, ale kapitán už toho má vážně dost. Zvláště, když od Sasukeho kormě nepříjemných slov dostane i pár facek. To už je na jeho náturu moc a musí tomu pískleti ukázat zač je toho loket.


Sasuke se nakonec vzdal myšlenky lovce krabů a raději se spokojil s nějakou tou škeblí, kterou se mu podařilo kamenem rozbít. Napíchl slizkou hmotu na háček, vyhrnul si nohavice a poodstoupil dál do vody. Pak elegantním švihem nadhodil vlasec, který s tichým žbluňknutím přistál ve vodě zhruba o deset metrů dál v hlubší vodě. Snad se nějaká rychle chytne, taková pražma měla výborné maso.
.
Starší Uchiha následoval jeho příkladu. Rozbil mušli, až tu druhou dal na háček. První rozbil nechtěně úplně na kaši. Popošel k Sasukemu, aby mu mohl být co nejblíž, a nahodil. Zdálo se mu, že se háček někde zasekl, a tak za něj potáhl. To už podle křiku bezpečně poznal, co chytil - Sasukeho zadek.
.
"Auuu, ty zatracenej zmrde!" prsknul nakvašeně Sasuke, který byl zcela přesvědčený, že to Madara udělal schválně. Ne že by to až tak bolelo, ale že by musel mít zapíchnutý háček v sedacích místech, to tedy opravdu ne. Zpražil svého strýce vražedným pohledem a potáhnul za hrot, ale zasyknul, byl tam tak blbě zapíchnutý.
.
Madara se snažil nahodit co nejvážnější obličej, ale notně mu cukaly koutky. Chytil si svého mazlíčka. "Ukaž, vytáhnu ti to." Rozešel se směrem k synovci. Háček měl zpětné trny, aby se pevně zasekl rybě v krku a totéž udělal i v Sasukeho zadku. Mohl by si ho za vlasec přitáhnout jako mrskajícího se úhoře.
.
"Nesahej na mě!" rozkřikl se Sasuke a couvl od něj, jako by byl Madara nakažený morem. Znovu se pokusil vyprostit háček, ale docela to bolelo, samozřejmě, mohl ho vytrhnout silou, ale moc se mu nechtělo ránu o tolik rozšířit. Snad by bylo nejlepší, kdyby počkal na Kabuta, ale zase neměl náladu na pošklebování ostatních pirátů.
.
"Klid, chci ti pomoct, tak bys nemusel tak vyšilovat," vytkl mu kapitán trpělivě. Kdyby to udělal schválně, tak se ještě teď směje do aleluja. Znovu zkusil přistoupit. Jak si všim,l rozhodně vytahování nebude jedno z nebolestivých ošetření, ale udělat se musí. Chodit s návnadou navěky u zadku, to by nechtěl ani on.
.
"Jo, to ti tak věř-ííím…!" Sasuke ještě pořád v druhé ruce, kterou se nesnažil zbavit nechtěné ozdoby, držel prut. Náhlý tah ho zaskočil nepřipraveného, a protože ryba byla zřejmě pořádný macek, trhla s mladým Uchihou, který se nestihl zapřít, tak prudce, že zahučel přímo do slané vody. Naštěstí byli jenom v mělké vodě, i tak byl ale ihned promočený do poslední nitky.
.
Kapitán z toho měl dobrou srandu. Pomohl mladíkovi na nohy a sám převzal jeho prut, který svíral v ruce, a vrazil do dlaně ten svůj. Ryba na háčku se zdála být pořádná a pořádně si to někde ve vodě rejdila ze strany na stranu. Začal tedy couvat a tím ji i vytahovat na břeh. Když už byla vidět, tak se podivoval, že mu taková rybka dala tolik práce, ale byla pěkná. Určitě dlouhá jako jeho loket. Vytáhl ji na břeh a pohodil tak, aby se plácáním nedostala zpátky do moře. "A teď jsi na řadě ty," konstatoval Madara, když rybě vytáhl háček z tlamy.
.
"Vážně vtipný," zavrčel nepříliš radostně Sasuke, který už si stačil sundat košili, aby z ní ždímáním odstranil přebytečnou vodu. Hrot ještě pořád vězel v jeho těle, vůbec netušil, že je tak těžké ten blbý háček vyndat, a okamžitě litoval všechny ty ryby, které něco takového musely absolvovat. Navíc slaná voda způsobila, že ranka začala poměrně štípat, ale aspoň se mu do toho nedostane žádná infekce od té škeble, která na háčku také visela. Zatracený Madara! Určitě to udělal záměrně, a pokud ne, tak měl lépe mířit, nebylo na tom snad nic těžkého.
.
Starší Uchiha se přiblížil k obezřetně postávajícímu mladíkovi. "To se nám rybička pořádně zasekla," ohodnotil hloubku zaseknutí kovového háčku, "bude to trochu bolet," varoval ho následně Madara. Když se nachystal, aby co nejopatrněji vytáhl ven.
.
"Jo, to se vůbec nedivím, ty totiž svýmu okolí nic jinýho než bolest způsobovat nedokážeš," odseknul Sasuke, který byl celý ve střehu a napjatý, když se ho dotkly Madarovy ruce. Nejradši by si to udělal sám, ale zas tak moc vzadu manipulovat bylo obtížné.
.
Madara si užíval, že může být takhle pěkně na dotek od synovce. Líbilo se mu to, škoda, že se ho tak stranil. Ani se ho nemohl nějak nevině dotknout. Prsty zatáhl za kov a snažil se ho vytáhnout, co nejjemněji, aby zbytečně nepotrhal tkáň. Po chvíli byla potvůrka venku a z ranky se vyřinula krev. "Hlavně se teď nechoď koupat nebo tě kousne do zadku žralok." Neodolal, aby se nedotknul těch smyslných oblin zadečku.
.
Sasuke dobře cítil, že ten poslední dotyk už rozhodně nebyl motivován jenom samozvanou lékařskou péčí, ale i něčím mnohem tělesnějším. Sice měl pocit, že by se Madarovi vůbec nevyplatilo, kdyby ho teď znovu znásilnil, ale to samé si myslel už tehdy v lese, když byli na útěku. Vyškubnul se mu jako úhoř a nehledě na možné následky vlepil dlouhovlasému Uchihovi mlaskavou facku, až se to rozlehlo po celé pláži, i když na ní nebyl nikdo, kdo by to zaslechnul.
.
Kapitán si něco takového rozhodně nenechal líbit a skočil po tom mladíkovi, který by nutně potřeboval lekce slušného chování. "Ty jeden malej hajzlíku!" zavrčel podrážděně, "budu ti muset vysvětlit, proč se kapitán neuráží!" Přetahoval se se synovcem. Byl jako mýdlo. Prokluzoval mezi prsty a pořád ho nemohl chytit. Uchýlil se k úskoku a podrazil Sasukemu nohy a snažil se ho zakleknout.
.
Sasuke se bránil jako mladý zuřivý lev. Kopal a škrábal, až měl během pár minut Madara obě předloktí pokrytá drobnými rudými stopami po jeho nehtech. "Pusť! Nech mě! Nesahej na mě!" vyšiloval, protože se šíleně děsil představy, že by si ho Madara znovu vzal. Při svých prudkých pohybech se oba solidně obalili mokrým pískem. Nakonec, na pokraji zoufalství, když už bylo mladíkovi jasné, že se neubrání, na důkaz opovržení plivnul Madarovi do obličeje.
.
Starší Uchiha mu vytknul pořádnou facku. Až se zrníčka písku přilepila na mladíkově tváři ve tvaru strýcovy ruky. Ještě mladíka přetočil na břicho a začal mu stahovat kalhoty. Však on ho ještě naučí, co to znamená urážet Madaru Uchihu. Jenou nohou mu klečel na zádech, aby se nemohl zvednout a druhou odhalil pořádně zadek toho nezvedence.
.
"Nééé!!" Sasuke se zmítal v předtuše toho, o čem byl přesvědčený, že mu chce Madara provést. "Nedělej to, prosím!" zakřičel s patrným náznakem strachu a snažil se jakkoliv uniknout, svíjel se jako ryba, kterou před nějakou chvíli dlouhovlasý Uchiha vytáhnul na pláž. Dokud ještě byl s Itachim, považoval sex málem za tu nejlepší věc na světě, ale teď už měl pomalu hrůzu jenom z pomyšlení na něj.
.
Madara se chvíli kochal jeho děsem, bylo to celkem opájející, ale trest nepočká. Napřáhls se a nechal dlaň s pořádným plesknutím přilehnout na zem bílý zadeček. Znovu a znovu, dokud se pořádně nezabarvil do červena. Byl tak teploučký, když na něm nechal svoji ruku. Jako rozpálená kamínka.
.
Sasuke usykával a sem tam zakňučel jako týrané štěňátko, když byla některá z ran opravdu hodně intenzivní. Výprask pro něj samozřejmě nebyl věcí úplně neznámou, ale popravdě už dost dlouho žádný neabsolvoval, možná tak od jedenácti let, potom už totiž tresty na lodi byly spíš pracovního rázu než čistě tělesného.
.
"Doufám, že ti tohle stačilo, aby sis zapamatoval, že se máš chovat slušně," doporučil mu Madara a ještě chvíli se mazlil s pokožkou na zadečku, než se stáhl a postavil. Začal se upravovat a na škrábance se zamračeně díval. Možná kdyby hladil divokou kočku, tak by s tím vyšel mnohem lépe než se Sasukem.
.
Mladší Uchiha si honem zase natáhnul kalhoty, když ho k jeho úlevě strýc neznásilnil, tak aby si to snad ještě náhodou nerozmyslel. Rychle vyskočil na nohy, i když měl dojem, že má zadek v jednom ohni. Madara ho rozhodně nešetřil a vůbec by se nedivil, kdyby se mu do zítřka objevily nějaké modřiny. Původně chtěl na toho sadistu vypláznout jazyk, ale nakonec se radši rozhodl neprovokovat. "Doufám, že se tě brzo zbavím," procedil pouze mezi zuby.
.
"Zapomeň, nenechám tě odejít. Budeš navždy se mnou," ujistil ho Madara a byl si tím jist. Sasuke se jim ještě po ten čas na útěku nikde nezaběhl ani nic podobného. Hlídali ho dobře. Neunikne jim ani myš. Už se těšil, jak bude mít pořádnou loď. Sasuke by s ním mohl spávat v kajutě… slibná představa.
.
"To si jenom myslíš! Nikomu děvku dělat nebudu a tím spíš ne tobě, zasranej hajzle!" zavrčel Sasuke, který si sice byl vědom toho, že právě za svou drzost poněkud bolestivě zaplatil, ale prostě musel Madarovi nastínit, že nemá počítat s tím, že by s ním někdy dobrovolně byl… v tomhle smyslu. A vlastně v žádném.
.
"Zdá se mi, že jsem ti ještě nasekal málo," zavrčel mu starší Uchiha v odpověď, ale už ho nemínil mlátit. Dost ho bolela ruka jen z toho prvního výprasku. "Místo keců bys měl začít chytat ryby nebo budeš bez večeře." Sám se chopil udice a zkontroloval návnadu. Ještě chvíli to tam určitě vydrží. Nahodil, a nikoho nezachytil.
.
Sasuke se nemínil dál hádat, prostě v přístavu uteče a hotovo. Znovu zapátral v mělkých vodách po nějaké té vhodné návnadě a našel si příhodnou mušli. Naprasknul ji kamenem a rozloupl. K jeho úžasu neobsahovala schránka mlže jenom kluzkého živočicha, ale také lesklý kulatý předmět nádherně bílé barvy. Opatrně vybral perlu a prohlédl si ji v dlani.
.
Kapitán opodál sledoval hladinu moře a čekal na podezřelé cukání prutu. Občas zkontroloval návnadu, jestli ji ryby nestihly oďobat a musel dát novou. Zatím neměl to štěstí a poočku sledoval synovce, který něco vybíral z mušle. Aspoň pár ryb by se jim zešlo. Dnes tu přespí a ráno vyrazí zpátky. Vezmou to trochu víc k jihu, aby neminuli ten správný přístav. Potřeboval se dostat do nějakého pirátského, kde sežene loď a hlavně posádku, aby s ní mohl vůbec odplout.
.
Sasuke usoudil, že za tuhle hračičku by pak mohl v přístavu i něco pořídit, až uteče. Neměl bohužel na kalhotách žádnou kapsičku, kožené váčky, které u pasu nosili, jim sebrali, když je zajali, nenápadně tedy perlu šoupnul do boty. Bude to sice nepohodlné, ale jinam ji dát nemohl. Na tváři se mu usadil mírný úsměv, to bylo určitě znamení, že se mu to tentokrát i podaří. S mnohem optimističtějším výrazem napíchnul vybraného živočicha na háček, potlačil chuť švihnutím zaseknout hrot do svého strýce, postavil se opodál a nahodil.
.
Pokračovali v rybaření a občas se něco chytlo, ale zas tak velká sláva to nebyla. Když se vrátili chlapi od vody, tak je Madara nechal nanosit dříví a rozdělat oheň. Čas se klonil k večeru a bylo třeba si něco přichystat k jídlu. Námořníci určitě pečenou rybou nepohrdnou. O hodinu později, když maso první vodních živočichů začínalo pěkně vonět, se dotáhl zbytek posádky. Nesli spoustu žlutých a oranžových plodů a téměř je neměli kde dávat a ztráceli je po cestě. Narazili na pár obsypaných citrusů. Teď po zimě začínal jejich čas.
.
Sasuke zasyknul, když si sedal, Madara mu tím výpraskem zmaloval zadek docela slušně, takže se radši přesunul do kleku, aby jeho váha spočívala na kolenou a ne na hýždích.
Kabuto si toho všimnul a střelil rychlým pátravým pohledem po kapitánovi. To už zase?! Ale možná ne, Sasuke zcela určitě nekrvácel, to by s ním vypadalo mnohem vážněji. Buď zakopnul a narazil si kostrč nebo kdoví. Ale určitě s ním kapitán nespal. To by mu taky dal, sice na statku nějaké zásoby doplnil, ale pořád to úplně nepostačovalo, na Tsukyomi měl k dispozici daleko lepší vybavení.
.
Hidanovu zvídavému oku nešlo nic, co se odlišovalo od normálu. Zkoumavě se podíval na mladého Uchihu a po chvíli se jeho úsměv ještě víc rozšířil, když si svoji teorii potvrdil. Fakt měl nějaké problémy se sezením. "Sasuke, chytils vlka nebo tě kapitán protáhl?" zeptal se posměšně, "to by odpovídalo i úlovku. Místo, abys chytal ryby, jsi nastavoval zadek, aby ses nechal ošukat."
.
V Sasukem se zpěnila horká krev. Normálně věděl, že se nesmí dát od Hidana vyprovokovat, měl prostě blbý kecy pořád, ale něco už opravdu překračovalo hranice. Vymrštil se na nohy. "Drž hubu, ty zkurvenej ubožáku!" křiknul naštvaně, ve zlomku vteřiny si změřil, jestli oheň není příliš mohutný, ale nebyl. Přeskočil ho jako černý panter a vrhnul se na světlovlasého muže. Nemínil už ty jeho sračky tolerovat.
.
Zbytek posádky se překvapeně díval, nečekali tak agresivní reakci a v první chvíli neudělali vůbec nic, zatímco si oba dva muži dávali do těla.
Hidan se musel hodně dobře bránit, jinak by okamžitě dostal do zubů. Sasuke zuřivě útočil a když už myslel, že od něj dostane dělo jako kráva, tak ho někdo odtrhnul.
Madara neměl zájem, aby se ti dva pobili, byť světlovlasý byl hovado. "Sasuke, okamžitě se uklidni," rozkázal mu a držel ho pod pažemi, aby nemohl s rukama nic dělat.
.
"Pusť… PUSŤ! Já mu tu klapačku zavřu jednou pro vždycky!" vyrážel ze sebe Sasuke lehce přidušeně, jak se mu kvůli neustálému zmítání nedostávalo kyslíku.
Kisame se zachechtal, když zpozoroval ten překvapeně udivený pohled v Hidanově obličeji. "Budeš si fakt muset dávat bacha na jazyk, štěněti už se dávno prořízly zuby i drápy, jestli sis toho nevšimnul," zasmál se a poplácal světlovlasého druhu po zádech. Byla to pravda, Sasuke byl pořád ještě pískle, ale už nebyl bezmocný - dokázal taky dát někomu solidně po hubě.
.
Kapitán měl co dělat, aby to zuřící štěně udržel. Zmítalo se jako divoký hřebeček a kdyby ho nedržel pořádně, už dávno by měl náruč prázdnou. "Slyšíš, uklidni se a to hned!" rozkazoval s nebezpečným podtónem v hlase, "nebo chceš, aby si zopakoval to, co jsme dělali odpoledne?"
.
Sasuke zvažoval, že ještě jeden výprask by mu možná za to potěšení, že by mohl Hidanovi zmalovat ksicht, docela stál. Jenže před očima celé posádky by to bylo opravdu ponižující, nehledě na to, že už teď ho zadek slušně bolel. Velmi pomalu a neochotně sebou přestal šít, pořád ale probodával provokujícího člena posádky vražedným pohledem.
.
"A ty Hidane, s těmi oplzlými debilními kecy přestaneš. Není na ně nikdo zvědavý, a jestli se ti něco nelíbí, tak tu klidně můžeš zůstat na ostrově," zavyhrožoval Madara a bylo vidět, jak světlovlasý uhnul před jeho pohledem a zahučel něco ve smyslu: Ano, kapitáne. Tak to by bylo. Bitka zažehnána, ale i tak nejstarší Uchiha mladíka nepouštěl. Bylo to příjemné ho k sobě tisknout.
.
"Pusť," zavrčel Sasuke opakovaně, když mu připadalo, že to Madara s tím držením přehání, už se koneckonců uklidnil, ne? Pod záminkou, že chce povolit jeho stisk, přesunul ruku na strýcovo zápěstí a úmyslně mu rozškrábl jeden ze stroupků, který mu tam zůstal po jejich odpoledním měření sil.
Kisame se naklonil ke Kabutovi a tiše, aby to ostatní neslyšeli, k němu poznamenal: "Stejně by mě zajímalo, o čem to kapitán mluví… co dělali odpoledne."
.
Madara ucukl a pustil toho malého nezvedence z držení.
Naruto seděl vedle Kabuta, takže slyšel, co si to šeptají. Jemu to bylo úplně jasné, ani nad tím nemusel moc přemýšlet. Určitě mu chtěl zase něco udělat, ale Sasuke se určitě bránil, protože kapitán měl dodrápané předloktí jako od kočky. Ale pochyboval, že by spolu to… souložili. To by vypadalo určitě jinak. Možná se pak zeptá Sasukeho. Příště mu určitě pomůže!
.
Sasuke si znechuceně odplivl do písku, přešel zpátky na svoje místo a i přes bolest se posadil. Dal si záležet, aby mu ze rtů neunikl jediný bolestný sten nebo se jeho tvář nezachvěla. Ještě že brzo se jich všech zbaví… toho perverzního prasete a druhýho perverzního prasete, které ale aspoň nemělo žádnou moc a mohlo si dovolit jenom ústní provokování. Po Narutovi se mu bude opravdu stýskat, byla to taková naivní dobrá duše. A po Kisamem, to byl sice hromotluk, ale v jádru nebyl zlý.
.
Na noc si rozdělili hlídky. Sice ostrov byl neobydlený, ale třeba tu mohla být nějaká zvědavá zvěř, která by je chtěla v noci olizovat. Takže pro jistotu. Všichni kromě hlídky se poslušně uložili ke spánku okolo ohniště, kde plameny a odpolední slunce příjemně vyhřály písek a ten si ještě svoji teplotu stále držel.
.
Sasuke ještě nějakou dobu před usnutím ležel s otevřenýma očima a pozoroval pobřeží. Vlnky s tichounkým sametovým pleskotem narážely na jemný písek. Byl to tak uklidňující zvuk. Bílá záře měsíce se odrážela na pohupující se hladině. Možná tam někde daleko na něj čekal Itachi… S touhle myšlenkou zavřel oči a oddal se slastnému spánku.
.
Nejstarší Uchiha hlídkoval a pozoroval spáče. Když nadešel čas výměny, bez váhání se položil vedle Sasukeho a co nejjemněji si ho přitáhl k sobě. Synovec mu, co vyrostl z malého pulce, imponoval. Byl hrdý, živý a veselý, stejně jako nezkrocený kůň. Kopal do všech stran, když se mu něco nelíbilo, ale pod správnou rukou zkrotl jako beránek. Bohužel ta ruka byla jen Itachiho, pro něj by Sasuke udělal cokoliv, aby s ním mohl být. Mohl by se tak chovat i k němu?… Utopie.
.
Sasukemu ani moc nevadilo, že s ním Madara ve spánku manipuluje, sice sebou škubnul při tom prvním doteku a otevřel na okamžik oči, ale jeho tělo se tak usilovně dožadovalo navázání přetržené nitě toho hezkého snu, který se mu zdál, že si ani nestačil pořádně uvědomit, co se s ním děje, a už zase spal. Koneckonců, když mu strýc nedělal něco hnusného a bolestivého, neměly jeho instinkty proč se bránit. Na rozdíl od plně bdělé mysli teď pracovala jenom jeho intuice a ta tušila, že mu v tomhle případě Madara nechce ublížit.
.
Ráno se s rozbřeskem kapitán probudil mezi prvními. Sluníčko vycházelo a jeho paprsky ho štěklily na tváři. Pod nosem ho lechtaly černé prameny synovcových vlasů. V noc se k němu natisknul a bylo to velmi příjemné. Nijak se nehýbal, aby ho neprobudil, protože by hned spustil povyk a odtáhl se od něho.
.
Sasuke cítil teplo lidského těla a po tak dlouhé době se mu to líbilo. Nepochybně bylo mužské, mohutnější, než byl on sám. Určitě to byl Itachi, určitě… stal se zázrak a to celé, od potopení jejich lodi přes útěk lesem, byla jenom noční můra. Ano, je tu s bráškou. Sasuke tolik potřeboval Itachiho útěchu, že dokonce téhle iluzi sám uvěřil. "Miluju tě," zašeptal procítěně.
.
Madara překvapeně zaznamenal ta slova, ale bylo mu jasné, že nejsou adresována jemu, ale druhému synovci. Škoda, neříkal tedy nic a pohladil to malé pískle po vlasech. Co to vlastně znamená milovat? Dle vzoru brášků to bylo něco silného, silnější než rodinné pouto, které je táhlo k sobě, a bez toho druhého byli, jako by jim chyběla půlka duše.
.
Sasuke se k němu tulil, moc se mu nechtělo otevřít oči, když mu bylo tak krásně, jen si to celé užíval. Potřeboval cítit Itachiho vůni, zhluboka tedy nasál vzduch u krku druhého muže. Lehce se zavrtěl, tohle se mu nějak nepozdávalo, takhle Itachi přece nevoněl… začenichal ještě jednou, a když ani teď nenabyl známého dojmu, otevřel oči. Muž, který ho objímal, sice byl Uchiha, ale rozhodně ne jeho bratr. Škubnul sebou, jako by ho kousnul tropický mravenec a prudce se odtáhnul. "Kurva, co to děláš?!" Rychle pohledem zkontroloval, jestli zase strýci nestojí, určitě s ním chtěl dělat nějaké prasárny…
.
"Dobré ráno," odtušil Madara s naprostým klidem a pousmál se. Rozčepýřený, právě probuzený Uchiha vypadal rozkošně. "Spal jsem, to už je zločin?" Ostatní členové se také probírali, protože ti, co ještě spali, byli probuzeni synovcovým naštvaným výkřikem. Moc přívětivým pohledem ho nepočastovali.
.
"Jo, když na mě přitom hrabeš," zavrčel Sasuke a začervenal se, když si uvědomil, že určitě musel Madarovi to intimní objetí opětovat… fakt si myslel, že je s Itachim! "Nevím, proč musíš pořád spát vedle mě… najdi si někoho jinýho! Třeba Hidana, furt mele o sexu, nejspíš je nadrženej jako svině. Tak byste si rozuměli!"
.
Hidan vypadal, že o tom vážně uvažuje, ale nepřátelský, skoro až zabijácky kapitánův pohled jej od hříšných myšlenek velice rychle odradil. Přitom nechat se ošukat samotným Madarou, ou, to by bylo něco skvělého.
"Hidan mě vůbec nezajímá," odtušil starší Uchiha nakvašeně. To by mu tak chybělo. Protahovat takového debila.
.
"Škoda! Mě zase nezajímáš ty," odseknul Sasuke a považoval tím celou věc za uzavřenou. Protáhl se jako kočka, aby zahnal noční ztuhlost svalů a zívnul. Byl zklamaný, že to, co se mu zdálo jako realita, byl jenom sen. Ale třeba ho promění ve skutečnost. Pokud Itachi žije, tak se k němu dostane za každou cenu! I když to bude trvat nejspíš ještě dlouho…
.
Kapitán rozkázal zabalit všechny věci, zásoby a nalodit se. Čekala je stejně dlouhá plavba možná i snad delší. Uvidí, jak příznivý vítr jim bude vát. Hlavně, aby se moře nerozbouřilo, protože jinak by to na té jejich kocábce mohla být cesta poslední. Vlny by je převrhnuly jako nic nebo by je to spláchlo i s ní. Snad nebude moře zuřit jako v ten den, kdy se potopila Tsukyomi.
.
Sasukeho nálada byla výrazně optimističtější, než kdy pluli ke Kamenným ostrovům. Věřil, že se mu podaří utéct, hned, jak někde zakotví. Potom díky té perle, která ho tlačila v botě, uplatí nějakého kapitána, který bude plout do správného přístavu, aby ho vzal na loď. Najde vzkaz od Itachiho, nějak se k němu dostane… a všechno bude zase v pořádku. Raději si vůbec nepřipouštěl možnost, že žádný vzkaz existovat nemusí…

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 kyuubinka kyuubinka | 26. března 2017 v 22:21 | Reagovat

Pořád přemýšlím nad tím, jestli Itachi přežil, anebo je pod drnem... Chtěla bych věřit tomu, že žije, ale dost silně o tom pochybuji... Ta bouře byla jisto jistě dost velká na to, aby se stala taková náhoda, že by přežil...

Ta bezmocnost Sasukeho je na nic. Ale aspoň tu je dobrosrdečný Kisame, který  vše tak nějak "rozveseluje". Jinak nastává klasika, kdy doufám, že Hidan zdechne a Kakuzu dostane tolik peněz, že se v nich utopí jako možná Itachi v moři.

2 Ivanitko Ivanitko | Web | 29. března 2017 v 20:33 | Reagovat

[1]:Myslím, že otázku ohledně Itachiho žití si pokládá hodně lidí, ale nebudeme napovídat ani předvídat. Nebylo by to potom takový vzrůšo, když by si byl člověk něčím jistý.
Kisame je tady skvělý a docela se divím, že Madaru už nepřizabil. Má k němu opravdu silný respekt jako ke kapitánovi. Kakuzu to má s šetřením docela blbé :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.