Růže mezi trny X. - Banket

16. května 2017 v 18:09 | Ivanitko a Smajli |  Růže mezi trny
Kakashi se tak tak dostane s mladíkem pryč, aby je nelapili. Jenže jedna zažehnaná prekérie stíhá druhou. Pein se rozhodne, že Hatakeho sídlo bude vhodným útočištěm pro jejich banket. Pozve smetánku z jejich mafiánských kruhů a očekává od svého podřízeného u nejlepší obsluhu.



"Sakra," zaklekl Kakashi a procválal se Sasukem do vedlejší uličky, kde na druhé straně stálo jeho auto připravené k odjezdu. Chlupatí byli fakt rychlí, nevěděl nic o lokátoru na mobilech a myslel si, že adresu nahlásil Itachi. Vecpal mladíka na sedadlo spolujezdce a stlačil mu hlavu mezi kolena, aby ho nebylo na sedadle vidět. Sám skočil za volant a nastartoval. Snažil se působit klidně a jel jen trochu rychleji, než obyčejně. Okamžitě najel na výpadovku z města. Proto vybral hotel tak na okraji.
.
Sasuke slyšel, jak je minulo jedno či dvě policejní auta, a byl v pokušení se napřímit, třeba by viděl otce, ale Kakashi, jako by mu četl myšlenky, sáhl do kapsy pro ovládání obojku. Nepoužil ho, ale dal mu najevo, že je schopen to udělat, když ho neposlechne. Byla to pořádně dramatická situace, a jakmile byli mimo město, nabral Hatake slušnou rychlost a dovolil mu konečně se posadit normálně. Nemohl ovšem začít s lamentacemi nebo výčitkami, protože se Sasuke rozbrečel. Bylo mu jedno, jestli se chová dětinsky nebo ne, ale v sedmnácti letech nebyl ještě psychicky natolik odolný, aby něco takového zvládl s kamenným obličejem. Byl tak šťastný, když mohl být na chvíli s Itachim, ale teď se bál, že už ho Kakashi nikdy nikam nepustí. To pomyšlení bylo nesnesitelné.
Rozšmudlával si slzy po obličeji a Kakashi mu musel dát svůj kapesník, aby se mohl aspoň čas od času vysmrkat. Bylo to zvláštní, ale takový záchvat pláče neměl ještě nikdy od té doby, co ho unesli. Neomylně cítil, že je Hatake naštvaný, vyvázli jen o chloupek, a o to víc se děsil následné doživotní izolace.
.
Kakashi chápal a zuřil naráz. Pein by mu dal za uši, kdyby se nechal chytit kvůli takové blbosti. Hodinu cesty od domova dal Sasukemu šátek na oči, aby nevěděl, kudy k němu jedou. Když jim pod koly zaskřípěl štěrk, tak si i trochu oddechl, že už to mají za sebou. Práskl dveřmi a vešel do domu. Sklenka něčeho ostrého mu pomůže uklidnit pocuchané nervy.
.
Černovlasý mladík se ztratil do svého pokoje, kde si ještě dlouhou dobu vyléval bolest do polštáře, příval slz se zdál být snad nekonečný. Ještě ze své mikiny cítil Itachiho vůni, kéž by nikdy nevyčichla, ale tušil, že v něco takového doufá marně. Nedalo se říct, že by se po hodině uklidnil, ale věděl, že by si měl s Kakashim promluvit. Stejně rozhovoru neujde.
.
Hatake seděl v obýváku a přemítavě přeléval whisky v skleničce, chyběl mu už jen led, ale nechtělo se mu pro něho jít. Byl pořádně rozladěný. Čekal svým způsobem, že Sasukeho bratr bude protestovat proti odchodu, ale ne, že to bude tak vehementní a zavolá fízly. Kruci, nemohl být Sasuke syn obyčejného dělníka?
.
Po další hodině se Sasuke konečně odhodlal. Moc se mu nechtělo, ale nakonec vyloženě šnečím tempem sešel do přízemí, kde ještě asi tak deset minut nerozhodně postával na úpatí schodiště, než se konečně přiloudal na práh obývacího pokoje. "Kakashi?" pípnul, aby na sebe upoutal pozornost, nevěděl, kolik alkoholu už má jeho milenec v sobě.
.
Kakashi svedl oči od přelévající se zlatého moře k mladíkovi. "Co potřebuješ?" zeptal se zvídavě, ale v jeho tónu bylo jasně slyšet, že nemá úplně špičkovou náladu. Nikoho v podstatě nevinil. Sasuke se ho snažil krýt, co jen to šlo. Sice občas slyšel nějaké lehké podřeky, ale nic vážného. To Itachi vůbec nepochopil situaci.
.
Sasuke pomalu přešel ke Kakashimu, v každém jeho kroku bylo znát, jak moc ho to trápí. Složil se před stříbrovlasým na kolena do pozice kajícníka, což bylo něco naprosto nevídaného, a smutně sklopil oči. "Prosím, odpusť Itachimu," zaškemral nešťastně, "je to můj starší bratr, celý život mě ochraňoval, občas mi připadalo, že to bere jako smysl svojí existence. Já vím, že to asi nechápeš, nikdy jsi neměl sourozence, ale… je to velmi silné pouto. Itachi o něj prostě nechtěl přijít, v tom nebylo nic… ehm… osobního proti tobě." Věděl, že tou poslední větou poněkud mlží, ale snažil se chytat každého stébélka, aby Kakashi nezačal Itachiho nenávidět.
.
Šedovlasý muž se udiveně díval na mladíka. Tohle se ještě nestalo, aby se Sasuke před ním tak kál, div mu nelíbal nohy. "Nic osobního? Takže ty všemožné nadávky a to divadýlko na konci bylo neosobní, že?" Naklonil se k Uchihovi a opřel se o kolena. Jeho ježeček k němu smutně hleděl jako k modle.
.
"Ale… zkus se vžít do jeho situace. Máš mě rád, viď? Ale znáš mě jenom rok. Itachi mě zná celý život. Vynásob svoje city šestnáctkrát a pak si představ, že mě od tebe někdo odtrhne a několik měsíců o mě nebudeš mít žádné zprávy. Kdybys mě pak znovu viděl… nezachoval by ses úplně stejně?" pokusil se Sasuke zahrát na Kakashiho citovou stránku a úpěnlivě ho vzal za ruku, jako by se bál, že mu ji vytrhne. Když se tak nestalo, omluvně ho políbil na hřbet dlaně.
.
Kakashi si uvědomil, že by udělal to samé v Itachiho případě. To pískle si ho pěkně omotalo okolo prstu. Propadl mu stejně jako Sasukeho sourozenec. "Dobře, chápu to, ale ty si taky musíš uvědomit, že já mám za sebou organizaci velkých rozměrů, kterou nesmím ohrozit. Takže nechci o tvojí rodině hodně dlouho slyšet, protože dneska mohl být tvůj otec v novinách za velkolepý policejní zásah." Možná trochu kecal. Fugaku by ho prvně vyslechl, ale než by se dozvěděli něco kloudného, tak by ho Pein nechal odstranit.
.
"Já vím, moc mě to mrzí," špitl provinile Sasuke, a když viděl, že už Kakashiho hněv vychladl, přitulil se k němu, "nečekal jsem to, myslel jsem, že dokážu Itachiho přesvědčit, aby mě pustil. Ale víš… až se to všechno uklidní…" Zaváhal, nebyl si jistý, jestli se má o něco takového vůbec pokoušet hned teď, když byli ještě plní dojmů, ale nakonec se odhodlal. "Až na to zapomeneme a všechno se vrátí do starých kolejí… mohl… m-mohl bych Itachiho ještě někdy vidět, prosím? Myslím, že jediný důvod, proč nás nakonec nechal jít, byla ta naděje, že se zase setkáme…"
.
"Mám pocit, že si to ještě třikrát rozmyslím, než něco takového povolím," odtušil Kakashi věcně, " a nesnaž se mi teď nutit nějaký názor. Až na tohle všechno zapomenu, tak se mě můžeš zeptat, ale do té doby o tom nechci nic slyšet, jasný?" Hatake nechal mladíka k sobě tulit. Neměl důvod ho odstrčit, nakonec svůj příslib splnil nejlíp.
.
"Dobře," přisvědčil Sasuke, ostatně mu nic jiného nezbývalo. Stačilo mu to, že Kakashi tenhle návrh úplně nesmetl, jenom požadoval čas, aby se z toho vzpamatoval, což bylo víc než pochopitelné. Hlavně doufal, že se o té nevydařené policejní akci neobjeví zmínka v novinách, zřejmě by z toho měl Kakashi problém. Ale třeba Itachi opravdu bude mlčet.
~~~
Čas plynul dál a Kakashi zatím nechtěl ani slyšet o nějakém setkání s Itachim. Místo toho se mělo dít něco úplně jiného. Pein ho požádal, aby propůjčil svůj dům pro jeho plánované setkání vyšší smetánky v jejich organizaci. Hatake nemohl odmítnout, něco takového se nedělá. Sasuke mu pomohl připravit občerstvení a už se čekalo jen na hosty. "Sasuke, buď ve svém pokoji. Bude lepší, když tebe a ani ty nikoho neuvidíš."
.
"Jo," zamumlal Sasuke, který z takové návštěvy nebyl ani trošku nadšený. Vůbec se mu nelíbilo, že se pod střechou, kde přebýval, sejde bůhví kolik vrahounů a drogových dealerů, možná i obchodníků se zbraněmi a s bílým masem. Kdykoliv se mohlo něco semlít, člověk přece nikdy neví. Navíc ho dráždila myšlenka, že mezi pozvanými bude zcela určitě Hidan, pochyboval, že by ten prasák mohl chybět. Jakmile se na příjezdové cestě ozvalo hrčení kol automobilu, věnoval Kakashimu napjatý nervózní polibek a odklidil se do patra. Nehodlal vystrčit ani nos, dokud se ta sebranka zase nerozejde, a mohl jen doufat, že tu nikdo nebude přespávat.
.
Kakashi vyprovodil Sasukeho pohledem ke schodišti a sám se rozešel ke dveřím, aby uvítal první hosty. Snažil se být galantní a pozorný hostitel. Byl to nedobrovolný úkol, ale co se dalo dělat. Byli pozváni jak lidi, které znal blíže, tak lidi, které neznal moc detailně. Někdy je mít příliš vědomostí nebezpečné. Uvítal Konan s Peinem, kteří stáli v čele, vedení, na které se nesměl křivě podívat. Pak tu byli i jemu méně příjemní hosté, jako třeba Kakuzu, nesnášeli se a také si to dali hned u dveří najevo. Trvalo slabou půlhodinku, než všichni přijeli a okolo jeho domu to vypadalo jako na parkovišti.
.
Pein nechával tyhle večírky pořádat obvykle pro získání nových obchodních styků, ale dnes to bylo spíše pro jejich utužení. Vždycky se snažil měnit místa takových setkání, proto to dnes padlo na Kakashiho.
Jakmile byli všichni pozvaní na místě, připili si na dobré obchody, pod kterými se skrývalo leccos nekalého. Alkohol postupně rozpouštěl rezervovanost, i když spousta chlapů zde byli profesionálové, kteří i v mírně povzneseném stavu věděli, jaké věci říkat a o čem naopak držet jazyk za zuby. Sasori, který měl na starosti to, čemu Pein říkal přátelské vztahy s kolegy policisty, je informoval o nových policejních postupech a plánech, které následně museli co nejlépe vyřešit, aby se vyhnuli potížím.
.
Hatake nakoupil to nejlepší pití, jaké bylo k dispozici. Nejvíc chutnalo víno z Travnaté, které bylo proslulé svými ovocnými tóny a lahodnou chutí. Také to byl archivní ročník, plácl se pořádně přes kapsu, ale v jeho rozpočtu se to lehce ztratí. Na občerstvení se Sasukem vyrobili domácí pomazánky, které zřejmě chutnaly, protože u nich nejčastěji postávaly hloučky lidí. Místo kaviáru a podobných rádoby luxusních mňamek nakoupil nejrůznější druhy sushi.
.
Celkově byl večer rozjetý velice slušně a nikdo si nemohl stěžovat. Atmosféra byla příjemná, kupodivu bez nějakého většího napětí, což v takové společnosti byl téměř zázrak. Bylo jasné, že v takovém světle Hatake u lídra nepochybně stoupne v ceně a možná ho čeká i nějaký ten nepsaný postup.
"Kakashi," přitočil se zrzek k hostiteli zhruba po třech hodinách od začátku večírku, "můžu si tu někde odskočit?" Možná už u Hatakeho kdysi byl, ale navštívil už tolik domů svých podřízených, že si opravdu nepamatoval, kde má kdo toaletu.
.
"Třetí dveře vpravo," poradil svému šéfovi a ukázal směrem ven z obývacího pokoje. Po jeho odchodu se věnoval Konan. Byla to zvláštní žena. Málomluvná, stála Peinovi věrně po boku a občas se zdálo, že nakonec za všechny nitky tahá ona, ale žádný důkaz pro to nebyl. Důležité bylo si ji nerozhněvat a nebavit se s ní jako kdyby byla slabší článek ve vedení. Neměla to ráda.
.
Sasuke se v pokoji mezitím snažil nevnímat hlučící společnost dole. Zakazoval si představy o tom, co asi musí řešit za věci, protože jinak by se z toho vědomí musel zbláznit. Ještě předtím, než dorazili návštěvníci, si natahal do pokoje nějaké knížky a iPod, co mu Kakashi pořídil, aby se nějak zabavil po celou tu dobu. Po nějakých hodinách, které mu připadaly nekonečné, dostal docela žízeň. Do kuchyně samozřejmě nemohl, ale napadlo ho, že by si mohl natočit vodu v koupelně v patře. Všichni jsou přece v přízemí, bude jako myška, stačí mu pár vteřin.
Pein dle instrukcí zapadl do přízemní koupelny, kde mohl vykonat naléhavou potřebu, přeci jen toho pití bylo docela dost. Když se však vracel chodbou do obýváku, zaslechl nějaký tichý pohyb v patře. Že by byl někdo nahoře? Když odcházel na toaletu, byli všichni v místnosti… Napadlo ho něco, co se mu ani trošku nelíbilo. Mohl by mít Kakashi nahoře nějakého špeha? Vždycky se mu zdál věrný, ale dlouholetá praxe v mafii ho naučila, že nesmí absolutně důvěřovat nikomu. Proto se ani po Hatakem nesháněl pro vysvětlení, rovnou začal tiše stoupat po schodech nahoru.
.
"Slyšel jsem, že padly nějaké velké úplatky na ututlání kšeftů v Kamenné," zeptal se Hatake nezávazně, byť o tom něco málo věděl, ale malá konverzace nikoho nezabila.
"Kakashi, taky bysme mohli mluvit i o něčem jiném než o práci. Dneska se máme bavit, řešení problémů si necháme na zítra. Co ty na to? Zabav mě nějakým zajímavým tématem," vybídla ho žena s modře zbarvenými vlasy a hranou sklenice si přejela po rtech. Trochu svého podřízeného provokovala. ,
"Říkáš zabavit?…. Co bys řekla na to, že mám chuť si pořídit nějaké zvířátko" Zas tak velká lež to nebyla, Sasuke se občas zmínil o tom, že by rád chlupatého společníka, ale kvůli nenadálé možnosti stěhování to nebylo možné.
Konan se zasmála, když si udělala vlastní představu. "Třeba papouška, viď? Byl bys úplně jako pirát, ještě ti chybí místo ruky hák a bylo by to dokonalé."
.
Sasuke se bez problémů vrátil do svého pokoje, když byl Pein asi vpůli cesty do patra. Už si oddechl, jak se mu to pěkně podařilo, aniž by ho někdo zmerčil, a pokračoval tedy ve své původní činnosti. Zato Pein slyšel neomylné klapnutí dveří a začínal mít jistotu, že je tu určitě někdo, kdo tu nemá co dělat. Kakashi neřekl, že je ještě někdo další v domě, proč by to jinak tajil, kdyby to nebyla nějaká špiónská krysa? Jestli to tak skutečně je, tak mu za to oba zaplatí životem… Pomalu se přibližoval k těm dveřím, které předtím slyšel se zavřít, a raději tasil zbraň, co když je ten špeh i ozbrojený?
Mladý Uchiha si nebyl vědom žádného blížícího se nebezpečí, napil se přinesené vody a v klíně si rozložil rozečtenou knihu. Právě byl uprostřed zajímavé pasáže, když se dveře jeho pokoje s prásknutím rozletěly, až málem leknutím nadskočil. To však ještě nebylo nic proti tomu, jaký šok zažil vzápětí, když ve dveřích stanul muž, kterého si ke své nevoli dobře pamatoval ze Sametové růže a navíc na něj mířil pistolí!
Pein chtěl původně zařvat něco jako ruce nad hlavu, ale jediný pohled mu prozradil, že jeho teorie nakonec byla zjevně mylná. Místo uniformovaného chlapa našel jakési mládě, které mu někoho připomínalo… počkat… no ovšem! "Ale to se podívejme," protáhl překvapeně a na tváři se mu usadil potměšilý úšklebek, "tebe já znám, byl jsi jeden z Orochimarových mazlíků… hmm…" Chvíli lovil v paměti, byl to už nějaký čas. "Sasuke," vzpomněl si konečně na jméno, "jistě, samozřejmě. Moc dobře si na tebe pamatuju. Co tu děláš?"
"J-já jsem… já…" vypravil ze sebe Sasuke přiškrceně, kterému se žaludek stahoval prudkou úzkostí. Pein patřil k těm zákazníkům, kteří se za ním vraceli, takže ho po jistých stránkách znal až moc dobře. A vůbec za to nebyl vděčný.
.
"To tedy ano. Jednooký pirát," zasmál se společně s ženou Kakashi, ještěže mu neřekla kyklop, to by se musel hodně přemáhat, aby se uvolněně zasmál.
"A co by to mělo být tedy za zvířátko? Já jsem si vždycky přála lišku, ale ne takovou tu obyčejnou, ale spíše tu huňatější. Někde v zemi Železa mají chovy. Už jsem viděla pár videí a jsou naprosto rozkošné. Ale nevěřil bys, jak je složité je chovat. Musí být pořádně zabezpečený pozemek a vyžaduje i poměrně intenzivní společnost," rozpovídala se Konan.
Hatake měl představu, jak to může chodit, až příliš mu to připomínalo jeho soužití se Sasukem.
.
"Takže Kakashi je tvůj nový majitel, jo?" domyslel si Pein ze Sasukeho nesouvislého koktání a konečně schoval zbraň, "má celkem dobrý vkus." Prohlížel si mladíka dlouhým zkoumavým pohledem. Buď už si na něj ze Sametové růže tolik nepamatoval, anebo to štěně bylo doopravdy ještě krásnější.
Život u Kakashiho byl samozřejmě tisíckrát lepší než u Orochimara, takže se za tu dobu dal Sasuke více psychicky dohromady, což se pochopitelně muselo odrazit i fyzicky. Neměl žádné kruhy pod očima, jako si Pein občas kdysi všiml, neměl už tendenci nezdravě ubírat na váze, byl štíhlý a pružný jako laňka a jeho kůži nehyzdila jediná modřina či šrám. A když si k tomu ještě Pein vzpomněl na jeho báječnou těsnost… Něco ho napadlo.
"Ale pročpak jsi zalezlý tady nahoře?" zvlnil rty do nebezpečně sametového úsměvu, "všechna zábava je teď dole… pojď se taky trochu ukázat, přece nebudeš sedět sám."
"N-ne, já… já radši zůstanu tady, chtěl jsem už spát…" hlesl Sasuke a bezděčně před zrzkem couvnul.
"Nesmysl. Pojď sem," přikázal Pein už beze stopy předstírání, že jde jen o návrh.
"A-ale…"
"Dělej!" Peinův břitký rozkaz prásknul místností jako bič. Jako bič, který tenhle zrzek často v Sametové růži používal… Těžko ho neuposlechnout. Sasuke se obezřetně přiblížil, aniž by se odvážil k Peinovi zvednout oči. Ten ho však chytil za paži a se samolibým úsměvem ho táhnul dolů do společnosti.
.
Kakashi rozverně konverzoval s Konan o mazlíčcích, až nakonec probrali celou škálu těch nejzajímavějších a neobvyklých. Když Pein se Sasukem přicházeli do obývacího pokoje, tak je viděl jako první a zasekl se v půlce věty. Tohle bylo něco, co se nemělo stát. Sasukeho nikdo nesměl vidět.
.
"No jen se nestyď, pojď mezi nás," pobízel mladíka Pein, který cítil, že má Sasuke tendenci se mu vytrhnout a upalovat zpátky. Rádoby přátelsky ho tedy vzal kolem ramen a přivedl do obýváku, kde se k nim hned obrátila pozornost všech přítomných. "Kakashi, proč takového pěkného mazlíka schováváš v pokoji? Měl by ses jím spíš pochlubit…" nadhodil Pein.
Sasuke měl pocit, že mu srdce buší až někde v krku. Být středem pozornosti mafiánů nebylo zrovna to, po čem by toužil, natož když si nemohl nevšimnout, jak Hidanovi zablýsklo v očích.
.
Kakashi se pokoušel na tváři udržet jakýsi přirozený úsměv a hlavně nedat najevo, jak moc je pro něj mladík důležitý. "Mám ho pro soukromé potřeby, něco takového se do naší společnosti nehodí." Sakra, proč jen ho Pein dotáhl dolů, kdyby ho nechal nahoře a jen o něm mluvil, tak by nebyl problém se z toho vykecat.
.
"Ale naopak, víš, jak to chodí, nějaká zábava musí být," protáhl zrzek se spikleneckým mrknutím. Často bývala na jejich večírcích obsluha, velice specifická. Mladé dívenky či chlapci, u kterých bylo jasné, k čemu primárně majiteli slouží. Bylo-li hodně alkoholu, občas se zábava na setkáních i pěkně zvrhla.
Sasuke vyděšeně zalétl očima ke Kakashimu, i když věděl, že pokud tu má své nadřízení, mnoho nezmůže.
"Co ten tvůj mazel umí? Zpívá? Tančí? Recituje?" informoval se Pein o mladíkových schopnostech, kterými by mohl společnost zabavit.
.
Hatakeho oblila imaginární hrůza, protože u Hidana zcela jasně viděl, co se mu honí hlavou. "Umí hrát na kytaru, ale bohužel tu žádnou nemám, aby vám to předvedl…" nemohl se vyjádřit dál, protože mu do řeči skočil Hidan.
"Já ti řeknu, co přesně umí. Umí šukat nebo se aspoň nechá ošukat. Na co jinýho by ho Kakashi měl." Plácl mladíka po zadku, až poskočil dopředu.
.
Sasuke měl chuť se po Hidanovi ohnal a vypálit mu jednu do ksichtu, tohle už si k němu dlouho nikdo nedovolil, ale Pein vycítil jeho úmysl a zadržel ho. "Ale, ale, ale," uchechtl se mladíkově výrazu, "jak dlouho ho tady, Kakashi, máš, že ještě chňape po lidech? To je ale ošklivý zlozvyk…" Nepřekvapilo ho Hidanovo prohlášení, moc dobře věděl, k čemu sloužil v Sametové růži.
.
Hatake přistoupil k oběma mužům a položil mladíkovi ruce na ramena. Pomalu s nimi sjel dolů a tím nenápadně vymanil mladíka z Peinových spárů. Lehce přitáhl chlapce k sobě. "Asi půl roku… abych pravdu řekl, tak je stydlivý. Tolik lidí mu nedělá dobře."
"To je logické. U Sametové růže viděl maximálně jednoho chlapa, který ho tam opíchal. Navrhuju, abysme ho šoupli do nějakýho pokoje, kde nás může potěšit," navrhoval natěšeně Hidan a dělal si na mladíka zálusk.
.
"Hmm…" protáhl Pein zamyšleně, tenhle návrh nebyl vůbec špatný. Popravdě už to byl měsíc, co naposledy navštívil Orochimarův podnik a v mezidobí si musel vystačit jen s Konan, která se ostatně momentálně tvářila kamenně. Ne že by se jí po téhle stránce nevěnoval, ale musela být tolerantní k jeho dalším choutkám.
Sasukemu se zadrhl dech v hrdle. To přece nemohli, nebyl žádná hračka, o kterou by se měl Kakashi dělit! V posledních měsících už ani jaksi nevnímal ten fakt, že oficiálně je stále v Hatakeho vlastnictví, bral to prostě jako opravdový vztah.
Pein vypočítavě přejel pohledem od Sasukeho ke Kakashimu. Jeho podřízený měl výraz, který naznačoval, že tím Hidanovým nápadem není vůbec nadšený, ale nechápal proč. Jasně, mladík byl jeho, ale takových kluků on už viděl u některých členů organizace tucet a nikdo s nimi nedělal žádné drahoty. "Myslím, že je to velmi zajímavý návrh," zkonstatoval nakonec a zapíchl do Hatakeho pronikavý pohled, "Kakashi, dovolíš nám malou ukázku toho, v čem je tedy ten tvůj mazlík šikovný, když tu, jak říkáš, nemáš kytaru?"
.
Hatake váhal s odpovědí víc, než bylo běžné. Nechtěl svolit k něčemu takovému. Ostrý pohled jeho nejvyššího nadřízeného mu ale jasně ukázal, že musí uposlechnout. "Dobrá, když si to tak přeješ, Peine. Bude to malá ukázka. Tak pojď do pokoje pro hosty," mávl ke vstupu do chodby. Tohle si bude vyčítat, ale musí to se Sasukem nějak přeskákat.
.
"C-co? Ale to přece… K-Kakashi…" Sasuke nemohl uvěřit tomu, že tím vším bude muset doopravdy zase projít. Věděl, že za to Hatake nemůže, ale možná tak nějak dětinsky doufal, že se z toho nějak vykroutí.
Nevypadalo to, že by si jeho protestu někdo všímal. "Konan, drahoušku, chvilku se tu jistě sama zabavíš, že?" poznamenal Pein věcně ke své partnerce, která nehnula brvou, a následně se obrátil ke společnosti: "Pánové, omluvte mě na okamžik, rád si vyzkouším jisté kvality tohoto domu. Pokud máte někdo zájem, můžete se k nám připojit. Že, Kakashi?" Takový Hidan vypadal, že se na to třese.
.
"Samozřejmě, jestli si tak přeješ," odtušil Hatake a nejraději by někoho nakopal do koulí a vystřílel do něj celý zásobník. Sledoval, jak se k nim zvídavě připojil Kisame, Kakuzu, který šel hlavně proto, že to bylo zadarmo, a samozřejmě Hidan.
"Bezva, už se těším, jak tomuhle pískleti zase pěkně protáhnu prdelku. Určitě se taky těšíš, viď, Sasuke?" zeptal se smíchem bělovlasý mafián a rozčepýřil mladíkovi vlasy.
.
"Ne, tohle já… já nechci!" protestoval Sasuke. Pein i Hidan za ním chodili do Sametové růže častěji, na Kisameho si pamatoval pouze matně, Kakuza vůbec neznal. "Já nejsem žádná hračka!" vyštěkl vzdorně, když je s Kakashim obklopili ti čtyři muži.
"Vidím, Kakashi, že máš to štěně pořád nějak zvlčilé, přesně takhle si ho pamatuju… copak jsi ho nenaučil poslouchat?" nadzvedl Pein posměšně obočí.
"Však nevadí, štěně má pořád obojek," všiml si Kisame, který měl se Sasukem tu čest pouze jedinkrát, moc často do Orochimarova podniku nechodil, "a i kdyby ne, takovej drobek bude mít sílu jako komár, sotva si může dovolit odporovat. Tak jdeme?"
.
"Jasně, nemůžu se dočkat, až ho do něj budu moct vrazit," odtušil natěšeně Hidan a mlsně si mladíka obhlížel. Znal to tu nejlíp, a proto vedl jejich skupinku do pokoje pro hosty v přízemí. Přeochotně jim otevřel a zavřel za nimi dveře, čím je oddělil od společnosti ve zbytku domu. "Paráda, jsem pro, abychom si ho vzali všichni najednou."
.
O Sasukeho se pokoušely mdloby. Odmítal se hnout od Kakashiho, ke kterému se tiskl jako mládě ke své matce. Přece ty šmejdy nenechá, aby ho mohli jen tak ošukat…!
"Ty si prase, Hidane," zachechtal se Kisame, "nevím, jak by sis to představoval - že by ho dva mrdali do díry a dva do huby? Myslím, že už jen s jedním klackem bude mít problém."
Pein si všiml, jak se Kakashi tváří. Zjevně mu to nebylo po chuti. "Pánové, uklidněte se. Možná bysme měli nechat hostitele, aby šel první, když je to mládě jeho," prohlásil a tázavě se podíval na stříbrovlasého.
.
Kakashi si trošičku oddechl v tom smyslu, že bude mít aspoň možnost Sasukeho pořádně připravil, aby to jeho zadek ustál bez větší úhony. "Dobře. Já skočím pro lubrikant a ty, Sasuke, se mezitím vysvleč," nařídil mladíkovi a odspěchal do patra.
"Tak fajn, pískle, začni, ať tě vidíme pěkně v akci," zachechtal se Hidan a rozvalil se do jednoho z malých křesílek, kterými byl pokoj vybaven. Pein obsadil druhé a spolu se zbytkem mafiánů čekal, co se bude dít.
.
"J-já… já si musím promluvit s Kakashim…" zašeptal Sasuke a chtěl prchnout za svým partnerem, ale Kisame mu zahradil cestu.
"Kakashi se hned vrátí, tu chviličku to bez něj vydržíš," konstatoval klidně a vztáhl ruku, aby Sasukemu zastrčil pramen vlasů za ucho, mladík však před jeho dotekem uhnul. V Sametové růži zažil ledacos, ale nikdy neměl víc zákazníků najednou, to bylo tak zvrácené! Přece to po něm vážně nemohli chtít.
"Ale no tak, Sasuke," oslovil ho Pein pobaveně, "víš, co ti Kakashi nařídil, ne? Nemusíš se před náma stydět, stejně už tě někteří známe. A nikdo ti tady přece nechce ublížit. Že ne, chlapi?" S uculením se rozhlédl po svých podřízených.
.
"Určitě ti nepůjde o život," zasmál se pronikavě Hidan a čekal, co z mladíka vypadne. Vypadalo to, že se k ničemu mít nebude. "Tak vidím, že ti budu muset pomoct." Hrubě chytil Sasukeho za paži, jak před ním chtěl couvnout a natiskl ho zády k sobě. "Pojď, prdelko, podíváme se, jak jsi povyrostl." Bez skrupulí mu zajel rukou do klína a osahával ho.
.
"Nech mě, ty hajzle!" kroutil se Sasuke v Hidanově sevření, během toho půl roku s Kakashim úplně odvykl tomu, aby ho někdo do takových věcí nutil.
Pein spokojeně sledoval to, co se před ním odehrávalo. "Vidím, že jazýček máš pořád stejně drzý," zasmál se, "divím se, že ti Kakashi nechává tolik volnosti." Nakonec však musel uznat, že mu imponovalo, jak mladíkova nezkrocená divokost přetrvala. Neměl rád přehnaně podbízivé typy, podlézání si jakožto šéf mafie užil dost. "Kisame, pomoz Hidanovi, myslím, že sundat pár vrstev mu neuškodí," přikázal následně.
Statný obr přistoupil k zápolící dvojici. Se spoluprací svého bělovlasého kolegy se mu podařilo mladíka zbavit mikiny i trička, obratně se vyhnul několika kopancům, když se mu snažil stáhnout kalhoty.
Zrzavý muž se téměř neznatelně rychleji nadechl, když se Uchiha před jejich zraky ocitl nahý. Nádherný hřebeček, Kakashi ho udržoval ještě v lepší formě než Orochimaru. Vznešeně alabastrová kůže bez poskvrnky, ploché bříško, útlé boky, pevná stehna a štíhlá lýtka. Mladý, svěží a divoký, div mu od úst nesršely jiskry, jak skřípal zuby.

 

25 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 oxi oxi | 16. května 2017 v 18:27 | Reagovat

Ahoj,bože,doufam že šel pro kalašnikova a takova hromadna poprava spolupracovniku by nebyla špatna ,no asi se shyluje ke grupennsex  a mne je to lito.pa

2 Saruma Saruma | Web | 17. května 2017 v 10:33 | Reagovat

To ještě bude nářez, díky.....

3 Ivanitko Ivanitko | E-mail | Web | 18. května 2017 v 10:53 | Reagovat

[1]:S kalašníkovem by to bylo hrubé ale myslím, že spousta lidí tam má u sebe zbraně.
[2]:To tedy, nejlépe šunkový :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.